Tohle se překládalo samo...Podrobně si prohlédla jeho obličej.
"Potkal jsi někoho, s kým bys chtěl být?"
"Ani ne," zakroutil hlavou, "raději bych byl úplně volný. Německo Manželský zákon ještě nepřijalo a nevypadají, že by se na to chystali." Zvědavě se na ni zadíval. "Jestli jsi rozhodnutá zůstat v Británii, pak pro tebe rozvod bude znamenat, že se budeš muset do šesti měsíců znova provdat. Ten tvůj chlap - vezmeš si ho?"
Hermiona se vyhnula jeho zkoumavému pohledu a zavrtěla hlavou.
"Ne, jeho si vzít nemůžu."
"Je to mudla?" zajímal se Teo a pak se zašklebil. "Nebo už je ženatý?"
"Je to komplikované," škubla rameny, "raději bych o tom nemluvila."
"Tak dobrá," poposedl si. "Zpět k věci. Posledních pár týdnů jsem strávil studiem britského kouzelnického manželského práva a vypadá to, že máš nárok na polovinu všeho, co vlastním."
"Ne," potřásla prudce hlavou. "Nechci polovinu všeho, co vlastníš. Podrobnosti mohou být předmětem dohody, pokud s tím oba vyslovíme souhlas. Vím, žes to byl ty, kdo odešel, ale já chci jen málo. Určitě nemám zájem připravit tě o polovinu majetku."
"Nějak se ale vypořádat musíme," zkřížil Teo paže na prsou. "Co tedy chceš?"
Neochvějně mu pohlédla do očí. Tento dům si zvykla považovat za svůj domov. Lanceova zřídkavá a často zábavná společnost jí byla velice vítaná a Moe se stala její přítelkyní a důvěrnicí. Hermioně se vůbec nezamlouvalo, že by to tady měla opustit, a rovněž nedokázala přenést přes srdce myšlenku, že by žila daleko od Severuse.
"Chci tenhle dům. Tedy - tu jeho polovinu, které jsi vlastníkem. Nic víc."
"Tenhle dům?" zamračil se Teo. "Ne, s tím nemohu souhlasit. Je to tady v Londýně můj jediný majetek. Kde bych jako měl bydlet, když se rozhodnu vrátit?"
"Mně je úplně fuk, kde budeš bydlet," ztvrdl jí pohled. "Buď si pro mě za mě v nějakém zatraceném hotelu. Nemyslím, že po tobě žádám tolik, Teo: vlastníš nemovitost v Berlíně; vím, že ještě pořád máš ten dům v Cambridgi - a to od Londýna není daleko. Mimoto je mi jasné, že si můžeš dovolit v Londýně koupit další dům, a to ani nezmiňuji ten, který má Kordélie na Grosvenorském náměstí."
"Můžeš tady dál žít, pokud si to přeješ, a polovina mého podílu bude formálně tvoje, ale to je všechno, na co máš nárok," prohlásil zachmuřeně.
"Teo," vyprskla a zrudla, "nežádám tě o polovinu z ničeho dalšího. Chci tady žít; chci, aby byla spodní část domu moje a jenom moje. Mohu po tobě chtít polovinu tvé berlínské nemovitosti a půlku tvých peněz, pokud se mi zlíbí, ale já jsem ochotná se těchto nároků vzdát, pokud na mě přepíšeš vlastnická práva k podílu na tomto domě."
"Nehodlám ten spoluvlastnický podíl převádět," zavrtěl hlavou, "a jsem si skoro jistý, že si ty nemůžeš dovolit mě vyplatit."
Vstala z křesla a vztekle rázovala po místnosti.
"Chci tady dál bydlet. To je všechno, o co žádám."
"Už jsem ti přece řekl, že tady můžeš zůstat," odsekl.
"Ano, jenže já nestojím o to, aby ses mi tady poflakoval, kdykoli tě napadne pobýt v Londýně. Tobě by se líbilo, kdybych se objevila v tvém berlínském bytě, kdykoli by se mi zamanulo?" ptala se a její hlas nabýval na hlasitosti.
"No tak, Hermiono, měj rozum," zvolal. "Podle zákona jsem povinen dát ti polovinu svého podílu na tomto domě. Proč bych ti měl dávat celý?"
"Proč?" zaječela Hermiona nevěřícně. "Protože mi to dlužíš, ty blbče! Jak se vůbec opovažuješ říkat mně, abych měla rozum?" Nyní již studený hrnek čaje na krbové římse praskl a ona na něj s údivem pohlédla. Už uplynulo hodně času od chvíle, kdy byla naposledy dost naštvaná na to, aby jí magie unikla takovým způsobem.
Teo vstal z místa, postavil se k ní čelem a dal si ruce v bok.
"Shodli jsme se snad, že krach našeho manželství nebyla jenom má chyba, nebo ne?"
"Nebyla to jenom tvá chyba, Teo, ale tys byl ten, kdo utekl, a tohle je jediné zadostiučinění, které po tobě chci."
Provrtávali se očima, oba soptíce vzteky.
"Ne," odsekl paličatě. "Na to nepřistoupím."
"Potom já nebudu souhlasit s rozvodem," procedila Hermiona skrz zaťaté zuby.
Zírali jeden na druhého a téměř v přesném souladu oba vytáhli hůlky a namířili je na toho druhého. Než však stačil kdokoli z nich přikročit k činu, rozlétly se dveře dokořán a dovnitř se vbelhal Lance opíraje se o hůl.
"Co je to tady za rámus? Slyšel jsem, jak se něco rozbilo! Co..." Slova mu odumřela na rtech, když si povšiml svého prasynovce. "Ty!" vykřikl a šoural se rychle k Teodorovi.
"Ahoj, strýčku Lanci," sklonil Teo hůlku.
Než však stačil zaujmout obranný postoj, napřáhl Lance svoji hůl a praštil ho přes paži, jen to zadunělo.
"Ty kluku jeden pitomá!"
"Au!" vyjekl Teo a couval vzad před rozezleným strýcem.
Lance ho znovu udeřil holí.
"Ty mizerný, do sebe zahleděný maminčin mazánku!" A znovu ho uhodil.
"Přestaň mě mlátit, ty starý blázne," bránil se Teo a třel si paži. "Co tě to u všech všudy popadlo?"
Hermiona se nedokázala ubránit zlomyslnému úšklebku.
"Co tě to napadlo opustit takhle svoji ženu, ty kluku bláznivá?" dotíral Lance a dál výhrůžně mával holí.
"Lanci, možná bys nám mohl pomoci," navrhla Hermiona, "když dáš pryč tu hůl. Rozhodli jsme se s Teem, že se dáme rozvést, ale trochu se potýkáme s podmínkami dohody."
"Měl bys jí dát všechno, co si zaslouží," prohlásil Lance přivíraje zlostně oči. "Kdysi jsem si myslel, že jsi správný chlap - než jsi utekl jako nějaký ustrašený puberťák."
"Já chci jenom jednu věc, ale Teo není ochoten mi tuhle jedinou laskavost udělat. Jsem ráda, že jsi tady, Lanci, protože si myslím, že to bude vyžadovat i tvůj souhlas."
Lance dál zabodával pohled do Teodora, ale hůl už spustil dolů.
"O co jsi ho žádala, Hermiono?"
"Nechci nic víc než jeho polovinu tohoto domu," řekla stručně. "Předpokládám, že to budeš muset schválit, Lanci, jelikož ti náleží horní část budovy, a ať už budeš chtít jednou odkázat svůj spoluvlastnický podíl komukoli, já se tomu podřídím."
"Inu, já ještě nemám v úmyslu natáhnout bačkory," odfrkl si Lance pobaveně, "takže to můžeme vyřešit, až to bude na pořadu dne." Obrátil pozornost zpět k Teodorovi. "Proč jí ten dům nedáš, chlapče?"
"A kde mám jako být, když se budu chtít vrátit do Londýna?" tázal se Teo.
"Kde bydlíš, když jsi v Paříži? Nebo v Římě?" opáčil Lance a Teo se zakabonil.
"U příbuzných, přátel nebo v hotelu."
"Tak to uděláš stejně, až budeš v Londýně," pokrčil rameny Lance. "Žije tady tvá rodina, ty pitomče. Bydli si u matky... jdi ke Gawainovi... nastěhuj se do Dorchesteru nebo Savoye. Nejsi přece bez halíře."
Hermiona zabrousila očima k Teovi: nevypadal příliš potěšeně ze zjištění, že je jeho strýc na její straně.
"Ty a já sdílíme tento dům od mých sedmnáctých narozenin, strýčku Lanci," řekl rozmrzele. "Copak ti nevadí, že už tady nebudu?"
Lance teatrálně protočil panenky.
"Nehraj na mě přecitlivělou buznu, Teodore Notte. Zůstal jsi tady snad někdy delší dobu? Ne! Vyrážel jsi do světa s tím svým mizerným bratrancem a hulil kouzelného draka, promiň mi ten výraz. Hermiona to tady na druhou stranu má moc ráda a dělala mně i Moe výtečnou společnost. Pracuje naproti přes ulici... Dej jí ten dům, Teo. Ty víš, že tě budu postrádat, ale tohle je to nejmenší, co pro ni můžeš udělat."
Teo si rozčarovaně založil ruce a zuřivě pohlédl z Lance na Hermionu. Nakonec ze sebe vyrazil znechucený povzdech.
"Dobře, ten dům dostane."
"To už je lepší!" rozzářil se Lance. "A teď sem pojď a obejmi svého starého strýčka," nařídil mu.
Teo napůl pobaveně a napůl podrážděně popošel k němu, objal ho a nad jeho drobnou hlavou obrátil na Hermionu oči v sloup. Hermiona se na něj zakřenila, Lanceovo zastání ji ale dojalo a také se jí ulevilo, že může dál bydlet v domě.
Lance od synovce odstoupil a ještě naposledy ho dloubl do paže holí.
"Au! Ty ztřeštěný starý blázne," vyjekl Teo a mnul si ruku. "Za co ksakru bylo tohle?"
"Už nikdy se ke slušné ženě takhle nechovej!" přimhouřil Lance oči a zahrozil Teovi kostnatým prstem. "A teď," navázal, "kdy půjdete zažádat o rozvod?"
"Zítra ráno, řekla bych," navrhla Hermiona, obracejíc se na Tea, zda souhlasí - nadšeně přikývl. "Ministerstvo kouzel otevírá v devět a vyřízení rozvodu by mělo trvat jen několik hodin. Možná, že už zítra touhle dobou budeme oba volní a svobodní."
Lance se zamračil a pohlédl na Hermioninu levou ruku.
"Pořád je tu ale ta potíž s vašimi snubními prsteny," zabručel. "Kouzelnické přísahy, které jste složili, vyžadují magicky silné odvolání a existuje jen málo čarodějek a kouzelníků, kteří by byli dostatečně schopní a znalí těch správných zaklínadel."
Hermionina i Teova tvář zesmutněla.
"Prsteny byly ukuty v Reykjavíku," sdělil jim Teo. "To se tam budeme muset vrátit, aby je odstranili? Island je na přemisťování příliš daleko."
"To bych neřekl," potřásl Lance hlavou, "vlastně jsem přesvědčený, že máme řešení mnohem blíž, než si myslíme." Spiklenecky mrkl na Hermionu. "Myslím, že dobře známe někoho, kdo má jistou zkušenost se sliby věrnosti, někoho, kdo možná v minulosti sám zkoumal, jak přesně se dá zvrátit magie, jíž jsou tyto prsteny prodchnuty."
Hermiona zalapala po dechu, když si uvědomila, kam Lance míří.
"Řekla bych, že máš pravdu. Myslíš, že bude znát příslušná zaklínadla?"
"Jsem si tím skoro jistý," pravil Lance a belhal se zpět ke dveřím. "Být vámi, požádal bych o pomoc jeho." Věnoval Hermioně významný pohled, když procházel kolem ní, načež vyšel z místnosti.
Teo Lance pozoroval, jak se šourá z pokoje, a tvářil se zmateně.
"O kom to mluví?"
Odmlčela se, než odpověděla:
"O Severusovi Snapeovi."
"Severus?" zatvářil se lehce znepokojeně. "Proč by měl Severus vědět, jak zrušit takové přísahy? On a moje matka měli prostý civilní obřad bez kouzelnických přísah."
"Mám pocit, že kdysi znal někoho, kdo složil slib věrnosti," odvětila rozpačitě s obavou, aby neprozradila příliš. Střetla se s jeho pohledem. "Požádáme ho, aby sem zašel?" Tušila, že Teo pravděpodobně nebude chtít vidět ani matku, ani Severuse.
"Myslím, že bychom asi měli," třel si ustaraně čelo. "Můžeš mu poslat vzkaz tak, aby se matka nedozvěděla, že jsem tady? Raději bych to měl všechno za sebou dřív, než se s ní uvidím."
Hermiona pokývla a vytáhla z pásku džínsů hůlku. Letmý pohled ven jí prozradil, že se opět rozpršelo, tudíž bylo nepravděpodobné, že by v parku uprostřed náměstí byl někdo z mudlovských sousedů. Vyčarovala Patrona a se zalíbením se dívala, jak stříbřitá vydra ladně vyskočila oknem a zmizela jim z dohledu.
"Teď budeme čekat."
Pár poznámek k překladu:
Lanceův výraz "puffing the magic dragon" je zřejmě odkaz na píseň Puff, the magic dragon, kterou v roce 1963 nahrála skupina Peter, Paul and Mary a o níž mnozí věří (v rozporu s tím, co tvrdí členové skupiny), že je o kouření marihuany.
Pohled z výšky na Grosvenorské náměstí v londýnské čtvrti Mayfair - jedno z míst, kde by Teo klidně mohl bydlet, protože tam Kordélie má dům;-)
