Hermiona odvádí Lance na jeho narozeninový večírek. Jak se asi Kordélii bude zamlouvat jeho růžový oděv? A jakou příležitost si vybere jistý prsten, aby začal pálit? A co na to Severus Snape?Po zaklepání jim dveře otevřela Moe, na tváři podmračený výraz.
"Co to má pan Lancelot na sobě?" sykla s rukou zapřenou v bok.
"Je s tím snad něco v nepořádku, Moe?" uchechtl se Lance.
"Pán vypadá jako trpaslenka!" potřásla hlavou.
I přes vzrůstající nervozitu se Hermiona neubránila smíchu.
Lance shlédl na své křiklavé šaty.
"Myslím, že mají docela švih!"
Drobná skřítka je zavedla ke dveřím tanečního sálu nepřestávajíc vrtět hlavou; jakmile je otevřela, ozvalo se zevnitř hlasité sborové "překvapení!" z úst shromážděného davu.
Lance předstíral šok a zmatek s talentem až rozčilujícím:
"Cože?" zvolal. "Copak on má někdo narozeniny?"
Hermiona protočila panenky nad lehkostí, s jakou se bez mrknutí oka opět ujal role ,senilního starého strýčka', a rychle vykouzlila na tváři úsměv, když se k nim rozešla Kordélie s rozpřaženou náručí.
"Ach, strýčku Lanci," zavrkala Kordélie líbajíc staříka na obě tváře. "Všechno nejlepší!"
Obrátila se k Hermioně a nepatrně se sklonila, aby ji mohla políbit na tvář.
"Díky, že jsi ho přivedla, drahoušku," zašeptala. "Ale nemohla jsi ho ještě přesvědčit, aby si vzal na sebe něco jiného než tenhle příšerný hábit?"
Hermiona se pokoušela tvářit jako nevinnost sama.
"Měla jsem za to, že to vypadá docela hezky."
Kordélie pohlédla na Lanceovy šaty, jako kdyby to byl nějaký druh obzvlášť nebezpečného vzteklého zvířete.
"To si vážně myslíš?" zavrtěla hlavou. "Zajdi k baru, drahá, jsem si jistá, že ti Severus nabídne nějaký drink."
Hermiona byla šťastná, že má důvod se od Kordélie vzdálit, a vydala se přes místnost míjejíc cestou nekonečné zástupy Millových. Dorazilo přes čtyřicet lidí a ona mnoho z nich nepoznávala, ačkoli odněkud zprava jasně rozeznala protahovaný hlas Luciuse Malfoye.
Když došla k baru, Severus se na ni ušklíbl.
"On o tom večírku věděl," šeptl a pokývl hlavou směrem k Lanceovi.
Hermiona se jeho postřehu nemohla neusmát.
"Ano, věděl. Nezdá se to, ale ten člověk je ostrý jako břitva. Nebyl z toho zrovna nadšený."
"Předpokládám, že ten hrůzostrašný komplet si vzal jenom proto, aby naštval Kordélii?" otázal se Severus.
"Opět správně," pravila a vděčně od něj přijala sklenku červeného vína.
"S Kordélií jste se pozdravila bez nějakých zjevných obtíží."
"Umím se chovat, nemějte strach," trhla Hermiona rameny.
"Vím, že ano, a vím, že se vám myšlenka dnes večer přijít moc nezamlouvala. Snad pro vás bude, alespoň doufám, malou útěchou fakt, že jsem vás posadil k Dracovi a Susan."
Okamžitě se rozzářila.
"Oni jsou tady?" zeptala se a hned se rozhlížela kolem, načež je spatřila v rohu místnosti. "Děkuji, Severusi. Kdybych zase měla sedět vedle tetičky Jemimy, asi bych proti sobě obrátila vlastní hůlku."
"Není zač," opáčil. "Nyní se musím vmísit mezi hosty. Uvidíme se později."
ssSss
Přestože byla šťastná, že se vidí se svými přáteli, a přestože byl Draco stejně zábavný jako vždycky, připadalo Hermioně nesmírně obtížné tenhle narozeninový večírek zvládnout. Ještě než zasedli k večeři, oznámila jí Susan, že je těhotná. Ačkoli byla Hermiona kvůli Dracovi a Susan moc ráda, nedokázala si pomoci, aby se sama nezačala trochu litovat. Harry, Ron i Draco jednoho dne společně pošlou do Bradavic celou novou generaci dětí, zatímco ona se na to bude s největší pravděpodobností jenom závistivě dívat. Vzpomněla si, co říkal Neville o svém bubákovi - že by měl jeho podobu jako starého, osamělého a nikým nemilovaného. Pochopila, že v tomto bezpečném poválečném světě se stala samota její největší noční můrou. Vypadalo to, že její bubák by se tomu Nevillovu dost podobal.
A její nepříjemný pocit se ještě zhoršil, jak se další a další postarší Millové ptali na Tea, na což Kordélie odpovídala:
"Drahoušek Teodor je pořád v cizině!"
Hermiona si pomyslela, že by ji vcelku uspokojilo chytit drahouška Teodora a pěkně mu zakroutit jeho drahým krkem. A právě když Kordélie odpovídala na další dotaz, tak - jako na zavolanou - začal Hermionu pálit její skřety ukovaný prsten. Rychle položila vidličku a schovala ruku do klína pod stůl. Nával paniky ji sevřel jako v kleštích a otáčela prstenem sem a tam kolem prsteníčku ve snaze vyhnout se pálení. Ne teď, ne v místnosti plné lidí! Vždycky věděla, že ten den přijde, ale netušila, jak silná ta bolest bude, a raději by si odpustila ponížení před celým sálem lidí s tímto svědectvím prvního aktu nevěry ze strany jejího manžela. S pocitem narůstajícího rozrušení se omluvila a pospíšila si do koupelny, kde otočila kohoutkem a strčila prst pod milosrdně chladivý proud studené vody. Několik minut ho tam ponechala, a právě když zavírala zurčící vodu, pálení ustalo.
Vrátila se do tanečního sálu přemýšlejíc, zda si to celé jen nepředstavovala. Její vztek na Kordélii v ní dozajista mohl vyvolat dojem, že ji prsten na prstě jakoby pálí. Znovu zaujala místo u stolu a zabloudila pohledem k opačnému konci místnosti, kde Severus seděl vedle svojí ženy. Nevzhlédl a Hermionu uklidnilo, že tím pádem její rozrušení nezaznamenal.
Zbývající čas večeře proběhl bez dalších příhod a Hermiona si uvědomila, že se Severus jejím směrem sotva podíval. Napadlo ji, jestli mu náhodou někdo také něco neřekl o tom, jak si spolu najednou rozumějí. Pokud k ní byl Lance ohledně svých podezření tak upřímný, vypadalo pravděpodobně, že si neodpustil podobné komentáře i ve vztahu k Severusovi. Což by jistě vysvětlovalo Severusovu zvýšenou obezřetnost. Zjistila, že jeho trvalou pozornost docela postrádá, a přála si, aby ten večer už skončil; s výjimkou Draca a Susan byl on jediným společníkem, na němž jí v celém tom davu záleželo.
V době, kdy ze stolu zmizely talířky se zákusky, už byla naprosto otrávená. Neměla náladu na plané tlachání a i Dracovy teatrální výstupy už jí připadaly únavné, Lanceova přehnaná senilita rozčilující a Kordéliino herectví ji pak přivádělo dočista k zuřivosti. Z místa, kde seděla, měla na svoji tchýni přímý výhled a takřka se nedokázala dívat na to, jakým způsobem Kordélie neustále majetnicky pokládá svoji pěstěnou ruku na Severusovo předloktí. Plně chápala, že právě Kordéliin životní elán a bezvadný vzhled přitahuje pohledy tolika kouzelníků kolem ní, ale sladkost, s jakou se chovala ke svému manželovi, byla takřka na zvracení.
Když hosté dopili kávu, odvedla Kordélie skupinku svých přátel a známých do obývacího pokoje a Lance usazený vedle svého bratra Gawaina konečně skoncoval s rolí zmateného staříka. Většina hostů, kteří zůstali v tanečním sálu, se přemístila, aby si mohli sednout ke svým přátelům a kolegům, a Hermiona zůstala s Dracem a Susan. Asi po půl hodině se Severus omluvil ze společnosti Luciuse Malfoye a přišel k jejich konci stolu, Potřásl Susan rukou a obrátil se k Dracovi.
"Lucius mi řekl, že je tu důvod k blahopřání," protáhl a stiskl Dracovi ruku.
"Na muže, který neustále zdůrazňuje, jak nesnáší malé děti, informuje celý svět o svém budoucím postavení dědečka s nevídanou rychlostí," pousmál se Draco.
Severus se otočil a střetl se Hermioninýma očima.
"A jak se má dnes večer moje asistentka?"
"Dobře, děkuji," věnovala mu nucený úsměv.
Posadil se naproti ní a položil na stůl takřka prázdnou sklenici.
"Mohu vás požádat, abyste mi podala tamtu láhev vína?" otázal se a pokývl k láhvi, která stála na stole o něco dál po Hermionině pravé ruce.
Postavila se a natáhla se přes stůl. Vzala zpola vyprázdněnou láhev a naklonila se zpět, aby mu dolila, když - bez sebemenšího předchozího varování - zaplavil její levou ruku ten nejsilnější pocit žáru, jaký kdy v životě zakusila. Nedokázala potlačit vyděšený výkřik, který jí unikl ze rtů, upustila láhev vína na bělostný ubrus, sevřela levou ruku svojí pravačkou a instinktivně si ji přitiskla k hrudi.
Víno se začalo řinout z láhve, barvilo bílý ubrus do temně rudé barvy a Severus s Dracem současně vyskočili ze židlí. Severusův zrak přejel z Hermioniny pevně stisknuté ruky k jejímu obličeji, a když se setkal s jejíma očima, poznal z vyplašeného výrazu, který v nich vyčetl, že její prsten se nakonec přece jen probudil k životu.
Ze způsobu, jakým se Severusův pohled odpoutal od její ruky a přešel k jejímu obličeji, Hermiona poznala, že přesně pochopil, co způsobilo, že upustila láhev, z očí jí vytryskly slzy a mlčky ho prosila, aby ji nějak dostal pryč z téhle místnosti plné lidí, z nichž mnozí se otočili, aby se podívali, co znamená ten rozruch.
Lance pomalu povstal ze židle a ze svého pobouření hodného hábitu vytáhl hůlku.
"Páni!" vyhrkl, odklízeje rozlité víno mávnutím hůlky. "Ty láhve jsou vážně neskutečně kluzké." Načež významně pohlédl přes brýličky na Severuse. "Severusi, už je po jedenácté, a pokud mi paměť dobře slouží, tak jste mě s Hermionou slíbili na mé narozeniny překvapit speciálním lektvarem. Času už mnoho nezbývá, takže bych navrhoval dát se do práce, drahý chlapče!"
Severus po něm vrhl nanejvýš vděčný pohled.
"Skoro bych zapomněl," odvětil a mrkl na hodinky. Pak přešel kolem stolu a vzal Hermionu za loket. "Omluvte nás, dámy a pánové, nebude to trvat dlouho. Draco," pravil, obraceje se na svého někdejšího studenta, "tam za barem je celá řada lahví. Postaráš se, aby měli všichni plné sklenice?" A aniž by čekal na odpověď, rychle odtáhl Hermionu ke dveřím a pak po schodech dolů do laboratoře.
"Domnívám se správně, že váš prsten byl aktivován?" zašeptal, jakmile došli do suterénu.
"Ano," odpověděla třesoucím se hlasem. "Vím, že jste mě varoval, ale netušila jsem, že to bude až tak bolestivé. Děkuji, že jste mě odtud dostal."
"Poděkujte Lancelotovi," zabručel a otevřel dveře laboratoře. Ustoupil, aby mohla projít, a jak se pochodně na zdech probouzely k životu, pohlédl jí do tváře. Neměla v obličeji takřka žádnou barvu, a přestože se dosud nepoddala slzám, věděl, že přemáhá pláč.
"Sedněte si," nařídil jí, pokynul k její židli a vydal se do skladu. "Vím o něčem, co vám pomůže tu bolest lépe snést."
Ignorovala jeho pokyn posadit se a namísto toho začala se zaťatými zuby přecházet sem a tam kolem svého pracovního stolu. Žár, který vycházel z jejího prstenu ukovaného skřety, působil, že ji pálil nejen prst, ale celá ruka. Při chůzi držela levou paži před sebou a roztahovala prsty. Její ruka se, co se vzhledu týče, nijak nezměnila a bylo obtížné uvěřit, že tak neskutečná bolest nemá žádné vnější viditelné projevy. Konečně jí došlo, jak nesmírně byla hloupá, a s hrozivým šklebem si zuřivě začala škrábat levý prsteníček nehty pravé ruky.
Severus se vynořil ze skladu z lahvičkou žluté tekutiny v ruce.
"Když si ten prsten budete škrábat, jenom to zhoršíte," sdělil jí, zatímco vykouzlil kulatou mísu.
Hermionu náhle přemohl vztek.
"Ten zkurvený debilní mizerný zrádce," vyprskla, popadla ze stolu prázdnou lahvičku a mrštila s ní o kamennou zeď, přičemž se pokoušela nepředstavovat si Teodora Notta, jak souloží s jakousi bezejmennou, ale pravděpodobně nanejvýš atraktivní ženou.
Severus sledoval očima rozbíjející se sklo, načež se otočil a pohlédl na ni s obočím zdviženým v překvapeném výrazu. Hermiona se střetla s jeho očima a potřásla hlavou.
"Omlouvám se, Severusi. Vím, že se chovám jako děcko, ale jsem prostě zatraceně naštvaná."
Do té doby ji slyšel nadávat jenom jednou, a tak na ni starostlivě pohlédl, zatímco otvíral nádobku s nažloutlou tekutinou a nalil polovinu jejího obsahu do mísy, kterou vyčaroval.
"Není třeba se omlouvat. Jsem obecně mnohem příznivěji nakloněn projevům oprávněného vzteku než slzám sebelítosti."
Vyrazila posmutnělé zasmání a došla k jeho stolu.
"No, tak to se obrňte trpělivostí, Severusi Snape. Slzy ještě mohou následovat." Pohlédla na tekutinu v míse a usmála se, když ji poznala. "Roztok z chapadélek hrbouna?"
"Copak vy už jste ho někdy použila?" vypadal překvapeně.
Přitakala a její tvář se stáhla bolestí, když se pálení prstenu náhle zvýšilo.
"Připravovala jsem ho pro Harryho, když v pátém ročníku Dolores Umbridgeová považovala za vhodné rozřezat mu ruku do krve." Znovu zabloudila pohledem k míse. "Myslela jsem si, že se používá pouze na otevřené rány - nebude bolest spáleniny ještě silnější?"
"To si myslíte správně, ale vy nejste spálená, trpíte magicky způsobenými následky porušené přísahy," vysvětloval.
Spustila třesoucí se ruku k míse.
"Jste si tím jistý?"
"Ovšemže jsem si jistý," vyštěkl. "Už jsem výtažek z hrbouna užíval mnohokrát předtím pro někoho, kdo trpěl přesně z těch samých důvodů. To mi nevěříte?"
Ponořila ruku do tekutiny, a třebaže bolest úplně nezmizela, okamžitě se zmírnila.
"Omlouvám se, Severusi. Jistěže vám věřím." Vyrazila úlevný povzdech. "Teď už se to dá mnohem lépe snést."
Poněkud podrážděně zavrčel a odvrátil se od ní. Vzal nádobu se zbytkem výtažku z hrbouna a vydal se do skladu. Pocítila závan lítosti, že se ho takhle hloupě vyptávala.
"Prosím, neodcházejte, Severusi," zaprosila. "Neměla jsem pochybovat o vašich vědomostech. Vážně zrovna teď nechci být sama."
Zastavil se uprostřed kroku a pak se obrátil zpět ke stolu. Položil lahvičku na dřevěnou desku, přitáhl si stoličku a posadil se vedle ní. Povšiml se, že podle všeho opět nemá daleko k slzám.
"Mluvte na mě," zašeptala. "Ta bolest se teď už dá snést, ale raději bych, kdyby mě nenutila představovat si svého manžela při tom, čím se právě zaobírá."
