Zde je tedy slíbená první kapitola povídky Odmítnutí, jejíž originál naleznete zde: Denial
Autor: little beloved
Překlad: evi
Rating povídky: jen pro dospělé:-)
1. Rozhodnutí a návraty
Měl bych snad
Svést z rovnováhy svět?
Když v okamžiku zbývá čas
Se rozhodnout a spatřit zas, co okamžik vrátí zpět.
T. S. Eliot, Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka
ssSss
Hermiona Grangerová s povzdechem usrkla kávu. Paprsky pozdně odpoledního slunce protékaly kuchyňskými okny osvětlujíce lesklý povrch dřevěného stolu, u něhož seděla. Uždíbla si kousek toastu a odložila ho zpět na talíř s vrbovým motivem. Odstrčila talíř přes stůl a propletla si prsty; přešla ji chuť jíst. Svitek pergamenu ležící napravo od odsunutého jídla přitáhl její bezděčný pohled. Nějakých pět minut předtím bylo její snění hrubě přerušeno vytrvalým ťukáním na kuchyňské okno. S klesajícím srdcem rozpoznala jednu z hnědých sov užívaných Ministerstvem kouzel. Od jejího návratu do Británie neuplynulo ani čtyřicet osm hodin; doufala, že unikne nevyhnutelnému o trochu déle.
Teprve předevčírem odpromovala na Sorbonně poté, co si v Paříži vychutnávala čtyři roky studia na Département de la Sorcellerie ukrytého právě uvnitř Sorbonny. Její rodiče ji v rozhodnutí získat titul v cizině plně podporovali a hrdě se zúčastnili její slavnostní promoce, kde jejich dcera obdržela dvojitý čestný diplom v oborech kouzelných formulí a lektvarů. Svůj poslední den ve francouzském hlavním městě si náležitě užila, i když ji trápily pochybnosti o moudrosti jejího rozhodnutí vrátit se do rodné země. Její předsevzetí včlenit se znovu do britského kouzelnického společenství bylo občas oslabováno vědomím všeho, co tento její návrat bude vyžadovat. Tušila, že ji Ministerstvo časem vystopuje; nečekala ale, že se mu to podaří až tak rychle. S obavami pohlížela na pergamen na stole a nechala se unést vzpomínkami zpět do doby svého posledního roku v Bradavicích.
Přestože se ona a její přátelé vrátili do kouzelnické školy jako vítězové, měla jejich radostná nálada víc než jen nepatrnou příchuť zármutku. Jejich počáteční euforie nakonec zcela vyprchala a mnozí studenti podléhali žalu pramenícímu ze ztráty milovaných lidí. Ihned po Fredově pohřbu se vydala s Ronem na cestu do Austrálie, aby našla své rodiče a obnovila jejich vzpomínky, načež se vrátili do Británie jen pár dní před znovuzahájením studií na OVCE.
Prvních několik týdnů uplynulo v naprostém zmatku vzpomínkových slavností. Byly vztyčeny mnohé sochy na počest padlých a nebelvírská společenská místnost získala dvě nové stráže v podobě Freda Weasleyho a Colina Creeveyho. Hermiona se sice z Fredovy sochy nesmírně těšila, musela však připustit, že zcela jistě nenapomohla jejímu vzkvétajícímu vztahu s Ronem, vyskakujíc na ně pokaždé, když se pokoušeli užít si nějaké to objetí v odlehlejších koutech hradu.
Zatímco se její rodiče vrátili k životu zubařů, ona se šťastně vrátila k životu studenta a ve znovunabytém pocitu bezpečí se oddala studijním nárokům svých sedmi předmětů. S Ronem byli nějaký čas šťastní, jenže pak přišla ta novina z Ministerstva kouzel. Když se ohlížela zpět, nemohla uvěřit, že jí to nedošlo dřív. Pořád ještě četla Denního věštce, a třebaže shledávala články týkající se poklesu porodnosti mezi čistokrevnými kouzelníky zajímavé a příspěvky o výrazném vzestupu výskytu narozených motáků poněkud alarmující, nikdy by se ani ve svých nejdivočejších představách neodvážila předvídat postup, jaký nakonec ministerstvo zvolí.
Stalo se to jednoho chladného únorového rána, kdy s Ginny vešly do Velké síně a našly učitele shluklé u profesorského stolu, zběsile šeptající a naléhavě gestikulující nad novinami. Vzhůru bylo tou dobou jen pár studentů, ale ti, kteří už dorazili na snídani, vypadali být posledními novinkami rovněž zcela pohlceni. Zamyšleně zdvihla obočí směrem k Ginny, nalila si trochu dýňového džusu a v té chvíli k ní střemhlav sletěla sova a upustila před ni výtisk Denního věštce. S velkým očekáváním rozložila noviny, z nichž na ni hleděla fotografie Kingsleyho Pastorka s dlouhým svitkem, jenž držel vysoko před sebou.
-
Manželský zákon Ministerstva kouzel
Ministr kouzel Kingsley Pastorek včerejšího večera představil plány Ministerstva kouzel na řešení krize porodnosti v kouzelnické společnosti. V posledních deseti letech počet narozených dětí v kouzelnických rodinách prudce klesá a přitom počet narozených motáků stoupá jako nikdy předtím. Krize byla prohloubena velikými ztrátami na životech utrpěnými před porážkou Lorda Voldemorta a následného uvěznění vysokého počtu čarodějek a kouzelníků v Azkabanu, z nichž velká většina patří mezi čistokrevné. Výsledkem nedávného sčítání kouzelnické populace pak jsou nejnižší čísla od roku 1374.
V reakci na tuto prekérní situaci oznámil ministr přijetí Manželského zákona, který požaduje po všech svobodných ve věku mezi sedmnácti a padesáti lety, aby během následujících šesti týdnů vstoupili do manželského svazku. Předpis je však ještě složitější, neboť podmínkou pro čistokrevné je sňatek pouze s kouzelníky dvojí krve nebo narozenými v mudlovských rodinách, zatímco narození v mudlovských rodinách jsou povinni uzavřít sňatek buďto s kouzelníky dvojí krve anebo s čistokrevnými. Kouzelníci dvojí krve nejsou omezeni a mohou vstoupit do manželství, s kým uznají za vhodné. Manželstvím uzavíraným pouze v rámci čistokrevných rodin je dáván za vinu zvyšující se počet narozených motáků, a byla tudíž postavena mimo zákon. Odbor porodní a sňatkový doznal významného rozšíření s ohledem na nutnost provést tato nouzová opatření. Čarodějkám a kouzelníkům, kteří se odmítnou řídit novým zákonem, budou zkonfiskovány hůlky a budou fakticky vyloučeni z kouzelnické společnosti.
-
Hermiona posunula třesoucími se prsty noviny k Ginny a přemohl ji pocit naprosté nevíry. Nechtěla se vdávat; chtěla jít na vysokou školu… udělat kariéru. O kousek dál přišly k nebelvírskému stolu Levandule Brownová s Parvati Patilovou a vzrušeně vykřikly nad vlastním výtiskem novin. Přejela očima k profesorskému stolu a zaznamenala, že ji Minerva McGonagallová pozoruje, sotva se ale střetly pohledem, podívala se ředitelka rychle jinam. O několik minut později dorazili i Harry s Ronem, kterým celá záležitost připadala spíše úsměvná.
"Upřímně řečeno, Hermiono," řekl Ron a znělo to lehce pobaveně, "tuhle tvoji přehnanou reakci moc nechápu. Hodně čistokrevných kouzelníků ještě pořád žije v dohodnutých manželstvích; tohle nařízení pouze znamená, že už se nebudou moci brát mezi sebou. Proč z toho tolik děláš? My dva se prostě budeme muset vzít o něco dřív… to je všechno," pokrčil rameny na závěr.
Hermiona se málem udusila toastem.
"U Merlinovy brady, Rone! Copak jsi se úplně pomátl? Je mi jenom osmnáct… tobě je jenom osmnáct! Já se nehodlám vdávat!"
Harry a Ginny diskrétně zanechali Rona s Hermionou ve Velké síni, aby se mohli dál dohadovat. Rona se Hermionino odmítnutí provdat se za něj velice dotklo, a tak se hašteřili jako kočka a pes po celý zbytek dne. Dusná atmosféra mezi nimi ještě zhoustla, když si uvědomili, že Harry s Ginny vypadají být nastalou situací spíš potěšeni; Harry dokonce přeměnil čajovou lžičku v prozatímní zásnubní prsten. Co na tom všem ale Hermionu překvapovalo nejvíc, bylo to, s jakou ochotou Manželský zákon všichni kolem ní přijali. Čistokrevné a obzvlášť pak kouzelníky a čarodějky dvojí krve to vůbec nevyvedlo z míry, jenom Neville vypadal trochu zaskočeně.
Ronovy naštvané projevy a Harryho a Ginnino štěstí vydržela snášet přesně tři dny, než se rozhodla, že už nemůže dál. Následujícího sobotního večera poté, co bylo nařízení oznámeno, si nenápadně sbalila kufr a po velikém boji zavřela vzpouzejícího se Křivonožku do klece. Hodiny ležela s otevřenýma očima upřenýma na červené sametové závěsy kolem svojí postele; nikdy jí nepřipadaly tak milé jako teď, když je měla nadobro opustit. Ve dvě ráno použila na rozmrzelého kocoura tišící kouzlo a, levitujíc kufr, sestoupila nehlučně do nebelvírské společenské místnosti. Sotva se dostala na úpatí schodiště, musela zdusit překvapený výkřik; málem se srazila s další ponocující existencí - před ní stál Neville Longbottom, v levé ruce svíral svoji ropuchu Trevora a v pravé držel hůlku. Za ním stál jeho kufr.
"Hermiono!" zalapal po dechu a samým leknutím se zachvěl. "Co tu děláš?"
"Mohla bych se zeptat na to samé," odvětila a přeměřila si jeho sbalené věci.
Neville se s povzdechem rozhlédl kolem, než tiše odpověděl:
"Odcházím. A jak to tak vypadá, tak ty také. Vysvětlím ti to cestou ven - chci odejít hned, než na to ztratím nervy," uzavřel a pokynul hlavou k východu.
Hermiona přikývla a beze slova ho následovala skrz otvor hlídaný portrétem. Hned, jak se za nimi uzavřel, rozsvítil Neville hůlku a obrátil k Hermioně bledý obličej.
"Babička mě zabije," zamumlal zasmušile. "Řekne, že mojí povinností je oženit se a pokračovat v rodové linii. Ale já se nenechám dotlačit k tomu, abych si vzal někoho proti vlastní vůli. Jestli budu muset, budu žít raději jako mudla," dokončil a otřásl se hrůzou při pomyšlení na život bez kouzel.
Hermiona na něj zvědavě pohlížela v ponurém světle vycházejícím z hůlky.
"Cítím to stejně," souhlasila potom. "Chci jít na univerzitu - možná do Paříže nebo do Berlína. Za žádnou cenu se nehodlám v devatenácti letech natrvalo usadit."
Neville svraštil čelo.
"Ale… myslel jsem, že ty a Ron… že byste… já nevím. Mohli dospět k nějaké dohodě, řekl bych."
Hermiona při této poznámce zavrčela.
"No ano, Ron si očividně myslel to samé. Od chvíle, co jsem mu řekla, že si v devatenácti nevezmu ani jeho ani nikoho jiného, je úplně nesnesitelný. Narodila jsem se v mudlovské rodině, Neville, a pro moje rodiče je nepřijatelné, abych se vdala takhle mladá. Můj odchod z kouzelnického světa mi dozajista dokážou vynahradit." Znovu se pootočila k Nevillovi. "Jenom úplně nechápu, proč chceš odejít ty - většina čistokrevných přece beztak uzavírá dohodnutá manželství."
Neville se náhle zastavil a jeho rysy ovládl výraz naprosté beznaděje.
"Existuje jediná čarodějka, s níž bych se mohl chtít oženit," řekl. "Jenže to je teď pro mě nezákonné, protože ona je také z čistokrevné rodiny."
Hermiona chvíli vypadala nechápavě, než ji zasáhla vlna poznání. Přitiskla si dlaň na ústa a zamumlala:
"Lenka!"
Neville pouze přikývl a pokračoval tiše chodbou, jediným zvukem byla ozvěna jejich kroků na studené, kamenné dlažbě. Když dospěli k hlavnímu vchodu do hradu, na okamžik se zarazili a rozhlédli se kolem sebe, vychutnávajíce si to, co považovali za své poslední chvíle v Bradavicích. Neville povzbudivě pokývl a Hermiona pokročila dopředu chystajíc se poklepat hůlkou na železnou závoru, náhle však ztuhla uprostřed pohybu, když za sebou zaslechla zvuk důvěrně známého zakašlání. Jejich oči se polekaně rozšířily, obrátili se a spatřili Minervu McGonagallovou, kterak na ně upřeně hledí skrz své drobné brýle, ruce zkřížené na prsou.
"Jsem si naprosto přesně vědoma toho, proč právě vy dva zamýšlíte odejít, a jelikož chápu vaše rozhodnutí, chci vás oba poprosit, abyste zde vydrželi ještě další týden," prohlásila s odhodlaným výrazem ve vrásčitém obličeji.
"Paní profesorko," spustila Hermiona nejistě, "oba jsme zletilí a rozhodli jsme se, že nechceme být součástí toho směšného Manželského zákona. V mém životě teď není místo na vdavky a budu žít raději jako mudla, pokud budu muset. To nařízení je porušením základních lidských práv a na tom já se nechci podílet."
McGonagallová se laskavě usmála.
"Slečno Grangerová, nic menšího bych od vás ani nečekala. Od vás obou žádám pouze dvě věci: první - abyste se snažili vžít do pozice ministerstva. Zoufalé časy si často žádají zoufalá opatření, nezávisle na tom, jak neuvážená se mohou zdát. Za druhé - opakuji svoji žádost, abyste tu setrvali ještě jeden týden. V posledních několika hodinách jsem se zúčastnila jednání u Kingsleyho Pastorka, a tak snad v následujících dnech shledáte, že se situace obrací ve váš prospěch. Pokud se to nepodaří, nebudu napodruhé nikomu z vás bránit v odchodu."
Hermiona a Neville neochotně souhlasili a vrátili se do nebelvírské společenské místnosti, kde zůstali celou noc vzhůru v tichém rozhovoru na téma, co přesně pro ně bude nový vývoj situace znamenat. Napjaté očekávání netrvalo dlouho - následující úterý přineslo pokrok ve věci, jehož detaily zaplnily celou titulní stranu Denního věštce.
-
MINISTERSTVO KOUZEL NOVELIZUJE MANŽELSKÝ ZÁKON
Ministerstvo kouzel dnes brzy ráno oznámilo zásadní změnu nového Manželského zákona. Kingsley Pastorek ve své londýnské kanceláři v rozhovoru s novináři uvedl, že zákon vyvolal lavinu námitek ze strany velkého počtu rodičů dotčených mladých čarodějek a kouzelníků po celé zemi. S nezaměnitelnými známkami popálenin od nesčetných Huláků pak unaveně načrtl chystanou změnu nového zákona.
Čarodějky a kouzelníci mladší dvaceti pěti let, kteří jsou zapsáni k dennímu kouzelnickému studiu, budou vyňati z působnosti nového zákona do doby, než ukončí svá studia, nejpozději však do dosažení dvaceti pěti let. Toto oznámení se setkalo s nadšeným ohlasem u většiny rodičů a rovněž u bradavické ředitelky Minervy McGonagallové.
-
Po dočtení poslední věty Hermiona bezděčně zdvihla oči k profesorskému stolu a vyměnila si významný úsměv s McGonagallovou. Následně vyhledala pohledem Nevilla, který od konce nebelvírského stolu zdvihl jejím směrem oba palce. Přes její rty se dral úlevný výdech; vždycky zamýšlela po složení zkoušek OVCE pokračovat v dalším studiu, nyní to tedy vypadalo, že jí její ambice rovněž poslouží k získání většího množství času.
Ale když teď v teple červnového odpoledne seděla v kuchyni svých rodičů, musela si konečně připustit, že její čas vypršel. Už se nemohla déle schovávat za svá studia… přišel čas se rozhodnout. S třesoucími se prsty zdvihla ze stolu svitek pergamenu a rozlomila ministerskou pečeť. Stalo se přesně to, čeho se obávala - byla předvolána do Londýna.
ssSss
Já nakrátko uzřel jsem záblesk své říše,
Zřel věčnosti Lokaje svírat můj plášť, zasmát se tiše,
A zkrátka, já se bál.
T. S. Eliot, Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka
ssSss
Severus Snape zachmuřeně usrkl čaj. Světlo měsíčního úplňku protékalo podlouhlými okny jeho pracovny osvětlujíce dubovou desku stolu. Zdvihl brk a jeho ruka se chvíli vznášela nad kalamářem, nakonec však odhodil psací pomůcku na stranu a propletl si prsty; nápad pokračovat v psaní poznámek pustil z hlavy. Svitek pergamenu ležící napravo od odsunutého brku přitáhl jeho bezděčný pohled. Nějakých pět minut předtím byl sled jeho myšlenek hrubě přerušen vytrvalým ťukáním na okno pracovny. S náhlou podrážděností rozpoznal jednu z hnědých sov užívaných Ministerstvem kouzel. Skutečně doufal, že svým povinnostem letošního léta ještě dokáže uniknout.
Prozatím nechal svitek ležet, zdvihl se od stolu a přešel pokoj k rozměrnému sekretáři, z nějž vyňal křišťálovou karafu a nalil si štědrou dávku Ohnivé whisky. Vyprázdnil sklenku, rozepnul si u krku několik knoflíčků černého hábitu a bezděčně si začal masírovat bolavé místo. Dopřál si další sklenku alkoholu a přešel k vyhaslému krbu, nad nímž viselo veliké, bohatě zdobené zrcadlo. Švihl hůlkou a dvě tlusté svíce na obou stranách krbové římsy vzplály náhlým svitem, ozařujíce teplým kuželem světla jeho bledý špičatý obličej. Zazíral do zrcadla na svůj odraz a zaměřil pozornost právě na krk. Namířil tím směrem hůlku a zašeptal: "Finite incantatem," a zrušil tak kouzlo, jež skrývalo jeho zranění.
I po všech těch letech se rozsáhlé a zanícené bodné rány na jeho hrdle odrážely tmavě rudofialovou barvou od jeho popelavé pokožky. Následky hadího jedu sice bylo možné vyléčit, ale samotné proražení kůže se nikdy úplně nezacelilo. Třebaže mučivě spalující utrpení postupně odeznělo, jeho krk neustále pulzoval tupou bolestí. Opět pozdvihl hůlku k ráně a obnovil zastírací kouzlo; ačkoli byl již více než čtyři roky ženatý, nedovolil nikdy své manželce, aby jeho zranění viděla. Vlastně neměla vůbec ponětí o tom, že existuje.
Přistoupil k oknu a pohlédl na ulici osvětlenou nočními lampami. Londýnské Kensingtonské náměstí, kde žili, bylo více než pěkné; uprostřed se dokonce nacházel svěží, pečlivě udržovaný parčík. Jen na tomto náměstí vlastnila rodina jeho manželky tři nemovitosti a další dva rozlehlé domy pak v jeho těsné blízkosti. Pokaždé, když obhlížel výhled z okna svojí pracovny, cítil se tak trochu spokojený sám se sebou. Nebylo pochyb, že tenhle sňatek byl z jeho strany výhodným tahem; často ale přemýšlel, co přesně si jeho manželka představovala, že získá na oplátku.
V době, kdy Ministerstvo kouzel oznámilo přijetí Manželského zákona, se stále ještě zotavoval v domě ve Tkalcovské ulici. Představa, že by jeho staromládenectví mělo být v nikoli zanedbatelném věku třiceti devíti let násilně ukončeno, ho vpravdě znechutila. V okamžiku naprostého zděšení si usmyslel, že než aby si hledal nevěstu, raději natrvalo opustí zemi. Vyburcoval se k horečnaté aktivitě, a právě uzavíral smlouvu o prodeji svého rodného domu, když neočekávaně narazil na Kordélii.
Ve snaze vyhnout se únavné společnosti ostatních kouzelníků se totiž rozhodl, že poslední dny v Británii stráví návštěvou historických zajímavostí, a jednoho vlhkého středečního odpoledne, právě když absolvoval prohlídku Westminsterského opatství a studoval jména pohřbených v Poets´ Corner, mu zlehka položená ruka na rameni dala vědět o její přítomnosti. Slyšel, že za války ovdověla, ale předpokládal, že po oznámení přijetí Manželského zákona se dozajista záhy znovu provdá. Váhavě jí vrátil úsměv a pochopil přitom, že je stále nezadaná; stojíce před památníkem Williama Shakespeara, zdálo se, že již není jiné cesty - během tří týdnů se vzali.
Kordélie pocházela ze ctihodné, čistokrevné linie. Strom jejích předků zahrnoval dva bradavické ředitele, kouzelnické vědce, básníky a dokonce i světoznámé filosofy. Drtivá většina členů rodiny byla tradičně zařazována do Havraspáru nebo Zmijozelu, ale i když upřednostňovali sňatky v rámci čistokrevných rodů, nikdy se neupsali službě Temnému pánovi. Mnohem víc než ovládnutí světa je zajímalo tříbení vlastního intelektu. Věrnost svého manžela Temnému pánovi se Kordélie sice pokoušela před svojí rodinou utajit, přesto však jeho zatčení v souvislosti s příslušností ke Smrtijedům znamenalo ostudu nejenom pro ni a jejich jediného syna, ale rovněž pro celou její rodinu. Od návratu manžela z Azkabanu se odcizili a jeho smrt v bitvě o Bradavice přivítala celá rodina s tichými slovy díků, i když sama Kordélie a její syn jeho ztrátu nesli těžce.
Severus předpokládal, že Kordéliino nadšení z jeho nabídky manželství pramení především z faktu, že on sám byl považován za válečného hrdinu a napraveného Smrtijeda. Kordélie podle Manželského zákona nebyla oprávněna provdat se za jiného čistokrevného kouzelníka. Severusův nečistokrevný původ a určité postavení vědce v lektvarových kruzích z něj tudíž dělalo přijatelnou, ba přímo žádoucí partii. Během svých bradavických školních let Kordélii moc neznal - v době, kdy nastoupil do školy, byla o pět let starší než on a byla zmijozelskou prefektkou spolu s Luciusem Malfoyem. Nebyla nijak zvlášť krásná, ale byla příjemná, rozvážná a vzdělaná. Vzhledem k tomu všemu se dalo říct, že pro sebe udělal to nejlepší, co udělat mohl.
Stáhl se od okna a vrátil se k psacímu stolu. S povzdechem se znovu posadil a přitáhl k sobě otravný svitek. V posledních čtyřech letech dělal vše pro to, aby se vyhnul obyvatelům Bradavic a převážné většině bývalých bradavických studentů, ale jeho čas vypršel. Už se nemohl déle vyhýbat povinnostem, jež po něm žádal Kingsley Pastorek. Neochotnými prsty rozlomil ministerskou pečeť. Stalo se přesně to, čeho se obával - byl předvolán na ministerstvo.
Poznámky překladatelky:
K talíři s čínským motivem vrby na porcelánu: Wikipedia
Département de la Sorcellerie - francouzsky: katedra čarodějnictví.
Překlad veršů je z mého pera a je pouze orientační. Pro zájemce: Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka od T. S. Eliota do češtiny přeložil Jiří Valja a vyšla v roce 1967 ve sbírce Pustina a jiné básně v nakladatelství Odeon.
