Povalentýnské překvapení aneb ještě pořád žiju... Byť v posledních měsících se od často nelehké všední reality odreagovávám spíš čtením než psaním - a zrovna dnes v noci jsem dočetla opěvovaný bestseller pro matky na mateřské (jo, měla bych být cílová skupina) s názvem Padesát odstínů šedi/temnoty/svobody (za mě tedy především nudy) - no, zkrátím to, když jsem se tím se zaťatými zuby a očima v sloup doprokousala, dostala jsem mimořádnou chuť přečíst si nějakou opravdu pěkně napsanou erotickou scénu a volba padla samozřejmě na Odmítnutí - a dopřeložení 23. kapitoly je toho tak nějak vedlejším důsledkem. Pravda, asi zafungoval i ten včerejší Fénixův řád v televizi, který už jsem dlouho neviděla. A taky to, jak jsem si současně kdesi přečetla, že prý Rowlingová lituje, že dala Hermionu dohromady s Ronem a ne s Harrym, jak by chtěli fanoušci. A říkám si, Rowlo, Rowlo, kam na to chodíš, Harry v pořadí těch, se kterými by fanoušci rádi viděli Hermionu bok po boku, zdaleka není na prvním místě! :-)))
Posunula se blíž k němu a opřela si hlavu o jeho hruď. Začal ji hladit po paži a oba se na okamžik odmlčeli.
"Severusi?" zašeptala a vzhlédla k němu.
"Hmmm?" odvětil a stále laskal její paži.
"Lituješ toho?"
Odtáhl ruku, vyrovnaně na ni pohlédl a zvažoval svou odpověď. Vůbec nevypadala rozrušeně, a tak se odhodlal zariskovat.
"Ne," řekl prostě. "A ty?"
Potřásla hlavou a věnovala mu další plachý úsměv.
"Ne. Jak bych toho mohla litovat?"
Odvrátila se od něj, přitiskla se k jeho hrudníku zády a hlavu si zabořila pod jeho bradu. Překvapilo ji, když kolem ní obtočil ruku a přitáhl si ji blíž k sobě. Tak nějak očekávala, že ji z postele spíš vykáže nebo že dá minimálně najevo jistou nechuť. Jeho zjevné přání prodloužit jejich fyzický kontakt bylo proto vcelku neočekávané a nadmíru vítané.
Jeho ruka spočívala mezi jejími ňadry, propletla si prsty s jeho a potěšilo ji, že se nedotáhl.
"Kdy tohle začalo, Severusi?" zamumlala ospale.
Zabrousil pohledem k hodinám a vyhnul se přímé odpovědi.
"Zhruba před padesáti minutami," prohodil lenivě.
"Víš přece, jak to myslím," zasmála se a sevřela mu dlaň.
Přitiskl jí rty na rameno.
"Nejsem si jistý, ale vím, že tvé šaty s odhalenými zády na mne dost zapůsobily."
"Doopravdy?" zeptala se a obrátila se, aby mu viděla do tváře. "Když jsi je spatřil v můj svatební den?"
"Věř mi, toho času jsem tě stále ještě považoval za výjimečně otravnou bývalou studentku, a tak mě dost šokovalo, když jsem zjistil, že se z tebe stala atraktivní mladá žena."
Několik minut byla potichu a vstřebávala tuto novou informaci.
"Myslím, že u mě to propuklo, když jsem pro tebe začala pracovat, možná už i dřív, nejsem si jistá. Neuvědomila jsem si to však až do toho rána, kdy jsi mě požádal, abych uvařila Exostrasérum."
Severus mlčel, uvažoval o tom, co právě řekla, a s očima upřenýma na bělostnou nahou kůži její paže nepřestával žasnout nad tím, že je tady, v jeho posteli. Nelhal jí: do téhle postele Kordélii ani žádnou jinou ženu nikdy nevzal. Obvykle si své soukromí urputně střežil, a tak se nyní na chvíli zamyslel nad tím, že vlastně ani necítí nutkání vykázat Hermionu ze své přítomnosti. V minulosti ho vždycky svírala neodbytná potřeba okamžitě uniknout z dosahu svých milenek hned, jakmile skončil fyzický akt, Hermionina přítomnost však byla uklidňující a její hřejivé tělo působilo konejšivě. A on přemýšlel, zda se v její společnosti cítí tak bezpečně následkem všech těch měsíců, které strávili v těsné blízkosti společnou prací.
Povzdychla si.
"Je tohle nevěra, Severusi?" zeptala se, ale její tón byl spíš zamyšlený než provinilý.
"Technicky vzato myslím, že ano," zamumlal, vysvobodil ruku z jejího sevření a opět se jal laskat její paži. "Ale mám za to, že je o něco méně odsouzeníhodná, než by měla za normálních okolností být: ty jsi od svého manžela odloučená a já nemám se svojí manželkou vztah po fyzické ani po citové stránce. To by snad mohly být polehčující okolnosti."
Obrátil se a lehl si na záda s jednou rukou podpírající její hlavu. Hermiona se k němu pootočila čelem a hlavu si položila na jeho rameno.
"A co teď?" zeptala se. "Co budeme dělat?"
"Musíme toho hodně probrat," pohlédl na ni. "Nechceš se raději obléknout a pohovořit si o tom někde jinde?"
Přejela mu rukou kolem pasu a usmála se.
"Mně je skvěle tam, kde zrovna jsem, děkuji pěkně."
"Vzhledem k naší oboustranně choulostivé situaci navrhuji, abychom se ze všeho nejdříve shodli na tom, že budeme náš vztah udržovat v naprostém utajení," začal.
"Nesmíme o tom nikomu říkat?" otázala se a on přikývl.
"Ty s tím snad nesouhlasíš? Chápu, že nejspíš budeš cítit potřebu někomu se svěřit, ale z toho, co jsem za ta léta viděl a slyšel, a to zejména mezi čistokrevnými kouzelníky, tak platí, že čím víc lidí má povědomí o něčím milostném poměru, tím je pravděpodobnější, že pár, o nějž se jedná, bude nakonec odhalen."
Hermiona se na několik vteřin odmlčela a přemítala nad tím, jak asi dokáže tak zásadní obrat ve svém životě utajit před nejbližšími přáteli.
"Jenže co s lidmi, kteří se už o náš vztah zajímají, Severusi? Jak jsi sám poznamenal, někteří lidé nás sledují. Jak to před nimi utajíme?"
"Budeme se muset chovat velmi obezřetně," podotkl. "Lance by mohl představovat problém: tak všímavého člověka jsem snad ještě nepotkal."
Hrdelně se zasmála.
"Byl to on, kdo mě nakonec přesvědčil, abych tu práci vzala. Ten si toho všiml snad ještě dřív než já."
"Podezřívám ho, že kdyby to věděl, tak by nám spíš poblahopřál, než aby nás odsuzoval. Vzhledem k tomu, že všichni tři žijeme v tak těsné blízkosti, bude zřejmě téměř nemožné tajit to před ním. Jsem si navíc celkem jistý, že pověřil Moe, aby nás sledovala, takže bych se nedivil, kdyby právě teď seděli na druhém konci náměstí a oslavovali úspěch." Při té myšlence se ušklíbl. "Soudím, že s Lancem nebudou potíže; jsem si jistý, že bude diskrétní. Některé jeho poznámky byly dost povzbudivé."
Hermiona zdvihla hlavu zaujatá tím, co Lance asi tak mohl říct.
"Co že to říkal?" optala se s úsměvem.
"Ach, něco ve smyslu ,pořádně si zašukat - to je to, co oba potřebujete'."
Hermiona si odfrkla.
"Nejsem si jistá, jestli budu schopná lhát, když se mě přímo zeptá; nejspíš hrozně zrudnu a on to okamžitě pozná."
"Lance se obávat nemusíme," opakoval, "ale u něj to musí skončit; Kordélie by nám mohla značně znepříjemnit život, kdyby se o tom dozvěděla."
"Nebylo by to od ní poněkud pokrytecké?" zamračila se Hermiona tázavě. "Ona má poměr po celou dobu, co je za tebe provdaná!"
"Ano, pokrytecké by to bylo," připustil, "ale podle mého názoru skutečnost, že se jedná o tebe, by ten problém jen zhoršila."
"Skutečnost, že se jedná o mě?" vykulila Hermiona oči. "Proč?"
"Jsi její snacha, manželka jejího syna a součást rodiny. Byl by to příšerný skandál, kdyby se na to přišlo. Mimoto," dodal, "jsi o celou generaci mladší než ona a navíc i přes to, že nás váže pouze sňatek z rozumu, Kordélie má sklon k žárlivosti."
"Opravdu si myslíš, že by byla víc naštvaná jenom proto, že se jedná konkrétně o mě?" ujišťovala se, zjevně nepřesvědčená.
"Vím, že by byla," odvětil a dlouze se zachmuřil. "Už jsme se dokonce i pohádali kvůli tomu, že jsem s tebou zmizel v sobotu v noci, a musel jsem si vyslechnout nejednu jízlivou poznámku ohledně toho, kolik času spolu my dva trávíme."
"To je trochu děsivé," vypadala Hermiona překvapeně. Na chvíli se ztratila ve vlastních myšlenkách zkoumajíc jednu ze svých kadeří. "Udělám všechno, co budu moci, abych byla nenápadná, Severusi. Ale jestli se mě někdo z mých blízkých přímo zeptá, nemohu ti slíbit, že budu schopná to popřít. Padma už tuší, že se něco děje; ví o sobotní noci."
Zamračeně na ni pohlédl.
"Co přesně ví o sobotní noci?"
"O té střešní zahradě. Omlouvám se," řekla a zatvářila se úzkostlivě, "neměla jsem v úmyslu zradit tvoji důvěru; prostě jsem jen potřebovala někoho, s kým bych si o tom mohla promluvit. Řekla mi, že bych byla naprostý blázen, kdybych se s tebou chtěla zaplést, což mělo za následek můj dnešní ranní příchod do práce s pevným předsevzetím, že mezi námi dvěma k ničemu nedojde." Ušklíbla se. "Tolik k dobrým úmyslům."
Koutek jeho úst se zdvihl v úsměvu: pobavilo ho, že toho rána přišla do práce s úmysly tolik podobnými jeho vlastním.
"Pokud souhlasíš s tím, že pro utajení uděláš všechno, bude to muset stačit," zabručel.
"Jistěže s tím souhlasím," odvětila. "Ale pořád nevím, jak by to mohlo fungovat. Co obchod? A skutečnost, že tady Kordélie v průběhu týdne bývá?"
Chvíli ten problém zvažoval.
"Obchod tím nesmíme nechat trpět. Měli bychom si, myslím, slíbit, že budeme náš pracovní a soukromý život udržovat striktně oddělený. Někdy to jistě bude obtížné, ale je to naprosto nezbytné. Jen se ode dneška pokaždé ujisti, že máš vlasy pevně sepnuté," pronesl s pobaveným úšklebkem.
"To udělám," zakřenila se Hermiona. "Takže ty říkáš, že se mimo práci můžeme vídat jen o víkendech?"
"Přesně tak," souhlasil. "Máš jiný návrh?"
"Myslím, že ne," potřásla hlavou. Najednou jí hlasitě zakručelo v žaludku. "Musím něco sníst," prohlásila se smíchem.
"Půjdu se osprchovat," řekl, odhodil pokrývku a spustil nohy z postele. "Můžeš udělat to samé, jestli chceš, a pak jsem si jistý, že nám Moe připraví něco k jídlu."
"Můžu se najíst s tebou?" zeptala se, náhle nejistá.
"Nevím, proč bys nemohla," obrátil se k ní čelem. "Jedli jsme spolu už dřív, když jsme diskutovali o smlouvách o dodávkách lektvarů. Mimoto nám to Kordéliina nepřítomnost tento týden o něco málo usnadňuje."
"Takže můžeme až do konce týdne trochu slevit z pravidel?" zeptala se a obdivovala při tom jeho nahou postavu, když vstával z postele.
"Řekl bych, že snad ano, ale navrhoval bych, abychom ze všeho nejdřív začali v laboratoři. Čeká tam na nás spousta práce a my budeme jistě snáze kontrolovat naše chování, pokud se o to pokusíme od samého počátku."
Bez dalších poznámek se vydal nahý napříč pokojem a Hermiona ho pozorovala, jak vchází do přilehlé koupelny obdivujíc ho, jak ani vysvléknutím se z šatů neztratil nic ze své důstojnosti. Na okamžik ji napadlo následovat ho do sprchy, ale i přes intimní chvilky, které spolu právě prožili, se k takovému kroku necítila být dostatečně uvolněná.
Když se z koupelny ozval zvuk tekoucí vody, lehla si zpět na polštář a obdivovala jemnou tkaninu bělostných závěsů, které splývaly okolo postele, a stěží dokázala uvěřit tomu, že se nachází zde, v Severusově ložnici. Zavřela oči a zhluboka se nadechla: postel voněla jako on. Jedinečná vůně jednotlivých výrobků, které používal, vůně látky jeho šatů, dokonce i vůně lektvarů, které připravoval, se vznášela nad pokrývkami a nutila ji k úsměvu.
Se spokojeným povzdechem se zdvihla z postele a z kapsy džínsů povalujících se ve zmuchlané hromádce na koberci vytáhla hůlku. Pohledem sledovala až ke dveřím ložnice cestičku tvořenou odhozeným oblečením a silně jí to připomnělo vinu, kterou toho rána pocítila po jejich milostném střetu v laboratoři. I teď se ještě cítila nepopiratelně vinna, avšak ohavný pocit hanby a výčitek svědomí, který ji ovládl pár hodin předtím, se už nevrátil s tak značnou silou.
Namířila si hůlkou na podbřišek, zamumlala antikoncepční zaklínadlo a z háčku na dveřích si podala černý župan. Když se Severus vynořil z koupelny s bílým ručníkem utaženým kolem pasu, usmál se při pohledu na ni ve svém županu.
"Trochu velký, ne?" řekl.
Sledoval ji, jak za sebou zavírá dveře koupelny, a byl skoro zklamaný, že jí nenabídl, aby se osprchovala s ním. Snad ale bude na takové radovánky čas v následujících dnech a týdnech, říkal si. Jen doufal, že bude schopná přijmout věci takové, jaké jsou, a že nebude celou situaci komplikovat pocitem viny nebo nesplnitelnými požadavky. Jak dlouho bude spokojená s tím být pouze jeho milenkou? Jak dlouho budou oba dva schopni žít ve lži a klamu? Nemělo smysl zabývat se tím, co mělo teprve přijít: oba dva si budou muset čas od času sednout a vyřešit to, co bude zrovna aktuální.
Když se oba oblékli, vydali se ke dveřím ložnice. Severus položil ruku na kliku dveří, shlédl na ni a uvažoval, co by měl říct - něco, co by stvrdilo dohodu, kterou uzavřeli.
"Nestrachuj se, Severusi," usmála se, jako kdyby mu četla myšlenky. "Vím, že jsem upovídaná, ale svoji část dohody dodržím. Pokud budu mít z nějakého důvodu pocit, že o nás dvou musím někomu říct, vyžádám si nejdřív tvé svolení."
Přikývl, viditelně upokojený.
Hermiona čekala, až otevře dveře, a cítila cosi jako lehké rozpaky, které mezi nimi zavládly od chvíle, kdy opustili jeho postel. Předpokládala, že je to běžná součást každého rozkvétajícího vztahu, říkala si však, jak dlouho asi bude trvat, než se tyto pocity nesmělosti a rezervovanosti rozplynou s ohledem na to, jak strohý byl muž, jehož si zvolila za partnera. Toužila po tom, aby ji před odchodem z pokoje ještě jednou políbil, ale jeho ruka pohnula klikou a on ustoupil stranou, aby ji nechal projít jako první.
Nemohla ten pokoj opustit jen tak - bez alespoň malého důkazu důvěrnosti, a tak se postavila před něj, položila mu čelo na hrudník a omotala ruce kolem jeho pasu. Nepatrně zaváhal a pak ji pevně stiskl svými pažemi a přitiskl rty na její čelo. Na pár chvil tak setrvali a ona se pousmála. Tohle bylo jakýmsi zvláštním způsobem povzbudivější než sebelepší polibek.
ssSss
Ve dnech, jež následovaly, byl Severus příjemně překvapený tím, jak snadno se oba vpravili do svých dvou odlišných rolí. Po několika hodinách neobvyklé zdvořilosti se ve středu dopoledne v laboratoři vrátili ke svému předchozímu vztahu. Mluvili spolu s lehkostí, příležitostně se dohadovali a strávili většinu dne pohroužení do svých pracovních úkolů. Ale jakmile odbila pátá hodina a oni zajistili laboratoř na noc, nedokázali jeden od druhého odtrhnout ruce a strávili večer v Severusově ložnici. Opustili ji až ve chvíli, kdy už nemohli dál potlačovat hlad a Moe se tvářila nadšeně při vědomí, že spolu ti dva každý den večeří. Po večeři se Hermiona pokaždé vracela k sobě domů a Severus začal uvažovat nad tím, jak bude trávit večery, až se jeho manželka vrátí z Francie.
V sobotu odpoledne poté, co strávil čtyři hodiny v pracovně papírováním, sestoupil Severus do laboratoře. Hermionin parfém ucítil ještě předtím, než otevřel dveře. Byla oblečená v pracovním a vlasy měla pevně shrnuté čelenkou z obličeje dozadu. Ušklíbl se při pomyšlení, co asi udělala s tou svojí neúčinnou stříbrnou sponou do vlasů.
"Ahoj," řekla radostně, když uslyšela jeho kroky na kamenných dlaždicích.
"Dobré odpoledne," odvětil tiše, přešel místnost a položil jí dlaně na ramena.
Vypadala, že ji to nadmíru příjemně překvapilo.
"Co se stalo s pravidlem nulového fyzického kontaktu v laboratoři?"
"Ach to," pravil s drobným ušklíbnutím. "Naše pracovní doba je pondělí až pátek od osmi hodin do pěti odpoledne. Pravidla se na víkendy nevztahují."
"V tom případě," uchechtla se Hermiona, "mě nech dokončit tuhle várku kostirostu a uklidit po sobě."
Pustil ji, přešel k vlastnímu pracovnímu stolu a založil listiny do police nad ním. Posadil se a sledoval ji, jak plní lektvar do lahviček, nechává zmizet zbytky ze svého kotlíku a ze zásuvky pod stolem vytahuje list pergamenu a brk. Usoudil, že píše dopis, a přemožený zvědavostí se vydal k ní a znovu se jí postavil za záda.
Hermiona zasténala, když jí Severus ovinul ruku kolem pasu a přitiskl rty k jejímu krku.
"Komu píšeš?" zašeptal jí do ucha.
"To nechceš vědět," odpověděla, podepsala se na spodní část pergamenu a přivolala si ze skladu malou lahvičku. Chytila ji a začala ji balit do hrubého papíru. Severus se zamračil.
"To je výtažek z hrbouna?"
"Ano," odvětila tiše. "Nebo bys tomu možná mohl říkat pokání."
Uvolnil stisk kolem jejího pasu, postavil se vedle ní a trhl sebou, když zjistil, že píše Teovi.
"Ty myslíš, že si to zaslouží?"
"Ne, nemyslím si, že by si cokoli zasloužil. Ale budu se pak cítit lépe," vysvětlovala.
"Měl jsem za to, že otázka viny je už uzavřená."
"To také je. Jen odpovídám na tvé dotazy," opáčila s úsměvem.
"V tom případě, jelikož ses nyní oprostila od pocitu viny, navrhuji, abychom se příště vynasnažili o něco déle," protáhl lenivě.
Přešla ke dveřím laboratoře, aby přivolala svoji sovu.
"Tedy, Severusi," zakřenila se, "ty máš samé dobré nápady."
Díval se za ní, jak mu s vlajícím ohonem vlasů mizí z dohledu. Hermiona o svém manželovi od úterního rána nemluvila a on přemítal nad tím, co si asi myslí o tom, že někde ve světě začal svatební prsten Teodora Notta pálit s výraznou pravidelností. Severus byl natolik zaměstnaný svými vlastními úvahami a starostí o klid Hermioniny mysli, že na svého nevlastního syna sotva pomyslel. Tea znal dost dobře na to, aby věděl, že se ten kluk nedokáže příliš dlouho srovnávat s neustálou bolestí pálícího prstenu. I s pomocí výtažku z hrbouna bylo nepravděpodobné, že by Teo dokázal trpělivě snášet nepohodlí a sedět s ponořenou rukou pokaždé, když mu jeho manželka bude nevěrná.
Byl si jistý, že se Teodor Nott jednoho dne vrátí, ale tu myšlenku odsunul stranou. Věci už byly takhle dost složité; návrat Hermionina manžela všechno jen o dost zhorší. Byl rozhodnutý užít si co nejvíc zbytek týdne předtím, než se jeho vlastní manželka vrátí z Francie. Ohledně Tea si bude dělat starosti až někdy jindy.
ssSss
Pár slov o nejnovějším literárním počinu britské autorky J. K. Rowlingové The Cuckoo´s Calling, který vydala pod pseudonymem Robert Galbraith a který by měl být ode dneška v prodeji i v češtině.
