Ne, není to apríl, pod tímto úvodem skutečně naleznete závěrečnou část dvacáté druhé kapitoly, v níž se Hermiona musí vyrovnat s náhlým výbuchem vášně, k němuž došlo mezi ní a Severusem;-)Skvělá zpráva je, že se autorka povídky rozhodla vrátit Denial na ffnet, takže už nebudete odkázaní jen na můj překlad, jehož prodlevy ovlivňuje všechno v mém životě od virózy, která nám několik týdnů rotovala po rodině a opakovaně napadala její členy, až po prostou nechuť koukat do monitoru, když můžu místo toho pozorovat, jak synek zkouší svoje první krůčky. A tak se skutečně stává, že klidně i několik týdnů pořádně nesednu k počítači, což bych ještě loni v lednu považovala za naprosto nemožné. Ale pak přijde den jako včera, kdy se vrhnu na čtení komentářů za poslední čtvrtrok, najdu pár krásných slov u starého dobrého Portrétu a tolik mě to potěší, že toužím k počítači opět zasednout a alespoň další kousek přeložit:-). Všem přeji krásný start do tohoto zkráceného pracovního týdne a snad už konečně pořádný začátek jara!
ssSss
Hermiona běžela přes Kensingtonské náměstí, po tvářích jí stékaly slzy a pranic se nezajímala o to, kdo ji uvidí nebo co si pomyslí o jejím neuspořádaném zjevu. Když se dostala k domu, rozrazila dveře dokořán a zamířila rovnou do ložnice rozhodnutá vyhnout se Moeiným pronikavým očím. Zhroutila se na postel, jejím tělem otřásaly vzlyky a přemohla ji ohavnost toho, co právě provedla. Po všech těch slibech, které dala Padmě i sobě samé, udělala to, o čem přísahala, že to nikdy neučiní. Věděla, že to bude nadmíru složité; jak si vůbec mohla myslet, že by se mohla vrátit do práce a předstírat, že je všechno v pořádku? Vypadalo to zvládnutelně, bylo to do jisté míry až magické, jak to mezi nimi jiskřilo: mlčky přiznané, ačkoli nikdy nevyslovené nahlas. Bylo to takřka přijatelné. Nakonec však všechno vyšlo otevřeně najevo - jeden po druhém toužili. A jednali v souladu se svojí touhou. Bylo vůbec možné, aby byl jejich vztah někdy ještě normální?
Zničila si kariéru, kterou tak zbožňovala. Už takhle občas bývalo složité s ním vyjít a po dnešním dopoledni to bude naprosto nemožné. Roztřásla se a rozbušilo se jí srdce. Posadila se na posteli, přitáhla si kolena k hrudi, ale třásla se dál, až jí drkotaly zuby. Uvědomila si, že je v šoku, vrávoravě se vydala do koupelny, prohrabala obsah skříňky nad umyvadlem a našla uklidňující lektvar. Kopla do sebe obsah lahvičky, vrátila se do postele přemožená únavou, a než se proplakala do spánku, zavadila pohledem o svůj svatební prsten. Ve chvíli, kdy nad ní vítězilo nevědomí, pomyslela na jedinou světlou stránku ranních událostí - ať už se Teo právě nacházel ve světě kdekoli, jeho prsten pálil. Pevně doufala, že ho to bolelo jako čert.
ssSss
Probudila se až za několik hodin. Na nočním stolku vedle její postele stál podnos se sendviči a konvice čaje, z níž se kouřilo, a ona sama byla až po ramena přikrytá peřinou. Zalila ji vlna náklonnosti k Moe, posadila se, shrnula si vlasy z obličeje a poprvé si všimla lepkavých žlutých zbytků lektvaru proti dračím spalničkám. Zakručelo jí v břiše, natáhla se pro sendvič, opřela se o čelo postele a cítila se při tom o poznání vyrovnanější než předtím. Teď, když její počáteční panika odezněla, si mohla dovolit vrátit se v myšlenkách k tomu, co se přihodilo v laboratoři.
Co ho to pro všechno na světě popadlo, že něco takového udělal? Toho rána vypadal nanejvýš nevrle - v jeho očích zcela postrádala ono flirtovné jiskření, které tam bylo v sobotu v noci. Poněkud ji rozčarovalo, že byl tak troufalý a dotkl se takovým způsobem jejího krku a přitiskl jí rty na hrdlo, čímž je oba stáhl do onoho nezvladatelného víru. Jenže pak si vzpomněla na sponu do vlasů a cítila, jak jí tváře polévá červeň. Nejspíš byla stejně tak vinná jako on. Bylo dost dobře možné, že on teď sedí naproti přes náměstí a jeho obviňující prst míří na ni stejně tak, jako ten její na něj.
Otřásla se v návalu viny, zavřela oči a pomyslela na to, co následovalo. Merline, dotyk jeho rtů na jejím krku byl božský a žáru jeho polibku se nic nevyrovnalo. Zrudla ještě víc, když si uvědomila, co mu při tom šeptala a jaké neartikulované zvuky vyšly, nezvané, z jejích vlastních úst. Nikdy předtím ji nikdo nepřiměl chovat se tak neuváženě; nikdo v ní dosud nedokázal probudit takhle vášnivou reakci. Svého času si užívala sex, který ji dokonale uspokojoval, ale všechny její dosavadní zkušenosti bledly ve světle prudké reakce vyvolané Severusovou pozorností. A co když se jí už nikdy víc nepoštěstí něco takového zažít?
Nalila si šálek čaje a teplý hrnek ji příjemně hřál do dlaní. Vždy se chovala jako dokonalá dáma, ale toho rána se v ní na krátký čas probudilo cosi jinačího. Jakási podivná, nevázaná erotogenní síla, kterou by v sobě nikdy nečekala. Jenže to bylo špatné, už od základu špatné - a to se nedalo popřít. To, co řekla Severusovi, myslela vážně: Kordélie jí nikdy neudělala nic špatného, nikdy se k ní nechovala zle a Hermiona měla dojem, že svoji tchýni podrazila. Bez ohledu na to, jaké měla Kordélie nedostatky, nehledě na to, jak očividně neloajálně se chovala k manželovi, si od svojí snachy takovou ránu do zad nezasloužila.
Byla naopak překvapená, že necítí žádné výčitky svědomí vůči Teovi. Možná, kdyby její prsten v uplynulých dvou měsících nepálil s tak bolestivou pravidelností, že by ji špatné svědomí hryzalo, takhle ovšem necítila nic. Pomstychtivá část její duše byla dokonce trochu zlomyslně spokojená. Jenže jak mohla být odveta doopravdy sladká, když věděla, že udělala něco morálně špatného? Byla vdaná, Severus byl ženatý. Mohly zde existovat polehčující okolnosti, ale ani ty z toho nečinily správnou věc.
Bylo tu však ještě něco dalšího, co se jí pořád vtíralo na mysl. Třebaže byla jejich první společná zkušenost plná vášně, nebylo to vůbec takové, jak si v minulosti představovala. Týden po týdnu fantazírovala o všech možných scénářích, jak by mohlo dojít k jejich polibku, a ten polibek byl vždy něžný, pomalý a jímavý. Ano, v jejích snech to vždy vedlo k něčemu dalšímu, ale nikdy ne k tak horečné, vzrušené aktivitě, jaká nastala toho dopoledne. Představovala si okamžiky, které měly být ještě romantičtější, ne, že si to jen takhle narychlo rozdají ve sklepě. Dobrý Bože... vždyť s ním souložila a ani ho při tom neviděla nahého. Tolik chtěla přejíždět dlaněmi po jeho odhalené hrudi; toužila ucítit jeho nahou kůži na svojí. Jenže se to neodehrálo podle jejího scénáře a nyní bylo všechno zmařeno.
Znovu jí vyhrkly slzy, položila hrnek na podnos a vstala z postele. Do doby, kdy Severus toho dne skončí v laboratoři, zbývaly ještě dvě hodiny. Osprchuje se, oblékne se a pak udělá to, co je správné: setká se s ním a nabídne mu svojí okamžitou rezignaci.
ssSss
Když sestoupila do suterénu, zaklepala nesměle na dveře a ruce se jí při tom třásly. Nedostalo se jí odpovědi, a tak dveře otevřela. Severus stál zády k nim u svého pracovního stolu a z teléniového kotlíku stoupala pára v jemných spirálách. Tiše za sebou zavřela dveře a vpila se pohledem do jeho vysoké, černě oděné postavy, uvažujíc nad tím, jestli je tohle skutečně naposledy, kdy ho takto vidí. Přelétla pohledem místnost, police plné přísad, zdi osvětlené pochodněmi a pracovní stůl, u nějž strávila tolik plodných a příjemných hodin. S trhnutím si povšimla, že udělal mnohem víc, než uklidil nepořádek na jejím stole. Na jednom konci ležel pečlivě složený její pracovní hábit, na němž trůnila její spona do vlasů, a na druhém konci se nacházel její největší kotlík, vedle nějž stálo osm zazátkovaných lahviček jasně žlutého lektvaru: v její nepřítomnosti uvařil lektvar proti dračím spalničkám.
Ucítila zvláštní dojetí, rychle polkla a připravovala se na to, co věděla, že musí udělat, sbírajíc k tomuto cíli veškerou svoji odvahu.
"Vítejte zpátky," zasyčel výhrůžně, až leknutím nadskočila. Od svojí práce se ani neotočil. "Nechte mě hádat," pokračoval očividně překypující vzteky. "V souladu s ničím nepodloženými úctyhodnými úmysly a předvádějíc výrazný nedostatek proslulé nebelvírské odvahy jste přišla, abyste dala výpověď."
Pomalu přešla místnost směrem k němu a za chůze si uvědomila, že on jí to rozhodně nijak neulehčí. Postavila se vedle něj a tiše čekala, až se k ní obrátí.
Začaroval svůj lektvar stázovým kouzlem, a když se otáčel, aby se jí postavil čelem, s černýma očima plnýma hněvu a s rukama zkříženýma na prsou v obranném postoji, zasáhl ji okamžik poznání. Uvědomila si, jaké to musí být, když je člověk nadaný na nitrozpyt - s naprostou jasnozřivostí pochopila, co se honí jeho myšlenkami a co způsobilo jeho vztek. Podobně jako ona nikdy neměl v úmyslu, aby se to stalo tímto způsobem; nechal se unést vlnou náhlého poblouznění a nyní toho trpce litoval. A co bylo ještě horší, došlo jí, že si z její uslzelé reakce a z její potřeby okamžitě utéct z jeho přítomnosti vyvodil, že ho odmítla. Zranila jeho city.
Teď čekal, až promluví, a ona hladově hltala jeho tvář a hlavou jí vířily pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí. Bylo špatné, velmi špatné chtít muže, který tu před ní stál, všechno, co se ho týkalo se jí však stalo příliš drahé: jeho složitá povaha, jeho uzavřenost, jeho sarkasmus, jeho inteligence, jeho raněné city. Nejspíš o skutečném Severusovi Snapeovi věděla víc než kterýkoli další žijící člověk a k muži, jehož v něm spatřovala, cítila víc než jen nepatrnou účast. Jejich manželé byli zapletení s jinými lidmi: copak to neznamenalo, že jediné osoby, které zde mohou přijít ke skutečné úhoně, jsou oni dva? Pohlédla do jeho vyzývavých očí a přijala fakt, že už nestojí o život, jehož by on nebyl součástí, a to bez ohledu na cenu, kterou bude muset zaplatit. Prostě už bez něj nedokázala dál žít.
"Ano, Severusi," zamumlala. "Přišla jsem navrhnout svoji rezignaci."
"Jak předvídatelné," protáhl a obrátil pozornost zpět k práci.
Na okamžik zaváhala a pak se naklonila a položila ruku na jeho paži dřív, než mohl zrušit stázové kouzlo. Pohlédl jí do očí.
"Nemohu popřít, že jistá část ve mně tohle považuje za velmi špatné, Severusi, ale nemohu ovlivnit to, co cítím. Neměla jsem nikdy v úmyslu, aby se to stalo. Ale když tu teď stojím, vím, že odtud nedokážu jen tak odejít."
"Jsem si jistý, že najdete zaměstnání jinde, slečno Grangerová," odsekl.
Zatahala ho za ruku s rozhodnutím nenechat ho vrátit se k přípravě lektvaru.
"Krucinál, Severusi. Nemluvím přece o té zatracené práci." Počkala, až se na ni opět podívá. "Myslím tím tebe, Severusi Snape. Nemohu se k tobě obrátit zády."
"A co když tě nechci? Co když jsem měl v úmyslu dát ti výpověď stejně tak, jako jsi ty přišla podat rezignaci?" zavrčel.
Bylo jí jasné, aniž by tušila, jak nebo proč si je tak jistá, že Severus předstírá takovou míru opovržení jen proto, že ji chce přesně tak moc, jako ona chce jeho. Udělala krok, aby zkrátila vzdálenost mezi nimi, stoupla si na špičky, objala ho rukou kolem krku a přitiskla rty na jeho ústa.
Jeho paže zůstaly zkřížené na hrudi a polibek jí nevrátil. Její mysl začala křičet, že už je příliš pozdě, že její dopolední nevhodná reakce způsobila přílišnou škodu a že on už jí neodpustí. Náhle však ucítila, jak se jeho svaly uvolnily, zapletl jí ruce do vlasů, vnikl jí jazykem do úst a přitáhl si ji k sobě.
Tohle byl ten polibek, o němž tak často snila. Tohle objetí bylo vším a bylo lepší, než si kdy dokázala představit. Jeho polibek byl pozvolný, pátravý a bylo v něm o tolik víc, než sdíleli onoho rána. Cítila, jak jí v hrudi narůstá na tisíc různých emocí, a když se od ní nakonec odtáhl a chladný vzduch sklepení nahradil teplo jeho těla, připadala si, jako kdyby jí ukradli část jí samotné.
"Jsi si jistá, že tohle je to, co chceš?" zeptal se lehce přerývavým dechem a se stále ještě nejistýma očima.
"Ničím v životě jsem si dosud nebyla tak jistá," tvrdila chraplavě.
Chvíli ji tiše pozoroval.
"Pak chci, abys věděla tohle, Hermiono: nemohu v tom pokračovat, pokud budu neustále čelit slzám, pochybám a vině."
Na okamžik se zamyslela nad odpovědí. Věděla až moc dobře, že ji bude stíhat pocit viny, pokud se rozhodne v tomto vztahu pokračovat, ale s tím se vyrovná sama. Bude to její a jedině její břímě, jež bude muset nést.
"Nebudeš. Už jsem si vybrala."
"Musíme vypracovat podrobnou dohodu o tom, jak budeme postupovat," navrhl.
Přikývla a nemohla se dočkat, až se ho znovu dotkne.
"Máme docela dost o čem mluvit," řekla a s potěšením spatřila, jak nejistota znenadání opouští jeho oči a je nahrazována touhou, kterou četla v jejich hlubinách na střešní zahradě.
"Na detailech můžeme zapracovat později," zamumlal a koutek jeho úst se zdvihl v úšklebku. "Nicméně teď pojďme udělat tuhle věc, jak se patří."
Vzal ji za ruku a jemně ji postrčil ke dveřím laboratoře. Jak ho následovala dveřmi a nahoru po schodech, věděla, že bitva je dobojována. Bude tohoto muže následovat kamkoli bez ohledu na důsledky.
ssSss
