Odmítnutí (22. kapitola 1/3)

Nebyla jsem si do poslední chvíle jistá, zda to stihnu, ale podařilo se, a tak vám kromě přání krásného prožití vánočních svátků přináším jako dárek pod pomyslný virtuální stromeček i další pokračování překladu Odmítnutí (aneb hlavní hrdinové ještě naposledy váhají, ale příště vážně už...;-)). V úvodu báseň W. B. Yeatse (1865-1939) Father and child z pásma A woman young and old vydaného roku 1933. Pěkně si to užijte - Vánoce i četbu:-)

22. Pověst z nejhorších

Do stolu mlátím, z úst zní slova hanlivá,

neb vím, že slušní se proti ní hlásí,

muži i ženy ji

s člověkem spojují,

jenž pověsti z nejhorších požívá;

však slyším ji pro něj plát,

jak překrásné má vlasy

a jarního větru v očích chlad.

W. B. Yeats, Otec a dítě

---

ssSss

Severus zdvihl ke rtům šálek kávy a ušklíbl se: léta špionáže ho naučila porozumět řeči těla osob v okamžiku, kdy vstoupily do místnosti, a pokud mohl usuzovat z Kordéliina ledového pohledu a vyzývavě vystrčené brady, chystala se k hádce.

"Dobré ráno, Severusi," pravila chladně, usedajíc na protější židli a natahujíc se pro čajovou konvici.

"Dobré ráno," odvětil, zdvihl svůj výtisk Denního věštce a prohlédl si fotografie z plesu na čtvrté straně. "V dnešním vydání je vcelku půvabný záběr tebe a Narcisy Malfoyové."

Na okamžik zdvihla k novinám oči, ale pak obrátila pozornost zpět ke svojí snídani.

"A jak sis užil ples ty, Severusi?"

Pohlédl na ni nad okrajem Věštce.

"Obecně nejsem příznivcem takových událostí, ale myslím, že se to docela vydařilo. Ty jsi byla spokojená?"

Neodpověděla mu a namísto toho elegantně odložila šálek čaje na podšálek a propletla si prsty.

"Považoval jsi za vhodné zmizet s Hermionou téměř na hodinu pryč. Nech mě hádat: ta chudák holka měla příhodně opět problémy se svým svatebním prstenem?"

Odložil noviny a naklonil se dopředu s čelem zvrásněným rozhněvaným zamračením.

"Pokud je mi známo, Kordélie, tak včera večer s prstenem problémy neměla, neboť tvůj syn se podle všeho choval slušně."

"Tak proč jste se vy dva na tak dlouho vypařili? Chceš mi namluvit, že ona odešla domů a pouhou shodou okolností jsi ty nebyl na plese v tu samou dobu?"

"Ne, nepopírám, že jsme strávili téměř hodinu pohromadě. Nemám dojem, že by ti do toho něco bylo, a naprosto mi uniká, proč bych se ti měl zodpovídat ze svých činů. Nicméně bylo tam víc důvodů, proč jsme odešli ze sálu: byla unavená a uvnitř jí bylo příliš horko; o něco dřív toho dne uzavřela výhodnou smlouvu se svatým Mungem a já jí slíbil, že to oslavíme; oba jsme samotáři a je nám docela dobře ve společnosti toho druhého. Chceš, abych pokračoval?" vyštěkl.

"Abych byla zcela upřímná, Severusi, nechápu, proč jsi musel opouštět naše hosty. Copak by nepomohlo ochlazovací kouzlo? A vzhledem k hojnosti šampaňského na plese nerozumím, proč jste museli chodit slavit někam jinam," zkřivila podrážděně obočí.

"Když všechno uvážím, tak naprosto neshledávám důvod, proč bych měl být nucen vysvětlovat naši nepřítomnost. Část delegace z ministerstva se odebrala do haly zakouřit si; několik hostů si odneslo šampaňské ven, aby unikli tomu vedru v sále; Hermiona a já jsme si vyšli na čerstvý vzduch. Je v tom snad nějaký problém?"

Kordélie netrpělivě poklepávala upravenými nehty na naleštěnou desku stolu.

"Nehraj si přede mnou na nevinného, Severusi. Ty víš moc dobře, proč to bylo nepřijatelné: je to mladá dívka, a i když se může zdát společensky únosné, abyste vy dva trávili dlouhé hodiny zavření dole v laboratoři, určitě není přijatelné, abyste uprostřed plesu zamířili pryč před zraky stovek hostů."

"Jak jsi právě správně zdůraznila, Kordélie, byly tam stovky hostů a já jsem si jistý, že si naší nepřítomnosti nevšiml nikdo kromě tebe." Z jejího náhlého mlčení poznal, že měl pravdu: nikdo jeho a Hermioninu nepřítomnost nekomentoval.

"Když všechno uvážím," zazírala na něj, "a i když odhlédnu od toho, jaká je momentální situace mezi Hermionou a Teem, pořád je to moje snacha a já trvám na tom, že tyhle vaše stále častější úniky před lidmi jsou nevhodné."

Sevřel ruce v pěst a jeho zlost se znásobila.

"Dobrá, když už jsme u tématu nevhodného chování, na seznamu hostů bylo jedno jméno, jehož přítomnost mě obzvlášť zarazila. V Edinburghu si můžeš dělat, co se ti zlíbí, Kordélie, ale nikdy jsem si nemyslel, že mi takovým způsobem hodíš svůj soukromý život do tváře." Docela si vychutnal výraz šoku, který ovládl její rysy.

"A tohle má znamenat co přesně?" zkřížila paže v obranném postoji.

Střelil po ní vražedným pohledem.

"Nepředstírej, že netušíš, o čem mluvím; dobře víš, jakou roli jsem za války hrál. Vážně si myslíš, že jsem nevyužil svých schopností, abych si prověřil svoji snoubenku dřív, než se jí takříkajíc upíšu?"

Kordélie chvíli jen otevírala pusu jako ryba na suchu.

"Ty jsi měl tu drzost hrabat se v mém soukromém životě dřív, než jsme se vzali?"

"Já jsem se v tvém soukromém životě nikdy nehrabal, drahá," pronesl kousavě. "Dal jsem si jen za úkol zjistit, do čeho přesně se to pouštím, a než jsme se vzali, tak jsem na tvůj soukromý život přistoupil. Za celou dobu jsem nikdy nezasahoval do tvých víkendových záležitostí, ale včera mě docela překvapilo, že jsi poprvé od doby, kdy se z nás dvou stali manželé, překročila hranici a pozvala k nám domů onoho konkrétního hosta."

Ohromeně na něj hleděla, očividně zaražená ze zjištění, že o jejím milenci celé ty roky věděl. Pak sklopila zrak.

"O to se ale vůbec nejedná; mám za to, že jsme mluvili o Hermioně."

"Já si naopak myslím, že o to se jedná především: až do dnešního dne jsem do tvých soukromých záležitostí nezasahoval, Kordélie, ale pokud mi k tomu zavdáš příčinu, mohu ti život podstatně zkomplikovat."

"Co si to vůbec dovoluješ vyhrožovat mi, Severusi Snape," přivřela zlostně oči.

Pokrčil rameny a ušklíbl se na ni.

"Pokud mi to budeš ztěžovat, oplatím ti stejnou měrou. Nechal jsem tě žít tvůj vlastní život, Kordélie, a naléhavě tě žádám, abys projevila stejnou ohleduplnost i ty vůči mně."

Vstala od stolu a rozzuřeně mrštila ubrousek na talíř od snídaně s netknutým toastem.

"Tento týden budu ve Francii," oznámila mu a vylétla z místnosti, aniž by čekala na odpověď.

Hleděl za ní, jak odchází, a vyzývavý úšklebek mu rychle odumřel na rtech. Strávil téměř dvacet let života hraním dvojrole profesora lektvarů a oddaného Smrtijeda. Byl už unavený vším tím podváděním, předstíráním a špehováním. Líbil se mu relativní poklid, v němž žil od pádu lorda Voldemorta, postrádající jakékoli komplikace. Jenže to vypadalo, že jeho žena nebude jen tak nečinně přihlížet a nedovolí mu, aby se oddával své narůstající touze po Hermioně Grangerové. Možná, že nastal čas, aby dívku zařadil zpět do role pouhé zaměstnankyně. Situace byla příliš složitá; nebylo možné, aby to takhle pokračovalo dál.

ssSss

Hermiona se v neděli ráno vzbudila krátce po desáté s pocitem naprostého zmatku. Její černé šaty byly úhledně přehozené přes židli stojící před toaletním stolkem a ona měla na sobě pyžamo. Na okamžik ji zachvátil šok - copak ji Severus odnesl domů a převléknul ji? Ale jak se tak dívala na složené šaty z předchozího večera, uvědomila si, že to musela být Moe. Lehla si zpět na polštář a přetáhla si peřinu přes hlavu nechápajíc, jak mohla být tak neskutečně hloupá, že dokázala usnout na židli v Severusově střešní zahradě.

Povzdychla si. Co si pro všechno na světě o ní musí myslet? Byl na ni naštvaný nebo snad byl podobně zklamaný jako ona sama? Vzpomněla si na věci, které jí řekl: na poklony ohledně jejího vzhledu a na bezchybné závěry, k nimž dospěl. Řekl jí, že vypadá nádherně, že má pro její svatební šaty obzvláštní slabost a že jeho opojení nemá nic společného s alkoholem. Zavřela oči a připomněla si smělost, s jakou jí svlékl pláštík, a ze rtů jí uniklo zasténání při vzpomínce na jeho dotyk na její nahé kůži, na teplo, jež z něj vyzařovalo, když spolu tančili, a na to, jak ji jeho dech hladil na tváři.

Její pozměněné šaty nakonec splnily svoji úlohu. Po předešlé noci se nedalo popřít, že jeden po druhém touží. Od chvíle, kdy zjistila, jaké city k němu chová, ji čas od času jímaly pochybnosti, jestli je její náklonnost opětovaná. S jistotou očekávala, až se v úterý ráno opět setkají v laboratoři, že se Severus bude chovat stroze, formálně a neosobně. Jenže jí bude jasné, že i přes tuto pečlivě postavenou obrannou fasádu ji chce stejně tak, jako ona chce jeho.

Zamířila ke dveřím a z věšáku sundala župan. Po všem tom šampaňském nutně potřebovala čaj a v kuchyni slyšela Moe, jak při práci pobíhá sem a tam a pobrukuje si.

"Dobré ráno, Moe," zabručela, s rukama nad hlavou se protáhla a posadila se ke stolu.

"Dobré, slečno Hermiono," odvětila Moe zvesela. Odlevitovala ke stolu talíř lívanců. "Slečna dostala sovu," dodala a pokynula ke složenému kousku pergamenu ležícímu na stole.

Hermiona se natáhla po vzkazu, okamžitě rozeznávajíc Padmin rukopis. Rozložila pergamen a rychle si přečetla obsah: Dean vezl děti na oběd ke svojí matce a Padma chtěla vědět, jestli by si k ní Hermiona nepřišla popovídat. Třebaže měla kolem žaludku nepříjemný pocit z toho, co jí chce kamarádka asi říct, byla Hermiona za tuto příležitost k rozhovoru vděčná. Naprosto nezbytně potřebovala společnost jiné ženy, které by se mohla svěřit, a předchozího dne se jí nelíbilo, za jak rozpačitých okolností se spolu rozloučily. Vzhlédla, když Moe přinesla ke stolu konvici s čajem.

"Panu Severusovi se líbily slečniny šaty?" zeptala se skřítka.

"Ano, Moe," uchechtla se Hermiona. "Můžeme, myslím, bezpečně konstatovat, že Severusovi se moje šaty docela dost líbily."

ssSss

Když Padma otevírala vchodové dveře, radostně se usmívala.

"Jen pojď dál," zamumlala. "Mám tady protentokrát uklizeno."

Hermiona překročila práh. Padmin dům nebyl takhle tichý a klidný od doby, kdy se narodila dvojčata.

"Neměla jsem moc náladu vařit nedělní oběd," vysvětlovala Padma vedouc ji do kuchyně, "takže tu mám, obávám se, jenom sendviče a sušenky."

"Ty mi budou stačit," řekla Hermiona s povzdechem. "Padám hlady." Sedla si ke kuchyňskému stolu, zatímco Padma postavila na čaj.

"Tak jak bylo na plese? Povídej, přeháněj."

Než se Hermiona vypravila z Kensingtonského náměstí, slíbila si, že bude ke kamarádce upřímná; neměla příležitost si o tom, co se dělo mezi ní a Severusem, s nikým pořádně popovídat a měla dojem, že je načase, aby vyhledala radu spřízněné ženské duše.

"Tak především jsem se rozhodla nevzít si ty modré šaty."

"Cože?" vyhrkla Padma udiveně. "Vždyť tě stály celé jmění! Myslela jsem, že se ti líbí."

"Jsou docela pěkné, to připouštím. Ale když jsem si je vyzkoušela, usoudila jsem, že vyhlížím... nevím... příliš usedle a vyumělkovaně, myslím. Vypadala jsem jako napodobenina Kordélie. Chtěla jsem být trochu víc sexy."

"Kvůli Snapeovi?" zamračila se Padma a Hermiona zrudla.

"Ano, řekla bych."

"Jsem z toho tak trochu v šoku," potřásla Padma hlavou. "Ale pokračuj - co sis vzala na sebe namísto těch modrých šatů?"

"S trochou pomoci od Moe jsem pozměnila svoje svatební šaty a obarvila je na černo. Vypadaly překvapivě dobře - Moe na ně přidělala spoustu maličkých černých korálků."

"Předpokládám, že sis vzala i pláštík?" otázala se Padma se zdviženým obočím.

"Jistěže ano!" zasmála se Hermiona. "Nejsem zase tak zkažená, však víš."

"Tak pokračuj," usmála se Padma. "Šla jsi na ples, vypadala jsi svůdně..."

"No, prvních pár hodin bylo neskutečně nudných. Znáš mě, nejsem právě blázen do tance, ale hezky jsem si popovídala s Nevillem a byla tam taky Susan s bříškem a tak. Vypadá to, že čekají chlapečka."

"Jak ti připadali Neville a Hannah?"

"Smutní, oba dva," pokrčila Hermiona rameny. "Jí nabídli práci u Děravého kotle a do konce příštího týdne se má rozhodnout, zda ji přijme anebo ne."

Padma si sedla na židli a postavila před ně konvici s čajem.

"Tak pojďme přejít k té zajímavější části. Pokud tedy byla nějaká zajímavější část?"

Hermiona stáhla rty do úzké linky.

"Řekla bych, že byla, ale jestli budeš reagovat šokem a zděšením na všechno, co řeknu o Severusovi, tak nemá smysl, abych ti o tom vykládala."

"Mezi vámi dvěma k něčemu došlo?" vykulila Padma oči.

"Myslím, že ano," povzdychla si Hermiona a třela si obočí. "Ale nemusíš hned začít šílet, zas tolik se toho nestalo. Nevrhla jsem se na něj nebo tak, takže nepanikař."

"Hele, já budu hodná, slibuji," ujišťovala ji Padma. "Vím, že jsem včera nebyla zrovna ukázkou přátelské podpory, jenže pro mě to byl prostě hrozný šok. Tak už mi řekni, co se stalo."

"Takže - byla jsem vážně hrozně naštvaná, protože se ke mně za celý večer ani nepřiblížil. Dokonce mě ani nepřišel pozdravit. A to tančil prakticky s každou čarodějkou v sále, ovšem kromě mě. Abych to zkrátila, bylo už po jedné ráno, když jsem se konečně dostala k tomu promluvit si s ním. On se na slavnostních večeřích a podobných akcích chová opravdu docela jinak: nevím, jestli je to tím vínem nebo se jen tolik nehlídá, ale chová se prostě jinak. V práci spolu vycházíme většinu času skvěle a vedeme i docela zajímavé rozhovory, ale při těchto událostech je mnohem víc přátelský. Dokonce i flirtuje.

Tak či tak, trochu jsme si popovídali. Řekl mi, že vypadám hezky, což mě překvapilo, a omluvil se mi za to, že se se mnou do té doby nebavil. Tvrdil, že nás sleduje spousta zvědavých očí. Po několika minutách jsem se začala cítit vyčerpaná a řekla jsem mu, že půjdu domů, ale on mě prosil, abych nechodila, a vzal mě nahoru do své nádherné střešní zahrady, o které jsem neměla tušení, že tam vůbec je. Byla vážně skvostná; pěstuje tam mnoho bylinek a přísad do lektvarů a byla celá osvětlená svíčkami."

"Chápu," pronesla Padma a opět se zamračila. "Měl někdo nějaké poznámky k vaší nepřítomnosti?"

"To netuším," odpověděla Hermiona. "Já už se pak dolů nevracela, víš. Otevřel láhev šampaňského a připili jsme si na můj úspěch u svatého Munga, načež jsme trochu probrali lidi, kteří se očividně zajímají o skutečnost, že se z nás dvou stali takoví přátelé. A potom," zdvihla zrak k Padmě, nervózní z toho, že jí má říct o jejich tanci, "mě požádal o tanec."

"Požádal tě o tanec?" zatvářila se Padma překvapeně. "Na střešní zahradě?"

Hermiona pomalu přikývla a obrátila pozornost zpět k čajovému šálku.

"Hráli Čajkovského valčík; víš přece, jak zbožňuji Čajkovského balety. Takže ano, požádal mě o tanec." Rozhodla se raději nezmiňovat fakt, že jí sundal pláštík a hladil ji hřejivou dlaní po zádech.

"To je vcelku šokujícím způsobem romantické," konstatovala Padma s pokřiveným úsměvem na rtech.

"To bych řekla," zamumlala Hermiona a schovala si tvář do dlaní. "Merline, Padmo, já si tolik přála, aby mě políbil. Vím, že je to ode mě špatné, jenže já už skoro nedokážu myslet na nic jiného než na něj. Je to už hrozně dlouho, co jsem něco podobného k někomu cítila, popravdě, nejsem si vlastně jistá, zda jsem vůbec někdy cítila k někomu něco takového." Spustila ruce a po tváři jí skanula slza. "Co jen budu dělat?"

"Ach, Hermiono," vyhrkla Padma a v jejích očích se rovněž objevily slzy. Vstala ze židle, obešla stůl a pevně Hermionu objala. "Podívej, tys tohle neudělala schválně. Jak jsi říkala včera, ohledně toho, co cítíš, si nemůžeš pomoci. Nebudu předstírat, že to chápu - je to přece Snape, proboha - ale vidím, že tě opravdu přitahuje." Vykouzlila kapesník, podala ho Hermioně a ta se hlasitě vysmrkala.

"To není jen tím, že by se mi zdál atraktivní," vysvětlovala Hermiona přiškrceně. "Obdivuji jeho intelekt, jeho odvahu. Dokonce se mi líbí i jeho smysl pro humor a ty jeho zatraceně směšné černé hábity. Má neuvěřitelný hlas a fascinují mě jeho ruce, když jimi hladí výpary nad svým kotlíkem."

"Holka, ty jsi v tom až po uši," uchechtla se Padma.

"Já vím," zaúpěla Hermiona a znovu si skryla obličej do dlaní. "Jsem do něj úplně blázen a přitom je to tak pitomá, bezvýchodná a beznadějná situace."

"Podívej," prohlásila Padma, pustila Hermionu z objetí a nalila jí další šálek čaje. "Vím - včerejší odpoledne jsem strávila tím, že jsem se snažila tě přesvědčit, aby sis našla chlapa. Ale moje zdráhání ohledně Snapea nemá co dělat s tím, že je to... prostě... Snape. Jde o tu situaci, v níž se nacházíš. Žiješ v rodině Millových; on je s jednou z nich ženatý; je to Teův nevlastní otec, a co je nejdůležitější, musíš s ním pracovat. A k tomu všemu je to nesmírně komplikovaný člověk, Hermiono. Pokud se s ním zapleteš, jak těžký potom bude tvůj každodenní život? Všechno, co chci, je, abys byla šťastná, a kdybych si byť i jen na moment myslela, že milostný poměr se Severusem Snapem tě učiní šťastnou, tak bych tě v tom jedině podpořila. Ale za okolností, kdy jsi v uplynulém roce byla už jednou hrozně zraněná, já nesnesu vidět tě, jak ti někdo znovu ubližuje. Jakou budoucnost byste vy dva měli? Říkala jsi, to vím, že jeho manželství je jenom přetvářka, ale přesto přese všechno je pořád ženatý. A narozdíl od Tea je jeho žena tady. Může tohle mít dobrý konec?"

"Všechno, co mi tu říkáš, dává smysl, to nemohu popřít," utřela si Hermiona slzy. "I kdybych Tea někde vypátrala, nemám záruku, že bude souhlasit s rozvodem. A i kdyby souhlasil, jsem si jistá, že Kordélie by Severusovi podobným způsobem vstříc nevyšla - to by se jen dostala do situace, kdy by byla nucena se do šesti měsíců znovu provdat. A mimoto, tohle jsou všechno jenom hypotetické úvahy; vím, že ho přitahuji, ale občas ho i dovádím k šílenství a naprosto netuším, zda se mnou vůbec chce něco mít."

"Nechci, aby to vyznělo necitelně, ale kroky z tvojí strany, které by teď měly následovat, se mi zdají být více než zřejmé," pronesla Padma jemně. "Musíš se z těch citů k němu nějak dostat. Vím, že ti na té práci záleží a že v ní chceš pokračovat, takže to pro tebe bude těžké, když se s ním budeš muset tak často vídat. Ale ty to musíš udělat, Hermiono."

"Já vím," povzdychla si Hermiona zhluboka. "Je to tak; bude to hrozně těžké, ale musím to udělat."

Věděla, že má Padma pravdu. Možná, že nastal čas, aby Severuse zařadila zpět do role pouhého zaměstnavatele. Situace byla příliš složitá; nebylo možné, aby to takhle pokračovalo dál.

ssSss

Předchozí (21.4.) *** Následující (22.2.)

Odmítnutí (21. kapitola 4/4)

Poslední část dvacáté první kapitoly patří pravděpodobně k mým nejoblíbenějším v téhle povídce. Zvláštní, že co se mi obzvlášť líbí, se mi překládá snad ještě hůř než to, co mě nebaví. Nějak moc nešlo odbíhat od dítka, kterému se prořezávají snad tři zuby najednou, a překládat to po odstavcích. Takže jsem nebyla s překládáním tak rychlá, jak jsem chtěla - na druhou stranu ale přidávám přece jen o pár dní dřív než je můj klasický poslední den v měsíci;-)

Severus se pousmál výrazu čiré rozkoše na jejím obličeji, tiše pronesl další zaklínadlo a kolem zahrádky vzplanuly početné svíce, jež ozářily Hermioniny rysy teplým svitem.

"Je to tu podle vašich představ?" otázal se zavíraje za sebou branku.

---

"Je to absolutně dokonalé," rozplývala se a hltala celou zahradu očima, jak se pokoušela všechno co nejlépe vstřebat. "Pěstujete tady některé z přísad?"

"Ano, většina nenáročných bylin a rostlin pochází odsud. Zdejší teplota je regulovaná," vysvětloval.

"Proč jste mi o tom neřekl dřív?"

Obdařil ji jedním ze svých vzácných upřímných úsměvů.

"Je to jedno z mých nejpřísněji střežených tajemství; nevzpomínám si, že bych sem s výjimkou Lanceho někdy někoho přivedl. Většina Millových o tomto místě samozřejmě ví, ale když jsem se sem přistěhoval, bylo v naprosto havarijním stavu. Několik týdnů práce ho však brzy proměnilo ve výnosnou bylinkovou zahradu."

Znovu se rozhlédla kolem sebe, zaznamenala několik známých rostlin v terakotových květináčích a všimla si rovněž dvou širokých dřevěných zahradních židlí a stolku.

"Je to prostě nádherné," podotkla bezmyšlenkovitě, zcela pohlcená svým okolím. "Trávíte tady hodně času?"

"Příležitostně si sem za letních večerů chodívám číst. Čas od času sem za mnou zavítá Lance dát si sklenku před spaním."

Přešla k silné kamenné zdi, která jí dosahovala akorát k pasu, a zadívala se přes ostatní střechy na mihotající se londýnská světla. Postavil se vedle ní a mávnutím hůlky vykouzlil dvě sklenky na šampaňské; s dalším švihnutím se vedle skleniček objevila láhev Bollinger Réserve.

"Jak jsem slíbil - nechal jsem dát stranou láhev dobrého šampaňského, abychom oslavili váš úspěch." A s tím vytáhl zátku a nalil jim oběma po skleničce.

"Jste si jistý, že vás právě tahle sklenka neposune až za hranu, Severusi?" pousmála se. "Měla jsem dojem, jako bych vás slyšela říkat, že jste už lehce opojený?"

"Ano a mám dojem, jako bych také mluvil o tom, že moje opojení nemá s alkoholem nic společného," pronesl pomalu a podal jí sklenku s pohledem upřeným na její tvář.

Než mohla zareagovat na narážku v jeho slovech, pozdvihl sklenici.

"Na okouzlující společnice v podnikání, které mají podle všeho schopnost obměkčit i ta nejtvrdší srdce," řekl tiše.

Usmála se předpokládajíc, že tím myslí její úspěšné vyjednávání s lékouzelníkem Thwaitem, ale doufajíc zároveň v to, že má na mysli i sám sebe.

"Na mistry lektvarů, kteří jsou ochotni dát děvčeti šanci," odvětila.

Přiťukli si sklenkami a zdvihli je ke rtům.

"Tak," navázala a opřela se o kamennou zídku, "komu náležejí ty zvědavé oči?"

Vypadal, že ho její otázka překvapila.

"Chcete mi namluvit, že nikdo z vašich známých neprojevil zájem o to, jak jsme se dopracovali v tak relativně krátkém časovém úseku od nepřátelství ke kamarádství?"

"Skutečně projevili," souhlasila. "Lance mě permanentně otravuje ohledně toho, jak spolu vycházíme."

"Tak to jsme dva," zabručel Severus. "A Minerva také vypadá poněkud všetečně. Jako kdyby člověk dosažením osmdesátky automaticky ztrácel schopnost nestrkat nos do cizích věcí."

"Taky jsem si všimla," uchechtla se Hermiona. "Ale není to jen starší generace, kdo se nezdržel komentářů. I Neville a Padma vyjádřili jistý zájem."

"Neville Longbottom," ušklíbl se Severus, "kdo by si to byl pomyslel?" Zvažoval, že by na seznam přidal i Kordéliiny postřehy, ale rozhodl se, že si to prozatím ponechá pro sebe. "Vypadalo to, že jste k sobě dnes večer přitáhla obdivné pohledy vcelku slušného počtu hostů mužského pohlaví, a to nikoli v duchu pouhého kamarádství." Nechal svoje oči sklouznout po její postavě a ona prudce polkla.

"A tohle byste popsal jako kamarádství?" zeptala se a ukázala ze sebe na něj.

Zadíval se na ni s takovou intenzitou, že byla nucena odvrátit pohled.

"Jak byste to popsala vy, Hermiono?"

Zmohla se na pokřivený úsměv a zadívala se pryč přes tmavé obrysy okolních střech.

"Myslím, že bych to popsala jako bruslení na velmi tenkém ledu." Upila šampaňské a dál upřeně pozorovala tmavé siluety.

V příštích chvílích ani jeden z nich nepromluvil a přes hovor hostů se k nim z nižších pater donesla melodie malého orchestru, který najala Kordélie. Hudebníci náhle spustili další valčík a Hermiona zalapala po dechu, když ho rozpoznala.

"To je Čajkovskij - valčík z Šípkové Růženky." Na okamžik zavřela oči vychutnávajíc si důvěrně známé úvodní tóny.

Postavil sklenku na zeď.

"Smím vás požádat o tanec?" otázal se a nabídl jí rámě.

Hermioniny oči se rozšířily údivem.

"Cože?" zakoktala se. "Tady?"

"Proč ne? Jsme tu daleko od všech zvědavých očí a já se celý večer těšil, až si s vámi zatančím."

Kombinace světla svíček zrcadlících se v jeho tmavých očích a síly hudby ozývající se zdola ji téměř omámila a vložila chvějící se dlaň do jeho.

Zlehka ji dovedl doprostřed zahrádky, ale než ji sevřel v náručí, zdvihl ruce k jejím ramenům, přičemž ignoroval tázavý výraz jejího obličeje. Přiměl svoje náhle nejisté prsty ke klidu a rozepjal spony, jimiž byl k jejím šatům připevněn pláštík, načež ho odhodil na jednu ze zahradních židlí, aniž přitom spustil zrak z její tváře.

"Žena by nikdy neměla tančit v plášti," zamumlal.

Sevřel její pravou ruku svojí levačkou a položil volnou dlaň na odhalenou pokožku jejích zad, načež zdvihl koutek úst v úsměvu, když zareagovala zachvěním. Na vteřinu se zarazil a vstřebával dojem z její jemné pokožky, kterou cítil svojí dlaní, a nechal svoji ruku klesnout o něco níž po jejích zádech spokojený, že se mu konečně podařilo naplnit jednu z jeho dlouho střežených představ.

Položila ruku na jeho rameno a potlačila zasténání, které se jí dralo na rty díky znásobenému pocitu jeho těla přitisknutého k jejímu a jeho teplé dlaně na její nahé pokožce. Černé oči, které tak často považovala za nečitelné, se nyní zdály být vystaveny jejímu zkoumání a ona mohla v jejich hlubinách jasně spatřit jeho touhu.

"Hrajeme velice nebezpečnou hru, Severusi Snape," zašeptala a málem zapomněla dýchat, když začali tančit.

"A co za hru to přesně hrajeme, Hermiono Grangerová?" zeptal se a koutek jeho úst stále hrál oním spokojeným úsměvem.

"Nejsem si úplně jistá," odvětila třesoucím se hlasem.

"Tak proč je potom tak nebezpečná?" zašeptal jí u ucha a ona konečně dostala vše, po čem celý večer toužila - byla v jeho náručí a cítila jeho dech na tváři.

Neodpověděla; nevěděla, co říct, a její srdce bilo tak rychle, že si nebyla jistá, zda neomdlí, pokud se jí nepodaří uklidnit se. Zhluboka se nadechovala nosem pokoušejíc se zapamatovat si pocit jeho těla přitisknutého k jejímu, a během tance si uvědomila, že je stejně dobrý tanečník jako lektvarista.

"Tak trochu jsem očekával, že si budete pobrukovat vzhledem k tomu, že je to Čajkovského valčík," řekl tiše.

Usmála se a trochu se uvolnila.

"Mám dojem, že jsem zapomněla, jak se pobrukuje," odvětila bez dechu.

Věnoval jí spokojené pousmání a ona přemožená naléhavostí jeho pohledu položila hlavu na jeho rameno. Severus zavřel oči a sklonil bradu k temeni její hlavy pohlcený teplem, které vyzařovala, a jemností jejího parfému. Téměř nevědomky začal palcem hladit odhalenou kůži jejích zad a odměnou mu byl téměř neslyšný povzdech, který jí splynul ze rtů.

Hermiona trpce uvažovala nad nespravedlností okolností - pokaždé, když ten večer s někým tančila, měla dojem, že trvá věčnost, než hudba přestane hrát, ale teď, když si nic nepřála víc, než zůstat bez přestávky celé hodiny v náručí tohoto muže, dospěl krátký valčík ke slavnostnímu zakončení.

Jakmile hudba ztichla, oba se zarazili, a když se od sebe lehce odtáhli, jejich oči se do sebe vpily. Jeho zrak spočinul na jejích rtech a Hermiona si uvědomila, že kdyby jen trochu naklonila hlavu a pohnula se o pár centimetrů dopředu, jejich ústa by se setkala. Stěží věděla, co vlastně chce, neboť v té chvíli nedokázala myslet na nic jiného, než jaké by to bylo cítit jeho rty na svých, když on náhle uvolnil sevření s tichým: "Děkuji vám, Hermiono."

Snažila se nedat na sobě znát zklamání.

"Není zač," zašeptala.

Odstoupil ke zdi a ona ho následovala a chopila se třesoucími prsty svojí sklenky. Vzhlédla k němu, ale on hleděl do svojí sklenice očividně hluboce zamyšlený.

"Prozraďte mi, Hermiono," pravil a opět se k ní obrátil čelem. "Co budete dělat, jestli se Teo nikdy nevrátí zpátky?"

Smutně se na něj usmála.

"Nemám tušení, a to jsem tuhle otázku dostala v posledních týdnech několikrát." Upila ze sklenky. "Co budete dělat vy, jestli Kordélie nikdy neodejde?" zeptala se na oplátku.

"To nevím," ušklíbl se, "ale zatím jsem to nemusel řešit."

Oba se na chvíli odmlčeli a uvědomili si, že hudba již přestala hrát úplně. Severus sjel pohledem k hodinkám.

"Jsou dvě ráno," prohlásil. "Zanedlouho bude většina hostů odcházet. Musím jít dolů a s některými se rozloučit. Doprovodíte mě anebo byste raději zůstala tady?"

"Zůstanu tady, když slíbíte, že se sem vrátíte," řekla s nadějí.

Přikývl už napůl otočený ke kované železné brance.

"Vrátím se hned, jak budu moci."

Hermiona vydechla, když jí zmizel z dohledu, schovala tvář do dlaní a ramena jí poklesla, jak z nich náhle opadlo svíravé napětí. Co to pro všechno na světě dělá? Slíbila si přece, že tohle nedopustí, ale pokud za poslední hodinu něco zjistila, pak to, že je tímto složitým mužem zcela posedlá. Měla tyto pocity prostě ignorovat a doufat, že odeznějí?

Ruce se jí dosud třásly v důsledku jeho nedávné blízkosti a ona přešla malý prostor tam, kde odložil její pláštík. Stále ještě žasla nad tím, že měl smělost udělat takovou věc, přehodila si saténový kabátek přes ramena a s nohama stočenýma pod sebou se posadila na jednu z širokých dřevěných židlí. To, co mu předtím řekla, myslela vážně: nohy ji bolely a cítila se naprosto vyčerpaná. Zavřela oči v očekávání jeho návratu a přemýšlela, co se stane, než tato noc skončí.

ssSss

Trvalo půl hodiny, než Severus vyprovodil některé důležitější hosty. V plesovém sálu zůstalo ještě přes padesát lidí a on se rozhodl vrátit se na střešní zahradu, neboť soudil, že jeho nepřítomnost zřejmě projde bez povšimnutí. Jak stoupal po schodech, nabádal se k obezřetnosti: večer se choval s pro něj netypickou troufalostí, a přestože svých činů vůbec nelitoval, neměl v úmyslu nechat si věci vymknout z rukou.

Otevřel branku a se záchvěvem zklamání zjistil, že Hermiona tvrdě usnula na jedné ze zahradních židlí. Nehlučně za sebou branku zavřel, přešel k ní a pohlédl dolů na její dřímající postavu. Byla stočená na židli s pláštíkem omotaným kolem ramen a rty lehce pootevřenými ve spánku. Přes propracovanost jejích šatů a makeupu vypadala v tomto stavu neuvěřitelně mladě. Neubránil se úsměvu: valčík ze Šípkové Růženky se dokonale hodil.

Zalila ho vlna touhy, poklekl vedle ní a něžně odhrnul uvolněnou kadeř z její zardělé líce. Rozparek na sukni jejích šatů se vyhrnul nahoru a odhalil dokonale jemnou pokožku její nohy. V návalu touhy se naklonil, aby se jí dotkl, ale zarazil se. Pokud se kdy k takovému činu naskytne příležitost, přál si spatřit v jejích oříškových očích svolení a opětovanou touhu. S frustrovaným povzdechem se postavil.

"Moe?" zavolal tiše.

Drobná skřítka se před ním objevila s prásknutím. Hermiona se ani nepohnula.

"Pan Severus volal?" zeptala se a pohlédla na Hermioninu spící postavu.

"Říkal jsem si, jestli bys byla tak laskavá a přemístila slečnu Hermionu do její postele, Moe. Nebylo by vhodné, abych tak učinil já sám." Vrhl na Hermionin spící obličej poslední pohled a ustoupil stranou.

Skřítka přikývla a položila dlaň na Hermioninu paži. Luskla prsty a obě se přemístily, zanechávajíce Severuse samotného na střešní zahradě. Mávnutím hůlky nechal zmizet láhev šampaňského i se skleničkami a otočil se k návratu do plesového sálu přemítaje, k čemu by asi došlo, kdyby bývala neusnula.

Na protější straně Kensingtonského náměstí se Moe sama pro sebe usmála, když přetahovala přes svoji paní přikrývku. Vypadalo to, že všechno jde podle plánu. Pan Lancelot bude mít radost.

ssSss

Pro poslech valčíku ze Šípkové Růženky klikněte zde.

Předchozí (21.3.) *** Následující (22.1.)

Odmítnutí (21. kapitola 3/4)

Výhoda, když dítko začne lézt, je, že se samo tím objevováním světa docela zabaví. Nevýhoda je, že jak sednu k noťasu, tak doleze ke mně, vzepře se na ručičkách a začne hlasitě povykovat, že ono chce také ťukat do té bezvadné a nesmírně zajímavé klávesnice. Pokud rovnou nezačne okusovat kabel a následovat ho až k zásuvce, kam je zapojený. No ale měsíc končí a další část překladu se nakonec přece jen zadařila. Takže - jak se mají Severus a Hermiona na plese?

ssSss

Severus postával u stolu s občerstvením, předstíral zaujetí neupřímným rozhovorem, který vedl s manželkou Mloka Scamandera, a jeho pozornost se přitom neustále upírala na Hermionu, jež se momentálně na parketu věnovala tanci s jedním ze zámořských hostů. Čirou náhodou věděl, že dotyčný mladík je svobodný a žije v jednom ze států, které nepřijaly Manželský zákon. Sledoval, jak něčemu přikývla a vesele se zasmála, a uvnitř ho sžírala žárlivost. Chvilku zvažoval, že by na toho chlapa seslal klopýtací kletbu, ale pohled na přibližující se Minervu McGonagallovou způsobil, že na svůj hněv dočasně pozapomněl.

---

"Dobrý večer, Severusi," řekla samolibě, zjevně potěšená, že se jí ho podařilo zahnat do kouta tak snadno.

"Dobrý večer, Minervo," odvětil s náznakem sarkasmu v hlase a v duchu proklel Mlokovu ženu, která se vzdálila za manželem na parket ponechávajíc ho o samotě s ředitelkou.

"Nevypadá Hermiona dnes večer úchvatně?" zaševelila.

"Ano, Minervo, to nepochybně," podotkl skrz zaťaté zuby.

"Lance mi říkal, že se z vás stali trvalí společníci v podnikání," prohodila a upřeně ho pozorovala přes obroučky brýlí.

"Prokázala, že je způsobilá tu pozici zastávat," zavrčel.

"Nemusíte se hned bránit, Severusi," uchechtla se Minerva. "Nepřišla jsem vás přesvědčovat o návratu do Bradavic, ani vás zrazovat od toho, abyste se sblížil s Hermionou Grangerovou."

Severus na ni podezřívavě pohlédl a napadlo ho, zda třeba nemluvila s Lancem. To by toho starocha asi na místě uškrtil.

"Pokud mohu soudit z jejích obdivných pohledů, Severusi, tak vás má ráda stejně, jako vy máte rád ji," upřela na něj zrak a ztišila hlas do šepotu, než se obrátila a chladně pohlédla směrem k jeho manželce. "A s ohledem na chování těch, s nimiž jste uzavřeli sňatek - je to vážně tak odsouzeníhodná věc?"

Nevěřícně zíral, jak odchází pryč s vědoucným úsměvem na rtech. Rozhlédl se po místnosti, jestli neuvidí Lance. Vypadalo to, že jazykolomná kletba dnes nalezne svého využití.

ssSss

Kolem jedné hodiny ranní už měla Hermiona plesu Kordélie Millové právě tak akorát. Se Severusem nemluvila ani jednou a co víc, zdálo se, že on má v úmyslu zatančit si s každou čarodějkou v sále kromě ní. Prudce se posadila na židli a přivřenýma očima pozorovala, jak vede Rolandu Hoochovou na taneční parket. Vypadal tak impozantně a čerň jeho obleku stejně jako jeho chování dozajista přitahovaly pozornost. Přemýšlela, jak to, že jako dospívající nikdy nedocenila jeho kvality. V Bradavicích si nikdy nepovšimla onoho rozevlátého hábitu, zahnutého nosu a jazyku ostrého jako břitva. A teď byla tady, naparáděná a stále víc a víc zblázněná do muže, který se stal jejím zaměstnavatelem a jejím přítelem, a on ani jednou neuznal za nutné za ní přijít. Vypadalo to, že i přes veškeré Moeino úsilí neměly její šaty zamýšlený účinek.

Vyprázdnila svou již pátou sklenici šampaňského a prudce zkřížila ruce na prsou, když se na židli vedle ní ztuhle sesunul Lance.

"Ach bože, bože. Vypadáš dnes večer doopravdy mrzutě, Hermiono Grangerová."

"Skutečně?" zabručela.

"Nelíbí se ti, když ho vidíš s jinými ženami, že ano?" zdvihl Lance pobaveně obočí.

"Nelíbí se mi fakt, že se za celý večer neobtěžoval se mnou promluvit, a jsem docela naštvaná, když vidím, že měla Kordélie tu drzost pozvat sem toho svého skotského panáka," vyštěkla s pohledem upřeným na Everarda Monroea.

"Jsi úžasná, když se vztekáš," uchechtl se Lance. "Abychom k ní byli spravedliví - Kordélie se dnes večer chová naprosto důstojně; ani jednou jsem ji nezahlédl po Everardově boku. A co se Severuse týče, jsem si jistý, že má své důvody, proč za tebou nepřišel. On má vždycky nějaký důvod, ať už je relevantní nebo ne."

Hermiona si povzdychla a třela si bolavý kotník.

"Promiň, Lanci. Nechtěla jsem se vybíjet na tobě. Mimochodem," dodala při pohledu na Minervu McGonagallovou v náručí Horáce Křiklana, "co jsi řekl Minervě?"

"Co tím myslíš?" odvětil Lance předstíraje nevinný výraz.

"Tvářila se, že ji hrozně zajímá, jak vycházím se Severusem, a náhodou vím, že vy dva jste dobří přátelé."

Lance ztichl a podle všeho se rozhodl, že na její otázku neodpoví.

"Myslím, že Kordéliina pozornost je dnes večer docela rozptýlená tolika vysoce postavenými hosty, kteří dorazili, a Everardem v blízkosti. Možná byste se Severusem měli strávit nějaký čas o samotě."

"Nějaký čas o samotě?" zeptala se nedůvěřivě. "Zbláznil ses? Celý večer na mě nepromluvil ani slovo a ty si myslíš, že bychom nějak mohli strávit čas o samotě?"

"Hermiono, myslím, že začínáš být poněkud paranoidní. Dnes večer byl i na svoje poměry nanejvýš diskrétní, ale i tak z tebe skoro nespustil zrak. Vypadal vyloženě rozzuřeně, když jsi tančila s tím chlápkem z Německa." Stočil pohled k Severusovi a Rolandě Hoochové. "Ten tanec už končí - tak se na něj dívej a uvidíš, co tím myslím."

Hermiona sledovala, jak waltz dohrál a Severus s lehkou úklonou pustil ruku madam Hoochové, ustoupil od ní a jeho oči rychle přelétly místnost, dokud se nesetkaly s jejími. Jakmile si povšiml, že ho Lance i Hermiona upřeně pozorují, nechal na nich svůj pohled spočinout a vydal se přes plesový sál za nimi.

"Vidíš, co jsem ti říkal?" obrátil se k ní Lance s úsměvem. "Jde k nám, takže soudím, že je načase, abych se ztratil. Užij si zbytek večera, drahoušku."

Třebaže na něj byla neoddiskutovatelně naštvaná, nemohla si Hermiona pomoci, aby se jí, když k ní Severus došel a usedl na místo, které Lance právě uvolnil, nervozitou nesevřel žaludek.

"Dobrý večer," prohodil lenivě.

"Dobrý večer," odvětila úsečně a vyhnula se jeho pohledu.

Zatvářil se lehce pobaveně.

"Slyším ve vašem hlasu stopy hněvu?"

Zkřížila paže před sebou a zazírala na něj.

"Možná, že ano," odsekla jízlivě. "Jediný kouzelník, se kterým bych si mohla vychutnat trochu pořádné konverzace, mě celý večer ignoruje."

Pousmál se.

"Možná, že ten kouzelník i přesto, že by se mu nic nelíbilo víc, než konverzovat s vámi, měl své důvody, proč vám nevěnoval tolik pozornosti, kolik si jí po právu zasloužíte."

Pozorně se na něj zadívala. Vypadal, že je v mimořádně dobrém rozpoložení.

"Mohu vám přinést sklenici šampaňského?" otázal se.

"Ne, děkuji," pravila a její hněv trochu polevil. "Šampaňského už jsem měla až až."

"Moje sklenice se dnes večer s překvapující rychlostí doplňovala jakoby sama od sebe. Řekla jste Moe, aby mi dolévala?"

Hermiona okamžitě zrudla.

"Co vás pro všechno na světě přivedlo na takovou myšlenku?"

"Skutečnost, že doslova řekla: ,slečna Hermiona přikázala Moe, aby sklenice pana Severuse byla pořád plná'," uchechtl se.

Hermiona rozpačitě potřásla hlavou.

"Příště jí nesmím zapomenout zakázat, aby vám vykládala o mých drobných úkladech." Začala se usmívat a on jí věnoval pobavené zamračení.

"Snažila jste se mě opít, Hermiono?"

"Zabralo to?" zdvihla obočí a on se opět uchechtl.

"Zaznamenávám lehké náznaky opojení, ale naprosto nemám v úmyslu se opít."

"Možná potřebujete víc šampaňského," navrhla.

"Kdo říká, že opojení musí nutně souviset s alkoholem?" pronesl sametově a zabarvení jeho hlasu bylo nepochybně flirtovné.

Zvědavě na něj pohlédla a přemýšlela, zda si tu dvojsmyslnost jeho poznámky jenom nenamlouvá. Obyčejně to byla ona, kdo koketoval.

Upřeně pozoroval její reakci a ztišil hlas.

"Dnes večer vypadáte nádherně."

Nemohla jinak, než na něj zůstat zírat s otevřenou pusou.

"Ačkoli zrovna tento šokovaný výraz nevyhlíží dvakrát slušivě," ušklíbl se.

Znovu zkřížila paže a cítila zároveň potěšení a rozpaky pramenící z jeho komplimentu.

"Jste si jistý, že nejste opilý?"

"Naprosto," odpověděl. Jeho zrak zalétl k její róbě. "Pozměnila jste své svatební šaty."

Zalapala po dechu.

"Doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne."

"Jsem si vcelku jistý, že nikdo jiný si toho nepovšiml. To jen, že já osobně mám pro tyto šaty zvláštní slabost."

S údivem se na něj podívala a přemýšlela, co se skrývá za jeho pro něj tak netypickým chováním. Náhle si uvědomila, že s výjimkou Teodora byl on jediným mužem, který viděl onen odvážný výstřih na zádech.

"Upřímně se omlouvám za to, že jsem s vámi dnes večer nemluvil," dodal. "Sleduje nás příliš mnoho zvědavých očí, Hermiono."

Předpokládala, že mluví zvlášť o Minervě. Nevěděla, co na to říct, a tak upřela pohled na taneční parket.

"Nemohu uvěřit, že měla Kordélie tu odvahu pozvat sem dnes večer Everarda Monroea. Vždyť jste říkal, pokud si vzpomínám, že se v Londýně nestýkají?"

"Podle toho, co vím, tak ne. Dokonce jsem je neviděl bavit se spolu ani dnes večer. Dav skýtá přece jen větší bezpečí."

Pohodlněji se opřel a oba pozorovali, jak kolem nich víří taneční páry.

"Mám dojem," podotkla Hermiona potichu, "že poprvé od doby, co Teo odešel, dokážu vnímat tu nespokojenost, která kolem nás vládne. Měl jste pravdu, když jste říkal, že oběti toho zákona jsou všude: Hannah a Neville, Blaise a Katie, Kordélie a Everard."

"Vy a já?" zašeptal.

Zdvihla k němu oči a srdce se jí rozbušilo. Myslel tím jenom to, že jsou oba zajatci v manželství bez lásky, anebo tím naznačoval něco víc?

"Vy a já," řekla, neschopná odvrátit pohled od upřeného výrazu v jeho inkoustově černých očích.

Odpoutal od ní zrak a jeho pozornost se zaměřila na delegaci z Ministerstva kouzel.

"Jen se na ně podívejte, Hermiono, jak se tváří, že vzestup porodnosti v kouzelnických rodinách za to všechno stál a že oběti toho pomateného zákona nic neznamenají. A každý jeden z nich přitom ze všech sil odmítá, že bychom splněním naší povinnosti způsobili tolik neštěstí."

Povzdychla si, když ji náhle přemohla sebelítost kvůli bezvýchodné situaci, v níž, zdálo se že natrvalo, uvízla.

"Asi bych se měla pro dnešek rozloučit, Severusi. Bolí mě nohy, jsem unavená a je tady na mě moc teplo."

Vstal ze židle a postavil se před ni.

"Prosím vás, abyste zůstala ještě o něco déle. A víte, co se říká, Hermiono: pokud nemůžete vystát horko, jděte pryč z kuchyně. Nebo z tanečního sálu, v tomto případě." Dopil zbytek šampaňského a postavil prázdnou skleničku na stůl. "Pojďte se mnou," trval na svém a podal jí ruku.

"Kam?" zeptala se, přijala jeho ruku a nechala si jemně pomoci ze židle.

"Slíbil jsem vám, že dnes večer oslavíme váš úspěch v záležitosti svatého Munga, a to také uděláme," pravil a vedl ji k východu.

"Jste si jistý, že můžeme jen tak odejít?" zeptala se a na okamžik se zarazila ve dveřích vedoucích do haly. "Co všechny ty zvědavé oči, o nichž jste mluvil?" Část z ní netoužila po ničem jiném, než být s ním o samotě, ale ta druhá část chtěla utéct co nejdál od jakéhokoli pokušení.

"Nejsem si úplně jistý, že mi na nich záleží," zamumlal. "Vám ano?"

Přejela očima po tanečním sálu a obrátila se k němu čelem vědoma si toho, že na nich spočívají Lanceovy jiskřící oči.

"Ne, nezáleží."

Nepatrně se na ni usmál a pokynul ke schodům.

"Tak tedy až po vás, Hermiono."

Prošla dveřmi a zamířila ke schodům, předpokládajíc, že zamýšlí jít do laboratoře.

"Tudy ne," řekl a ukázal namísto toho ke schodům vzhůru. "Tudy."

"K vám do pracovny?" otázala se a vyšla po několika spodních schodech.

"Ne," potřásl hlavou, "někam, kde je to mnohem příjemnější."

Na okamžik se vyděsila. Snad ji nechtěl vzít k sobě do ložnice? Zastavila se u dveří do pracovny a otočila se k němu.

"Jste si jistý, že je tohle vhodné?"

"Není to nevhodné," ušklíbl se. "A mimoto, měl jsem za to, že vám na tom nezáleží?"

Pokrčila rameny a rozhodla se hodit opatrnost za hlavu.

"Nezáleží."

"Tak potom pojďme do čtvrtého patra."

Vystoupala po dalších schodech, a když konečně došli do čtvrtého patra, zastavila se.

"Tudy," zašeptal Severus, položil jí dlaň na kříž zad a nasměroval ji k úzkým dveřím na konci krátké chodby. Jakmile k nim došli, poklepal hůlkou na kliku a tiše je otevřel.

"Pojďte za mnou," pokynul jí.

Pohlédla skrz dveře a spatřila další úzké schodiště vedoucí vzhůru, na jehož konci byla kovaná železná branka.

Severus rozsvítil hůlku, a když došli k tmavé brance, zamumlal kouzlo, aby se otevřela. Prošel úzkým průchodem, ustoupil a čekal, až k němu Hermiona dojde.

Ucítila chladný noční vzduch vanoucí skrz úzký vchod a zavětřila důvěrně známé aroma nejméně tuctu vonících bylinek. S pocitem naprostého okouzlení vstoupila do té nepochybně nejkrásnější střešní zahrady, jakou kdy spatřila.

Předchozí (21.2) *** Následující (21.4.)

Odmítnutí (21. kapitola 2/4)

Tentokrát už jsem vážně chtěla přidávat další část dřív než po měsíci, ale udeřila na mě nějaká viróza a péče o dítě, když člověku třeští hlava, teče mu z nosu, kašlem se láme v pase a kvůli kojení na sebe nemůže nasadit žádný pořádný dryák, přičemž dítko se zrovna rozhodne, že bude přes den ufňukané a v noci se bude budit každou hodinu, inu, to zas posunulo moje mateřské zkušenosti na další úroveň;-) No, ale nakonec jsem další část šťastně dopřekládala, a tak se konečně dozvíte, jak Severus zareagoval na Hermioninu volbu plesových šatů...

ssSss

Severusova netrpělivost narůstala každým okamžikem. Valná většina pozvaných již dorazila, ale po Hermioně Grangerové nebylo ani vidu, ani slechu. Bylo teprve půl deváté, jenže ona bývala dochvilná a on už nějaký čas vyčkával příležitosti, kdy se s ní bude moci setkat jinde než v laboratoři. Při těchto společenských akcích se zpravidla hezky oblékala, a tak se v ten večer docela těšil, až se bude moci kochat pohledem na ni. Kordélie doplnila řady rodinných domácích skřítků tím, že přijala na výpomoc i několik číšníků a číšnic, a Severus se tudíž mohl vmísit mezi hosty namísto toho, aby hrál roli hostitele.

---

Viděl vstupovat Lance a zaznamenal, že si starý pán usmyslel obléct si opět svůj příšerný růžový úbor. Sledoval Kordélii, která ke starému strýčkovi vyrazila jako žíznivá čára, a domyslel si, že jejich tichá konverzace se nese ve smyslu Kordéliiných důrazných požadavků, aby si Lance na sebe vzal něco vhodnějšího. Koutek Severusových rtů se zkřivil úšklebkem, když Kordélie potřásajíc hlavou odcházela s nepořízenou, a Lance se kulhavým krokem vydal k němu.

"Kordélie tě zapřísahala, abys vyměnil svůj hábit za něco méně nápadného, předpokládám správně?" zajímal se Severus.

"Nesnesitelná, etiketou posedlá ženská!" odfrkl si Lance. "Měla by mi na kolenou děkovat za to, že jsem nespolykal víc toho lektvaru na barvení vlasů, který jsi mi dal," stěžoval si a Severus se zachechtal.

"Ano, kvůli tomu jsem dostal co proto. Podle všeho nebyla dvakrát nadšená tou cukrovou vatou, co jsi měl pak na hlavě, Lanci."

Lance si povzdychl a rozhlédl se po místnosti.

"Obvyklá sešlost, jak vidím. S pár novými přírůstky - a jeden bezpochyby nudnější než druhý."

"Většinou ano," souhlasil Severus. Jeho pohled opět zalétl ke dveřím, ale dalšími příchozími byli Neville a Hannah Longbottomovi.

"Vyhlížíš Hermionu, že ano?" zašeptal Lance a v očích mu potutelně zajiskřilo.

Severus po něm střelil výstražným pohledem.

"Lancelote Mille, pevně doufám, že dnes večer nebudeš dělat potíže."

Lance se dobromyslně zasmál.

"Před odchodem jsem za ní zaskočil. Měla by tady každou chvilku být, byla už oblečená a připravená. A dovol, abych ti řekl, že je na ni dnes večer obzvlášť příjemný pohled."

"Skutečně?" procedil Severus skrz zaťaté zuby.

Lance se znovu zasmál a dloubl ho do paže.

"Přede mnou nemusíš nic předstírat, hochu. Já vím zatraceně dobře, že se ti líbí."

"Lanci!" sykl Severus a opatrně se rozhlédl kolem, jestli je někdo neposlouchá.

Lance ztišil hlas do šepotu.

"Je načase, abyste vy dva přestali chodit kolem horké kaše. Pořádně si zašukat - to je to, co oba potřebujete."

Severus se zatvářil nanejvýš pobouřeně.

"Raději půjdu - dřív, než způsobíš nenapravitelnou škodu na mém manželství."

"A že je to nějaké manželství," obrátil Lance oči v sloup. Znovu se rozhlédl po místnosti a jeho zrak spočinul na Kordélii, která živě rozprávěla s Kingsleym Pastorkem. "To víš, že letos pozvala Everarda?"

Severusovy oči se zúžily.

"Ano, této skutečnosti jsem si vědom. A dokud se oba budou náležitě chovat, nemám k tomu výhrady."

"Možná, že přišel čas soustředit se na trochu štěstí i pro sebe, Severusi," prohlásil Lance a začal se šourat pryč směrem k Mlokovi Scamanderovi. "Jsem pevně přesvědčený o tom, že ty a Hermiona byste k sobě skvěle pasovali."

Severus se zamračil na Lanceovu vzdalující se postavu. Těšil se, jak se bude celý večer opájet pohledem na svoji lektvarovou společnici, jenže Lanceova slova v něm rozezněla zvony na poplach: přítomna byla i Minerva McGonagallová, takže bude muset svoje chování kontrolovat. Přešel místnost a postavil se vedle Luciuse Malfoye, odkud měl dobrý výhled na dveře plesového sálu.

Pozoroval, jak dorazila malá delegace z Ministerstva kouzel těsně následovaná lékouzelníkem Thwaitem a několika služebně staršími zaměstnanci od svatého Munga. Omluvil se Luciusovi a přešel taneční parket, aby pozdravil své nově získané zákazníky; dnes se sice nemusel starat o to, aby byly všechny sklenky plné, ale i tak měl před sebou dlouhý večer plný únavných, avšak nutných společenských styků. Zrovna hovořil s Thwaitem, když konečně přišla Hermiona, a přestože Severus nadále přikyvoval lékouzelníkovým poznámkám, jeho uši náhle byly k nanicovatým žertům toho muže zcela hluché.

Půvabně vypadala docela často a čas od času, zvlášť když její teplé hnědé oči rozzářil úsměv, musel uznat, že je okouzlujícím způsobem krásná; nikdy předtím však nevyhlížela tak jako v onen večer. Vypadala naprosto skvěle a víc než jen trochu svůdně. Naklonil hlavu dopředu, aby mu dlouhé černé vlasy zakryly oči, a sledoval ji, jak nesměle vstupuje do místnosti, ve tváři výraz údivu. V tomto sále byla zatím pouze jednou na Lanceových narozeninách. Nikdy dřív ho neviděla zvětšený do maximální velikosti a on se dychtivě kochal pohledem, jak se rozhlíží po obrovském plesovém sále.

Všiml si, že se nalíčila výrazněji než obvykle, ovšem v kombinaci s temnou černí jejích šatů to působilo nanejvýš přiměřeně. Hladovým pohledem přejel po jejím těle a zaznamenal, jak procházela sálem, že se od Teodorova odchodu opět vrátila ke svým původním ženským křivkám, přičemž Padmino odpolední úsilí bylo korunováno úchvatnou záplavou lesknoucích se umně natočených loken. Na nohy si obula jemné černé střevíčky na vysokém podpatku, a jak tak obdivoval její pěkně tvarovaná lýtka objevující se v rozparcích po stranách sukně, náhle sebou trhl, když si uvědomil, že pozměnila své svatební šaty. Při tom nečekaném zjištění se mu sevřel žaludek: měla na sobě právě ony šaty, které se pro něj ode dne, kdy se provdala, staly předmětem tolika erotických fantazií.

Severus si ji dál pozorně prohlížel a ona mezitím obrátila pohled od lustrů a fresek na stropě k tvářím v místnosti. Krátce pokynula Dracovi a Susan, ale než se vydala jejich směrem, pohlédla přímo na něj. Jejich oči se střetly a jemu se na okamžik zdálo, jako kdyby mezi nimi proběhla vlna porozumění, jakýsi druh nevysloveného přiznání jejich vzájemné touhy. Zdvihl koutky rtů v diskrétním pousmání a stáhlo se mu hrdlo, když ho odměnila zářícím úsměvem.

Odvrátila se od něj a vyrazila za svými přáteli a on ji při chůzi dál pozoroval, jak se za ní lehce vznáší její saténový pláštík. Nevěřícně zazíral na Draca, který zdvihl ruku ke rtům, a když se Hermiona k němu a k jeho manželce přiblížila, vyrazil pronikavé obdivné zahvízdnutí. Hermiona se zakřenila a nepatrně Draca pleskla po ruce a Severuse na okamžik zachvátil neskutečný vztek, když viděl, že se všechny hlavy v blízkém okolí otočily, aby se na ni podívaly. Měl chuť Draca na místě proklít za to, že k Hermioně přitáhl obdivné pohledy tolika mužských očí. V záchvatu žárlivosti dokonce pomyslel i na to, že by chlapce za takto nepřijatelné chování vykázal z místnosti, avšak namísto toho se raději zhluboka napil ze svojí sklenky šampaňského a dál předstíral, že naslouchá lékouzelníkovi Thwaitovi. Ostatní muži se mohli dívat, jak chtěli - on jediný v celém sále věděl o té ohromující erotické podívané, která se nacházela přímo pod černým pláštíkem Hermiony Grangerové, a to mu skýtalo alespoň určitou útěchu.

ssSss

Hermiona cítila, jak jí do tváří stoupá červeň.

"Měla jsem chuť tě zabít, Draco."

Draco a Susan se zachechtali.

"Ale no tak, Grangerová. Nemůžeš si vzít na sebe takovýhle sexy kousek oblečení a potom předstírat rozpaky, když na tebe lidi zírají," prohlásil Draco s úšklebkem.

"No fajn, jen jsem nečekala, že na mě hned ode dveří budou hvízdat," odvětila a našpulila rty v předstíraném rozhořčení. "Nechápu, jak s ním dokážeš vydržet, Susan."

"Už jsem si na to stačila zvyknout," usmála se Susan.

"Vypadáš vážně skvěle," zamumlala Hermiona a nepatrně Susan poplácala po paži. "Jak se cítíš?"

"Teď už mnohem lépe, když se mi vrátila energie. Zjistili jsme, že to bude chlapec," řekla Susan a pyšně se rozzářila. "Je to strašně vzrušující, myslím, že Harry a Ginny čekají také chlapce."

"To jsou výborné novinky! Už jste vymýšleli jména?" zeptala se Hermiona s upřímným zaujetím.

"Draco pořád přichází s naprosto směšnými návrhy," zachmuřila se Susan. "Co to bylo, s čím ses vytasil včera večer, Draco?"

"Ty návrhy vůbec nejsou směšné, myslím to zcela vážně. Scorpius."

Hermiona hlasitě vyprskla smíchy.

"Scorpius?"

"Řekla jsem mu, že mě bude muset nejdřív zabít," ušklíbla se Susan a potom pohodila k Dracovi láskyplně hlavou. "Uvažujeme ale, že bychom ho pojmenovali Abraxas po Dracově dědečkovi."

"Tak to je oproti Scorpiusovi skutečně zlepšení," zabručela Hermiona, stále se smějíc.

Draco se rozhlédl po místnosti.

"Tvoje kamarádka Hannah vypadá dnes večer obzvlášť přitažlivě," prohodil k Susan, která protočila panenky.

"Chystám se jít za ní a zeptat se jí na tu práci u Děravého kotle," zašeptala Susan. "Příští týden se má rozhodnout, jestli to vezme nebo ne." S tím se vzdálila a Hermiona za ní hleděla s bodnutím závisti, když si uvědomila, jaký dobrý pár se z ní a z Draca nečekaně stal. Draco nechutně rád flirtoval se ženami, ale Susan vypadala, že se ve vztahu s ním cítí tak bezpečně, jako by jí to vůbec nevadilo.

Draco vzal z podnosu procházejícího číšníka dvě sklenky šampaňského a podal jednu Hermioně.

"Nějaké zprávy o Teovi?"

Zavrtěla hlavou.

"Po jeho odchodu jsem mu několikrát psala, naposled před dvěma měsíci, ale on všechny dopisy, které jsem poslala, ignoroval."

"Já jsem to taky párkrát zkusil," podotkl Draco s pokrčením ramen. "Myslím, že ty dopisy dostal, ale zpátky neodepsal." Jeho pohled zabloudil k Severusovi. "Severus po mně střelil docela vražedným pohledem, když jsem kvůli tobě zahvízdal; vypadá to, že nad tebou drží ochrannou ruku."

Hermiona pevně doufala, že ten Severusův pohled znamenal něco víc než pouhou potřebu chránit, ale naprosto netoužila přitahovat ke vztahu se svým zaměstnavatelem pozornost další osoby.

"Choval se ke mně moc hezky, když Teo odešel, to je všechno. Ten pohled souvisel asi spíš s tím, že ses odvážil hvízdat v jeho domě, než s tím, že to bylo kvůli mně."

Draco se na okamžik zatvářil zamyšleně.

"Měl bych jít a pozdravit rodiče," oznámil. "Zamlouvám si u tebe tanec, Grangerová."

"Nenávidím tancování," zasténala Hermiona. "Kdy to začne, co myslíš?"

Draco stočil zrak ke kapele, jejíž členové do sebe obraceli jednu sklenku šampaňského za druhou a netvářili se, že by měli v dohledné době v úmyslu začít hrát.

"Kordélie obvykle nejdřív dává tisku příležitost pořídit všechny potřebné snímky, takže nepočítám, že by to vypuklo dřív než v deset."

Odešel, aby vyhledal svoje rodiče, a Hermiona nechala pohled zalétnout zpět k Severusovi. Byl nadále hluboce ponořený do rozhovoru s lékouzelníkem Thwaitem, ale s uspokojením zaznamenala, že v ruce drží plnou sklenici šampaňského. Byla si jistá, že se oslava protáhne až do brzkých ranních hodin, a mohla se tak těšit na příležitost pohovořit si se Severusem. Povšimla si, že se Moe pohybuje poblíž tanečního parketu s podnosem pití, a rozhodla se, že se vynasnaží zajistit, aby byla Severusova sklenka pořád plná.

ssSss

Hermiona rozčileně sledovala, jak Severus provádí svoji manželku po parketu. Samozřejmě si byla dobře vědoma toho, že je povinen započít večerní tanec se svojí ženou, která byla koneckonců tou, jež tento charitativní ples pořádá, jenže onen majetnický způsob, jakým byla Kordélie do svého manžela zavěšená a s jakým mu šeptala do ucha, jí šel silně na nervy. Ona chtěla být ženou v jeho náruči, ona chtěla být tou, která ucítí závan jeho dechu na tváři, když k ní Severus promluví. Popadla sklenici šampaňského z bufetového stolku a rychle ji obrátila do sebe, když k ní zamířil Neville.

"Nevypadáš moc šťastně," pousmál se.

"Dobrý postřeh," odvětila zachmuřeně. "Nejsem ani trochu šťastná."

Neville sledoval směr jejího pohledu.

"Nelíbí se ti, když ho vidíš s ní?" zeptal se šeptem a Hermiona na něj zazírala.

"Ne, nelíbí." Podrážděnost z její tváře náhle zmizela a ona si povzdychla. "Chovám se naprosto pateticky, Neville, že ano? Počítám, že mi teď začneš domlouvat, protože on je ženatý muž."

Neville vypadal překvapeně.

"Nemám v úmyslu ti domlouvat. Řekl bych, že on je asi tak ženatý muž, jako ty jsi vdaná žena."

Hermiona zdvihla obočí.

"Bydlím ve Skotsku, Hermiono," vysvětloval. "Slyšel jsem o tvojí tchýni nějaké klepy. Nebo, abych byl přesnější, Hannah slyšela klepy."

"Aha," řekla Hermiona zamyšleně.

"A mimoto," navázal Neville, "ty sama jsi mě přesvědčovala, mám ten dojem, že tvoje city k němu jsou čistě platonické a že nejste víc než jen přátelé a kolegové?"

"No tedy," povzdychla si Hermiona znovu, "od té doby jsem přišla na to, že jsi měl pravdu a že já jsem naprosto šílená, když se bez ohledu na to, co se stane, řítím do dalšího srdcervoucího neštěstí."

Neville znovu obrátil pozornost k Severusovi a Kordélii. Taneční parket už byl skoro zaplněný.

"Chceš si zatančit?" otázal se.

"Nebude to Hannah vadit?" zeptala se Hermiona, ale Neville zavrtěl hlavou.

"Baví se se Susan; nechci ji rušit."

Hermiona přijala jeho rámě a následovala ho na taneční parket. Úplně zapomněla na to, jak dobrý tanečník Neville je.

"Myslíš si, že jsem špatná, Neville?"

"Možná, že bych si to před lety myslel," pokrčil rameny. "Ale ne, teď už ne. Pokud jsem se za poslední dva roky něco naučil, pak to, že hluboko uvnitř si nikdo z nás nemůže vybírat, co má cítit. Jestliže mezi Snapem a tebou něco je, tak to tak třeba má být."

Na chvíli se odmlčela, uklidněná jeho slovy.

"Došlo mezi vámi k něčemu?" zeptal se.

"Ne," zavrtěla hlavou. "Je to hrozně složitá situace, Neville. Ani nevím, jestli by se vůbec někdy něco stát mělo. Koneckonců jsem pořád vdaná." Zdvihla zrak k Nevillovu důvěrně známému přátelskému obličeji. "A co ty? Jak to jde v Bradavicích?"

"Jako vždycky," odfrkl si. "Hannah nabídli práci u Děravého kotle; má týden na to, aby se rozhodla, jestli ji chce přijmout."

"Byl bys šťastnější, kdyby to vzala?"

"Nelíbí se mi, když ji vidím zavřenou v Bradavicích bez přátel a s vědomím, že se cítí mizerně," zabručel. "Myslím, že by to měla vzít. Nebudeme se rozvádět, dokud jeden z nás nepotká někoho jiného: nechceme se dostat do situace, že bychom museli uzavřít další nešťastný sňatek jenom kvůli zákonu."

"A co ty? Myslíš, že někdy najdeš řešení pro svoje rodiče?"

"Problém je ve svatém Mungovi, vážně," povzdychl si utrápeně. "Jsem přesvědčený, že se jim tam nedostává adekvátní péče. Máma byla v posledních letech několikrát nemocná a já mám dojem, že kdybych je tam každý týden nekontroloval, tak by je začali úplně zanedbávat. Hledal jsem pro ně soukromou péči: v zemi existuje několik úžasných kouzelnických pečovatelských ústavů, jenže můj učitelský plat není příliš vysoký a už vůbec bych si nemohl dovolit jim něco takového platit, kdybych se vydal na cestu kolem světa najít Lenku."

Hermiona spatřila Kingsleyho Pastorka, jak víří po parketu s Hestií Jonesovou, a věnovala jim ledový pohled. Možná, že díky Manželskému zákonu byla kouzelnická populace opět na vzestupu, ale oběti této ušlechtilé myšlenky viděla všude kolem sebe.

ssSss

Předchozí (21.1.) *** Následující (21.3.)

Odmítnutí (21. kapitola 1/4)

Učím se vařit příkrmy pro dítko, trhají mi osmičky, nestíhám nic, tak přidávám alespoň začátek dvacet jedničky, kde Hermiona strašně řeší, co si má vzít na ples na sebe. A já si díky tomu připomněla, že podle knihy měla na Vánočním plese ve čtvrtém dílu knihy šaty modré a nikoli růžové jako ve filmu... Úvodní báseň od jednoho z nejvýznamnějších irských básníků Austina Clarka (1896-1974) naleznete v originále zde.

21. Hudba v ústech

Když po dni noc se zrodí v moři

a místní k ohni zasednou,

o její kráse vždy se rozhovoří,

jak by hudbou v ústech byla,

byť pár z nich stranou v záři svíce

ji viní z pýchy; neb věcí známou je,

že k sídlu milostpána otce

vedou stromů aleje.

Muži, jež zrakem spočinuli na ní

mlčky jen hledí si své číše,

však ženy mluví dál a dál

o každém dalším setkání -

jak zvon, jenž davy svolává

či zázrak, o němž hovoří se tiše;

ach, vždyť ona nedělí je

v jejich všedních dnech.

Austin Clarke, Milostpánova dcera

---

ssSss

Přestože Hermiona doufala, že by Padma mohla mít dostatek času udělat jí stejně dobrý makeup jako účes, hleděla nyní na svůj odraz v zrcadle v ložnici s pocitem, že to i sama zvládla docela dobře. Oči si nalíčila o něco výrazněji než obvykle a její pleť jim dodávala zář, které se jim pohříchu nedostávalo, když byl Teodor ještě doma. Díky vydatné stravě, kterou jí pravidelně servírovala Moe, přibrala zpět na váze vše, co zhubla, když ji Teo opustil, a nemohla se neusmát, jak si tak přejížděla prsty po zázračně hedvábných kadeřích.

Plesu se měla zúčastnit řada významných osobností: dokonce se povídalo, že se dostaví i samotný Kingsley Pastorek. Měli přijít i její noví zákazníci - služebně starší zaměstnanci od svatého Munga, jakož i většina učitelů z Bradavic a početná delegace z Ministerstva kouzel. Pozvánku dostalo rovněž mnoho vlivných čarodějů z pevniny a v prvních několika hodinách oslav se předpokládala taktéž účast fotografů a zástupců tisku. Ale jak tak Hermiona s uspokojením hleděla na svůj dokonale upravený odraz, musela sama sobě přiznat, že jí na tom, kdo všechno tam bude, vůbec nezáleží. Chtěla vypadat co nejlépe kvůli Severusovi Snapeovi, a pokud ji bude obdivovat on, bude jí úplně jedno, co si o ní pomyslí kdokoli jiný.

Nechala pár pramenů, aby jí zarámovaly tvář, stočila si vlasy v týle a sepnula je jehlicemi z Japonska, jež si koupila během líbánek. Nanesla si trochu růžové barvy na tváře, vstala od toaletního stolku a otevřela skříň. Přejela prsty po jemné světle modré látce svých šatů, a když do nich vklouzla, postavila se před zrcadlo s rukama v bok. Otočila se a zamračeně na sebe pohlédla přes rameno. Ty šaty byly beze vší pochybnosti lichotivé: dosahovaly jí ke kotníkům a zdůrazňovaly křivky jejího těla, aniž by byly nadmíru přiléhavé. Výsledný dojem působil natolik střízlivě a přitom dostatečně rafinovaně, aby, jak předpokládala, v nich mohla být považována za právoplatného člena rodiny. Vypadala v nich dospěle a docela hezky, ale tak nějak se jí zdálo, že její poněkud odvážnější makeup nejde dohromady s těmito vytříbenými šaty a elegantním účesem.

Vyhlížela v nich přesně tak, jak by měla vypadat aristokratická panička, a to bylo přesně to, co ji tak rozčilovalo. Už měla dost toho, jak pořád hrála svědomitou opuštěnou manželku: svobodná čarodějka mezi dvacítkou a třicítkou by si jistě přála obléct si model, který by byl trochu víc... inu... sexy. S nespokojeným povzdechem si stáhla ramínka z paží a nechala modré šaty spadnout na podlahu. Vklouzla do županu a znovu přešla k šatní skříni s úmyslem najít něco provokativnějšího, co by si mohla vzít na sebe. Možná by některé ze svých šatů mohla pozměnit - pohled na hodiny na toaletním stolku ji ujistil, že do začátku plesu jí stále zbývá celá hodina času. Krejčovská kouzla nikdy nepatřila k jejím silným stránkám, ale byla už pevně rozhodnutá nepřijít na ten ples jako mladší kopie svojí tchýně.

Otevřela šatní skříň dokořán a začala se probírat oblečením. Na chvíli se zarazila a usmála se na barvínkově modré šaty, které měla na sobě na vánočním plese ve čtvrtém ročníku. Ty šaty vypadaly celkově dost dětsky na to, aby je teď mohla nosit, jenže ona nikdy neměla to srdce je vyhodit. Oné noci se poprvé v životě cítila být skutečně atraktivní a nyní si uvědomovala, že přesně o to stojí i dnes večer. Chtěla se cítit žádoucí. Další róba, na kterou narazila, byly šeříkové šaty, které si vzala na Billovu a Fleuřinu svatbu, a hned vedle spatřila žlutý komplet, jejž si koupila na promoci. Bylo tam i pár dalších ucházejících modelů: zelené šaty, které měla na večírku při příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu; červené šaty, jež jí koupila matka ke dvacátým prvním narozeninám; růžový kousek, na který si pracně ušetřila ve druhém ročníku na univerzitě. Přejela prsty po červených šatech: dozajista byly o něco smyslnější než všechno ostatní, co vlastnila, ale pro kouzelnický ples to nebylo to pravé.

Už se chystala zavřít dveře a smířit se s tím, že si vezme modrou róbu, když jí zrak padl na její svatební šaty. Promnula mezi prsty saténovou látku a pokusila se představit si je v jiné barvě. I s oním přidaným saténovým pláštíkem, který měl zakrýt vyzývavý výstřih na zádech, byl jejich střih dozajista přitažlivější než tomu bylo u nebesky modrých šatů. Možná by mohla kouzlem změnit jejich barvu na nějakou odvážnější: tmavou červeň nebo půlnoční modř. Sejmula slonovinovou róbu z ramínka a položila ji na postel. Ustoupila a snažila se vymyslet, co by tak mohla udělat, aby ji pozměnila. Ta malá vlečka vzadu bude muset pryč a určitě by mohla přidat na každé straně rozparek tak akorát nad kolena. Pokusila se vzpomenout si na všechno, co věděla o zastřihávacích kouzlech, vytáhla ze zásuvky nočního stolku hůlku a vší silou mysli se soustředila na okraj róby. Během pár minut šaty úspěšně o něco málo zkrátila a odstranila vlečku a po krátkém nahlédnutí do nejvíc nenáviděné knihy ve svojí sbírce - Domácí bohyně - se jí nakonec podařilo vytvořit na každé straně sukně rozparek nad kolena.

Ustoupila dozadu a kriticky pohlédla na výsledek provedených úprav. Šaty nyní vypadaly lépe, ale pořád bylo poznat, že se jedná o její svatební šaty, a ona nikdy nebyla obzvlášť dobrá v obarvovacích kouzlech. Tato kouzla obecně vyžadovala značnou zručnost, a jestliže nebyla provedena s dostatečnou jemností, mohl být materiál nenávratně zničen. Nervózně si skousla nehet. Ještě pořád se mohla odletaxovat k Padmě domů: Padma běžně měnila barvy svého oblečení bez jakýchkoli nechtěných následků. Jenže toho dne už svoji kamarádku zneužívala dost dlouho a příliš se jí nechtělo podstupovat další výslech na téma Severus Snape. Padmě se ty modré šaty moc zamlouvaly a Hermionina náhlá touha vzít si na sebe něco víc sexy by jistě vyvolala nějaký ten komentář z její strany.

Poté, co na šaty hleděla další minutu, k ní odpověď přišla sama od sebe: Moe. Domácí skřítci měli odjakživa talent na krejčovská kouzla, a pokud měl Severus pravdu, měli by teď už být na místě další rodinní skřítci, aby pomohli s přípravou plesu. Možná, že by se Moe mohla na pár minut uvolnit.

"Moe?" zavolala váhavě, uvažujíc nad tím, jestli toho přece jen nebude na drobnou skřítku příliš.

Moe se před ní s prásknutím objevila.

"Slečna Hermiona volala?" zeptala se.

"Moc se omlouvám, Moe, vím, že musíš mít v Kordéliině domě spoustu práce, ale doufala jsem, že by sis třeba mohla najít minutku a pomoci mi s šaty."

Moe se vší vážností přikývla.

"Paní Kordélie má nyní dostatek pomocníků a je důležité, aby slečna Hermiona vypadala krásně."

"Ach, moc ti děkuji, Moe," rozzářila se Hermiona. "Rozhodla jsem se, že si dnes večer vezmu na sebe svoje svatební šaty, jenže je jasné, že nechci, aby vypadaly jako moje svatební šaty. Podařilo se mi odstranit vlečku a pozměnit střih sukně, ale nejsem dostatečně zběhlá v obarvovacích kouzlech."

Moe zhodnotila róbu pohledem.

"Bude mít slečna na sobě i pláštík?" otázala se.

"Ano," zamumlala Hermiona a popošla ke skříni. "Tady je." A položila pláštík vedle šatů. "Co myslíš, jakou barvu, Moe? Říkala jsem si, že možná sytě červenou nebo hodně tmavě modrou."

Moe obrátila k Hermioně zmatený pohled.

"Ale pan Severus má rád černou!"

Hermiona na ni zůstala zírat.

"Co tím myslíš, že pan Severus má rád černou?"

Skřítka obrátila oči v sloup.

"Vždycky nosí černou, takže musí mít rád černou."

"Ale proč mi tohle vůbec říkáš, Moe?" ptala se Hermiona s pocitem lehkého zděšení a s úvahami nad tím, jestli skřítka náhodou nedokáže praktikovat nitrozpyt. "Proč by mi mělo záležet na tom, co má Severus rád?"

"Protože na koho se slečna Hermiona snaží udělat dojem? Jestli chce potěšit pana Severuse, měla by si na sebe vzít černou."

Zatřepala kostnatýma rukama, aby zahnala další Hermioniny otázky, a obrátila pozornost k róbě. Na okamžik zavřela oči a zamnula si ruce. Po chvilce přitiskla dlaně na ramena šatů a pomalu jimi přejela po celé jejich délce až k dolnímu lemu.

Hermiona obdivně vydechla: jak Moe pohybovala rukama po látce, její barva se měnila ze slonovinově bílé na nejtemnější černou. Když dokončila šaty, přesunula se k pláštíku a během několika vteřin byl celý komplet dokonale černý, lesk saténu tím však vůbec neutrpěl.

"To je naprosto nádherné, Moe," rozplývala se Hermiona.

"Moe ještě neskončila," zabručela Moe. Luskla prsty a v její levé ruce se objevila plechová krabička. Odklopila víko a Hermiona uvnitř spatřila stovky drobných černých korálků, které si Moe nabrala do pravé ruky a rozhodila je po povrchu šatů. Znovu luskla prsty a korálky se samy naaranžovaly po celé látce.

Hermiona nedokázala zadržet nadšený výkřik. Šaty se sotva daly poznat.

"Moe, ty jsi prostě jedinečná! Jsou úchvatné."

Svlékla si župan a přetáhla si přes hlavu svoji nově upravenou róbu. Přešla k velkému zrcadlu a uculila se na svůj odraz. Bylo to absolutně dokonalé. Zamračila se. Dokonalé až na její vlasy, které nyní vyhlížely až příliš formálně. Vytáhla z nich japonské jehlice a nechala hladké prstýnky vlasů, aby se jí rozlily po zádech. Pootočila se a pohlédla na zadní část šatů. Vlasy jí dosahovaly těsně pod lopatky a neubíraly na kouzlu výstřihu na zádech. Ne tedy, že by ho měl někdo vidět. Vzala pláštík a připnula si ho k ramenům. Moe se postavila vedle ní hodnotíc její odraz v zrcadle. Hermiona na skřítku vrhla zářivý úsměv.

"Pan Severus bude spokojený?" zeptala se.

Moe se zakřenila.

"Pan Severus bude spokojený," souhlasila.

ssSss

Předchozí (20.4.) *** Následující (21.2.)

Odmítnutí (20. kapitola 4/4)

Závěr dvacáté kapitoly, načež bude následovat kapitola plesová, jež nesmí chybět v žádné pořádné HG/SS fanfiction:-). V této části je jedno jméno, které jsem jen tak na zkoušku zadala do Googlu, zda se náhodou někde v HP nevyskytuje. K mému překvapení mi na prvním místě vyjel maďarský překlad této povídky (k nahlédnutí zde). A k mému potěšení - první komentář k maďarskému překladu je z ledna 2009 a překlad je nyní ve 23. kapitole. Já překládám od února 2010 a jsem v kapitole 20. Takže kupodivu nejsem zas tak pomalá!;-) Ale nyní již zpět k českému překladu - Padma chystá Hermioně vlasy na ples a jejich rozhovor nebývá na pikantním obsahu i okolnostech...

"Jak to, že tě to nechává v takovém klidu?" zeptala se Padma vrtíc nevěřícně hlavou. "Kdyby mi tohle udělal Dean, tak bych ho chytila a ustřelila mu varlata nějakou dobře mířenou kletbou."

---

"Je to vlastně docela legrační," zakuckala se Hermiona smíchy, "čekala jsem, že mě to bude trápit víc, ale i když se tak zprvu párkrát stalo, teď už je mi to jedno. Fyzická bolest se dá s výtažkem z hrbouna snadno zvládnout a upřímně řečeno se příliš nestarám o to, co Teo provádí. To není jako s tebou a Deanem; já ho nikdy nemilovala."

"Ale jak dlouho to bude takhle pokračovat, Hermiono? Je pryč už skoro půl roku a ty dobře víš, že ničí všechny tvoje dopisy. Co když se nikdy nevrátí? Přece tu nemůžeš pořád jen tak sedět a navěky čekat na rozvod. Je ti jenom pětadvacet; jsi moc mladá na to, abys skončila jako stará panna."

Hermiona na ni zamyšleně pohlédla do zrcadla.

"Ale jsem pořád vdaná."

"A budeš vdaná po zbytek života, jestli se nesebereš a nechytíš Teodora pod krkem. A i pak ti nemusí rozvod odsouhlasit. Co potom hodláš dělat? Žít do smrti v celibátu? Nechápej mě špatně, Hermiono, já za normálních okolností nevěru neschvaluji, jenže tohle normální okolnosti nejsou. Uzavřela jsi sňatek z rozumu s někým, kdo tě opustil a kdo má evidentně v úmyslu přeříznout každou čarodějku v okolí. Neříkám, abys to udělala jenom proto, že on je takový - znám tě dost dobře na to, abych věděla, že tě románky na jednu noc příliš neberou - jenom si myslím, že bys neměla zavrhovat myšlenku na vztah, pokud by se objevil ten pravý muž."

Hermiona cítila, jak se jí při Padminých slovech derou do očí slzy.

"Vážně by sis o mně nemyslela nic špatného, kdybych měla poměr?"

"Poměr je takový divný výraz," zavrtěla Padma hlavou. "Ale ne, kdybys chtěla s někým navázat vztah, budeš ode mě mít plnou podporu. Chci, abys byla šťastná."

"Děkuji," zamumlala Hermiona. "V několika uplynulých týdnech jsem o tom hodně přemýšlela. Představa, že se s někým scházím, mi ještě pořád tak úplně nesedí. Vím, že co se rozvodu týče, nemohu toho příliš udělat; v mudlovském světě můžeš požádat o soudní odluku, ale v kouzelnickém právu nic podobného není. To jen, že to pořád budu brát, jako kdybych nějak podváděla. Možná, že se přes to časem přenesu."

"Nebudeš mít na výběr, než se přes to časem přenést," navázala Padma nekompromisně. "Nemůžeš přece donekonečna žít bez lásky. To ty prostě nedokážeš - máš v sobě příliš citu, který potřebuješ někomu dát."

Hermiona se zachmuřila. Vidina života bez lásky a dětí ji dost děsila. A žít den za dnem bez toho, že by měla koho milovat, podle ní postrádalo smysl.

"I tak je tu ale problém. Prakticky každý muž v zemi je kvůli Manželskému zákonu ženatý. Kde tak asi pro všechno na světě někoho najdu?"

"Ano, o tom jsem už taky přemýšlela," přitakala Padma. "Buďto budeš muset najít někoho v podobné situaci, v jaké jsi ty sama, anebo se budeš muset dát dohromady s nějakým milým mudlou." Zakřenila se na Hermionu do zrcadla. "Dean má mimořádně přitažlivého bratrance."

Hermiona obrátila oči v sloup. Deanův bratranec ji nezajímal ani v nejmenším; jediný muž, kterého chtěla, byl v podobné lásku postrádající situaci.

O několik minut později přestal její prsten pálit, a tak s Padmou obrátily pozornost k Hermioniným vlasům, při kteréžto činnosti zdolaly nemálo hrnků čaje. Už byly skoro hotové, když se ozvalo hlasité klepání na vchodové dveře. Moe byla očividně pořád ještě v Kordéliině domě.

"Čekáš někoho?" otázala se Padma.

"Ne. Možná bychom to mohly nechat být."

Ozvalo se další, ještě silnější zaklepání na dveře.

"Jdu tam," prohlásila Padma odkládajíc lahvičku s Rychlopomádou. "Zůstaň, kde jsi, a nehýbej se. Tvoje vlasy jsou skoro dokonalé."

Hermiona poslouchala, jak Padma vydusala po schodech, načež následoval zvuk zavrzání vchodových dveří. S jistotou rozpoznala mužský hlas, a když se dveře opět zavřely a hlasy se přiblížily, zjistila, že je to Severus, a její tvář se rozzářila úsměvem. O chvilku později vešel do místnosti, zatímco si vyměňoval s Padmou žertovné poznámky.

"Hermiono," pronesl a pokynul jí hlavou. "Omlouvám se za ten vpád, ale podle mojí ženy je životně důležité, abych vás navštívil a požádal o svolení vzít si na dnešní slavnost tři bedny vína z vašeho vinného sklepa. Podle všeho už si vyžádala i souhlas od Lance."

"Ano, jistě," řekla Hermiona pobaveně. Dokázala si živě představit, jaký asi toho podvečera vládne v Kordéliině a Severusově domě chaos. "Padma a já už jsme skoro hotové. Potřebujete asistenci?"

"Ne, děkuji. Kordélie naverbovala na pomoc značný počet domácích skřítků z rodiny, kteří by měli během hodiny dorazit, a poté se snad díkybohu opět stanu svým vlastním pánem." Zamířil k vinnému sklípku v rohu kuchyně.

Hermiona se opřela a Padma se jala kouzlem upravovat poslední prameny jejích vlasů.

"Jak jste v pátek dopadl s tím Felix felicis?" zavolala Hermiona na Severuse.

"Výtečně," odpověděl ze sklípku. "Už jsem ho dokonce stihl dodat zákazníkovi." Poté se z místnosti za kuchyní opět vynořil se třemi dřevěnými bednami vína, které levitoval před sebou. "Mohu použít váš krb a odletaxovat je přes ulici?" přeptal se. "Přes náměstí je levitovat nemohu - s ohledem na všechny ty mudly usazené v parku."

Hermiona přitakala a on začal odesílat bedny prostřednictvím krbu. Když skončil, oprášil si hábit.

"Dáte si šálek čaje?" zeptala se Hermiona.

"Ne, děkuji. Moje přítomnost je vyžadována na druhé straně náměstí." Pak ale cestou kolem stolu zaváhal. "Jak proběhla vaše včerejší výprava ke svatému Mungovi?"

"Překvapivě dobře," protáhla a nasadila samolibý výraz. "Souhlasili se smlouvou na dodávky dokrvovacího lektvaru."

"S cenou, na níž jsme se dohodli?"

"Snížila jsem ji o deset procent," pravila sebejistě.

Zkřížil ruce na prsou a zakabonil se.

"Snížila jste cenu o celých deset procent bez předchozího projednání se mnou?"

Ušklíbla se na něj do zrcadla.

"Snížila jsem ji pod podmínkou, že ukončí obchodní vztah s Prunellou Wellsworthovou a pověří nás výrobou všech lektvarů mimo těch, které připravují ve vlastních laboratořích."

Severuse to zcela omráčilo. Prunella Wellsworthová byla jeho největší konkurentkou už od doby, kdy začal podnikat.

"Oni s tím souhlasili?"

Hermiona přitakala a vypadala při tom, že je sama se sebou nesmírně spokojená.

"Souhlasili. Jsme nyní jediní lektvaristé, od nichž nakupují."

Jeho užaslý výraz se pozvolna měnil ve spokojený úšklebek.

"Nechte mě hádat. Jednala jste s lékouzelníkem Thwaitem?"

"Ano," připustila. "Už jste se s ním setkal?"

"Mnohokrát," zabručel. "Ale vypadá to, že nejspíš bude mít slabost pro mladé absolventky z Nebelvíru."

Hermiona s předstíraným šokem zalapala po dechu.

"Naznačujete snad, že můj úspěch má co do činění spíš s ženským pohlavím než s mými schopnostmi?"

"Jsem si jistý, že v tom byla neodolatelná kombinace obojího," přikývl a dál se pobaveně usmíval. "Večer dám stranou láhev šampaňského, abychom si mohli připít na váš úspěch. Teď musím jít. Přeji vám oběma příjemný den."

Hermiona se usmála, když se otočil a vyšel z místnosti s černým zavířením hábitu, a očima v zrcadle sledovala jeho odcházející postavu. Zdvihla zrak k Padmině tváři a její úsměv odumřel, jakmile zaznamenala, že si Padma dala ruku v bok a se zjevným nesouhlasem se na ni mračí.

"Co se děje?" zeptala se vyděšeně.

Padma zavrtěla hlavou a položila si prst na rty. Jakmile zaslechly zabouchnutí vchodových dveří, odložila hůlku a posadila se vedle Hermiony. Hermiona se k ní otočila čelem a zatvářila se ustaraně. Padmino zachmuření přešlo ve výraz neskrývané úzkosti.

"Jeho ne, Hermiono. Ne Snapea," řekla sotva slyšitelným šepotem.

Hermiona cítila, jak se jí do tváří vkrádá ruměnec.

"Co tím myslíš?" zeptala se a hlas se jí roztřásl.

"Vím, že jsem předchozí hodinu strávila přemlouváním, aby sis našla chlapa, Hermiono. Ale ne Severuse Snapea."

Hermiona s odpovědí chvíli zápolila.

"Proč máš u všech všudy pocit, že bys mi měla říkat něco takového?" pravila a pokoušela se vyhlížet nevinně.

"Ale prosím tě, Hermiono," zahučela Padma netrpělivě. "Znám tě dost dobře na to, abych byla schopná říct, že se ti někdo líbí. V předchozích měsících jsem přemýšlela, jestli za tím něco není, když jsi nemluvila skoro o nikom jiném než o Snapeovi. Ale poté, co jsem teď viděla, jak se spolu bavíte, už o tom nepochybuji."

"Jistěže o něm mluvím - vidím ho častěji než kohokoli jiného!" pokoušela se Hermiona chabě protestovat.

"Hermiono...," řekla Padma a přísně na ni zazírala. "Svítila jsi jako sluníčko od chvíle, kdy vešel do místnosti, až dokud z ní opět nevyšel."

Hermiona to vzdala. Padma ji znala příliš dobře. Schovala tvář do dlaní.

"Já za to nemůžu, Padmo. Nechtěla jsem, aby se to stalo."

Padma nevěřícně potřásla hlavou.

"Nemůžu tomu uvěřit, Hermiono. Jak dlouho už to trvá?"

"Řekla bych, že asi tak dva nebo tři měsíce," pokrčila Hermiona rameny. "Vím - myslíš si, že jsem se asi musela zbláznit, ale on mě prostě hrozně přitahuje. Sotva ti to dokážu vysvětlit."

Padma na svoji kamarádku chvíli mlčky udiveně hleděla a kousala si při tom nehet.

"Jak tě může pro všechno na světě přitahovat Severus Snape?"

"A jak by mě mohl nepřitahovat? Mám ráda ty jeho tmavé oči, jeho černý smysl pro humor, jeho ruce... A on je tak chytrý, Padmo! Je to jediný muž, u kterého jsem kdy měla pocit, že je beznadějně mimo moje možnosti. A Merline! Jeho hlas! Mohla bych ho poslouchat hodiny." Naklonila se k Padmě, jako kdyby ji tím mohla přimět, aby ji lépe pochopila. "Nevím, jak se to stalo, Padmo, ale stalo se."

"Hermiono," ozvala se Padma zmateně, "ale on je ženatý!"

"To vím," pravila Hermiona a znovu sklonila tvář do dlaní. "Podívej, nemohu ti vyprávět všechny podrobnosti bez toho, abych neuvěřitelným způsobem nezradila svoji tchýni, ale on je ve skutečnosti asi tak ženatý, jako já jsem vdaná. Nechápej mě špatně, Padmo; já si uvědomuji, jak hrozně směšné to celé je, ale já vážně nemám, nemám v úmyslu jednat v souladu se svými city. Je to tak, jak to je. Nemohu změnit to, co k němu cítím, ale určitě mohu ovlivnit to, jak jednám."

Padma si ji okamžik prohlížela.

"Nemůžeš připustit, aby se to stalo. To by ti zkomplikovalo život víc, než si dokážeš představit; byla by to úplná katastrofa."

"Já vím," trvala Hermiona na svém. "Věř mi, prosím, nějaká soudnost mi ještě zbyla. Jak už jsem ti říkala: nic z toho nebude. Možná je to jenom pošetilé přechodné pobláznění a já se přes to musím nějak přenést. A navíc - on mě možná pořád vnímá jen jako otravnou malou holku."

"Právě že ne," podotkla Padma zachmuřeně a znovu ztišila hlas do šepotu. "To je to, co mě na tom děsí ze všeho nejvíc. Mám-li soudit z té scénky, jíž jsem právě byla svědkem, tak vážně nevím, kdo z vás dvou je na tom hůř: jestli ty nebo on." Vstala od stolu a opět se chopila hůlky. "Dodělám ti ty vlasy a pak musím jít."

Hermioně se rozbušilo srdce v hrudi. Někde hluboko uvnitř tušila, že k ní Severus taky něco cítí. A Lance si to podle všeho myslel rovněž. Jenže bylo-li tak silné její předsevzetí, že z toho nic nebude a ani nemůže být, proč ji potom z Padminých slov projíždělo slastné brnění podél všech obratlů? Co měl znamenat ten radostný pocit, který rozechvíval její duši?

Padma prohlásila, že je hotová, Hermiona jí poděkovala a odvedla ji ke krbu, podávajíc jí nádobku s letaxovým práškem. Zavládly mezi nimi hmatatelné rozpaky. Padma ji na rozloučenou objala.

"Nedělej to, Hermiono," prosila ji s pohledem plným obav. "To si stoupneš z deště rovnou pod okap. Nechci tě opět vidět zraněnou a na dně."

"Neudělám," odvětila. "Musím s ním pracovat a on je koneckonců pořád Teův nevlastní otec. Neboj se o mě. To přejde. Necháš si to pro sebe?"

"Jistěže," pravila Padma, stále ještě ustaraná. "Chovej se dneska večer na tom plese slušně."

"Budu."

Ustoupila o krok dozadu a její kamarádka zmizela ve víru zelených plamenů. Ještě chvíli hleděla do prázdného krbu a pak se otočila a zamířila do ložnice. To, co řekla Padmě, myslela vážně: naprosto neměla v úmyslu jednat v souladu se svými city. Ale také naprosto neměla v úmyslu vypadat dnes večer před Severusem Snapem jinak než co možná nejdokonaleji.

ssSss

Předchozí (20.3.) *** Následující (21.4.)