Omlouvám se velice za prodlení s přidáváním nových kapitol, ale dohnalo mě mnoho rozličných povinností (zkouška, práce) i radostí (dovolená). Ale povídka samozřejmě pokračuje, dvacátou osmou kapitolu mám promyšlenou, takže se můžete těšit například na lekci létání s Terencem, lekci obrany se Snapem či výpravu do Zapovězeného lesa za jednorožci. A zde je již první část kapitoly...
Kapitola dvacátá osmá: Zapovězený les (1. část)
Poslední vydařený kousek dvojčat Weasleyových způsobil na bradavické škole značné pozdvižení. Když nebelvírští studenti v pátek ráno cestou kolem přesýpacích hodin zjistili, o kolik bodů přes noc přišli, a dovtípili se, že Fred s Georgem byli tou dobou na školním trestu u Snapea, okamžitě na ně udeřili a hoši museli s pravdou ven.
Ne tedy, že by si takovou pikantní historku chtěli nechat pro sebe - z toho, co Nathalie zaslechla po chodbách od ostatních studentů, si dokázala udělat slušnou představu o tom, jak barvitě hoši průběh svého školního trestu vylíčili, a záhy získala dojem, že Snape může být ještě docela rád, že jeho výstup chlapci nenatočili na mudlovskou kameru či alespoň jeho heliem pozměněný hlas na mudlovský magnetofonový pásek - nepochybovala totiž o tom, že kdyby Weasleyovi těmito zařízeními disponovali a kdyby byl v Bradavicích možný jejich provoz, mohl by se Snape snadno stát obětí takové odvetné studentské šikany, o níž se mu při jeho vlastním šikanování studentstva ani nesnilo.
To vše nicméně nebylo nic proti tomu, co nastalo, když se o celé záležitosti a jejích důsledcích pro Nebelvír dozvěděla profesorka McGonagallová. K Brumbálovi byla kvůli tomu dokonce svolaná učitelská porada, kde se nebelvírská ředitelka střídavě zmítala mezi pocitem hanby a hlavně vzteku na studenty vlastní koleje a pocitem nespravedlnosti, poněvadž zde šlo koneckonců především o famfrpálový a školní pohár a ona měla oprávněný dojem, že obě tyto trofeje Nebelvír Zmijozelu právě daroval.
Nutno říct, že v celé záležitosti se zachoval nadmíru solidně profesor Kratiknot, který - podobně jako předtím Nathalie - Snapeovi dobrácky domlouval, aby se nad takový nevinný studentský žertík pokusil povznést tak, jako to udělal on sám, když mu totéž vyvedli studenti zmijozelské koleje. Na to mu Snape odpověděl, že pokud on - Kratiknot - chce být natolik benevolentní ke studentským prohřeškům, je to jeho věc, a že tedy on - Snape - na školním trestu na následující sobotní dopoledne trvat nebude; ostatní tresty si však vyhrazuje.
To Kratiknota v jeho usmiřovacím úsilí přece jen trochu zarazilo a zřejmě si v té chvíli začal v duchu spílat, proč raději nemlčel, jelikož větší zdrženlivostí by v tomto případě zajistil Havraspáru drtivé famfrpálové vítězství v nadcházejícím zápasu. Své promluvy ale již odvolat nemohl a Snape se sebou vypadal být celý páteční večer nadmíru spokojený.
"Snape se nakonec ještě zachoval docela slušně," řekl Nathalii Oliver Wood, když v sobotu ráno přišla nebelvírský tým pozdravit do Velké síně, kde hráči právě odbývali svoji snídani.
"Zdá se ti?" zavrtěla pochybovačně hlavou. "Ve skutečnosti bych řekla, že se mu Kratiknotova přímluva nakonec znamenitě hodila do krámu."
"Jak to myslíš?" divil se Oliver s pokrčeným čelem.
"Přemýšlej se mnou," vybídla ho s rukama založenýma na prsou. "Jak by tenhle zápas bez Freda a George asi dopadl?"
"Havraspár by nás nejspíš porazil s takovým bodovým náskokem, jaký Bradavice ještě nezažily," odpověděl Oliver ponuře.
"Čímž by se pohodlně ocitl v čele tabulky daleko před ostatními," navázala Nathalie a Oliverův obličej se v mžiku rozjasnil pochopením.
"A to by znamenalo, že by nás Zmijozel v posledním zápasu musel porazit opravdu o hodně bodů, aby Havraspár předstihl," skočil jí do řeči.
"Přesně," přikývla, "což by ale zdaleka nebylo tak snadné, protože je pravděpodobné, že se ti do té doby podaří za Freda a George sehnat náhradníky a dopřát jim náležitou dávku tréninku."
"Tak nakonec se ještě nejslušněji zachoval Kratiknot," vrtěl Oliver nevěřícně hlavou. "Havraspár po nás hraje už jenom s Mrzimorem a ty porazí snadno. Takže mohli mít vítězství v kapse."
"Ano, i když nevěřím, že by Kratiknot byl z těch, kteří stojí o vítězství nad handicapovaným týmem. A totéž si myslím i o havraspárském družstvu," přemítala Nathalie.
"To máš nejspíš pravdu," přitakal Oliver. "Vidíš - a já jsem ještě Leemu Jordanovi říkal, aby během komentování zápasu Snapea nějak nenápadně děkovně zmínil." A rozhlížel se kolem, jestli Leeho někde neuvidí, ačkoli toho již Nathalie viděla odcházet spolu s Fredem a Georgem před několika minutami.
"Vyřídím mu to, buď klidný," pousmála se. "A jak jste na tom s těmi náhradníky?"
"No, za Freda nechám hrát nejspíš Alici," vykládal Oliver, "trénuje sice na post střelce, ale doufám, že Potlouk trefí taky. A chtěl jsem požádat o výjimku pro Katii, ale pak jsem si řekl, že je na ty zmijozelské gorily přece jenom dost malá. Takže uvažuji o Stevenovi Thompsonovi ze sedmého. Jenže času na trénink je už tak málo! Nejraději bych ty dva přetrhl!" vztekal se a Nathalii nezbylo než mu popřát hodně štěstí a jít pomalu zaujmout místo na profesorské tribuně.
"Však jsem si říkal, že to Wood s tím podlézáním trochu přehání," zaškaredil se Lee, když mu Nathalie vyřídila vzkaz od Olivera, "stejně bych Snapeovi nepoděkoval ani za nic - leda bych si předtím lokl trochu helia," uchechtl se. "Všichni vědí, že ten trest dal klukům nespravedlivě."
"Což ale v jeho i v jejich případě není ani poprvé ani naposled," pokrčila Nathalie rameny, poplácala přece jenom trochu nervózního poprvé komentujícího Leeho povzbudivě po zádech a šla si najít místo s dobrým výhledem. A jaké pak bylo její překvapení, když si vedle ní o deset minut později nevzrušeně přisedl sám zmíněný Severus Snape.
"Copak, Snape, přišel jste si užít poslední famfrpálový zápas předtím, než budete trávit všechna sobotní dopoledne vymýšlením školních trestů?" oslovila ho, když zachytila jeho potměšilý pohled.
"Nepočítám v této věci se svojí osobní účastí," prohodil přezíravě. "V Pamětní síni je vždycky dost plaket k vyleštění, to vám Filch jistě potvrdí."
"No ovšem," zavrtěla znechuceně hlavou.
"To mi ani neprojevíte trochu vděčnosti?" zeptal se provokujícím tónem. "Ani nevyslovíte obdiv tomu, jak jsem se pro dnešní den dokázal povznést nad dětinské žertíky vašich roztomilých přátel Weasleyových?" dodal s výmluvně zdviženým obočím.
"Vaše pohnutky jsou až příliš průhledné," ohrnula rty a on jí úšklebek pobaveně vrátil.
"A zde se nám představuje nebelvírské družstvo," přerušil jejich výměnu názorů zvučný hlas Leeho Jordana. "A díky Roweně jsou stále v nezměněné sestavě Oliver Wood jako kapitán, Angelina Johnsonová, Paula Robinsová a John McRoy jako střelci, naši drazí chlapci Weasleyovi jako odrážeči…," musel se před pokračováním odmlčet, když z nebelvírských tribun zaznělo nadšené volání a Nathalie se neubránila úsměvu, jak při zmínce o Roweně z Havraspáru všichni kolejní ředitelé bez výjimky zdvihli obočí.
"…a nad oválem už se vznáší i družstvo Havraspáru, v jehož sestavě došlo na poslední chvíli ke změně na postu střelce, kdy za zraněného Chao Changa nastupuje náhradník, výtečný Roger Davies, veliká naděje havraspárského týmu, stejně jako nám již známí střelci Chambers a Bradley, jejichž znamenité akce jsme měli možnost vidět loni na podzim v napínavém, i když nakonec naneštěstí prohraném zápasu se Zmijozelem. Havraspár opravdu letos postavil dobrý tým," vžíval se Lee pomalu do komentování, "a všichni jsou to čestní hráči, kteří by jistě nestáli o to zbaběle hrát s oslabeným soupeřem, což jiným naopak problémy nedělá…"
"Pane Jordane!" ozvala se výhrůžně McGonagallová a na okamžik se trochu nejistě obrátila směrem ke Snapeovi, jenž se ale tvářil naprosto nevzrušeně jsa pohodlně opřený o opěradlo za sebou.
Fandit vedle něj Nebelvíru se pro Nathalii ukázalo být takřka nesplnitelným úkolem. S palci sevřenými v pěst nedočkavě poposedávala na lavici, vyskakovala při každé nebelvírské šanci a spolu s McGonagallovou tleskala a jásala ostošest pokaždé, když Camrál zasáhl některou z havraspárských obručí, vlivem Snapeových posměšně kritických poznámek ale její nadšení postupně uvadalo, a když nakonec prohlásil: "Čekal bych o něco větší solidaritu s kolejí, kam vás zařadil Moudrý klobouk," ztichla úplně, a až do konce zápasu nabroušeně seděla na místě a v duchu zuřila, než mohla spolu s nebelvírskými propuknout v ohlušující jásot poté, co chytačka Leslie s vítězným výkřikem sevřela Zlatonku v prstech.
Nebelvír hrál výborně. Fred a George napjali všechny síly, zanechali obvyklých legrácek a plně se soustředili na hru přesně podle Oliverových pokynů. Jimi odrážené Potlouky tak Havraspáru prakticky znemožnily proměnit jakoukoli šanci a zápas skončil skvělým výsledkem 300 ku 50 pro Nebelvír, což přimělo k nadšenému pokřiku i věčně nespokojeného Olivera. I když to bylo vítězství s příchutí hořkosti, poněvadž nebelvírský kapitán si dobře uvědomoval, že tak dobrý výsledek proti Zmijozelu očekávat nemůže.
"Nějaké další komentáře?" otočila se Nathalie triumfálně ke Snapeovi. "Nelitujete nyní trochu toho svého včerejšího ústupku?"
Stále stejně nevzrušeně se zdvihl z místa a pohnul se ke schodům.
"I Zmijozel Havraspár nakonec hravě porazil," podotkl, "a troufám si tvrdit, že proti Mrzimoru budeme za čtrnáct dní hrát mnohem lépe než proti němu hrál Nebelvír. A proti Nebelvíru bez těch jeho slavných komediantů…," významně se odmlčel.
"Jak zmijozelské," podotkla sarkasticky a odpovědí jí byl jen Snapeův typický úšklebek.
Poznámka:
Složení nebelvírského týmu se od posledního zápasu nezměnilo. Co se týče havraspárského týmu, Bradley a Chambers jsou skuteční hráči z pera J.K. Rowlingové, stejně jako Roger Davies - pozdější kapitán týmu a tanečník Fleur Delacourové na vánočním plese. Přidala jsem pouze jméno zraněného Chao Changa, což by mohl být třeba nějaký starší bratr Cho Changové.
