Reakci Hermiony a Lance na Teův návrat už známe. Ale co na to bude říkat Severus? Pěkný zbytek prázdnin!Hermiona si zabrala křeslo, v němž seděl Teo, když vešla do pokoje, a dala si nohu přes nohu. Teo se postavil ke krbu.
"Ty jsi se svojí matkou vůbec nebyl v kontaktu, Teo?"
"Pár týdnů poté, co jsem odešel, jsem jí poslal vzkaz, že jsem v pořádku, a taky abych ji poprosil, ať už mi neposílá ty Huláky, ale kromě toho ne," pokrčil rameny. "Neviděli jsme se a ani jsem s ní nemluvil. Umím si představit, jak mi asi vynadá, až se setkáme... že jsem poškodil čest rodiny a tak podobně."
"Jsem si jistá, že ti odpustí," usmála se Hermiona. "Neřekla bych, že jí na mně někdy obzvlášť záleželo."
"Z čeho tak soudíš?" zdvihl obočí. "Myslel jsem, že tě má docela ráda. Je to ale ten typ ženy, co dává přednost společnosti mužů před ostatními ženami."
"Ono je celkem nepodstatné, jestli mě má nebo nemá ráda," pohodila rameny. "Jsi její jediné dítě, takže jsem si jistá, že tě přivítá s otevřenou náručí."
"No, tedy," netvářil se Teo přesvědčeně, "Lance nevypadal zrovna nadšeně z toho, že mě vidí."
Než mohla Hermiona odpovědět, zaslechli vrznutí domovních dveří.
"Hermiono?" zavolal Severus.
"V obývacím pokoji," odvětila, překvapená, že přišel tak rychle.
Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil Severus s černým hábitem vlajícím za sebou.
"Stalo se něco? Tvůj vzkaz..." Zarazil se uprostřed kroku, jakmile spatřil Tea.
"Ty!" zavrčel, vytáhl z pod kabátu hůlku a namířil ji na svého nevlastního syna.
Teo v okamžení přeletěl celou místnost a bezmocně lapal po dechu, jako by ho u zdi pod krkem svíraly neviditelné ruce, po nichž bezcílně šmátral prsty.
Hermiona se vymrštila z křesla, zatímco Severus vyrazil k Teovi a v tmavých očích mu rozzuřeně blýskalo.
"Severusi, to ne!"
Severus se zastavil několik centimetrů od Teodorova obličeje a jeho hůlka se téměř dotýkala mladíkova nosu.
"Máš vůbec představu, jakou bolest jsi jí způsobil, když jsi odsud utekl jako zbabělec, kterým samo sebou jsi?" štěkal na něj s vyceněnými zažloutlými zuby.
Hermiona se ocitla po jeho boku.
"Nech ho být, Severusi!" prosila, ale on si jí nevšímal.
"Ne, že by ti na tom snad záleželo, ale proplakala několik týdnů, když jsi odešel, ty sobecký parchante."
Teo viditelně zápasil s nedostatkem vzduchu a Hermioniny oči se zaplnily slzami.
"Severusi, prosím," zašeptala a položila mu dlaň na předloktí. "Tohle kvůli mně nemusíš dělat. Přece víš, že jsme oba mnohem šťastnější, když jsme od sebe, než dokud jsme byli spolu."
Pohlédl na její ruku na svojí paži a pak se jí podíval do očí. Pomalu spustil hůlku a Teo se sesunul podél zdi, opřel se rukama o kolena, kašlal a dávil se. Severus na něj vrhl pohled nejhlubšího odporu a zasunul hůlku zpět do kapsy hábitu.
"Řekni mi jediný důvod, proč bych ho neměl na místě proklít," vyzval ji a znovu upřel pohled do jejích očí.
"Protože jsme oba udělali pitomou chybu, Severusi." Podívala se na Tea, který se už vzpamatoval a zvědavě si je prohlížel. "A kdyby nebylo jeho, tak bych tady teď nebyla a neměla bych práci, kterou zbožňuji."
Zdvihla k Severusovi hlavu a jejich oči se střetly; myslela to tak, že kdyby ji Teo s tak výrazným nedostatkem taktu neopustil, oni dva by se nikdy nedali dohromady, a věděla, že to Severus pochopil. Odstoupil od svého nevlastního syna, přešel pokoj a opřel se o krbovou římsu.
Teo se napřímil a upřel zrak na Hermionu.
"Copak jsi na všechny mužské členy mojí rodiny seslala matoucí kouzlo?" zakrákal a masíroval si krk.
"Ne," ušklíbla se, "o to ses postaral ty sám."
"Tak copak tě přimělo připlazit se zpět do Londýna, Teo?" promluvil Severus lenivě. "Stýskalo se ti po mamince?"
Teo svého nevlastního otce probodl pohledem zlostně přivřených očí.
"Tohle mě přivedlo zpátky," odsekl a zdvihl prsteníček.
"Ajaj," pronesl Severus s předstíraným soucitem. "Slečna Grangerová byla zlobivá holka? Vykonala pěknou malou pomstu? Pokud se nějak zásadně nemýlím, Teodore, byl jsi to ty, kdo, jak to říct, první sešel z pravé cesty. Přímo uprostřed jednoho z večírků svojí matky, když už jsme u toho."
"To je mi známo," odtušil Teo. "Neudělal bych to, kdybych býval věděl, jak moc bolesti tím působím."
"Tvá starostlivost je dojemná," řekl Severus hlasem přetékajícím sarkasmem. Obrátil se na Hermionu. "Proč jste si vyžádali moji přítomnost?"
Teo a Hermiona na sebe pohlédli.
"Dohodli jsme se na rozvodu," prohlásila Hermiona a pozorně sledovala Severusovu reakci. "Jenže rovněž potřebujeme magicky odvolat naše přísahy."
"Chápu," zamručel Severus a dál se tvářil nezúčastněně.
"Lance naznačil, že bys mohl být schopen nám pomoci," dodal Teo.
"Lance, doopravdy?" zdvihl Severus obočí.
"Je to tak?" zajímala se Hermiona. "Víš, jak zrušit přísahy svázané s těmi prsteny?"
Přejel zrakem z Hermiony na Tea.
"Nikdy dřív jsem se o to nepokusil, ale ano, myslím, že rozumím postupům, které to zahrnuje, a jsem obeznámen s nezbytnými zaklínadly."
"Uděláš to?" otázala se.
Chvíli tu otázku zvažoval a přejížděl si špičkou prstu po spodním rtu.
"Pokud si to přejete. Nejhorší, co se může stát, je to, že se mi nepodaří přísahy zrušit; pokud se něco pokazí, nebude to mít žádné škodlivé vedlejší účinky."
Hermiona a Teo přikývli.
"Tak to pojďme zkusit," zamumlal Teo.
"Potřebuješ čas na to, abys nastudoval postup a zaklínadla, Severusi?" ptala se Hermiona, avšak on zavrtěl hlavou.
"Jediná kniha, o níž vím, že se zabývá touto magií, se momentálně nachází v oddělení s omezeným přístupem v bradavické knihovně. Zaklínadla si pamatuji dost zřetelně, není nutné, abych je znovu studoval."
Hermiona si soucitně uvědomila, že se ten postup v Bradavicích zřejmě kdysi musel naučit zpaměti s úmyslem osvobodit jednoho dne svou matku od utrpení, které jí způsoboval pálící prsten. Severus se vyhýbal jejímu pohledu, z čehož vyrozuměla, že se ve svých předpokladech nemýlila.
Severus opět vytáhl hůlku a odstoupil od krbu.
"Postup se skládá ze dvou částí: nejdřív musí dojít k odvolání přísah, které jste složili během svatebního obřadu, a posléze je nutné zvrátit magii, která je svázána s prsteny."
Pokynul jim, aby přišli k němu.
"Stáli jste k sobě obráceni čelem, když jste skládali svoje přísahy, nyní se k sobě tedy musíte postavit zády."
Udělali, co jim řekl, a postavili se tak, že jejich tváře směřovaly na opačné strany a jejich záda se dotýkala. Severus zašeptal krátké zaklínadlo, jež Hermiona nikdy předtím neslyšela, a poté znovu opakoval jednu manželskou přísahu za druhou a u každé se jich zvlášť zeptal, jestli ten či onen konkrétní slib chtějí odvolat. Špička jeho hůlky se pokaždé, když zrušili jednu přísahu, rozsvítila zářivým namodralým světlem. Na závěr se dostal k přísaze věrnosti.
"Hermiono Grangerová Nottová," řekl tiše. "Vyslovila jste souhlas s tím, že zůstanete věrná svému choti, Teodorovi Nottovi, dokud s ním budete žít ve svazku manželském. Přejete si odvolat a zrušit tuto přísahu věrnosti?"
Hermiona sebou trhla, když se skřety ukovaný prsten náhle rozpálil.
"Ano," prohlásila rozhodně.
Severus se špičkou hůlky dotkl jejího prstenu a jejich oči se setkaly, než se obrátil k Teovi.
"Teodore Notte. Vyslovil jste souhlas s tím, že zůstanete věrný svojí choti, Hermioně Grangerové Nottové, dokud s ní budete žít ve svazku manželském. Přejete si odvolat a zrušit tuto přísahu věrnosti?"
Teo zamručel, z čehož Hermiona usoudila, že i jeho prsten se rozpálil.
"Ano," zamumlal skrz zaťaté zuby.
Severus se natáhl a dotkl se zářící hůlkou Teova prstenu. V té chvíli Hermiona i Teo zalapali po dechu, neboť žár znenadání zesílil.
"Pálí to," řekla Hermiona, lehce znepokojená.
"Podle očekávání," vysvětlil Severus. "Budou pálit, dokud nebude jejich magie úplně zrušená. Teď potřebuji, abyste se oba obrátili čelem ke mně, je však životně důležité, abyste spolu neměli ani na okamžik oční kontakt, dokud vám neřeknu, že tak můžete učinit."
Otočili se k němu čelem a oba se mračili na své snubní prsteny.
"Natáhněte ke mně levou ruku," nařídil jim Severus, "ale vaše ruce se nesmějí dotknout."
Hermiona i Teo udělali, co jim řekl, a Hermiona fascinovaně sledovala, jak Severus umístil hůlku mezi jejich ruce a jal se rychle zpěvavě zaříkávat v latině, jeho hlas byl tak znělý a slova přicházela tak plynule, že to znělo skoro jako píseň. Upřeně pozorovala jeho obličej, obdivujíc jeho obočí stažené soustředěním a černé oči, v nichž se odráželo modré světlo vycházející z hůlky. To kouzlo bylo velmi silné - to vyrozuměla z faktu, kolik magického úsilí očividně vynakládal na splnění svého úkolu; s úctou hleděla na magickou sílu, která z něj vyzařovala a která byla větší, než kdy viděla u kohokoli jiného.
Zaklínadlo bylo dlouhé, ale nakonec Severus poklepal hůlkou nejdřív na Hermionin prsten a potom na Teův. Hermiona s ohromením shledala, že pálivý pocit ustal a prsten ukovaný skřety zazářil jasným bílým světlem, než se dočista ztratil z jejího prstu.
"Je pryč," zvolala užasle. "Ten prsten úplně zmizel!" Natáhla ruku před sebe a překvapeně si ji prohlížela.
"Můj taky," vydechl Teo a po tváři se mu mihl spokojený úsměv. "Děkujeme, Severusi."
