Odmítnutí (32. kapitola 1/3)

První kousek poslední kapitoly před epilogem, aneb Severus se ještě pořád nechytá. Tentokrát nám autorka do úvodu naservírovala jednu z nejznámějších básní W. B. Yeatse He Wishes for the Cloths of Heaven ze sbírky The Wind Among the Reeds (1899), kterou je možné si v originálním znění společně se současným zněním této kapitoly přečíst zde. Opět platí, že kapitolu přidávám postupně po přeložených kouscích, aby to šlo rychleji (aktualizace - dopřeloženo 31.5.).

32. Našlapuj zlehka

Mít tak z nebes vyšívaný háv

zlata, stříbra lemovaný svitem,

blankytný, sivý, temný háv,

dnem tkaný, nocí, před úsvitem,

ten háv bych složil k nohám tvým:

však nuzák jsem, živ jen o svých snech;

své sny jsem složil k nohám tvým;

našlapuj zlehka, vždyť kráčíš po mých snech.

W. B. Yeats, Zatoužil po nebeském hávu

---

ssSss

Severus uložil do kouzlem zesílené skříně ve svojí nové laboratoři poslední ze svých nejméně stabilních přísad a s rukama v bok se rozhlédl po rozlehlém prostoru. Od jeho návštěvy u Potterových uplynulo šest hodin a venku se už začínalo smrákat. Strávil odpoledne vybalováním krabic a kufrů a snahou uspořádat laboratoř ke svojí spokojenosti s nadějí, že ho taková činnost dokáže trochu rozptýlit nebo mu snad alespoň usnadní vyrovnat se s narůstající depresí, která ho pomalu začala přemáhat. Nic ho ale nemohlo smířit se skutečností, že Hermiona Grangerová podle všeho vyklouzla z jeho moci právě ve chvíli, kdy se nacházel jen malý kousek od toho, aby ji k sobě připoutal po zbytek svého života.

Odkládal okamžik, kdy ji hodlal informovat o svém rozvodu, s těmi nejlepšími úmysly: chtěl se před ni postavit jako svobodný člověk zbavený všech pout, jako muž, který ji může právoplatně požádat, aby se stala jeho ženou. Jeho cílem bylo objevit se před ní s tím, že má již všechno připravené - domov, který jí nabídne, a prsten, který jí navlékne na prst. Nyní však jeho otálení vyhlíželo naprosto nesmyslně a on sklíčeně uvažoval, zda za tuto svou chybu nebude platit do konce života.

Vyšel ze stodoly, jež se nyní proměnila v jeho laboratoř, pevně uzavřel a zabezpečil dveře a zvolna se vracel do domu přemítaje nad tím, že Hermiona má koneckonců plné právo být na něj naštvaná. Byl tak posedlý myšlenkou co nejrychleji se rozvést, že se mu nepodařilo včas rozptýlit její obavy; byl natolik zaměstnaný detaily nového života, na jehož prahu stál, že opomenul osobu, která se měla středobodem tohoto nového života stát, což byl nicméně jediný detail, na němž doopravdy záleželo.

Když se toho rána vrátil ze své neúspěšné návštěvy u Harryho a Ginny doma, přemístil se přímo na Kensingtonské náměstí, Hermiona se však stále ještě neukázala a bylo zřejmé, že ani nespala ve svojí posteli. Ani Lance nebyl doma a Moe nadále odmítala reagovat na jeho volání. Než aby se znovu přemisťoval, pokusil se svoji narůstající úzkost zklidnit tím, že se prošel přes Londýn k Děravému kotli, a cestou ho poprvé vyděšeně napadlo, že se skutečně stalo něco zlého, že její zmizení znamená víc než jen pouhý truc. Vrátil se do svého nového domova a napsal jí další vzkaz, tentokrát se hluboce omlouval za to, že jí o sobě nedal vědět dřív, všechno jí dopodrobna vysvětlil a snažně ji prosil, aby se mu ozvala. Napsal rovněž stručný vzkaz Padmě, oba jeho dopisy nicméně zůstaly bez odpovědi.

Do domku vstupoval s nepříjemným pocitem prázdnoty v žaludku, který neměl nic do činění s hladem. Jal se vybalovat další zařízení související s jeho lektvarovým podnikáním, často při tom ale otevíral dveře stodoly v naději, že na dlážděném dvorku spatří čekající sovu. Hodiny ubíhaly a po Hermioně stále nebylo ani vidu ani slechu. Uvažoval, že by zapojil do akce svoje schopnosti špiona: věděl, že jak Padma, tak Dean pracují na Ministerstvu kouzel, a jistě by nebylo nikterak obtížné přimět některého z jejich kolegů, aby mu prozradil, kde Thomasovi bydlí, nebo najít jejich adresu v kartotéce mzdové účtárny. Jakmile mu přišel na mysl tento nápad, už už se chystal, že se odletaxuje přímo do átria na ministerstvu, ale rychle si to rozmyslel. Uvědomil si, že by možná měl Hermionu nejdříve nechat, aby si přečetla jeho dopisy a trochu z ní vyprchal vztek. A co víc - pokud se doopravdy přihodilo něco zlého, možná by ji měl nechat, ať mu o tom poví, až to sama uzná za vhodné.

Tohle nesnášel. Nemohl vystát ten pocit bezvýchodné nerozhodnosti, v níž se utápěl už téměř čtyřiadvacet hodin. Kde byl k čertu Lance? Přemýšlel, jestli ten staroch náhodou není nějak zapletený do Hermionina zmizení. Z nějakého neznámého důvodu tomu příliš nevěřil, ale v případě Moe si byl téměř jistý, že ví, kam Hermiona odešla. Dokázal si vybavit pouze jedinou situaci, kdy Moe úplně stejným způsobem nereagovala na jeho opakované volání, a to bylo, když odešel Teo a Hermiona jí nařídila, aby do domu nikoho nepouštěla a nikomu neříkala, co se stalo. Domácí skřítka se mohla cítit v právu, když ignorovala jeho požadavek promluvit si s ní, ale nebylo pravděpodobné, že by neuposlechla výzvy od Lance. Cítil se trochu provinile, že chce vyslat svou sovu na další cestu bez známého cíle, přesto však vytáhl kousek pergamenu a brk, v rychlosti napsal krátký vzkaz Lanceovi a požádal ho, aby se s ním v osm hodin večer sešel.

Přesvědčil se, že rozladěná sova vylétla z okna, a pak zamířil do ložnice, aby si vybalil zbytek věcí v naději, že ho tato činnost na chvilku zabaví; měl však pocit, jako kdyby uplynul snad celý rok od chvíle, kdy naposledy viděl Hermionu Grangerovou.

ssSss

Severus prudce vzhlédl od kufru naplněného knihami, jimiž se právě probíral, když zaslechl ťukání ozývající se od kuchyňského okna. Jeho vlastní sova se vrátila již před dvěma hodinami se zprávou od Lance, v níž mu potvrzoval, že bude v určený čas doma. Severuse zděšeně napadlo, zda stařec náhodou nezměnil názor, a tak přešel obývací pokoj, vešel do kuchyňky a oči se mu rozšířily překvapením, když na okně spatřil sněžnou sovu, kterou dobře znal. Byl více než jedenkrát svědkem toho, když Hermiona přebírala dopis od své nejlepší kamarádky, a neměl nejmenší pochybnost, že ta nádherná sova patří Padmě a Deanovi Thomasovým.
Srdce se mu rozbušilo podivnou směsicí úlevy a obav, otevřel okno a třesoucíma se rukama s úzkostí odvázal zprávu z ptákova pařátu. Zklamalo ho, že je pergamen tak malý, a při čtení stručného vzkazu se frustrovaně zachmuřil:

Vážený profesore Snape,
omluvte mne, že jsem se Vám neozvala dřív, ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit. Zasílám Vám jen tuto krátkou zprávu, abych potvrdila, že jsem dostala Váš dopis, a abych Vám sdělila, že jsem momentálně s Hermionou, třebaže nemohu prozradit kde.
Jsem si vědoma, že tím pravděpodobně nemohu uklidnit Vaše obavy, ujišťuji Vás však, že se s Vámi spojím hned, jakmile mi to dovolí dostatek času i Hermiona.
S přátelským pozdravem
Padma Thomasová

Severus si přečetl dopis ještě jednou a jeho obavy vzrostly, když si plně uvědomil význam slov ,ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit'. Co to má pro všechno na světě znamenat? O jakých událostech se to zmiňuje? Panika ho svírala jako v kleštích: náhle si byl jistý, že se Hermioně stala nějaká hrozná tragédie a že místo, kde s ní teď Padma je a nemůže o něm mluvit, je u svatého Munga. Co jestli náhle onemocněla? Nebo se jí snad přihodila nějaká nehoda? Přivolal si z věšáku v chodbě cestovní plášť, vyběhl z kuchyně a na chvíli se nerozhodně zastavil na zadním dvorku pokrytém namrzajícím mrholením. Z Příčné ulice k němu doléhal sváteční zpěv vánočních koledníků a jejich veselé hlasy a hudba vyznívaly ve srovnání s jeho současným vyděšeným stavem ještě hrůzostrašněji.

Věděl, že je nebezpečné přemisťovat se ve stavu takového vnitřního zmatku, a tak obrátil tvář k bezhvězdné obloze, zavřel oči a nechal na svoji pokožku dopadat chladivý déšť. Jeho tep se zpomalil a dech se zklidnil. Dozajista přehání: kdyby na tom byla Hermiona špatně, jistě by ho Padma zavolala přímo do svatého Munga. Upustil od nápadu udělat krok dopředu a přemístit se přímo do kouzelnické nemocnice a namísto toho se přemístil na Kensingtonské náměstí. Bylo už půl sedmé; snad už se Lance vrátil domů.

Zatočil se ve tmě a přemístil se na schody Lanceova domu. Spatřil, že ve starcově pracovně v prvním patře svítí světla, a ulehčením vydechl. Tady byl konečně někdo, komu se mohl svěřit s tím, co se stalo, a kdo mu může pomoci s jeho pátráním. Přitiskl špičku hůlky na vchodové dveře, vešel dovnitř, zavřel za sebou a zavolal při tom na Lance. Lance se ozval ze shora a Severus rychle vyběhl schody k jeho pracovně.

"Jsi tu o trochu dřív," poznamenal Lance a pohlédl na Severuse přes obroučky svých brýlí. "Stalo se něco?"

"Kde jsi byl?" zeptal se ho Severus místo odpovědi a posadil se ke stolu naproti Lanceovi.

"Byl jsem na pár dní s přáteli v Cardiffu," vysvětloval Lance a čelo se mu zvrásnilo zamračením. "Teď jen pevně doufám v tvé oznámení, že Kordélie souhlasila s vaším únorovým rozvodem."

Severus se na něj unaveně pousmál. Jak nevýznamný se náhle zdál být jeho rozvod ve srovnání se skutečností, že nemůže najít Hermionu.

"S radostí ti sděluji, že se tvoje neteř překonala. Rozvedli jsme se včera."

"Cože?" zalapal Lance po dechu. "Vy už jste rozvedení?"

Severus přikývl a Lanceova vrásčitá tvář se rozzářila úsměvem.

"Tak mám dojem, že tohle si žádá pořádnou oslavu!"

Severus ho sledoval, jak vykouzlil dvě sklenky a z pod stolu vytáhl karafu s medovinou.

"Proč máš u všech všudy barovou skříňku pod stolem?"

"Já jsem v mládí nebyl žádný velký pijan," zasmál se Lance, "a rozhodl jsem se, že je na čase to změnit. A navíc zjišťuji, že jak medovina, tak skřítčí víno mají dobrý vliv na moji artritidu."

Severus potřásl hlavou a přijal od Lance sklenici jantarové tekutiny.

"Myslím, že ses s tím slavením trochu unáhlil, Lancelote."

"Ano," zarazil ho Lance se zdviženou rukou, "opravdu mám dojem, že všechno není tak dobré, jak se zdá, ale teď alespoň pro tuto chvíli zapijme tvůj úspěšný únik z Millovy rodiny. Ach, kdybych tak mohl udělat totéž!"

Pozdvihli sklenky a Severus ze své trochu upil, celý nedočkavý, aby už se v rozhovoru pohnuli dál k naléhavějším záležitostem.

"A teď," řekl Lance s povzdechem, "mi tedy řekni, co se stalo. A nesnaž se mi namluvit, že si tě to děvče odmítlo vzít."

"Kdy jsi naposledy viděl Hermionu nebo s ní mluvil?" otázal se ho Severus.

"Pokud si dobře vzpomínám, tak v neděli večer," zdvihl Lance obočí. "Krátce předtím, než jsem mluvil s tebou a s Kordélií."

"Později toho večera už jsi ji neviděl?" zachmuřil se Severus.

"Klepal jsem na dveře její ložnice, když jsem se vrátil z vašeho domu," potřásl Lance hlavou, "ale ne, neviděl jsem ji, ani s ní nemluvil. Předpokládal jsem, že spí, a asi o hodinu později jsem se vypravil do Walesu." Lance si posunul brýle na nose a zazíral na Severuse přes stůl. "Co jsi udělal?"

"Ono nejde ani tak o to, co jsem udělal," zabručel Severus, "jako spíš, co jsem udělat nestačil."

"A to jest?" zaťukal Lance netrpělivě zkroucenými prsty o stůl.
"V neděli v noci Kordélie souhlasila s rozvodem a strávili jsme několik hodin, než jsme prošli účty a dosáhli dohody o finančním vyrovnání. Měl jsem původně v úmyslu přijít rovnou sem a povědět Hermioně, co se všechno událo, namísto toho jsem se ale rozhodl setkat se s ní až následujícího odpoledne, jakmile proběhne rozvod a budu opět svobodný a nezadaný muž. Poslal jsem jí krátkou zprávu s prosbou, ať se nestrachuje, ale když na to pohlédnu zpětně, vidím, že to bylo nedostačující."
"Nedostačující?" zeptal se Lance nevěřícně. "To děvče bylo bez sebe strachy ohledně toho, co se děje na druhé straně náměstí, a ty jsi jí ani nenapsal, že jste se s Kordélií dohodli na rozvodu?"
"Napsal jsem jí, ať se ničeho neobává," potřásl Severus hlavou, "a slíbil jsem, že jí všechno vysvětlím následující den."
"A jak dlouho ti trvalo, než jsi sem přišel?"
Severus provinile sklopil hlavu, neboť se styděl přiznat pravdu.
"Vyřídit rozvod zabralo převážnou část dopoledne a jedna z věcí, k nimž jsem se zavázal, byla, že okamžitě opustím Kensingtonské náměstí a že nebudu žít s Hermionou ani v tomto domě a nezřídím si tady laboratoř. Lucius Malfoy mi poskytl kontakt na tři pronajímatele, kteří nabízeli bydlení v Příčné ulici, takže jsem se tam hned vydal a dojednal pronájem jednoho z těch domů."
"Takže kolik přesně bylo, když ses sem nakonec dostal?" složil Lance hlavu do dlaní.
Severus přitiskl dlaň na sametovou krabičku schovanou v hábitu a rozhodl se, že už raději nebude zmiňovat, že ještě kupoval prsten.
"Pozdě večer, kolem sedmé. To už jsem ji tady nenašel."
"To snad není možné!" zvolal Lance a spustil ruce dolů. "To jsi ji celou tu dobu nechal bez jediného slůvka vysvětlení?"
"Jak jsem měl vědět, že takhle zmizí?" vyhrkl Severus. "Její kufr je pryč a chybí i půlka věcí z její šatní skříně!"
"Vždyť ty jsi ji ani nepožádal, aby si tě vzala, ty blázne! Řekl jsi jí vůbec, že ji miluješ? Prosím tě, řekni mi, že aspoň ví, že jsi do ní zamilovaný!"
"Ví, že ji miluji..."
"Řekl jsi jí to výslovně, Severusi?"
"No, já...," zamračil se Severus.
"Vyslovil jsi ta slova?"
"Zeptala se mě, jestli ji miluji, a já připustil, že ano."
Lance se úplně zhrozil.
"Takže jsi nikdy za celou tu dobu ve skutečnosti neřekl ,já tě miluji?'"
"Ne, tolika slovy nikdy," povzdychl si Severus a přitiskl prsty na spánky.
Lance sklonil obličej ke stolu a uhodil do vyleštěné desky pěstí.
"Severusi Snape, ty jsi ale idiot! Jak může někdo tak neuvěřitelně inteligentní být zároveň tak příšerně nedovtipný?"
"Není přece moje chyba, že ženy přikládají těmto věcem tak přehnanou váhu," prohlásil Severus trochu dotčeně a Lance k němu vzhlédl s vyčerpaným povzdechem.
"Kde všude jsi ji hledal?"
"Včera večer jsem byl u jejích rodičů: tam ale nebyla na návštěvě už několik dní. Dnes ráno jsem zašel za Harrym Potterem. Tam také nebyla a jeho manželka to navíc ověřila i u svého bratra Ronalda Weasleyho a také u Draca Malfoye; ani jeden z nich ji od neděle neviděl ani o ní neslyšel. Domyslel jsem si, že je zřejmě u své kamarádky Padmy, ale ani její rodiče a ani přátelé nevědí, kde Padma přesně bydlí."
"Hmmm...," zabručel Lance a pročesával si prsty bradku. "Souhlasím s tebou, u Padmy by mohla být."
"Máš představu, kde Padma bydlí?" zeptal se Severus s nadějí.
"Vím, že žijí někde v Hertfordshire, ale adresu určitě neznám," zavrtěl Lance hlavou. "Zkoušel jsi Hermioně poslat sovu?"
"Každý dopis, který jsem poslal, zůstal bez odpovědi," přitakal Severus. "Až ne ten, který jsem poslal Padmě. Asi před dvaceti minutami jsem dostal stručnou odpověď, v níž připustila, že je opravdu s Hermionou, a ujistila mě, že se se mnou spojí hned, jak jí to nastalé události umožní."
"Jaké události?" zeptal se Lance podmračeně.
"To nemám tušení; já vůbec nevím, co se děje, Lanci. Nejdřív jsem si prostě myslel, že je na mě Hermiona spravedlivě rozhněvaná, ale teď mám podezření, že je za tím něco horšího."
Lance si zamyšleně hladil bradku s pohledem upřeným na sklenku medoviny.
"Potřebuji ji najít, Lanci. Od včerejška pořád volám Moe, ale ona nereaguje. Nebylo by to poprvé, co se jí Hermiona svěřila, a já mám podezření, že Moe možná ví, co se stalo."
Stařec na něj chvíli hleděl a pak zavolal:
"Moe?"

Předchozí (31.4.) *** Následující (32.2.)

Odmítnutí (31. kapitola 4/4)

Severus vyráží na poznávací cestu, na níž potká mnoho starých známých, aneb poslední část 31. kapitoly - a opět bude přibývat po kouscích, aby se to alespoň trochu pohnulo kupředu;-) (aktualizace: dopřeloženo 18. 5.)

ssSss

Severus nadskočil, když bylo jeho neklidné poklimbávání přerušeno hlasitým klepáním na kuchyňské okno, jež ohlašovalo návrat jeho sovy. S očekáváním vstal od stolu, avšak srdce mu pokleslo poté, co otevřel okno a shledal, že se sova vrátila bez dopisu. Přenesl ptáka na jeho bidýlko v rohu obývacího pokoje a říkal si, že této noci už asi nemá šanci usnout, ledaže by se mu podařilo zjistit, kde je Hermiona. Znovu se zamyslel, kde by asi tak mohla být: mohla jít do domu svých rodičů; další eventualitou byl Potter; byla tu i jistá možnost, že by se rozhodla navštívit Draca a Susan; nejpravděpodobnější však bylo, že našla útočiště u Padmy. Pokud mu bylo známo, byla Padma jedinou osobou, které se Hermiona svěřila ohledně jejich vztahu, takže se dalo očekávat, že odešla k ní.

---

Jenže kde Padma bydlí? Namáhal si mozkové závity snahou upamatovat si, jestli Hermiona někdy nezmínila její adresu, nedokázal si však ani vybavit, že by někdy mluvila o tom, ve které části Británie Padma a Dean žijí, o přesném místě ani nemluvě. Zítra bude 23. prosince; vzpomněl si, že Hermiona říkala něco o domě svých rodičů, kde chtěla strávit Vánoce, a náhle byl plný naděje. Možná bylo důvodem jejích poloprázdných skříní to, že se vypravila domů na Vánoce o den nebo dva dřív?

U jejích rodičů už byl, vydal se ke Grangerovým v den Hermioniny a Teovy svatby a přesně si vybavoval, kde to je. Pospíšil si ke kuchyňským dveřím, otevřel zástrčku, vyšel z domu na zadní dlážděný dvorek a prudce za sebou zabouchl. Zatočil se na místě a přemístil se na totéž zámožné předměstí, které si tak dobře pamatoval z doby, kdy tam před více než dvěma lety zamířil poprvé. S určitou nervozitou vykročil vpřed po Grangerovic příjezdové cestě a přemýšlel, jak bude Hermiona reagovat, pokud je skutečně u rodičů.

Zhluboka se nadechl, natáhl se a zmáčkl zvonek u dveří. Zevnitř se ozvaly nezřetelné hlasy a pak spatřil skrz zdobné sklo dveří nepochybně ženskou siluetu. Otevřela mu Jane Grangerová s čelem nakrčeným zvědavostí a Severuse okamžitě silně zasáhlo zjištění, po kom Hermiona zdědila ty hřejivé hnědé oči. Paní Grangerová se chvíli tvářila nechápavě, ale ve vteřině ho poznala a usmála se na něj.

"Vy jste Severus Snape!" zvolala srdečně a natáhla k němu ruku. "Setkali jsme se na Hermionině svatbě."

Potřásl jí pravicí a náhle se cítil rozpačitě.

"Omluvte mě, že vás přepadám v tak pozdní hodinu, paní Grangerová, ale napadlo mě, jestli tady náhodou není Hermiona?"

Než mohla Jane Grangerová odpovědět, vynořil se z obývacího pokoje Hermionin otec.

"Zdravím," řekl a potřásl Severusovi rukou. "To je milé, že se opět setkáváme. Od té chvíle, co pro vás začala pracovat, o vás Hermiona neustále mluví."

"Ach tak," zamumlal Severus neobratně. "Předpokládám, že tady asi není, že?"

"Ne, bohužel," odvětila Jane Grangerová. "Copak není doma?"

"Nechcete jít dál?" zeptal se Hermionin otec.

"Děkuji, ale raději ne," potřásl Severus hlavou. "Musím nutně hovořit s Hermionou."

"Nestalo se něco zlého, doufám?"

"Jde jen o jistý drobný detail týkající se důležitého lektvaru, na kterém právě pracujeme," zalhal Severus bez zaváhání. "Omluvte mě, nechtěl jsem vás znepokojovat. Nemáte představu, kde by Hermiona mohla být?"

Grangerovi zavrtěli hlavou.

"Můžete to zkusit u její kamarádky Padmy," napadlo Jane. "Nebo snad u Harryho a Ginny Potterových."

"Napadlo mě, že by mohla být u Padmy," přitakal Severus. "Mohl bych vás požádat, jestli nemáte její adresu?"

Hermionini rodiče si vyměnili znepokojený pohled.

"Obávám se, že nemáme. Vím, že bydlí někde v Hertfordshire, ale to je bohužel asi tak všechno, co vám mohu říct."

Severus odstoupil od vchodových dveří, sklonil hlavu a vší silou přemáhal narůstající pocit beznaděje.

"Ještě jednou se omlouvám, že jsem vás vyrušil v tak pozdní hodinu, a doufám, že jsem vás příliš nerozrušil. Jsem si jistý, že šla navštívit Padmu."

Vzdaloval se po příjezdové cestě a byl si dobře vědom toho, že jim zavdal důvod k obavám. Napadlo ho, jak by asi reagovali, kdyby se dozvěděli o vztahu své dcery a jejího bývalého profesora, a ta myšlenka by ho jistě znepokojila mnohem víc, kdyby zrovna neměl plnou hlavu narůstajícího strachu z Hermionina zmizení. Bez ohlédnutí se zatočil na místě a přemístil se zpět na Kensingtonské náměstí. Znovu vystoupal po schodech k Hermioninu a Lanceovu domu, přitiskl hůlku na zámek a vešel dovnitř.

Dům byl stále ponořen v temnotě a zdálo se, že se od Severusovy poslední návštěvy před třemi hodinami nic nezměnilo. Severus rychle vyšel po schodech do prvního patra a naléhavě zaklepal na dveře Lanceovy pracovny.

"Lanci?" zavolal a otevřel dveře. Místnost byla prázdná. Otočil se, sešel po schodech a za chůze při tom volal na Moe, jenže ani skřítka se neobjevila.

Když došel do suterénu, přejel pohledem dosud otevřené dveře do Hermioniny ložnice, všechno však bylo přesně v tom stavu, v jakém to zanechal, když odcházel: dveře od skříní stále zely dokořán a nezdálo se, že by se tady s čímkoli hýbalo. S povzdechem svěsil hlavu, vrátil se do kuchyně a přešel ke krbu. Přesune se zpět do svého nového domova a pošle další dopis. Bylo už po desáté, příliš pozdě na to, aby šel za Potterovými nebo Malfoyovými, neboť obě rodiny měly malé děti. Sklesle vstoupil do krbu. Zítra ji musí najít.

ssSss

Při pohledu na výraz nevěřícného šoku, který se objevil v obličeji Harryho Pottera, když následujícího rána otevřel dveře svého domku v Godrikově dolu, zakusil Severus chvilkové zadostiučinění. Mladík se ještě nestačil převléknout z pruhovaného pyžama a na jedné noze mu visel zrzavý klučík.

"Dobré ráno, pane Pottere. Vidím, že je pro vás můj příchod poněkud překvapivý," promluvil Severus ledabyle.

"Ano... Já... Dobré ráno," zablekotal Harry s vytřeštěnýma zelenýma očima za skly brýlí.

"Očekával jste snad Mikuláše?" tázal se Severus se rty zkřivenými pobaveným úšklebkem.

Harry se konečně vzpamatoval a zakřenil se.

"To by jistě nebylo tak nečekané, jako najít před svými dveřmi Severuse Snapea. Chcete jít dál?"

"Omlouvám se, že vás obtěžuji," zavrtěl Severus hlavou, "a dlouho vás nezdržím. Jak vidím, jste dost... zaneprázdněn," řekl a s neskrývanou nechutí sklouzl očima k Jamesovi Potterovi.

"Tak to je příliš slabé slovo," uchechtl se Harry dobromyslně. "Co pro vás mohu udělat?"

"Není tady náhodou Hermiona?" přepadlo Severuse náhlé znepokojení.

"Ne," potřásl hlavou Harry a zamračil se. "Za poslední týden od ní nemám žádné zprávy. Stalo se něco?"

Než mohl Severus odpovědět, objevila se po boku svého manžela Ginny.

"Profesor Snape!" vydechla s nevěřícným úsměvem ve tváři.

"Nevíš něco o Hermioně?" zeptal se jí Harry.

"V neděli odpoledne jsme se viděly u Děravého kotle, ale od té doby nejsme v kontaktu," zachmuřila se Ginny. "Co se děje?"

"Nic se neděje," pravil Severus důrazně. "Jen se s ní potřebuji spojit ohledně jisté drobné obchodní záležitosti a ona od včerejška není doma. Nemáte představu, kde by mohla být?"

"Zkusil jste to u jejích rodičů?" ptala se Ginny.

"Ano, zašel jsem tam včera. Nemohla by třeba být u vašeho bratra a jeho ženy?"

"To je nepravděpodobné," trhla Ginny rameny. "Vím, že už spolu zase mluví, ale nemyslím, že by je kdy navštívila. Podívám se k nim s letaxem, abych to ověřila." A s tím se otočila a zamířila do obývacího pokoje, kde ji Severus viděl nabírat letaxový prášek z poličky vedle krbu. Harry na něj mezitím zíral se zvídavým výrazem ve tváři.

"Opravdu se nic neděje?" zašeptal.

"Nejsem si jistý," setkal se Severus s jeho očima. "Musím ji najít."

"Kvůli drobné obchodní záležitosti?" pousmál se Harry.

Severus naštěstí nemusel odpovídat, neboť se opět objevila Ginny.

"Ne, není tam. Zkusila jsem to i u Draca a Susan, ale ani ti ji neviděli. Nebyl jste se podívat u Padmy doma?"

"Jsem si téměř jistý, že je u Padmy, ale netuším, kde Padma bydlí," odvětil Severus.

"Ani my netušíme, kde přesně bydlí," zamumlala Ginny a vyměnila si pohled s Harrym. "Vím, že je to někde poblíž St. Albans, ale přesnou adresu neznám."

Severus si frustrovaně povzdychl.

"Děkuji vám oběma. Oceňuji vaši pomoc."

Zlehka jim pokývl na pozdrav a zaplaven narůstající vlnou paniky si ani nepovšiml vědoucího pohledu, který si ti dva vyměnili. Odstoupil od domu a přemístil se zpět do Příčné ulice. Vypadalo to, že bude muset poslat další vzkaz. Cítil se bez Hermiony ztracený a bezmocný.

ssSss

Hermiona se objala s Deanem.

"Padma mi prozradila tu novinu," pravil a na krok od ní ustoupil. "Blahopřeji, Hermiono. Vím, že okolnosti nejsou právě ideální, ale všechno bude dobré. S dětmi je legrace!" dodal s úsměvem, popadl obě své dcery a odnášel je z kuchyně.

"Díky, Deane," usmála se Hermiona a hleděla za ním.

"Posaď se," pobídla ji Padma a postavila na stůl konvici s čajem. "Jak se cítíš? Vypadáš trochu přepadle."

"Jsem jen unavená, opravdu. Není mi špatně nebo tak něco. Zatím ne."

"Třeba ti ani nebude," řekla Padma a položila před ni dvě obálky. "Ten první dopis ti přišel včera pozdě v noci. Ten druhý přišel dnes brzy ráno."

Hermiona na oba dopisy zachmuřeně pohlédla.

"Mám skoro strach si je přečíst," připustila nakonec.

"Neměj. Myslím, že tě opravdu zoufale hledá, Hermiono. Před půl hodinou dokonce poslal dopis adresovaný mně." A postrčila přes stůl kousek pergamenu. Hermiona otevřený dopis třesoucí se rukou přijala.

Vážená paní Thomasová,

doufám, že Vás tento dopis zastihne, neboť nemám tušení, kde bydlíte. Marně se pokouším zjistit, kde bych našel Hermionu. Je naprosto nezbytné, abych se s ní co nejdříve setkal. Od včerejšího večera nebyla doma a já ji bez úspěchu hledal u jejích rodičů i několika přátel.

Pokud jste ji viděla nebo víte, kde by mohla být, naléhavě Vás žádám, abyste se mi co nejdříve ozvala na výše uvedenou adresu.

S pozdravem

Severus Snape

Hermiona přejela očima k hornímu okraji pergamenu: adresa odkazovala na Příčnou ulici.

"Příčná ulice?" zamumlala a zdvihla oči k Padmě. "Co to má u všech všudy znamenat?"

"Mě se neptej," pokrčila Padma rameny. "Přečteš si svoje dopisy?"

"Nejdřív se pokusím něco sníst," přitakala Hermiona.

"Spala jsi vůbec?" zamračila se Padma starostlivě. "Jsi hrozně bledá."

Hermiona upila trošku horkého čaje.

"Spala jsem asi do čtyř do rána, ale často mě budily křeče. Zřejmě se mi roztahuje děloha nebo něco takového. Měla jsi to taky tak, když jsi byla těhotná?"

"Ne," zachmuřila se Padma ještě víc. "Až na poslední dva týdny. Možná bys měla zajít za lékouzelnicí, jen se ujistit, že je všechno v pořádku, co říkáš?"

"Myslím, že bych si spíš měla ze všeho nejdřív promluvit se Severusem," povzdychla si Hermiona. "Než ztratím odvahu."

"Jistě to všechno půjde lépe, než si myslíš," usmála se Padma. "Minimálně to vypadá, že se ze všech sil snaží tě najít. Co si tak vzít ty toasty nahoru do tvého pokoje a přečíst si jeho dopisy v soukromí? Pak můžeš přijít zpátky dolů a říct mi, co ti píše."

Hermiona nervózně přikývla a přitiskla si dlaň na rozbouřený žaludek.

"Dobrá," zabručela. Vstala od stolu a vzala do jedné ruky šálek čaje a do druhé oba dopisy. Ještě však neudělala ani krok od židle, když ji zachvátila vlna trýznivé bolesti. Šálek čaje jí vypadl z ruky a roztříštil se na zemi a ona klesla na kolena.

"Hermiono!" vyjekla Padma zděšeně a vyskočila ze židle. "Co je ti?"

"Bolí to!" zaskučela Hermiona skrz zaťaté zuby, pevně zavřela oči a ruce si přitiskla na podbřišek. Dopisy se zapomenuté snesly na podlahu. Hermiona se zlomila v pase, až se hlavou téměř dotkla země.

"Deane!" vykřikla Padma a o vteřinu později do kuchyně vpadl Dean.

"Co se děje?" zvolal poplašeně.

"Podej mi letaxový prášek a pomoz mi ji dostat do krbu," vyštěkla Padma.

Hermiona je už téměř neslyšela, zcela ohlušená bušením vlastního srdce.

"Potřebuje léčitele," zvolala Padma zoufale. "Hned!"

ssSss

Předchozí (31.3.) *** Následující (32.1.)

Odmítnutí (31. kapitola 3/4)

Po delší náročné době opět pokračování. Severus je kdoví kde, Hermiona sedí u Padmy a hormony pracují... Kousky kapitolky budou přibývat postupně (aktualizace - dopřeloženo 13.5.).

Padma se na chvilku zatvářila zamyšleně.

"Třeba ho vyhodila," napadlo ji. "Možná byla tak naštvaná, že mu prostě řekla, ať odejde."

"Ale jak to vysvětluje, že se vůbec neozval? Proč mi neřekl, co se děje? A Moe mi prozradila, že zmizel i Kordéliin kufr a spousta jejího oblečení."

---

"A co přesně si myslíš, že to znamená?" zachmuřila se znovu Padma.

Hermioniny oči se naplnily slzami.

"Myslím, že ho přesvědčila, aby s ní zůstal. Padmo, ona dokáže s lidmi tak manipulovat, že si to ani nedokážeš představit. Umí být tak milá, tak přesvědčivá. A je bohatá a krásná. Severus nenávidí dramata a scény... Jsem si téměř jistá, že ho přemluvila, ať s ní zůstane."

"Proč si to ale myslíš?" kousala si Padma zamyšleně spodní ret. "Pokud ho vážně přesvědčila, aby s ní zůstal, tak proč potom zmizely všechny jeho věci?"

"Protože nejspíš oba odešli někam jinam, nikam pryč ode mě... Kordélie vlastní spoustu nemovitostí, takže ho nejspíš přinutila všechno sbalit a odvést někam jinam!"

"Hermiono," pravila Padma jemně, "za posledních dvacet čtyři hodin se ti toho hrozně moc přihodilo a upřímně - já si myslím, že začínáš být paranoidní. Jistě, já Severuse Snapea zas tolik neznám, ale byl to můj učitel a z toho, co jsi mi o něm povídala od té doby, co ses provdala za Tea, si prostě nemyslím, že by bylo zas tak snadné přemluvit ho, aby naprosto změnil názor. A navíc, on není zvyklý někomu něco slibovat, takže jestli ti řekl, že vy dva budete spolu, tak to myslel vážně."

"Ale co se tedy pro všechno na světě stalo?" ptala se Hermiona zničeně. "Pokud se mnou opravdu chce být, tak proč se ani nesnaží uklidnit moje obavy tím, že mi řekne, co se to tady k čertu děje? A co když ho Kordélie nějak očarovala nebo ho otrávila nebo mu podstrčila Nápoj lásky nebo tak něco?"

"Mluvíme přece o Severusovi Snapeovi," obrátila Padma oči v sloup. "Celé roky klamal Voldemorta a celou partu Smrtijedů; jsem si jistá, že Kordélii Millovou hravě zvládne. Jsi jen vyčerpaná a přecitlivělá, máš obavy a myslíš si to nejhorší."

"Něco se děje... Já to prostě vím," složila Hermiona tvář do dlaní.

"Poslyš," řekla Padma a poplácala ji po ruce. "Proč mu nepošleš zprávu? Řekni mu, že jsi znepokojená a že s ním potřebuješ mluvit."

"Ne, to nedokážu," trvala Hermiona na svém. "Možná, kdybych nezjistila, že jsem těhotná, ale teď se příliš bojím, že se něco mezi ním a Kordélií pokazilo. Potřebuji si nejdřív nechat projít hlavou to, že spolu budeme mít dítě, a promluvit si s ním až potom." Znovu složila tvář do dlaní. "Nemám ponětí, jak na to bude reagovat. Je možné, že s námi nebude chtít mít nic společného."

"Nemůžu pochopit, že jsi tak negativní, Hermiono. Vím, že ta slova nevyslovil nahlas, ale dal dost zřetelně najevo, že tě miluje. Proč si pro všechno na světě myslíš, že by tě nechtěl teď, když čekáš jeho dítě?"

"Když on měl tak smutné dětství, Padmo," povzdychla si Hermiona. "Nemyslím, že bych byla neloajální, když ti to prozradím, koneckonců ti stačí, aby ses zamyslela nad jeho osobností, a pochopíš, že to byla právě výchova, která z něj udělala takového člověka, jakým je. Byl jedináček a pocházel z tak rozvráceného vztahu, že naprosto neměl představu o tom, jak šťastné dítě může být. Podle toho, co mi řekl, se vždycky bál, že bude stejný jako jeho rodiče, a nikdy v životě nechtěl mít děti." Pohlédla na dvojčata, která se právě bavila tím, že vyhazovala hračky z ohrádky. Padma nedbalým pohybem hůlky poslala všechny vesele zbarvené věci zpátky.

"Co když si bude myslet, že jsem to udělala naschvál, Padmo? Co když si řekne, že jsem to udělala, abych ho přinutila se nějak rozhodnout?"

"Samozřejmě, že si to nebude myslet, Hermiono. Copak není zázračně nadaný v nitrozpytu? On přece pozná, že mu říkáš pravdu. A navíc je dost mužů, kteří si myslí, že nechtějí děti. Znáš ten typ - takoví ti, co se cítí rozpačitě s dětmi svých známých, ale s vlastními dětmi to pak umí báječně. Parvati říkala, že přesně takový byl Seamus: za žádnou cenu děti nechtěl, ale když se jim narodil Aidan, byl z toho u vytržení."

"Takový Severus nikdy nebude," trvala Hermiona na svém a na tvář jí z koutku oka stekla slza. "On doopravdy děti nikdy nechtěl a teď ani nevím, jestli vůbec ještě chce mě."

"Ach, Hermiono," hlesla Padma a obešla stůl, aby mohla kamarádku obejmout. Postavila si židli vedle ní a vzala ji za obě ruce. "Poslyš, v posledních dvou dnech toho na tebe bylo hrozně moc, a tak prostě neuvažuješ jasně. Tohle je přece dobrá zpráva... něco, co by se mělo oslavit! Budeš mít dítě!"

Hermiona na ni pohlédla s nejistým uslzeným úsměvem.

"Doopravdy si myslíš, že je to dobrá zpráva?"

"No samozřejmě, že ano! Možná bude zprvu šokovaný, ale však on se s tím Severus vyrovná. A ohledně toho, co se stalo mezi ním a Kordélií, třeba už souhlasila s rozvodem a mají teď nechutné množství práce s advokáty, účetními a podobnými pitomostmi. Dívej se na to z té lepší stránky, alespoň dokud neuslyšíme, že je to jinak."

"Budu se snažit," přitakala Hermiona a utřela si oči rukávem.

"Nikdy nevíš... třeba Kordélie souhlasila, že se rozvedou hned teď, a tak tráví den na Ministerstvu kouzel, aby to všechno zařídili!"

"To není příliš pravděpodobné," zabručela Hermiona.

"Možná, že ne," usmála se Padma, "ale já si stejně myslím, že potřebuješ trochu prostoru, aby sis stihla všechno srovnat v hlavě dřív, než si s ním promluvíš. Mohla bys tu dneska přespat, co říkáš?"

"Ty jsi tak bezvadná kamarádka," poklesla Hermioně ramena úlevou. "Nevadilo by ti to? Nechci být osinou v zadku zrovna takhle před Vánoci, ale vážně bych se raději prospala dřív, než budu mluvit se Severusem, s rodiči a vůbec. Slíbila jsem mámě a tátovi, že na Štědrý večer zůstanu pár dní u nich, ale jsem si jistá, že mě rádi uvidí o nějaký ten den dřív. Mohla bych tu zůstat na noc, rozmyslet si, co bych měla nejlépe udělat, a zítra večer vyrazit k nim domů. Jsi si jistá, že to Deanovi nebude proti mysli?"

"Mají teď na odboru spoustu práce," potřásla Padma hlavou, "takže ho stejně očekávám nejdřív k ránu. Upřímně řečeno by se mi společnost docela hodila, a to ani nemluvím o páru rukou navíc."

Hermiona se vděčně usmála, šťastná, že nebude muset strávit hodiny o samotě čekáním na zprávu od Severuse.

ssSss

Severus stál v hale Lanceova a Hermionina domu a na tvář se mu pomalu vkrádaly chmury. Volal Hermionino jméno už třikrát, nedostalo se mu však žádné odpovědi. A neodpovídal dokonce ani Lance. Dům byl ponořen v temnotě a nezdálo se, že by se v místnostech nahoře či dole cokoli pohnulo.

"Moe?" zvolal s nadějí, ale drobná skřítka se neobjevila.

Možná se na něj Hermiona naštvala, že se jí neozval dřív. Možná, že tu někde je, ale je prostě rozhodnutá ho ignorovat. Vytáhl z hábitu hůlku a vyslal kouzlo, aby zjistil, zda se v domě někdo nachází. Ne, vypadalo to, že je dům skutečně prázdný. Bezradně se rozhlédl kolem sebe a zauvažoval, kam tak asi mohla jít. Mnoho obchodů prodloužilo otvírací dobu, aby uspokojily davy předvánočních zákazníků; bylo dost dobře možné, že se rozhodla vyrazit na nákupy. Anebo šla navštívit někoho ze svých přátel.

Sestoupil po schodech do suterénu s úmyslem počkat na ni v kuchyni. V tuto dobu už měla většina lidí po večeři, tak se snad brzy musí vrátit domů? A koneckonců domů určitě přijde i Lance a ten by snad mohl něco vědět o tom, kam odešla. V kuchyni byla zima, a tak zapálil oheň v krbu. Chvíli zvažoval, že by jí připravil jídlo, než se vrátí, rozhodl se však, že ji raději místo toho vezme na večeři ven, aby pořádně oslavili, jak to nečekaně všechno šťastně dopadlo.

Uplynula hodina a on dál nečinně seděl u stolu, až mu začalo připadat, že na něj celý dům padá. Pohled na hodiny nad sporákem mu prozradil, že už je po osmé, a on poprvé od odchodu z Příčné ulice pocítil obavy. Kde u všech všudy může být?

Vstal ze židle, vyšel z kuchyně a zamířil do její ložnice. Otevřel dveře a žaludek se mu zkroutil: skříně byly otevřené, a přestože na ramínkách stále viselo pár kusů jejího oblečení, hodně ho zároveň chybělo a rovněž kufr zmizel z místa v nohách postele, kde vždycky stál. Popošel do pokoje jako náměsíčný a zahleděl se do prázdnoty v její skříni. Znovu se mu sevřel žaludek, když rozpoznal černé šaty, které měla na sobě na Kordéliině plese: pozměněné svatební šaty, které kdysi poprvé upoutaly jeho pozornost, když si uvědomil, že vyrostla v nádhernou mladou ženu. Pomalu se natáhl, špičkami prstů se dotknul látky a, jako by ho to náhle probudilo k životu, otočil se rychle na podpatku a vyšel z pokoje směrem do kuchyně.

Z hliněné misky na krbu si nabral plnou hrst letaxového prášku, vstoupil do plamenů a vydal se do svého nového útočiště v Příčné ulici. Aniž by se obtěžoval s oklepáváním prachu a popela ze svého hábitu, došel rychle do haly, kde vytáhl z jedné z dosud nevybalených krabic ležících na zemi pergamen a brk. Naškrábal krátkou zprávu, jemně vyjmul z klece svého puštíka a připevnil mu dopis k nožce. Odnesl ptáka ke kuchyňskému okénku a zašeptal:

"Najdi Hermionu Grangerovou. Nemám adresu, kterou bych ti mohl dát, jelikož nevím, kde se právě nachází. Počkej čtvrt hodiny na odpověď, a pokud se v té době žádné nedočkáš, vrať se sem ke mně."

Sova krátce zahoukala na souhlas a odletěla do chladné noci hned, jak otevřel okno. Severus seděl u kuchyňského stolu očekávaje ptákův návrat a mezitím z bohatých záhybů svého zimního kabátce vytáhl sametovou krabičku. Otevřel ji a zahleděl se na diamantový a rubínový prsten; radostné nadšení a naděje do budoucna, kterou cítil ještě před pár hodinami, z něj rychle vyprchávala a postupně ji nahrazovalo narůstající zděšení.

ssSss

Hermiona právě dvojčatům dozpívala ukolébavku, když se ve dveřích růžové ložničky objevila Padma.

"Nemohu uvěřit, že jsi je dokázala uspat tak rychle," zašeptala.

"Možná už se ve mně probudily mateřské hormony," uchechtla se Hermiona tiše.

Padma se usmála a vytáhla z kapsy proužek pergamenu.

"Tenhle vzkaz ti právě doručila sova."

"Puštík?" tázala se Hermiona zamračeně, když od Padmy přebírala dopis, a ta přikývla.

"Severus," zašeptala Hermiona a rozložila pergamen. "Je tam jenom: Kde jsi?" zavrčela.

"Ta sova stále sedí na kuchyňském okně. Chceš odpovědět?"

Hermiona znovu krátce pohlédla na slova napsaná na pergamenu a zavrtěla hlavou.

"Ne. Spojím se s ním zítra. Už je po deváté a mně se teď opravdu nechce pouštět se do nějakého rozhovoru. Trochu se vyspím a zítra si to slíznu se vším všudy."

"Dobrá," přikývla Padma. "Souhlasím, že by sis měla odpočinout, jsi příšerně bledá," dodala starostlivě. "Připravila jsem ti postel v pokoji pro hosty a dala ti tam tvůj kufr. Chceš, abych ti tam donesla šálek čaje?"

"Ne, díky," zamumlala Hermiona a tak tak, že potlačila zazívání. "Myslím, že se pokusím jít rovnou na kutě." Postavila se a pevně kamarádku obejmula. "Díky za všechno, Padmo. Nevím, co bych si bez tebe počala."

Popřály si dobrou noc a Hermiona se vyčerpaně zavrtala pod pokrývku hned, jak na sebe natáhla pyžamo. Chvíli uvažovala nad tím, co jí Severus asi chce říct, a jestli ty zprávy budou dobré nebo špatné, její myšlenky se však rychle přenesly k objevu, který učinila předešlou noc, a místo toho, aby se bála Severusovy reakce, usnula s úsměvem na tváři a vidinou bělostného černookého děťátka před očima.

ssSss

Takto nějak si představuji "eternity ring", který Severus vybral Hermioně.

Předchozí (31.2.) *** Následující (31.4.)