Blíží se další malý mezník těchto stránek, tak nechť je dnešní či spíš zítřejší návštěvník s pořadovým číslem padesát tisíc uvítán dalším pokračováním - tentokrát překladu druhé části páté kapitoly povídky Denial od little beloved.
ssSss
Po dvě následující rána Hermiona vcházela do společenské místnosti v Belgravském domě se zjištěním, že v obou případech Teodor Nott dorazil už před ní. Ani jednou spolu nijak zvlášť nekonverzovali, avšak i přes Teodorovu očividnou značnou ostýchavost se přistihla, že na něj myslí více než pravidelně. Během let strávených na Sorbonně si vyšla s několika mladíky z různých evropských zemí, většinou společenskými a sebevědomými typy. A ačkoli Teodora by bylo jen stěží možno považovat za společenského, získala z něj dojem, že je nadán určitým nevtíravým sebevědomím, jež ho činilo velmi odlišným od všech mužů, které kdy poznala.
Ve čtvrtek odpoledne opustila s Padmou třídu, kde se konaly zdravotní kurzy pro ženy, domluvily se, že zajdou následující večer na drink, a poté se Hermiona přemístila do Prasinek. Po svém přemístění se nedokázala ubránit úsměvu nad tím, jak jí pohled na kouzelnickou vesnici připadá poklidný a důvěrně známý. Od té doby, co před zhruba čtyřmi roky úspěšně absolvovala školu, v Bradavicích nebyla, a když se teď blížila k mohutné a zdobené bráně hradu, pocítila náhlé bodnutí lítosti poté, co její mysl zaplavily šťastné vzpomínky.
Zavřela za sebou bránu, otočila se a vzhlédla k hradu - tento dechberoucí pohled si v minulosti dopřála mnohokrát, a přesto si i nadále dokázal uchovat tajemnou moc hluboce na ni zapůsobit svojí efektní velkolepostí. Zastyděla se za vlastní dojetí a otřela si slzy, které hrozily zničit její nalíčení. V Padmě nalezla skvělou kamarádku a s Ginny Weasleyovou si stále byly důvěrně blízké, ale nyní víc než kdy dřív pocítila smutek ze ztráty přátelství, které kdysi sdílela s Harrym a Ronem.
Do plánovaného odpoledního čaje s ředitelkou jí zbývalo ještě více než dvacet minut času, a poněvadž se před ní nechtěla ukázat v takto přecitlivělém rozpoložení, rozhodla se projít se po pozemcích podél lesa k Hagridově hájence. Obloha byla trochu zatažená, ale foukal teplý větřík přinášející z okolních hor sladkou vůni kvetoucího vřesu. Nahlížejíc do šera mezi kmeny rostoucími hustě vedle sebe, všimla si pohybu kdesi uvnitř lesa - k její radosti se za stromem nějakých třicet stop od ní objevily zářivě bílé oči a o chvilku později již v matném odpoledním světle zahlédla kostnaté tělo velikého černého okřídleného koně. Tvor si ji několik vteřin prohlížel, pak se otočil na opačnou stranu a se švihnutím dlouhého černého ocasu se vydal zpět do hlubin lesa.
Bylo to teprve podruhé, co v životě spatřila testrála, a hned si vybavila onen den v pátém ročníku, kdy Hagrid zavedl jejich třídu do lesa a přivábil neviditelná zvířata na kus zdechlé krávy. V té době je nebyla schopná vidět a s lehkým trhnutím si uvědomila, že Teodor Nott byl jeden ze tří jejích spolužáků, kteří je spatřit mohli. S lehkým zamračením se zadumala nad tím, koho asi tak mohl vidět zemřít v tak mladém věku. Ona sama testrála nespatřila dřív než po válce, v níž se přímo na bitevním poli stala svědkem smrti nejednoho člověka. Bylo dost dobře možné, že Teodor byl přítomen u přirozeného skonu někoho blízkého - snad prarodiče nebo tety či strýčka. V té chvíli si však poprvé uvědomila, že o jeho minulosti neví naprosto nic; byla si vědoma toho, že jeho otec byl Smrtijed, ale pokud si dobře vzpomínala, Teo se ve škole takovým, jako byl Draco Malfoy, vyhýbal obloukem. A navíc - někdo, kdo nenávidí mudly, by asi jen stěží navštěvoval mudlovskou univerzitu...
Jak se tak dívala na vzdalující se siluetu černého okřídleného koně, uvědomila si znenadání, že skutečně začíná Teodora Notta vnímat jako možného manžela. Potřásla hlavou při myšlence, jak podivný obrat náhle nabral její život, a opřela se čelem o drsnou kůru nejbližšího stromu. Zaujal ji, jeho intelekt ji vzrušoval a připadal jí i vcelku atraktivní. Jaké jiné možnosti jí vlastně zbývaly? Blaise Zabini byl mimo hru a kromě toho - byla si jistá, že ho odpuzuje ještě mnohem víc než on ji. Michael Corner byl po všech stránkách příjemný mladík, ale nedokázala si sebe a jeho představit pohromadě - jako chlap vypadal vážně dobře, jenže zrovna ji vůbec nepřitahoval.
Čas setkání s Minervou McGonagallovou se přiblížil - Hermiona si totiž usmyslela, že si s ředitelkou domluví schůzku za účelem získání nějakých rad pro svou kariéru. S pevným předsevzetím nezmínit ani jednou jméno Teodora Notta se vydala na cestu k hradu.
SsSss
Na společnosti Minervy McGonagallové bylo odjakživa něco uklidňujícího. Hermiona seděla v její kanceláři obklopená pospávajícími portréty generací bradavických ředitelů a ředitelek a docela zapomněla na starosti se svými manželskými vyhlídkami. Ředitelka horlivě naslouchala vyprávění o jejích studiích na Sorbonně a sama Hermiona si líčení svých pařížských dobrodružství starší ženě dobře užívala. Při zmínce o Padmě Patilové se McGonagallová usmála.
"Zaslechla jsem, že slečna Patilová se zasnoubila s Deanem Thomasem?" pravila tázavě.
"Ano, zrovna minulý týden," odvětila Hermiona. "Zprvu jsem si těmi dvěma nebyla příliš jistá, ale upřímně řečeno se k sobě skvěle hodí."
McGonagallová se opřela v křesle a usrkla trochu čaje.
"Deana jsem vždycky měla ráda," řekla s lehkým pousmáním. "Zaslouží si být šťastný. Vy, co jste se narodili v mudlovských rodinách, jste to za války měli těžké; všichni si zasloužíte být šťastní."
Podle toho, jak na ni ředitelka zírala přes své brýle, by Hermiona mohla přísahat, že jsou tématu manželů nebezpečně blízko. Rychle změnila předmět hovoru.
"O víkendu mi nabídli místo lektvaristy u svatého Munga," oznámila. "Nedokážu se rozhodnout, jestli je to přesně to, co chci dělat. Moc bych ocenila váš názor. Mám se rozmyslet do příštího pondělí."
McGonagallová vrátila šálek na talířek a svraštila na svou bývalou studentku čelo.
"Dřív, než vám řeknu, jak na tuto záležitost nahlížím," začala, "bych vám ráda položila jednu otázku, jestli smím?" A když Hermiona přikývla, hned navázala: "Byla jste mimořádně nadaná na kouzelné formule, ale nikdy jsem neměla dojem, že by lektvary byly vaší silnou stránkou, slečno Grangerová. Tím nechci říct, že byste v tom předmětu byla v jakémkoli ohledu slabá, vaše známky patřily vždy ke špičce třídy. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že jste od přírody měla větší předpoklady k přeměňování, věštění z čísel a starodávným runám, často jsem přemýšlela nad tím, co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla získat diplom z lektvarů?"
Hermiona se usmála - nebylo to zdaleka poprvé, kdy byla nucena vysvětlovat směr profesní dráhy, kterým se rozhodla ubírat.
"Kouzelné formule, to byla v každém případě snadná volba - už od prvního ročníku v Bradavicích to byl předmět, v němž jsem byla nejsilnější. Původně jsem měla v úmyslu zapsat si jako druhý předmět přeměňování, jenže mě nic nepřitahuje tolik jako pořádná výzva. Vždycky mě nesmírně iritovalo, že postrádám instinktivní smysl pro lektvary; popravdě jsem se do zkoušek NKÚ domnívala, že nedostatek mých úspěchů v hodinách lektvarů je dán především odporem profesora Snapea ke studentům z Nebelvíru." Již zmínění toho jména vyvolalo na její tváři úšklebek. "Ale když lektvary v šestém ročníku převzal profesor Křiklan a učil nás i po našem návratu do sedmého ročníku, zjistila jsem, že to se zaujatostí na straně učitele nemá co do činění."
Odmlčela se, a než se odhodlala pokračovat, uždíbla si kousek sendviče.
"Profesor Křiklan si mě docela oblíbil, a i když jsem dostala z tohoto předmětu u zkoušek OVCE hodnocení vynikající, nikdy to pro mě nebylo tak snadné a přirozené jako v ostatních předmětech. A tak jsem se rozhodla, že když už nemám tyto schopnosti vrozené, budu na sobě tvrdě pracovat do té doby, než se stanu mistryní lektvarů a vyvážím tak své vlastní nedostatky."
"Učinilo vás to šťastnou?" otázala se McGonagallová.
Hermiona škubla rameny.
"Šťastnou - to se nedá říct," připustila. "Řekla bych ale, že mi to přineslo nesmírný pocit zadostiučinění a - v jistém smyslu - zřejmě i pocit velikého úspěchu."
"Nyní však, když jste již porazila své démony, pokud se tomu tak dá říkat," pokračovala starší žena, "myslíte si, že je to skutečně povolání, které byste chtěla dělat do konce života?"
"Nejsem si jistá," odvětila Hermiona a hluboce si povzdychla. "Lektvary ale nabízejí mnohem víc příležitostí, jak si sehnat práci, než kouzelné formule. V ideálním případě bych ráda našla něco, co by spojovalo oba předměty dohromady."
"Dokážete si samu sebe představit, jak delší dobu pracujete v lektvarové laboratoři u svatého Munga?" otázala se ředitelka.
Hermiona svoji odpověď chvíli zvažovala, pak ale lítostivě zavrtěla hlavou.
"To si nemyslím," svěřila se.
"A to je odpověď na vaši otázku, slečno Grangerová," pokývla krátce McGonagallová. "Podle mého názoru je vás u svatého Munga škoda. Ať už vaše budoucnost bude spojena s lektvary nebo s kouzelnými formulemi, nerada bych viděla, jak v té nemocnici ztrácíte energii."
"Děkuji, paní profesorko," zčervenala Hermiona při té pochvale. "Posílala jsem žádosti i o další místa, ale dosud se mi nepodařilo dohodnout nic napevno."
"Co je to za místa?"
"Jedno z nich je na odbor záhad, druhé u lékárníka v Ženevě a třetí..." Zčervenala ještě víc a uhnula pohledem, připadajíc si náhle jako blázen kvůli tomu, že vůbec zmínila svoji poslední žádost.
"Ano, slečno Grangerová?"
Hermiona si povzdychla.
"Další žádost byla ze soukromé sféry na pozici asistenta lektvaristy v Londýně. Později se ukázalo, že ten inzerát zadal profesor Snape. Asi je zbytečné zmiňovat," dodala, "že odmítl se mojí žádostí byť i jen zabývat."
McGonagallová pohlédla na svou bývalou studentku se záchvěvem sympatií. Jméno Severuse Snapea padlo dvakrát a pokaždé, když se o něm Hermiona zmínila, vyjadřoval výraz její tváře neklid. Po chvíli se zeptala:
"Jak to zvládáte, když je teď Severus Snape vaším styčným úředníkem?"
"Ne právě dobře," odvětila Hermiona a třela si zamračené obočí. "Nikdo další - dokonce ani Neville - nevypadá, že by s ním měl problémy. Ke mně se ale chová naprosto urážlivě a já nemám tušení proč."
"Opravdu ne?" opáčila starší žena a pozdvihla obočí v pobaveném překvapení. "Vůbec žádné tušení?"
Hermionu tato otázka překvapila.
"Tedy," zamumlala, nejsouc si zrovna jistá tím, zda se jí líbí, kam tahle konverzace směřuje. "Předpokládám, že to je proto, že jsem mu zachránila život a on nemůže vystát pocit, že mi něco dluží."
"Jsem si jistá, že to s tím částečně souvisí," přikývla McGonagallová.
"Částečně?" podivila se Hermiona. "Co tím myslíte?"
"Jednoho dne po Voldemortově pádu se mi Harry Potter svěřil, že mu Severus poté, co byl napaden Nagini dobrovolně předal své vzpomínky. Harry povídal, že ty vzpomínky umístil do Brumbálovy Myslánky, aby si je mohl prohlédnout. Všichni jsme slyšeli, co řekl Voldemortovi během závěrečné bitvy o tom, jak Severus miloval Lily Potterovou, a to jsem považovala za víc než dostatečnou informaci. Žádala jsem Harryho, aby mi o tom, co viděl, nesděloval žádné další podrobnosti. Předpokládám, že Severus mu ty vzpomínky svěřil v domnění, že umírá; jsem si naprosto jistá, že jinak by mu je neposkytl. Když jsem se vrátila do této kanceláře, chtěla jsem je hned z Myslánky odstranit, aby nepadly do nepravých rukou. Přišla jsem však pozdě - vzpomínky už byly pryč."
Při těchto slovech se Hermiona zatvářila provinile - z bystrého pohledu, který McGonagallová vyslala jejím směrem, usoudila, že ředitelka ví moc dobře, kam se ty ukradené vzpomínky poděly. Bylo zřejmé, že jeden z portrétů promluvil.
"Já... já je vzala," zajíkla se. "Hned jak jsme se vrátili z chýše, jsem sem přišla a vzala je. Slíbila jsem mu, že to udělám, tehdy ráno - v Chroptící chýši. Nevěděla jsem, jestli mě vůbec mohl slyšet, ale slíbila jsem mu, že ty vzpomínky uschovám a vrátím mu je, pokud přežije, nebo je zničím, jestliže zemře."
"Rozumím," řekla McGonagallová tiše, "vrátila jste mu je?"
"O několik týdnů později jsem ho navštívila u svatého Munga," přikývla Hermiona. "Přinesla jsem je s sebou."
"A jak se k vám při té příležitosti choval?"
To nebyla událost, kterou by si Hermiona chtěla dvakrát připomínat.
"Naprosto nepřátelsky. Těsně předtím se mu vrátila schopnost mluvit, takže bylo ještě dost těžké odhadnout, co přesně se pokouší říct. Podávala jsem mu skleněnou nádobku s těmi vzpomínkami a on popadl hůlku, namířil ji přímo na mě a nechal tu nádobku vybuchnout," vysvětlila a bezděčně si přejela palcem po tenké bílé jizvě, která jí po tomto incidentu zůstala na levé ruce.
"Podívala jste se předtím na ty vzpomínky, slečno Grangerová?"
"Ne!" vyhrkla s rozšířenýma očima. "To bych nikdy neudělala!"
"Nechtěla jsem se vás dotknout, slečno Grangerová," ujistila ji McGonagallová. "Pouze se snažím vyjasnit, co si o tom musel domyslet Severus." Na okamžik se odmlčela, poklepávajíc prsty o desku stolu. "Řekl vám Harry podrobnosti o tom, co bylo v těch vzpomínkách?"
"Ano," přikývla Hermiona. "Krátce předtím, než mi došlo, že profesor Snape pořád žije."
McGonagallová tuto informaci chvíli zvažovala.
"A mohl se nějakým způsobem Severus Snape dozvědět o tom, že vy znáte podrobnosti z těch vzpomínek?"
Hermiona se vrátila zpět k ránu, kdy ho zachránila, a náhle se jí vybavila slova, která mu tehdy řekla. Najednou všemu začínala rozumět.
"Ano," potvrdila. "Měla jsem za to, že je v bezvědomí, ale nebyla jsem si jistá. Řekla jsem mu, že pomoc je na cestě, a myslím, že jsem mu řekla i to, jak nám s Ronem Harry vyprávěl to, co viděl v jeho vzpomínkách. Přísahala jsem mu, že o tom neřeknu živé duši."
McGonagallová se předklonila na židli a její vrásčitý obličej se roztáhl úsměvem porozumění.
"Řekla bych, že jste právě uhodila hřebík na hlavičku. Severus Snape byl odjakživa velmi uzavřený muž. Nikdo z nás, s výjimkou Brumbála, neměl ani ponětí o tom, že choval city k Lily Potterové. Oba byli mými studenty, a i když jsem si byla vědoma toho, že v prvních letech tady v Bradavicích byli dobrými přáteli, měla jsem následně za to, že se ke konci studia spíš nenáviděli. Možná se mýlím, ale řekla bych, že jeho chování k vám se odvíjí z faktu, že vy víte, slečno Grangerová. Jste jedna ze tří osob, které vědí, co obsahovaly jeho vzpomínky, a on k vám proto cítí hluboký odpor."
Hermiona se zatvářila užasle.
"To je to doopravdy tak jednoduché?" podivila se. "Nenávidí mě, protože vím?"
"O to bych se vsadila," přikývla McGonagallová. "Přiměla jste ho cítit se bezbranně, a pokud na světě existuje něco, co Severus nedokáže snést, je to bezbrannost - zvlášť pokud je tato zranitelnost spojena s jeho nejniternějšími a nejutajovanějšími city."
"Chápu," řekla Hermiona. "Myslím, že máte pravdu." Jeho chování teď vskutku dávalo větší smysl, když na něj nahlížela z tohoto nového úhlu pohledu. "V tom případě cítím docela úlevu, že se rozhodl odmítnout moji žádost na to místo lektvaristy."
"Jak by ne!" zasmála se McGonagallová. "Jak pěkný pár by z vás dvou byl! A když už mluvíme o párech, slečno Grangerová, zajímalo by mě, jak jste na tom s ostatními uchazeči."
Hermioně se podařilo uniknout odtud o čtvrt hodiny později bez toho, aby zmínila jméno Teodora Notta. Byla na sebe docela hrdá.
ssSss
Následujícího večera se u Děravého kotle sešla s Padmou a Deanem na drink. V kouzelnické hospodě panoval vcelku snesitelný klid; v tomto ročním období bylo zřejmě mnoho čarodějek a kouzelníků v cizině. Hermiona se posadila naproti svým přátelům a potěšeně se na ně usmála, když se jejich ruce propletly na desce stolu.
"Už jsme si stanovili datum svatby," oznámila Padma a usrkla si vína. "Ode dneška za dva týdny, přesně v den ukončení předmanželských kurzů. Bude to samozřejmě jen malá oslava, hlavně rodinná - ale chtěli jsme tě požádat," odmlčela se a vyměnila si s Deanem úsměv, "jestli bys nám nešla za družičku."
Hermiona se rozzářila, byla z této nabídky skutečně nadšená; před čtyřmi lety šla za družičku Ginny, jenže s Ronem v roli družby to byla docela trapná záležitost.
"Jistěže bych ráda šla! Moc by mě to potěšilo!" Zdvihla se ze židle, aby mohla sevřít Padmu v náručí, načež se naklonila k Deanovi a políbila ho na tvář. "Předpokládám, že hlavní družičkou bude Parvati?" zajímala se a Padma přitakala.
"Deanův mladší bratr bude hlavní družba a dalším družbou bude Seamus."
Hermiona nadšeně přikyvovala.
"A už máš nějakou zprávu z odboru kouzelnických katastrof?"
Padmin úsměv se rozšířil:
"Před dvěma hodinami jsem od nich dostala sovu - jsem oficiálně vymazávačkou paměti! A navíc," pokračovala dřív, než Hermiona stačila promluvit, "Deanovi právě nabídli místo v odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, takže budeme oba pracovat na ministerstvu."
A s tím pozdvihli sklenice a připili si na budoucnost. Dean pak zvědavě pohlédl na Hermionu:
"A co ty, Hermiono?" zeptal se. "Rozhodla jsi se nakonec pro to místo u svatého Munga?"
"Dnes ráno jsem jim poslala sovu s odmítnutím," odvětila a její čelo se pokrčilo nerozhodným zamračením. "Pořád si nejsem jistá tím, jestli jsem udělala správně. Podala jsem si tu žádost na odbor záhad, jenže ti zas v příštích čtyřech týdnech nedělají žádné pohovory."
"A tou dobou," pravil Dean, "už budeš vdaná."
Padma se vedle něj uchechtla:
"Ale za koho? To je otázka!"
"Michael Corner na tebe zírá nadějeplnými pohledy při každé příležitosti," dodal Dean.
"Řekl Denisovi, že si podle něj jenom hraješ na nedobytnou," pravila Padma.
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Ginny by mě dozajista zabila, kdybych si vzala Michaela Cornera," prohlásila s povzdechem. "A mimoto - prostě nemám zájem."
"To je vážně tak špatný?" zakabonil se Dean. "Byl přece v BA a vždycky mi připadal jako prima kluk."
Hermiona pouze pokrčila rameny a zdržela se odpovědi, otáčejíc v prstech sklenicí vína ve snaze vyhnout se dalším otázkám. Padma kamarádku chvíli pozorovala a přesně uhodla, na co myslí:
"Řekla bych, že Hermionin nedostatek nadšení pramení spíš z faktu, že rozhodila sítě poněkud jiným směrem."
Hermiona se pohledem střetla s Padminýma očima a cítila, jak se jí do tváří žene horkost.
"A jakýmpak směrem by to jako mělo být?" zeptala se s tlukoucím srdcem.
Padma se vědoucně usmála:
"Směrem k tajemnému panu Nottovi," zašeptala a kradmo se rozhlédla po hospodě. Hermionin výraz náhlé paniky jí potvrdil její podezření. Dean těkal pohledem z jedné dívky na druhou.
"To myslíš vážně?" zeptal se a naklonil se k Hermioně. "Tobě se líbí Teo?"
Schovala zrudlou tvář do dlaní, neschopná to popřít.
"To jsem tak průhledná?" zamumlala.
"Ne, vůbec nejsi průhledná, vážně," zasmála se Padma. "To jen, že jsem tě v uplynulém týdnu velmi pozorně sledovala. Všimla jsem si, že se v posledních pár dnech díváš jeho směrem čím dál tím častěji. A on tě pozoroval rovněž."
Hermiona zaúpěla.
"Na co si to hraju?" zeptala se. "Vůbec nic o něm nevím a začínám si představovat, jak se za něj vdávám. Musela jsem se dočista pomátnout na rozumu."
"Ani já nemohu říct, že bych toho o něm hodně věděl," prohlásil Dean s klidem a poklepal ji po ruce. "I když jsem s ním byl v šestém ročníku v hodinách bylinkářství ve dvojici, takže ho trochu znám."
Hermionin obličej se podstatně rozjasnil.
"Řekni mi všechno, co víš," požádala ho a Dean odložil sklenici na stůl.
"Je velmi tichý, velmi inteligentní a poněkud výstřední. Vím, že se Draco hodně změnil a dá se s ním teď docela vyjít, ale na rovinu ti říkám, že když jsme byli ve škole, byl Teo jediný Zmijozel, kterého jsem měl fakt rád."
Cítila, jak v jejím nitru narůstá naděje a nadšení. Pokud Dean - narozený stejně jako ona v mudlovské rodině - měl Teodora rád, pak musí být určitě v pohodě, nebo ne?
"Ale co jeho otec?" zeptala se s despektem.
"Nemůžeš každého posuzovat podle jeho rodičů, Hermiono," potřásl Dean hlavou. "Pokud vím, Teo nikdy neměl žádné smrtijedské sklony. Nikdy se netvářil, že by se chtěl kamarádit s Malfoyem, Crabbem nebo Goylem. Upřímně řečeno myslím, že se společnosti spíš stranil."
"Jestli si dobře vzpomínám," vložila se do hovoru Padma, "tak se jméno jeho matky na žádném ze seznamů Smrtijedů vydaných po válce nikdy neobjevilo."
Hermiona zakusila okamžik zděšení, když si uvědomila, že kromě manžela získá svatbou i celou jeho rodinu.
"Myslím, že bys mohla dopadnout i mnohem hůř než zrovna s Teodorem Nottem," prohlásila Padma povzbuzujícím tónem. "Je o dost zamlklejší než tvoji předchozí kluci, ale vypadá chytře, sečtěle… zrovna jako ty!"
Při pohledu na odvahu dodávající výrazy v obličejích Padmy a Deana pocítila náhlý nával nadšení. Byli spolu tak šťastní a chtěli, aby i ona byla šťastná. Nedokázala se ubránit úsměvu, který rozzářil její tvář.
"Vážně se na mě dívá?" zeptala se a připadala si, jako by jí znovu bylo šestnáct.
"Prakticky pokaždé, když jsem se podívala jeho směrem, tak tě nespouštěl z očí," přitakala Padma. "Pořád sedí ve třídě vzadu, takže na tebe může nerušeně koukat."
Hermiona se přistihla při úvaze, že jí to u Děravého kotle nikdy nepřipadalo tak pěkné. Následující víkend strávila sněním na téma, jakým manželem by Teodor Nott mohl být; v jejích snech byl vždycky skvělý.
ssSss
