Portrét pro Bradavice ke stažení

S uveřejněním poslední části Portrétu pro Bradavice jsem vám tady před časem slíbila dodat plnou verzi tohoto dílka ke stažení, nejlépe coby dárek k letošním Vánocům. Korektury, doplnění ilustrací i další úpravy zabraly hodně času (vlastně víc, než jsem v předvánočním shonu, k němuž se připojil shon spojený s rozžehnáním se s prací na další tři nebo kolik roků, očekávala), ale podařilo se - a mně nezbývá, než vám popřát krásné a klidné prožití vánočních svátků, třeba právě i se snad již konečnou verzí vašeho kdysi oblíbeného románu:-) Odkazy ke stažení naleznete v článku.

E-book Portrét pro Bradavice je volně ke stažení ve čtyřech formátech:

---

*** VERZE KLASICKÁ KNIHA ***

- pdf soubor ve formátu A5, který jak na monitoru, tak i po vytištění nejvíc připomíná běžnou knihu. Nechybí barevné obrázky, poznámky pod čarou a chronologie příběhu jako příloha.

Písmo: Times New Roman, velikost 12. Počet stran 902 - při oboustranném tisku na papír A4 s tiskem dvou stran na stránku se spotřebuje 226 listů papíru.

ke stažení zde: Portrét pro Bradavice A5 (velikost 8,05 MB)

náhled verze A5 v Adobe Acrobat Readeru:

*** VERZE ÚSPORNÝ TISK ***

- pdf soubor ve formátu A4, jehož velikost je optimalizovaná pro tisk při zachování čitelnosti, obrázků, poznámek pod čarou i přílohy.

Písmo: Times New Roman, velikost 11. Počet stran 376 - při oboustranném tisku na papír A4 se spotřebuje 188 listů papíru.

ke stažení zde: Portrét pro Bradavice A4 (velikost 6,22 MB)

*** VERZE PRO ELEKTRONICKOU ČTEČKU KNIH ***

- pdf soubor vhodný pro osmipalcový displej elektronických čteček (např. Amazon Kindle 3). Zachovává všechny obrázky, poznámky pod čarou a přílohy. Právě jsem ho vyzkoušela a mohu vcelku čestně a neskromně prohlásit, že žádnou takhle pěkně udělanou knížku zatím ve čtečce nahranou nemám;-)

Písmo: Times New Roman, velikost 9. Počet stran 1612 - není určeno k tisku.

ke stažení zde: Portrét pro Bradavice K3 (velikost 8,28 MB)

náhled verze na elektronické čtečce:

*** VERZE PROSTÝ TEXT ***

- txt soubor pro mobily, čtečky a všechna zařízení pracující pouze s prostým textem. Neobsahuje formátování ani obrázky, poznámky pod čarou jsou řazeny až na konci souboru.

ke stažení zde: Portrét pro Bradavice TXT (velikost 1,74 MB)

Příprava elektronické knihy mě stála víc času, než jsem předem tušila. Tak předně jsem podrobila text snad už jedné z posledních korektur. Což znamenalo si ho znovu celý přečíst - a to byla s odstupem času docela zajímavá zkušenost. Vychytala jsem spoustu chyb jazykových i obsahových, občas jsem se až podivila, jakou zálibu jsem v určitých měsících psaní měla pro jistá slova, kolikrát jsem se spletla ve tvarech přechodníků anebo kolikrát jsem nadužívala přivlastňovací zájmena... Leč nepochybuji, že až to budu znovu číst tak za dva, za tři roky, najdu tam těch chyb ještě další hromadu.

Při opravách jednotlivých kapitol jsem procházela i naši diskuzi pod nimi a často jsem se nechala inspirovat vašimi připomínkami jak k formě, tak i k obsahu. Neznamená to, že bych vám tady předkládala úplně nový text, ale je pravda, že sem tam jsem pár slov pozměnila či doplnila třeba tam, kde jsem z vašich komentářů vyčetla, že nebylo jasné něco, co já při psaní za zřejmé považovala, někdy jsem upravila výrazy, jež mi s odstupem času přišly moc silné, přepjaté anebo mi do textu jinak neseděly, jindy jsem zas využila vašich postřehů, co se týče slučitelnosti mého textu s kánonem (např. ve věci používaných kouzel). Text průběžně upravuji i zde na blogu tak, aby odpovídal e-booku.

Tímto bych vám tedy chtěla ještě jednou poděkovat za všechny komentáře, které jsem měla možnost si znovu pročíst - vaše zpětná vazba mi neskutečně pomohla a často mě i (dnes se dá říct doslova) po letech přinutila k úsměvu či k zamyšlení.

Odmítnutí (18. kapitola 2/3)

Pro ty, kteří vydrželi čekat až do pozdních nočních hodin, tady mám další dílek povídky. Hermiona se vydává za novou zákaznicí do Skotska, a jak někteří z vás uhodli, neposílá ji tam autorka jen tak pro nic za nic;-)

ssSss

V pátek brzy po ránu se Hermiona přemístila přímo do Edinburghu. Objevila se na opuštěné ulici, záhy přešla na rušnou hlavní třídu a s úsměvem pohlížela na důvěrně známou siluetu Edinburghského hradu tyčící se proti obloze. Namířila si to přímo k průchodu do kouzelnické části města a brzy již otevírala dveře malého zaprášeného knihkupectví. Podobně jako v Londýně Děravý kotel sloužil i tady Brk a kalamář již po tři sta let jako vchod do kouzelnické nákupní čtvrti. A podle toho, jak umouněně a zažloutle vypadala zdejší okna, se obchod zřejmě po celou tu dobu od jeho otevření nikdo neobtěžoval uklidit. Jednalo se o jakousi kouzelnickou obdobu mudlovského antikvariátu a Hermiona zde v Brku a kalamáři strávila mnoho příjemných odpolední vyhledáváním magických textů, které již nebyly v běžných knihkupectvích k dostání.

---

Stařičký shrbený majitel obchodu vzhlédl od výtisku Denního věštce, jakmile za sebou dovřela dveře, a jeho obličej se rozzářil poznáním.

"Jestli tohle není mladá slečna Grangerová!"

"Zdravím, Hamishi," zakřenila se Hermiona.

"To už je nějaký pátek, co jste naposledy překročila tento práh, mladá dámo," zabručel a zamrkal na ni. "Co pro vás mohu udělat?"

"Nepřála bych si nic jiného, než strávit tady celé dopoledne přehrabováním se v haldách vašich knih, ale dnes jsem tady obchodně," vysvětlovala. "Musím najít jednu novou lékárnici; mělo by to být v Gaelské uličce, ale já nikdy nebyla dál než ve Značené ulici, a tak nemám ponětí, kudy se tam dostat."

"A jo," prohlásil vědoucně. "To asi hledáte Morag McTaggishovou, ne?"

"Přesně tak," přikývla.

"To musíte jít rovně po Značené a zabočit třetí ulicí doleva - nemůžete to minout. Na rohu je velký obchod s oděvy z tartanu a Morag sídlí asi o pět nebo šest vchodů dál."

"Děkuji mnohokrát, Hamishi," řekla s vděčným úsměvem.

"Pro vás všechno, slečinko," odvětil. "Na čem teď pracujete?"

Jeho výslech předem očekávala: Hamish znal podle všeho každého, kdo chodil do Značené ulice a, co bylo důležitější, věděl i, proč tam ti lidé chodí.

"Jsem asistentka soukromého londýnského lektvaristy."

"Ach tak," zamručel a jeho zvědavost ještě vzrostla. "Nechte mě hádat - děláte buď pro Prunellu Wellsworthovou nebo pro Severuse Snapea."

Překvapeně zdvihla obočí.

"Dobrý odhad! Pracuji pro Severuse Snapea."

"Statečná holka," zasmál se, ale jeho úsměv brzy přešel v zamračení. "Není ženatý s Kordélií Millovou?"

"Ano, to je," odpověděla, zaražená rozsahem jeho informací. Ten by byl možná schopný psát mnohem úspěšnější sloupek plný klepů než Rita Holoubková. "Copak vy ji znáte?"

"To bych řekl," pravil a popotáhl nosem. "Ta je v Edinburghu častou návštěvnicí."

"Na to jsem zapomněla," poznamenala Hermiona. "Ona má tady poblíž nějaký domek, ne?"

"To skutečně má," ztišil Hamish hlas do spikleneckého šepotu. "Asi deset mil severně od města. Ale nemyslím si, že by ji sem táhly půvaby místní krajiny, jestli mi rozumíte."

Necítila se právě příjemně při pomyšlení, že tady rozebírá svoji tchýni, a najednou zatoužila zbavit se Hamishovy zvídavé společnosti. Demonstrativně si vyhrnula rukáv a pohlédla na hodinky.

"No, já už vážně budu muset jít. Děkuji, že jste mi poradil cestu, Hamishi."

Mávl jí na pozdrav a ona zamířila k širokým policím s knihami v zadní části přecpaného obchůdku. Pohlédla na čtvrtou polici odshora a vyhledala očima ošoupanou zelenou obálku Kouzelnických rodů Skotské vysočiny. Jakmile knihu našla, poklepala třikrát hůlkou na její hřbet, police se odklopily a odhalily sluncem pableskující dlažební kostky Značené ulice.

Vešla na rušnou ulici a vdechla lákavou vůni máslových sušenek a čerstvě uvařené kávy. Důsledně ignorovala náhlé zakručení v žaludku a vydala se rovně nákupní třídou, dívajíc se vlevo po Gaelské uličce. Později toho dne bude mít spoustu času na nakupování a nějaké to jídlo, ale nyní musela zařídit své záležitosti. Jelikož dopředu věděla, že dnešní den stráví ve Skotsku, napadlo ji poslat sovu Nevillovi a navrhnout mu společný oběd. Obávala se ale, že by se jejich hovor točil kolem její nedávno zjištěné přitažlivosti k Severusovi, a tak od tohoto nápadu rychle upustila.

Konečně došla k obchodu s tartanem, o kterém jí pověděl Hamish, a zabočila vlevo do úzké uličky. Zhruba v její polovině spatřila vývěsní štít zobrazující motiv kotlíku a zkřížených hůlek, jenž označoval lékárnický obchod. Lékárnice sídlila v krásném domě, který jí živě připomněl Doupě; měl tři patra a ze způsobu, jakým se horní patra nebezpečně nakláněla dopředu, bylo možné usuzovat, že drží pohromadě jenom díky kouzlům. Jak štít, tak i výloha obchodu vypadaly být čerstvě natřené a nic z toho, jak podnik navenek působil, Hermioně nedávalo důvody k obavám.

Zvonek nade dveřmi obchodu zazvonil, když je otevřela, a od bedny plné skleněných lahviček, kterou právě vybalovala na podlaze, vzhlédla mladá žena s blonďatým copem.

Hermiona překvapeně vykřikla, když ji poznala.

"Annie Gilbertová! Tebe jsem neviděla celé věky!"

Annie vstala z podlahy s potěšeným zvoláním:

"Hermiono! Tak ráda tě zase vidím!"

Hermiona sevřela o něco menší dívku pevně v náručí. Annie pocházela z mudlovské rodiny a byla přijata do Bradavic, když se Hermiona, Harry a Ron vrátili do školy, aby dokončili sedmý ročník. Byla zařazena do Nebelvíru, a jakmile Hermiona zjistila, že je tahle plachá dívenka až nemocná steskem po domově, vzala si ji pod svá křídla. Hodně dětí z prvních ročníků, které byly toho roku přijaty do Bradavic, pocházelo z mudlovských rodin a Hermionu nepřestávalo fascinovat, že se tyhle děti připojily ke kouzelnickému světu, který se právě snažil slepit dohromady rozlámané střípky svojí společnosti. Záviděla jim: pro ně už nebude Voldemort a jeho režim ničím víc než jenom kapitolou z dějin.

"Neměla bys ještě studovat v Bradavicích?" ptala se Hermiona, podle jejíchž výpočtů by Annie nyní měla být v posledním ročníku. "Nemáš se tenhle rok připravovat na OVCE?"

"Mám," přikývla Annie, "ale jelikož bych ráda studovala lektvary a v pátek dopoledne máme volno, povolila mi profesorka McGonagallová vzít tuhle práci u Morag. Pracuji tady i o sobotách. Je to dobrá zkušenost a navíc si vydělám nějaké peníze na studium."

"Vidím, že se od našich dob věci hodně uklidnily," prohodila Hermiona s úsměvem. "Také jsem studovala lektvary. Teď pracuji v Londýně jako lektvaristka."

"Jasně," uculila se Annie, "o tobě máme pravidelné zprávy. Starouš Křiklan pořád všem vykládá o tom, jak jsi získala mistrovský titul, protože jsi tak hrozně chytrá."

"Opravdu?" snažila se Hermiona nedat najevo potěšení.

"O tobě a Harrym Potterovi mluví prakticky bez ustání," přitakala Annie.

To si Hermiona dokázala živě představit.

"Je tady Morag McTaggishová?" otázala se rozhlížejíc se se zájmem kolem sebe. "Jsem tady obchodně a potřebovala bych s ní mluvit."

"Je nahoře - druhé dveře vpravo. Můžeš za ní zajít, jestli chceš. Jsem si jistá, že jí to nebude vadit."

Hermioniny obavy se ještě víc rozptýlily. Pokud neměla Minerva McGonagallová námitek, aby zde pracovala jedna z jejích studentek připravujících se na OVCE, pak musela být tahle Morag McTaggishová dozajista důvěryhodnou osobou. Vyšplhala po schodech a zdvořile zaklepala na druhé dveře vpravo. Ženský hlas ji vyzval, ať vstoupí, a ona váhavě otevřela dveře s přáním, aby bývala Severuse neposlechla a zpravila Morag o své návštěvě předem.

Nesměle vstoupila do nevelké kanceláře, kde za stolem zavaleným papíry spatřila překvapivě povědomou ženu. Morag měla šedé vlasy stažené do elegantního drdolu na temeni hlavy a až na chybějící brýle na čtení vypadala přesně jako McGonagallová v mladším vydání. Vzhlédla od papírů a Hermiona odhadla, že je jí tak kolem šedesáti. Morag se na ni usmála.

"Vy musíte být Hermiona Grangerová," řekla se silným skotským přízvukem. "Viděla jsem vás na fotografii." Vstala od stolu a nabídla Hermioně ruku.

"Ano, jsem Hermiona," řekla Hermiona ostýchavě a potřásla jí rukou. "Doufám, že vás neobtěžuji, ale pracuji jako asistentka Severuse Snapea a ten mě poslal jako svého zástupce. Momentálně je dost zaneprázdněný."

"No ano, Minerva mi říkala, že pro něj pracujete, a tak jsem přemýšlela, který z vás dvou se asi zastaví, aby prověřil moje podnikání."

Hermiona se zatvářila rozpačitě a Morag se rozesmála.

"Posaďte se, Hermiono," řekla laskavě a ukázala na židli před stolem. "Minerva mi toho o Severusovi řekla docela dost. S nějakou kontrolou z vaší strany jsem před dojednáním smlouvy napevno počítala. Minerva a já jsme sestřenice," vysvětlovala.

"Já si říkala, že musíte být příbuzné," uvolnila se trochu Hermiona, "jste si neuvěřitelně podobné." Severus přece musel vědět, že Morag a Minerva jsou příbuzné, ne? Trochu ji zlobilo, že se jí o tom neobtěžoval zmínit.

Morag očividně uhádla, kam se ubírají Hermioniny myšlenky.

"Jsem si jistá, že Severus vás o mém příbuzenském vztahu s Minervou nezpravil úmyslně. Nejspíš to považuje za něco, co jste podle jeho názoru dnes měla vypátrat vy sama. Je to poprvé, co vás poslal vyjednat smlouvu?" zajímala se.

Hermiona zvažovala svoji odpověď; nerada by působila nezkušeně, jenže pokud Morag mluvila s Minervou, pak jistě dobře věděla, že Hermiona pro Severuse pracuje teprve krátce. Došla k závěru, že upřímnost bude nejlepší taktikou.

"Ano," připustila. "Už nyní mám sama na starosti určitý počet již uzavřených smluv, ale dosud jsem žádnou nesjednávala."

"Tak bych Severuse skoro podezřívala, že zkouší vaše schopnosti," usmála se Morag vědoucně. "Minerva o vás mluví jenom v samých superlativech, Hermiono Grangerová, takže neváhejte prozkoumat každý koutek a škvíru mého malého podniku a já udělám vše, co bude v mých silách, abyste se vrátila k Severusovi Snapeovi s výhodnou smlouvou řádně podloženou výsledky vašeho pátrání."

ssSss

Morag plně dostála svému slovu. Hermiona strávila dopoledne prohlídkou obchodu a skladu lektvarů a listováním dostupnou dokumentací. Morag začala podnikat teprve nedávno, takže díkybohu neexistovalo mnoho smluv, které by Hermiona musela pročíst, a tudíž mohla kolem poledního svoji kontrolu prohlásit za úspěšně dokončenou. Nic u této lékárnice nezavdávalo důvod k obavám, a jakmile pozvala Morag do restaurace na časnou večeři tak, jak jí poradil Severus, opustila Gaelskou uličku, aby někde poobědvala, s dobrým pocitem ze své první úspěšně dojednané smlouvy.

ssSss

Nebyl to jen Cabernet Sauvignon, co Hermioně uspokojením zbarvilo tváře dočervena. Do té italské restaurace přišly s Morag sotva před dvěma hodinami a Hermiona už měla před sebou na stole dlouhou a téměř hotovou smlouvu o dodávce lektvarů. Číšník odnesl talířky od zákusků a Hermiona znovu pozdvihla brk. Přišel čas dojednat finanční stránku dohody. Na chvíli se zahloubala nad seznamem požadovaných lektvarů, pak sloupec částek podtrhla, zakroužkovala součet cen a posunula pergamen přes stůl k Morag.

"To je konečná suma za jednotlivé várky lektvarů," řekla potichu, "založená na našich obvyklých cenách v případě objednávky tohoto rozsahu." S jistotou očekávala, že Morag bude o celkovou cenu smlouvat a byla připravená ji o něco málo snížit.

Morag s lehkým zamračením pohlédla na pergamen a vytáhla z tašky brk. Připsala pod seznam lektvarů několik poznámek a Hermiona ji při tom mlčky ustaraně pozorovala. Nakonec Morag posunula pergamen přes stůl zpět k ní.

"Mám návrh," zamumlala a upila víno.

Hermiona přikývla.

"Povídejte," pobídla ji v očekávání, že starší žena navrhne nižší částku.

"Jsem ochotná vám nabídnout desetiprocentní příplatek k ceně, pokud do smlouvy zahrnete jisté ustanovení výrazně v můj prospěch," oznámila Morag.

Hermiona se pokusila nedat na sobě znát překvapení. Dalších deset procent, to už byla pěkná hromádka galeonů.

"Pokud budete souhlasit s tím, že mě upřednostníte před ostatními zákazníky, jsem s to vám zaplatit vyšší obnos," vysvětlovala Morag. "Zlato mi nechybí, potřebuji však něco, co mě na trhu před ostatními dostatečně zvýhodní. Vypadá to, že se v zimě po celé zemi nedostává Životabudiče a každé léto je všude nedostatek Opalovacího balzámu. Chci v téhle hře získat nějaký náskok, mám-li to tak nazvat, takže pokud mi dokážete garantovat, že moje objednávky budou vždy do sedmi dnů vyřízené, já se zavážu, že vám za každou dodávku zaplatím deset procent z celkové ceny navrch."

Hermiona pomyslela na ostatní smlouvy, které měla na starosti. Zatím se jí vždycky podařilo vypravit všechny objednávky dávno před smluveným termínem. Zaklonila se v židli a usmála se na Morag.

"Ten příplatek se chystáte platit skutečně z nutnosti anebo jen z laskavosti, protože víte, že pracuji u svého zaměstnavatele zatím jen ve zkušební době?"

Morag propukla ve smích.

"Řekněme, že taková dohoda bude výhodná pro nás pro obě, Hermiono. Nejste jediná, kdo si udělal průzkum: jednala jsem s mnoha jinými lektvaristy a nikdo z nich se nechtěl zavázat k termínu kratšímu než čtrnáct dní."

Hermiona vzala smlouvu, přidala do ní závěrečná ustanovení a podepsala se. Podala ji Morag a natáhla k ní ruku.

"Byla radost s vámi obchodovat," řekla s pousmáním.

Potřásly si rukama a Morag poklepáním hůlkou zhotovila druhý stejnopis smlouvy. Hermiona požádala o účet a omluvila se s tím, že si před přemístěním zpět do Londýna zajde na dámy. Ještě pořád se usmívala nad úspěšným uzavřením svojí první smlouvy, vyšla z toalet a chystala se vrátit ke stolu, když jí padl zrak na roztomilý pár, který právě vešel do restaurace.

Kordélie Millová oblečená v nádherně ušitých temně modrých šatech přicházela zavěšená do muže s šedivou bradkou, jehož Hermiona v životě neviděla. Ustoupila o něco dozadu a byla ráda za věšák na kabáty, za nějž se mohla schovat. Potemnělá atmosféra restaurace osvětlené jenom svíčkami napomohla jejímu sebeujištění se, že nemůže být nechtěně zpozorována, a žaludek se jí zhoupl, když spatřila, jak na sebe Kordélie a onen tajemný muž hledí s nikterak neskrývanou důvěrností. Hermiona se cítila jako podvodnice a už už se chystala vyjít ze svého úkrytu a dát o sobě vědět, když její kroky zastavil krátký polibek, který si Kordélie se svým partnerem vyměnila během čekání, než je uvedou ke stolu.

Srdce jí bušilo v hrudi a znovu ustoupila za věšák na kabáty. Nebylo absolutně pochyb o tom, že muž, do něhož přišla Kordélie zavěšená, byl mnohem víc než pouhý známý. Byli milenci. Tím si Hermiona byla jistá. Úlevně vydechla, když majitel podniku konečně uvedl pár k jejich stolu, jenž byl díkybohu na druhém konci restaurace, zcela z dohledu od stolu Hermiony a Morag. Zaplatila účet a spěšně s Morag vyšla z restaurace, snažíc se s nemalými obtížemi uklidnit své třesoucí se ruce. Popřála nové zákaznici dobrou noc a vrátila se na Kensingtonské náměstí. Její nadšení plynoucí z uzavření výnosné dohody se zcela vypařilo. Namísto toho, aby se těšila, až o tom podá Severusovi v pondělí ráno zprávu, byla naplněna pocitem naprostého zděšení.

ssSss

Už od prvního týdne, kdy začala pracovat jako Severusova asistentka, ubíhala Hermioně každá minuta víkendu nepříjemně pomalu. Nyní ovšem, když byla plná úzkosti při myšlence na to, že se bude muset svému šéfovi ocitnout tváří v tvář, uběhl jí víkend neobvykle rychle. V neděli večer seděla na svojí posteli s neotevřenou knihou na klíně. Přestože strávila většinu soboty u Padmy a Deana a nedělní odpoledne pak s Harrym a Ginny, dokázala si vyšetřit pár klidnějších chvil, kdy se soustředila na dilema, které měla před sebou. Měla by říct Severusovi, čeho byla v Edinburghu svědkem, anebo by měla držet pusu zavřenou na zámek?

Koneckonců jí do toho nic nebylo. Kordéliin a Severusův vztah by jí neměl dělat starosti; přestože však už nějaký čas tušila, že všechno není tak, jak by mělo být, dozajista by nikdy nevěřila tomu, že by její tchýně byla schopná tak bezostyšné nevěry. Nějaký čas dokonce uvažovala o tom, že by s Kordélií promluvila, až se vrátí do Londýna. Ještě v pátek večer byla rozhodnutá donutit Kordélii, aby se Severusovi ke svému skotskému milenci přiznala. Jenže tohle konkrétní řešení by způsobilo hned dva problémy: musela by před Kordélií připustit, že ji sledovala a přitom se sama odmítla nechat spatřit, a co hůř, Severus by zjistil, že šla za Kordélií dřív, než mu přiznala pravdu. Z toho, co o něm věděla, vytušila, že by takové jednání nepřijal s radostí, a to by věci mezi nimi mohlo velmi, velmi znesnadnit.

Severus byl její přítel a její zaměstnavatel. Její loajalita náležela Severusovi, nikoli Kordélii. Věděla, že neexistuje způsob, jak by s tím mohla dál žít, aniž by něco řekla. On na ní pozná, že je něco v nepořádku. Došla k závěru, že tuhle záležitost bude muset vyjasnit hned ráno jako první. Bude rozezlený? Bude smutný? Znesnadní to jejich vzájemný vztah? Zhluboka si povzdychla; vypadalo to, že ve spánek dnes může jenom doufat.

ssSss

Předchozí (18.1.) *** Následující (18.3.)

Odmítnutí (18. kapitola 1/3)

Pár dnů jsem tu nebyla - ono je bezva, když na člověka leze záludná choroba a může ji léčit leda tak vitamíny, bylinkovým čajem a dostatkem spánku. No, pevně doufám, že nejhorší bylo zažehnáno, a tak jsem se opět mohla vrhnout na překlad. Hermionu jsme opustili, když se vzpamatovávala z oroseného Severuse a leccos si připustila. Teď už zbývá, aby si leccos připustil i on... Úvodní báseň W. B. Yeatse v originálním znění najdete zde.

18. Před očima celý den

Jsem samým sněním vyčerpán;

triton v mramoru zvětralém

vodou omýván;

a před očima celý den

mám krásu této ženy,

ač v knihách dávno našel jsem

krás věkem nezkažených,

jež potěchou jsou očím,

ód tóny uším hrají,

teď moudrost není přečin,

neb s léty muži zrají;

přec ptát se musím, zda-li

je to sen či pravda snad?

Ach, kéž bychom se znali,

když mládí mé nás mohlo hřát!

Však zestárnul jsem ve snech sám,

triton v mramoru zvětralém

vodou omýván.

W. B. Yeats, S léty muži zrají

---

ssSss

Severus se probral z neklidného spánku a zabloudil pohledem k hodinkám. Už byla skoro jedna odpoledne. Původně měl v úmyslu prospat se jenom na hodinku, na dvě; nikdy předtím Hermioně nedovolil pracovat s teléniovým kotlíkem a jeho ospalostí ovlivněné rozhodnutí nechat ji dokončit přípravu exostraséra se nyní zdálo být úplně šílené. Proklínaje sám sebe za svoji hloupost, strhl ze sebe přikrývku a namířil si to do sprchy. Jestli ta holka ten lektvar znehodnotila, nebude vůbec nadšený.

Jak vařící voda pomalu odplavovala bolest tepající v jeho krku, vrátily se jeho myšlenky k Minervě McGonagallové. Ta ženská ho svými nevítanými postřehy dokázala pořádně vytočit. Se svými nebelvírskými svěřenci vždycky jednala až příliš ochranitelsky - a s Hermionou Grangerovou tím spíš - ale její troufalost, s jakou předpokládala, že on chová k bývalé primusce nějaké city, ta byla prostě nepřijatelná. Tím nechtěl říct, že by snad k Hermioně Grangerové necítil vůbec nic - jen ho prostě dovádělo k nepříčetnosti, že se tak znenadání stal terčem Minervina legendárního vměšování.

Vyšel ze sprchy a omotal si kolem pasu ručník. Bude muset začít jednat opatrněji: Kordéliina poznámka o Hermioně ho onehdy nanejvýš znepokojila. A když k tomu teď Minerva přidala svá podezření, začaly mu v hlavě bít zvony na poplach, ostatně i Lanceovo neustálé vyptávání na to, jak spolu s Hermionou vycházejí, ho nemálo zneklidnilo. Pozorování Hermiony mu přinášelo potěšení, jenže to začínalo vypadat, že jeho pohledy nezůstaly ostatním utajeny. Nesnášel, když se druzí chovali takhle průhledně, a nyní byl podle všeho i on sám bezmála vinen tím nejohavnějším zločinem ze všech: neskrýváním vlastních citů.

Oblékl se, přesunul se do pracovny a přivolal Moe, aby mu přinesla snídani a dostatečnou zásobu černé kávy. Nezbytně potřeboval svoji dávku kofeinu, a to v každém případě dřív, než se odebere do laboratoře. Třebaže obvykle odmítal užívat utišující lektvary, nyní se ke krku přidala ještě bolest hlavy. Polkl odpornou zelenou směs, právě když Moe vstupovala s jídlem, a s povděkem přestal pociťovat bolest dřív, než dopil první šálek kávy.

Opřel se v koženém křesle a jeho zrak zabloudil k oknu. Venku byl ospalý, šedivý den, rušený pouze větrem opírajícím se do stromoví na Kensingtonském náměstí. Okvětní lístky kvetoucích jabloní a třešní vířily za oknem jako sníh, a přesto, že bylo v domě poměrně teplo, nedokázal Severus potlačit zimomřivé zachvění. Zavřel oči a pokoušel se zkoncentrovat myšlení. Hermiona Grangerová. S jistotou očekával, že obrázek, který mu vytane na mysli, bude dospívající slečna-všechno-vím s velkými zuby, namísto toho si však vybavil nádhernou mladou ženu v šatech barvy slonoviny s výstřihem na zádech. Zatraceně. Znovu si pročistil hlavu a ze všech sil se pokoušel vzpomenout si na ni, jakožto na prokletí učebny lektvarů, jenže spatřil schopnou asistentku, která ho právě očekávala v suterénu s obočím soustředěně staženým a spodním rtem jemně sevřeným mezi zuby.

Potřásl hlavou a s povzdechem otevřel oči. Byl úplný blázen. Dovolil, aby se pro něj stala něčím víc. Jedna věc byla mít o ni starost; koneckonců jí dlužil svůj život. Zcela jiná věc nicméně byla dovolit, aby se stala - pokud měl být sám k sobě upřímný - předmětem jeho touhy. Nejprve ji sledoval, protože ho zajímalo, jak s Teem vycházejí. A krátce poté, co ji Teo opustil, ji pozoroval, jestli není nešťastná. Jaký měl ale důvod pro to, že si ji i nadále prohlížel? Teď na ni hleděl, protože se mu chtělo. Sledoval ji, neboť přitahovala jeho oči a byla jim značnou potěchou. Krása a inteligence - to byla opojná kombinace.

Jeho největší prohřešek však spočíval v tom, že se nechal přistihnout, jak ji pozoruje. Co to byl za Zmijozela? To, že ho někdo přichytil, jak žádostivě zírá na děvče o dvacet let mladší, než je on sám, bylo naprosto neomluvitelné. Neměl absolutně v úmyslu odepřít si tu radost z její společnosti, ani rozptýlení, jež mu přinášel její půvab, bude ale muset postupovat s větší diskrétností.

Ačkoli byl ráno toho dne unavený, její reakce na jeho blízkost mu nezůstala skryta. Uvědomoval si její třesoucí se ruce, když od něj přebírala měchačku, i to, jak na okamžik zavřela oči, když se postavil za ni. V té chvíli to odbyl s tím, že se jedná o pouhé rozpaky z její strany, ale nyní věděl, že v tom bylo něco víc. Pokaždé, když v sobotu v noci ve Velké síni vyhledal očima její tvář, ona už se na něj dívala. Bylo samozřejmě do jisté míry uspokojující, že se v jejich případě podle všeho jedná o obdiv vzájemný. Jenže byl v nebezpečné situaci a nemohl pokračovat jinak než s náležitou ostražitostí.

Hodiny nad krbem v jeho pracovně odbily druhou a Severus vstal od stolu. Bylo načase zkontrolovat, v jakém stavu se nachází exostrasérum. Připravoval ho na objednávku význačného lékárníka z Říma, ale zároveň předpokládal, že si malou lahvičku nechá i ve vlastních zásobách. Nacházel se v ošemetné situaci a možná se naskytne příležitost, kdy bude potřebovat projasnit myšlenky a prozkoumat své skutečné pocity, aby zjistil, kterou cestou se vydat. V kostech cítil výrazný neklid a takový druh neklidu obvykle nevěstil nic dobrého. Na obzoru dozajista byly potíže.

ssSss

Když došel do laboratoře, byla už Hermiona zpátky z oběda a ve spěchu připravovala přísady pro velkou zakázku Životabudiče. Při jeho příchodu zamumlala nezřetelný pozdrav a její pohled zůstal pevně sklopený, což ho přinutilo k pobavenému úšklebku. Shledával vcelku uspokojujícím, že jeho city - pokud se tomu tak dalo říkat - nebyly jednostranné.

"Vidím, že minimálně můj teléniový kotlík vydržel bez poškození," zamručel.

"Troufám si tvrdit, že se o tom sám přesvědčíte," odvětila úsečně.

Přešel ke svému pracovnímu stolu a prohlédl si obsah kotlíku. Tekutina uvnitř vypadala být naprosto průzračná a krátké kouzlo mu napovědělo, že přísady byly správně promíchány.

Pozorovala z pod svých řas, jak nad lektvarem šeptá ochranné kouzlo.

"Je všechno k vaší spokojenosti?"

Přikývl.

"Vypadá to tak," zamumlal neochotně. "Nyní to v tomto kotlíku musí zůstat jeden měsíc, než se lektvar stane použitelným."

Odmlčela se a pokračovala ve své práci. Severus od pracovního stolu sledoval, jak zapaluje pod svým kotlíkem oheň a při tom si kouše spodní ret - soustředěním nebo nervozitou, tím si nebyl jistý.

"Jsem vám za pomoc s exostrasérem zavázaný, Hermiono," řekl tiše.

Vzhlédla a obdařila ho plachým úsměvem.

"To je přece v pořádku, od toho tady jsem. A děkuji, že jste mi svěřil teléniový kotlík."

"Není zač. Získala jste si mou důvěru díky svojí píli. Pokud se opět nebudete snažit použít baziliščí žluč, mohl bych vám dovolit v tom kotlíku něco připravit, jakmile exostrasérum dozraje."

Rozzářila se, zcela ignorujíc jeho rýpnutí ohledně baziliščí žluči.

"Už se nemůžu dočkat! A dovolil byste mi mezitím používat kotlík Xiao Tiang Mei?"

"Dovolil, pokud se budete soustředit na práci," odpověděl.

"Udělám, co bude v mých silách," ušklíbla se. Jenže tohle se snadněji řekne, než udělá, pomyslela si, když vzala v potaz svůj nedávný objev. "Na čem hodláte pracovat nyní?"

Zhluboka si povzdychl.

"Sotva na něčem zajímavějším, než je únavné papírování po zbytek dne."

Vzal do ruky štos nedávno doručených objednávek a začal jimi listovat. Valná většina z nich pocházela od již zavedených zákazníků, jedna však byla od prodejce, s nímž dosud nejednal, a Severus nebyl příliš ochotný obtěžovat se s tak nezáživnou smlouvou. Neměl zapotřebí - finančně ani intelektuálně - zabývat se objednávkami tak všedních lektvarů, jakými byly Kostirost nebo posilující odvar. Už se chystal naškrábat onomu prodejci vzkaz, kterým by smlouvu odmítl, když si vzpomněl na Hermionu. Stále ještě vypadala, že ji příprava takových lektvarů do jisté míry uspokojuje, a bylo načase předat jí část zodpovědnosti za smlouvy se zákazníky. Znenadání zatoužil, aby se osvědčila i v oblasti vztahů s veřejností, a tak přešel k jejímu stolu a položil na něj pergamen.

Vzhlédla od práce.

"Co je to?" zeptala se a upřela na pergamen oči.

"Žádost nového zákazníka o uzavření smlouvy na dodávku přiměřeně jednoduchých lektvarů," vysvětloval.

"Přejete si, abych ji přidala ke svým smlouvám?" tázala se.

"Ne tak úplně," pravil trpělivě. "Toto ještě není smlouva; je to žádost o její uzavření."

Odložila stříbrný nožík na krájení přísad, zdvihla pergamen a zkoumala seznam lektvarů, které zákazník požadoval dodat.

"Žádný z těch lektvarů nepředstavuje problém," prohlásila. "Co chcete, abych s tím udělala?" otázala se, očividně zmatená.

"Obvykle si o svých klientech něco málo zjišťuji, než se zavážu k tomu stát se jejich dodavatelem. Nerad bych uzavřel smlouvu s někým, kdo by mohl začít činit nereálné poptávky nebo požadovat dodání nepatřičných lektvarů," objasňoval jí. "Nemám čas sejít se s tímto konkrétním zákazníkem. Proto bych byl rád, kdybyste jednala v mém zastoupení."

"To chcete, abych je prověřila?" vytřeštila oči. "Jak to mám udělat?"

"Je to vcelku snadné," trval na svém. "Půjdete a navštívíte je neohlášeně v místě, kde provozují svoji činnost, vyptáte se jich na jejich podnikání, a pokud budete spokojená s tím, co zjistíte, pozvete je na večeři a dojednáte smlouvu."

Hermiona se zatvářila zhrozeně.

"Pozvat je na večeři?" zeptala se nevěřícně. "To není příliš vábná představa." Nedokázala si představit ani Severuse Snapea, jak během večeře získává nové zákazníky.

"Méně příjemná část podnikání, Hermiono," zasmál se pobaveně. "Vím, že jste byla přijímána v první řadě jako asistentka mistra lektvarů, ale myslím, že by pro vás bylo vhodné získat nějaké zkušenosti i v oblasti vztahů s veřejností."

"Když myslíte," pokrčila rameny. "Kdy chcete, abych odjela a setkala se s nimi?" Znovu upřela pohled na pergamen. Zákazníkem byla jakási žena sídlící v Edinburghu.

"Na konci týdne," navrhl jí. "Pokud je to samozřejmě v souladu s vašimi plány na přípravu lektvarů pro tento týden. Možná v pátek."

"To by šlo," přitakala. "Tak tedy v pátek."

ssSss

Předchozí (17.3.) *** Následující (18.2.)

Odmítnutí (17. kapitola 3/3)

Náklonnosti Severuse a Hermiony si již v jejich okolí všiml leckdo. Teď už jen zbývá, aby si této skutečnosti všimli oni sami;-)

ssSss

Po celou neděli pociťovala Hermiona značný neklid a tomuto stavu její mysli neprospěla ani cesta k rodičům na nedělní oběd. Vztah s matkou se stále držel poblíž bodu mrazu a Hermiona raději odešla brzy, vymlouvajíc se na bolest hlavy. Nebyla to zas taková lež - ať už bylo tepání v jejích spáncích způsobeno přemírou šampaňského nebo rozhovorem s Nevillem, nutně potřebovala dostat se na čerstvý vzduch.

---

Více než hodinu strávila procházkou po Hyde parku. Počasí nebylo moc přívětivé, a když jí nakonec začala být zima, vrátila se domů. Jakmile vstoupila do domu, zaslechla Lance, jak se v horním patře šourá sem a tam po svojí pracovně a ťuká ebenovou hůlkou o podlahu. Rozhodla se uchýlit do jeho společnosti - vždy ji totiž dokázal rozesmát.

Lance vypadal být upřímně potěšený, že ji vidí, a okamžitě jí pokynul, ať jde dál.

"Zrovna to děvče, které chci vidět," poznamenal a ztuhle se posadil za stůl.

"Chtěl jsi mě vidět?" zatvářila se Hermiona překvapeně.

"To vskutku ano. Právě jsem se vrátil z oběda s Minervou McGonagallovou, která, jak to tak vypadá, je naprosto pohoršená tím, že jsi vzala práci u Severuse," řekl a zazíral na ni přes brýle.

"Pohoršená?" zeptala se.

"No," uchechtl se Lance, "pohoršená možná není to správné slovo, ačkoli nutno říct, že pohoršit Minervu není nijak zvlášť obtížné. Přesnější by asi bylo říct, že má starost."

Hermiona si povšimla, že spolu Severus a Minerva vedli předešlého večera ostřejší rozhovor, ale měla za to, že se týkal ředitelčiných opakovaných pokusů přesvědčit Severuse, aby přijal místo profesora lektvarů.

"Proč by si měla dělat starosti?"

"Zmínila se o tom, že sis s ní přišla promluvit předtím, než sis vzala Teodora. Říkala, že to léto jsi Severuse žádala o místo asistentky, ale on že tě jako uchazečku odmítl," vysvětloval Lance. "Myslím, že je prostě jenom zvědavá, co se stalo, že jste oba změnili názor. Být tebou, tak se tím nevzrušuji."

"Aha," zabručela Hermiona očividně rozčilená. Proč najednou každého tak zajímal její vztah se Severusem?

"Jak spolu při práci ty a Severus v současné době vycházíte?" zajímal se Lance.

"Lépe, než bych kdy považovala za možné," pousmála se Hermiona. "Jistě, měli jsme pár rozepří, ale o to víc je uspokojující, že jsme se přes ně dokázali přenést a začali se chovat jako dospělí lidé."

Lance její odpověď podle všeho potěšila.

"Baví se s tebou?"

"Někdy docela dost," pokývla Hermiona. "Ale jsou i dny, kdy má raději, když je kolem ticho, a řekla bych, že už dokážu tyhle jeho nálady rozpoznat."

"Ne," zavrtěl Lance hlavou, "já to myslel tak, jestli se s tebou baví o sobě nebo třeba o tobě. Řešíte taky něco jiného mimo oblast lektvarů?"

"Ale ano, myslím, že ano," odvětila, trochu se zdráhajíc zpronevěřit se Severusově důvěře. "Mluvili jsme o pár věcech, co se staly v minulosti. Několik záležitostí jsme si ujasnili."

"Jsem rád, že to slyším," odpověděl Lance bručivě. "Hovořil s tebou někdy o Kordélii?"

"Ne, jistěže ne," zareagovala Hermiona pobouřeně. "Jsou jisté hranice, které nikdy nepřekračujeme. O svých soukromých životech nemluvíme."

"Prozatím," zamumlal si pod vousy. "Ach, Hermiono, Severus Snape je pro tebe nakonec docela dobrý."

"Kdyby jen Minerva sdílela tvůj názor," pozdvihla Hermiona obočí.

"Na tom, co si ona myslí, nezáleží," zamlaskal Lance nesouhlasně. "Podle mě jste se Severusem jeden pro druhého dobrou volbou - a to je to, oč tu běží především."

ssSss

Zbytek večera Hermiona strávila stočená ve svém oblíbeném křesle. Kniha, kterou si plánovala přečíst, zůstala ležet neotevřená po její pravici a její myšlenky se vracely k rozhovoru s Nevillem z předešlého večera. Mýlil se. Dozajista se mýlil. Ona nedovolí, aby byl obdiv a respekt, který chová k Severusovi, zaměňován za něco jiného. Jednou věcí bylo pociťovat k němu uznání, ale přitažlivost - to bylo něco docela jiného. Úmyslně vymazala z paměti potěšení, které cítila při pohledu na něj ve Velké síni, a celou záležitost uzavřela s tím, že ji Severus Snape v žádném případě nepřitahuje. Neville se mýlil - vůbec k Severusovi nechovala romantické city. To v žádném případě.

ssSss

Když přišla v pondělí ráno do laboratoře, zjistila, že Severus začal pracovat již chvíli před osmou hodinou. Místnost byla plná páry linoucí se podle všeho z teléniového kotlíku.

"Dobré ráno, Severusi," pozdravila srdečně, pokládajíc poznámkový blok na svůj pracovní stůl. "Začal jste brzy..." Bezstarostná slova jí odumřela na rtech v okamžiku, kdy si ho pořádně prohlédla.

Nikdy předtím ho neviděla pracovat bez hábitu, jeho obvyklé oblečení však nyní leželo pohozené na stoličce a navíc si rozepnul řadu knoflíků na černém kabátci, pod nímž spatřila bílou plátěnou košili. Vyhrnul si rukávy kabátce i košile až k loktům a vlasy po ramena si stáhl z obličeje dozadu černou páskou. Chuchvalce páry vycházející z kotlíku se mu srážely na obočí do drobných kapek.

Zničehožnic jí vyschlo v ústech a dlaně jí zvlhly potem. Věděla, že by měla přestat zírat, ale nedokázala od něj odtrhnout pohled. Zdvihl k ní oči a ona poznala, že byl vzhůru celou noc - vypadal vyčerpaně.

"Dobré ráno," pravil hlasem ochraptělým únavou. "Doufám, že jste se v sobotu v noci dostala z Bradavic v pořádku domů."

"Ano, děkuji," odvětila, nacházejíc konečně sílu obrátit pozornost zpět ke svému poznámkovému sešitu. "Jak jste se měl večer v Prasinkách?"

"Bylo to ucházející," zamumlal roztěkaně. "Mohu vás požádat o pomoc? Tento lektvar vyžaduje přípravu za úplňku, v důsledku čehož jsem byl vzhůru celou noc."

Přejela zrakem k obsahu kotlíku. Bezbarvou tekutinu, z níž se i nadále odpařovalo značné množství páry, však nerozpoznala.

"Co je to?"

"Exostrasérum," řekl a opět upřel pozornost na kotlík.

"To je obměněné veritasérum!" zalapala po dechu. "Slyšela jsem o tom, ale nikdy jsem to neviděla vařit."

"To proto, že je k tomu nutný teléniový kotlík. Víte, jak se to liší od veritaséra?"

Přikývla.

"Nezpůsobuje, že by ten, kdo ho vypije, řekl pravdu ostatním - připustí ji jen sám sobě. Zajišťuje projasnění myšlenek a porozumění vlastním nadějím a pocitům."

"Velmi správně," odvětil úsečně. Zdvihl levou ruku a ukazovákem ji vyzval, aby přišla blíž.

Z toho, jak se jí roztřásla kolena, usoudila, že k porozumění vlastním pocitům toho příliš nepotřebuje. Pouhý obdiv zpravidla nezpůsoboval, že by se člověku proměnily nohy v rosol. Překonala prostor mezi nimi a zaměřila se na bublající exostrasérum, doufajíc, že Severus neslyší, jak jí srdce zběsile buší do žeber.

"Proces přípravy je ukončen, lektvar však vyžaduje další dvě hodiny míchání. Já se nutně potřebuji vyspat. Mohu vás požádat, abyste ho do deseti hodin promíchávala?"

"Ano, ovšem," přitakala.

"Pokud byste si potřebovala odpočinout, můžete až na tři minuty použít stázové kouzlo, ale ne na delší dobu. Míchat se musí proti směru hodinových ručiček, doporučuji vám však na zhruba dvacet zamíchání přidat jedno zamíchání po směru. Není to důležité, ale podle všeho to pomáhá vzájemné reakci několika důležitých přísad," vysvětloval. Pak ustoupil dozadu a pokynul k měchačce, která nadále zůstávala v pohybu v jeho pravé ruce. "Můžete laskavě?" otázal se.

Popošla dopředu a cítila, jak se jí po tvářích rozlévá horkost. Byla vděčná, že mu pára nad kotlíkem znemožňuje pořádně vidět její obličej. Vynaložila obrovské úsilí, aby se jí přestaly třást ruce, a převzala od něj měchačku, aniž by přerušila rytmus míchání proti směru hodinových ručiček. Povolil sevření a na chvíli za ní zůstal stát, upíraje pohled na to, jak promíchává lektvar.

"Nyní přidejte jedno zamíchání po směru hodinových ručiček," upozornil ji a zamračeně pozoroval, jak plní jeho pokyny. "Uvidíte, že vám to půjde mnohem lépe, pokud nakloníte zápěstí lehce doleva."

"Jak to myslíte?" tázala se v náhlém obranném postoji. "Čtyři roky jsem strávila na Sorbonně a žádnému z mých profesorů moje technika nikdy nepřipadala chybná."

"Ovšem - jsem si však jistý, že žádný z vašich pařížských profesorů nebyl schopen připravit tento lektvar," zabručel podrážděně. Promnul si spánky, přemáhaje novou vlnu únavy. "S vaší technikou v podstatě není nic v nepořádku. Léta zkušeností nicméně dokázala, že změna směru může lépe fungovat, pokud to uděláte takto," objasnil, natáhl zápěstí a vytočil ho doleva, jako kdyby v ruce držel měchačku. Netrpělivě zavrčel, když si všiml jejího nechápavého pohledu. "Pane na nebi, děvče," vyštěkl, "bude rychlejší, když vám to ukážu."

Postavil se za ni a ona si nemohla pomoci, aby prudce nezadržela dech, když kolem ní natáhl pravou ruku a sevřel její prsty ve svých. Promíchával lektvar spolu s ní a ona nechtěně zavřela oči, zcela přemožená pocitem, jak se jeho široký hrudník lehce tiskne na její záda. Přepadlo ji náhlé přání nechat klesnout hlavu dozadu na jeho rameno, které ještě desetkrát zesílilo, jakmile promluvil a ona pocítila na zádech chvění jeho hlasu.

"Ve chvíli, kdy přistoupíte k zamíchání po směru hodinových ručiček," zamumlal těsně u jejího ucha, "nakloňte zápěstí takto."

Stisk prstů zesílil, když jí natočil zápěstí doleva. Jeho dech na její tváři představoval téměř víc, než dokázala snést, a ve chvíli, kdy povolil sevření dlouhých štíhlých prstů kolem její ruky a ustoupil od ní, cítila se, jako kdyby ji tím o něco připravil, a na jeden šílený okamžik ji napadlo, že se otočí a přitiskne se k němu, k celému jeho tělu. Namísto toho ale vydala dlouhý roztřesený povzdech a získala nad sebou zpět ztracenou kontrolu.

"Vrátím se po obědě. Až dokončíte míchání, můžete uhasit plamen a nechat lektvar dojít. Bude trvat měsíc, než dozraje." Otočil se a zdvihl ze stoličky hábit. Povšiml se, že je v tváři celá rudá, a připisoval její barvu svojí předchozí kritice. "Jste v pořádku, Hermiono?"

"Ano, jsem v pořádku. Uvidíme se později," zamumlala.

Počkala, než ho uslyší stoupat po schodech, a pak na lektvar ihned použila stázové kouzlo. Bylo určitě ukazatelem, v jakém stavu se nachází její mysl, když si až teď uvědomila, že jí Severus důvěřuje natolik, aby jí svěřil teléniový kotlík. Natáhla ruce před sebe a nevěřícně zírala, jak neovladatelně se jí třesou. Vypadalo to, že měl Neville nakonec pravdu. Něco k Severusovi Snapeovi cítila. Něco silného. A nemohlo z toho vzejít nic dobrého.

ssSss

Předchozí (17.2.) *** Následující (18.1.)

Odmítnutí (17. kapitola 2/3)

Druhá část sedmnácté bradavicko-večírkové kapitoly, v níž v jednom okamžiku autorka ústy Minervy McGonagallové částečně cituje známé Yeatsovo: "Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." Můžete odhadovat, komu to tak asi říká;-)

ssSss

Jak večer pokračoval, zjistila Hermiona, že je její pohled znovu a znovu přitahován Severusem. Toho večera vyhlížel docela elegantně, pomyslela si. Dobře střižený oděv a tmavé vlasy ho dozajista odlišovaly od všech ostatních. Nikdy nebude tím, co většina žen považuje za pohledného muže, byl však nepopiratelně výrazný. Jeho bledá tvář a zahnutý nos vyvolávaly dojem tvrdé a nezlomné povahy, černé oči však kolem něj zároveň vytvářely atmosféru tajemna. Vyzařovala z něj inteligence - mohla ji skoro cítit přes celou místnost - a uvažovala nad tím, proč nedokázala ocenit tak neuvěřitelnou chytrost, když ještě studovala.

---

S rostoucí intenzitou si uvědomovala, že ji pozoruje, jak se baví s ostatními hosty, a její myšlenky se točily kolem slov, která jí Lance řekl o několik týdnů dříve: "On tě sleduje, víš?" S výjimkou jedné či dvou večeří pro hosty pořádaných Kordélií se mimo práci se Severusem nestýkala, takže toto pro ni byla první příležitost, jak otestovat upřímnost Lanceova prohlášení. Pokud se dnes večer Severus choval obvyklým způsobem, pak to skutečně vypadalo, že starý muž mluvil pravdu. Zatímco Severusovo nenápadné zkoumání každého jejího pohybu částečně zlehčovala tím, že se za ním jistě skrývá jeho starost o ni, zčásti si říkala, jestli jeho vytrvalé sledování nemůže mít ještě jiný důvod. Vůbec poprvé ji napadla možnost, zda se na ni nedívá, protože se mu prostě chce. Tuto myšlenku si sotva stačila připustit a už ji vyděsila a nadchla zároveň.

Severus se přiblížil k rohu, kde právě osamoceně postávala, a ona odsunula nově objevenou teorii k pozdějším úvahám.

"Zdravím," řekla a setkala se s jeho pronikavým pohledem. "Tak jsem si všimla, že se vám s obdivuhodnou lehkostí podařilo vyhýbat se jak Sibyle, tak i Minervě."

"Vypadala jste, že děláte to samé," ušklíbl se.

"Předpokládám, že Sibyle Trelawneyové se pokouší vyhnout prakticky každý," uchechtla se, "ale já osobně nemám důvod, proč bych si nemohla promluvit s Minervou."

"Měla byste," zavrčel, "pokud by každý váš rozhovor s ní vedl k neustálým nářkům z její strany, že máte přijmout profesorské místo." Odmítl zmiňovat další důvod, proč se dnes večer vyhýbá Minervě McGonagallové - a sice kvůli její očividné touze probrat s ním jeho náhlý zájem o Hermionu Grangerovou.

"A je správný můj dohad, že jste celý večer strávil rovněž utíkáním před pozorností Rolandy Hoochové?" optala se ho s úsměvem.

Vypadal, že ho její poznámka lehce vyvedla z míry.

"To jste mě snad celý večer špehovala?"

"Určitou část večera ano," pokrčila rameny. "Byla to docela zábava - vidět vás, jak se snažíte uniknout milostným návrhům zástupů bradavických čarodějek."

Ostražitě na ni pohlédl a pak sklopil zrak k její sklence.

"Kolik sklenic šampaňského že jste to dnes večer stihla obrátit do sebe?"

"Jenom tři," odvětila pokoušejíc se tvářit nevinně.

"Copak stačí tři sklenky šampaňského, aby vám rozvázaly jazyk a způsobily takto bezostyšné chování?" zeptal se pobaveně. "Namířené navíc proti vašemu zaměstnavateli."

Naklonila se k němu překonávajíc mezeru mezi nimi a na rtech jí zahrál koketní úsměv.

"Ale teď nejsme v práci, Severusi. Dnes večer nejste můj zaměstnavatel a já nejsem vaše studentka ani zaměstnankyně."

Hleděl za ní, když od něj odcházela, a obdivoval, jak jí zelené šaty těsně obtahují křivky těla. Neochotně odtrhl zrak od její vzdalující se postavy a při tom si stačil povšimnout, jak na něj Minerva přes celou síň kouká podezřívavýma očima. Tiše zaklel a vyrazil najít někoho, s kým by se mohl dát do řeči - kohokoli mimo zatracenou Minervu McGonagallovou.

ssSss

Severus pohlédl na hodinky a s uspokojením zjistil, že už je po jedenácté. Tři hodiny jsou na vyjádření úcty bývalé kolegyni odcházející na odpočinek jistě více než postačující. Přejel pohledem Velkou síň, aby našel Hermionu, a spatřil ji sedět v malém výklenku v bezstarostném rozhovoru s Nevillem Longbottomem. Začal se urychleně přesouvat jejím směrem, cestu mu však nepřekonatelně zablokovala šedě oděná Minerva McGonagallová. V rukách svírala dvě sklenky červeného vína a jednu mu podávala - vypadala nadmíru potěšeně, že se jí ho konečně podařilo zahnat do kouta.

"Napijeme se, Severusi," pokynula mu. "Celý večer se vám dařilo stranit se mojí společnosti."

"Co ve vás mohlo vyvolat dojem, že bych se vám snad pokoušel záměrně vyhnout, Minervo?" zdvihl obočí.

Zazírala na něj přes obroučky malých brýlí.

"Rozhodla jsem se, že napříště upustím od pokusů přesvědčit vás k návratu do Bradavic."

"Za to jsem vám neskonale vděčný," odvětil sarkasticky.

"Těžko bych vás mohla nabádat, abyste se vzdal svého lektvarového podnikání, když by to znamenalo, že naše bývalá primuska zůstane nezaměstnaná, že, Severusi?"

Zatnul zuby a uštědřil jí varovný pohled.

"Proč jste jí nabídl to místo?" zeptala se ho, přecházejíc přímo k věci.

"Potřebovala práci; já potřeboval asistenta - na tu pozici má více než odpovídající kvalifikaci," vysvětloval.

Oba pohlédli k výklenku, kde byla Hermiona stále ještě hluboce ponořená do rozhovoru s Nevillem.

"Stal se z vás docela slušný Samaritán, Severusi," poznamenala Minerva.

"Zatraceně, Minervo," procedil přes zaťaté zuby. "Přece dobře víte, že jí to dlužím."

Obrátila se k němu s podivným výrazem ve tváři.

"A to je jediný důvod, proč předvádíte tak náhlý zájem o její společnost? Promiňte mi, pokud vás tím urážím, Severusi, ale znám vás už nějaký ten čas a zdá se mi obtížné uvěřit, že byste jednal čistě z pocitu povinnosti."

"Jednal jsem čistě z pocitu povinnosti už předtím, Minervo, jak sama dobře víte," vyštěkl a žilka na spánku mu začala pulzovat hněvem.

Už samotný jeho výraz by bohatě stačil, aby odradil většinu čarodějek a kouzelníků, ale Minerva si nebojácně stála na svém.

"Možná, ale tehdy měl váš pocit povinnosti jakousi spojitost s citem k ženě. Nechci se vás dotknout, Severusi. Jen bych ji nerada viděla zraněnou…"

Ke značné Severusově úlevě byli přerušeni Filiusem Kratiknotem.

"Odpusťte mi, že vás přerušuji, Minervo, Severusi," vypískl, "ale máme s Horácem v úmyslu zastavit se na jedno U tří košťat dřív, než zavřou. Půjdete s námi?"

Vzhledem k tomu, že toužil po jakékoli zámince, aby mohl ředitelce uniknout, odvětil Severus kladně.

"Bude mi potěšením, Filiusi," pravil a obdařil Minervu triumfálním pohledem.

"Já musím zůstat a postarat se o hosty," nechala se slyšet Minerva s očima stále upřenýma na Severusovu tvář. Na odchodu dodala: "Našlapujte měkce, Severusi."

Její poslední poznámku Severus ignoroval a shlédl dolů na drobného profesora kouzelných formulí.

"Dejte mi ještě chvilku, Filiusi. Doprovázel jsem sem dnes večer Hermionu Grangerovou a musím se ujistit, že nezůstane bez doprovodu, až bude odcházet."

Filius přikývl a vydal se najít Horáce Křiklana, zatímco Severus pokračoval v cestě k výklenku, kde seděla Hermiona s Nevillem.

Srdce mu po krátké rozmluvě s Minervou stále ještě bušilo hněvem, a tak Nevilla jen zběžně pozdravil a otočil se ke svojí svěřenkyni pro onen večer.

"Hermiono, Filius a Horác mě požádali, abych jim dělal společnost U tří košťat. Tak mě napadlo, jestli by nebyl pan Longbottom tak laskav a nedoprovodil vás k bráně, až si budete přát vrátit se domů?"

S jistým uspokojením po svém prohlášení zaznamenal v jejích rysech záchvěv zklamání.

"Samozřejmě," odvětila, otáčejíc se k Nevillovi. "Tedy za předpokladu, že to Nevillovi nebude vadit?"

"Ale vůbec ne," zabručel Neville. "Rád přijdu trochu na čerstvý vzduch."

Severus přikývl na znamení díků.

"Přeji vám pěkný zbytek večera, Hermiono. Uvidíme se v pondělí ráno."

"Dobrou noc, Severusi," usmála se na něj zářivě. "A ještě jednou děkuji."

Pokynul hlavou.

"Bylo mi potěšením," pravil, načež se otočil a vyrazil za Filiusem a Horácem k východu z Velké síně. Původně si myslel, že by mu bylo mnohem větším potěšením vychutnat si její společnost na cestě zpět, ale teď si říkal, že to možná dopadlo, jak nejlépe mohlo. Taková procházka při měsíčku s Hermionou Grangerovou by jistě neušla Minervině pozornosti.

Přestože se Hermiona vrátila k rozmluvě s Nevillem, očima nepřestala sledovat vzdalující se Severusovu postavu. Když došel ke dveřím, ještě jednou se na ni podíval a pak vyšel ze síně.

Po několika minutách si uvědomila, že Neville ze všech sil přemáhá zívání, a došlo jí, že je čas odejít. Vyzvedl jejich kabáty a společně sestoupili po schodech do večerního chladu. Teď, když byli daleko od slídivých očí a uší Velké síně, Hermiona cítila, že konečně mohou mluvit otevřeně.

"Vím, že se ti tvoje práce tady líbí, Neville, ale jsi šťastný?" odvážila se promluvit.

"Jsem šťastný v práci a jsem šťastný v Bradavicích," povzdychl si. "Předpokládám, že se ptáš, jestli jsme šťastní s Hannah?"

"Ano, myslím, že přesně na to bych se ráda zeptala," přikývla.

"Nejsme nešťastní," řekl, odmlčel se a Hermionou projel osten lítosti.

"Ale nejste ani šťastní?" I přes temnotu kolem věděla, že jeho tvář zrudla.

"Hannah se její práce dvakrát nezamlouvá," vysvětloval. "Těžko ji můžeš obviňovat, madam Pinceová je zapšklá stará babizna. Myslím, že když Hannah přemýšlela o návratu do Bradavic, očekávala, že to bude jako za starých studentských časů - nepočítala s tím, že bude muset dělat práci, která ji nebaví, a žít s manželem, jehož nemiluje."

"Ach, Neville," zamumlala Hermiona, "to mě moc mrzí."

"Zkusili jsme štěstí," opáčil klidně a pokrčil rameny, "a nezafungovalo to. Vážně jsme se snažili, oba dva. Mám ji rád, vážím si jí, ale prostě ji nemiluji a ten pocit je naprosto vzájemný. Ona tady nemíní zůstat a smlouvu má do konce srpna, tak počítám, že tím to mezi námi skončí."

"Kam půjde?"

"Uchází se o místo hostinské u Děravého kotle," zasmál se krátce.

Hermiona se rovněž nedokázala přemoci a rozesmála se.

"No, to je tedy oproti bradavické knihovnici hodně velký rozdíl."

"Přeji jí hodně štěstí," řekl Neville velkoryse. "Ona si zaslouží být šťastná."

Pohlédla na něj skrze tmu.

"I ty si zasloužíš být šťastný."

Znovu pokrčil rameny.

"Mám rád svou práci a v Bradavicích jsem spokojený." Obrátil se k ní. "A co ty, Hermiono? Byla jsi hodně zklamaná, když Teo odešel?"

"Nejdřív jsem zklamaná byla," odpověděla mu. "Ne tak úplně proto, že odešel - bylo to podobně jako s tebou a Hannah - prostě to mezi námi z celé řady důvodů nefungovalo. Spíš šlo o okolnosti, za jakých odešel. Cítila jsem se, jako by mě tu nechal v nejistotě bez jakékoli vůle k řešení naší situace. Koneckonců jsem ale pořád jeho žena, takže aspoň nejsem nucena hnát se do dalšího příšerného manželství. Upřímně řečeno to byl právě Severus, kdo mě z toho vytáhl. A nejenom to - nabídl mi práci asistentky a mě se to zatím moc líbí. Jsem teď mnohem, mnohem šťastnější, než když tady Teo byl."

Neville se opět odmlčel a ona cítila, jak ji sleduje ve slabém odlesku vznášejících se svící. Zahlédla tmavé obrysy školní brány. Odkašlal si, než opět promluvil.

"Co se děje mezi tebou a Snapem?"

Hermiona se překvapeně zarazila.

"Co tím myslíš?" zeptala se, upřímně zmatená. "Pracuji pro něj a on je ke mně velmi laskavý." Jedna věc je, říkala si, když si Lance všimne, že je mezi nimi něco víc než jen vztah zaměstnavatel - zaměstnanec, ale Neville je přece viděl pospolu teprve dnes večer.

"Ale no tak, Hermiono! Mluvila jsi o něm skoro hodinu a celý večer jsi z něj nespustila oči."

"Pracuji pro něj, Neville," opakovala, vyvedená z míry. "V týdnu ho vidím častěji než kdokoli jiný. Ty jsi také mluvil o bylinkářství celé věky a já z toho neusoudila, že by tě přitahovala profesorka Prýtová."

"Jistě, ale já jsem nestrávil celý večer tím, že bych sledoval každý její pohyb," zasmál se Neville krátce. "Nejsem slepý, Hermiono. Viděl jsem, jak se k sobě vy dva při příchodu chováte, a všiml jsem si výrazu ve tvém obličeji, když k nám přišel."

Konečně došli k bráně a Hermiona se k Nevillovi otočila.

"Co přesně se tím snažíš naznačit, Neville?"

"Nechtěl jsem tě naštvat," zdvihl dlaně v obranném gestu. "Jen považuji za nanejvýš očividné, že k němu něco cítíš."

Byla naprosto ohromená. Tolik ji zaměstnávaly úvahy nad skutečností, že ji Severus podle všeho pozoruje, až si ani nevšimla, že ona sama dělá na oplátku úplně to samé.

"Něco k němu cítím, Neville. Cítím vděčnost, cítím obdiv k jeho schopnostem a jeho společnost se mi vcelku zamlouvá. Nic víc v tom není."

"Jak myslíš, Hermiono. Jen by se mi nelíbilo, kdyby tě to mělo nějak zranit, to je všechno." A s tím se opřel o kamenný sloup vstupní brány.

Mermomocí chtěla, aby pochopil, že její zájem o Severuse je čistě platonický.

"On se hrozně moc změnil, Neville. Nebo jsme ho možná jako děti neviděli skrz tu osobnost vyučujícího. Ještě pořád ho nesnášíš?"

"Vlastně ho neznám; když jsme docházeli do Belgravského domu, tak se ke mně choval bezvýhradně zdvořile, řekl bych. Ale ve škole byl mým bubákem," dodal a zakřenil se.

Hermiona se uchechtla, když si vybavila, jak byl Snape jako Nevillův bubák oblečen do šatů Nevillovy babičky.

"A teď už tvým bubákem není?"

"Nemyslím - bubáka jsem už nějaký čas neviděl."

Hermiona si povzdychla, když si vzpomněla, jak na sebe její vlastní bubák vzal podobu profesorky McGonagallové, která jí oznamovala, že propadla u zkoušek. Při vzpomínce na svoji tehdejší naivitu se musela usmát.

"Jací si myslíš, že by byli naši bubáci dnes?" zajímala se.

Neville se na chvíli zamyslel.

"Můj bubák by měl podobu mě samotného - starého, osamělého a nikým nemilovaného," zašeptal.

Hermiona pohlédla na obrys jeho kulatého obličeje a přepadla ji krátká vlna zármutku. Jistým způsobem se obávala, že její bubák by měl přesně stejnou podobu jako ten Nevillův. Popošla dopředu a krátce ho objala.

"Dobrou noc, Neville. Díky, že jsi mě doprovodil k bráně."

Mlčky jí pokývl a odstoupil, aby se mohla přemístit domů.

Když se vrátila na Kensingtonské náměstí, odebrala se rovnou do postele, ale ještě dlouho zůstala vzhůru, hlavu plnou rozhovoru s Nevillem. Nakonec se ale její myšlenky zatoulaly, jak se v posledních dnech stávalo až příliš často, k Severusovi Snapeovi.

ssSss

Předchozí (17.1) *** Následující (17.3.)

Odmítnutí (17. kapitola 1/3)

Dokončení Portrétu pro Bradavice mi dává prostor - zajisté k nemalé potěše přívrženců páru HG/SS - pokračovat v překladu povídky Odmítnutí. Sedmnáctá kapitola, která nás přehoupne do druhé poloviny tohoto dílka, je uvozena Sonetem 154 - posledním ze sbírky sonetů Williama Shakespeara, které byly prvně publikovány v roce 1609, v originálním znění k přečtení zde. Pro připomenutí jen dodávám, že jsme Severuse a Hermionu opustili ve chvíli, kdy vstupovali do Velké síně na večírek u příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu;-).

17. Cestou počestnou

Nechal Bůh lásky, usnuv pojednou,

louč opodál, jež srdce rozžíná,

tu zástup nymf hnán cestou počestnou

přišel v ten kout a dívka nevinná

mu odňala louč, jíž plamen pouhý

legie srdcí vydal lásce v plen,

tak generál spalující touhy

byl rukou cudnou v spánku odzbrojen.

Pak svrhla louč v ledovou studnici,

těm lásky žár ji k lázni ohříval,

kdož přišli sem chorobou trpící;

já milenky otrok též o léčbu stál,

že lásky žár - tolik jsem dokázal -

led nezchladí a láska trvá dál.

William Shakespeare, Sonet 154

---

ssSss

Hermiona si nebyla tak úplně jistá, co vlastně očekávala, když procházela dveřmi do Velké síně zavěšená do Severuse - lehce znechucené kolektivní zalapání po dechu či snad pronikavé pohledy mnoha zvědavých očí. Jejich vstup však byl všechno, jen ne vrchol večera: síň byla přecpaná gratulanty a z celého nashromážděného davu se k nově příchozím otočili sotva dva lidé. Potěšeně zaznamenala, že stoly s občerstvením stojí v samém středu veliké místnosti, což značilo, že žádný tanec se konat nebude. Tušila, že Severus by cítil potřebu vyzvat ji k tanci, domnívala se však, že situace mezi nimi dvěma je už tak dost ošemetná na to, aby do té rovnice ještě museli přidávat společný valčík.

Během několika vteřin si povšimla mnoha svých přátel: Neville a Hannah si povídali s Pomonou Prýtovou; Ernie Macmillan se živě bavil s Horácem Křiklanem; a Harry, který se ani nezmínil o tom, že byl rovněž pozván, se zjevně necítil příliš příjemně, jsa sledován zbožňujícím pohledem současné primusky. Ve svých ustrašených představách týkajících se toho, jak budou lidé reagovat na Teovu nepřítomnost, si Hermiona ani neuvědomila, kolik sem dorazí přátel a známých. Cítila se trochu hloupě, že Severuse přiměla, aby šel na večírek s ní. Předpokládala, že její ruku pustí hned, jak dojdou do Velké síně, ale on se po jejím boku tvářil vcelku uvolněně, a když na ni shlédl, věnovala mu nejistý úsměv.

"Ne až tak skandální entrée, jakého jste se obávala, Hermiono," šeptl s úšklebkem a její úsměv se rozšířil.

"Ne až tak," souhlasila, "ačkoli Minerva vypadá trochu šokovaně."

Přejel očima k ředitelce, která k nim pospíchala z druhého konce síně.

"Počítám, že to bude spíš kvůli skutečnosti našeho společného příchodu, nikoli proto, že tady není váš manžel," vysvětlil jí.

"Myslíte?" zeptala se rozpačitě.

"Jsem si docela jistý, že nás dva nikdy neviděla se byť jenom pozdravit, natož přijít na večírek ruku v ruce. Mohla jste být mou nejlepší studentkou, ale jistě jste nebyla mojí oblíbenkyní."

"Opravdu jsem byla vaší nejlepší studentkou?" rozzářila se.

Nepatrně obrátil oči v sloup.

"Ano, byla. A jsem si jistý, že jste si té skutečnosti byla dokonale vědoma."

Předstíraně se na něj zamračila.

"Takže - kdo byl váš oblíbenec?"

"Neměl jsem oblíbence," řekl.

"Kromě studentů Zmijozelu," zabručela.

Její poslední slova ignoroval a pokývl Minervě McGonagallové.

"Dobrý večer, Minervo."

"Dobrý večer, Severusi," odvětila a na přivítanou mu položila ruku na volnou paži, načež se obrátila k Hermioně.

"Je pěkné vás vidět, Hermiono," řekla potichu.

Severus konečně pustil Hermioninu ruku a ona si se starou ženou potřásla pravicí. Minerva pohlédla z jednoho na druhého.

"Nečekala jsem, že přijdete spolu," prohlásila, očividně zaujatá tímto faktem.

Hermiona cítila, jak Severus vedle ní ztuhl.

"Donutila jsem Severuse, aby mě sem doprovodil," vysvětlovala. "Byla jsem trochu nervózní z toho, že bych měla přijít sama."

Její poznámka měla očekávaný dopad: Minervin výraz se proměnil z bezostyšně zvědavého na účastný a povzbudivě Hermionu poplácala po ruce.

"Bylo mi moc líto, když jsem se doslechla o vašem rozchodu, drahá. Také mě ale dost udivilo, že jste odešla z odboru záhad."

"Nelíbilo se mi tam," pokrčila Hermiona rameny, "a Severus mi laskavě nabídl práci ve svojí laboratoři."

Minerva se otočila a pohlédla přes brýle na Severuse.

"Chápu," řekla krátce. "Inu, podle všeho jste jeden druhého zatím nepřizabili. Kordélie se k nám dnes večer nepřipojí, Severusi?"

"Je na návštěvě u příbuzných v Holandsku," odvětil.

"Očividně trpí touhou po cestování skoro tak jako její syn," prohlásila Minerva nesouhlasně. "Nabídněte si něco k jídlu," pobídla je, poukazujíc k okázale prostřeným stolům uprostřed místnosti. "Uvidíme se později." Otočila se a vydala se ke dveřím.

Hermiona se obrátila k Severusovi s očima nevěřícně rozšířenýma nad Minervinou poznámkou ohledně Kordélie.

"Nemohu uvěřit, že to řekla!"

"Minerva Kordélii nikdy neměla v oblibě," trhl zlehka rameny, "mám za to, že spolu měly nějaké rozpory v době, kdy byla Kordélie primuskou."

"Kordélie byla primuskou?" zatvářila se Hermiona fascinovaně. "To jsem netušila. V té době jste ještě byl ve škole nebo už jste byl dostudovaný?"

Severus se kysele pousmál.

"Byl jsem teprve ve třetím ročníku," odpověděl. "Kordélie je skoro o čtyři roky starší. Předpokládala jste, že já jsem ten starší z nás dvou?"

"Ne, to vůbec ne," znachověly jí tváře. "Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela, to je vše. Nemyslela jsem to tak, že vypadáte starší než ona, nebo tak něco."

"To je v pořádku, Hermiono," ušklíbl se a pokynul ke stolům s občerstvením. "Dáte si něco k pití?"

"Ano, potřebuji se napít," povzdychla si.

Přiblížili se ke stolu a ona krátce zamávala Nevillovi stojícímu na druhém konci síně. Severus sledoval směr jejího pohledu.

"Pro pana Longbottoma to musí být veliká událost," zamumlal, podávaje jí sklenku šampaňského.

"Ano," souhlasila Hermiona. "Dnes večer se oficiálně stane profesorem bylinkářství." Chvíli Nevilla a Hannah pozorovala. "Jeden by čekal, že bude vypadat šťastněji," dodala.

"Vskutku," souhlasil upíraje zrak stejným směrem. "Jeden by čekal, že budou oba vypadat šťastněji." Ztišil hlas do šepotu. "Proč vám v Belgravském domě učinil tu nabídku?"

Jeho otázka ji překvapila.

"Nemyslím, že by věděl, co jiného má udělat: nechtěl se ženit a bývali jsme vždycky přáteli. Podle mě v tom viděl snadnou cestu ven. Nebyl ale vůbec překvapený, když jsem odmítla." Obrátila zrak k Severusovi. "Neville měl těžký život. Dlouho už něco cítí k někomu jinému, ale ona je v cizině a on zároveň cítí potřebu zůstat v Británii a postarat se o rodiče."

Severus zdvihl obočí a znovu pohlédl Nevillovým směrem.

"Lenka Láskorádová?"

Hermiona zalapala po dechu.

"Jak to víte?" sykla.

"Šťastný odhad," zamručel. "Všiml jsem si, že se z nich během závěrečných let mého působení tady stali přátelé."

Ohromilo ji, že zaznamenal tak nedůležitý detail, když měl na starosti tolik mnohem podstatnějších věcí.

"Nikomu o tom neřeknete, ano? Nerada bych Hannah jakkoli zranila."

"Copak odjakživa nejsem diskrétnost sama?" otázal se.

"Myslím, že jste," souhlasila. S potěšením si všimla, že se chopil sklenky červeného vína - vždycky byl mnohem příjemnějším společníkem, když se trochu napil.

Severus se k ní náhle otočil se zachmuřeně pokrčeným čelem.

"Rychle," řekl a chytil ji za loket. "Musíme zmizet."

Jenže v té chvíli už se za jeho ramenem objevily obrovské obrýlené oči Sybily Trelawneyové.

"Severusi Snape!" vykřikla a drapla ho za paži. "Já věděla, že se dnes v noci vrátíte."

Shodil její ruku ze svojí paže a pohlédl na ni s těžko skrývaným znechucením.

"Dobrá předpověď, Sibylo. Což si ale těžko zaslouží uznání, když vezmu v úvahu, že jsou zde dnes večer podle všeho prakticky všichni minulí a současní členové sboru."

"Ano, když jsem však dnes ráno nahlížela do budoucnosti, spatřila jsem temnou, nebezpečnou postavu. Věděla jsem, že to musíte být vy!"

Severus teatrálně protočil panenky, následkem čehož Hermiona vyprskla smíchy do svého šampaňského.

"A co si pro mne budoucnost přichystala, Sibylo? Nechte mne hádat... jsem ve vážném nebezpečí?"

Trelawneyová se rozhlédla vpravo i vlevo a ztišila hlas do sotva slyšitelného šepotu. "Nebezpečí, jak se to vezme, drahý chlapče. Duchové mi řekli, že si během roku najdete manželku!"

Hermiona si nemohla pomoci a hlasitě se rozesmála, raději se odvracejíc od profesorky jasnovidectví na druhou stranu. Severus vyrazil posměšné odfrknutí.

"Sibylo, já jsem ženatý už šest let a moje manželka se dosud těší životu i zdraví."

Trelawneyová překvapeně ucouvla a zatvářila se naprosto zmateně.

"Vy jste ženatý?" přeptala se nevěřícně.

Hermiona už málem smíchy slzela. Severus po ní střelil varovným pohledem a obrátil pozornost zpět k Trelawneyové.

"Je těžké tomu uvěřit, ale je to tak. Pamatujete si na Manželský zákon, Sibylo? Víte, ten důvod, proč jste momentálně provdaná za Martina Mimbletona?"

Trelawneyová na okamžik vypadala dočista ztraceně.

"Ano, teď si to vybavuji. To je teprve šest let zpátky?" Otočila obrovské oči zvětšené brýlemi k Hermioně. "To je vaše žena?"

Hermiona, která se právě chystala polknout velký doušek šampaňského, ho namísto toho vdechla a bouřlivě se rozkašlala.

"Trpělivost, Merline," zavrčel Severus. "Ne, tohle není moje manželka. Tohle je vaše bývalá studentka a primuska Hermiona Grangerová."

Trelawneyová na Hermionu, která se stále ještě vzpamatovávala ze záchvatu kašle, pozorněji zazírala.

"To jste vy!" vyhrkla a napřáhla k ní ukazovák plný prstenů. "Ta knihami posedlá holka z Nebelvíru!"

Hermiona si nemohla pomoci a znovu se rozchechtala. Severus se rozhlédl kolem sebe po nějaké nic netušící oběti. Spatřil Nevillovu babičku.

"Sibylo, Augusta Longbottomová se mi minulý týden svěřila, jak moc se těší na to, až si dnes večer nechá číst z dlaně."

Profesorka jasnovidectví si to okamžitě namířila rovnou ke staré ženě, cosi si na odchodu mumlajíc pro sebe.

"Severusi Snape, to bylo podlé," zalapala Hermiona po dechu. "Chudák paní Longbottomová!"

"Byla to naprosto nutná záležitost sebeobrany," pravil a dolil jí sklenku šampaňským. "Nyní si musím promluvit s Horácem." Pohlédl přes síň k Harrymu, který se stále pokoušel uniknout zbožňující pozornosti primusky. "Řekl bych, že pan Potter zoufale potřebuje pomoc, Hermiono."

"Myslím, že ano," rozesmála se. "Raději bych měla jít a zachránit ho. Uvidíme se později."

Odcházela od Severuse a byla si vědoma toho, že ji jeho oči sledují přes rozlehlou síň. Když ji Harry spatřil, viditelně se mu ulevilo.

"Ahoj, Harry," pozdravila ho a střelila po primusce omluvným pohledem. "Mohu na slovíčko, prosím?"

"Hermiono! Ano, ovšem." Krátce zamával nyní dost podmračené primusce a odtáhl Hermionu do klidnějšího rohu přecpané místnosti.

"Málem jsem se z ní zbláznil!" vyhrkl. "Pořád na mě příšerně pateticky mrkala řasami!"

"To máš tak, když se dostaneš na seznam Deseti čarodějů k zulíbání v Týdeníku čarodějek," uchechtla se Hermiona.

"Deseti čarodějů k zulíbání?" vypadal Harry pobouřeně. Pak se na malou chvíli odmlčel. "A na kterém místě jsem skončil?"

"Třetí," odpověděla.

"To není špatné," uculil se na ni Harry potměšile, "to vůbec není špatné. Kdo byl první a druhý?"

"Ten irský famfrpálový hráč byl první, Conor Ryan. A druhý skončil Kingsley Pastorek."

Harry vypadal ze svého třetího místa docela nadšeně. Hermiona se zamračila.

"Kde je Ginny? A proč jsi mi neřekl, že jsi pozvaný?"

"Mě zvou všude," odvětil Harry znuděně. "To je cena za slávu, však víš. Řekl bych ti o tom, kdybych býval věděl, že jsi také zvaná. Proč pozvali tebe? "

"Vidím, že je tady také Ernie - a on byl primus," pokrčila Hermiona rameny, "takže nejspíš proto, že jsem byla primuska. A co Ginny?"

"Je doma s Jamesem," řekl Harry s očima zabodnutýma do země. "Nesehnali jsme nikoho na hlídání."

"Máte celou Weasleyovic rodinu a vy jste nesehnali nikoho na hlídání?" zatvářila se Hermiona podezřívavě.

"Věděl jsem, že to ze mě vytáhneš, když se budu snažit lhát," podotkl Harry s povzdechem a naklonil se blíž k ní. "Ginny je těhotná," zašeptal, "a necítí se moc dobře."

"To je báječná zpráva!" rozzářila se Hermiona a objala ho. "Mám z vás takovou radost. Přijdu k vám příští víkend na návštěvu; mohu Ginny přinést jeden ze Severusových lektvarů proti zvracení - vážně to funguje a pro těhotné čarodějky je úplně neškodný."

"To se jí bude hodit," zareagoval a nesměle na ni pohlédl. "Ron a Rose také budou mít dítě."

Hermiona se vší silou snažila, aby ji úsměv neopustil.

"Můj Bože, to bude mít Molly co dělat, aby stačila uplést všechny oblečky!"

"To tedy ano," souhlasil. Pak pohlédl přes místnost, kde spolu rozmlouvali Severus a Horác Křiklan. "Viděl jsem dobře, že jsi přišla se Snapem?"

"Ano, přemluvila jsem ho, aby mě doprovodil: měla jsem za to, že bych se cítila příliš nápadně, kdybych dorazila bez Tea, ale teď si připadám trochu trapně, že jsem to zatraceně přehnala."

"Nevypadal, že by mu to nějak zvlášť vadilo," pokrčil Harry rameny. "Čemu jste se tak chechtali?"

"Ach, jenom něčemu, co řekla Trelawneyová," usmála se. "Ta ženská je vážně neskutečná babizna. Ale zatímco já jsem se chechtala, jsem si jistá, že Severus se maximálně tak ušklíbl. Neumím si ho popravdě představit, jak se chechtá."

"Ne," přitakal Harry, "to si neumím představit ani já. Jak spolu vycházíte pracovně?"

"Vážně moc dobře," pravila nadšeně. "Miluji tu práci. Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, že budu pracovat pro Severuse Snapea a že se mi to bude líbit, byla bych přesvědčená, že ho trefilo matoucí kouzlo."

Harry na ni zvědavě pohlédl.

"Tobě se vážně zamlouvá, že jo? A už jsi mu odpustila všechny ty příšerné věci, co ti říkal ve škole."

Naklonila hlavu na stranu.

"Upřímně řečeno, i on měl co odpouštět, Harry. Copak ty jsi mu neodpustil všechny ty věci, co říkal a dělal?"

Harry Severuse chvíli pozoroval a nakonec přikývl.

"Ano, myslím, že ano." Povzdychl si. "No dobře. Soudím, že bude lepší, když poblahopřeji Nevillovi a profesorce Prýtové a vrátím se domů. Ginny vypadala v obličeji poněkud zelenkavě, když jsem odcházel. Uvidíme se příští víkend."

Pokynul jí na rozloučenou a vydal se k Nevillovi a Hannah. Hermiona automaticky vyhledala pohledem Severuse. Ještě stále byl zabraný do rozhovoru s Horácem Křiklanem, ale její pohled zachytil a věnoval jí takřka nepostřehnutelné pokývnutí. Její zrak dál bloudil Velkou síní hledaje další známé obličeje, až se zastavil na Erniem Macmillanovi, který se sám rozpačitě potloukal kolem stolů s občerstvením. K nějaké té konverzaci Hermioně určitě bude postačovat, než se bude zase moci připojit k Severusovi.

ssSss

Předchozí (16.3.) *** Následující (17.2.)

Třetí výročí založení stránek

Dnes je tomu právě tři roky ode dne, kdy jsem na blogu e-vismaior zveřejnila první článek - prolog k Portrétu pro Bradavice. A tak nastal opět čas na malou rekapitulaci toho, co se tady v předchozím roce odehrálo. A také na jedno malé oznámení;-)

---

Že jsem dokončila Portrét pro Bradavice netřeba znovu opakovat. Nevěřila bych, že napíšu něco čítajícího přes 280 tisíc slov. V komentářích se vyskytli zájemci o statistiku - tak ve Wordu písmem Times New Roman velikosti 12, formátu A4 to má po spojení všech částí necelých 450 stran. Bohužel jsem nepsala pouze do jednoho dokumentu a jednotlivé větší či menší části jsem kopírovala z desítek různých prozatímních souborů, takže informaci, kolik jsem nad tím celkově strávila hodin, vám vskutku neřeknu. A když o tom tak přemýšlím, tak ji snad raději ani nechci znát - ještě bych si mohla začít představovat, jakými jinými užitečnými činnostmi jsem ten čas mohla naplnit. Ačkoli vypsání se ze svého obdivu k harrypotterovské sáze snad ani nelze litovat:-)

S webovými statistikami ale takový problém není, ty za mne dělá Google analytics a Toplist. Asi nepřekvapí, že rekordní počet návštěvníků se zde sešel minulou neděli, kdy bylo v plánu přidání závěrečné části epilogu k Portrétu. Přišlo vás sem neuvěřitelných 633 (292 unikátních návštěvníků po odpočtu opakovaných návštěv). Nejvyšší počet stránek jste pak zobrazili hned následujícího dne - celých 3862. Za uplynulý rok sem zavítalo přes 5 tisíc unikátních návštěvníků, jimž statistika započítala přes 80 tisíc návštěv a téměř 180 tisíc zobrazených stránek.

Téměř 68 tisíc návštěv bylo uskutečněno z České republiky, přes 10 tisíc ze Slovenska, pár set návštěvníků pak přišlo z Německa, Velké Británie, Rakouska a Švýcarska. Mezi českými městy vedou Praha (takřka 20 tisíc návštěv), Brno, Ostrava, Hradec Králové a Pardubice, ze Slovenska vás přišlo nejvíc z Bratislavy (přes 4 tisíce návštěv), Košic, Trnavy, Žiliny a Svatého Jura. Vypadá to, že v uplynulém roce si celý Portrét pro Bradavice našel minimálně 150 nových čtenářů (takový je počet unikátních zobrazení u nejméně zobrazované kapitoly) a na mém blogu o dost novější Odmítnutí pak dokonce téměř 400 čtenářů (docela dobrá motivace pro pokračování v překladu;-)).

Trocha techničtějších údajů - 43% z vás používá Firefox, 29% Internet Explorer, 15% Google Chrome, 11% Operu a zbytek ostatní prohlížeče. Nejvíc nových příchozích se na tyto stránky dostává z Googlu a Seznamu, velké zastoupení má i Facebook, Blueboard a FFDenik - odtud přišlo takřka 1000 návštěvníků, a tak bych touto cestou ráda poděkovala vrony, která na FFDenik umístila záznam o Portrétu pro Bradavice, a GwenLoguir, která totéž učinila s Odmítnutím. A díky patří i vám všem, kteří na moje stránky na svých webech odkazujete, počet návštěv přicházejících od vás je rovněž nezanedbatelný.

A jaké jsou výhledy do budoucna? Jistě jste v uplynulých měsících zaznamenali moje rostoucí stesky na nedostatek času, který bych si ke psaní přála mít. Tak trochu se obávám, že lepší to v následující době nebude, neboť (a zde je ono malé oznámení) naše zatím jen dvoučlenná rodinka se zanedlouho rozroste o další přírůstek. K tomuto pamětihodnému navýšení už tak rozsáhlé světové populace dojde pravděpodobně v únoru a já popravdě nemám ani tu nejmenší představu, jak to pak s mým časem na psaní bude vypadat. Vyrozuměla jsem, že každé dítko je jiné a každý rodič to jinak zvládá, takže... to se prostě všechno teprve uvidí.

V každém případě bych ráda pokračovala v překladu Odmítnutí - a vzhledem k tomu, že to bude můj možná jediný kontakt s angličtinou, kterou si nutně budu potřebovat procvičovat - tak takhle strávený čas si snad i sama před sebou odůvodním:-) S další vlastní tvorbou ale zatím vskutku nevím, jak na tom budu. Myšlenky na povídky i romány by byly - těch by dokonce bylo habaděj - jenže ono si sedněte k počítači, když je potřeba z dosud spíš studentského kutlochu vybudovat funkční byt, dovybavit ho nábytkem novým nebo mnou vlastnoručně zrestaurovaným či za pomoci dalších členů rodiny vyrobeným, přestavět nábytek, přesadit mých asi padesát květináčů, vymalovat, natřít okna...

Ano, slyšíte správně, zjevně se na mně projevují mužské hormony mého dosud nenarozeného potomka, neboť řetězce pro kutily se staly mými nejoblíbenějšími obchody, kde v němém úžasu dokážu prostát hodiny před policemi s nářadím. A nebýt kamarádky, neměla bych doma ještě ani jediný kousek dětského vybavení, protože JÁ přece nebudu řešit výběr kočárku, když jsem momentálně ten největší odborník na malířské a natěračské potřeby, že ano. Nevěřila bych, co dokážou hormony udělat s člověkem jinak tak nevzrušujícím se, ba přímo lenivým, jako jsem já. Ne, ještě před rokem bych skutečně s malířským válečkem po bytě nelítala, tím méně pak, abych natírala okna a spárovala praskliny ve zdi. Hnízdící tendence jak vyšité. A pak se divte, že večer o víkendu ani nebyla síla na to, abych pustila počítač a zkontrolovala, zda u Portrétu nepřibyl pětadvacátý komentář!

Takže asi tak. Budu se snažit ve svojí činnosti na těchto stránkách pokračovat a budu moc ráda za každého, kdo se sem na mě přijde podívat - ono to asi bude jediné zásadnější spojení se světem, které budu na dlouhou dobu mít, takže bych si ho měla patřičně hýčkat. A proto jsem moc ráda, že mám tyhle stránky vytvořené a že to tady vcelku žije - ta samota doma prý občas psychice neprospívá, jak jsem byla varována, a tak nepochybuji o tom, že se mi společnost každého, kdo sem zavítá, bude hodit, byť je tento svět jenom virtuální. Ale já ho mám moc ráda - a apeluji na všechny přítomné povídkáře - pěkně pište, ať mám také co číst;-)

Díky vám všem - a zítra, vlastně už dnes se konečně pustím do toho překladu, slibuji:-)