Výhoda, když dítko začne lézt, je, že se samo tím objevováním světa docela zabaví. Nevýhoda je, že jak sednu k noťasu, tak doleze ke mně, vzepře se na ručičkách a začne hlasitě povykovat, že ono chce také ťukat do té bezvadné a nesmírně zajímavé klávesnice. Pokud rovnou nezačne okusovat kabel a následovat ho až k zásuvce, kam je zapojený. No ale měsíc končí a další část překladu se nakonec přece jen zadařila. Takže - jak se mají Severus a Hermiona na plese?ssSss
Severus postával u stolu s občerstvením, předstíral zaujetí neupřímným rozhovorem, který vedl s manželkou Mloka Scamandera, a jeho pozornost se přitom neustále upírala na Hermionu, jež se momentálně na parketu věnovala tanci s jedním ze zámořských hostů. Čirou náhodou věděl, že dotyčný mladík je svobodný a žije v jednom ze států, které nepřijaly Manželský zákon. Sledoval, jak něčemu přikývla a vesele se zasmála, a uvnitř ho sžírala žárlivost. Chvilku zvažoval, že by na toho chlapa seslal klopýtací kletbu, ale pohled na přibližující se Minervu McGonagallovou způsobil, že na svůj hněv dočasně pozapomněl.
"Dobrý večer, Severusi," řekla samolibě, zjevně potěšená, že se jí ho podařilo zahnat do kouta tak snadno.
"Dobrý večer, Minervo," odvětil s náznakem sarkasmu v hlase a v duchu proklel Mlokovu ženu, která se vzdálila za manželem na parket ponechávajíc ho o samotě s ředitelkou.
"Nevypadá Hermiona dnes večer úchvatně?" zaševelila.
"Ano, Minervo, to nepochybně," podotkl skrz zaťaté zuby.
"Lance mi říkal, že se z vás stali trvalí společníci v podnikání," prohodila a upřeně ho pozorovala přes obroučky brýlí.
"Prokázala, že je způsobilá tu pozici zastávat," zavrčel.
"Nemusíte se hned bránit, Severusi," uchechtla se Minerva. "Nepřišla jsem vás přesvědčovat o návratu do Bradavic, ani vás zrazovat od toho, abyste se sblížil s Hermionou Grangerovou."
Severus na ni podezřívavě pohlédl a napadlo ho, zda třeba nemluvila s Lancem. To by toho starocha asi na místě uškrtil.
"Pokud mohu soudit z jejích obdivných pohledů, Severusi, tak vás má ráda stejně, jako vy máte rád ji," upřela na něj zrak a ztišila hlas do šepotu, než se obrátila a chladně pohlédla směrem k jeho manželce. "A s ohledem na chování těch, s nimiž jste uzavřeli sňatek - je to vážně tak odsouzeníhodná věc?"
Nevěřícně zíral, jak odchází pryč s vědoucným úsměvem na rtech. Rozhlédl se po místnosti, jestli neuvidí Lance. Vypadalo to, že jazykolomná kletba dnes nalezne svého využití.
ssSss
Kolem jedné hodiny ranní už měla Hermiona plesu Kordélie Millové právě tak akorát. Se Severusem nemluvila ani jednou a co víc, zdálo se, že on má v úmyslu zatančit si s každou čarodějkou v sále kromě ní. Prudce se posadila na židli a přivřenýma očima pozorovala, jak vede Rolandu Hoochovou na taneční parket. Vypadal tak impozantně a čerň jeho obleku stejně jako jeho chování dozajista přitahovaly pozornost. Přemýšlela, jak to, že jako dospívající nikdy nedocenila jeho kvality. V Bradavicích si nikdy nepovšimla onoho rozevlátého hábitu, zahnutého nosu a jazyku ostrého jako břitva. A teď byla tady, naparáděná a stále víc a víc zblázněná do muže, který se stal jejím zaměstnavatelem a jejím přítelem, a on ani jednou neuznal za nutné za ní přijít. Vypadalo to, že i přes veškeré Moeino úsilí neměly její šaty zamýšlený účinek.
Vyprázdnila svou již pátou sklenici šampaňského a prudce zkřížila ruce na prsou, když se na židli vedle ní ztuhle sesunul Lance.
"Ach bože, bože. Vypadáš dnes večer doopravdy mrzutě, Hermiono Grangerová."
"Skutečně?" zabručela.
"Nelíbí se ti, když ho vidíš s jinými ženami, že ano?" zdvihl Lance pobaveně obočí.
"Nelíbí se mi fakt, že se za celý večer neobtěžoval se mnou promluvit, a jsem docela naštvaná, když vidím, že měla Kordélie tu drzost pozvat sem toho svého skotského panáka," vyštěkla s pohledem upřeným na Everarda Monroea.
"Jsi úžasná, když se vztekáš," uchechtl se Lance. "Abychom k ní byli spravedliví - Kordélie se dnes večer chová naprosto důstojně; ani jednou jsem ji nezahlédl po Everardově boku. A co se Severuse týče, jsem si jistý, že má své důvody, proč za tebou nepřišel. On má vždycky nějaký důvod, ať už je relevantní nebo ne."
Hermiona si povzdychla a třela si bolavý kotník.
"Promiň, Lanci. Nechtěla jsem se vybíjet na tobě. Mimochodem," dodala při pohledu na Minervu McGonagallovou v náručí Horáce Křiklana, "co jsi řekl Minervě?"
"Co tím myslíš?" odvětil Lance předstíraje nevinný výraz.
"Tvářila se, že ji hrozně zajímá, jak vycházím se Severusem, a náhodou vím, že vy dva jste dobří přátelé."
Lance ztichl a podle všeho se rozhodl, že na její otázku neodpoví.
"Myslím, že Kordéliina pozornost je dnes večer docela rozptýlená tolika vysoce postavenými hosty, kteří dorazili, a Everardem v blízkosti. Možná byste se Severusem měli strávit nějaký čas o samotě."
"Nějaký čas o samotě?" zeptala se nedůvěřivě. "Zbláznil ses? Celý večer na mě nepromluvil ani slovo a ty si myslíš, že bychom nějak mohli strávit čas o samotě?"
"Hermiono, myslím, že začínáš být poněkud paranoidní. Dnes večer byl i na svoje poměry nanejvýš diskrétní, ale i tak z tebe skoro nespustil zrak. Vypadal vyloženě rozzuřeně, když jsi tančila s tím chlápkem z Německa." Stočil pohled k Severusovi a Rolandě Hoochové. "Ten tanec už končí - tak se na něj dívej a uvidíš, co tím myslím."
Hermiona sledovala, jak waltz dohrál a Severus s lehkou úklonou pustil ruku madam Hoochové, ustoupil od ní a jeho oči rychle přelétly místnost, dokud se nesetkaly s jejími. Jakmile si povšiml, že ho Lance i Hermiona upřeně pozorují, nechal na nich svůj pohled spočinout a vydal se přes plesový sál za nimi.
"Vidíš, co jsem ti říkal?" obrátil se k ní Lance s úsměvem. "Jde k nám, takže soudím, že je načase, abych se ztratil. Užij si zbytek večera, drahoušku."
Třebaže na něj byla neoddiskutovatelně naštvaná, nemohla si Hermiona pomoci, aby se jí, když k ní Severus došel a usedl na místo, které Lance právě uvolnil, nervozitou nesevřel žaludek.
"Dobrý večer," prohodil lenivě.
"Dobrý večer," odvětila úsečně a vyhnula se jeho pohledu.
Zatvářil se lehce pobaveně.
"Slyším ve vašem hlasu stopy hněvu?"
Zkřížila paže před sebou a zazírala na něj.
"Možná, že ano," odsekla jízlivě. "Jediný kouzelník, se kterým bych si mohla vychutnat trochu pořádné konverzace, mě celý večer ignoruje."
Pousmál se.
"Možná, že ten kouzelník i přesto, že by se mu nic nelíbilo víc, než konverzovat s vámi, měl své důvody, proč vám nevěnoval tolik pozornosti, kolik si jí po právu zasloužíte."
Pozorně se na něj zadívala. Vypadal, že je v mimořádně dobrém rozpoložení.
"Mohu vám přinést sklenici šampaňského?" otázal se.
"Ne, děkuji," pravila a její hněv trochu polevil. "Šampaňského už jsem měla až až."
"Moje sklenice se dnes večer s překvapující rychlostí doplňovala jakoby sama od sebe. Řekla jste Moe, aby mi dolévala?"
Hermiona okamžitě zrudla.
"Co vás pro všechno na světě přivedlo na takovou myšlenku?"
"Skutečnost, že doslova řekla: ,slečna Hermiona přikázala Moe, aby sklenice pana Severuse byla pořád plná'," uchechtl se.
Hermiona rozpačitě potřásla hlavou.
"Příště jí nesmím zapomenout zakázat, aby vám vykládala o mých drobných úkladech." Začala se usmívat a on jí věnoval pobavené zamračení.
"Snažila jste se mě opít, Hermiono?"
"Zabralo to?" zdvihla obočí a on se opět uchechtl.
"Zaznamenávám lehké náznaky opojení, ale naprosto nemám v úmyslu se opít."
"Možná potřebujete víc šampaňského," navrhla.
"Kdo říká, že opojení musí nutně souviset s alkoholem?" pronesl sametově a zabarvení jeho hlasu bylo nepochybně flirtovné.
Zvědavě na něj pohlédla a přemýšlela, zda si tu dvojsmyslnost jeho poznámky jenom nenamlouvá. Obyčejně to byla ona, kdo koketoval.
Upřeně pozoroval její reakci a ztišil hlas.
"Dnes večer vypadáte nádherně."
Nemohla jinak, než na něj zůstat zírat s otevřenou pusou.
"Ačkoli zrovna tento šokovaný výraz nevyhlíží dvakrát slušivě," ušklíbl se.
Znovu zkřížila paže a cítila zároveň potěšení a rozpaky pramenící z jeho komplimentu.
"Jste si jistý, že nejste opilý?"
"Naprosto," odpověděl. Jeho zrak zalétl k její róbě. "Pozměnila jste své svatební šaty."
Zalapala po dechu.
"Doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne."
"Jsem si vcelku jistý, že nikdo jiný si toho nepovšiml. To jen, že já osobně mám pro tyto šaty zvláštní slabost."
S údivem se na něj podívala a přemýšlela, co se skrývá za jeho pro něj tak netypickým chováním. Náhle si uvědomila, že s výjimkou Teodora byl on jediným mužem, který viděl onen odvážný výstřih na zádech.
"Upřímně se omlouvám za to, že jsem s vámi dnes večer nemluvil," dodal. "Sleduje nás příliš mnoho zvědavých očí, Hermiono."
Předpokládala, že mluví zvlášť o Minervě. Nevěděla, co na to říct, a tak upřela pohled na taneční parket.
"Nemohu uvěřit, že měla Kordélie tu odvahu pozvat sem dnes večer Everarda Monroea. Vždyť jste říkal, pokud si vzpomínám, že se v Londýně nestýkají?"
"Podle toho, co vím, tak ne. Dokonce jsem je neviděl bavit se spolu ani dnes večer. Dav skýtá přece jen větší bezpečí."
Pohodlněji se opřel a oba pozorovali, jak kolem nich víří taneční páry.
"Mám dojem," podotkla Hermiona potichu, "že poprvé od doby, co Teo odešel, dokážu vnímat tu nespokojenost, která kolem nás vládne. Měl jste pravdu, když jste říkal, že oběti toho zákona jsou všude: Hannah a Neville, Blaise a Katie, Kordélie a Everard."
"Vy a já?" zašeptal.
Zdvihla k němu oči a srdce se jí rozbušilo. Myslel tím jenom to, že jsou oba zajatci v manželství bez lásky, anebo tím naznačoval něco víc?
"Vy a já," řekla, neschopná odvrátit pohled od upřeného výrazu v jeho inkoustově černých očích.
Odpoutal od ní zrak a jeho pozornost se zaměřila na delegaci z Ministerstva kouzel.
"Jen se na ně podívejte, Hermiono, jak se tváří, že vzestup porodnosti v kouzelnických rodinách za to všechno stál a že oběti toho pomateného zákona nic neznamenají. A každý jeden z nich přitom ze všech sil odmítá, že bychom splněním naší povinnosti způsobili tolik neštěstí."
Povzdychla si, když ji náhle přemohla sebelítost kvůli bezvýchodné situaci, v níž, zdálo se že natrvalo, uvízla.
"Asi bych se měla pro dnešek rozloučit, Severusi. Bolí mě nohy, jsem unavená a je tady na mě moc teplo."
Vstal ze židle a postavil se před ni.
"Prosím vás, abyste zůstala ještě o něco déle. A víte, co se říká, Hermiono: pokud nemůžete vystát horko, jděte pryč z kuchyně. Nebo z tanečního sálu, v tomto případě." Dopil zbytek šampaňského a postavil prázdnou skleničku na stůl. "Pojďte se mnou," trval na svém a podal jí ruku.
"Kam?" zeptala se, přijala jeho ruku a nechala si jemně pomoci ze židle.
"Slíbil jsem vám, že dnes večer oslavíme váš úspěch v záležitosti svatého Munga, a to také uděláme," pravil a vedl ji k východu.
"Jste si jistý, že můžeme jen tak odejít?" zeptala se a na okamžik se zarazila ve dveřích vedoucích do haly. "Co všechny ty zvědavé oči, o nichž jste mluvil?" Část z ní netoužila po ničem jiném, než být s ním o samotě, ale ta druhá část chtěla utéct co nejdál od jakéhokoli pokušení.
"Nejsem si úplně jistý, že mi na nich záleží," zamumlal. "Vám ano?"
Přejela očima po tanečním sálu a obrátila se k němu čelem vědoma si toho, že na nich spočívají Lanceovy jiskřící oči.
"Ne, nezáleží."
Nepatrně se na ni usmál a pokynul ke schodům.
"Tak tedy až po vás, Hermiono."
Prošla dveřmi a zamířila ke schodům, předpokládajíc, že zamýšlí jít do laboratoře.
"Tudy ne," řekl a ukázal namísto toho ke schodům vzhůru. "Tudy."
"K vám do pracovny?" otázala se a vyšla po několika spodních schodech.
"Ne," potřásl hlavou, "někam, kde je to mnohem příjemnější."
Na okamžik se vyděsila. Snad ji nechtěl vzít k sobě do ložnice? Zastavila se u dveří do pracovny a otočila se k němu.
"Jste si jistý, že je tohle vhodné?"
"Není to nevhodné," ušklíbl se. "A mimoto, měl jsem za to, že vám na tom nezáleží?"
Pokrčila rameny a rozhodla se hodit opatrnost za hlavu.
"Nezáleží."
"Tak potom pojďme do čtvrtého patra."
Vystoupala po dalších schodech, a když konečně došli do čtvrtého patra, zastavila se.
"Tudy," zašeptal Severus, položil jí dlaň na kříž zad a nasměroval ji k úzkým dveřím na konci krátké chodby. Jakmile k nim došli, poklepal hůlkou na kliku a tiše je otevřel.
"Pojďte za mnou," pokynul jí.
Pohlédla skrz dveře a spatřila další úzké schodiště vedoucí vzhůru, na jehož konci byla kovaná železná branka.
Severus rozsvítil hůlku, a když došli k tmavé brance, zamumlal kouzlo, aby se otevřela. Prošel úzkým průchodem, ustoupil a čekal, až k němu Hermiona dojde.
Ucítila chladný noční vzduch vanoucí skrz úzký vchod a zavětřila důvěrně známé aroma nejméně tuctu vonících bylinek. S pocitem naprostého okouzlení vstoupila do té nepochybně nejkrásnější střešní zahrady, jakou kdy spatřila.
