Ráno se pravděpodobně zase budu proklínat, že jsem raději nešla spát (ani po více než třech měsících jsem ještě nedohnala spánkový deficit, spíš se zvyšuje, řekla bych:-( ), ale ten načatý překlad této části už mi ležel v PC příliš dlouho, a tak jsem ho konečně dorazila. Zbývá jen dodat, že vás čeká krásná svěží procházka hlavních hrdinů:-)ssSss
O pět dní později seděl Severus za stolem ve svojí pracovně. Kdyby ho v té chvíli někdo viděl, dospěl by nejspíš k závěru, že jeho pohled upoutala trojice dívenek hrajících si se svým otcem na trávníku uprostřed Kensingtonského náměstí; Severus však hleděl skrz ně, neboť jeho pozornost plně zaměstnávala záležitost jeho lektvarové asistentky. Před sebou měl čerstvě sepsaný návrh smlouvy na dobu neurčitou, dosud se však s konečnou platností nerozhodl, zda Hermioně takto právně závaznou pozici ve svém podnikání nabídne anebo ne.
Objektivně vzato nebyl důvod, proč by s ní neměl spolupracovat i nadále. S výjimkou onoho dopoledne, kdy do svého lektvaru málem přidala baziliščí žluč, dozajista prokázala své dovednosti mistrové lektvarů, a třebaže se jí pro tento obor nedostávalo vrozeného nadání, její znalosti a schopnosti vyvažovaly její nedostatky. A měl-li být zcela upřímný, pak rozhodně dával přednost pomocnici, jejíž výkony budou kvalitní, předvídatelné a bude na ně spolehnutí, před někým, jehož genialitou oplývající pokusy s lektvary by mohly vést ke střetu osobností. Nemohl říct, že by ho občas nepřiváděla k šílenství, ale ve všech záležitostech týkajících se lektvarů se obvykle řídila jeho pokyny.
A co víc, vypadalo to, že má přirozený obchodní talent. Měla vrozenou schopnost číst v lidských povahách, což bylo pro takový podnik neocenitelným přínosem, a přestože jí občas přemohla neukojitelná zvědavost, musel uznat, že se jí s věkem dostalo i většího taktu. Vybavil si, co se přihodilo na Lanceově narozeninovém večírku - zaimponovala mu tím, jak dokázala zachovat potřebné dekorum. Fyzickou bolest stejně jako zjištění, že je jí manžel nevěrný, strpěla s překvapivou vnitřní silou a pouhá vzpomínka na poznámku, kterou pronesla ke Kordélii, vyvolala na jeho tváři zlomyslný úšklebek. Od té doby se během práce v laboratoři její prsten rozpálil ještě dvakrát; pokaždé jenom přivolala ze skladu výtažek z hrbouna a beze slova pokračovala v činnosti pravou rukou, zatímco levou měla ponořenou do žlutavé tekutiny. Při první příležitosti nic neřekl, ale když se to stalo podruhé, projevil o ni starost.
"Mohu pro vás něco udělat, Hermiono?" zeptal se jí a pokývl k misce na jejím pracovním stole. "Chcete si o tom promluvit?"
"Ne, děkuji," odvětila klidně. "Už si na to pomalu začínám zvykat a ten výtažek z hrbouna navíc dokáže od bolesti opravdu ulevit."
"Pokoušela jste se kontaktovat Tea?" Často přemýšlel o tom, zda si od svého odloučení dopisují, avšak nikdy nepodlehl chuti se zeptat.
"V neděli dopoledne po večírku jsem mu poslala sovu. Uvažovala jsem i o tom, že bych mu poslala huláka, ale upřímně řečeno nebyla jsem dost rozzuřená. Na ten dopis jsem však umístila sledovací kouzlo, takže vím, že ho zničil, aniž by si ho přečetl. Nemám v úmyslu kontaktovat ho znovu."
Na pár minut se odmlčeli, dokud Hermiona nevytáhla ruku z misky a nepohlédla na hodinky.
"Působivé," podotkla pobaveně. "Tentokrát dvanáct minut. Buďto se zlepšuje anebo se uchýlil k užívání lektvarů na výdrž."
Její postoj v situaci, která by pro ni mohla být nanejvýš trapná a stresující, ho příjemně překvapil. Ale co ho nadobro přesvědčilo o tom, jak dalece se vzdálila oné nesnesitelné slečně-všechno-vím ze svých školních let, byla její poznámka ohledně jizvy, kterou měla pod palcem. Dokázala přiznat, že ne vždycky věděla, co je pro druhé lidi nejlepší, a to ho přimělo připustit si, že její neustálé vyzvídání týkající se jeho soukromého života může skutečně být pouze důsledkem jejího upřímného zájmu a nikoli projevem obyčejné zvědavosti.
Zjištění, že ji ten večer u svatého Munga zranil, ho dočista zděsilo. Byl tehdy tak naprosto rozlícený tím, že si dovolila za ním přijít, tak nesmírně rozzuřený její nebelvírskou útlocitností a vědomím, že ona ví, co je obsahem těch vzpomínek, že ztratil kontrolu nad svým hněvem. Dokonce ho na okamžik uspokojilo, když jí v ruce vybuchl ten skleněný pohárek, neměl ale vůbec v úmyslu ji zranit. Když v sobotu večer hleděl na její drobnou bělostnou ruku a přejížděl palcem po té tenké stříbřité jizvě, náhle ho napadlo, že mu už tak nevadí, že ona ví. Již nežil v zajetí památky Lily Potterové, a ačkoli si v žádném případě nepřál hovořit o tomto dlouhém období svého života, skutečnost, že Hermiona ví, co je obsahem těch vzpomínek, ho už nadále nerozčilovala.
Když se konečně probral ze zasnění a pustil její ruku ze svého sevření, přisuzoval její zčervenalou tvář a lehké chvění hlasu rozpakům. Ovšem slova, s nimiž se vzdálila - "Jen jsem se bála, že kdybyste v tom pokračoval ještě o něco déle, nechtěla bych, abyste přestal." - mu svojí vyzývavostí vyrazila dech. Kdyby se neotočila a neodešla od něj, kdyby před ním zůstala stát s tím drobným koketním úsměvem na rtech a téměř hladovým výrazem v očích, co by udělal? Na otázku, co by se bývalo mohlo stát, mu jeho fantazie nabízela mnoho barvitých odpovědí, jež se točily kolem představy jeho rukou zabořených do jejích voňavých kadeří a jeho hladového těla tisknoucího ji nemilosrdně proti kamenné zdi laboratoře.
Byl si nejasně vědom záchvěvů touhy v podbřišku a přemýšlel, proč nedokáže najít motivaci k tomu, aby si začal bezvýznamný poměr s nějakou bezejmennou diskrétní čarodějkou. Nebylo pochyb o tom, že by sexuální vztah s Hermionou Grangerovou mohl v jeho životě způsobit nevýslovné komplikace, navíc ona prostě nebyla někým, s kým by mohl jen tak prázdně flirtovat. Byla příliš inteligentní, příliš složitá a citlivá na takovou aférku. A přestože si to nechtěl přiznat, stala se pro něj něčím víc než jen pouhou kolegyní, víc než jen obyčejným objektem chtíče. Začít si milostný poměr s Hermionou by s sebou přineslo nejednu citovou vazbu a Severus Snape o žádné citové vazby ani v nejmenším nestál.
Byly skoro tři hodiny odpoledne, a každou chvíli měla dorazit Hermiona, aby projednali obnovení smlouvy. Náhle byl celý dychtivý zmizet z jim oběma důvěrně známého prostředí, zvedl se z koženého křesla a cestou odhodil na židli pod oknem plášť. Oblečený do obvyklého černého kabátce a kalhot sestoupil po schodech a vyšel z domu. Zavřel za sebou dveře, nenuceně se opřel o jejich zárubeň a očekával Hermionin příchod.
ssSss
Toho rána se Hermiona oblékla s největší pečlivostí. Byl typický londýnský letní dusný den, a tak zvolila oblíbené džíny a bílou krajkovou letní halenku. Chodidly vklouzla do sandálů a s hůlkou zastrčenou do zadní kapsy u kalhot vyšla z domu a přešla Kensingtonské náměstí stahujíc si za chůze vlasy do ohonu. Rozhodla se projít parčíkem a ještě dávno předtím, než došla na jeho stranu náměstí, spatřila Severuse, jak na ni čeká na schodech vedoucích ke vchodu. Usmála se jeho oděvu - každý v Londýně se podle všeho toho dne oblékl přiměřeně počasí s výjimkou Severuse Snapea. Zaznamenala dobře známý těžký černý kabátec a dumala nad tím, jak to pro všechno na světě dělá, že se v takovém vedru nevypaří. Když přecházela ulici, nervózně polkla. Pevně doufala, že se jí chystá nabídnout smlouvu na dobu neurčitou, on však nebyl vždycky předvídatelný, a tak do jisté míry uvažovala i nad tím, zda za poslední tři měsíce nepřekročila jím stanovené hranice víckrát, než bylo zdrávo. Když stoupala po schodech, váhavě se usmála.
"Někam se chystáte?" otázala se. "Žila jsem v domnění, že s vámi mám ve tři domluvenou schůzku."
"Také že ano," odvětil. Přejel pohledem obě strany ulice a nabídl jí paži. "Pojďte se mnou," pokynul jí.
"Kam?" zeptala se zmateně.
"Na poněkud neutrálnější půdu."
"Proč?"
"Myslím, že je načase si o něco otevřeněji promluvit, a nemám v úmyslu činit tak zde," řekl a věnoval jí pronikavý pohled.
Hermioně začalo pod žebry bušit srdce jako o překot, avšak neměla v úmyslu dát tu náhlou vlnu paniky znát na svojí tváři.
"Ale kam máme namířeno?"
"Nedůvěřujete mi?" ušklíbl se a znovu jí nabídl loket.
"Jistěže ano," ozvala se nejistě a přijala jeho rámě s úsilím nenechat na sebe působit jeho blízkost.
Zatočil se na místě a ona zavřela oči, když se přemístili, přemáhajíc protivný stlačující pocit nepříjemně staženého hrudníku. Ještě předtím, než otevřela oči, ucítila slaný závan mořského vzduchu a zachvěla se vlivem náhlého poklesu teploty. Pustil její paži a ona otevřela oči. Stáli na vršku zarostlém travinami a jetelem jen několik metrů od rozeklaného útesu padajícího ostře do šedého rozbouřeného moře. Nebe bylo zatažené a mořský vánek způsoboval, že zde bylo o několik stupňů méně než v Londýně.
"Kde to jsme?" zeptala se zamračeně při pohledu na neznámou krajinu.
"Hádejte," odvětil usmívaje se její zmatenosti.
Rozhlédla se kolem sebe. Prudký pokles teploty dozajista dával tušit, že se nacházejí o něco severněji než předtím.
"Skotsko?"
"Západní Irsko," oznámil jí. "Poloostrov Dingle, abych byl přesný."
Znovu se podívala kolem sebe.
"V Irsku jsem nikdy nebyla." Pak obrátila pozornost k Severusovi. "Proč tu jsme?"
"Zachtělo se mi trochu se projít," zabručel. Všiml si, že se Hermiona v sychravém povětří třese zimou, a vykouzlil teplý šedý plášť. "Je vám chladno," řekl tiše, podal jí plášť a záměrně se při tom vyhnul pohledu na její zimou ztuhlé bradavky rýsující se pod jemnou látkou halenky.
Vzala si od něj plášť a přehodila si ho přes ramena, načež ho následovala, když se od ní odvrátil a vydal se kolem vrcholku útesu. Nyní, když se její nahé paže zahřály, mohla si naplno vychutnat pocit svěží trávy pod nohama obutýma do sandálů.
Přejel po ní postranním pohledem.
"Doopravdy si přejete pokračovat v práci pro mě, Hermiono?"
"Vy víte, že ano," pravila rozhodně.
"Proč?"
Svou odpověď chvíli zvažovala.
"Protože se mi ta práce nesmírně líbí. Oceňuji skutečnost, že jste mi umožnil sjednávat vlastní smlouvy, plat je více než přiměřený... a, abych byla zcela upřímná..."
Zadíval se na ni z pod černých vlasů a potěšil ho lehký nádech červeně, která jí zbarvila tváře.
"Líbí se mi vaše společnost. Strašně byste mi chyběl, kdybych s vámi už nemohla pracovat." A upřela zrak do trávy, neodvažujíc se na něj pohlédnout. Dlouho mlčel a ona začala panikařit. "Já vím, že ze mě neskutečně vyšilujete, Severusi, a pokud cítíte, že už mě u sebe nechcete, tak slibuji, že to pochopím. Vím, že mám sklony blábolit, ale budu se to snažit zlepšit... tedy, já myslím, že už jsem to hodně zlepšila, vážně, ale mohu se snažit ještě víc..."
"Hermiono," přerušil ji hlasitě.
"Ano?" vyhrkla a konečně našla odvahu k němu vzhlédnout.
"Teď blábolíte," položil si prst na rty.
"Ano, já vím. Někdy mě hrozně znervózňujete."
Zastavil se na místě a ona do něj málem vrazila.
"A proč vás tak hrozně znervózňuji?" protáhl lenivě a do jeho hlasu se vkradl neklamně flirtovný podtón.
Setkala se s jeho očima a takřka bez dechu vydržela jeho pohled. Založil si ruce na hrudi a zůstal stát v očekávání její odpovědi.
"Prostě to tak je," zabručela, prošla kolem něj a při chůzi opět zabořila zrak do trávy.
Dvěma dlouhými kroky se ocitl vedle ní a pokračovali mlčky v chůzi. Nakonec opět promluvil:
"Myslíte, že jsme spolu v uplynulých několika měsících vycházeli?" zeptal se tiše.
"Ano," prohlásila. "Lépe, než bych si kdy dokázala představit. Souhlasíte?"
Zpomalil a pak zastavil se zrakem upřeným na potápějícího se kormorána.
"Ano, souhlasím. Myslím, že jsme se povětšinou dokázali náležitě chovat."
Sledovala směr jeho pohledu a postavila se vedle něj.
"Řekla bych, že jsme se vyrovnali s jistými tématy jako zcela dospělí lidé," dodala s nádechem sarkasmu a on ze sebe vyrazil krátké zasmání.
"Řekl bych, že ano." Pak se k ní otočil a zamračil se na ni. "Ale existují témata, kterým se budeme i nadále vyhýbat, a tak by to mělo rozhodně zůstat."
Střetla se s jeho pronikavým pohledem a přemýšlela, zda mluví o Lily Evansové, o noci, kdy vzal Brumbálovi život, nebo o jejich očividné vzrůstající vzájemné náklonnosti.
"Opravdu považujete za rozumné pokračovat, Hermiono?"
Rychle polkla, zneklidněná jeho jemným tónem.
"Jinak bych tady nebyla," zamumlala zasažená silou jeho pohledu.
Znovu přerušil jejich oční kontakt a pohlédl na šedé vody Atlantiku.
"Pokud jste si jistá, že tohle je to, co chcete, pak je to místo vaše na tak dlouho, jak si budete přát."
Poznámka:
Poloostrov Dingle je nejzápadnější částí Evropy (pokud nepočítáme Island). Na procházku se Severusem je to místo jistě pěkné:-)
