Odmítnutí (19. kapitola 2/4)

Severus jde Hermioně sdělit, že má přivést Lance na narozeninový večírek, a vyskytne se při tom v situaci, kterou řada FF autorek tak ráda zpracovává. A co si o tom slavném večírku myslí samotný oslavenec? Další část devatenácté kapitoly začíná...

ssSss

Hermiona si nevěřícně povzdychla, když zaslechla hlasité klepání na vchodové dveře. Podařilo se jí přesvědčit Padmu, aby u ní na dopoledne nechala dvojčata a zašla si s Deanem na jídlo a na nákupy, a ačkoli Shivani ve své cestovní postýlce rychle usnula, Preeyu se Hermioně podařilo uspat na svém rameni sotva před chvílí. Dítě sebou při náhlém zvuku lehce trhlo, avšak neprobudilo se a Hermiona se vydala ze suterénu po schodech vzhůru s tichým broukáním na rtech.

---

Snažně zadoufala, že za dveřmi neuvidí svoji tchýni, a jednou rukou je otevřela. Široce se usmála, když na schodech spatřila stát Severuse, a přitiskla si prst na rty.

"Právě jsem ji uspala," zašeptala.

Severus se tvářil, jako by ho zasáhla omračující kletba.

"Ji?" zeptal se a zíral při tom na to žlutě zabalené cosi v Hermioniných rukách, jako kdyby to byl tlustočerv.

Hermiona se zakřenila.

"Ano," zamumlala, "ji. Preeyu. Svoji kmotřenku."

Severus vypadal, jako by na místě vrostl do země.

"Vaši kmotřenku?"

Hermiona obrátila oči v sloup.

"Půjdete dál nebo mám rozložit dětský tábor tady na schodech?"

"Čí to je?" otázal se, překročil práh a jemně za sebou zavřel dveře.

"To je Padmy a Deana," uchechtla se Hermiona, "a je to jen jedna část páru," řekla.

"Páru?" přeptal se a stále vypadal poněkud zaskočeně.

"Mají dvojčátka, jak sám dobře víte," sykla Hermiona.

"Jen jsem nečekal, že je najdu tady," opáčil v sebeobraně, když se mu konečně opět podařilo vzít rozum do hrsti. Odvrátil zrak od spícího dítěte. Byl to už nějaký ten pátek, kdy viděl naposledy Hermionu oblečenou tak neformálně v džínách a v triku.

"Dáte si hrnek čaje?" zeptala se, míříc ke schodům do suterénu. "Shivani je v kuchyni v postýlce a já ji tam nechci nechávat samotnou déle než na minutku, na dvě."

Beze slova ji následoval do kuchyně a nepokojně pozoroval přes její rameno černovlasé dítko.

"Přišel jsem vás požádat o laskavost," oznámil jí.

"O laskavost?" zareagovala zvědavě, přešla ke sporáku a s pomocí hůlky zapálila oheň pod kotlíkem.

"Kordélie si usmyslela dnes uspořádat večírek jako narozeninové překvapení pro Lance," začal.

"Netušila jsem, že má narozeniny!" zalapala Hermiona po dechu.

"Zítra mu bude sto pět," přitakal Severus.

"Předpokládám, že Kordélie chce, abych tam přišla?" zatvářila se Hermiona náhle úzkostlivě.

"Chce, abyste ho přivedla k nám do domu krátce poté, co se sejdou ostatní hosté," přikývl opět.

"Musím opravdu jít?" otázala se a jednou rukou odměřila dvě vrchovaté lžíce snídaňového čaje do keramické konvičky.

"Vy víte, že ano. Lance to potěší - nesnáší své bratry a oni byli všichni pozváni."

Hermiona vydala hluboký povzdech.

"Počítám, že nemám moc na výběr."

Severus přešel místnost a vzal jí kotlík z rukou.

"Udělám čaj," pravil rozhodně. "Můžete ji uložit do postele?"

"Mohu, ale nechci. Je tak roztomilá," pravila Hermiona a s hrdostí se na svoji kmotřenku usmála.

Ohromeně ji pozoroval, jak se přitulila obličejem ke spícímu dítěti a zhluboka se nadechla.

"Nádherně voní," navázala, "a pokud budete pozorně naslouchat, uslyšíte, jak ze spánku oddychuje." Obrátila zrak zpět k Severusovi a rozesmála se, když v jeho tváři spatřila výraz nefalšované hrůzy. Přešla k postýlce a uložila Preeyu vedle její podřimující sestry. "Přece i vy musíte uznat, že jsou to krásné holčičky." Otočila se a vzala si od něj šálek čaje.

"Co tím myslíte - i vy?" zamračil se Severus a opatrně nahlédl přes okraj postýlky, od níž si ale zároveň udržoval obezřetnou vzdálenost půldruhého metru. "Určitě nevypadají být až tak ošklivé jako pár dalších vzorků, na které jsem narazil už dřív," připustil, sedaje si za pečlivě vydrhnutý borový stůl.

Hermiona se tiše rozesmála.

"Vyřídím Padmě a Deanovi vaši pochvalu." Posadila se naproti němu. "Cítím se docela trapně, že se mám s Kordélií dnes večer opět setkat."

"Očekával jsem, že budete mít jisté obavy," podotkl a upil trochu čaje. "Proto jsem se rozhodl s vámi promluvit osobně. Je nezbytné, abyste se k ní večer chovala tak, jak byste se chovala obvykle."

Bezděčně si kolem prstu zakroutila kadeř vlasů, jak se ztratila ve svých myšlenkách.

"Nejsem moc dobrá ve skrývání emocí, ale slibuji, že udělám, co bude v mých silách."

Chvíli na ni hleděl s obdivem k tomu, jak se jí na krku z ohonu uvolnilo několik pramenů vlasů.

"Mějte na paměti, Hermiono, že situace se nezměnila. Vše pokračuje dál přesně tak jako již mnoho let předtím. Jediná věc, která se změnila, je vaše povědomí o okolnostech."

Střetla se s jeho pohledem a konečně přikývla.

"Máte pravdu. Lance řekl něco podobného. Mimoto si myslím, že jsem se už přes ten prvotní šok přenesla. Vy jste ten, kdo je s ní ženatý. Pokud vy sám dokážete být tak velkorysý, já s tím dozajista mohu žít, aniž by se mě to dotklo."

"Ujišťuji vás," protáhl, "že motivací pro moji velkorysost je čistě moje vlastní sobectví. Proč bych si měl pro všechno na světě pod sebou podřezávat větev, mám-li to tak říct?"

"Mohu předstírat, že to chápu, Severusi," pokrčila rameny. "Nemyslím si ale, že bych dokázala takhle žít."

"Měl jsem na výběr," zabručel. "Může přijít doba, kdy vy sama nebudete mít na výběr než žít podobným způsobem." Jeho pohled se stočil k prstenu na její ruce. "Kouzelnický svět teď zažívá doslova epidemii nemanželských vztahů, které vám, zdá se, zcela unikají."

"Možná, že ano, a možná, že jsem úplně naivní, ale prostě se mi to nelíbí a nedokážu to tolerovat." Ta slova ještě ani nesplynula z jejích rtů a už pocítila záchvěv viny. Nechystala se začít jednat tak, jak jí velely city, ani něco takového neměla v úmyslu, ale nebyla skoro stejně tak vinná jako všichni ti početní nevěrníci? Copak ona, vdaná žena, bez ohledu na situaci nechovala milostné myšlenky právě k tomu muži, který seděl před ní?

Zdvihl šálek ke rtům a dopil zbytek čaje.

"Mohu se spolehnout, že neprozradíte to, co víte?"

"Jistěže můžete, Severusi," přikývla rozhodně. "Copak už jsem někdy dřív zradila vaši důvěru?"

V jejích hnědých očích se zračila pouze čirá upřímnost a jeho náhle napadlo, že ta dívka sedící před ním ví o jeho osobním životě víc, než kdokoli jiný na světě. Jak neskutečně zvláštní.

"Ne," přitakal, "moji důvěru jste nikdy dřív nezradila. Vím, že se vám dá věřit." S tím se zdvihl od stolu. "Uvidíme se večer," zabručel a pokývl jí hlavou.

Hleděla za ním, jak míří ke dveřím.

"Jak poznám, kdy mám s Lancem přijít?"

Chvíli tu otázku zvažoval.

"Až dorazí všichni hosté, pošlu za vámi svého patrona."

Pokývla a stočila oči ke spícím dětem.

"Chcete to zkusit, než půjdete?" zeptala se a pokynula k postýlce.

"Promiňte?" pravil zmateně.

"Však víte," řekla s úsměvem, "chcete si jednu z nich pochovat?"

"Pomátla jste se na mysli?" vyštěkl.

"Beru to tedy jako ,ne'," uchechtla se.

ssSss

Lance se vbelhal do kuchyně právě ve chvíli, kdy Hermiona začala krmit Shivani. Preeya už byla najedená a nyní si šťastně pobrukovala s pohledem upřeným na tři čajové lžičky, které Hermiona nechala vznášet nad postýlkou.

"Děti!" vyhrkl se šťastným úsměvem. Polechtal Preeyu pod bradičkou a byl za to odměněn obrovským bezzubým úsměvem. "Padmina dvojčátka, předpokládám správně?"

"Ano," odvětila Hermiona odvracejíc zrak od Shivani. "Tamto je Preeya a tohle je Shivani."

Lance se ztuhle posadil a díval se, jak Hermiona krmí hladové dítě.

"Vypadáš s nimi tak uvolněně."

Vzhlédla k němu.

"Už jsme spolu trochu pobyly," vysvětlovala, "a ony jsou opravdu moc hodné. James Potter mi připadá mnohem obtížněji zvládnutelný, mám-li být upřímná."

"Předtím to byl Severus, koho jsem zaslechl?" zeptal se Lance.

"Ano, Kordélie se tě podle všeho rozhodla pozvat dnes večer na večeři."

"Zatraceně!" povzdychl si Lance. "Ona zas plánuje jeden z těch svých večírků jako překvapení, že ano?"

Hermiona na něj zůstala koukat s otevřenými ústy, marně pátrajíc po nějaké výmluvě.

"Copak tím musím procházet každých pět let?" potřásl Lance hlavou. "Jenom proto, že ona zrovna nemá o víkendu do čeho píchnout, přece nemusejí všichni ostatní trpět!"

"No, třeba to není večírek, třeba je to opravdu jenom večeře s ní a Severusem," pokoušela se Hermiona slabě o odpor, věděla však, že ji hořící tváře dostatečným způsobem usvědčují.

Lance si posunul brýle na kořeni nosu a zazíral na ni přes stůl.

"Nejsem včerejší, děvče. Ta tam dotáhne celou naši zatracenou rodinu." Potichu zaklel. "Ještě ses ani nesetkala s mým mladším bratrem Galahadem. Naprostý idiot. Nemohu se na něj ani podívat."

"Copak se všichni tvoji bratři jmenují po Rytířích kulatého stolu?" zakřenila se Hermiona.

"Ano," odsekl, "matka byla úplná hlupačka. Bedivere, Tristan a Gawain jsou další tři. Gawain je jediný, koho dokážu vystát, když už to musí být."

"Nebyli náhodou Gawain a Lancelot považováni za úhlavní nepřátele?" rozesmála se.

"Přesně tak," uchechtl se Lance. "Pitomá ženská, ta jména ale nevybrala moc dobře, že? Vždyť se na mě podívej - mám být považován za samou podstatu mužnosti tyčící se k nebesům a co místo toho dostala? Půldruhého metru vysokého teplouše! Zasloužila si to, chceš-li znát můj názor."

Shivani se začala usmívat, nesmírně pobavená Hermioniným smíchem.

"Nejmenuje se ale jedna z tvých sester Mary? Čekala bych Guinevru nebo aspoň Morganu."

"Mary a Jane," uculil se Lance.

Hermiona si odfrkla.

"Jsem si jistá, že dnešní večer bude nanejvýš zábavný, až se celý ten váš klan sejde."

"Dobrá," zabručel Lance a vstal ze židle. "Jdu za Madam Malkinovou."

"Kvůli čemu?"

"Nemám na dnešní večer nic dostatečně příšerného na sebe," zamručel se zlomyslným úsměškem. "Pokud Kordélie trvá na tom, že mě bude zatahovat na tyhle svoje ohavné večírky, tak se alespoň pokusím udělat na oplátku všechno, abych ji ztrapnil svým nevkusným oblečením!"

ssSss

Lanceův výběr oděvu na večer rozhodně nezklamal. Padma si vyzvedla dvojčata krátce po třetí hodině a Hermiona strávila podstatnou část zbývajícího času bojem se svojí vzpurnou kšticí. Její vlasy nevypadaly zdaleka tak dobře, jako když jí je Padma upravila kouzly, ale nebyly ani tak rozčepýřené jako obvykle a štědrá dávka Rychlopomády udělala zázraky. Jakmile byla spokojená se svým vzhledem, chystala se vystoupat do prvního patra, aby vyzvedla Lance, který na ni však již čekal v hale s ebenovou hůlkou zastrčenou v podpaždí. Když spatřila jeho šaty, nemohla si pomoci a otevřela ústa dokořán.

"Tak co myslíš?" zajímal se a kulhavě se otáčel kolem dokola, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.

Hábit, který zvolil, měl tu nejkřiklavější růžovou barvu, jakou kdy Hermiona viděla, a byl zdobený zlatými a stříbrnými hvězdami. Na hlavě měl našikmo posazenou barevně sladěnou vcelku elegantní čepičku a Hermiona si ani nedokázala představit oděv, který by byl méně vhodný.

"Absolutně dokonalé," oznámila mu. "Kordélie se z toho pomine vzteky." Ta myšlenka v ní vyvolala jisté potěšení.

"Přesně v to jsem doufal!" zvolal Lance. "Očekávám, že tam večer bude mít pár svých kámošů z Ministerstva kouzel - už se nemohu dočkat, jak se bude tvářit."

"Už poslal Severus patrona?" zeptala se a upřela oči na vchodové dveře. "Říkal, že nám dá vědět, až budou všichni hosté na místě."

"Ještě ne," zavrtěl Lance hlavou. "Počkáme u tebe v obývacím pokoji?"

"Ano, ovšem!" Přešla halu a otevřela dveře do obývacího pokoje, ale než se Lance stačil přišourat přes koberec, ozval se slabý svištivý zvuk a před vchodovými dveřmi se zhmotnil ten největší patron, jakého kdy Hermiona spatřila. V úžasu se dívala na obrovský stříbřitý výjev, který právě s pomocí roztažených velkých kožnatých křídel přistál na podlaze.

Třebaže o tom až tak moc nepřemýšlela, automaticky očekávala, že se objeví stříbrná laň, již Harry tak podrobně popisoval. Ale když k ní zjevení v hale obrátilo prázdné oči a lehce jí pokývlo, nebylo sporu o tom, o jaké magické stvoření se jedná: o testrála.

Nevěřícně na něj hleděla a čekala, až promluví, přemýšlejíc o tom, jestli bude mít Severusův hlas nebo ten hlas bude patřit někomu jinému. Patronova ústa však zůstala zavřená a po několika vteřinách se ve vzduchu rozplynul. Ten večírek měl být koneckonců překvapením, napadlo ji, a veliký testrál oznamující, že se všichni hosté již sešli, by nepůsobil právě nenápadně.

"Počítám, že budeme muset vyrazit přes náměstí," povzdychl si Lance.

Hermiona odvrátila oči od místa, kde zmizel testrál, a vydala se ke vchodovým dveřím. Nabídla Lanceovi ruku a on ji vděčně sevřel.

Pomalu přešli podél parku, a když konečně došli k Severusovým a Kordéliiným dveřím, Hermiona se zhluboka nadechla. Nebyla to jenom Kordélie, před níž se bude muset ovládat - svoje chování k Severusovi bude také muset mít pod kontrolou. Nehodlala k sobě přitahovat pozornost tak, jako se jí to povedlo v Bradavicích.

Předchozí (19.1.) *** Následující (19.3.)

Odmítnutí (19. kapitola 1/4)

Začíná devatenáctá kapitola, v níž mimo jiné konečně dojde na prsteny - takže, který asi začne pálit jako první? Předtím nás ale ještě čeká něco úvah hlavních hrdinů a jeden veselý večírek, který jistě udělá radost všem příznivcům jistého potrhlého staříka:-). Veršíky k této kapitole tentokrát sepsal T. S. Eliot a jsou z jeho básně Preludes, jejíž celé originální znění si můžete přečíst zde.

19. Neskonale trpící

V pohnutí z představ kroužících

kolem těchto obrazů se zhostím

zmínky o neskonale něžné,

neskonale trpící bytosti.

T. S. Eliot, Předehry IV

---

ssSss

Hermiona strávila zbytek týdne tím, že se záměrně vyhýbala setkání s Kordélií Millovou. Přestože Severus trval na tom, že manželství uzavíral s plným vědomím Kordéliina milostného románku, nemohla si pomoci, aby se za něj necítila pobouřená. V sobotu odpoledne se nakonec její šok a rozhořčení o něco zmírnily a její zjištění z předešlého víkendu vyvolala další dva náměty k úvahám.

Uvědomila si, že začíná na Severuse nahlížet trochu jinak. Již v něm nespatřovala v první řadě Kordéliina manžela; když nyní věděla, že jejich manželství není ničím víc než dohodnutým svazkem, její postoj k němu se změnil. Už si povšimla, že ho považuje za atraktivního muže, ale teď se těchto svých pocitů nadále tolik neděsila. Lance se mýlil: pořád neexistovala možnost, že by mohla v souladu se svými city i jednat, ale tak nějak se jí nyní zdály být víc přijatelné. Byl koneckonců jejím zaměstnavatelem, jejím bývalým profesorem a Teovým nevlastním otcem, a ačkoli si něco v ní připouštělo, že jsou její city možná opětované, nebyl zde žádný prostor pro to, aby se zapletla se Severusem Snapem. V současné době se nacházela ve stavu křehké duševní vyrovnanosti, a kdyby si s ním začala něco milostného, všechno by se divoce vychýlilo z rovnováhy.

Ale i tak jí teď připadalo přípustné trochu slevit ze své sebekontroly. Stále častěji se přistihla, jak se před usnutím nechává unášet vzpomínkou na jeho štíhlé prsty na jejích vlastních a na chvějivý zvuk jeho hlasu, když stál tehdy za ní. Ve snech jí začaly pronásledovat jeho obsidiánové oči a ona si nakonec musela přiznat, že se Severus ocitl v popředí jejích myšlenek již od chvíle, kdy pro něj začala pracovat. Copak někomu ublíží, když dovolí, aby se stal předmětem jejích představ?

Zdvihla levou ruku a pohlédla na svůj svatební prsten. S jistotou očekávala, že ji ten skřety ukovaný kroužek způsobí bolest již dávno předtím. Teův dopis na rozloučenou vyzníval více než definitivně a jednoznačně a ona neměla pochyb o tom, že jejich svazek považuje za oficiálně ukončený. Poněkud zbytečně zauvažovala nad tím, kde teď asi tak může být, a při tom otáčela prstenem na prstě a pokusila se ho přetáhnout přes kloub. Nepohnul se ani o kousek; ať už se její odloučený manžel nacházel na celém širém světě kdekoli, byl naživu a v pořádku. Selhání jejího manželství pro ni stále bylo novým a dosud syrovým zážitkem - vlastně ji až doteď nenapadlo, co bude dělat, pokud se už Teo nevrátí. Možná, že měl Lance pravdu a ona mohla čelit desítkám let života osamělé ženy - copak skutečně měla zůstat věrná tomu, kdo ji odvrhl?

Vnitřně se však užírala ještě další myšlenkou. Vzpomínala si, jak Severus řekl cosi, co jí dalo důvod věřit, že měl od svojí svatby vztah s jinou ženou. Pravil něco v tom smyslu, že on přísahu celibátu nesložil. Ta poznámka, která úzce souvisela s narážkou na její vlastní slib věrnosti, ji zprvu znervóznila. Čím víc však o ní přemýšlela, tím víc cítila, jak moc ji dráždí. Prvních několik dní po jejich rozhovoru to přisuzovala vlastní nechuti k jakémukoli druhu nevěry za jakýchkoli okolností. Později si nicméně uvědomila, že pocit pramenící z jejích úvah o Severusovi s nějakou jinou ženou nebyl zlostí, prudérností ani nesouhlasem. Bylo to něco mnohem horšího než to. Byla to žárlivost.

ssSss

Severus zprvu přemýšlel nad tím, zda neudělal chybu, když Hermioně sdělil tolik informací. Ta fakta mu koneckonců nepatřila a neměl by je tedy šířit dál, zvlášť vzhledem k tomu, jak skrytě k nim přišel. Jenže co jiného mohl dělat? Jeho manželka se svým milencem vypadali, že jsou schopni trajdat po celém Skotsku bez sebemenšího pokusu o diskrétnost. Co čekali? Bylo sice pravdou, že se Kordélie s Everardem nikdy nesetkali v Londýně; příliš jí záleželo na jejím společenském postavení v hlavním městě, aby riskovala pošpinění svého jména nějakými drby o nevěře, ale nedostatek zdrženlivosti ve Skotsku její románek stejně dříve nebo později odhalí.

Hermiona byla očividně nanejvýš znepokojená tím, co v Edinburghu spatřila, což stačilo k tomu, aby se střetla s Kordélií a způsobila nějakou scénu; cítil povinnost zpravit ji o situaci. Mluvil pravdu, když říkal, že okolnosti se svojí ženou nikdy neprobíral. Bylo to, jako kdyby mlčky uzavřeli jakousi nepsanou dohodu, a on si ze všeho nejvíc přál, aby věci zůstaly tak, jak byly. Sňatek mu poskytl možnost nadále žít v Británii. V prvních několika letech svého manželství měl vztah se dvěma ženami a sám sebe považoval za naprosto svobodného, aby si začal další nenápadný románek, pokud k tomu bude mít chuť.

V těchto dnech se však jeho myšlenky soustředily pouze na jedinou ženu, a bylo tomu tak již mnohem delší dobu, než si byl ochoten připustit. Uplynuly už téměř dva roky od chvíle, kdy si Hermiona vzala jeho nevlastního syna, a vypadalo to, že obraz jejích šatů s výstřihem na zádech se nesmazatelně otiskl do Severusova podvědomí. Jak často na ni hleděl, když připravovala lektvary, a představoval si, jaké by to bylo, kdyby jí přejel prsty po celé délce odhalených zad? Jak uspokojující by bylo slyšet, jak v odpověď zalapá po dechu, když jí zaboří nos do voňavých vlasů a přitiskne rty na jemnou pleť její šíje?

Přešel pracovnu a nalil si štědrou dávku brandy. Situace byla příliš složitá. Hermiona byla jeho asistentkou, manželkou jeho nevlastního syna, jeho bývalou žačkou. Pocítil, jak mu žilami projel silný záškub touhy, a skrz zaťaté zuby procedil pár kleteb. Byl už bez ženy příliš dlouho. Copak v Londýně nebylo dost žádoucích žen? Byly tu ženy mnohem krásnější než Hermiona Grangerová. Jenže to byl právě kámen úrazu - ony nebyly Hermiona Grangerová. Krásou ji sice mohly předčít, jenže postrádaly tu opojnou směs inteligence, paličatosti, naivity a vřelosti, která zářila z jejích oříškových očí. V náhlém návalu znechucení sebou samým vyprázdnil sklenici brandy a mrštil s ní do vyhaslého krbu s prchavým pocitem uspokojení, když se sklo hlasitě roztříštilo. Proč něco cítil k Hermioně Grangerové? A co vlastně cítil k Hermioně Grangerové? Chtíč se mu najednou zdál být mnohem přijatelnější než něco hlubšího.

Krátké zaklepání na dveře ho přimělo obrátit se od okna a okamžitě zalitovat, jak neuváženě skoncoval se svojí sklenicí, čímž na sebe přitáhl pozornost. Do pracovny vešla Kordélie a její oči rychle zalétly ke střepům skla v krbu.

"Zaslechla jsem, jak se tu rozbilo nějaké sklo," zabručela podmračeně.

"Upustil jsem sklenici," vyštěkl. "Není důvod k obavám."

Její zrak se opět stočil ke krbové mřížce.

"Upustil jsi sklenici do krbu?" otázala se nevěřícně.

Zkřížil ruce před sebou v obranném postoji.

"Přesně tak," zasyčel.

"Není na alkohol trochu brzy?" Přešla místnost a usadila se na židli před jeho stolem.

Sjel pohledem na hodinky. Bylo jedenáct dopoledne.

"Nejspíš," přitakal. "Něco jsi potřebovala, Kordélie?"

"Rozhodla jsem se, že uspořádám pro Lance večírek jako překvapení," oznámila. "Zítra mu bude sto pět."

"Ty zůstáváš na víkend v Londýně?" pozdvihl obočí.

"Ano," odvětila. "Doufám, že ti tím nenaruším nějaké plány?"

Usadil se za stolem.

"Kdy má ten večírek být?"

"Dnes večer. Je to trochu narychlo, ale zjistila jsem, že Lance nemá na večer žádné plány, a tak trochu jsem doufala, že by se Hermiona nechala přesvědčit, aby ho tam odvedla poté, co se sejdou všichni hosté."

"To ovšem za předpokladu," zamumlal s úšklebkem, "že nemá nějaké plány na večer ona sama."

"No ano," zatvářila se Kordélie překvapeně. "Samozřejmě. Ona ale nevypadá, že by vedla nějak zvlášť rušný společenský život, chudinka."

Na okamžik pocítil za Hermionu na Kordélii vztek a nemohl si pomoci, aby jí to nevrátil:

"Jsem si jistý, že bude souhlasit. Minulý pátek strávila obchodně v Edinburghu, ale pokud vím, na tento víkend žádné plány nemá."

Kordélie dokázala svoje znepokojení velmi dobře skrýt.

"Skvělé," řekla bez dechu a zkřížila ruce na prsou, čímž napodobila jeho vlastní obranný postoj. "Pozvala jsem většinu rodiny a chystám se poslat sovu Malfoyovým. Napadlo mě pozvat i Mloka Scamandera a jeho ženu; vím, že se s nimi Lance teď docela dost kamarádí. Pozvala bych i Minervu, ale jsem si jistá, že má dost práce se školou."

Severusovi se ulevilo - představa, jak tráví celý večer pod ostřížím zrakem Minervy McGonagallové, ho zrovna nenadchla.

"Jsem přesvědčený, že máš pravdu."

Krátce se na něj usmála.

"Za předpokladu, že všichni budou moci takhle narychlo přijít, nás bude docela značný počet. Požádám Moe, aby připravila stůl v tanečním sálu - tam je mnohem víc místa. Napsal bys Hermioně vzkaz, že má Lance přivést krátce po osmé hodině?"

"Proč nezaběhneš přes náměstí a nezeptáš se jí sama?" otázal se jí se stínem posměchu v hlase. Věděl, že po té jeho poznámce o Hermionině pobytu v Edinburghu nebude Kordélie dvakrát ochotná se s ní setkat.

Zdvihla se ze židle a zalétla očima k hodinám na krbové římse.

"Nemám čas, Severusi. Musím toho hrozně moc zařídit."

"Nemáš čas nebo nemáš chuť?" ptal se dál s úmyslem ji vyprovokovat.

Obrátila se s pěstěnou rukou na klice dveří.

"Nemám čas," zopakovala a po čele jí přelétl mrak. "Mimoto," dodala, "jsem si jistá, že ti to nebude vadit s ohledem na to, jací jste vy dva přátelé." A zavřela za sebou dveře s větší silou, než bylo nutné, což ho přimělo pobaveně se uchechtnout.

Zdvihl se z místa a přivolal si plášť, neboť se rozhodl, že Hermioně předá vzkaz osobně. Potřeboval se ujistit, že Hermiona sehraje svoji úlohu a bude se v přítomnosti jeho manželky chovat přirozeně. Při Merlinovi, Nebelvíři nebyli právě proslulí svým smyslem pro takt.

ssSss

Předchozí (18.3.) *** Následující (19.2.)

Odmítnutí (18. kapitola 3/3)

Trvalo to dlouho, ale konečně jsem si uprostřed nečekaně náročného náběhu na mateřskou udělala čas na trochu intelektuálnější činnost, než je výběr toho zaručeně nejlepšího dudlíku (odsávačky, kočáru, monitoru dechu - doplň dle potřeby) a přeložila poslední část osmnácté kapitoly. Hermionu jsme opustili v okamžiku, kdy se nepříliš prozřetelně rozhodla, že Severusovi poví o Kordéliině nevěře, kterou zjistila během svého prvního obchodního jednání v Edinburghu. No a teď si můžete přečíst, jak tento rozhovor dopadl. A co na to Lancelot Mill? Enjoy!

ssSss

Když Hermiona následujícího rána dorazila do práce, Severus právě vycházel ze skladu se dvěma nádobkami prášku v rukách.

"Dobré ráno," pravil stručně cestou ke svému pracovnímu stolu. "Předpokládám, že váš výlet do Edinburghu dopadl úspěšně?"

---

Neodpověděla a on nakonec podmračeně vzhlédl od kotlíku.

"Nuže?" zeptal se podrážděný jejím mlčením. "Něco se stalo?"

Položila před něj smlouvu.

"Ten výlet měl pozitivní i negativní stránku."

Podíval se na ni s lehkou nejistotou a chopil se smlouvy. Rychle přelétl očima první stránku a obrátil na druhou.

"Počítám, že se s vámi Morag pokoušela smlouvat?"

"Ano, pokoušela," potvrdila Hermiona a pocítila nejasnou vlnu uspokojení ukrývající se za mnohem bezprostřednějším pocitem nervozity. "Otočte na poslední stranu."

Přešel na závěrečnou stránku a překvapeně zdvihl obočí.

"Dokázala jste vyjednat dalších deset procent?"

"Za podmínky, že objednávky od Morag budou mít přednost a budou odeslány do sedmi dnů," vysvětlovala.

Prozkoumal závěrečná ustanovení smlouvy a podal ji zpět Hermioně.

"Vypadá to, že jste projevila do této doby neočekávané nadání pro obchod, Hermiono."

Hodila smlouvu na svůj pracovní stůl a obrátila zrak zpět k němu.

"Jsem si jistá, že naše ujednání s Morag je výsledkem spíše její vrozené dobrosrdečnosti a příbuzenského vztahu s Minervou McGonagallovou než mojí schopnosti smlouvat."

Zamračil se ještě o něco víc. Očekával, že Hermiona projeví jistou míru nesnesitelného uspokojení, když se jí na první pokus podařilo zajistit takovou dohodu.

"Zlobíte se, protože jsem vám neřekl, že je to Minervina sestřenice?"

"Ne," prohlásila s povzdechem a promnula si obočí, "nijak zvlášť. Je v tom něco o dost závažnějšího."

Několik chvil čekal, ale pak podlehl netrpělivosti.

"Mám použít vnitřní oko Sibyly Trelawneyové nebo dáte přednost nitrozpytu?" procedil skrz zaťaté zuby.

Na okamžik skryla tvář do dlaní a pak se zhluboka nadechla.

"Severusi, neexistuje dobrý způsob, jak něco takového říct, takže půjdu pokud možno rovnou k věci. Pochopím, jestli se na mě naštvete, a doufám, že to nevnese do našich vzájemných vztahů nějaké rozpory."

Skryl náhlé zvonění na poplach ve svojí hlavě výbuchem vzteku:

"Pro všechno na světě, tak už spusťte, děvče," zavrčel.

"Byla jsem s Morag na večeři v té restauraci, kterou jste mi doporučil, a když jsme dojedly, zahlédla jsem... zahlédla jsem..."

"Ano?" vyštěkl.

"Zahlédla jsem Kordélii s jiným mužem," dodala spěšně.

Jeho obličej zůstal zcela netečný.

"A to je všechno, že?"

"Co tím myslíte ,to je všechno'? Říkám s jiným mužem, Severusi, a byli víc než jen přátelé, pokud mohu soudit!" zvolala a nemohla uvěřit, že Severus neprojevuje žádnou odpovídající reakci. K jejímu naprostému údivu se uchechtl.

"Nechte mě hádat," zamručel s úšklebkem. "Vysoký muž s krátkými šedivými vlasy a úhlednou šedou bradkou?"

Samým překvapením jí spadla brada.

"Vy ho znáte?" zašeptala.

"Jmenuje se Everard Munroe a je to její milenec," osvětlil jí a zjevně ho to vůbec nevyvádělo z klidu.

Hermiona chvíli lapala po dechu a cítila, že pořádně šlápla vedle.

"Její milenec? Jak přitom můžete být k čertu tak klidný? Já kvůli tomu od pátku nespím!"

Nepatrně se na ni zašklebil.

"Hermiono, vy jste naivita sama," povzdychl si a mávnutím hůlky jí přivolal stoličku. "Sedněte si," nařídil jí.

Sesunula se na okraj stoličky a cítila se zcela zmateně a trochu podrážděně.

"Kordélie a já jsme se brali čistě z nutnosti. Žijeme v přijatelně přátelském manželství; proč by to ale mělo znamenat, že by Kordélie měla rezignovat na svoji svobodu v milostných záležitostech?"

"Proč by to mělo znamenat, že má rezignovat na svoji svobodu v milostných záležitostech?" opakovala Hermiona jako ozvěna, ve tváři výraz nevíry. "Protože je vaší ženou, Severusi!"

Severus se posadil na vlastní židli a zkřížil černě oděné paže na hrudi.

"Vysvětlím vám, jak to je, ale očekávám, že to, co vám prozradím, si ponecháte pro sebe. Jde o Kordélii. Mám vaše slovo?"

"Samozřejmě," přikývla.

Chvíli její obličej pozorně sledoval.

"Kordélie, jak možná dobře víte, byla jedinou dcerou svých rodičů. Má čtyři bratry, z nichž žádný nebyl v Bradavicích tak dobrý jako ona. Matka jí umřela, když byla ve druhém ročníku, a otec na ni neměl moc času - co se jeho týkalo, tak synové byli mnohem důležitější. Její jmenování primuskou ani nezaznamenal. Toužila po pochopení a uznání ze strany mužů, a tak propadla prvnímu muži, který si jí všiml: muži, který podle všeho pracoval podle příkazů Pána zla.

Gilbert Nott byl Smrtijedem už tři roky, když dostal příkaz oženit se s Kordélií. Millové dlouho odolávali jakémukoli zapojení se mezi Smrtijedy a Pán zla věřil, že když se jediná žena z jejich rodu stane manželkou známého Smrtijeda, způsobí to její rodině nemalé rozpaky. Měl samozřejmě pravdu. Kordélie uprchla s Gilbertem Nottem a celá rodina se za to nesmírně styděla. Kordélie byla příliš mladá a pošetilá, avšak i přesto, že se jednalo o manželství bez lásky, tak na ní Gilbertovi záleželo a choval se k ní velmi laskavě."

Hermiona se tvářila zaujatě. Teo jí o matčině a otcově vztahu nikdy nic neřekl.

"Byl hodný na Tea?"

"Nemám důvod věřit, že by se k němu choval špatně," pokrčil Severus nepatrně rameny. "Nott byl posledním svého rodu, a tak jediná další rodina, kterou Teodor znal, byli Millové. Bylo to bystré dítě; vycítil jejich nesouhlas a nakonec začal svého otce za jeho smrtijedské aktivity nenávidět.

Kordélie po jedné tetě zdědila domek poblíž Edinburghu, a jakmile Pán zla znovu povstal, trávila tam stále víc a víc času, aby mohla být nablízku Teodorovi, zatímco studoval v Bradavicích, a zajistit tak, aby se z donucení rovněž nestal Smrtijedem."

Pohlédl na Hermionu, neboť chtěl, aby pochopila, jakými nesnázemi musela i přes všechny svoje nedostatky jeho žena projít.

"Nesnažím se tím Kordélii nebo Teodora omlouvat, Hermiono. Jsem si velice dobře vědom toho, že Teo po svojí matce zdědil její vrozenou posedlost sebou samou, ale ona i tak udělala všechno pro to, aby nešel stejnou cestou jako jeho otec, a v tomto ohledu byla úspěšná."

Hermiona neochotně přikývla a pokynula mu, aby pokračoval.

"Everard Munroe svého času pracoval jako profesor přeměňování v Helsinkách. Měl obavy o bezpečí svých starých rodičů, a tak ve chvíli, kdy se Pán zla znovu vrátil k moci, odešel z práce a vrátil se do Edinburghu. Nevím přesně, kdy se s Kordélií poprvé setkali, ale vím, že se začali scházet ještě předtím, než Gilbert Nott zahynul v závěrečné bitvě."

"Takže ona podváděla i svého prvního manžela?" zeptala se Hermiona rozhořčeně. "Vy jste se s Kordélií možná brali kvůli Manželskému zákonu, Severusi, ale Gilberta Notta si vzala ze svojí vlastní svobodné vůle a neměla právo ho podvádět!"

"Hermiono," řekl popuzeně, "ona si ho brala, když jí bylo osmnáct. Copak za tu chybu vážně měla platit až do konce života?"

"Pokud zjistila, že je to chyba, tak proč se s ním nerozvedla?"

Severus si povzdychl.

"V kouzelnické společnosti musejí s rozvodem souhlasit obě dvě strany, Hermiono, a to bez ohledu na okolnosti. Ona ho o to nejednou žádala, on však nesouhlasil - Pána zla by to totiž nepotěšilo."

"Ale i tak je to nevěra a mně se to prostě nelíbí," trvala na svém s nesouhlasně našpulenými rty.

"Promiňte, že to tak řeknu, ale vy si občas nedokážete pomoci a nazíráte na věci z čistě mudlovské perspektivy. Tohle není žádná mudlovská telenovela, to je skutečný život - a čistokrevné rodiny uzavírají domluvené sňatky už dlouhá staletí. Takové chování je nyní povinné, a kde jsou domluvené sňatky, tam vždycky bude i nevěra. Nenahlíží se na ni tolik skrz prsty jako v mudlovském světě."

Hermiona se už už chtěla začít dohadovat, ale nakonec jen zkřížila ruce na prsou a neřekla nic.

"Everard Munroe je čistokrevný," pokračoval Severus. "Když Gilbert zemřel, držela Kordélie povinný smutek. Bylo by pro ni nemyslitelné znovu se vdát dříve než za rok, ale přesně to se chystali s Everardem udělat, jakmile ten rok uplyne. Bohužel pro ně předtím, než měli šanci se vzít, vstoupil v účinnost Manželský zákon. Nejsem si tím úplně jistý, ale mám důvod předpokládat, že dokonce se zdráháním uvažovali i o tom, že by opustili zemi. Everardovi se však nechtělo nechat tady rodiče a Teodor navíc ještě nesložil OVCE. Kordélii se naskytla možnost, jak se podřídit Manželskému zákonu, a ona té cesty z problémů jednoduše využila."

"Jejím řešením jste byl vy?"

Předklonil se a spojil prsty do stříšky.

"Dá se to tak nazvat, řekl bych."

"Věděl jste, že miluje jiného muže, a přesto jste si ji vzal?"

Vyrazil posměšný zvuk.

"Já se neženil z lásky, Hermiono. Bylo pro mě více než výhodné vzít si Kordélii Millovou."

"A věděl jste o Everardovi ještě před sňatkem?" otázala se a přepadl ji nevysvětlitelný smutek.

"Když se mi naskytla příležitost oženit se s Kordélií, rozhodl jsem se provést malé pátrání dřív, než ji požádám o ruku. Odhalil jsem její pletky s Everardem Munroem. Býval jsem špehem - nebylo pro mě těžké zjistit pravdu."

"Tak proč jste si ji vzal, když jste to věděl?" zavrtěla Hermiona hlavou.

"Proč jsem si ji vzal?" zatvářil se Severus znenadání netrpělivě. "Ze stejných důvodů, z jakých jste si vy vzala Teodora. Abych obešel zákon a mohl zůstat v Británii. Byly zde i jiné výhody: ona je nesmírně bohatá a má mnoho známostí. Takový svazek mi umožnil rozjet to, co se ukázalo být neuvěřitelně výnosným podnikáním v oblasti lektvarů. Jsem Zmijozel, Hermiono. Neoženil bych se s Kordélií, pokud bych nebyl přesvědčený o tom, že pro mne takové manželství bude nadmíru výhodné."

Hermiona prostě nedokázala uvěřit tomu, že to celou dobu věděl.

"A ona se s tím nijak netají? Ví o tom hodně lidí?"

"O tom jsme nikdy nemluvili," potřásl Severus hlavou, "nevím ani, jestli si je vědoma toho, že o všem vím. Je mi známo, že v Edinburghu se nijak diskrétně nechová, ale v Londýně se nikdy nesetkávají a ona je povětšinou dostatečně taktní. Lancelot o tom ví. Tím jsem si jistý."

"A Everard je ženatý?"

"Když byl přijat Manželský zákon, bylo mu už třiapadesát," zavrtěl Severus hlavou. "Je z té povinnosti vyňatý."

Hermiona na něj pohlédla tak upřeně, že ho donutila odvrátit zrak.

"Prostě tomu nedokážu uvěřit, Severusi," pravila s povzdechem. "Jsem tím dočista zaskočená. Nedokážu uvěřit tomu, že celou tu situaci berete s takovým pochopením."

"Vybral jsem si. Šel jsem do toho s otevřenýma očima. Kordélie si vážím, nechovám k ní však náklonnost. Umožnil jsem jí, aby mohla dál žít v této zemi. Ona mi na oplátku poskytla finanční a politickou podporu, abych mohl rozjet úspěšný podnik. Kde přesně spatřujete tu špatnou stránku věci?"

"Ve vašem osobním životě, Severusi," řekla, jsouc si vědoma toho, že právě překročila jistou neviditelnou hranici. "Měla by ona sama takové pochopení, pokud byste našel někoho, s kým byste chtěl být?"

Zazíral na ni.

"Začínáte být docela osobní, Hermiono," zavrčel. "Myslíte si snad, že jsem v posledních šesti letech dodržoval nějakou přísahu celibátu? Ne každý z nás byl takový idiot, aby složil přísahy věrnosti."

Sotva se jí podařilo zadržet zalapání po dechu. Nikdy ji nenapadlo, že i on si mohl najít milenku. Cítila, jak rudne.

"Omlouvám se," zamumlala. "Nechtěla jsem vyzvídat. Skutečně ne. To jenom, že mě tak zarazilo, když jsem ty dva viděla. Vy jste se ke mně, Severusi, choval úžasně a já jednoduše nemohla snést pocit, že se něco děje za vašimi zády; nelíbí se mi představa, že se k vám někdo chová nečestně."

Sledoval ji, jak sklouzla ze stoličky a přešla ke svému pracovnímu stolu s tvářemi zbarvenými doruda. Pocítil nezvyklé dojetí pramenící z její starostlivosti a rovněž nemalé obavy, že pro ni bude obtížné chovat se ke Kordélii normálním způsobem, až se příště setkají.

"Nikdo se ke mně nečestně nechová. Kordélie si zaslouží spíš soucit, Hermiono. Neměla by být opovrhována."

Hermiona vzhlédla, na tváři zmatený výraz.

"Proč přesně si zaslouží soucit, Severusi?"

"Jako mladá dívka učinila obrovskou chybu, a když konečně nalezla někoho, s kým by mohla být šťastná, tak jí Ministerstvo kouzel to štěstí sebralo," vysvětloval. "Nemůže žít s tím, koho miluje, a je nucena žít ve lži. Kvůli mně ji nemusíte nenávidět. Pro mne tato situace žádné neštěstí neznamená."

Hermiona znovu sklopila pohled s předsevzetím soustředit se na práci. Přes Severusova slova si ale nemohla pomoci, aby s ním necítila. On sám strávil mnoho let tím, že žil ve lži pro Albuse Brumbála, a nyní dělal to samé pro svoji ženu. Lanceova slova o předstírání jí nyní konečně dávala smysl. Kordélie Millová si snad zasloužila nějaké to štěstí po chybách, které v mládí učinila, ale neplatilo snad to samé i o Severusovi Snapeovi?

ssSss

Když Hermiona později toho dne odešla z práce, vrátila se rovnou domů a vystoupala po schodech do Lanceovy pracovny. Zaklepala na dveře a vešla do pokoje se staženými závěsy, v němž Lance zuřivě cosi psal na veliký pergamen. Jakmile za sebou tiše zavřela dveře, odložil brk.

"Máš práci?" zašeptala. "Mám přijít později?"

"Jen píšu dopis těm lidem od Bertíka," zavrčel a pokynul jí, aby se posadila.

"Těm, co dělají Lentilky tisíckrát jinak?" zamračila se zmateně.

"Přesně těm!" vysvětloval a udeřil do stolu, aby zdůraznil své pobouření. "Kupuji si ty zatracené lentilky už víc jak osmdesát let a co si myslíš, že teď udělali?"

Hermiona nedokázala říct, jestli je skutečně upřímně rozezlený nebo si z ní jen utahuje.

"Nemám nejmenší tušení. Co udělali?"

"Rozhodli se ve svojí neskonalé moudrosti," prohlásil posměšně, "že už nebudou vyrábět lentilky s příchutí ředkve."

Hermiona si nedokázala pomoci, aby se nezakřenila od ucha k uchu.

"A to je špatně?"

"No jistě, že je to špatně!" pravil zděšeně. "Já bez lentilek s příchutí ředkve nevydržím!"

Neovladatelně se rozesmála.

"Jen se směj!" zareagoval. "Ty možná ředkve nemáš ráda, ale ať už má člověk rád takovou nebo makovou zeleninu, musíš připustit, že to teď bude klamavá reklama. Právě jim důrazně oznamuji, že budou muset změnit název z Lentilek tisíckrát jinak na Lentilky skoro-tisíckrát jinak."

"Ach, Lanci," řekla a utírala si z očí slzy smíchu. "Ty vážně víš, jak povzbudit děvče."

Znovu zavrčel a odsunul dopis se stížností od sebe.

"A proč potřebuješ povzbudit? Chová se Severus nezdárně?"

Úsměv jí zmizel z obličeje jako mávnutím proutku.

"Ne, Severus není ten, kdo se chová nezdárně." A pohlédla Lanceovi přímo do očí. "V pátek jsem byla v Edinburghu a podařilo se mi narazit na Kordélii a Everarda Munroea."

"Ach tak," protáhl vědoucně. "Má docela pěknou bradku, tenhle Everard."

Hermiona obrátila oči v sloup, neboť věděla, že Lance záměrně předstírá nevědomost.

"O jeho bradku tady nejde ani v nejmenším. Byla jsem v takovém šoku, Lanci! Musela jsem o tom promluvit se Severusem a cítila jsem se kvůli tomu mizerně. Jak se mám teď chovat, když musím předstírat, že je všechno normální?"

"Všechno je normální, drahá," řekl jemně a přestal se při tom tvářit jako starý senilní strýček. "Jediný rozdíl je v tom, že teď o tom víš. Severus Kordélii nemiluje; Kordélie nemiluje Severuse. Měla bys být nadšená."

Pohlédla na něj jako dítě, které přichytili s prstem v hrnci s povidly.

"Co tím myslíš?"

Teď byl na řadě Lance, aby obrátil oči v sloup.

"Nejsem včerejší, holka! Kordélie a Severus žijí v po všech stránkách otevřeném manželství. Tebe opustil manžel. Severus si zaslouží trochu štěstí. Mám ti to snad hláskovat?"

"Copak ses zbláznil, Lanci?" vyhrkla a vyskočila ze židle.

"Tak se to alespoň všeobecně povídá," uchechtl se Lance. Pak na ni upřeně pohlédl přes brýle. "Chceš mi snad namluvit, že k Severusovi Snapeovi nic necítíš?"

Otevřela ústa, aby promluvila, její zaváhání však promluvilo mnohem obsáhleji za ni.

"Vidíš?" uchechtl se Lance ještě jednou.

Vydala se ke dveřím pokoje s náhlou dychtivostí zmizet.

"Je to můj zaměstnavatel, Lanci, a bez ohledu na to, co se mezi nimi děje, je Kordéliiným manželem. Navíc jsem stále ještě provdaná za tvého prasynovce, a i když jím teď do značné míry opovrhuji, tak ještě pořád nezpůsobil, že by mě můj prsten začal pálit," řekla a ukázala na svatební prsten na svém prsteníčku.

Lance se opřel v křesle.

"Ten prsten začne pálit, vzpomeň si na mě. Takže tím mi chceš říct, že hodláš do konce života žít v celibátu? Co když se Teo nikdy nevrátí?"

"Jsou to zatím jenom tři měsíce. Jednou požádá o rozvod, tím jsem si jistá."

"Uvidíme," podotkl Lance s pokřiveným úšklebkem. Propustil ji mávnutím ruky a znovu se chopil brku.

Vyšla z místnosti a s rozrušeně tlukoucím srdcem za sebou zavřela dveře. V mysli jí vířily všechny nově získané informace. Ale někde v pozadí za šokem, znechucením, rozpaky z toho, co řekl Lance, a strachem, do čeho by se mohla dostat, se skrývala nová emoce, kterou zatím nedokázala pojmenovat. Naděje? Zájem? Nebyla si úplně jistá. Poprvé si však uvědomila, že v emocionálním smyslu je Severus Snape tak svobodný, jak jen může být.

ssSss

Předchozí (18.2.) *** Následující (19.1.)