Odmítnutí (6. kapitola 2/3)

Měla jsem dnes trochu času, tak jsem dopřeložila další pokračování povídky Denial od little beloved. Tady je:-)

Severus Snape pokývl na pozdrav svému nevlastnímu synovi vcházejícímu do jeho kanceláře.

"Dobré ráno, Teo. Děkuji, že jsi dorazil tak rychle."

"Dobré, Severusi," odvětil Teo a usedl na židli naproti svému otčímovi.

"Jak jsi se měl o víkendu v Berlíně?" otázal se Severus a pozorně si mladého muže prohlížel.

"Bylo to prima, díky," dostalo se mu odpovědi.

---

Severus znal Tea natolik dobře, že věděl, jak obezřetně vždy dokáže skrývat svoje pocity.

"Nebylo zcela zřejmé, jestli se ještě vrátíš."

"Řekl jsem si, že v Berlíně není nic zas tak moc skvělého na to, abych tam zůstal," pousmál se Teodor tajemně. "Stojí to za to, vrátit se domů."

V Severusově nitru počínala hlodat netrpělivost.

"A to má znamenat přesně co?"

"Nic zvláštního," pohodil Teo rameny.

Severus si stiskl prsty kořen nosu. Teodor mu tou svojí neuvěřitelnou vyhýbavostí občas připomínal svoji matku.

"Teo, před čtyřmi týdny jsi mi tvrdil, že Manželský zákon je ztráta času a že mezi uchazečkami není žádná, která by ti stála za to oženit se s ní. A najednou se tvoje docházka do kurzů výrazně zlepšila a ty už se nepřemisťuješ po celé Evropě sem a tam. Co se děje?"

"Pořád chci cestovat," předklonil se Teo na židli, "ale chci mít i možnost vrátit se domů, pokud se tak rozhodnu. Jenže jestliže se neožením, vystavuji se riziku uvěznění pokaždé, když se objevím v téhle zemi."

"Toho jsem si dobře vědom," procedil Severus mezi sevřenými zuby. "Je to totiž přesně to, na co jsem poukazoval před čtyřmi týdny. A tehdy jsi mi sdělil, že do kurzů nechodí nikdo, u koho bys cítil, že se k sobě hodíte. Došlo snad v tomto ohledu k nějaké změně?"

Teo viditelně zčervenal.

"Ano, došlo ke změně."

Severus nevěřil vlastním uším a cítil, jak se jeho puls zrychluje - copak tento rozhovor opravdu vede tam, kam se obával, že vede?

"Ovšem to sis vzpomněl poněkud pozdě. Nezbývá už mnoho uchazeček, mezi nimiž by sis mohl vybrat manželku."

"Žena, kterou jsem si vybral, je - pokud vím - dosud nezadaná," zamumlal Teo a znachověl ještě víc.

Severus na něj nevěřícně vytřeštil oči.

"Žena, kterou sis vybral?" vyštěkl. "Koho přesně sis vybral?"

Teodor zabodl pohled do země.

"Hermionu Grangerovou," pronesl šeptem.

Severus málem slyšel, jak mu krev buší v uších.

"Hermionu Grangerovou?" opakoval po něm. "A slečna Grangerová ví o tvých úmyslech?"

"Ne tak docela," odpověděl Teodor s drobným uchechtnutím.

"Ty si myslíš, že je to k smíchu?" zavrčel Severus a Teodorovi okamžitě zmizel úsměv z tváře. "Vedli jste vy dva spolu vůbec někdy nějaký rozhovor?"

"Ano, ve skutečnosti ano," podotkl Teodor a zkřížil ruce na prsou v obranném gestu. "Bavil jsem se s ní minulý týden skoro každý den."

"A ty se domníváš, že to stačí k postavení pevných základů pro manželství?"

"Kolik vážných a smysluplných rozhovorů jsi vedl s mojí matkou ty, než sis ji vzal?" zamračil se Teodor.

Severus uhodil dlaní do stolu.

"Mě a svoji matku z toho vynechej, Teo. Ty nevíš nic o Hermioně Grangerové."

"A ty jsi snad o Kordélii něco věděl?"

"Tohle se netýká Kordélie, Teo," zabručel Severus zlostně, "týká se to tebe! Zacházíš příliš daleko."

"Nemyslel jsem to jako projev neúcty k tobě, Severusi," zdvihl Teodor ruce v uklidňujícím gestu. "Jen jsem chtěl upozornit na to, že důvěrné vztahy dnes nemusejí nutně zaručit úspěch manželství. Podívej se na Draca a Susan - nevědí jeden o druhém vůbec nic, a přesto vypadají být dokonale šťastní."

"Až čas ukáže, jestli jsou Draco a Susan šťastní," odvětil Severus. A rozhodl se, že zkusí jiný přístup, aby Teodora odradil. "Co si představuješ, že byste ty a slečna Grangerová mohli mít společného?"

Teodor pokrčil rameny a znovu zkřížil ruce na prsou.

"Máme toho hodně společného. Oba rádi čteme, oba jsme chytří, oba nejsme moc hovorní…"

"Nejste moc hovorní?" zeptal se Severus nevěřícně. "Ty snad podléháš dojmu, že Hermiona Grangerová není hovorná?"

"Možná že nepříliš hovorný není ten správný výraz. Možná spíš nespolečenský…"

"Hermiona Grangerová nikdy neví, kdy má zůstat zticha, Teo. To je jedna z jejích největších chyb. V Bradavicích mě málem přivedla k šílenství."

"Ano," odpověděl Teodor s úsměvem, "já vím. Ale jak jsi správně podotkl, tohle se týká mě a ne tebe."

Severus si podrážděně promnul obočí. Dohadovat se s někým z rodiny Millových bylo skoro nemožné.

"Představme si tedy, že jí nabídneš sňatek a ona tvoji nabídku přijme. Co uděláš potom, Teo? Tebe nejméně ze všech lidí si umím představit, že se usadíš a povedeš život v blaženosti manželské."

"Nemám v úmyslu se usadit a vést život v blaženosti manželské," odvětil Teodor.

"Tak co si zatraceně myslíš, že děláš, když se tu poflakuješ kolem Hermiony Grangerové?" zeptal se Severus zlostně.

"Doufám, že bude chtít cestovat po světě se mnou. Proč by se tady kdokoli chtěl navěky zahrabat? Studovala v Paříži; jsem si jistý, že nebude chtít omezit svůj život pouze na pobyt v Anglii."

"Zeptal ses vůbec, co chce? Když máš v úmyslu jí nabídnout manželství, tak proč nejdeš a nezjistíš to? Třeba už si tady sehnala práci. Třeba se chce usadit a mít rodinu."

"Jsem si téměř jistý tím, že nebude chtít mít rodinu," potřásl Teodor hlavou, "teď každopádně ne. O tomhle s ní nechci diskutovat dřív, než bude souhlasit s mojí nabídkou."

Severus na svého nevlastního syna nevěřícně zíral.

"Ty nemáš v úmyslu si s ní takové záležitosti řádně vyjasnit předtím, než se zaváže, že se stane tvojí ženou?"

"Dá se to tak říct," odpověděl Teodor skrz sevřené čelisti.

Z výrazu Teodorova obličeje Severus poznal, že rozhovor spěje ke konci.

"Ty se opravdu zavážeš k takovému manželství, Teo?"

"Udělám, co budu moci," zněla odpověď.

"Jako tvůj styčný úředník ti musím sdělit, že mám ohledně toho sňatku vážné pochybnosti."

Teodor najednou vypadal rozmrzele.

"Pochybnosti ohledně sňatku nebo pochybnosti ohledně mojí schopnosti se k němu zavázat?"

"Ohledně obojího," připustil Severus.

"Rád bych sestavil oficiální nabídku k sňatku," oznámil Teodor hněvivě.

Severus si zhluboka povzdychl a naklonil se přes desku stolu.

"Doufám jen, že ji nebudeš využívat pouze jako pas, který ti zajistí možnost kdykoli přijet do Británie, Teo. Nerad bych viděl, kdyby se se slečnou Grangerovou zacházelo tak lehkovážně. Je to inteligentní mladá žena."

"Vždycky jsem měl dojem, že ji nesnášíš, Severusi," podotkl Teodor se zmatkem v obličeji. "Proč ta náhlá starostlivost?"

Před odpovědí se Severus na chvíli odmlčel.

"Mám pro to své důvody," řekl jen. A aby se vyhnul tázavému pohledu nevlastního syna, vyčaroval mávnutím hůlky manželskou smlouvu a ze zásuvky stolu vytáhl brk.

ssSss

"Prosím tě, Hermiono, posadila by ses laskavě?" žádala ji Padma naléhavě. "Vždyť jsi úplně celá bez sebe!" Hermiona v posledních deseti minutách přecházela z jedné strany společenské místnosti na druhou a Padma už se na to nevydržela déle dívat. "Přísahám, že jestli se neuklidníš, sešlu na tebe Petrificus totalus."

Hermiona se vzdala a dosedla na pohovku vedle kamarádky.

"Já už to nevydržím. Jsem s nervama na dně. Možná bych měla jít domů."

"A vynechat koláč? Zbláznila ses? Šplouchová nám přece na tento týden slíbila roládu s vepřovým pečenou v hluboké míse, což by sis jako základ každého pořádného manželství raději neměla nechat ujít."

I přes svůj neklid se Hermiona zasmála.

"Jak si v takovéhle chvíli dokážeš dělat legraci?"

"Chceš, abych ti kouzlem narovnala vlasy?" pohlédla na ni Padma starostlivě. "Jak si je pořád prohrabuješ prsty, tak vypadají dost třapatě."

"Udělej to," přikývla Hermiona. "Cokoli, co zaměstná můj mozek dost na to, aby neřešil, co se děje nahoře." Otočila se a její kamarádka vytáhla hůlku.

Padma byla právě v polovině svého úkolu, když přišel Draco.

"Dobré ráno, mé krasavice," pravil vesele.

Hermiona se k němu okamžitě obrátila.

"Malfoy," vyplivla. "Přesně ta osoba, kterou chci vidět!"

Draco si vyměnil ostražitý pohled s Padmou, když si uvědomil, že se Hermiona opět vrátila k oslovování příjmením.

"Co jsem provedl?" otázal se.

"Proč jsi mi neřekl, že Snape je Teův nevlastní otec?" zeptala se Hermiona.

Draco na ni překvapeně vytřeštil oči.

"Proč jsem ti to neřekl? Každý ví, že Teo je jeho nevlastní syn! Severus se oženil s Kordélií už před lety; to přece není tak, že by to bylo něco čerstvého."

"Možná jste to vy ze Zmijozelu věděli - ale my ostatní ne!" prohlásila hněvivě.

Draco prosebně pohlédl na Padmu, která jen pokrčila rameny.

"Jak jsem to mohl tušit?" zeptal se. "A vůbec, co na tom záleží? Teo se ohledně svých vážných úmyslů s tebou tváří dost jasně - nevím, co by s tím měl mít Severus co do činění."

Hermionu jeho slova ještě víc nadzdvihla.

"Nejsem Snapeova nejoblíbenější osoba na světě. Jsem si více než jistá tím, že by si raději proklel vlastní ruku, než aby mě měl za nevlastní snachu."

"No, to tedy nebudeš jediná, kdo bude mít problémy s rodinou svého nastávajícího," zamumlal Draco a náhle vyhlížel zasmušile.

Padma vzhlédla od Hermioniných postupně se narovnávajících kadeří.

"O co jde?" zjišťovala.

Draco se posadil naproti nim a vydal utrápený povzdech.

"Včera večer jsem šel na večeři k Susaniným rodičům. Nedopadlo to moc dobře."

"Ale ne!" vyhrkla Hermiona, jejíž zloba okamžitě zmizela. "Co se stalo?"

"Nesnášejí mě. Pořád se vyptávali, proč jsem patřil k Smrtijedům."

"To si děláš srandu," nevěřila Padma. "Měla jsem za to, že všechno je už odpuštěno."

"Zjevně ne," trhl rameny a zamračil se. "Nesnažím se ospravedlňovat za to, co jsem udělal, byl jsem naivní hlupák a své viny už se nezbavím. Ale nebyl jsem zrovna v situaci, že bych mohl Temného pána odmítnout, když mi vyhrožoval, že pošle tátu a mámu do Azkabanu."

"To my přece víme," ujistila ho Hermiona. "Až příliš mnoho lidí bylo nuceno dělat za války příšerné věci."

"Máma se nikdy nechtěla ke Smrtijedům přidat, vážně, to všechno byly především aktivity mého otce. Od války se ale hodně změnil - snaží se odčinit vše, co tehdy udělal špatně."

Hermiona spíš předpokládala, že nedávné značné dary Luciuse Malfoye rozličným kouzelnickým nadacím vycházejí spíš z jeho snahy vyhnout se vězení, než že by se snad kál za svou temnou minulost, to však nutně nemusela být Dracova chyba.

"A Susan to rozrušilo?" zeptala se Hermiona.

"Velmi," přikývl Draco. "Přemýšlíme, že bychom na víkend nechali rodiče rodiči a prostě někam zmizeli," svěřil se jim.

"Myslíš to vážně?" zajímala se Padma. "To je bezvadný nápad!"

"Myslíš?" uculil se Draco. "Vlastně to byl Susanin nápad. Řekl bych, že po mně prostě touží kvůli mému fantastickému tělu, nikoli kvůli mojí nabité peněžence."

Obě dívky se uchechtly. Padma mezitím dokončila úpravu posledního pramene Hermioniných kadeří.

"Tak a je to," pravila. "Teď si stoupni a otoč se kolem dokola."

Hermiona si dlaní přejela po zázračně narovnaných vlasech a zdvihla se ze židle.

"Tak co?" přeptala se ostýchavě.

"Při Rasputinových bradavkách!" zvolal Draco. "Vypadáš zatraceně nádherně - jak mořská panna. Vlasy ti sahají až na ten tvůj roztomilý zadeček, Grangerová."

Padma se smíchy málem zlomila v pase.

"Při Rasputinových bradavkách? Draco, kam na ty svoje výrazy chodíš? Ale máš pravdu - vypadá úžasně. Teo z ní zešílí!"

"Díky, Padmo," pohlédla na ni Hermiona.

"Ale no tak, Grangerová!" protáhl Draco lenivě. "Všichni víme, že jste oba jeden z druhého úplně mimo. Padma má pravdu - ten z tebe zešílí." A rozhlédl se po prázdné místnosti. "Kde vůbec je? Myslel bych, že tu bude brzy, aby se ti mohl kořit."

"Byl předvolán," udělala Padma gesto ke schodům.

"Ach," zamumlal Draco vědoucně. "Takže dnes je tedy onen veliký den."

Hermionu náhle opět přepadlo nutkání zvracet. Sjela pohledem na hodinky; bylo už skoro deset. Teo byl ve Snapeově kanceláři už téměř hodinu. Co mu pro všechno na světě mohlo trvat tak dlouho?

ssSss

Ke konci hodiny vaření už si Hermiona představovala všechny možné verze scénářů. Teodor se neukázal a ona si byla jistá, že to nevěstí nic dobrého. Svlékla si červenobílou bavlněnou zástěru, oprášila si ruce utěrkou a pohlédla na onu zčernalou pohromu, která původně měla být vepřovou roládou. Zápach spáleného těsta jejímu žaludku příliš nepřidal a od nevolnosti byla v obličeji celá zelená.

"Jsi v pořádku?" šeptla Padma.

"Moc ne," potřásla Hermiona hlavou. "Kde je? Co myslíš, že se děje?" sykla.

"Nu," uculila se Padma, "soudě podle toho, jak dlouho už je pryč, bych řekla, že sepisuje návrh."

"Copak to vážně trvá tři hodiny?" měla Hermiona co dělat, aby nevyjekla nahlas. "O tom tedy pochybuji. Spíš bych řekla, že ho ten proklatý Severus Snape odradil a on zdrhnul."

Padma zabloudila očima k pásku Hermioniných džínsů - ze špičky její hůlky právě začaly sršet rudé jiskry.

"Musíš se dát dohromady, Hermiono, jdou z tebe jiskry. Pojď na záchod."

Popadla Hermionu a strkala ji ke kuchyňským dveřím. Když tam došly, všimly si, že východ blokuje drobná domácí skřítka v růžové zástěře.

"To je Hermiona Grangerová?" vypískla skřítka a její veliké vážné oči ulpěly na Hermionině obličeji.

"Ano, já jsem Hermiona Grangerová," odvětila zaraženě.

"Pan Snape chce, abyste okamžitě přišla do jeho kanceláře, slečno," řekla skřítka dřív, než zmizela s lusknutím drobných prstů.

Hermiona popadla Padmu za tričko, jako kdyby se topila.

"Co mám dělat?"

"Hermiono," pravila Padma, už poněkud podrážděná kamarádčinou úzkostí, "prostě půjdeš nahoru a zjistíš, co ti chce. Měla jsem za to, že se teď podle rozpisu stejně máte sejít, nebo ne?"

"To ano! Ale proč poslal skřítku?" divila se Hermiona celá zmatená.

"Tak to opravdu netuším," odvětila Padma. "Chceš, abych šla nahoru s tebou?"

Hermiona přikývla a obě začaly stoupat po schodech. Ve chvíli, kdy došly do třetího patra, se už Hermiona nekontrolovatelně třásla.

"Hermiono," řekla Padma jemně. "Takhle jsem tě nikdy dřív neviděla. Co se děje?"

"Jsem hrozně nervózní," zašeptala Hermiona a vrhla ustrašený pohled ke Snapeovým dveřím. "Cítím, že tohle je moje poslední šance."

Padma ji pro povzbuzení jemně šťouchla.

"Nakonec všechno dobře dopadne, uvidíš. Budeš tedy souhlasit, pokud to je jeho nabídka?"

"Ano - pokud je to opravdu jeho nabídka," přitakala Hermiona.

"Počkám na tebe ve společenské místnosti," usmála se na ni Padma zářivě. "Hodně štěstí!"

Postrčila Hermionu ke dveřím kanceláře a s pohozením dlouhých černých vlasů seběhla po schodišti. Hermiona se zhluboka nadechla a s pocitem, jako by v příští chvíli měla čelit vražednému komandu, zaklepala na dveře a naposledy, jako pevně doufala, vstoupila do Snapeovy kanceláře.

Předchozí (6.1.) *** Následující (6.3.)

Odmítnutí (6. kapitola 1/3)

V potu tváře jsem dokončila překlad první části šesté kapitoly povídky Odmítnutí od little beloved. Tentokrát v úvodu naleznete báseň Williama Butlera Yeatse (1865-1939) To a child dancing in the wind, která patří do sbírky básní Responsibilities and other poems vydané roku 1916. Báseň před mým zásahem si můžete přečíst stejně jako originál celé šesté kapitoly zde: Denial 6

6. Bláznův triumf

Nechť obtančí tvé kroky břeh,

proč starost mít, když smíš si hrát,

o větru, vody lítý řev?

A vlasy za sebou nech vlát,

jak zvlhly v slané tříšti vln;

v tvém mládí dosud není čas

na bláznův triumf - lásky pln

ji nalézá a ztrácí zas,

na žencův skon a stébel pár,

jež svázat v snop už není nač.

Tak proč mít strach - máš mládí dar -

když zazní hrůzný větru pláč?

W. B. Yeats, Dítěti tančícímu ve větru

---

ssSss

Po rozhovoru se Severusem Snapem se Hermiona přemístila rovnou domů. Bylo jí jasné, že její přátelé v Belgravském parku dychtivě očekávají, s jakými novinkami přijde, necítila se ovšem být natolik silná, aby jim dokázala čelit. Teprve nyní, když se její naděje začínaly rozpadat v prach, si uvědomila, v jakém rozsahu si začínala představovat svou budoucnost, v níž značnou měrou figuroval Teodor Nott. Sdělila starostlivým rodičům, že se necítí moc dobře, a šla si rovnou lehnout. Zatáhla závěsy, aby na ni nesvítilo přímé slunce, přetáhla si přes hlavu přikrývku a poddala se naprostému zmatku myšlenek.

Mysl jí zároveň zaplavila úleva a neklid. Byla nesmírně ráda za Snapeovo potvrzení, že Teodor nikdy nebyl Smrtijed, a představa, že ho následující den uvidí, ji naplňovala radostí. Na druhou stranu ji zcela vyděsilo zjištění, že Teo je Snapeův nevlastní syn. Jak to, že se jí nikdo neobtěžoval zpravit o tomto podstatném detailu? Draco to přece musel vědět, nebo ne?

Její úvahy se stočily k Severusovi Snapeovi. V onen den, kdy se mu vrátila zachránit život do Chroptící chýše, byl zjevně dosud při vědomí. Chovala se tehdy jako blázen; měla zůstat zticha. Mezi nimi zůstávalo tolik nevyřešených otázek, tolik zášti a opovržení. Copak mu mohla věřit, že bude jednat v jejím nejlepším zájmu? Pokud skutečně byla nepříjemnou připomínkou jeho bouřlivé minulosti, bylo předem jasné, že ji ve svém nynějším životě nebude chtít. Snažil se ji odradit od toho, aby usilovala o Teovu pozornost, jedině kvůli svým vlastním zájmům, nebo měl skutečně důvod věřit, že by se ona a Teo k sobě nehodili? Na to si jednoduše nedokázala odpovědět.

A k tomu všemu musela zvážit ještě vlastní pocity. Merlinví že si dozajista nevychutnávala představu pravidelného stýkání se se Severusem Snapem - a to pravděpodobně po zbytek svého manželského života. Na druhou stranu během šesti let strávených v Bradavicích dokázala jeho hrubé jednání a pichlavý sarkasmus vždycky snést a bylo více než možné, že ať už si vybere za manžela kohokoli, nemusí ani jeho rodiče být lidmi, s nimiž by dokázala vyjít. Dokáže při rozličných rodinných událostech snést společnost svého bývalého učitele? Ano… věřila, že dokáže. Oproti nutnosti ho tolerovat coby učitele to bylo dokonce určité zlepšení.

Připožďovalo se, Hermiona se cítila ospale a nakonec upadla do nepokojného spánku. Těsně poté, co se setmělo, probudilo ji ťukání na okno ložnice, za nímž našla Padminu sovu. Vzala si od nádherného puštíka dopis, podala mu soví pamlsek a hleděla za ním, jak s její odpovědí stoupá vzhůru do tmy. Padma si dělala starosti ohledně toho, co se přihodilo ve Snapeově kanceláři, a Hermiona jí tedy spěšně naškrábala zprávu, v níž ji ujistila, že je v pořádku a že všechno vysvětlí následujícího dne.

Cítila se výrazně pozitivněji naladěná, než jak tomu bylo, když usínala, sešla po schodišti do kuchyně a udělala si čaj. Dům byl tichý - její rodiče odešli do divadla a měli se vrátit až za několik hodin. Vzala si do obývacího pokoje sendvič a kouřící konvičku čaje a švihla hůlkou směrem ke stereo soupravě, z níž se začala linout melodie Beethovenova klavírního koncertu. Nastal čas k vážnému zamyšlení - nenáviděla nerozhodnost, a bylo tudíž nezbytné, aby se konečně rozhodla, co musí udělat.

Ne že by snad Severusovi Snapeovi vůbec nevěřila, ale při té míře nepřátelství, která mezi nimi panovala, se nedokázala spokojit s představou, že by snad jednal čistě v jejím nejlepším zájmu. Chápala, že i on je v obtížné situaci - určitě musel být znepokojen tím, že by mohla určitá tajemství z jeho minulosti vyzradit jeho nevlastnímu synovi. Možná by se v tomto ohledu měla pokusit jeho obavy nějak zmírnit. Po zvážení všeho podstatného a bez ohledu na to, jak neformální a osobní byl jeho vztah s Teem, ji neznal vůbec. Tudíž dospěla k názoru, že on rozhodně není schopen dopředu říct, zda její případný vztah s Teem bude nebo nebude fungovat. Jeho obavy - ať už skutečné nebo vymyšlené - nebyly relevantní. A mimoto - myšlenka stýkat se v budoucnu se Severusem Snapem ji zas až tolik netrápila. Ve chvíli, kdy dozněly poslední tóny koncertu, se konečně rozhodla: bude i nadále ze všech sil usilovat o přízeň Teodora Notta, a to i proti vůli jeho nevlastního otce. Pokud jí Teo nabídne manželství, jeho nabídku přijme. A pokud ne, opustí po svatbě Padmy a Deana stát. Spokojená se závěrem svých úvah uklidila kuchyni a dopřála si koupel - měla v úmyslu vypadat následujícího dne co nejlépe. Chystala se ulovit manžela.

ssSss

Hermiona se následujícího rána v osm hodin sešla s Padmou na snídani. Padma se zajímala, co se mezi její kamarádkou a Snapem stalo, a novina, že Teodor je Snapeův nevlastní syn, ji podle všeho dočista omráčila.

"Nemůžu tomu uvěřit!" vyhrkla a nevěřícně potřásla hlavou. "Jak to, že to nikdo z nás nevěděl?"

"Jsem si jistá tím, že někdo to věděl," pohodila Hermiona rameny. "Vsadila bych se, že všichni ze Zmijozelu." Přivřela oči - při myšlence, že Draco to celou dobu věděl a nepovažoval za nutné jí osvětlit situaci, pocítila nevýslovný nával zlosti.

"Kdyby Dean něco tušil, jistě by nám o tom pověděl. Tak si říkám, kdy se Snape vlastně oženil?" přemítala Padma.

"Vzpomínám si, že jsem četla oznámení v novinách - bylo to jen pár týdnů po přijetí Manželského zákona. Teova matka se po smrti prvního manžela vrátila ke svému dívčímu jménu. Hill, Mill… nebo něco takového…"

"Není divu, že jsme to nevěděli. Páni!" řekla s rozšířenýma očima Padma. "Pořád tomu nevěřím. Ale ve skutečnosti to nic nemění nebo snad ano?"

Hermiona svoji odpověď chvíli zvažovala. Poněkud se zdráhala svěřit se kamarádce s pravdou o bouřlivém vztahu mezi ní a Severusem Snapem. O dni, kdy Snapeovi zachránila život, Padmě nikdy neřekla.

"Ne," potvrdila. "To skutečně nic nemění. Snape sice vypadá být přesvědčený o tom, že já a Teo se k sobě z nějakého důvodu nehodíme, ale to mě příliš nezajímá."

Padma odložila vidličku a nůž.

"Tak tomuhle nerozumím. Tebe nezná o nic lépe než kohokoli z nás, a jelikož Teo strávil poslední čtyři roky v Cambridge, jsem si jistá, že Snape nezná pořádně ani jeho. Takže jak může vědět, jestli se vy dva k sobě hodíte nebo ne? A proč by se o to měl vůbec starat?"

Hermioniny oči se náhle zalily slzami.

"Nezbláznila jsem se, Padmo? Neměla jsem přijmout nabídku Michaela Cornera? Vůbec Tea neznám - třeba se mi Snape snaží naznačit, že o Teovi nevím něco děsivého."

"Ovšemže jsi se nezbláznila," položila Padma dlaň na Hermioninu. "Vždyť Michaela Cornera neznáš o nic lépe než Teodora Notta. A koneckonců - jak dobře já znám Deana?"

Hermiona si osušila kapesníkem oči - tohle rozhodně nebyl ten pravý den, kdy by měla mít po obličeji rozmazané šmouhy od řasenky.

"Moji rodiče se před svatbou ani jednou nesetkali," pokračovala Padma, "a jsou jedním z nejšťastnějších párů, které znám. A naopak moje teta chodila s jistým chlápkem jedenáct let, než se vzali, a za dva roky byli rozvedení. Nikdy nemůžeš dopředu vědět, jak bude které manželství fungovat, Hermiono. Vážně, záleží na štěstí."

"Doufám, že máš pravdu," povzdychla si Hermiona. "Něco mě na Teodorovi Nottovi přitahuje, nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale něco tam je. Cítím, že on je moje jediná možnost."

"Jestli cítíš, že on je tvoje jediná možnost, tak jdi do toho," prohlásila Padma a usmála se kamarádčinu utrápenému obličeji. "I přes ty slzy vypadáš dneska proklatě sexy; ten z tebe bude slintat blahem."

"Ty jsi vážně skvělá kamarádka," uculila se Hermiona s náhlým pocitem povzbuzení. "Nevím, co bych si bez tebe počala."

"Nerada tě vidím nešťastnou, a jestli je Teodor Nott tím, kdo tě učiní šťastnou, tak jsem všemi deseti pro." Padma vytáhla z peněženky několik pětilibrovek a pohodila je na stůl. "Bude tě obtěžovat mít Snapea za tchána?"

"Nevím… Určitě ne dost na to, aby mě to odradilo od myšlenky provdat se za Tea. Celou věc to trochu komplikuje, řekla bych, ale to je tak asi všechno. Pro Merlina, Padmo! Co když o mě Teo ve skutečnosti nestojí?"

"Jistěže o tebe stojí. Předchozí týden z tebe nespustil oči. A proč si myslíš, že se začal tak najednou objevovat ve společenské místnosti už brzo po ránu?"

"Myslíš, že to je jen proto, abychom se potkali?" rozjasnila se viditelně Hermionina tvář.

Padma teatrálně obrátila oči v sloup.

"Na někoho tak inteligentního jsi občas neskutečně nedovtipná. Ovšemže proto, abyste se tam potkali." Sjela pohledem na hodinky. "Je devět. Teď už třeba bude v Belgravském domě. Chceš, abych někam zmizela a nechala vás dva na chvíli o samotě?"

Hermioně se náhle sevřel žaludek nervozitou.

"Ne, dneska jsem příliš nervózní. Pojď se mnou, prosím!"

Padma přikývla a obě vyšly z restaurace. Na schodech před Belgravským domem se zastavily a Hermiona si třesoucí rukou prohrábla rozcuchané vlasy.

"Vypadám dobře?" zeptala se.

"Vypadáš nádherně," odpověděla Padma. "Jsi si jistá, že chceš, abych tam šla s tebou?"

Hermiona horlivě přikývla.

"Třeba tam ani není a to pak na mě padne šílená deprese."

Vystoupaly po žulových schodech a vstoupily do domu. Těsně předtím, než vešly do společenské místnosti, se otevřely dveře a objevil se Teodor Nott. Hermiona se neúspěšně pokusila potlačit prudký nádech, jakmile ho spatřila; když na ně takhle narazil na chodbě, vypadal náhle poněkud neohrabaně.

"Dobré ráno, Teo!" zvolala Padma a nenápadně dloubla Hermionu do žeber. "Jsi tu pěkně brzo! Dal by sis s námi šálek čaje?"

Hermiona seznala, že se ze samého ohromení dokáže nanejvýš slabě usmát.

"Obávám se, že nemohu," odvětil a vypadal, že je mu trapně. Ukázal nahoru. "Byl jsem pozván k pohovoru." Pohlédl na Hermionu a ostýchavě se usmál předtím, než se vydal ke schodišti a ztratil se jim z dohledu.

Padma bez okolků popadla Hermionu za ruku a protáhla ji dveřmi do prázdné společenské místnosti.

"A teď hlavně zachovej klid," nařídila a vtlačila Hermionu do jednoho z křesílek. "Potřebuješ pořádně silné kafe." Došla ke stříbrnému čajovému servisu a začala připravovat dva hrnky černé kávy.

"Dobrotivý Bože!" vyhrkla Hermiona hlasem třesoucím se panikou. "Proč si ho zavolal? Nemyslíš si, že by mu Snape něco řekl, nebo ano?"

Padma s podmračeným výrazem donesla dva kouřící šálky k místu, kde Hermiona seděla.

"Zdůraznila jsi, že to, co řekneš o Teovi, má zůstat důvěrné?"

"Ano!" přitakala Hermiona s poplašeně rozšířenýma očima. "Ujistil mě, že je vázán kouzelnickým slibem neopakovat nic, co bude řečeno."

"Potom je všechno v pořádku," pokrčila Padma rameny a posadila se. "Nemůže nic říct."

"Ale proč chce tedy s Teem mluvit?" otázala se Hermiona nepřesvědčeně.

"Za tím může být celá řada věcí," potřásla Padma hlavou. "Že by nějaká nevýznamná rodinná záležitost? Třeba se ho jen chce zeptat, jak se měl o víkendu."

Hermiona složila hlavu do dlaní.

"Ne," zasténala. "Určitě to souvisí s tím, co jsem včera řekla. Prostě to vím."

"Možná, že máš částečně pravdu." A pak si Padma náhle přitiskla dlaň na ústa. "Jsem tak pitomá! Úplně jsem ti to zapomněla říct!"

"Říct mi co?" zeptala se Hermiona.

"Včera, když jsi odešla domů, požádal Terry Boot o ruku Lauru Wallacovou - tu blondýnu ze Zmijozelu. Souhlasila."

"A co to má společného se mnou?" zamračila se Hermiona.

Padma jí zamračený pohled vrátila - Hermiona byla obvykle velice bystrá, současný zmatek v její hlavě jí však nedovoloval nahlížet na věci s obvyklou objektivitou.

"To znamená, že už vás zbývá jenom šest nezadaných: Neville, Teo, Michael, Hannah, Pansy a ty."

Hermiona začínala chápat.

"A vztah Nevilla s Hannah se vyvíjí slibně," zamumlala.

"Přesně," řekla Padma. "Takže zůstáváte čtyři. Teo a Pansy se vzít nemohou, neboť jsou oba čistokrevní. Což znamená, že pokud se ty nedáš dohromady s Teem a Michael s Pansy, zůstanete všichni čtyři Snapeovi na krku. Mnoho dní už nezbývá - určitě už se nemůže dočkat, až budeme všichni zadaní."

"Takže," navázala Hermiona, "ty si myslíš, že se chce zeptat Tea na jeho úmysly?"

"Řekla bych, že ano," odvětila Padma. "Jestliže ti Teo nabídne sňatek, řekla bych, že to bude dneska."

Hermiona se předklonila, opřela se hlavou o kolena a zašeptala:

"Myslím, že budu zvracet."

ssSss

Poznámka na závěr:

Brouzdala jsem onehdy na osobních stránkách autorky little beloved a našla tam několik obrázků, které by čtenáře této povídky mohly rovněž zajímat:

Tak takto by měl vypadat Belgraveský dům, kde se konají předmanželské kurzy a kde Hermiona momentálně loví Tea. Fotka vznikla během návštěvy little beloved v Londýně - nafotila i další místa vztahující se k povídce - vložím je sem, až na ně přijde čas.

A takhle si little beloved představuje Hermioninu kamarádku Padmu. Na fotce je herečka Preeya Kalidas.

A to nejzajímavější na závěr - v představách little beloved by měl Teodor Nott vypadat jako frontman hudební skupiny The Verve Richard Ashcroft. Moc ostýchavě tedy nevypadá. Ale kdoví, co se z Tea vyklube...

Předchozí (5.3.) *** Následující (6.2.)

Portrét pro Bradavice (26.5.)

Prázdniny jsou tady a já jsem tady také se závěrem 26. kapitoly. Věnování pro Veru, Awiu, Polgaru, A_ju, JSark, Elzu, kris.tu, Nel-ly, Scissors, Sol, lilalilu a Elis za neutuchající komentářovou podporu po celou dobu vkládání této kapitoly:-)

Kapitola dvacátá šestá: Troufalý plán (5. část)

"Neviditelný plášť a naše mnoholičným lektvarem pozměněná podoba nám sice možná bude stačit ke zmatení lidských stráží," navázal Snape, "leč mozkomorové by mohli přítomnost cizích, jim neznámých bytostí rozpoznat i tak. Ačkoli v Azkabanu jsou stovky vězňů, takže by neměli mít šanci nás vycítit, pokud budou naše myšlenky odpovídat tomu, na co jsou zvyklí. Dokážete alespoň na chvíli ovládnout své nitro a kontrolovat svoji mysl tak, aby z vás nevyzařovalo všudypřítomné štěstí a pohoda?" otočil se na Nathalii sarkasticky.

---

"Nemusíte mít obavy, když budu s vámi pod jedním pláštěm, tak to pro mě vskutku nebude nijak složité," zareagovala kousavě dřív, než si stačila uvědomit, co říká. Mohla by se za to pochválit, její organismus už reagoval na Snapeovy jedovatosti naprosto instinktivně a oplácel mu stejnou měrou, aniž by o tom musela nějak hluboce přemýšlet. Vypadalo to, že se po předešlé noci dostává zpět do formy; zamyšlenému Brumbálovu pohledu se však raději vyhnula. "Takže kdy přesně to provedeme?" otočila raději list.

"V ideálním případě v noci z dvacátého pátého na dvacátého šestého května, což je noc ze soboty na neděli," informoval ji Snape. "Přenašedlo je nastaveno tak, aby mě přeneslo do Tavoryho pracovny ve chvíli, kdy se ho dotknu. A se mnou i ty, kteří se ho budou dotýkat v tomtéž okamžiku." S tím sáhl do kapsy, opatrně z ní vytáhl jednu ze svých zazátkovaných lahviček s širokým hrdlem a položil ji před Brumbála a Nathalii na stůl. "Přenašedlo je uvnitř."

Zamrkala a zvědavě pohlédla skrze sklo na zpola ohořelou svíčku.

"Jak se vám podařilo donutit ho k tomu, aby ho vytvořil?" nedala jí zvědavost, aby se vzápětí nezeptala; ji napadala jen jediná kletba a ta patřila mezi neprominutelné. Kupodivu by ji však zas až tak nepřekvapilo, kdyby tuto kletbu Brumbál dovolil Snapeovi použít.

"Bezstarostný lektvar," ušklíbl se Snape. "Ponechává toho, kdo ho vypije, při plném vědomí, ale zbavuje ho všech duševních zábran, jakož i vědomí vlastních povinností a nutnosti dodržovat příkazy a zákazy. Následuje poměrně značná míra psychické manipulace se střídavým použitím nitrozpytu a paměťových kouzel, což v důsledku způsobí, že je zcela zmatená oběť ochotná vyhovět příkazci ve všem požadovaném, aniž by byla schopná pochopit a docenit důsledky svého jednání."

"Výsledek není tak vzdálen použití kletby Imperius," navázal Brumbál, čímž odpověděl Nathalii na nevyřčenou otázku, "je to však bezpečnější, neboť ministerstvo se údajně snaží používání neprominutelných kleteb monitorovat. Nejsem si jistý, nakolik se jim to daří, ale za těchto okolností není třeba riskovat víc, než je nezbytně nutné."

"A jakou při tom Tavory použil hůlku?" zajímala se Nathalie, pamětliva možnosti zpětně prozkoumat hůlku azkabanského ředitele za použití Priori incantatem. To, že by Brumbál Snapeovi použití neprominutelné kletby Imperius schválil, kdyby si myslel, že je to bezpečné, raději nijak nekomentovala.

"Jednu ze starých neškodných školních hůlek, která již prošla rukama mnohých studentů," usmál se Brumbál.

Nastala chvíle ticha. Nathalie cítila, že se schyluje k přednesení závěrečného plánu na průnik do Azkabanu, a sama o tom rozhodně začínat nechtěla. Namísto toho jen sklesle seděla a hleděla na Snapeovy plány věznice, snažíc se vymyslet nějaký dostatečně pádný důvod pro to, aby se nemusela výpravy účastnit, ačkoli již začínala tušit, že je to marné. Nakonec ticho netrpělivě přerušil Snape, aby shrnul vše podstatné:

"V noci z pětadvacátého na šestadvacátého se tedy po požití mnoholičného lektvaru za pomoci přenašedla přeneseme přímo do Tavoryho pracovny. Tou dobou by tam a ani nikde poblíž neměly být lidské stráže ani žádný z mozkomorů. Belartová vytvoří duplikát portrétu Salazara Zmijozela, kterým nahradíme originál, jehož pravost předtím ověří. Pokud nenarazíme na žádné překážky, přemístíme se poté zpět. Pokud na nějaké narazíme," ušklíbl se a Nathalii zamrazilo, "budeme se muset zařídit podle situace."

Kousla se do rtu a dál seděla jako zařezaná.

"Nemusíte tam chodit, pokud nechcete, Nathalie," ozval se ředitel znenadání a ona prudce zdvihla hlavu s náhlou nadějí a nevěřícně na něj pohlédla. ""Severus zná díky Tavoryho vzpomínkám podrobně celé vězení a rovněž ví, jak vypadá Zmijozelův portrét, jejž hledáme," promlouval Brumbál pokojně, "chci, abyste věděla, že vás v žádném případě k ničemu nenutím. Že je to životně nebezpečná akce, to ostatně víte nejlépe sama. Uděláte jedinou chybu a strávíte tam zbytek života. Pokud vás nezabijí rovnou na místě."

Poděšeně zamrkala a zatnula nehty do dlaní.

"A Snape?" vyhrkla, než se stihla ovládnout. Snapeova tvář se proměnila v neproniknutelnou masku; nějak ale tušila, že ho zajímá totéž - jestli i jemu ředitel navrhne možnost volby.

"Severus má s podobnými situacemi mnoho zkušeností," odvětil Brumbál. "A mozkomorové na něho nepůsobí tak, jako na nás ostatní."

"Nepůsobí?" pokrčila nechápavě čelo. "Jak to?" otočila se na Snapea, jehož černé oči se právě měřily s Brumbálovýma modrýma.

"Ředitel má nepochybně na mysli moji temnou minulost," pravil Snape kousavě nespouštěje z dotyčného pohled.

"Ale…?"

"Jedna z pochybných výhod přináležení ke společenství Smrtijedů, Belartová," otočil se profesor konečně k ní a v jeho pohledu bylo cosi znechuceného a zahořklého. "Činí nás to vůči takovým bytostem, jako jsou mozkomorové, do jisté míry imunními. Možná jsou však na vině spíš naše skrznaskrz prohnilé charaktery a vražedné sklony, v tom popravdě nemá ředitel stále ještě jasno," dodal s trpkostí stěží přeslechnutelnou.

"Severusi…," povzdychl si Brumbál. "Ale ano, je to tak, jak Severus říká," obrátil se pak k ní. "V myšlenkách a vzpomínkách Smrtijedů toho není mnoho, co by je vystavovalo zájmu mozkomorů. Málokterý člověk přežije v Azkabanu se zdravým rozumem déle než několik měsíců, ale pokud vím, tak většina uvězněných Smrtijedů se těší pevnému zdraví dodnes a trpělivě čekají, až opět nadejde jejich čas."

Pokud někdy existovala chvíle, kdy by se mohla svojí účasti na misi vzdát, bylo to teď. Mohla by se pokusit o vytvoření padělku Zmijozelova portrétu na základě Snapeových vzpomínek na jeho setkání s Tavorym, které spatří v myslánce, a Snape by ho pak následně v Azkabanu zaměnil za originál, aniž by ji k tomu potřeboval. Jistěže vyrobit věrohodný duplikát bez toho, že by viděla originál, bylo prakticky nemožné... A co kdyby se Snape vydal do Azkabanu dvakrát? Nejdřív by přinesl Zmijozelův portrét a následně by do Tavoryho pracovny vrátil totožně vypadající malbu? Pokud nenarazíme na žádné překážky, zněla jí v hlavě Snapeova slova. Co když to přenašedlo byla první a poslední možnost, jak se do věznice dostat? Co když už nebudou mít žádnou další šanci?

"Půjdu tam," prohlásila náhle, aniž by si to předem pořádně rozmyslela. Její nitro se sevřelo hrůzou poté, co si znovu vybavila ten příšerný pocit, když mozkomor tehdy na francouzském ministerstvu minul její postavu jen o několik stop, ale rázně zatřepala hlavou a rozhodně pohlédla nejdřív na překvapený a potěšený výraz Brumbála a potom i na neméně překvapený, avšak… doufala, že i… potěšený?... výraz Snapea.

"Nathalie…," začal Brumbál, ale ona mávla rukou, aby umlčela proud jeho zbytečných slov - dobře věděla, že tahle jeho nabídka svobodné volby je další z umných ředitelových manipulací, jež jí mají dodat pocit kontroly nad vlastním životem, a proto pokračovala:

"Sám jste už tehdy, než jsem se vydala k Malfoyovým, říkal, že taková akce se musí povést hned napoprvé. Pokud z jakéhokoli důvodu Tavory ten obraz v mezidobí přemístí ze svojí pracovny někam jinam nebo ho nahradí kopií, musíme to poznat hned na místě a musíme se pokusit najít pravý portrét. Profesor Snape neovládá uměleckou magii a do konce května se to i přes jeho nepopiratelné schopnosti," loupla po něm uštěpačně okem, "jen těžko naučí. Jeden člověk na takovou záležitost nestačí, to víme všichni, a abyste tam šel vy, to je naprosto vyloučené. Jste příliš důležitý. Tou nejméně důležitou osobou jsem tady ve skutečnosti já. Pokud se mi něco stane, naleznete bez obtíží jiného restaurátora," pousmála se ve snaze tvářit se povzneseně.

"Jste si tím jistá, Nathalie?" zeptal se jí Brumbál a ona s trpkým pobavením zjišťovala, že nyní mu již není zatěžko tvářit se starostlivě. Věděl, že ona svůj názor nezmění.

"Mozkomorové nejsou domácí skřítci, Belartová," prohodil Snape konverzačně, "ty nemůžete zmást květnatými proslovy o dobru a zlu," dodal posměšně a ona ho probodla podrážděným pohledem a ani si nevšimla Brumbálova zdvihnutého obočí - Snape přece neměl o Dobbym nic vědět a zkoušet na Nathalii nitrozpyt mu ředitel přísně zakázal. Přemýšlela, zda by ředitel nesmýšlel o její účasti na výpravě společně s profesorem jinak, kdyby věděl, jaká je skutečná povaha jejich vzájemných vztahů. Otázkou však zůstávalo, zda skutečnou povahu jejich vzájemných vztahů vůbec chápe ona sama.

Předchozí (26.4.) *** Následující (27.1.)

Rozcestník povídky