03 června, 2013

Odmítnutí (23. kapitola 2/3)

A zde slíbené pokračování...


Ztichl, přesunul ruce na její záda, rozepnul sponu její podprsenky a stáhl jí ramínka z paží. Na okamžik v záchvěvu studu zdvihla ruce, aby si zakryla ňadra, ale on jí opět přitiskl rty na krk, přejel jí prsty po odhalené kůži paží, jemně jí sevřel zápěstí a stáhl je dolů.
Položil jí dlaně kolem pasu a ona zavřela oči, když jimi pomalu přejel po jejích žebrech, až obemkl její obnažená ňadra, našel vrcholky jejích bradavek a zkušeně je obkroužil palci. Uvědomila si, že již na krku necítí dotyk jeho rtů, otevřela oči a shledala, že Severus hledí dopředu přímo přes její rameno. Sledovala jeho upřený pohled a zjistila, že se oba odrážejí ve vysokém zrcadle na druhé straně pokoje naproti posteli. Zamířila rukou nahoru a za sebe a zajela mu do jemných vlasů, hleděla do zrcadla, v jehož odrazu jí hladil ňadra a jeho dlouhé štíhlé prsty se při tom pohybovaly stejně smyslným způsobem jako v páře nad kotlíkem, a to vyvolalo v oblasti jejího podbřišku ten nejúžasnější z pocitů. Očekávala by, že se bude za takových okolností cítit trapně, jak tu tak stála nahá až do pasu a odrážející se v zrcadle. Ale byla to ta nejerotičtější věc, jakou v životě viděla, a povzbuzená čirou touhou setkala se v zrcadle s jeho očima a položila mu volnou ruku dozadu na bok.
Severus se díval do zrcadla na Hermionu a těšil se z toho, jak proti jeho tělu prohýbá záda a vsouvá mu tak ňadra sebejistěji do dlaní, oči napůl zavřené touhou. Pozoroval ji, jak mu přejíždí rukou k pasu, zalapal po dechu, když zatlačila dlaní proti jeho erekci, a jeho oční víčka se bezděčně zachvěla. Sklonil hlavu, aby ji jemně kousl do ramene, pevněji si ji k sobě přitiskl a uvěznil tak její dosud se pohybující ruku mezi jejím zadečkem v džínsech a svým naběhlým údem.
Přestal jí hladit ňadra a vydal se prstem na další cestu po jejím odhaleném těle přes druhou lopatku, rameno a podél klíční kosti. Nakonec ji obešel, postavil se před ní, zabořil jí prsty do zvlhlých vlasů a přitáhl si ji k sobě. Jeho polibek byl pomalý, pátravý, jejich ústa se setkala ve zkoumavé změti jazyků, zubů a rtů. Cítil, jak se její bradavky ztvrdlé vzrušením tisknou k jeho hrudi; cítil, jak jí ňadra stoupají a klesají, neboť se jí čím dál víc nedostává dechu.
S rukou obtočenou kolem Severusova krku se Hermiona vydala druhou rukou na cestu po hladké kůži jeho hrudníku a přes jeho břicho až tam, kde začínal okraj jeho kalhot, a špičkami prstů přeběhla po místě, kde se mu chloupky tak lákavě ztrácely pod páskem. Jala se pátrat po přezce pásku, ale Severus se od ní odtáhl a ustoupil k posteli, sedl si na okraj a pokynul jí ukazovákem směrem k sobě.
"Pojď," řekl ochraptěle.
Udělala směrem k němu pár krůčků, za chůze odkopla střevíce a cítila se zároveň vzrušeně i rozpačitě, neboť jeho černé oči visely na její obnažené hrudi. Když k němu došla a jejich kolena se dotkla, sevřel jí dlaněmi boky a naklonil se k ní, aby ji políbil na jemnou kůži břicha. Zavřela oči a nechala svoje prsty bloudit jemnými prameny jeho olejnatě černých vlasů, přemítajíc nad tím, jak velmi odlišné jsou na dotyk ve srovnání s její nezkrotnou kudrnatou hřívou. Jeho ústa si razila cestu po jejím břiše, až dospěl k jejímu boku a stiskl její pokožku v zubech. Nedokázala zadržet zalapání po dechu ve chvíli, kdy se jeho ruce přesunuly ke knoflíku na jejích džínsech, uvolnily ho a ona mu položila ruce na ramena, když jí rozepnul zip.
Severus jí stáhl džínsy ke kotníkům, a jak si z nich vysvobozovala chodidla, obdivoval její černé krajkové kalhotky, skrz které spatřil tmavý pruh chloupků tam, kde končily její nohy. Položil dlaně zpět na její boky, přitáhl si ji na klín a zaúpěl, když se uhnízdila na jeho stehnech a otřela se o jeho vyboulené kalhoty.
"Ty svůdnice," zavrčel s jejím dalším zavrtěním se proti jeho tělu.
Zakřenila se.
"Ty jsi s tím začal," zašeptala.
"Já?" zeptal se s úšklebkem. "Spíš si myslím, že na vině bude ta zatracená spona do vlasů. Měli bychom si ji nechat zarámovat."
Uchechtla se.
"Ta spona do vlasů možná mohla být na vině dnes ráno," opáčila a její nezbedný úsměv se rozšířil, když se o něj opět otřela, až zasténal, "ale byl jsi to ty, kdo navrhl, abychom tuhle věc udělali, jak se patří."
"A to také uděláme," zavrčel napjatým hlasem.
Obtočil kolem ní paže a sklonil hlavu k jejímu levému prsu, vtáhl její ztvrdlou bradavku do tepla svých úst a vychutnal si zasténání, jež vydala, když jí hlava spadla dozadu a vystavila tak ňadra veškeré pozornosti, jíž byl ochoten je zahrnout. Začal její bradavku sát s větší naléhavostí a jemně po ní přejel zuby, za což byl odměněn tím, že nahlas vydechla jeho jméno. Obrátil pozornost k druhému prsu, pak se od ní odtáhl a poklepal dlaní na postel za sebou.
"Lehni si," pravil a zavřel oči, když mu sklouzla z klína a kolenem při tom přejela po jeho erekci.
Otočil se k ní a dychtivě na ni hleděl, jak si lehá na postel, ukládá se na svojí polovině a obrací se k němu čelem a její hnědé vlasy se při tom rozlévají po jasně bílých polštářích. Věděl, že ho pozorně sleduje, a nechal svoje hladové oči dlouze bloudit po celé délce jejího téměř nahého těla, zatímco si vestoje zouval boty a svlékal ponožky. Byla vším, o čem snil, a byla ještě mnohem víc. Ve svých představách si nikdy nedomýšlel ty drobné detaily, které jen umocňovaly její půvab: světlý poprašek pih na jejích rukách a nohách, pahorky jejích ňader a přesný odstín tmavě růžové barvy jejích bradavek a dvorců kolem nich, jakož i čistou linii pasu zdůrazněnou jejími zaoblenými boky.
Viděl, jak překotně polkla, když si povolil pásek, uvolnil knoflík kalhot a rozepnul si zip. Stáhl si kalhoty a spodní prádlo, odhodil je na podlahu a spatřil, jak očima přeběhla z jeho tváře na důkaz jeho vzrušení, natáhla se k němu a on se posadil na postel vedle ní přejížděje dlaní po křivce jejího pasu, než se zastavil s rukou na jejím boku.
Hermiona by na něj mohla zírat celý den. Neskutečná bělost jeho kůže ostře kontrastovala s jeho ebenovými vlasy a očima a bez šatů byl ještě víc okouzlující, než když byl oblečený v té své strohé, a přesto vzrušující černi. Znovu mu přejela dlaní po hrudi, a když dospěla k tmavé linii ochlupení na jeho podbřišku, nebyly zde již žádné kalhoty, které by jí zabránily pokračovat níž. Přeběhla prsty po celé délce jeho hladkého údu a usmála se, když mu uniklo zasyknutí rozkoše. Jeho rty opět našly její, začali se hluboce líbat a ona obtočila prsty kolem jeho štědře objemného penisu a něžně ho hladila.
S hrdelním zasténáním se od ní odtáhl, jemně se vysvobodil z jejího sevření a ušklíbl se, když nespokojeně našpulila rty. Klekl si na postel a obrátil pozornost k jejím černým krajkovým kalhotkám, jež byly posledním kouskem oblečení, který od sebe dělil jejich těla. Pomalým pohybem podél jejích nohou jí je stáhl dolů a jeho zrak přitáhl stín tuhých tmavých kudrn tam, kde se její stehna spojovala. Odhodil její kalhotky na podlahu a přejel dlaněmi vzhůru po jejích nohách, jeho prsty se při tom ocitly až dráždivě blízko k jejímu nejcitlivějšímu místu a ona se prohnula v zádech. Znovu se ústy sklonil k jejímu prsu, ale nesetrval tam příliš dlouho a líbal ji dolů přes břicho, až došel k podbřišku. Roztáhl jí nohy od sebe, přešel rty k neskutečně jemné pokožce na vnitřní části jejích stehen a pokračoval vzhůru, až se nakonec zabořil nosem do jejího vonícího ochlupení.
Hermiona zadržela dech, uvědomujíc si, doufajíc, že se jí dotkne tam, kde po tom toužila. Rozhodila paže do stran, sevřela rukama bělostné pokrývky na jeho posteli a zkroutila látku v prstech. Pak jeho jazyk našel její klitoris a ona se divoce prohnula v zádech, v zasténání, které se jí dralo z hrdla, těžko poznávala vlastní hlas a z místa kontaktu vyrazil do jejího těla záchvěv čiré rozkoše. Jeho jazyk znovu přejel její citlivé místo a ona zakřičela, ještě víc se prohnula a nadzdvihla boky způsobem tak vyzývavým, jak to nikdy dřív neudělala.
Po dalších dvou pohlazeních jazykem se vrátil ústy na kůži jejího stehna a ušklíbl se, když zamumlala:
"Hraješ si se mnou."
"Možná někdy jindy," zašeptal a pohnul se v posteli zpět k ní zaujímaje polohu nad jejím tělem. "Ale nejdřív tuhle věc konečně uděláme, jak se patří."
Trvalo mu jen okamžik, než našel správnou pozici mezi jejíma smyslně roztaženýma nohama a bez dalšího otálení do ní pronikl, avšak o mnoho pomaleji než dříve toho dne.
Když se do ní zcela ponořil, ztuhl, jen se podepíral na loktech a místnost zaplnil zvuk jejich přerývavého dýchání.
Po chvíli se usmála.
"Neusnul jsi, Severusi?"
Otevřel oči a setkal se s jejím hřejivým hnědým pohledem.
"Jen si užívám tento okamžik; nemám teď v úmyslu dělat nic jiného, než že si dám načas a postarám se, abych si vychutnal každý centimetr tvého těla."
Odpovědí mu bylo její tiché vzlyknutí a náhlé zarytí nehtů do jeho zad.
"Jenže pokud se nezačneš hýbat, obávám se, že budu muset začít křičet," zašeptala.
Vyhověl jí a začal se pohybovat tak, jak to po něm žádala. Smysly mu zahltila horká těsnost jejího těla, to, jak se prohýbala s každým jeho přírazem a nesrozumitelné výkřiky rozkoše, které vycházely z jejích úst. Její nehty na jeho zádech ho přiváděly na vrchol blaha, ale nic ho nerozohňovalo víc, než způsob, jakým zaplétala prsty do jeho vlasů, když skláněl ústa k jejím. V představách si ji vždy maloval jako nádhernou, oslnivou, ale vůbec netušil, že má takhle náruživou povahu. Ta chvilka, kdy se styděla a zakryla si ňadra, byla nyní zapomenuta, a on s potěšením zjistil, jak hlasitá dokáže být, jak výmluvné zvuky vydává v odpověď na jeho dotyky a jak dychtivě obtáčí nohy kolem jeho boků zcela propadlá vášni.
Hermiona otevřela oči a žíznivě se opíjela pohledem na jeho obličej se soustředěně staženým obočím, pevně zavřenýma očima a s černými závoji vlasů, které poletovaly vpřed a vzad v rytmu jeho pohybů a přejížděly jí po tvářích. Věděla, že její obličej je zrůžovělý, ale jeho zůstával bílý a ona tušila, že jediný rozdíl v barvě jeho kůže bude v zarudlých liniích na jeho zádech, která rozedřela nehty. Ztratila pojem o čase: byla naprosto pohlcená jejich milováním způsobem, jaký nikdy dřív nepoznala, a náhle byla šťastná za ten jejich ranní vášnivý střet, který je zbavil zoufalé touhy a ponechal jim vcelku značný prostor, aby nyní mohli naplno objevovat jeden druhého. Ale jak se znovu a znovu nořil do jejího těla, občas skláněje ústa k jejím a někdy zas prodlévaje rty na jejím hrdle, pocítila, jak hluboko v jejím nitru začínají narůstat záchvěvy blížícího se orgasmu, a bylo jí jasné, že už o mnoho déle nevydrží.
Z narůstající horečnatosti jejích pohybů Severus poznal, že Hermionu dělí od vyvrcholení jen několik okamžiků a odpovídajícím způsobem s ní srovnal krok, až se mu téměř začalo nedostávat dechu.
Hermiona se pokoušela zvolnit, snažila se kousat do rtů, aby hlasitě nekřičela, ale jakmile jí orgasmus rozeslal nárazové vlny dokonalého blaha do celého těla, nedokázala zadržet výkřik: "Ach, ano," který jí unikl z úst. Měla pocit, že její vyvrcholení trvá věčnost, když se však nakonec vzpamatovala, s potěšením zjistila, že Severus ještě neskončil, a se smyslným okouzlením sledovala, jak jsou jeho pohyby čím dál víc trhanější, až nakonec ztuhl, zvrátil hlavu dozadu a z jeho úst vyšlo zasténání nejniternějšího uspokojení.
Přitiskla si jeho hlavu na rameno; obočí mu rámovaly korálky potu, a jak mu duchem nepřítomně hladila vlasy, vracel se jeho dech pomalu k normálu a postupně se ustálil i rytmus jejího srdce.
Po chvíli si lehl na postel těsně vedle ní, oba je až do pasu přikryl pokrývkou, která byla složená v nohách lůžka, a třebaže se nyní cítil zcela uspokojeně, neodepřel si příjemný pohled na její ňadra, která se zdvihala a klesala, jak popadala dech. Nadzdvihl se, opřel se o loket a pozorně se jí zadíval do tváře, s obavami očekávaje po tom ranním nezdaru její nynější reakci. Měla zavřené oči, ale otevřela je, pohlédla na něj a věnovala mu plachý úsměv.
"Takže tomuhle ty říkáš ,dělat věci, jak se patří'?" otázala se pobaveně.
"Přesně tak," odvětil a ulevilo se mu, když si uvědomil, že zřejmě nepřijdou žádné slzy viny nebo bolesti. "Vyhovuje ti to?"
"Ano," uchechtla se. "Myslím, že začínám být docela fanda do ,dělání věcí, jak se patří'."


Odmítnutí (23. kapitola 1/3)

Díky všem, kdo máte ještě trpělivost a chodíte sem i přesto, že Odmítnutí už je v originálu opět dostupné na fanfiction.net, a to již kompletně. Autorka povídku poupravila a co do počtu slov ji asi o šestinu zkrátila, po 22 již přeložených kapitolách jsem se nicméně aspoň prozatím rozhodla zůstat u překládání původní verze, se kterou už jsem se tak nějak sžila. Dnes přidávám hned dvě části najednou, neboť dělit následující scénu by vážně nešlo;-) Srovnávat se současným zněním originálu můžete zde, kde je k přečtení i anglické znění úvodní básně may I feel said he amerického básníka, malíře a dramatika Edwarda Estlina Cummingse (1894 - 1962) původně zveřejněná ve sbírce básní No Thanks z roku 1935.

23. Tam kde jsi


smím tě laskat řekl jí
(budu vřískat ona dí
trochu jen řekl jí)
to je sen ona dí

(smím tě více mít řekl jí
co však budeš chtít ona dí
hodně řekl jí)
proč ne ona dí

(jdeme na věc řekl jí
ne tak dalece ona dí
co je dalece řekl jí
tam kde jsi přec ona dí)

smím tam zůstat řekl jí
(jak bys to rád ona dí
takhle nejspíš řekl jí
když políbíš ona dí

smím se hýbat řekl jí
lásku mi dát ona dí)
jak to vidíš řekl jí
(ty mě ničíš ona dí

tak to v žití chodí řekl jí
ale co s tvou chotí ona dí
teď řekl jí)
jeď ona dí

(kousek ráje řekl jí
nepřestávej ona dí
ach ty má řekl jí)
teď zpomal ona dí

(budeš jižžž?řekl jí
ach to víššš ona dí)
ty jsi boží!řekl jí
(tys Můj muži ona dí)

E. E. Cummings, smím tě laskat řekl jí

ssSss

Hermiona nechala Severuse, aby ji odvedl ze suterénu po schodech nahoru, a její mysl zastírala blažená prázdnota omezená na pouhé vnímání opojné blízkosti muže, po kterém tak dlouho toužila. Jeho teplá ruka svírala její dlaň, a když procházeli kolem dveří jeho pracovny, na okamžik zavřela oči přemožená vědomím, že ji nejspíš dělí jen několik minut od chvíle, kdy bude moci nechat rozběhnout svoje ruce po jeho nahé hrudi tak, jak to již tolikrát udělala ve svých představách.
Zavedl ji o dvě patra výše, a jakmile si Hermiona povšimla, že zřejmě došli do podlaží, kde se nacházejí ložnice, zarazila se na místě.
"Severusi, a co Kordélie?" zašeptala a neklidně se rozhlédla kolem, jako kdyby se na ně měla její tchýně každým okamžikem odněkud vyřítit.
"Je v zahraničí," odvětil stručně obraceje se k ní tváří.
"Myslela jsem, že obvykle cestuje jen o víkendech."
"Rozhodla se, že stráví týden ve Francii," pronesl a vypadal lehce pobaveně. "Vážně se domníváš, že bych byl tak netaktní a vzal tě do svojí postele, zatímco moje žena by dole popíjela kávu se svými přáteli?"
Nervózně se usmála stále odmítajíc uvěřit tomu, že ji doopravdy bere do svojí postele.
"To asi ne."
Natáhl ruku ke kulaté klice dveří za sebou, otevřel je a ustoupil do strany, aby mohla vejít do pokoje jako první. Bedlivě se na ni díval, jak si prohlíží nové prostředí, tiše za sebou dveře zavřel a opřel se o ně zády. Pozoroval její obličej, který se otočil k veliké posteli s nebesy a vzdušnými bělostnými závěsy, jež byly elegantně uvázané v každém rohu. Její pohled se přenesl k toaletnímu stolku a on si povšiml, že Hermiona pátrá po něčem, po čemkoli, co by jí napovědělo, zda v tomto pokoji pravidelně pobývá žena.
"Tato ložnice je moje a jenom moje, Hermiono; Kordélie má ložnici a šatnu jinde," vysvětloval poklidně, vědom si směru jejího uvažování.
Obrátila se k němu čelem a v jejích rysech se zračil ten dobře známý zvědavý výraz.
"Vy nemáte společnou postel?" zeptala se.
"Tobě to připadá překvapující?" nadzdvihl obočí. "Opravdu si myslíš, že bych sdílel lože s milenkou jiného muže?"
Hermiona se zatvářila nejistě.
"Ale já měla za to, že manželství musejí být naplněna, aby byla podle Manželského zákona považovaná za právoplatně uzavřená."
"To také musejí," prohlásil už poněkud netrpělivě. "Tento sňatek byl naplněn již před mnoha a mnoha lety. Nemyslím si, že by to pro někoho z nás dvou byla obzvlášť příjemná zkušenost, každopádně už jsme ji poté nikdy neopakovali. Bez toho, že bychom zmiňovali Everarda Munroea nebo jakoukoli jinou budoucí milostnou známost, kterou by mohl někdo z nás dvou mít, dohodli jsme se, že uzavíráme sňatek z rozumu a že nám bude lépe v oddělených ložnicích."
"Ale... to jste...," zajíkla se Hermiona.
"Hermiono," obrátil oči v sloup, "byla bys tak hodná a posadila se, abych tě mohl zahrnout intimními detaily?" otázal se podrážděně a mávl rukou ke stoličce před toaletním stolkem. "Ujišťuji tě, že Kordélie se mnou v posteli nespí. Popravdě, pokud je mi známo, do tohoto pokoje dokonce od té doby, kdy se stal mojí ložnicí, ani nikdy nevstoupila."
Hermiona si povzdychla a na chvilku zavřela oči naštvaná sama na sebe, že se opět poddala té svojí neukojitelné potřebě na všechno se vyptávat. Překonala vzdálenost mezi nimi a položila dlaně na látku oděvu na jeho hrudi, dobře si vědoma toho, že se kvůli jejímu špatně načasovanému vyslýchání vrátila jeho nejistota.
"Omlouvám se, Severusi. Přece mě už znáš dost dobře na to, abys věděl, že dokážu udržet pusu zavřenou jen s největšími obtížemi."
"Ano, toho jsem si již povšiml," zavrčel. "Možná bych měl sepsat návrh smlouvy, podle které bys musela držet mimo laboratoř ten svůj rozčilující jazyk za zuby."
Zářivě se na něj usmála.
"To bys možná měl," zašeptala a její zrak padl na dlouhou řadu knoflíků na jeho šatech.
Ve chvíli, kdy se na něj usmála, cítil, jak jeho vztek odplouvá, a se spokojeným pousmáním sledoval, jak zdvihla ruce k límci jeho kabátce. I přes okolnosti její uvolněné spony do vlasů to byl on, kdo toho rána započal s jejich důvěrnostmi, takže byl pro danou chvíli plně srozuměn s tím, aby nyní převzala iniciativu ona.
"Pokud se v tomto domě cítíš nepohodlně, nemusíme tu zůstávat," zamumlal, když obratně rozepnula první knoflíky u jeho krku.
Vzhlédla vzhůru k němu, zatímco její prsty stále pracovaly na knoflících.
"Velice ráda bych tady zůstala," odvětila. "Nemohu si vybavit jediné místo, kde bych teď byla raději, a to včetně knihoven, knihkupectví a laboratoří, a to je co říct..."
"Hermiono," šeptl a položil jí prst na rty, "už zase blábolíš."
"Odjakživa mluvím, když jsem nervózní," opáčila a uvolnila mu knoflíky v pase.
"Dobrá, tak tě tedy pojďme zkusit umlčet," protáhl lenivě, jemně zdvihl její bradu a sklonil rty k jejím.
Zasténala do jeho úst s rukama stále zaměstnanýma jeho nekončícími knoflíky. Byla rozhodnutá vychutnat si pohled na něj, zatímco ona sama bude stále oblečená; věděla totiž, že jakmile začne on hladit její nahou kůži, bude naprosto ztracená ve svých pocitech a nebude schopná si ho prohlédnout tak, jak po tom toužila.
Pomalu ji líbal, těšil se z tepla jejích rtů a měl požitek z toho, jak její dech prudce zrychluje.
Odtáhla se od něj, jakmile konečně rozepnula poslední knoflík a stáhla mu kabátec z ramen. Spadl mu už podruhé onoho dne odhozený a zapomenutý k nohám a ona přesunula pozornost k Severusově bílé lněné košili.
"Ty máš víc knoflíků než Madam Malkinová," zavrčela.
Nechal ji pokračovat v úsilí, zdvihl ruku k jejímu obličeji, položil dlaň na její tvář, zlehka přejížděl prsty po její kůži a vychutnával si pohled na její soustředěním pokrčené obočí, když mu začala vytahovat lem košile z kalhot.
Příjemně překvapená tím, že ji dosud nezarazil, rozepnula mu košili a stáhla mu ji z ramen. Spustil ruku z jejího obličeje, rychle uvolnil knoflíky manžet a nechal košili, aby se připojila na koberci k jeho kabátci.
Přitiskla dlaně na bledou kůži na jeho hrudi. Jeho pokožka byla natolik prostá působení slunečních paprsků, až bělostí téměř zářila a kontrastovalo s ní jen pár černých chloupků mezi jeho prsními svaly a linie ochlupení na jeho podbřišku, která mizela za okrajem jeho kalhot. Nechala ruce rozběhnout nahoru po jeho hrudníku a přes ramena a žíznivě se vpíjela pohledem do každého detailu jeho obnaženého těla: nebyl nijak zvlášť svalnatý, jeho svaly však nebyly ani povolené. Odjakživa tušila, že je rozložitý, a jeho ramena zůstávala silná a široká i nyní bez hojných vrstev oblečení, ale jinak byl neuvěřitelně štíhlý.
Dovolil jí ještě několik vteřin zkoumat rukama a očima jeho nahý hrudník a nadmíru fascinovaně přitom sledoval, jak špičkami prstů vykresluje na jeho pokožce imaginární křivky. Náhle ho přemohla touha pocítit její kůži na své, popadl lem jejího bavlněného trička a vyhrnul jí ho do úrovně prsou, načež ona poslušně zdvihla paže a nechala ho, aby jí tričko stáhl přes hlavu a bezstarostně ho odhodil kamsi napravo. Vzal ji za lokty a přitiskl ji pevně k sobě, její ňadra uvězněná v krajce ke svojí nahé kůži. Položil jí ruku zezadu na krk, znovu ji políbil a tlačil ji pozpátku k posteli, zastavil se však dřív, než došli k jejímu okraji.
Odstoupil od ní a ona při té náhlé ztrátě kontaktu tiše zaprotestovala.
"Trpělivost," pokynul jí. "Už jsme to jednou uspěchali a tuto chybu nemám v úmyslu opakovat."
Hltal očima její z poloviny obnažené tělo, její ňadra oděná v černé krajkové podprsence a jemnou křivku boků směřujících k pasu jejích džínsů. Natáhl se k ní, jediným prstem obkreslil linii její klíční kosti, poté ji obešel tak, že stál přímo za ní, prstem sledoval křivku jejího ramene a lopatky a nakonec se zarazil v kříži jejích zad, když si znovu vybavil, jak vypadala v oněch šatech s výstřihem na zádech. Vzal ji rukama za boky a přitáhl si ji k sobě.
Opřela se o něj a hlava jí klesla dozadu na jeho rameno, prsty sevřela jeho stehna za sebou a přitiskla se těsněji k jeho tělu. Zdvihl pravou ruku a odhrnul jí kadeře na stranu, načež sklonil rty k jejímu krku a usmál se, neboť se jí najednou nedostávalo dechu a začala v dlaních mačkat látku jeho kalhot.
"Jsi velice krásná," zašeptal jí do ucha.
Ohromená jeho konstatováním otočila hlavu a podívala se na něj.
"I přes ty směšné vlasy?" otázala se, opakujíc stejná slova, která jí řekl toho rána.
Políbil ji na rameno a zdvihl levou ruku k jejím kadeřím zaplétaje prsty do pramenů stále ještě trochu vlhkých ze sprchy.
"Přídavná jména pojící se s tvými vlasy závisí do značné míry na okolnostech," pravil a jeho dech jí pohladil ucho, až se zachvěla. "Když jsi v laboratoři, jsou tvoje vlasy směšné; když jsi v ložnici, jsou skvostné."
"Severusi," šeptla s povzdechem a hlava jí znovu klesla dozadu na jeho rameno.