Poslední část dvacáté první kapitoly patří pravděpodobně k mým nejoblíbenějším v téhle povídce. Zvláštní, že co se mi obzvlášť líbí, se mi překládá snad ještě hůř než to, co mě nebaví. Nějak moc nešlo odbíhat od dítka, kterému se prořezávají snad tři zuby najednou, a překládat to po odstavcích. Takže jsem nebyla s překládáním tak rychlá, jak jsem chtěla - na druhou stranu ale přidávám přece jen o pár dní dřív než je můj klasický poslední den v měsíci;-)Severus se pousmál výrazu čiré rozkoše na jejím obličeji, tiše pronesl další zaklínadlo a kolem zahrádky vzplanuly početné svíce, jež ozářily Hermioniny rysy teplým svitem.
"Je to tu podle vašich představ?" otázal se zavíraje za sebou branku.
"Je to absolutně dokonalé," rozplývala se a hltala celou zahradu očima, jak se pokoušela všechno co nejlépe vstřebat. "Pěstujete tady některé z přísad?"
"Ano, většina nenáročných bylin a rostlin pochází odsud. Zdejší teplota je regulovaná," vysvětloval.
"Proč jste mi o tom neřekl dřív?"
Obdařil ji jedním ze svých vzácných upřímných úsměvů.
"Je to jedno z mých nejpřísněji střežených tajemství; nevzpomínám si, že bych sem s výjimkou Lanceho někdy někoho přivedl. Většina Millových o tomto místě samozřejmě ví, ale když jsem se sem přistěhoval, bylo v naprosto havarijním stavu. Několik týdnů práce ho však brzy proměnilo ve výnosnou bylinkovou zahradu."
Znovu se rozhlédla kolem sebe, zaznamenala několik známých rostlin v terakotových květináčích a všimla si rovněž dvou širokých dřevěných zahradních židlí a stolku.
"Je to prostě nádherné," podotkla bezmyšlenkovitě, zcela pohlcená svým okolím. "Trávíte tady hodně času?"
"Příležitostně si sem za letních večerů chodívám číst. Čas od času sem za mnou zavítá Lance dát si sklenku před spaním."
Přešla k silné kamenné zdi, která jí dosahovala akorát k pasu, a zadívala se přes ostatní střechy na mihotající se londýnská světla. Postavil se vedle ní a mávnutím hůlky vykouzlil dvě sklenky na šampaňské; s dalším švihnutím se vedle skleniček objevila láhev Bollinger Réserve.
"Jak jsem slíbil - nechal jsem dát stranou láhev dobrého šampaňského, abychom oslavili váš úspěch." A s tím vytáhl zátku a nalil jim oběma po skleničce.
"Jste si jistý, že vás právě tahle sklenka neposune až za hranu, Severusi?" pousmála se. "Měla jsem dojem, jako bych vás slyšela říkat, že jste už lehce opojený?"
"Ano a mám dojem, jako bych také mluvil o tom, že moje opojení nemá s alkoholem nic společného," pronesl pomalu a podal jí sklenku s pohledem upřeným na její tvář.
Než mohla zareagovat na narážku v jeho slovech, pozdvihl sklenici.
"Na okouzlující společnice v podnikání, které mají podle všeho schopnost obměkčit i ta nejtvrdší srdce," řekl tiše.
Usmála se předpokládajíc, že tím myslí její úspěšné vyjednávání s lékouzelníkem Thwaitem, ale doufajíc zároveň v to, že má na mysli i sám sebe.
"Na mistry lektvarů, kteří jsou ochotni dát děvčeti šanci," odvětila.
Přiťukli si sklenkami a zdvihli je ke rtům.
"Tak," navázala a opřela se o kamennou zídku, "komu náležejí ty zvědavé oči?"
Vypadal, že ho její otázka překvapila.
"Chcete mi namluvit, že nikdo z vašich známých neprojevil zájem o to, jak jsme se dopracovali v tak relativně krátkém časovém úseku od nepřátelství ke kamarádství?"
"Skutečně projevili," souhlasila. "Lance mě permanentně otravuje ohledně toho, jak spolu vycházíme."
"Tak to jsme dva," zabručel Severus. "A Minerva také vypadá poněkud všetečně. Jako kdyby člověk dosažením osmdesátky automaticky ztrácel schopnost nestrkat nos do cizích věcí."
"Taky jsem si všimla," uchechtla se Hermiona. "Ale není to jen starší generace, kdo se nezdržel komentářů. I Neville a Padma vyjádřili jistý zájem."
"Neville Longbottom," ušklíbl se Severus, "kdo by si to byl pomyslel?" Zvažoval, že by na seznam přidal i Kordéliiny postřehy, ale rozhodl se, že si to prozatím ponechá pro sebe. "Vypadalo to, že jste k sobě dnes večer přitáhla obdivné pohledy vcelku slušného počtu hostů mužského pohlaví, a to nikoli v duchu pouhého kamarádství." Nechal svoje oči sklouznout po její postavě a ona prudce polkla.
"A tohle byste popsal jako kamarádství?" zeptala se a ukázala ze sebe na něj.
Zadíval se na ni s takovou intenzitou, že byla nucena odvrátit pohled.
"Jak byste to popsala vy, Hermiono?"
Zmohla se na pokřivený úsměv a zadívala se pryč přes tmavé obrysy okolních střech.
"Myslím, že bych to popsala jako bruslení na velmi tenkém ledu." Upila šampaňské a dál upřeně pozorovala tmavé siluety.
V příštích chvílích ani jeden z nich nepromluvil a přes hovor hostů se k nim z nižších pater donesla melodie malého orchestru, který najala Kordélie. Hudebníci náhle spustili další valčík a Hermiona zalapala po dechu, když ho rozpoznala.
"To je Čajkovskij - valčík z Šípkové Růženky." Na okamžik zavřela oči vychutnávajíc si důvěrně známé úvodní tóny.
Postavil sklenku na zeď.
"Smím vás požádat o tanec?" otázal se a nabídl jí rámě.
Hermioniny oči se rozšířily údivem.
"Cože?" zakoktala se. "Tady?"
"Proč ne? Jsme tu daleko od všech zvědavých očí a já se celý večer těšil, až si s vámi zatančím."
Kombinace světla svíček zrcadlících se v jeho tmavých očích a síly hudby ozývající se zdola ji téměř omámila a vložila chvějící se dlaň do jeho.
Zlehka ji dovedl doprostřed zahrádky, ale než ji sevřel v náručí, zdvihl ruce k jejím ramenům, přičemž ignoroval tázavý výraz jejího obličeje. Přiměl svoje náhle nejisté prsty ke klidu a rozepjal spony, jimiž byl k jejím šatům připevněn pláštík, načež ho odhodil na jednu ze zahradních židlí, aniž přitom spustil zrak z její tváře.
"Žena by nikdy neměla tančit v plášti," zamumlal.
Sevřel její pravou ruku svojí levačkou a položil volnou dlaň na odhalenou pokožku jejích zad, načež zdvihl koutek úst v úsměvu, když zareagovala zachvěním. Na vteřinu se zarazil a vstřebával dojem z její jemné pokožky, kterou cítil svojí dlaní, a nechal svoji ruku klesnout o něco níž po jejích zádech spokojený, že se mu konečně podařilo naplnit jednu z jeho dlouho střežených představ.
Položila ruku na jeho rameno a potlačila zasténání, které se jí dralo na rty díky znásobenému pocitu jeho těla přitisknutého k jejímu a jeho teplé dlaně na její nahé pokožce. Černé oči, které tak často považovala za nečitelné, se nyní zdály být vystaveny jejímu zkoumání a ona mohla v jejich hlubinách jasně spatřit jeho touhu.
"Hrajeme velice nebezpečnou hru, Severusi Snape," zašeptala a málem zapomněla dýchat, když začali tančit.
"A co za hru to přesně hrajeme, Hermiono Grangerová?" zeptal se a koutek jeho úst stále hrál oním spokojeným úsměvem.
"Nejsem si úplně jistá," odvětila třesoucím se hlasem.
"Tak proč je potom tak nebezpečná?" zašeptal jí u ucha a ona konečně dostala vše, po čem celý večer toužila - byla v jeho náručí a cítila jeho dech na tváři.
Neodpověděla; nevěděla, co říct, a její srdce bilo tak rychle, že si nebyla jistá, zda neomdlí, pokud se jí nepodaří uklidnit se. Zhluboka se nadechovala nosem pokoušejíc se zapamatovat si pocit jeho těla přitisknutého k jejímu, a během tance si uvědomila, že je stejně dobrý tanečník jako lektvarista.
"Tak trochu jsem očekával, že si budete pobrukovat vzhledem k tomu, že je to Čajkovského valčík," řekl tiše.
Usmála se a trochu se uvolnila.
"Mám dojem, že jsem zapomněla, jak se pobrukuje," odvětila bez dechu.
Věnoval jí spokojené pousmání a ona přemožená naléhavostí jeho pohledu položila hlavu na jeho rameno. Severus zavřel oči a sklonil bradu k temeni její hlavy pohlcený teplem, které vyzařovala, a jemností jejího parfému. Téměř nevědomky začal palcem hladit odhalenou kůži jejích zad a odměnou mu byl téměř neslyšný povzdech, který jí splynul ze rtů.
Hermiona trpce uvažovala nad nespravedlností okolností - pokaždé, když ten večer s někým tančila, měla dojem, že trvá věčnost, než hudba přestane hrát, ale teď, když si nic nepřála víc, než zůstat bez přestávky celé hodiny v náručí tohoto muže, dospěl krátký valčík ke slavnostnímu zakončení.
Jakmile hudba ztichla, oba se zarazili, a když se od sebe lehce odtáhli, jejich oči se do sebe vpily. Jeho zrak spočinul na jejích rtech a Hermiona si uvědomila, že kdyby jen trochu naklonila hlavu a pohnula se o pár centimetrů dopředu, jejich ústa by se setkala. Stěží věděla, co vlastně chce, neboť v té chvíli nedokázala myslet na nic jiného, než jaké by to bylo cítit jeho rty na svých, když on náhle uvolnil sevření s tichým: "Děkuji vám, Hermiono."
Snažila se nedat na sobě znát zklamání.
"Není zač," zašeptala.
Odstoupil ke zdi a ona ho následovala a chopila se třesoucími prsty svojí sklenky. Vzhlédla k němu, ale on hleděl do svojí sklenice očividně hluboce zamyšlený.
"Prozraďte mi, Hermiono," pravil a opět se k ní obrátil čelem. "Co budete dělat, jestli se Teo nikdy nevrátí zpátky?"
Smutně se na něj usmála.
"Nemám tušení, a to jsem tuhle otázku dostala v posledních týdnech několikrát." Upila ze sklenky. "Co budete dělat vy, jestli Kordélie nikdy neodejde?" zeptala se na oplátku.
"To nevím," ušklíbl se, "ale zatím jsem to nemusel řešit."
Oba se na chvíli odmlčeli a uvědomili si, že hudba již přestala hrát úplně. Severus sjel pohledem k hodinkám.
"Jsou dvě ráno," prohlásil. "Zanedlouho bude většina hostů odcházet. Musím jít dolů a s některými se rozloučit. Doprovodíte mě anebo byste raději zůstala tady?"
"Zůstanu tady, když slíbíte, že se sem vrátíte," řekla s nadějí.
Přikývl už napůl otočený ke kované železné brance.
"Vrátím se hned, jak budu moci."
Hermiona vydechla, když jí zmizel z dohledu, schovala tvář do dlaní a ramena jí poklesla, jak z nich náhle opadlo svíravé napětí. Co to pro všechno na světě dělá? Slíbila si přece, že tohle nedopustí, ale pokud za poslední hodinu něco zjistila, pak to, že je tímto složitým mužem zcela posedlá. Měla tyto pocity prostě ignorovat a doufat, že odeznějí?
Ruce se jí dosud třásly v důsledku jeho nedávné blízkosti a ona přešla malý prostor tam, kde odložil její pláštík. Stále ještě žasla nad tím, že měl smělost udělat takovou věc, přehodila si saténový kabátek přes ramena a s nohama stočenýma pod sebou se posadila na jednu z širokých dřevěných židlí. To, co mu předtím řekla, myslela vážně: nohy ji bolely a cítila se naprosto vyčerpaná. Zavřela oči v očekávání jeho návratu a přemýšlela, co se stane, než tato noc skončí.
ssSss
Trvalo půl hodiny, než Severus vyprovodil některé důležitější hosty. V plesovém sálu zůstalo ještě přes padesát lidí a on se rozhodl vrátit se na střešní zahradu, neboť soudil, že jeho nepřítomnost zřejmě projde bez povšimnutí. Jak stoupal po schodech, nabádal se k obezřetnosti: večer se choval s pro něj netypickou troufalostí, a přestože svých činů vůbec nelitoval, neměl v úmyslu nechat si věci vymknout z rukou.
Otevřel branku a se záchvěvem zklamání zjistil, že Hermiona tvrdě usnula na jedné ze zahradních židlí. Nehlučně za sebou branku zavřel, přešel k ní a pohlédl dolů na její dřímající postavu. Byla stočená na židli s pláštíkem omotaným kolem ramen a rty lehce pootevřenými ve spánku. Přes propracovanost jejích šatů a makeupu vypadala v tomto stavu neuvěřitelně mladě. Neubránil se úsměvu: valčík ze Šípkové Růženky se dokonale hodil.
Zalila ho vlna touhy, poklekl vedle ní a něžně odhrnul uvolněnou kadeř z její zardělé líce. Rozparek na sukni jejích šatů se vyhrnul nahoru a odhalil dokonale jemnou pokožku její nohy. V návalu touhy se naklonil, aby se jí dotkl, ale zarazil se. Pokud se kdy k takovému činu naskytne příležitost, přál si spatřit v jejích oříškových očích svolení a opětovanou touhu. S frustrovaným povzdechem se postavil.
"Moe?" zavolal tiše.
Drobná skřítka se před ním objevila s prásknutím. Hermiona se ani nepohnula.
"Pan Severus volal?" zeptala se a pohlédla na Hermioninu spící postavu.
"Říkal jsem si, jestli bys byla tak laskavá a přemístila slečnu Hermionu do její postele, Moe. Nebylo by vhodné, abych tak učinil já sám." Vrhl na Hermionin spící obličej poslední pohled a ustoupil stranou.
Skřítka přikývla a položila dlaň na Hermioninu paži. Luskla prsty a obě se přemístily, zanechávajíce Severuse samotného na střešní zahradě. Mávnutím hůlky nechal zmizet láhev šampaňského i se skleničkami a otočil se k návratu do plesového sálu přemítaje, k čemu by asi došlo, kdyby bývala neusnula.
Na protější straně Kensingtonského náměstí se Moe sama pro sebe usmála, když přetahovala přes svoji paní přikrývku. Vypadalo to, že všechno jde podle plánu. Pan Lancelot bude mít radost.
ssSss
Pro poslech valčíku ze Šípkové Růženky klikněte zde.
