Po delší době překládání jsem naznala, že by bylo fajn oslavit čarodějnice s další dávkou Portrétu pro Bradavice. Severuse a Nathalii jsme opustili poté, co se z Azkabanu s malou přestávkou v Tkalcovské ulici vrátili se získaným Zmijozelovým portrétem zpět do Bradavic. A nyní tedy příběh pokračuje a jistě potěší všechny, kteří se u jedné z předchozích částí podivovali, čím to je, že Riche dal Nathalii tak najednou pokoj...
Kapitola třicátá druhá: Figury na šachovnici (1. část)
Když se Nathalie onoho pondělního odpoledne po návratu z Azkabanu probudila, měla pocit, jako kdyby jí do hlavy bušila vytrvalá skupinka permoníků. Vypadalo to ale, že se jí ředitel postaral o všechnu potřebnou péči - sotva se vymotala z postele a odvrávorala do koupelny, objevila se v jejím pokoji domácí skřítka Daisy s podnosem jídla a se vzkazem, aby se Nathalie dostavila do Brumbálovy pracovny hned, jak se bude cítit dostatečně silná.
Nathalie se necítila být ani tak silná, jako spíš dotčená. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se jí zdálo, že je Brumbál poslal do kouzelnického vězení bez dostatečných informací a že upřednostnil nejistý výsledek před jejich bezpečím. Nebylo proto divu, že toho dne zůstala ve svém pokoji a návštěvu odložila až na úterní dopoledne, kdy byli všichni žáci a profesoři ve svých učebnách. Správně předpokládala, že tak nehrozí, aby se u ředitele potkala se Snapem a dala tak Brumbálovi příležitost pozorovat jejich vzájemné interakce, jimž už delší dobu a nyní tím spíš pořádně nerozuměla ani ona sama.
Vydala se za ředitelem kolem desáté hodiny a právě vystoupala po posledním schodišti, když za ohybem chodby zaslechla rozčilené hlasy. Jakmile se dostala na dohled od Brumbálovy pracovny, naskytla se jí před očima podivná scéna - dva muži v dlouhých hábitech, kteří jí byli povědomí, ale nedokázala je zařadit, drželi každý z jedné strany bývalého amerického ministra kouzel Celebruse Riche a odváděli ho pryč, zatímco on cosi nahlas křičel. Překvapeně sledovala, jak se k ní blíží - v příštím okamžiku si jí Riche všiml a jeho lamentování nabralo na síle.
"Je to všechno vaše vina, Belartová! Kdybyste mě bývala neodmítla, tohle by se nemuselo stát! Tak mě ksakru pusťte!" obořil se na muže, kteří se ho pokoušeli zadržet, aby se nevrhl jejím směrem, a snažil se jim vykroutit.
Nathalie ustoupila až ke stěně a s nedůvěřivě pozdviženým obočím nechala skupinku projít ke schodišti, načež využila otevřeného vchodu a rychle vystoupala do ředitelovy pracovny.
"Co se to u všech druidů děje?" oslovila podmračeného Brumbála obracejíc se ke schodům, odkud se stále ještě ozýval vzdalující se značně rozčilený Richeův hlas. V první chvíli ji poněkud paranoidně napadlo, zda to nemá něco společného s Azkabanem, ale - Riche?
"Nathalie! Tak rád vidím, že jste v pořádku!" rozzářil se na okamžik Brumbálův obličej, ale hned zase zvážněl. "Zdá se, že se nám podařilo odhalit toho, komu profesor Quirrell vděčí za své setkání se smrtipláštěm," řekl a sotva znatelným pohybem za ní zavřel dveře.
Nathalie na něj nechápavě zírala, snažíc se vymanit svoji mysl ze zajetí posledních dnů.
"Riche?" vydechla nakonec s nevěřícně povytaženým koutkem úst. Po tom, co jí o něm řekl otec, by od něho čekala ledacos, ale rozhodně ne to, že by někoho vědomě ohrozil na životě.
Brumbál se opřel v křesle a souhlasně přikývl.
"Podle všeho se na svém narozeninovém plese spřátelil s Luciusem Malfoyem víc, než bylo zdrávo," pravil a zkřížil ruce na prsou.
"Jak s tím souvisí Malfoy?" zakroutila Nathalie hlavou. Neměla nejmenší tušení, o co tady běží, ale byla vděčná za cokoli, co odvede jejich rozhovor od Azkabanu, případně dalších věcí, k nimž by mohl směřovat.
"Pokud vyjdu z tvrzení, kterým se mě zde Riche pokoušel přesvědčit o svojí nevině, tak Malfoy ho údajně o jarních prázdninách pozval na jeden z oněch tropických ostrůvků, které nejsou zaznamenány na mudlovských mapách a jezdí se tam bavit kouzelnická honorace," vysvětloval Brumbál. "A vydal se tam s nimi i Justus Tavory, což jsme ovšem tehdy nemohli tušit, ale nyní to vysvětluje, proč nebyl daleko za hranicemi v době vaší výpravy do Azkabanu."
Vida. Takže hovoru o Azkabanu se nakonec přece jenom nevyhnou. Nathalie si povzdychla a raději se posadila na židli před ředitelův psací stůl, pokoušejíc se srovnat si v hlavě myšlenky. Ovšem, dobře si vzpomínala na to, jak se ji Riche snažil opakovaně přesvědčit, aby strávila jarní prázdniny s ním. Pak s tím ale kdoví proč přestal a ona byla přesvědčená, že se jí konečně podařilo ho dostatečně odradit, respektive se mu začít úspěšně vyhýbat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že dostal nabídku na dovolenou mnohem lákavějšího charakteru.
"Údajně nic netušil až do doby, kdy ho Lucius už na místě pozval na večerní drink a seznámil ho se svým plánem," pokračoval Brumbál. "Slíbil Richeovi, že pokud mu pomůže mě zdiskreditovat, zařídí mu jako předseda správní rady školy jmenování na moje místo."
"To nemyslíte vážně!" zamrkala Nathalie nedůvěřivě.
"Bohužel ano," řekl Brumbál. "Riche si je dobře vědom faktu, že po té svojí korupční aféře už ve Spojených státech nemá příliš možností se prosadit, a jelikož je velice ambiciózní, s chutí na tuto nabídku Malfoyovi kývl."
"Takže to on sem přivezl toho smrtipláště?" odmítala si Nathalie i nadále tuto skutečnost připustit.
"Tvrdil mi, že až do poslední chvíle nevěděl, jak přesně hodlá Lucius celou věc provést, prý byl přesvědčen, že má nějaké výbušné informace vztahující se k mojí osobě, které proti mně chce použít. Pak ho ale údajně jednou v noci vzbudil hrozný hluk ozývající se z pokoje Paula Ponse - ano, i on tam byl s nimi, ale poslouchejte dál - a když tam vběhl, viděl, jak se Malfoy, Tavory a dva další Luciusovi přátelé snaží zavřít do kufru jakéhosi děsivého tvora. Malfoy prý na něj zařval, ať vyčaruje Patrona, a až poté dokázali toho smrtipláště přemoci a dostat ho do kufru - Richeova kufru, jak později zjistil."
Nathalie se nezmohla na víc, než na rozhození rukama a nevěřícné potřesení hlavou.
"Teprve potom si Riche všiml, že Paul Pons leží na posteli a nedýchá. Prý se ho pokoušel oživit a křičel na Malfoye, ať něco udělá, ale Lucius jenom pokývl svým mužům, aby Richeovi pomohli, a když to nakonec po marném úsilí vzdali, začal se tvářit, že mu na mladíkově osudu vlastně zas tak moc nezáleželo. Prohodil jen něco v tom smyslu, že mu to patří za to, jak pořád obtěžoval jeho ženu, a že z něj nakonec byla docela slušná volavka."
"Mon dieu, takže oni Ponse tomu smrtiplášťovi nastrčili?" vydechla Nathalie vyděšeně. Její vzpomínka na to, jak tento nebezpečný tvor napadl profesora Quirrella, byla ještě vcelku živá a nemohla se ubránit lítosti nad smutným Ponsovým osudem. Bezděčně ji napadlo, jestli na něm Narcise opravdu alespoň trochu záleželo a jak se teď asi musí cítit.
"Riche tvrdí, že ano," přitakal Brumbál pochmurně. "Je přesvědčený, že mu dali večer do pití nějaký uspávací lektvar a nechali v jeho pokoji otevřené okno, které předtím zbavili všech bezpečnostních kouzel typických pro zajišťování domů v těchto rizikových oblastech. Smrtipláště tak k němu přímo nalákali. A jelikož Paul hluboce spal, neměl proti němu šanci. Jeden z Malfoyových mužů prý vnikl dovnitř oknem, které pak zavřel, ostatní tam vběhli dveřmi a společně začali na smrtipláště útočit. Pro Paula už však zřejmě bylo příliš pozdě."
"To je příšerné," zalapala Nathalie po dechu, když si to celé představila. Doufala jen, že byl Pons tou dobou opravdu v hlubokém bezvědomí.
"Proto se po něm v poslední době jakoby slehla zem," navázal Brumbál, "a ani já jsem nebyl schopen ho vypátrat. Jeho tělo prý hodili do moře daleko od břehu a navzájem se zapřisáhli, že o tom nikdy nikomu neřeknou. A když se na Paula někdo zeptal, bylo mu řečeno, že odjel na cesty za poznáním kouzelnických obyčejů v cizích krajích, které mu jeho vážený chlebodárce ušlechtile hradí."
Nathalii začínalo nepříjemně mrazit. Nechovala ohledně Malfoye žádné naivní představy, bylo jí jasné, že on je schopen někoho zabít - či ho kvůli naplnění vlastních cílů chladnokrevně vystavit smrtelnému nebezpečí jako v tomto případě - a nebylo jí právě lehce u srdce, když si uvědomila, co by se mohlo stát, pokud by někdy zjistil, že to ona ukradla Zmijozelův portrét a poslala na smrt jeho drahého bratránka Tavoryho…
"Jejich plán naštěstí nevyšel až tak dokonale," pokračoval Brumbál zasmušile ve vyprávění. "Riche prý měl smrtipláště vypustit přímo zde v hradu tak, aby mohl někdy v noci napadnout nějakého studenta. Mě by pak obvinili, že se nedostatečně starám o bezpečí školy, správní rada by mě odvolala a jmenovali by Riche na moje místo. Jenže zabezpečovací kouzla jeho kufru nevydržela přemístění a smrtiplášť se z něj dostal ještě předtím, než Riche vstoupil na školní pozemky. Na denním světle není zdaleka tak silný, a tak uprchl do lesa a tam jste ho také našli."
"Pořád tomu nemohu uvěřit," vrtěla Nathalie hlavou, "vždyť je to úplně šílené! Přece by se muselo zjistit, kdo do Bradavic toho smrtipláště přivezl!"
"Riche, Malfoy a všichni zúčastnění byli připraveni dosvědčit si, že se celé prázdniny nehnuli z Luciusova domu, kde strávili nadmíru příjemné chvíle na soukromém turnaji kouzelnického šachu. Podle všeho byla ochotná jim to potvrdit i Narcisa a přinutili k tomu i jejich domácí skřítky."
"Ale nyní jste ho přece nechal zatknout, nebo ne?" přesvědčovala se Nathalie s gestem ruky mířícím ke dveřím, kudy byl Riche před několika minutami vyveden těmi dvěma muži.
"To nebyli lidé z ministerstva," zavrtěl Brumbál hlavou. "Uvědomil jsem Luciuse o tom, že všechno vím a že Richeovu přítomnost v Bradavicích odmítám dále trpět, a on pro něj okamžitě poslal svoje muže."
"Tak proto mi byli povědomí," řekla polohlasem Nathalie, která si hned vzpomněla na schůzku bývalých Smrtijedů, jíž byla v Malfoyově sídle svědkem. "Ale proč to nevyužijete proti němu? Tohle je přece jedinečná příležitost dostat Malfoye konečně za mříže!"
"Kromě Richeova tvrzení pro to nemám žádné důkazy," potřásl Brumbál odmítavě hlavou a posunul si na nose brýle. "Ten ostrůvek si najali pod smyšleným jménem, platili zasláním hotovosti po jedné z anonymních poštovních sov, a jelikož je základem všech těchto služeb diskrétnost, nikdo je tam ani neviděl. A Paulovo tělo pravděpodobně nikdy nebude nalezeno. Luciusova pozice je příliš silná na to, abych ho mohl z něčeho takového bez přesvědčivých důkazů obvinit. Jediný, komu by se dala prokázat vina, je samotný Riche - to Lucius naplánoval dobře. Jenže o Riche mi nejde ani v nejmenším. Takhle alespoň můžu držet Luciuse trochu v šachu. Což se může hodit."
"Ale oni zabili člověka!" vyhrkla Nathalie šokovaně. "Přece to nemůžete nechat být!"
"To i vy se Severusem," přitakal Brumbál s ledovým klidem.
Zarazila se, chvíli na ředitele nevěřícně zírala s otevřenými ústy neschopná slova, ale nakonec skryla bolestný pohled za očními víčky a zkřížila ruce na prsou v obranném gestu.
"No pokud to berete takhle," zamumlala rezignovaně.
"Omlouvám se, Nathalie. Ale tohle je jenom mezi mnou a Luciusem," pravil Brumbál rezolutně.
"Ovšem," zabručela nespokojeně. "Ale jak jste to z Riche vlastně vytáhl?"
"Někdy si stačí jenom trochu víc všímat," pousmál se ředitel. "Nenápadně jsem rozšířil mezi zaměstnanci školy zprávu o napadení profesora Quirrella. Všichni byli opravdu zděšení, ale jediný Riche vypadal, že nemá daleko k mdlobám. Pak jsem požádal jeden z ředitelských portrétů, aby ho sledoval skrz obraz umístěný v jeho bytě. Dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by do toho byl Riche skutečně zapletený, ale včera ho prozradil rozhovor, který měl se svým domácím skřítkem ohledně rozbitého kufru. A pak už stačilo jenom pár kapek Severusova Veritaséra v Richeově čaji," pokývl k šálku, který zůstal stát opuštěně na stole.
"Takže Snape o tom ví?" zajímala se Nathalie.
"Ano," pozdvihl ředitel pobaveně koutky rtů, "ostatně mi prý celou dobu říkal, že Riche je pro Bradavice naprosto špatná volba. Počítám, že nyní bude chtít jeho místo."
"A dáte mu ho?" zareagovala okamžitě. Věděla, jak moc Snape stojí o vyučování obrany proti černé magii, a tak byla zvědavá na Brumbálovo rozhodnutí.
"Ještě si to musím rozmyslet," prohodil ředitel neurčitě a nasadil svůj obvyklý výraz napovídající, že se Nathalie o tomto tématu už nic dalšího nedozví.
Poznámka:
Tentokrát se tedy Luciusovi Brumbála zdiskreditovat nepovedlo, ale s Raddleovým deníkem a baziliškem prohánějícím se bradavickým potrubím již bude o něco úspěšnější…
