03 června, 2013

Odmítnutí (23. kapitola 2/3)

A zde slíbené pokračování...


Ztichl, přesunul ruce na její záda, rozepnul sponu její podprsenky a stáhl jí ramínka z paží. Na okamžik v záchvěvu studu zdvihla ruce, aby si zakryla ňadra, ale on jí opět přitiskl rty na krk, přejel jí prsty po odhalené kůži paží, jemně jí sevřel zápěstí a stáhl je dolů.
Položil jí dlaně kolem pasu a ona zavřela oči, když jimi pomalu přejel po jejích žebrech, až obemkl její obnažená ňadra, našel vrcholky jejích bradavek a zkušeně je obkroužil palci. Uvědomila si, že již na krku necítí dotyk jeho rtů, otevřela oči a shledala, že Severus hledí dopředu přímo přes její rameno. Sledovala jeho upřený pohled a zjistila, že se oba odrážejí ve vysokém zrcadle na druhé straně pokoje naproti posteli. Zamířila rukou nahoru a za sebe a zajela mu do jemných vlasů, hleděla do zrcadla, v jehož odrazu jí hladil ňadra a jeho dlouhé štíhlé prsty se při tom pohybovaly stejně smyslným způsobem jako v páře nad kotlíkem, a to vyvolalo v oblasti jejího podbřišku ten nejúžasnější z pocitů. Očekávala by, že se bude za takových okolností cítit trapně, jak tu tak stála nahá až do pasu a odrážející se v zrcadle. Ale byla to ta nejerotičtější věc, jakou v životě viděla, a povzbuzená čirou touhou setkala se v zrcadle s jeho očima a položila mu volnou ruku dozadu na bok.
Severus se díval do zrcadla na Hermionu a těšil se z toho, jak proti jeho tělu prohýbá záda a vsouvá mu tak ňadra sebejistěji do dlaní, oči napůl zavřené touhou. Pozoroval ji, jak mu přejíždí rukou k pasu, zalapal po dechu, když zatlačila dlaní proti jeho erekci, a jeho oční víčka se bezděčně zachvěla. Sklonil hlavu, aby ji jemně kousl do ramene, pevněji si ji k sobě přitiskl a uvěznil tak její dosud se pohybující ruku mezi jejím zadečkem v džínsech a svým naběhlým údem.
Přestal jí hladit ňadra a vydal se prstem na další cestu po jejím odhaleném těle přes druhou lopatku, rameno a podél klíční kosti. Nakonec ji obešel, postavil se před ní, zabořil jí prsty do zvlhlých vlasů a přitáhl si ji k sobě. Jeho polibek byl pomalý, pátravý, jejich ústa se setkala ve zkoumavé změti jazyků, zubů a rtů. Cítil, jak se její bradavky ztvrdlé vzrušením tisknou k jeho hrudi; cítil, jak jí ňadra stoupají a klesají, neboť se jí čím dál víc nedostává dechu.
S rukou obtočenou kolem Severusova krku se Hermiona vydala druhou rukou na cestu po hladké kůži jeho hrudníku a přes jeho břicho až tam, kde začínal okraj jeho kalhot, a špičkami prstů přeběhla po místě, kde se mu chloupky tak lákavě ztrácely pod páskem. Jala se pátrat po přezce pásku, ale Severus se od ní odtáhl a ustoupil k posteli, sedl si na okraj a pokynul jí ukazovákem směrem k sobě.
"Pojď," řekl ochraptěle.
Udělala směrem k němu pár krůčků, za chůze odkopla střevíce a cítila se zároveň vzrušeně i rozpačitě, neboť jeho černé oči visely na její obnažené hrudi. Když k němu došla a jejich kolena se dotkla, sevřel jí dlaněmi boky a naklonil se k ní, aby ji políbil na jemnou kůži břicha. Zavřela oči a nechala svoje prsty bloudit jemnými prameny jeho olejnatě černých vlasů, přemítajíc nad tím, jak velmi odlišné jsou na dotyk ve srovnání s její nezkrotnou kudrnatou hřívou. Jeho ústa si razila cestu po jejím břiše, až dospěl k jejímu boku a stiskl její pokožku v zubech. Nedokázala zadržet zalapání po dechu ve chvíli, kdy se jeho ruce přesunuly ke knoflíku na jejích džínsech, uvolnily ho a ona mu položila ruce na ramena, když jí rozepnul zip.
Severus jí stáhl džínsy ke kotníkům, a jak si z nich vysvobozovala chodidla, obdivoval její černé krajkové kalhotky, skrz které spatřil tmavý pruh chloupků tam, kde končily její nohy. Položil dlaně zpět na její boky, přitáhl si ji na klín a zaúpěl, když se uhnízdila na jeho stehnech a otřela se o jeho vyboulené kalhoty.
"Ty svůdnice," zavrčel s jejím dalším zavrtěním se proti jeho tělu.
Zakřenila se.
"Ty jsi s tím začal," zašeptala.
"Já?" zeptal se s úšklebkem. "Spíš si myslím, že na vině bude ta zatracená spona do vlasů. Měli bychom si ji nechat zarámovat."
Uchechtla se.
"Ta spona do vlasů možná mohla být na vině dnes ráno," opáčila a její nezbedný úsměv se rozšířil, když se o něj opět otřela, až zasténal, "ale byl jsi to ty, kdo navrhl, abychom tuhle věc udělali, jak se patří."
"A to také uděláme," zavrčel napjatým hlasem.
Obtočil kolem ní paže a sklonil hlavu k jejímu levému prsu, vtáhl její ztvrdlou bradavku do tepla svých úst a vychutnal si zasténání, jež vydala, když jí hlava spadla dozadu a vystavila tak ňadra veškeré pozornosti, jíž byl ochoten je zahrnout. Začal její bradavku sát s větší naléhavostí a jemně po ní přejel zuby, za což byl odměněn tím, že nahlas vydechla jeho jméno. Obrátil pozornost k druhému prsu, pak se od ní odtáhl a poklepal dlaní na postel za sebou.
"Lehni si," pravil a zavřel oči, když mu sklouzla z klína a kolenem při tom přejela po jeho erekci.
Otočil se k ní a dychtivě na ni hleděl, jak si lehá na postel, ukládá se na svojí polovině a obrací se k němu čelem a její hnědé vlasy se při tom rozlévají po jasně bílých polštářích. Věděl, že ho pozorně sleduje, a nechal svoje hladové oči dlouze bloudit po celé délce jejího téměř nahého těla, zatímco si vestoje zouval boty a svlékal ponožky. Byla vším, o čem snil, a byla ještě mnohem víc. Ve svých představách si nikdy nedomýšlel ty drobné detaily, které jen umocňovaly její půvab: světlý poprašek pih na jejích rukách a nohách, pahorky jejích ňader a přesný odstín tmavě růžové barvy jejích bradavek a dvorců kolem nich, jakož i čistou linii pasu zdůrazněnou jejími zaoblenými boky.
Viděl, jak překotně polkla, když si povolil pásek, uvolnil knoflík kalhot a rozepnul si zip. Stáhl si kalhoty a spodní prádlo, odhodil je na podlahu a spatřil, jak očima přeběhla z jeho tváře na důkaz jeho vzrušení, natáhla se k němu a on se posadil na postel vedle ní přejížděje dlaní po křivce jejího pasu, než se zastavil s rukou na jejím boku.
Hermiona by na něj mohla zírat celý den. Neskutečná bělost jeho kůže ostře kontrastovala s jeho ebenovými vlasy a očima a bez šatů byl ještě víc okouzlující, než když byl oblečený v té své strohé, a přesto vzrušující černi. Znovu mu přejela dlaní po hrudi, a když dospěla k tmavé linii ochlupení na jeho podbřišku, nebyly zde již žádné kalhoty, které by jí zabránily pokračovat níž. Přeběhla prsty po celé délce jeho hladkého údu a usmála se, když mu uniklo zasyknutí rozkoše. Jeho rty opět našly její, začali se hluboce líbat a ona obtočila prsty kolem jeho štědře objemného penisu a něžně ho hladila.
S hrdelním zasténáním se od ní odtáhl, jemně se vysvobodil z jejího sevření a ušklíbl se, když nespokojeně našpulila rty. Klekl si na postel a obrátil pozornost k jejím černým krajkovým kalhotkám, jež byly posledním kouskem oblečení, který od sebe dělil jejich těla. Pomalým pohybem podél jejích nohou jí je stáhl dolů a jeho zrak přitáhl stín tuhých tmavých kudrn tam, kde se její stehna spojovala. Odhodil její kalhotky na podlahu a přejel dlaněmi vzhůru po jejích nohách, jeho prsty se při tom ocitly až dráždivě blízko k jejímu nejcitlivějšímu místu a ona se prohnula v zádech. Znovu se ústy sklonil k jejímu prsu, ale nesetrval tam příliš dlouho a líbal ji dolů přes břicho, až došel k podbřišku. Roztáhl jí nohy od sebe, přešel rty k neskutečně jemné pokožce na vnitřní části jejích stehen a pokračoval vzhůru, až se nakonec zabořil nosem do jejího vonícího ochlupení.
Hermiona zadržela dech, uvědomujíc si, doufajíc, že se jí dotkne tam, kde po tom toužila. Rozhodila paže do stran, sevřela rukama bělostné pokrývky na jeho posteli a zkroutila látku v prstech. Pak jeho jazyk našel její klitoris a ona se divoce prohnula v zádech, v zasténání, které se jí dralo z hrdla, těžko poznávala vlastní hlas a z místa kontaktu vyrazil do jejího těla záchvěv čiré rozkoše. Jeho jazyk znovu přejel její citlivé místo a ona zakřičela, ještě víc se prohnula a nadzdvihla boky způsobem tak vyzývavým, jak to nikdy dřív neudělala.
Po dalších dvou pohlazeních jazykem se vrátil ústy na kůži jejího stehna a ušklíbl se, když zamumlala:
"Hraješ si se mnou."
"Možná někdy jindy," zašeptal a pohnul se v posteli zpět k ní zaujímaje polohu nad jejím tělem. "Ale nejdřív tuhle věc konečně uděláme, jak se patří."
Trvalo mu jen okamžik, než našel správnou pozici mezi jejíma smyslně roztaženýma nohama a bez dalšího otálení do ní pronikl, avšak o mnoho pomaleji než dříve toho dne.
Když se do ní zcela ponořil, ztuhl, jen se podepíral na loktech a místnost zaplnil zvuk jejich přerývavého dýchání.
Po chvíli se usmála.
"Neusnul jsi, Severusi?"
Otevřel oči a setkal se s jejím hřejivým hnědým pohledem.
"Jen si užívám tento okamžik; nemám teď v úmyslu dělat nic jiného, než že si dám načas a postarám se, abych si vychutnal každý centimetr tvého těla."
Odpovědí mu bylo její tiché vzlyknutí a náhlé zarytí nehtů do jeho zad.
"Jenže pokud se nezačneš hýbat, obávám se, že budu muset začít křičet," zašeptala.
Vyhověl jí a začal se pohybovat tak, jak to po něm žádala. Smysly mu zahltila horká těsnost jejího těla, to, jak se prohýbala s každým jeho přírazem a nesrozumitelné výkřiky rozkoše, které vycházely z jejích úst. Její nehty na jeho zádech ho přiváděly na vrchol blaha, ale nic ho nerozohňovalo víc, než způsob, jakým zaplétala prsty do jeho vlasů, když skláněl ústa k jejím. V představách si ji vždy maloval jako nádhernou, oslnivou, ale vůbec netušil, že má takhle náruživou povahu. Ta chvilka, kdy se styděla a zakryla si ňadra, byla nyní zapomenuta, a on s potěšením zjistil, jak hlasitá dokáže být, jak výmluvné zvuky vydává v odpověď na jeho dotyky a jak dychtivě obtáčí nohy kolem jeho boků zcela propadlá vášni.
Hermiona otevřela oči a žíznivě se opíjela pohledem na jeho obličej se soustředěně staženým obočím, pevně zavřenýma očima a s černými závoji vlasů, které poletovaly vpřed a vzad v rytmu jeho pohybů a přejížděly jí po tvářích. Věděla, že její obličej je zrůžovělý, ale jeho zůstával bílý a ona tušila, že jediný rozdíl v barvě jeho kůže bude v zarudlých liniích na jeho zádech, která rozedřela nehty. Ztratila pojem o čase: byla naprosto pohlcená jejich milováním způsobem, jaký nikdy dřív nepoznala, a náhle byla šťastná za ten jejich ranní vášnivý střet, který je zbavil zoufalé touhy a ponechal jim vcelku značný prostor, aby nyní mohli naplno objevovat jeden druhého. Ale jak se znovu a znovu nořil do jejího těla, občas skláněje ústa k jejím a někdy zas prodlévaje rty na jejím hrdle, pocítila, jak hluboko v jejím nitru začínají narůstat záchvěvy blížícího se orgasmu, a bylo jí jasné, že už o mnoho déle nevydrží.
Z narůstající horečnatosti jejích pohybů Severus poznal, že Hermionu dělí od vyvrcholení jen několik okamžiků a odpovídajícím způsobem s ní srovnal krok, až se mu téměř začalo nedostávat dechu.
Hermiona se pokoušela zvolnit, snažila se kousat do rtů, aby hlasitě nekřičela, ale jakmile jí orgasmus rozeslal nárazové vlny dokonalého blaha do celého těla, nedokázala zadržet výkřik: "Ach, ano," který jí unikl z úst. Měla pocit, že její vyvrcholení trvá věčnost, když se však nakonec vzpamatovala, s potěšením zjistila, že Severus ještě neskončil, a se smyslným okouzlením sledovala, jak jsou jeho pohyby čím dál víc trhanější, až nakonec ztuhl, zvrátil hlavu dozadu a z jeho úst vyšlo zasténání nejniternějšího uspokojení.
Přitiskla si jeho hlavu na rameno; obočí mu rámovaly korálky potu, a jak mu duchem nepřítomně hladila vlasy, vracel se jeho dech pomalu k normálu a postupně se ustálil i rytmus jejího srdce.
Po chvíli si lehl na postel těsně vedle ní, oba je až do pasu přikryl pokrývkou, která byla složená v nohách lůžka, a třebaže se nyní cítil zcela uspokojeně, neodepřel si příjemný pohled na její ňadra, která se zdvihala a klesala, jak popadala dech. Nadzdvihl se, opřel se o loket a pozorně se jí zadíval do tváře, s obavami očekávaje po tom ranním nezdaru její nynější reakci. Měla zavřené oči, ale otevřela je, pohlédla na něj a věnovala mu plachý úsměv.
"Takže tomuhle ty říkáš ,dělat věci, jak se patří'?" otázala se pobaveně.
"Přesně tak," odvětil a ulevilo se mu, když si uvědomil, že zřejmě nepřijdou žádné slzy viny nebo bolesti. "Vyhovuje ti to?"
"Ano," uchechtla se. "Myslím, že začínám být docela fanda do ,dělání věcí, jak se patří'."


Odmítnutí (23. kapitola 1/3)

Díky všem, kdo máte ještě trpělivost a chodíte sem i přesto, že Odmítnutí už je v originálu opět dostupné na fanfiction.net, a to již kompletně. Autorka povídku poupravila a co do počtu slov ji asi o šestinu zkrátila, po 22 již přeložených kapitolách jsem se nicméně aspoň prozatím rozhodla zůstat u překládání původní verze, se kterou už jsem se tak nějak sžila. Dnes přidávám hned dvě části najednou, neboť dělit následující scénu by vážně nešlo;-) Srovnávat se současným zněním originálu můžete zde, kde je k přečtení i anglické znění úvodní básně may I feel said he amerického básníka, malíře a dramatika Edwarda Estlina Cummingse (1894 - 1962) původně zveřejněná ve sbírce básní No Thanks z roku 1935.

23. Tam kde jsi


smím tě laskat řekl jí
(budu vřískat ona dí
trochu jen řekl jí)
to je sen ona dí

(smím tě více mít řekl jí
co však budeš chtít ona dí
hodně řekl jí)
proč ne ona dí

(jdeme na věc řekl jí
ne tak dalece ona dí
co je dalece řekl jí
tam kde jsi přec ona dí)

smím tam zůstat řekl jí
(jak bys to rád ona dí
takhle nejspíš řekl jí
když políbíš ona dí

smím se hýbat řekl jí
lásku mi dát ona dí)
jak to vidíš řekl jí
(ty mě ničíš ona dí

tak to v žití chodí řekl jí
ale co s tvou chotí ona dí
teď řekl jí)
jeď ona dí

(kousek ráje řekl jí
nepřestávej ona dí
ach ty má řekl jí)
teď zpomal ona dí

(budeš jižžž?řekl jí
ach to víššš ona dí)
ty jsi boží!řekl jí
(tys Můj muži ona dí)

E. E. Cummings, smím tě laskat řekl jí

ssSss

Hermiona nechala Severuse, aby ji odvedl ze suterénu po schodech nahoru, a její mysl zastírala blažená prázdnota omezená na pouhé vnímání opojné blízkosti muže, po kterém tak dlouho toužila. Jeho teplá ruka svírala její dlaň, a když procházeli kolem dveří jeho pracovny, na okamžik zavřela oči přemožená vědomím, že ji nejspíš dělí jen několik minut od chvíle, kdy bude moci nechat rozběhnout svoje ruce po jeho nahé hrudi tak, jak to již tolikrát udělala ve svých představách.
Zavedl ji o dvě patra výše, a jakmile si Hermiona povšimla, že zřejmě došli do podlaží, kde se nacházejí ložnice, zarazila se na místě.
"Severusi, a co Kordélie?" zašeptala a neklidně se rozhlédla kolem, jako kdyby se na ně měla její tchýně každým okamžikem odněkud vyřítit.
"Je v zahraničí," odvětil stručně obraceje se k ní tváří.
"Myslela jsem, že obvykle cestuje jen o víkendech."
"Rozhodla se, že stráví týden ve Francii," pronesl a vypadal lehce pobaveně. "Vážně se domníváš, že bych byl tak netaktní a vzal tě do svojí postele, zatímco moje žena by dole popíjela kávu se svými přáteli?"
Nervózně se usmála stále odmítajíc uvěřit tomu, že ji doopravdy bere do svojí postele.
"To asi ne."
Natáhl ruku ke kulaté klice dveří za sebou, otevřel je a ustoupil do strany, aby mohla vejít do pokoje jako první. Bedlivě se na ni díval, jak si prohlíží nové prostředí, tiše za sebou dveře zavřel a opřel se o ně zády. Pozoroval její obličej, který se otočil k veliké posteli s nebesy a vzdušnými bělostnými závěsy, jež byly elegantně uvázané v každém rohu. Její pohled se přenesl k toaletnímu stolku a on si povšiml, že Hermiona pátrá po něčem, po čemkoli, co by jí napovědělo, zda v tomto pokoji pravidelně pobývá žena.
"Tato ložnice je moje a jenom moje, Hermiono; Kordélie má ložnici a šatnu jinde," vysvětloval poklidně, vědom si směru jejího uvažování.
Obrátila se k němu čelem a v jejích rysech se zračil ten dobře známý zvědavý výraz.
"Vy nemáte společnou postel?" zeptala se.
"Tobě to připadá překvapující?" nadzdvihl obočí. "Opravdu si myslíš, že bych sdílel lože s milenkou jiného muže?"
Hermiona se zatvářila nejistě.
"Ale já měla za to, že manželství musejí být naplněna, aby byla podle Manželského zákona považovaná za právoplatně uzavřená."
"To také musejí," prohlásil už poněkud netrpělivě. "Tento sňatek byl naplněn již před mnoha a mnoha lety. Nemyslím si, že by to pro někoho z nás dvou byla obzvlášť příjemná zkušenost, každopádně už jsme ji poté nikdy neopakovali. Bez toho, že bychom zmiňovali Everarda Munroea nebo jakoukoli jinou budoucí milostnou známost, kterou by mohl někdo z nás dvou mít, dohodli jsme se, že uzavíráme sňatek z rozumu a že nám bude lépe v oddělených ložnicích."
"Ale... to jste...," zajíkla se Hermiona.
"Hermiono," obrátil oči v sloup, "byla bys tak hodná a posadila se, abych tě mohl zahrnout intimními detaily?" otázal se podrážděně a mávl rukou ke stoličce před toaletním stolkem. "Ujišťuji tě, že Kordélie se mnou v posteli nespí. Popravdě, pokud je mi známo, do tohoto pokoje dokonce od té doby, kdy se stal mojí ložnicí, ani nikdy nevstoupila."
Hermiona si povzdychla a na chvilku zavřela oči naštvaná sama na sebe, že se opět poddala té svojí neukojitelné potřebě na všechno se vyptávat. Překonala vzdálenost mezi nimi a položila dlaně na látku oděvu na jeho hrudi, dobře si vědoma toho, že se kvůli jejímu špatně načasovanému vyslýchání vrátila jeho nejistota.
"Omlouvám se, Severusi. Přece mě už znáš dost dobře na to, abys věděl, že dokážu udržet pusu zavřenou jen s největšími obtížemi."
"Ano, toho jsem si již povšiml," zavrčel. "Možná bych měl sepsat návrh smlouvy, podle které bys musela držet mimo laboratoř ten svůj rozčilující jazyk za zuby."
Zářivě se na něj usmála.
"To bys možná měl," zašeptala a její zrak padl na dlouhou řadu knoflíků na jeho šatech.
Ve chvíli, kdy se na něj usmála, cítil, jak jeho vztek odplouvá, a se spokojeným pousmáním sledoval, jak zdvihla ruce k límci jeho kabátce. I přes okolnosti její uvolněné spony do vlasů to byl on, kdo toho rána započal s jejich důvěrnostmi, takže byl pro danou chvíli plně srozuměn s tím, aby nyní převzala iniciativu ona.
"Pokud se v tomto domě cítíš nepohodlně, nemusíme tu zůstávat," zamumlal, když obratně rozepnula první knoflíky u jeho krku.
Vzhlédla vzhůru k němu, zatímco její prsty stále pracovaly na knoflících.
"Velice ráda bych tady zůstala," odvětila. "Nemohu si vybavit jediné místo, kde bych teď byla raději, a to včetně knihoven, knihkupectví a laboratoří, a to je co říct..."
"Hermiono," šeptl a položil jí prst na rty, "už zase blábolíš."
"Odjakživa mluvím, když jsem nervózní," opáčila a uvolnila mu knoflíky v pase.
"Dobrá, tak tě tedy pojďme zkusit umlčet," protáhl lenivě, jemně zdvihl její bradu a sklonil rty k jejím.
Zasténala do jeho úst s rukama stále zaměstnanýma jeho nekončícími knoflíky. Byla rozhodnutá vychutnat si pohled na něj, zatímco ona sama bude stále oblečená; věděla totiž, že jakmile začne on hladit její nahou kůži, bude naprosto ztracená ve svých pocitech a nebude schopná si ho prohlédnout tak, jak po tom toužila.
Pomalu ji líbal, těšil se z tepla jejích rtů a měl požitek z toho, jak její dech prudce zrychluje.
Odtáhla se od něj, jakmile konečně rozepnula poslední knoflík a stáhla mu kabátec z ramen. Spadl mu už podruhé onoho dne odhozený a zapomenutý k nohám a ona přesunula pozornost k Severusově bílé lněné košili.
"Ty máš víc knoflíků než Madam Malkinová," zavrčela.
Nechal ji pokračovat v úsilí, zdvihl ruku k jejímu obličeji, položil dlaň na její tvář, zlehka přejížděl prsty po její kůži a vychutnával si pohled na její soustředěním pokrčené obočí, když mu začala vytahovat lem košile z kalhot.
Příjemně překvapená tím, že ji dosud nezarazil, rozepnula mu košili a stáhla mu ji z ramen. Spustil ruku z jejího obličeje, rychle uvolnil knoflíky manžet a nechal košili, aby se připojila na koberci k jeho kabátci.
Přitiskla dlaně na bledou kůži na jeho hrudi. Jeho pokožka byla natolik prostá působení slunečních paprsků, až bělostí téměř zářila a kontrastovalo s ní jen pár černých chloupků mezi jeho prsními svaly a linie ochlupení na jeho podbřišku, která mizela za okrajem jeho kalhot. Nechala ruce rozběhnout nahoru po jeho hrudníku a přes ramena a žíznivě se vpíjela pohledem do každého detailu jeho obnaženého těla: nebyl nijak zvlášť svalnatý, jeho svaly však nebyly ani povolené. Odjakživa tušila, že je rozložitý, a jeho ramena zůstávala silná a široká i nyní bez hojných vrstev oblečení, ale jinak byl neuvěřitelně štíhlý.
Dovolil jí ještě několik vteřin zkoumat rukama a očima jeho nahý hrudník a nadmíru fascinovaně přitom sledoval, jak špičkami prstů vykresluje na jeho pokožce imaginární křivky. Náhle ho přemohla touha pocítit její kůži na své, popadl lem jejího bavlněného trička a vyhrnul jí ho do úrovně prsou, načež ona poslušně zdvihla paže a nechala ho, aby jí tričko stáhl přes hlavu a bezstarostně ho odhodil kamsi napravo. Vzal ji za lokty a přitiskl ji pevně k sobě, její ňadra uvězněná v krajce ke svojí nahé kůži. Položil jí ruku zezadu na krk, znovu ji políbil a tlačil ji pozpátku k posteli, zastavil se však dřív, než došli k jejímu okraji.
Odstoupil od ní a ona při té náhlé ztrátě kontaktu tiše zaprotestovala.
"Trpělivost," pokynul jí. "Už jsme to jednou uspěchali a tuto chybu nemám v úmyslu opakovat."
Hltal očima její z poloviny obnažené tělo, její ňadra oděná v černé krajkové podprsence a jemnou křivku boků směřujících k pasu jejích džínsů. Natáhl se k ní, jediným prstem obkreslil linii její klíční kosti, poté ji obešel tak, že stál přímo za ní, prstem sledoval křivku jejího ramene a lopatky a nakonec se zarazil v kříži jejích zad, když si znovu vybavil, jak vypadala v oněch šatech s výstřihem na zádech. Vzal ji rukama za boky a přitáhl si ji k sobě.
Opřela se o něj a hlava jí klesla dozadu na jeho rameno, prsty sevřela jeho stehna za sebou a přitiskla se těsněji k jeho tělu. Zdvihl pravou ruku a odhrnul jí kadeře na stranu, načež sklonil rty k jejímu krku a usmál se, neboť se jí najednou nedostávalo dechu a začala v dlaních mačkat látku jeho kalhot.
"Jsi velice krásná," zašeptal jí do ucha.
Ohromená jeho konstatováním otočila hlavu a podívala se na něj.
"I přes ty směšné vlasy?" otázala se, opakujíc stejná slova, která jí řekl toho rána.
Políbil ji na rameno a zdvihl levou ruku k jejím kadeřím zaplétaje prsty do pramenů stále ještě trochu vlhkých ze sprchy.
"Přídavná jména pojící se s tvými vlasy závisí do značné míry na okolnostech," pravil a jeho dech jí pohladil ucho, až se zachvěla. "Když jsi v laboratoři, jsou tvoje vlasy směšné; když jsi v ložnici, jsou skvostné."
"Severusi," šeptla s povzdechem a hlava jí znovu klesla dozadu na jeho rameno.


01 dubna, 2013

Odmítnutí (22. kapitola 3/3)

Ne, není to apríl, pod tímto úvodem skutečně naleznete závěrečnou část dvacáté druhé kapitoly, v níž se Hermiona musí vyrovnat s náhlým výbuchem vášně, k němuž došlo mezi ní a Severusem;-)
Skvělá zpráva je, že se autorka povídky rozhodla vrátit Denial na ffnet, takže už nebudete odkázaní jen na můj překlad, jehož prodlevy ovlivňuje všechno v mém životě od virózy, která nám několik týdnů rotovala po rodině a opakovaně napadala její členy, až po prostou nechuť koukat do monitoru, když můžu místo toho pozorovat, jak synek zkouší svoje první krůčky. A tak se skutečně stává, že klidně i několik týdnů pořádně nesednu k počítači, což bych ještě loni v lednu považovala za naprosto nemožné. Ale pak přijde den jako včera, kdy se vrhnu na čtení komentářů za poslední čtvrtrok, najdu pár krásných slov u starého dobrého Portrétu a tolik mě to potěší, že toužím k počítači opět zasednout a alespoň další kousek přeložit:-). Všem přeji krásný start do tohoto zkráceného pracovního týdne a snad už konečně pořádný začátek jara!


ssSss

Hermiona běžela přes Kensingtonské náměstí, po tvářích jí stékaly slzy a pranic se nezajímala o to, kdo ji uvidí nebo co si pomyslí o jejím neuspořádaném zjevu. Když se dostala k domu, rozrazila dveře dokořán a zamířila rovnou do ložnice rozhodnutá vyhnout se Moeiným pronikavým očím. Zhroutila se na postel, jejím tělem otřásaly vzlyky a přemohla ji ohavnost toho, co právě provedla. Po všech těch slibech, které dala Padmě i sobě samé, udělala to, o čem přísahala, že to nikdy neučiní. Věděla, že to bude nadmíru složité; jak si vůbec mohla myslet, že by se mohla vrátit do práce a předstírat, že je všechno v pořádku? Vypadalo to zvládnutelně, bylo to do jisté míry až magické, jak to mezi nimi jiskřilo: mlčky přiznané, ačkoli nikdy nevyslovené nahlas. Bylo to takřka přijatelné. Nakonec však všechno vyšlo otevřeně najevo - jeden po druhém toužili. A jednali v souladu se svojí touhou. Bylo vůbec možné, aby byl jejich vztah někdy ještě normální?
Zničila si kariéru, kterou tak zbožňovala. Už takhle občas bývalo složité s ním vyjít a po dnešním dopoledni to bude naprosto nemožné. Roztřásla se a rozbušilo se jí srdce. Posadila se na posteli, přitáhla si kolena k hrudi, ale třásla se dál, až jí drkotaly zuby. Uvědomila si, že je v šoku, vrávoravě se vydala do koupelny, prohrabala obsah skříňky nad umyvadlem a našla uklidňující lektvar. Kopla do sebe obsah lahvičky, vrátila se do postele přemožená únavou, a než se proplakala do spánku, zavadila pohledem o svůj svatební prsten. Ve chvíli, kdy nad ní vítězilo nevědomí, pomyslela na jedinou světlou stránku ranních událostí - ať už se Teo právě nacházel ve světě kdekoli, jeho prsten pálil. Pevně doufala, že ho to bolelo jako čert.

ssSss

Probudila se až za několik hodin. Na nočním stolku vedle její postele stál podnos se sendviči a konvice čaje, z níž se kouřilo, a ona sama byla až po ramena přikrytá peřinou. Zalila ji vlna náklonnosti k Moe, posadila se, shrnula si vlasy z obličeje a poprvé si všimla lepkavých žlutých zbytků lektvaru proti dračím spalničkám. Zakručelo jí v břiše, natáhla se pro sendvič, opřela se o čelo postele a cítila se při tom o poznání vyrovnanější než předtím. Teď, když její počáteční panika odezněla, si mohla dovolit vrátit se v myšlenkách k tomu, co se přihodilo v laboratoři.
Co ho to pro všechno na světě popadlo, že něco takového udělal? Toho rána vypadal nanejvýš nevrle - v jeho očích zcela postrádala ono flirtovné jiskření, které tam bylo v sobotu v noci. Poněkud ji rozčarovalo, že byl tak troufalý a dotkl se takovým způsobem jejího krku a přitiskl jí rty na hrdlo, čímž je oba stáhl do onoho nezvladatelného víru. Jenže pak si vzpomněla na sponu do vlasů a cítila, jak jí tváře polévá červeň. Nejspíš byla stejně tak vinná jako on. Bylo dost dobře možné, že on teď sedí naproti přes náměstí a jeho obviňující prst míří na ni stejně tak, jako ten její na něj.
Otřásla se v návalu viny, zavřela oči a pomyslela na to, co následovalo. Merline, dotyk jeho rtů na jejím krku byl božský a žáru jeho polibku se nic nevyrovnalo. Zrudla ještě víc, když si uvědomila, co mu při tom šeptala a jaké neartikulované zvuky vyšly, nezvané, z jejích vlastních úst. Nikdy předtím ji nikdo nepřiměl chovat se tak neuváženě; nikdo v ní dosud nedokázal probudit takhle vášnivou reakci. Svého času si užívala sex, který ji dokonale uspokojoval, ale všechny její dosavadní zkušenosti bledly ve světle prudké reakce vyvolané Severusovou pozorností. A co když se jí už nikdy víc nepoštěstí něco takového zažít?
Nalila si šálek čaje a teplý hrnek ji příjemně hřál do dlaní. Vždy se chovala jako dokonalá dáma, ale toho rána se v ní na krátký čas probudilo cosi jinačího. Jakási podivná, nevázaná erotogenní síla, kterou by v sobě nikdy nečekala. Jenže to bylo špatné, už od základu špatné - a to se nedalo popřít. To, co řekla Severusovi, myslela vážně: Kordélie jí nikdy neudělala nic špatného, nikdy se k ní nechovala zle a Hermiona měla dojem, že svoji tchýni podrazila. Bez ohledu na to, jaké měla Kordélie nedostatky, nehledě na to, jak očividně neloajálně se chovala k manželovi, si od svojí snachy takovou ránu do zad nezasloužila.
Byla naopak překvapená, že necítí žádné výčitky svědomí vůči Teovi. Možná, kdyby její prsten v uplynulých dvou měsících nepálil s tak bolestivou pravidelností, že by ji špatné svědomí hryzalo, takhle ovšem necítila nic. Pomstychtivá část její duše byla dokonce trochu zlomyslně spokojená. Jenže jak mohla být odveta doopravdy sladká, když věděla, že udělala něco morálně špatného? Byla vdaná, Severus byl ženatý. Mohly zde existovat polehčující okolnosti, ale ani ty z toho nečinily správnou věc.
Bylo tu však ještě něco dalšího, co se jí pořád vtíralo na mysl. Třebaže byla jejich první společná zkušenost plná vášně, nebylo to vůbec takové, jak si v minulosti představovala. Týden po týdnu fantazírovala o všech možných scénářích, jak by mohlo dojít k jejich polibku, a ten polibek byl vždy něžný, pomalý a jímavý. Ano, v jejích snech to vždy vedlo k něčemu dalšímu, ale nikdy ne k tak horečné, vzrušené aktivitě, jaká nastala toho dopoledne. Představovala si okamžiky, které měly být ještě romantičtější, ne, že si to jen takhle narychlo rozdají ve sklepě. Dobrý Bože... vždyť s ním souložila a ani ho při tom neviděla nahého. Tolik chtěla přejíždět dlaněmi po jeho odhalené hrudi; toužila ucítit jeho nahou kůži na svojí. Jenže se to neodehrálo podle jejího scénáře a nyní bylo všechno zmařeno.
Znovu jí vyhrkly slzy, položila hrnek na podnos a vstala z postele. Do doby, kdy Severus toho dne skončí v laboratoři, zbývaly ještě dvě hodiny. Osprchuje se, oblékne se a pak udělá to, co je správné: setká se s ním a nabídne mu svojí okamžitou rezignaci.

ssSss

Když sestoupila do suterénu, zaklepala nesměle na dveře a ruce se jí při tom třásly. Nedostalo se jí odpovědi, a tak dveře otevřela. Severus stál zády k nim u svého pracovního stolu a z teléniového kotlíku stoupala pára v jemných spirálách. Tiše za sebou zavřela dveře a vpila se pohledem do jeho vysoké, černě oděné postavy, uvažujíc nad tím, jestli je tohle skutečně naposledy, kdy ho takto vidí. Přelétla pohledem místnost, police plné přísad, zdi osvětlené pochodněmi a pracovní stůl, u nějž strávila tolik plodných a příjemných hodin. S trhnutím si povšimla, že udělal mnohem víc, než uklidil nepořádek na jejím stole. Na jednom konci ležel pečlivě složený její pracovní hábit, na němž trůnila její spona do vlasů, a na druhém konci se nacházel její největší kotlík, vedle nějž stálo osm zazátkovaných lahviček jasně žlutého lektvaru: v její nepřítomnosti uvařil lektvar proti dračím spalničkám.
Ucítila zvláštní dojetí, rychle polkla a připravovala se na to, co věděla, že musí udělat, sbírajíc k tomuto cíli veškerou svoji odvahu.
"Vítejte zpátky," zasyčel výhrůžně, až leknutím nadskočila. Od svojí práce se ani neotočil. "Nechte mě hádat," pokračoval očividně překypující vzteky. "V souladu s ničím nepodloženými úctyhodnými úmysly a předvádějíc výrazný nedostatek proslulé nebelvírské odvahy jste přišla, abyste dala výpověď."
Pomalu přešla místnost směrem k němu a za chůze si uvědomila, že on jí to rozhodně nijak neulehčí. Postavila se vedle něj a tiše čekala, až se k ní obrátí.
Začaroval svůj lektvar stázovým kouzlem, a když se otáčel, aby se jí postavil čelem, s černýma očima plnýma hněvu a s rukama zkříženýma na prsou v obranném postoji, zasáhl ji okamžik poznání. Uvědomila si, jaké to musí být, když je člověk nadaný na nitrozpyt - s naprostou jasnozřivostí pochopila, co se honí jeho myšlenkami a co způsobilo jeho vztek. Podobně jako ona nikdy neměl v úmyslu, aby se to stalo tímto způsobem; nechal se unést vlnou náhlého poblouznění a nyní toho trpce litoval. A co bylo ještě horší, došlo jí, že si z její uslzelé reakce a z její potřeby okamžitě utéct z jeho přítomnosti vyvodil, že ho odmítla. Zranila jeho city.
Teď čekal, až promluví, a ona hladově hltala jeho tvář a hlavou jí vířily pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí. Bylo špatné, velmi špatné chtít muže, který tu před ní stál, všechno, co se ho týkalo se jí však stalo příliš drahé: jeho složitá povaha, jeho uzavřenost, jeho sarkasmus, jeho inteligence, jeho raněné city. Nejspíš o skutečném Severusovi Snapeovi věděla víc než kterýkoli další žijící člověk a k muži, jehož v něm spatřovala, cítila víc než jen nepatrnou účast. Jejich manželé byli zapletení s jinými lidmi: copak to neznamenalo, že jediné osoby, které zde mohou přijít ke skutečné úhoně, jsou oni dva? Pohlédla do jeho vyzývavých očí a přijala fakt, že už nestojí o život, jehož by on nebyl součástí, a to bez ohledu na cenu, kterou bude muset zaplatit. Prostě už bez něj nedokázala dál žít.
"Ano, Severusi," zamumlala. "Přišla jsem navrhnout svoji rezignaci."
"Jak předvídatelné," protáhl a obrátil pozornost zpět k práci.
Na okamžik zaváhala a pak se naklonila a položila ruku na jeho paži dřív, než mohl zrušit stázové kouzlo. Pohlédl jí do očí.
"Nemohu popřít, že jistá část ve mně tohle považuje za velmi špatné, Severusi, ale nemohu ovlivnit to, co cítím. Neměla jsem nikdy v úmyslu, aby se to stalo. Ale když tu teď stojím, vím, že odtud nedokážu jen tak odejít."
"Jsem si jistý, že najdete zaměstnání jinde, slečno Grangerová," odsekl.
Zatahala ho za ruku s rozhodnutím nenechat ho vrátit se k přípravě lektvaru.
"Krucinál, Severusi. Nemluvím přece o té zatracené práci." Počkala, až se na ni opět podívá. "Myslím tím tebe, Severusi Snape. Nemohu se k tobě obrátit zády."
"A co když tě nechci? Co když jsem měl v úmyslu dát ti výpověď stejně tak, jako jsi ty přišla podat rezignaci?" zavrčel.
Bylo jí jasné, aniž by tušila, jak nebo proč si je tak jistá, že Severus předstírá takovou míru opovržení jen proto, že ji chce přesně tak moc, jako ona chce jeho. Udělala krok, aby zkrátila vzdálenost mezi nimi, stoupla si na špičky, objala ho rukou kolem krku a přitiskla rty na jeho ústa.
Jeho paže zůstaly zkřížené na hrudi a polibek jí nevrátil. Její mysl začala křičet, že už je příliš pozdě, že její dopolední nevhodná reakce způsobila přílišnou škodu a že on už jí neodpustí. Náhle však ucítila, jak se jeho svaly uvolnily, zapletl jí ruce do vlasů, vnikl jí jazykem do úst a přitáhl si ji k sobě.
Tohle byl ten polibek, o němž tak často snila. Tohle objetí bylo vším a bylo lepší, než si kdy dokázala představit. Jeho polibek byl pozvolný, pátravý a bylo v něm o tolik víc, než sdíleli onoho rána. Cítila, jak jí v hrudi narůstá na tisíc různých emocí, a když se od ní nakonec odtáhl a chladný vzduch sklepení nahradil teplo jeho těla, připadala si, jako kdyby jí ukradli část jí samotné.
"Jsi si jistá, že tohle je to, co chceš?" zeptal se lehce přerývavým dechem a se stále ještě nejistýma očima.
"Ničím v životě jsem si dosud nebyla tak jistá," tvrdila chraplavě.
Chvíli ji tiše pozoroval.
"Pak chci, abys věděla tohle, Hermiono: nemohu v tom pokračovat, pokud budu neustále čelit slzám, pochybám a vině."
Na okamžik se zamyslela nad odpovědí. Věděla až moc dobře, že ji bude stíhat pocit viny, pokud se rozhodne v tomto vztahu pokračovat, ale s tím se vyrovná sama. Bude to její a jedině její břímě, jež bude muset nést.
"Nebudeš. Už jsem si vybrala."
"Musíme vypracovat podrobnou dohodu o tom, jak budeme postupovat," navrhl.
Přikývla a nemohla se dočkat, až se ho znovu dotkne.
"Máme docela dost o čem mluvit," řekla a s potěšením spatřila, jak nejistota znenadání opouští jeho oči a je nahrazována touhou, kterou četla v jejich hlubinách na střešní zahradě.
"Na detailech můžeme zapracovat později," zamumlal a koutek jeho úst se zdvihl v úšklebku. "Nicméně teď pojďme udělat tuhle věc, jak se patří."
Vzal ji za ruku a jemně ji postrčil ke dveřím laboratoře. Jak ho následovala dveřmi a nahoru po schodech, věděla, že bitva je dobojována. Bude tohoto muže následovat kamkoli bez ohledu na důsledky.

ssSss


31 ledna, 2013

Odmítnutí (22. kapitola 2/3)

Jelikož jsem se počátkem roku stala psychickou i fyzickou oporou dítka, které si usmyslelo vytahovat se na nožky na těch nejkrkolomnějších místech, překlad téhle části poněkud uvázl na mrtvém bodě. Teď je však hotová a mně nezbývá než si trochu zaspoilerovat připomenutím, že tato povídka je určena pro čtenáře od 18 let;-)

ssSss

Hermiona byla docela ráda, že měla v pondělí laboratoř jen sama pro sebe: poskytlo jí to čas zauvažovat nad rozhovorem s Padmou a možnost ujistit se ve svém předsevzetí držet se od Severuse dál. Když v úterý ráno dorazila do práce, Severus už tam jako obvykle byl.
"Dobré ráno," zamumlala nervózně a statečně se pokoušela odolat tomu na něj pohlédnout.
"Dobré," odvětil stručně.

"Omlouvám se, že jsem v sobotu večer usnula, Severusi. Doufám, že jsem vám nezpůsobila nějaké potíže." A bez toho, že by čekala na odpověď, jala se věnovat přípravě přísad na první lektvar, který ji toho dne čekal.
"Omluva se přijímá," řekl chraplavě, aniž by při tom vzhlédl od svojí práce.
Mívala ve zvyku přimět ho během takových dopolední ke konverzaci a on k tomu byl poslední dobou i svolný. Ale toho dne se plně soustředila na to, co dělá, a pociťovala zadostiučinění z faktu, že se jí hned od začátku daří plnit svoje plány. Vytáhla z kapsy hábitu sponu do vlasů, stáhla si bohaté kadeře do ohonu v týle a sepnula je stříbřitou sponou. Z polic si nabrala několik přísad a přešla zpět ke svému pracovnímu stolu, přičemž s úlevou shledala, že její pohyb po místnosti není následován Severusovým pohledem.
Zapálila plamen pod největším z tepaných kotlíků, začala sekat a krájet přinesené kořínky a mezi ní a Severusem se rozhostilo tíživé ticho. Severus vypadal být zcela pohlcený svojí prací a rychlý pohled jeho směrem jí napověděl, že dělá na uspávacím lektvaru. Toužila vědět, pro kterého zákazníka ho vaří, držela však jazyk za zuby s pevným odhodláním, že ona nebude tou, jež přeruší ticho jako první.
Její vlastní lektvar byl na přípravu docela ošemetný: byla to směs užívaná k léčbě dračích spalniček a měl jasně žlutou barvu. Spokojeně se usmála, když přidala sušená křídla běhnic a tekutina se okamžitě zbarvila do přesně onoho žlutého odstínu, ve který Hermiona doufala. Od třetího ročníku na vysoké to bylo poprvé, co tento lektvar připravovala, a naplněna samolibým zadostiučiněním, že se jí tak vydařil, stáhla pod ním plamen a chopila se měchačky. Lektvar vyžadoval hodinu velmi pomalého míchání proti směru hodinových ručiček, a tak mávnutím hůlky nastavila časovač a začala pilně pracovat. Věnovala se tomu sotva pár minut, když její stříbřitá spona povolila a spadla na podlahu s kovovým cinknutím.
Neslyšně zaklela, když jí husté kudrny přepadly dopředu přes ramena a zcela jí zakryly výhled na kotlík, sehnula se a pokoušela se sponu nahmatat levačkou. Pokud by přestala míchat lektvar byť jen na jedinou vteřinu, byl by naprosto nepoužitelný. Neměla v úmyslu zahodit více než hodinovou práci, o značném množství vzácných a drahých přísad ani nemluvě. Zanechala pokusů najít tu hloupou sponu a vrhla pohled na Severuse.
"Mohla bych vás požádat o laskavost, Severusi?" otázala se nejistě a lehce zrudla.
"O co?" vyštěkl.
"Rozepnula se mi spona a říkala jsem si, jestli byste ji nemohl sebrat a znovu mi sepnout vlasy?" pronesla opatrně.
Nevěřícně na ni zazíral.
"A proč to, prosím pěkně, nemůžete udělat sama?"
"Protože jsem právě ve velmi choulostivé etapě přípravy tohohle lektvaru a zničím ho, jestliže přestanu míchat," vysvětlovala.
"Použijte stázové kouzlo," odsekl.
"Víte, že nemohu, Severusi: je to lektvar na dračí spalničky pro svatého Munga. Stázové kouzlo nebude fungovat."
"Pro všechno na světě, děvče," procedil skrz zaťaté zuby, začaroval stázovým kouzlem vlastní odvar a vztekle mrštil měchačku na pracovní stůl. "Máte mě snad za nějakého kadeřníka?" Třemi dlouhými kroky naštvaně přešel k jejímu stolu a zuřivě při tom propaloval pohledem podlahu pátraje po sponě. Spatřil ji a s podrážděným zavrčením ji zdvihl. "Buďto si od nynějška ty svoje směšné vlasy pořádně spínejte nebo si je ostříhejte," zaprskal a naklonil se k ní, aby jí shrnul vlasy z obličeje.
"Promiňte," špitla přemožená pocitem zahanbení a trochu raněná faktem, že popsal její vlasy jako směšné.
Se sponou v pravé ruce jí Severus shrnul vlasy z obou stran obličeje dozadu a všiml si při tom bolestného výrazu v jejích rysech. Zahlodaly v něm výčitky svědomí; přestože byl rozzlobený, neměl v úmyslu ranit její city. Na rty se mu drala slova omluvy, ale spolkl je: byl odhodlaný začít se chovat pouze jako její pracovní kolega a ona si zasloužila vyčinit za svoji nedbalost.
S popuzeným povzdechem jí odhrnul vlasy z tváře, odhalil tak její šíji a v té chvíli ho zalila květinová vůně jejího parfému. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a okamžitě se mu vybavila čerstvá vzpomínka na to, jaké to bylo držet ji v náručí na střešní zahradě. Cítil, jak v jeho blízkosti ztuhla, otevřel oči a pohlédl na hladkou, bělostnou kůži jejího obnaženého krku. Jak často přemýšlel nad tím, jaké by to bylo přejet rukou po jemné pokožce jejího hrdla? Jak často si představoval, jaká by byla její reakce na takové jednání?
Ve dnech, týdnech a měsících, které budou následovat, se často ohlédne zpátky do tohoto okamžiku a bude si říkat, co přesně ho přimělo, aby tohle udělal. Jaký náhlý záblesk šílenství způsobil, že pustil k vodě veškerou opatrnost, rozum a všechna svá předsevzetí? Bez zájmu o to, co si pomyslí zbytek světa, a bez přemýšlení, jak moc si tím zkomplikuje život, nechal stříbřitou sponu spadnout na zem a natáhl prsty s touhou zjistit, zda je pokožka na Hermionině krku tak hřejivá a hebká jako kůže na jejích zádech.
Přitiskl špičku ukazováku na její krk a jemně jím přejel po kůži až k okraji hábitu na jejím rameni. Koutek jeho úst se zdvihl v potěšeném úsměvu, když její náhle zapomenutá měchačka břinkla o vycíděný povrch dřevěného stolu a při pádu rozstříkla kolem sebe jasně žluté kapky. Blaženě sledoval, jak se její řasy zachvěly, když zavřela oči, a z jejích rtů uniklo tiché zasténání. Ušklíbl se, neboť se tak naplnila další z jeho představ: dlouho dumal nad tím, jaká bude Hermionina odezva na jeho dotyk, a skutečnost ho nezklamala. Náhle ho přemohla touha ji ochutnat, nechal pravou ruku spočinout na jejím rameni a levou rukou jí sevřel prameny vlasů v týle. S dychtivým očekáváním její reakce se k ní naklonil a dotkl se rty pulzující tepny na boční straně jejího hrdla.
Činnost jejího srdce se divoce zvýšila a Hermiona vytěsnila všechny myšlenky na až dosud tolik důležitý lektvar, neboť pocit Severusových rtů na jejím krku ji zcela pohltil. Nechala hlavu klesnout dozadu, aby ještě víc vystavila hrdlo jeho dotykům, a stěží poznávala svůj hlas, jenž vycházel jako hrdelní sténání z hlubin její hrudi. Doslova cítila, jak se usmál proti její kůži, když zaslechl ten zvuk, a horečně se rukama zachytila okraje pracovního stolu, klouby prstů jí zbělely úsilím udržet se vzpřímeně a kolena se pod ní beznadějně podlamovala. Přitiskla se k jeho tělu tak, jak to již dlouho toužila udělat, nechala plavat všechny dobré úmysly a otočila k němu hlavu odhodlaná nakonec přece jen zjistit, jaké to bude cítit jeho rty na svých.
Severus se odtáhl pár centimetrů od její šíje, zatímco k němu pomalu obracela hlavu. V té jediné kratičké vteřině, která zůstane navždy nesmazatelně vrytá do jeho paměti, se jejich pohledy setkaly a on byl pro jednou vděčný za to, že její nebelvírská povaha obnažuje každou emoci zračící se v jejích hřejivých hnědých očích. Svolení a opětovaná touha, kterou si přál spatřit, když usnula v zahradě na střeše, se nyní zřetelně odrážela v jejím výrazu a její oči žhnuly větší žádostivostí, než v jakou se kdy odvažoval doufat. Ten okamžik, kdy se pro Severuse zastavil čas, náhle pominul, jejich ústa se setkala a oni přestali vnímat svět kolem sebe ve chvíli, kdy to vypadalo, jako kdyby mezi nimi vášnivá touha doslova explodovala.
Nestávalo se často, že by Hermiona dokázala bez obtíží číst Severusovy emoce v jeho bezedných černých očích, ale když se k němu otáčela od stolu, jasně v nich viděla syrovou živočišnou touhu, která je oba zjevně přemohla. Jakmile se jejich ústa setkala v horečné změti rukou a rtů, zachvěla se vědomím, že Severus ji chce stejně silně, jako ona chce jeho. Jeho ústa drtila ta její a Hermiona se po chvíli zmohla na první souvislou myšlenku, jak neuvěřitelně teplé jsou jeho rty ve srovnání s Teovými. U tak strohého muže by neočekávala takovou vřelost a takovou vášeň.
Horečně a hluboce se líbali s prsty zapletenými do vlasů toho druhého a jejich dýchání brzy přešlo v mělké a přerývavé. Severus se k ní přitiskl a ona na boku ucítila jeho tvrdnoucí erekci. Při sexu se nikdy dřív neprojevovala nahlas, ale ve chvíli, kdy putoval dychtivými ústy podél její čelisti, si vychutnávala jeho schopnost přimět ji k hlasitému sténání.
Jednou rukou nadále podpíral její hlavu, druhou sjel po jejím těle a přitiskl palec na její již ztvrdlou bradavku, která se třela o jeho hrudník. Pak obtočil paži kolem jejího pasu a přitiskl si s větší sebejistotou její boky ke svým vědom si toho, co ho však v dané chvíli sotva trápilo, že tak Hermiona na svém břiše ucítí jeho tvrdost. Chtěl, aby věděla, že ho jen pár okamžiků dělí od chvíle, kdy ji získá, kdy ji bude mít.
Hermiona se sotva lapajíc po dechu natáhla dozadu pro hůlku. Sevřela ji prsty, znovu zasténala, když začal hltavě líbat její hrdlo, a vsunula ji mezi jejich těla. Stáhla mu z ramen plášť a špičkou hůlky přejela po dlouhé řadě knoflíků, které se rozepínaly ve chvíli, kdy se jich hůlkou dotkla. Severus se znovu zmocnil jejích rtů a horkost jeho hledajícího jazyka ji přiměla zatoužit vydechnout jeho jméno do jeho otevřených úst. Svlékla mu dlouhý kabátec a on ho nechal sklouznout z paží vedle svého pláště v černé změti látky na kamenné podlaze.
Odhodila hůlku, přitiskla dlaně rukou na jeho širokou hruď a skrz lněnou košili ucítila jeho teplou kůži. Nechtěně se zachvěla, když se jeho ruce opět vydaly na pouť po jejím těle k jejímu hrdlu, přičemž oběma palci pohladil boční strany jejích ňader. Rozepnul sponu jejího hábitu a hodil ho na zem.
Znovu zapletl ruce do jejích bohatých kadeří a ohromeně ho napadlo, že se je před pouhými několika minutami odvážil popsat jako směšné. Jak si mohl myslet něco takového, když si je mohl představit rozprostřené na polštáři nebo spuštěné přes okraj postele ve chvíli, kdy by Hermiona v extázi zvrátila hlavu dozadu? Hrdelně zasténal, když sklonila své líbezné ruce k opasku jeho černých kalhot a začala zápolit s páskem. Rozepnula přezku, něžně ho kousla do rtu a přesunula se ústy k jeho uchu.
Políbila ho těsně pod ucho, přejela zuby po jeho kůži a usmála se, když znovu zasténal, vychutnávajíc si jeho rychlé výdechy na svojí tváři.
"Severusi," zašeptala stěží souvisle, "nenuť mě prosit."
A s tím mu položila dlaň jedné ruky zezadu na krk a přitáhla si ho zpět k sobě a druhou ruku přitiskla na jeho erekci dosud zakrytou oblečením, žasnouc nad vlastní opovážlivostí.
Znovu ji políbil a zamumlal:
"Brzy zjistíš, o tom jsem přesvědčený, že prosit vůbec nebude nutné."
Objal ji rukama kolem pasu, nadzdvihl ji a posadil ji na pracovní stůl tak, že seděla na samém okraji žlutě potřísněného dřeva a její boky se ocitly v dokonale shodné výšce s jeho. Jeden z jejích sandálů pleskl o zem a Severus s čelem přitisknutým k jejímu položil dlaně na její kolena a zlehka jí po stehnech nahoru vyhrnul lehkou letní sukni, vychutnávaje si pocit, že se nyní může dotýkat těch hedvábně hladkých nohou tak, jak po tom toužil v sobotu v noci.
Hermiona v duchu děkovala Merlinovi, že toho rána zavrhla obyčejné bavlněné kalhotky a vzala si svůj oblíbený kus z bílého saténu. Přerývavě se nadechla, když Severus obkroužil dlaněmi její boky, zahákl prsty za okraj jejích kalhotek a jediným plynulým pohybem jí je stáhl dolů.
Severus prsty nahmatal vlhký satén a upustil její spodní prádlo na podlahu, kde se připojilo k jeho odhozenému kabátu. Ucítil vůni jejího vzrušení a jeho prsty znenadání zatoužily dotknout se jí tam, kde věděl, že si to nejvíc přeje. Znovu ji políbil, a jakmile ho objala pažemi kolem krku, položil jednu ruku na její stehno a druhou vsunul pod její díkybohu volnou halenku. Potěšeně vydechla, když se ruka na jejím stehně pohnula vzhůru a našla si cestu až k jejímu boku, a on se pousmál, když před ním nemravně roztáhla nohy a zcela v tom narůstajícím zápalu vášně zapomněla na veškerou zdrženlivost.
Cítil vlhké horko, které z ní vyzařovalo, a Hermiona tlumeně vykřikla poté, co jí bříškem palce dvakrát obkroužil klitoris. Přitáhla si ho blíž k sobě, jeho boky mezi svoje nohy, až je od sebe oddělovalo jenom několik centimetrů místa a látka jeho kalhot. S jednou paží dál obtočenou kolem jeho krku mu pravou rukou sjela do rozkroku a začala mu rozepínat zip s náhlou zoufalou potřebou mít ho v sobě.
"Severusi," zasténala bez dechu do jeho úst, "říkal jsi, že nebudu muset prosit."
To bylo všechno, co potřeboval slyšet. Nepatrně se od ní odtáhl, spustil ruce ke svým kalhotám a během několika vteřin se zbavil omezujícího oblečení. Než mohla udělat víc než se ho dotknout prsty, hrubě ji přitáhl na okraj stolu a jediným přírazem do ní celou délkou pronikl.
Společně zasténali a oba znehybněli vychutnávajíce si první dojmy ze svého spojení, jež dalece překonávaly jejich nejdivočejší představy. Obtočila nohy kolem jeho pasu a sklonila těžce oddychující ústa k jeho rtům. Začal se uvnitř ní pohybovat a potlačoval zasténání pokaždé, když se do ní hluboko ponořil.
Celá dychtivá cítit svoje prsty na jeho kůži, zajela Hermiona dlaněmi pod jeho košili a hladila ho rukama po zádech lehce mu přejíždějíc nehty po kůži. V minulosti si uměla sex náležitě užít, ale nikdy v ní nikdo nevyvolal takové vlny čiré rozkoše, jež nyní vyvěraly z jejího nitra s každým dalším přírazem. Odtáhla rty od jeho úst lapajíc po dechu a byla si vědoma onoho varovného chvění, jež narůstalo v jejím podbřišku. Měla tušení, poněvadž tohle chtěla tak dlouho a představovala si to tak často, že už o moc déle nevydrží. Nechala hlavu klesnout dozadu a za to se jí dostalo potěšení z opětovného dotyku Severusových úst na jejím krku.
Severus ji pozoroval přivřenýma očima uchvácený tím, jak její vlasy kloužou po stole, když jí hlava klesla dozadu, a jak její kadeře s každým jeho přírazem divoce poletují. Jednou rukou si ji přitáhl, rozepnul několik horních knoflíků její halenky a putoval polibky dolů po její hrudi, což přerušil jen k tomu, aby slízal korálky potu, jež stékaly mezi jejími prsy. Stáhl jí jeden košíček saténové podprsenky, potěšil se pohledem na tmavý dvorec, vykreslil jazykem cestičku přes její dmoucí se ňadro a zmocnil se ústy její ztvrdlé bradavky.
Hermiona vykřikla, když jí ústy začal jemně sát bradavku a přejížděl po ní jazykem. Prohnula se v zádech a přitiskla se k němu s přáním, aby nepřestával, a s vědomím, že ji od orgasmu dělí jen několik okamžiků. Pustil její prs a s dechem téměř tak přerývavým a nepravidelným, jako byl ten její, obrátil pozornost zpět k jejím ústům. Znovu ho jemně kousla do rtu a odtahujíc se od jeho úst s dalším zasténáním zašeptala:
"Ještě, prosím... Ještě."
Severus byl více než ochotný splnit její přání a položil ruce na její boky. Přitáhl si ji k sobě tak těsně, jak jen to bylo možné, a začal s narůstající silou přirážet vzrušený při pohledu na to, jak klesla dozadu na lokty, na její obnažená ňadra, jež se vlnila mezi okraji rozepnuté halenky, a na její dlouhé vlasy, které se mísily se žlutým obsahem kotlíku a rozstřikovaly další kapky k těm, jimiž byl potřísněný její pracovní stůl. Věděl, že se ocitl nebezpečně blízko vyvrcholení, a tak vnořil ruku zpět pod její vyhrnutou sukni a s každým přírazem prstem rytmickým krouživým pohybem lehce masíroval její naběhlý poštěváček.
Pozorně sledoval její obličej nádherný v záchvěvech ryzí vášně, její zavřené oči, zardělé tváře a vyzývavě pootevřené rty. Zatnul zuby a v duchu ji prosil, aby si pospíšila, neboť cítil, že sám už dlouho nevydrží. Ještě jednou vykřikla a on věděl, že uspěl. Její tělo znehybnělo a hlava jí klesla ještě víc dozadu, když se kolem něj začaly stahovat její svaly.
Hermiona se kousla do spodního rtu ve snaze nevykřičet nahlas díky všem bohům světa a nechala se pohltit nejsilnějším orgasmem svého života, vědoma si toho, co ji však v dané chvíli sotva trápilo, že na ní, když vyvrcholila, spočívaly Severusovy oči. Stále ještě bez dechu se posadila, objala ho rukama kolem krku a nohama pevněji sevřela jeho pas.
Severus vyrazil neartikulované zasténání, když se dotkla svými hebkými rty těch jeho, a stále ještě vnímaje poslední stahy jejího orgasmu do ní vystříkl, neschopný potlačit výkřik rozkoše, který mu unikl skrz zatnuté zuby.
Spokojeně vydechl, když si položila hlavu na jeho rameno, jejich dýchání se pomalu vracelo k normálu a do jeho mysli zamlžené žádostivostí pomalu pronikla skutečnost toho, co právě provedl.
"Tohle jsem už nějaký čas toužila udělat," zamručela Hermiona, zdvihajíc hlavu z jeho ramene.
Odtáhl se od ní a rychle se upravil, zatáhl zip u kalhot a zapnul si pásek. Upřeně sledoval její výraz s obavou, jak bude reagovat, a s nejistotou, jak by se teď měli zachovat. Právě chtěl podotknout, že i on tohle toužil udělat déle, než si vůbec dokáže vzpomenout, rychle však zavřel pusu ve chvíli, kdy Hermiona zdvihla ruce k obličeji a tiše zaúpěla.
"Jenže ach, Severusi," zanaříkala, spustila ruce dolů a odhalila tak svou znachovělou tvář a oči naplněné slzami. "To jsme neměli. Byla to chyba; bylo to od nás špatné."
Pocítil záchvěv zklamání a přemohl ho nepříjemný pocit odmítnutí. Zareagoval okamžitým vztyčením svých obranných bariér a poddal se narůstající vlně zuřivosti.
"Tedy," zavrčel skrz zaťaté zuby, "nevypadala jsi, že bys to považovala za kdovíjak špatné, když jsi křičela ,ještě, ještě', že ne?"
Znovu zdvihla ruce k obličeji a pocit viny a studu vystřídal vášeň a touhu, které pociťovala jen několik vteřin předtím. Najednou si uvědomila, jak je neupravená, urovnala si podprsenku a třesoucíma se rukama si zapnula halenku, neschopná zabránit sebeobviňující slze, jež jí skanula po tváři.
"Tvůj manžel nevypadá, že by měl podobné problémy se svým svědomím," odsekl.
"Já vím," řekla a otřela si tváře. "Jenže pořád je to špatné. Nezáleží na tom, co dělá nebo nedělá, Severusi, ale Kordélie mi nikdy nic zlého neprovedla a já jsem ji zradila."
"Jak příhodný čas k nemístným projevům nebelvírského smyslu pro dramatično," zavrčel nevěřícně, zdvihl z podlahy svůj plášť a zahalil se do něj.
Přemožena výčitkami svědomí Hermiona stěží slyšela, co jí Severus řekl. Sklouzla ze stolu a pohlédla na podlahu, kde se povalovaly její kalhotky, hůlka, sandál a spona do vlasů - další důkaz jejího nemorálního chování. Vklouzla do kalhotek tím nejdůstojnějším způsobem, na jaký se zmohla, vsunula nohu do sandálu a zdvihla hůlku.
Severus stál před ní s rukama v bok.
"Hermiono...," řekl o něco jemnějším tónem.
"Je mi líto, Severusi," odvětila, nyní již s neskrývaným pláčem. "Musím jít." A bez toho, že by sebrala svůj plášť, vylétla z laboratoře a za ní vlály její vlasy nasáklé žlutým odvarem.
Jakmile uslyšel zabouchnutí vchodových dveří, sjel očima na podlahu, kde se poblíž jeho kabátu povalovala stříbřitá spona. Zdvihl ji a přemožený náhlou vlnou sebeznechucení mrštil křehkou sponou o zeď. Další máchnutí rukou poslalo obloukem na zem lahvičky a skleněné nádobky; kotlík naplněný žlutou tekutinou je s nepříjemným zařinčením následoval a jeho obsah se rychle rozlil do spár mezi dlaždicemi.
Zachoval se jako naprostý a dokonalý idiot. Neměl v úmyslu něco takového dopustit. Ano, toužil po Hermioně ode dne, kdy ji poprvé uviděl v těch proklatých šatech s výstřihem na zádech, ale tohle neměl v úmyslu. Ne takhle. Ona vyžaduje, zaslouží si mnohem víc než nějakou upocenou rychlovku na pracovním stole v lektvarové laboratoři. Zavřel oči a přejel si dlaní po zachmuřeném čele. Byl úplný hlupák.

ssSss