Já vím, trvá to příliš dlouho, ale vždyť víte... Moc bych chtěla poděkovat těm, kteří se mě tu v uplynulých dnech/týdnech zastali, a tuhle mateřskými povinnostmi tolik odkládanou přeloženou část bych zároveň ráda věnovala všem, kteří vědí, že překládám jen tak pro radost čtenářům i sobě, a umějí to tak brát:-)A nyní již zpět k Hermioně, která má po Lanceově narozeninovém večírku (okořeněném rozpáleným prstenem) na svého milého Severuse opět spoustu velmi osobních otázek...;-)
20. Fénixe jsem znal
Ten dav, ten krutý dav prostoupí staletí
a kdoví, snad muže divé kráska poplete,
rovna jest lásce mé dávné, k níž srdce zaletí,
nikoli podobou, však prostotou dítěte
a pohledem hrdým, ač plamen slunce jím zřela,
a ladným tělem, jež pověst předchází.
K pláči osamělá a z boží vůle pak celá.
V mládí fénixe jsem znal; je zanechám nesnázím.
W. B. Yeats, Jeho fénix
ssSss
Hermiona se v neděli ráno probudila s pocitem nevysvětlitelného znepokojení. Trvalo několik minut, než si její spánkem zastřený mozek vybavil události předešlého večera, a když se tak nakonec stalo, zabořila se zasténáním obličej do polštáře. Její vztek na Tea poněkud ochladl, neskutečně se však zhrozila při vzpomínce na slova, která řekla při odchodu Severusovi. Od jejich rozhovoru v laboratoři už spolu mimo přání dobré noci nemluvili, a ona si tak mohla jenom domýšlet, co si asi musel pomyslet o jejím nestoudném chování.
Osobně tomuto svému otevřenému výroku stěží dokázala uvěřit. To už mu stejně tak mohla říct: "Severusi Snape, připadáte mi velice přitažlivý." Co si o ní musí myslet? Uvažovala, co by se asi stalo, kdyby zůstala dole namísto toho, aby odešla pryč. Řekl by jí, že se její jednání neslučuje s její pozicí zaměstnance? Naštvala ho tím? Uvedla do rozpaků? Nebo mu tím snad zalichotila?
S náhlým návalem energie odhodila pokrývku a vydala se do sprchy s myšlenkou, jak hrozný pokrytec ona sama vlastně je. Uplynulý týden strávila odsuzováním Kordélie Millové a jejího mimomanželského poměru, načež sama otočila a nepokrytě flirtovala se svým bývalým profesorem. Odhodila pyžamo na stranu, postavila se pod proud vody a drhla si kůži, jako kdyby tím ze sebe dokázala smýt to ponížení. Zrak jí padl na snubní prsten, podržela ho před sebou a dumala nad tím, zda měl ten netypický záchvat koketování něco společného s její zlostí na Tea. Napadlo ji, že je načase vyrazit na nákupy do Příčné ulice: jistě bude v následujících týdnech potřeboval dostatek chapadélek hrbouna.
Pohled jí sklouzl na tenkou stříbřitou jizvu těsně pod palcem. Nikdy nepomyslela na to, že by ji před Severusem měla schovat, a svým způsobem byla nyní nesmírně šťastná, že tak neučinila. Už dlouho obdivovala ty jeho dlouhé štíhlé prsty a vzpomínka na jeho dotyk na její kůži byla něčím, co je třeba uschovat a střežit jako poklad. Jenže návrat do práce v pondělí ráno by mohl dopadnout příšerně trapně, a tak si již druhý týden v řadě nebyla jistá tím, zda vůbec stojí o to, aby tento víkend skončil.
ssSss
Víkend samozřejmě nakonec skončil a ona se vydala přes Kensingtonské náměstí do práce, lámajíc si hlavu nad tím, co by měla říct; jaký námět hovoru by jí mohl pomoci odvést pozornost od pocitu studu za slova, která pronesla. Na cestu před ní se posadila veliká černá vrána a zběsile zobala jakési sotva viditelné drobky. Když se k ní Hermiona přiblížila, roztáhla černá křídla a vzlétla s podrážděným "krá" do vzduchu. Pohled na roztažená křídla toho ptáka Hermioně připomněl Severusova patrona - testrála. S úsměvem si uvědomila, že právě našla výtečný předmět rozhovoru, který ji čekal. V onom sobotním rozpoložení ji ani nenapadlo se zeptat na patrona, který ji přišel vyzvat k dostavení se na večírek.
Když otevřela dveře do laboratoře, stál již Severus u svého pracovního stolu, pod jeho kotlíkem hořel plamen a jeho pozornost se soustředila na misku semen, která drtil na prášek. Zdvihl oči od práce a Hermioně se zdálo, že se snaží odhadnout, v jakém rozpoložení se nachází. Znovu ji napadlo, co by se asi v sobotu večer stalo, kdyby zůstala stát tam, kde byla.
"Dobré ráno," pronesl s očima stále upřenýma do jejích.
"Dobré ráno, Severusi," odpověděla, jsouc si vědoma toho, že srdečný tón jejího hlasu vyznívá poněkud nuceně. Položila poznámkový blok na stůl, přešla k policím a vzala si odtud několik přísad, zatímco její upřímná zvědavost týkající se patrona narůstala.
"Severusi?" začala obezřetně. "Znáte toho patrona, který byl poslán, aby v sobotu večer přivedl mě a Lance?"
"Ano," zabručel a ze zaváhání v jeho hlase usoudila, že ohledně této otázky doufal v její nevyřčení.
"Byl váš?"
Chvíli neodpovídal a ona odložila lahvičku, kterou držela v rukách, rozhodnutá nenechat ho, aby se té otázce vyhnul.
"Ovšemže byl můj," zavrčel nakonec, když z důvěrně známého výrazu neústupnosti v její tváři usoudil, že mlčení ho zcela jistě nezachrání. "Přece jsem vám řekl, že pošlu svého patrona, až dorazí všichni hosté."
"Kdy se změnil?"
S třísknutím odložil paličku a hmoždíř, obrátil se k ní čelem a pevně sevřel okraj pracovního stolu. Střelil po ní nezaměnitelně varovným pohledem.
"Co tím myslíte, kdy se změnil?"
Nervózně polkla.
"Vaším patronem bývala laň a nyní je to testrál. Jenom mě napadlo, kdy došlo k té změně. Třebaže se to občas stává, je stále velmi neobvyklé, když se patron změní, a navíc jsem nikdy neslyšela o tom, že by měl někdo jako patrona testrála."
Znovu začal drtit semena.
"Nejsem si jistý tím, kdy se změnil. Neměl jsem nějaký čas zapotřebí vykouzlit patrona, a když se tak nakonec stalo - zhruba dva roky po porážce Temného pána, objevil se v podobě testrála."
Z břitkého tónu jeho hlasu usuzovala, že si ani v nejmenším nepřeje být v této záležitosti dále dotazován, přemohl ji však neukojitelný zájem a nehodlala se nechat zastrašit.
"Někde jsem četla, že pouze mocný čaroděj má schopnost vykouzlit patrona, který má podobu kouzelného tvora."
Krátce a pohrdlivě se zasmál.
"Doufáte, že mě těmi lichotkami vyprovokujete k tomu, abych se vám začal svěřovat?"
Cítila, jak se jí zapalují líce, a jeho slova ji poněkud zaskočila.
"Jsem jenom zvědavá a rozhodně se vás nepokouším k něčemu vyprovokovat."
"Znala jste někoho, jehož patron změnil podobu?" pohlédl na ni zamyšleně.
"Ano," odvětila. "Patron Tonksové měl původně podobu králíka, ale pak se změnil ve... ve vlka."
"A proč se změnil ve vlka?" otázal se se stopou opovržení v hlase.
"No," zamumlala Hermiona rozpačitě, "asi proto, že se zamilovala do Remuse, počítám."
"Dojemné, že?" ucedil.
Na okamžik se na něj zadívala a uvažovala nad tím, co se jí tím snaží naznačit. Pokud se patron Tonksové změnil, jelikož se zamilovala, znamenalo to snad, že ten jeho se změnil, neboť on sám v jistou chvíli přestal milovat Lily?
"Další otázku bych volil velmi obezřetně, být vámi," zasyčel. "Existují určité hranice zvědavosti, za něž se nehodlám nechat zatáhnout."
"Považujete mě za nesnesitelně zvědavou, Severusi?" zamračila se na něj.
"Ano," zabručel, ačkoli si povšimla, že se snaží pobaveně neušklíbnout. "Nicméně jsem přesně věděl, co mě čeká - poté, co jsem tolik dlouhých let musel strpět vaši přítomnost ve třídě. Mohu to vyčítat jedině sám sobě."
"Proč ale testrál, Severusi?" zeptala se a vyhnula se otázce, proč se jeho patron změnil.
"Nemyslíte, že se ke mně vcelku hodí?" zajímal se pobaveně. "Nakonec mám dojem, že jste mě sama popsala jako stoprocentní temnou osobnost."
"Dobrá, ale proč ne havran, panter nebo třeba krajta?"
Zdvihl nevěřícně obočí.
"Krajta?" vyštěkl. "Možná jsem byl ředitelem Zmijozelu, ale nemyslíte, že události závěrečné bitvy byly dostatečným důvodem, abych ztratil zalíbení v hadech?"
V duchu zasténala nad vlastní tupostí.
"Omlouvám se, to, co jsem řekla, bylo velmi hloupé a necitlivé. Ale stejně, Severusi. Proč testrál? Proč zrovna tvor, který je tak silně spjatý se smrtí?"
Vzdal své pokusy o přípravu přísad a odložil paličku a hmoždíř na stranu.
"Možná jsem to nevědomky udělal Albusovi Brumbálovi navzdory," nadhodil. "Jeho patronem byl koneckonců fénix - tvor nejvíce ze všech spojený s pokračováním života a znovuzrozením. Vývoj mého patrona k tvorovi spojenému se smrtí by ho dozajista nepotěšil."
O Brumbálovi se zmiňoval zřídka a ona v jeho hlase zachytila jistou míru zatrpklosti.
"Tím chcete říct, že máme schopnost vybrat si vlastního patrona?"
"Nikoli vědomě, ale možná podvědomě," poznamenal s rukama zkříženýma na hrudi.
"Pořád ale nechápu toho testrála," pokračovala.
"Proč se o testrálech říká, že jsou nešťastní?" otázal se.
"Protože musíte vidět smrt, abyste spatřil testrála," odpověděla automaticky.
"Přesně tak. A když toto vezmete v potaz, proč by se testrál mohl stát takříkajíc neoddělitelnou součástí něčí osobnosti?"
Na chvíli se zachmuřila.
"Protože ten někdo téměř umřel?" zeptala se a znovu jí projel osten viny za to, že mu nepřišla na pomoc dřív.
"Tak zní moje teorie," pravil s krátkým pokývnutím. "Jestliže s odpuštěním pominete poetickou dramatičnost toho všeho, věřím, že, pokud člověk musí spatřit smrt, aby viděl testrály, pak se snad může jeho patronem stát testrál, pokud se smrti dotkne."
Chvíli na něj hleděla se zřetelným zmatkem.
"Když mluvíte o dotyku smrti, chcete tím říct, že máte - jak říkají mudlové - zkušenost blízkou smrti?"
Jeho čelo se lehce svraštilo novým zamračením a ona usoudila, že se zřejmě dotkla dalšího citlivého místa.
"Předpokládám, že by se tomu dalo říkat zkušenost blízká smrti," zabručel.
"Viděl jste všechno jako v mlze?" polkla. "Mluvil jste s někým? Měl jste možnost volby, zda jít dál anebo se vrátit?"
Vypadal, že ho její slova nemálo zaskočila.
"Proč mi pokládáte takovéto otázky?"
"Protože Harry v noc závěrečné bitvy prožil zkušenost blízkou smrti, když ho Voldemort zasáhl smrtící kletbou," odvětila s rozšířenýma očima. "Všechno se zamlžilo, a když se probral, byl na vlakovém nádraží a hovořil s Brumbálem. A dostal na výběr - zda pokračovat anebo se vrátit."
Severus se zatvářil ostražitě.
"Rozumím," pravil.
"Bylo to ve vašem případě podobné? Mluvil jste s někým?" vyptávala se Hermiona nanejvýš zaujatě, pokládajíc horečnatě otázky jednu za druhou.
"Obávám se, že to není téma, o kterém hodlám diskutovat," pronesl klidně a ona se zatvářila viditelně zklamaně.
"Jestliže je ale vaše teorie ohledně testrála správná," řekla a myšlenky jí uháněly jako o závod, "proč se i Harryho patronem nestal testrál?"
"Možná, že jeho zkušenost blízká smrti neměla tak výrazný vliv na jeho život," nadhodil, "což zřejmě ta moje měla."
"Tím si nejsem jistá," potřásla hlavou. "On se po té noci v mnoha ohledech změnil a nějakou dobu vypadal, že má potřebu o tomto svém prožitku neustále hovořit."
"Možná tedy nebyl důvod, aby se jeho původní patron změnil." Ve chvíli, kdy toto řekl, už svých slov litoval. Neměl původně ani v nejmenším úmyslu zavést konverzaci k tématu stříbrné laně.
"Má to snad znamenat, že se vaše city změnily dost na to, aby si to vyžádalo proměnu vašeho patrona?" zdvihla obočí.
"Moje city?" vyštěkl a s náhlou vlnou zuřivosti vstal ze židle. "Copak nemáte ani tu nejmenší představu, kde jsou meze, děvče? Představujete si to tak, že bych vám tady měl předložit na stříbrném podnose svoje srdce a duši, abyste je mohla náležitě rozpitvat?"
Trochu ucukla, když spatřila jeho očividný vztek.
"Byla jsem jen -"
"Zvědavá," prohodil sarkasticky. "Proklatý Nebelvír."
"Severusi," ozvala se, sbírajíc znovu odvahu. "Proč musíte vždycky takhle vyletět? Vy někdy dokážete být tak zatraceně dětinský. Copak nevidíte, že se vás nesnažím pitvat z pouhé zvědavosti? Pokouším se vám porozumět, neboť - a mám za to, že je to již delší dobu vcelku očividné - mi vaše záležitosti nejsou ukradené!"
"Vy stojíte zde, v mojí laboratoři, a říkáte, že jsem dětinský?" zeptal se naprosto nevěřícným tónem.
"Ano," odsekla. "Nemám z vás strach, Severusi Snape; nejsem už prvňáček." Zkřížila ruce na prsou a vyzývavě na něj pohlédla. On jí ten pohled vracel a napodobil i její postoj, když si založil ruce pod hábitem.
"Myslíte si, že když vám něco není ukradené, tak vám to dává právo se mě vyptávat a urážet mě?"
"Ne, nemyslím," opáčila. "Neměla jsem v úmyslu vás urazit. To jen, že mě přivádíte k šílenství tou svojí jízlivostí."
"A vy mě zas přivádíte k šílenství tím svým dobře myšleným vyzvídáním," zahučel.
Dál na sebe zírali, než si nakonec Severus podrážděně povzdychl.
"Mohli bychom se vrátit k našim úkolům?"
Přikývla a obrátila pozornost k časopisu o lektvarech s předsevzetím nedat na sobě znát rozrušení.
"Holka bláznivá," zavrčel na půl úst.
Vzhlédla k němu a zahlédla náznak úsměvu v koutku jeho rtů.
"Bláznivý chlap," zašeptala.
"Nenačasovala jste si to právě moudře," protáhl a nasypal rozdrcená semena do kotlíku. "Když uvážím, že vám na konci týdne končí smlouva a bude se jednat o tom, jestli ji prodloužit." A s tím odešel od pracovního stolu a vydal se ke skladu.
Sledovala, jak jí mizí z dohledu, a uvažovala nad tím, zda skutečně pomýšlí na to, že ji propustí, nebo zda si s ní jenom pohrává. O chvíli později se znovu objevil a místnost zaplnily tóny Mozartovy symfonie.
"To je poprvé, co jste pustil Mozarta," poznamenala.
"Zajisté," odvětil potměšile. "Podle všeho nejste schopná kontrolovat svoji zvědavost, tak se podíváme, zda dokážete udržet na uzdě alespoň to své nesnesitelné pobrukování."
Zavrtěla hlavou. Ten chlap je mizera k zbláznění. A i když ji to málem stálo život, držela se svého předsevzetí a tentokrát při hudbě ani nepípla.
Na nějakou dobu zavládlo mlčení a oba se ponořili do svojí práce, myšlenek a hudby. Uplynula hodina, než jeden z nich opět promluvil.
"Pokud cítíte potřebu mě vyhodit," podotkla Hermiona klidně, "tak bych chtěla říct, že jsem prožila tři nejšťastnější měsíce v životě."
Vzhlédl od svého lektvaru, překvapený jejími slovy. Zakřenila se na něj a dodala:
"A to i navzdory skutečnosti, že jste ten nejsložitější muž, jakého jsem kdy měla tu smůlu potkat."
"Inu, Hermiono Grangerová," ušklíbl se, "pokud cítíte potřebu dát výpověď, tak vezměte na vědomí, že jsem prožil tři nejzábavnější měsíce v životě, a to i navzdory skutečnosti, že jsem nikdy nepotkal tak otravnou čarodějku." Jeho výraz však náhle zvážněl. "Pokud se ale oba rozhodneme v naší spolupráci pokračovat, tak bych vás rád upozornil, že již nikdy víc nehodlám diskutovat o Lily Evansové."
S pochopením přikývla a obrátila pohled zpět ke svému bublajícímu kotlíku, přičemž si vůbec poprvé uvědomila, jak hrozně šťastná je, když teď ví, že jeho patronem už není stříbrná laň. A aniž by zvedla zrak od práce, pronesla:
"Jsem ráda, že má váš patron podobu testrála, Severusi. Hodí se to k vám."
Neodpověděl, ale měla dojem, že ho to potěšilo.
ssSss
Poznámka: Celou báseň His Phoenix v originále si můžete přečíst zde.
