Poslední dobou obzvlášť nevím, kde mi hlava stojí, ale teď zbylo trochu času, tak jedeme dál. Severuse a Kordélii jsme opustili uprostřed vzrušené debaty, která, než bude pokračovat, bude na chvilku přerušená tím, jak se v té době baví Hermiona. Aneb - když chcete na chvíli klídek a pohodu, vytáhněte album s fotkami:-) Přidávat zas budu postupně (aktualizace: dopřeloženo 19. 11. 2015).
ssSss
Hermiona byla neskutečně šťastná, že časový rozvrh krmení Albuse Severuse Pottera přiměl Ginny odejít od Děravého kotle už před druhou hodinou odpolední. Původně ji napadlo, zda nemá oběd s Ginny zrušit úplně, věděla však, že její kamarádka nemá od Albusova narození mnoho příležitostí vyjít si někam ven, a tak prostě neměla to srdce jí to odřeknout. V žaludku jí hlodala úzkost; věděla sice, že by neměla sedět doma, že by se měla zaměstnat třeba navštěvováním přátel nebo nakupováním, jenže se cítila fyzicky i psychicky vyčerpaná, a tak se přemístila na schodiště před svým domem hned, jak se Ginny vrátila do Godrikova dolu.
Napadlo ji, zda by si neměla vzít trochu životabudiče, aby zmírnila svoji únavu, a tak sestoupila do suterénu připravit si hrnek čaje. U kuchyňského stolu seděl Lance a před sebou měl rozloženou sbírku starých černobílých kouzelnických fotografií.
"Ahoj, děvče," promluvil k Hermioně vlídně, jakmile vešla do místnosti. "Právě jsem udělal konvici dobrého čaje."
"Ahoj, Lanci," odpověděla se znaveným úsměvem, posadila se ke stolu a přivolala si z police hrnek. "Co to děláš?"
"Jen se tak probírám starými fotkami," odvětil Lance roztěkaně a usmál se na fotografii, kterou právě držel v ruce. "Podívej, tohle jsem já v den, kdy jsem se stal kvalifikovaným léčitelem."
Hermiona si od něj fotografii vzala a zalapala po dechu. Mladík na obrázku oblečený v tradičním stejnokroji svatého Munga byl neuvěřitelně pohledný. Nemohlo mu být víc než nějakých pětadvacet let a měl tmavě hnědé vlasy po ramena. Jeho obličej byl hladce oholený, s ostře řezanou čelistí, a i přesto, že měl na sobě hábit, bylo vidět, jak je svalnatý, třebaže byl dost malé postavy. Lance se na ni přes stůl usmál.
"Na tom obrázku jsem zhruba ve tvém věku," řekl poklidně.
"Tys vypadal tak dobře!" zvolala Hermiona. "Vsadím se, že jsi ve své době zlomil pěkných pár srdcí."
Lance se jen uchichtl.
"Tady je naše parta ve Skotsku, to mi bylo asi padesát. Jeden z naučných výletů Mloka Scamandera. Děsná psina!"
Hermiona se natáhla pro obrázek a zadívala se na skupinu čarodějek a kouzelníků, přičemž v davu okamžitě zachytila Albuse Brumbála. Jeho dlouhé vlasy byly tehdy ještě kaštanově hnědé a jen nepatrně prošedivělé, ale jeho zahnutý nos byl už v té době skvěle rozpoznatelný.
"Tohle jsi ty?" zeptala se a ukázala na nejmenšího muže na fotografii.
Lance na ni zaostřil přes brýle.
"Ano, to jsem já. Poznáš, kdo stojí vedle mě?"
Hermiona přejela očima k ženě, která stála na obrázku vedle Lance a vypadala tak na třicet.
"Ne!" vydechla nevěřícně. "Neříkej, že je to Minerva McGonagallová!"
"Přesně tak!" pravil Lance zvesela.
Hermiona se zakřenila na obrázek své bývalé profesorky a Minerva na fotografii se na ni taky usmála a zamávala. Neměla na očích brýle a její vlasy, tenkrát ještě nestočené do obvyklého přísného drdolu, byly tmavé a lesklé.
"Ach, podívej," řekl Lance hrdě a podal jí další fotografii. "Tohle jsou Teovy páté narozeniny."
Vzala si fotku a nepřítomně se usmála na obrázek svého bývalého manžela coby malého chlapce. Pětiletý Teo byl už tehdy dlouhý a šlachovitý, jak tam tak postával vedle stolku s narozeninovým dortem a zabalenými dárky. Vedle něj stála Kordélie, zírala na něj s neskrývaným zbožňováním a Hermiona cítila, jak se jí zatajil dech. Kordélie vždycky byla dost okouzlující a pečlivě upravená, na tomhle obrázku však byly její oči navíc ještě plné nezastírané lásky k synovi, což ji činilo neuvěřitelně krásnou. A Lance už jí podával další obrázek.
"Tohle je skupinové foto všech zmijozelských studentů v roce, kdy byla Kordélie primuskou."
Hermiona odpoutala zrak od fotografie Tea a vzala si další obrázek, na němž okamžitě poznala Kordélii a mladičkou Narcisu Malfoyovou hned vedle ní. Přejela očima řady dospívajících studentů stojících za primuskou, až nakonec našla Severuse, hubeného a zachmuřeného se zplihlými vlasy, jež mu zakrývaly obličej. Hodně z ostatních chlapců vysílalo obdivné pohledy Kordéliiným směrem a Hermiona si poprvé uvědomila, kolik příslušníků kouzelnické společnosti muselo Severusovi závidět jeho výběr manželky. Ta myšlenka ji znepokojila a ona si zmučeně povzdychla.
Lance se na ni starostlivě zahleděl.
"Stalo se něco, mladá dámo?"
"O tomhle víkendu se toho stalo vcelku hodně," pokrčila Hermiona rameny. Okusovala si nehet a přemýšlela, jestli může Lanceovi prozradit, k čemu došlo. Dalo se mu věřit, to jistě, a ona nutně potřebovala, aby jí někdo řekl, že všechno bude v pořádku. "Severus právě v téhle chvíli žádá Kordélii o rozvod."
Lance udeřil dlaní o stůl.
"No konečně!" zvolal, zjevně potěšen. "A požádal tě, aby sis ho vzala?"
Hermiona okamžitě zčervenala.
"Ne, to ne. Ale řekl, že budeme spolu, ať už se dneska stane cokoli."
"Skvělé, skvělé," drmolil Lance a zatleskal kostnatýma rukama.
"Je to opravdu skvělé?" ptala se ustaraně. "Vážně si myslíš, že ho jen tak nechá jít?"
"Jsem si celkem jistý, že ho nenechá jít bez boje," připustil Lance. "Ale ty máš čas až do konce března, než se budeš muset znovu provdat, a jestli Severus rozjede ten proces dneska, bude mít spoustu času překonat její počáteční rozčarování."
Hermiona nadskočila, když se místností rozlehlo hlasité prásknutí a objevila se Moe. Skřítka si utírala ruce do zástěrky, vydala se ke sporáku a něco si při tom pobrukovala.
"Ahoj, Moe!" pozdravil ji Lance srdečně. "Byla jsi v domě naproti?"
"Paní Kordélie chce kávu," přikývla Moe se vší vážností.
"Chápu," zamumlal Lance a pohlédl na Hermionu nad obroučky brýlí. "A jak si vedou Severus a Kordélie? Je tam hodně křiku?"
"Žádný křik," řekla Moe a potřásla hlavou. "Oni na sebe zírají. Hodně zlostných pohledů."
Hermiona a Lance se na sebe zadívali a Lance se začal smát.
"Ach, já myslím, že kdyby o to šlo, tak by Severus mohl zlostně zírat za celou Británii." Poklepal Hermionu po ruce. "Neměj strach, holka. Všechno nakonec dobře dopadne."
Hermiona sklopila oči a přikývla, přejíc si, aby mohla sdílet jeho optimismus, a doufajíc, že jí ten čas, než dostane zprávu od Severuse, rychle uteče. Nebyly totiž ještě ani tři hodiny odpoledne a už teď jí to připadalo jako nejdelší den v životě.
ssSss
Severus pomalu upíjel kávu a jeho manželka seděla na opačné straně stolu, na nose brýle a před sebou rozložené záznamy a účty. Zkoumal její obličej, který nesl znaky nezaměnitelného výrazu umíněné zatvrzelosti. Ne snad, že by její tvrdohlavost neočekával, trochu se mu naopak ulevilo, že vůbec požadovala, aby jí předložil důkazy svého vlastního jmění a její nevěry. Sledoval, jak se probírá dokumenty, a zdálo se mu, že řešení této situace bude do značné míry záviset na jejím vztahu k Everardu Munroeovi. Pokud ho doopravdy miluje a chce s ním být, vyhlídky nebyly vůbec špatné. Jestliže je však s Everardem nešťastná nebo pokud se rozešli, bude mít mnoho důvodů k tomu, aby jeho žádost o rozvod odmítla.
Od chvíle, kdy z kuchyně přinesl dokumenty, už uplynuly více než dvě hodiny a venku se mezitím setmělo. Severus se na chvíli zaměstnal tím, že v místnosti rozsvítil svíčky a lampy, a tak je zanedlouho obklopilo měkké světlo, které však jen těžko mohlo rozehřát chladnou náladu, jež v pokoji citelně vládla. Zapálil oheň v krbu a nalil si další šálek kávy.
Kordélie nakonec přece jen vzhlédla od výpisů, které svírala v pravé ruce, a Severus poznal, že jí proti její vůli imponuje rozsah jeho majetku.
"Předpokládám, že jeden ze skřetů od Gringottových může dosvědčit pravost těchto dokumentů?" zeptala se a Severus přikývl.
"Jakmile můj kapitál vzrostl na určitou úroveň, byl mi přidělen jednak vysoce zabezpečený trezor a jednak skřet pověřený dohledem jménem Grimbleshank. Můžeš se na něj obrátit za účelem ověření." V koutku úst mu přitom cukalo úšklebkem: Kordélie byla podle všeho překvapená sumou peněz, které nashromáždil, ale vší silou se snažila tvářit nezúčastněně.
Odhodila pergamen na stůl s výsměšnou nevšímavostí.
"O tvoje peníze se popravdě nestarám a ani mě nezajímají, Severusi. Mám sama dostatečný příjem, který mi pro život postačuje; tvoje peníze nepotřebuji."
"Přesto však," pravil Severus trpělivě, "nemůžeš popřít, že jsem schopen ti uhradit vše, co jsem si od tebe půjčil, když jsme se vzali, a ještě k tomu ti nabídnout pěkné rozvodové vypořádání."
"Abys mi mohl nabídnout rozvodové vypořádání, Severusi, to bys mě nejdřív musel přesvědčit, abych souhlasila s rozvodem," pravila s teatrálním úsměvem, "a já zatím neslyšela a neviděla nic, co by mě přesvědčilo, abych udělala takovou věc."
Severus se zaťatými zuby vytáhl druhý svazek pergamenů ze složky před sebou a hodil ho Kordélii.
"Co to je?" zeptala se a pokrčila znechuceně nos při pohledu na listiny svázané stuhou.
"Důkazy," řekl Severus stručně a propletl si prsty.
"Důkazy čeho?" vyštěkla.
"Důkazy tvojí nevěry zahrnující posledních sedm let," odvětil klidně a vychutnával si skutečnost, že konečně může svoji manželku takovýmto způsobem konfrontovat.
Kordélie na něj chvíli zlobně pohlížela přivřenýma očima, než si sbírku dokumentů přitáhla k sobě a povolila stuhu, kterou byly svázány. Zdvihla první list pergamenu a zamračila se, když ho začala číst.
"Seznam údajných milostných schůzek? Čas, datum a místo?" otázala se s pohrdavým úsměškem. "Myslím, že budeš potřebovat něco mnohem přesvědčivějšího, abys tahle tvrzení doložil, Severusi."
"Když otevřeš tu žlutou obálku, tak nalezneš nezpochybnitelné důkazy, které dokládají každý čas a datum ze seznamu na první straně."
Kordélie nedůvěřivě zabručela a otevřela obálku. Navenek vypadala klidně, ale Severus zachytil, jak se jí sotva znatelně třesou ruce, jimiž z balíčku vytáhla pár lesklých fotografií.
Pohlédla na první fotografii a její oči se poděšeně rozšířily.
"Ty jsi mě sledoval!" vykřikla nevěřícně. "Co si to dovoluješ, narušovat moje soukromí. Co... co si to dovoluješ!" Hodila fotografie na desku stolu, jako kdyby se spálila.
Severus pohlédl na fotografie a poznal tu, která ležela hned nahoře - byl to obrázek, který pořídil ještě předtím, než se s Kordélií vzali. Byla na něm Kordélie, jak s úsměvem zdraví Everarda při jeho příjezdu na její chatu v Edinburghu a jak se posléze naklání, aby ho důkladně políbila na rty. Bylo by téměř nemožné tvrdit, že ti lidé na snímku jsou něco jiného než milenci.
"O tobě a Everardovi vím už od té doby, kdy jsem ti nabídl sňatek, Kordélie. Za všechna ta léta našeho manželství jsem však ani jednou nepožadoval, aby ses s ním přestala vídat. Nikdy jsem do tvého soukromého života nezasahoval, ale považoval jsem za moudré obstarat si takové informace pro případ, že bych se potřeboval dát rozvést. A ty sama mi teď dokazuješ, že tento krok, byť ne právě čestný, byl dobře promyšlený. Mám k dispozici celou řadu informací, které prokazují, že jsi mi byla nevěrná, a mohu je použít u kouzelnického soudu, abych tě přinutil dát se se mnou rozvést."
Kordélie zjevně jen s obtížemi přemáhala rozhořčený hněv.
"Pokud jsi ale věděl o mém vztahu s Everardem už předtím, než jsme se vzali, znamená to, že jsi byl se situací srozuměný a souhlasil jsi s ní, Severusi. A v takovém případě to jen stěží může být důvodem k rozvodu. Když jsi se dobrovolně rozhodl žít se mnou za daných podmínek skoro sedm let, těžko teď najednou můžeš tvrdit, že máš právní nárok ode mě odejít."
"Ve jménu Merlina, Kordélie," promnul si Severus kořen nosu. "V únoru už nebudeme mít žádný důvod, abychom byli dál manželi. Budeš se aspoň moci svobodně stýkat s Everardem Munroem bez všeho toho lhaní a skrývání a i já budu moci být, s kým se mi zamane."
"Ach, ušetři mě té svojí předstírané starostlivosti, Severusi. Tobě je úplně putna, jestli jsem nebo nejsem šťastná s Everardem. Chceš se dát rozvést, abys mohl žít s Hermionou Grangerovou. Nejsem hloupá; slyšela jsem ten váš ranní rozhovor a obzvlášť se mi líbila ta část o tom, jak dobře mě znáš a že vís, jak na mě. Tak v tomto ohledu tě zklamu, Severusi Snape. Neznáš mě; nikdy jsi mě neznal. Nedám se s tebou rozvést. Je mi jedno, jestli mě opustíš... to ty ztratíš tvář, pokud se rozhodneš odejít - takže, co se mě týče, jdi a udělej to. Naprosto ale odmítám poskytnout ti zadostiučinění a rozvést se."
... tedy samozřejmě ne přímo já, ale dvě povídky z mého pera. Před časem jsem tady psala o chystaném souboru povídek s tématikou vodáctví, který má být výsledkem již třetího ročníku literární soutěže pořádané jedním velkým vodáckým nadšencem a naštěstí současně majitelem malého rodinného nakladatelství. Říkám naštěstí, protože jinak by se něco takového asi stěží mohlo realizovat.
