Severus o sobě stále nedává vědět a Hermiona zaplavená hormony začíná být slušně na nervy...ssSss
Hermiona rázovala po kuchyni sem a tam a nervozita ji ubíjela, bylo-li to vůbec možné, ještě víc, než v noc před zkouškami OVCE. Bylo časné odpoledne poté, co se v sedm hodin ráno probudila z trhaného spánku a hned se šla dychtivě podívat, zda v době, kdy spala, náhodou nepřišel obsahově vydatnější dopis od Severuse. Dokonce přešla ložnici, našla jeho vzkaz z předešlého večera zmačkaný do kuličky a mrštěný do rohu a znovu si ho pečlivě přečetla v naději, že v něm objeví něco, čeho si dříve nepovšimla, snad nějakou nápovědu k tomu, co přesně se teď může dít na protější straně Kensingtonského náměstí.
Slíbil, že se s ní spojí hned, jakmile to bude možné; v tom kratičkém vzkazu se zapřisáhl, že jí následujícího dne bude kontaktovat a podrobně jí vše vysvětlí, a přesto tady dál čekala, ač bylo již po obědě, a on se ani neobtěžoval s další ze svých stručných a neuspokojivých ukázek komunikačních dovedností. Věděla, že je přecitlivělá a že se cítí zranitelnější než obvykle, věděla, že v její už tak rozhárané mysli vytvářejí hormony ještě větší zmatek, ale nedokázala přemoci ten narůstající a svíravý pocit opuštěnosti. Nakonec podlehla paranoidnímu záchvatu a poslala Moe přes náměstí, aby se podívala, co se tam děje. Skřítka se tam přemístila před deseti minutami se zmateným výrazem ve vrásčitém obličeji a Hermiona se okamžitě cítila provinile, že do současného stavu věcí zatahuje i nevinnou Moe.
Náhle se Moe s hlasitým prásknutím znovu objevila v kuchyni a její obrovitánské vypoulené oči byly ještě vykulenější než obvykle. Hermiona k ní klesla na kolena.
"Tak co, Moe? Říkal Severus něco?"
"Oni tam nejsou, slečno Hermiono," potřásla Moe hlavou. "Moe se dívala do všech pokojů v domě, ale pan Severus a paní Kordélie tam nejsou."
"Jsi si jistá, Moe?" zhoupl se Hermioně žaludek. "Zkontrolovala jsi, jestli Severus není ve svojí laboratoři?"
Moe na ni chvíli hleděla s ustaraným výrazem ve velkých očích a pak je bez odpovědi sklopila k zemi.
"Moe?" vyhrkla Hermiona s náhlým přívalem paniky. "Co se děje? Stalo se něco?"
Moe si zhluboka povzdychla.
"Věci z laboratoře zmizely, slečno Hermiono."
"Cože? Co tím myslíš, že věci zmizely?"
"Všechny věci pana Severuse, slečno Hermiono: kotlíky, plechovky, všechny ty lepkavé oslizlé věci, které byly ve sklenicích..."
Hermiona klesla na studenou kamennou podlahu přemožená návalem nevěřícného šoku.
"On odešel?" zeptala se šeptem. "Proč by jinak vyklízel laboratoř? Dívala ses do jeho pracovny, Moe? A do jeho ložnice?"
Moeiny velké smutné oči se zaplnily slzami a pomalu přikývla.
"Všechny jeho knihy jsou pryč. A také jeho šaty."
Hermiona schovala tvář do dlaní a snažila se znovu nepropadnout slzám - nechtěla ještě víc trápit už tak nešťastnou Moe.
"A co Kordéliiny věci, Moe? Ty tam ještě jsou?"
"Její kufr tam není," zaváhala skřítka. "Ale ostatní věci jsou tam."
Hermiona se zmateně zamračila. Severus v domě sbalil všechny své věci a Kordéliin kufr také zmizel. A co víc - nikdo z nich nebyl doma, a to přitom Kordélie každé pondělí zvala hosty na dopolední kávu. Dělo se něco moc důležitého a Severus ani neměl dost odvahy, aby jí o tom řekl.
I přes bolest, kterou cítila, i přes emocionální bouři, kterou zakoušela už od předešlého dne, podařilo se Hermioně klidně postavit na nohy. Chvíli zírala do kamen a rychle dospěla k rozhodnutí ohledně toho, co teď musí udělat. Obrátila se k Moe a pravila:
"Musím nyní na chvilku odejít z domu, Moe. Za posledních dvacet čtyři hodin se toho přihodilo strašně moc a já si někde musím promyslet, co budu dělat dál. Musím si něco zabalit s sebou a budu potřebovat tvoji pomoc, jestli ti to nevadí."
Moe ve své růžové zástěrce rozrušeně zalomila kostnatýma rukama.
"Ale kam půjde slečna Hermiona?"
Hermiona zaváhala. Opravdu potřebovala místo, kde nebude nikdo z jejích známých. To, že čeká dítě, věděla sotva dvacet čtyři hodin a chtěla jít alespoň na chvíli někam, kde nebylo pravděpodobné, že by ji Severus našel. Bylo nezbytně nutné, aby si to všechno srovnala v hlavě a popřemýšlela o tom, co ji čeká. Ať už to dítě bude vychovávat v páru se Severusem nebo jako svobodná matka, věděla, že tohle je něco pozitivního, vítaná změna v jejím životě. Bytostně ale toužila po tom mít čas a místo na přemýšlení. Pokud k ní Severus v blízké budoucnosti přijde a připustí, že se rozhodl zůstat se svojí manželkou, musí mu Hermiona čelit s odvahou a důstojností; chtěla ho seznámit se změnou jejich situace bez slz a zoufalství.
Zvažovala, že si najde nějaký útulný tichý hotel někde v rozumné blízkosti. Do Vánoc však zbývaly už jen tři dny a ona věděla, jak by její rodiče byli zklamaní, kdyby nepřijela domů na svátky. Jenže Severus věděl, kde Grangerovi bydlí, a ona si chtěla udržet odstup alespoň v příštích dvaceti čtyřech hodinách. Myšlenka na to, že stráví několik nocí úplně sama v hotelovém pokoji dozajista nebyla příjemná, zvlášť v této části roku. Kam jinam by ale mohla jít? Vzpomněla si na Harryho a Ginny, byla nicméně přesvědčená, že Severus zná jejich adresu v Godrikově dolu. A náhle ji napadla evidentní odpověď.
"Zůstanu na den nebo dva u svojí kamarádky Padmy," řekla. Přestože Severus věděl, že jsou s Padmou dobré přítelkyně, byla si téměř jistá, že nikdy nezmínila, ve kterém městě Padma a Dean žijí, natož aby sdělila Severusovi jejich přesnou adresu. "Možná tě v příštích dnech zavolám, abys mi sehnala nějaké informace nebo pomoc, Moe, ale potřebuji, abys mi slíbila, že neřekneš Severusovi, kde jsem. Mohu se na tebe spolehnout, že to zachováš v tajnosti?"
Moe na ni chvíli s vážností pohlížela velkýma lesknoucíma se očima a pak pomalu přitakala.
"Ano, Moe zachová tajemství slečny Hermiony." Udělala krok k Hermioně a prohlédla si ji pozorněji, až se její zrak nakonec zaměřil na Hermionin pas. "Moe bude chránit všechna slečnina tajemství," dodala s nepatrným úsměvem.
Hermiona zdvihla obočí, neboť jí došlo, že Moe zřejmě mluví o jejím těhotenství, a dumala, jak to asi zjistila.
"Děkuji ti, Moe," zašeptala, dojatá úsměvem na skřítčině obličeji. Odvrátila se, její oči se opět zalily slzami a vydala se do ložnice sbalit si kufr s předsevzetím, že tentokrát se už pláči opravdu nepoddá.
ssSss
Severus popřál svému novému domácímu pěkný den a s hluboce úlevným povzdechem zavřel dveře svého nového bydlení. Předešlý den pozdě k večeru oslovil Luciuse Malfoye a ten vskutku nezklamal. Znal se nejméně s polovinou vlastníků nemovitostí v kouzelnické obchodní čtvrti a poskytl mu kontakt na tři kouzelníky, kteří zrovna měli prostory k pronájmu v Příčné ulici. Strávil odpoledne tím, že všechny tři navštívil, a napotřetí našel to, co odpovídalo jeho potřebám. Bude to zajisté postačovat do té doby, než se s Hermionou definitivně dohodnou, kde budou žít.
Prošel vstupní chodbičkou malého domku a otevřel dveře do obývacího pokoje. Byl vcelku příjemný a Severus si téměř dokázal představit, jak tady Hermiona leží stočená v křesle u okna s otevřenou knihou na klíně a v krbu sálá oheň. Dveře na konci nepříliš rozlehlého obývacího pokoje vedly do rovněž nevelké jídelny s kuchyňkou. Náhle si uvědomil, že nemá nejmenšího tušení, jestli Hermionu baví vařit. Sice od té doby, kdy se spolu dali dohromady, při několika příležitostech připravovala jídlo pro oba, ale neměl potuchy, jestli to dělala ráda. Což bylo koneckonců jistě známkou toho, jak málo ji ve skutečnosti zná.
Bude souhlasit s tím, jaký dům pro ně vybral? Odhrnul záclonu zakrývající kuchyňské okénko a pohlédl na přístavek, který stál venku na dvoře. Přestože zvenčí vypadal sotva jako kůlna, vnitřní prostor této dřevěné stavby byl kouzly rozšířen a byl dokonale přizpůsobený k tomu, aby se z něj stala provizorní laboratoř. Severuse napadlo, jestli třeba neměl Hermionu přizvat k vybírání tohoto domu. Přestože si ji tady dokázal dost dobře představit, doopravdy neměl tušení, jestli se jí tu bude líbit, a poprvé od chvíle, kdy Kordélie souhlasila s rozvodem, ho napadlo, že na něj Hermiona možná bude naštvaná, když tak snadno svolil k tomu, co ji do budoucna dozajista přinutí plně se vzdát majetku na Kensingtonském náměstí.
Přemýšlel o tom, jaký život tam Hermiona nyní vede: vypadala tak spokojená ve společnosti Lance a Moe a měla dost místa, aby mohla kdykoli pozvat své přátele na návštěvu. Možná byl příliš troufalý, když sháněl dům pro dva. Možná by byla naprosto spokojená, kdyby mohla dál žít tam, kde žije teď. Ale ne; vybavil si okamžik v sobotu v noci, kdy se jí zeptal, jestli chce žít s ním, a ona odpověděla: "Víc než cokoli jiného". A to mu jako důkaz stačilo. Otočil se od okna a pohlédl na hodinky - venku se rychle stmívalo, už byly skoro čtyři hodiny.
Zanechal hromadu nevybalených krabic a kufrů v hale, vyšel předními dveřmi a zamířil zpět k Děravému kotli, doufaje, že vlasy spadající mu do čela dostatečně skrývají jeho obličej před zvědavými pohledy lidí, kteří vyrazili za vánočními nákupy. Bylo takřka nemožné uniknout atmosféře veselí, která visela ve vzduchu, a tak, když opustil kouzelnickou čtvrť a vešel zpět do mudlovského Londýna, zastavil se u zářivě nasvícené výlohy jednoho obchodu. Jeho zrak spočinul na blyštivých prstenech vystavených za sklem. Až do té chvíle ho nenapadlo, že by měl možná koupit zásnubní prsten, když ale pohlížel na řadu prstenů se samostatným diamantem, skoro tu myšlenku zavrhl. Dobře si vzpomínal na prsten, který dal Teo Hermioně, když se rozhodli vzít, a tyhle prsteny se mu podobaly až příliš. Už se otáčel k odchodu, když ho třpyt jasně červené barvy z vedlejší výlohy přiměl zarazit se uprostřed kroku. Na podložce pokryté saténovou látkou byly vystavené prsteny posázené rubíny. Jeho pohled přitáhl obzvlášť jeden z nich: byl to zlatý prsten ozdobený kolem dokola střídavě diamanty a rubíny. Pousmál se - pro absolventku Nebelvíru naprosto dokonalé. Zkontroloval, jestli má u sebe mudlovskou kreditní kartu a vešel do obchodu. Tentokrát to doopravdy udělá tak, jak má být.
ssSss
Hermiona by se musela smát Padminu výrazu, kdyby ovšem neměla ke smíchu dál, než kdykoli předtím ve svém životě. Padma rázně pohupovala s Preeyou na svém boku a Hermiona slyšela z obývacího pokoje Shivanin vzteklý křik.
"Co se stalo?" řekla Padma ustaraně a její čelo se zamračeně stáhlo. "Něco špatného, že ano?" zahleděla se na Hermionu a na okamžik zapomněla i na své dcery.
Hermiona jí pohled vrátila s pomalým přikývnutím.
"Řeknu ti všechno, ale teď se mi zdá, že tady potřebuješ pomocnou ruku."
Padma se zářivě usmála a podala jí Preeyu.
"Tady, vezmi svoji kmotřenku a já půjdu usměrnit do obýváku to uvztekané ječící klubko."
Hermiona za sebou zavřela dveře a vzala od Padmy uplakané dítě.
"Co je to s nimi?" zeptala se a dala Preeye pusu na čelo.
"Uzavřela jsem v obývacím pokoji kouzlem všechny skříně a zásuvky," protočila Padma oči, "takže teď předvádějí dvojitý záchvat vzteku."
Hermiona ji následovala do pokoje a nedokázala potlačit zalapání po dechu - v místnosti to vypadalo jak po výbuchu granátu.
"Takže takhle to vypadá, když se naučí lézt po čtyřech?"
Shivani přestala plakat, sotva vešly do pokoje, a po rychlém pohledu jejich směrem přenesla svoji aktivitu k pokusům zakousnout se do Deanova DVD přehrávače.
Padma přikývla a se zabručením zdvihla svou druhou dceru.
"Batolata a všechna tahle mudlovská elektronická udělátka prostě nejdou dohromady." Posadila se a začala Shivani houpat na koleně. "Dvakrát jsem kolem té DVD věci udělala kouzlem bariéru, ale buďto tam nedrží nebo ji nějak odstranily."
"Šikovné holky!" pravila Hermiona s úsměvem. "Tak brzo a už projevují kouzelnické schopnosti!"
"Nerozumím tomu," řekla Padma s povzdechem. "Ještě před dvěma týdny to byli doslova andílci, ale jakmile začaly lézt, změnily se v naprosté ďáblíky. Za každou cenu si chtějí prosadit svou."
"Jsem si jistá, že půvab z neokoukanosti rozbíjení věcí brzy vyprchá."
Padma ale nevyhlížela příliš přesvědčeně.
"Tak pojď. Dáme je do dětské ohrádky s hračkami v kuchyni a ty mi pak řekneš, co se děje."
Jakmile byly děti usazené v ohrádce, postavila Padma na čaj a posadila se ke kuchyňskému stolu naproti Hermioně. Hermiona zamyšleně hleděla na holčičky hrající si s hračkami.
"Co se stalo, Hermiono?" zeptala se Padma jemně.
Hermiona odvrátila zrak od dvojčátek, a přestože původně chtěla Padmě v chronologickém pořadí přesně vypovědět všechno, k čemu došlo od chvíle, kdy se Severusem přijeli z Paříže, měla najednou nutkavou potřebu pustit to ven, potřebovala vyřknout ta slova.
"Jsem těhotná," řekla stručně chvějícím se hlasem.
Padma si přitiskla ruce na tvář.
"Ach, Hermiono!" zvolala hlasem plným emocí. "A je to dobře nebo špatně?"
Hermiona zhluboka vydechla potlačujíc pláč. Za ten jediný den už se toho naplakala dost.
"Tak trochu od obojího, myslím. Už dlouho jsem toužila po dítěti, ale Severus dost kategoricky prohlásil, že děti nechce, takže to zas tak dobré není."
Padma zavrtěla hlavou oněmělá překvapením.
"A co ti řekl, když jsi mu o tom pověděla?"
"Já mu to neřekla... ještě," připustila Hermiona.
"Kdy jsi to zjistila?"
"Včera v noci. Za poslední týden se toho hodně přihodilo."
"Takže se v Paříži vyslovil?" rozšířily se Padmě oči. "Měla jsem určité podezření, když jsi mi řekla, že odvolal všechny vaše zákazníky a že tě bere na jakousi konferenci."
"Ne tak úplně," potřásla Hermiona kadeřemi. A pověděla Padmě, co se přihodilo od chvíle, kdy se vrátili z francouzské metropole. "A mimo všechny ty věci, ke kterým mezi námi došlo, když jsme dorazili domů, on se v uplynulých dvou týdnech chová tak podivně, je tichý, zamyšlený. A když jsme sami, je takový... já ti nevím," vzhlédla a zčervenala. "Takový milující, řekla bych. Vykonstruovala jsem si ve svojí hlavě myšlenku, že se se mnou v Paříži pokusí nějak decentně rozejít, možná se mi pokusí říct, že si nezkomplikuje život žádostí o rozvod, ale spletla jsem se."
"Takže na rovinu," pravila Padma, posadila se zpříma a zatvářila se profesionálně. "Nepožádal tě o ruku, ale řekl ti, že tě miluje?"
"No," zachmuřila se Hermiona, "on mi ani tak neřekl, že mě miluje, jako to spíš připustil. Pronesl takovou poznámku - a nechtěj po mně, abych ji opakovala - ale dala mi náhlou naději. Tak jsem se ho zeptala a on řekl, že ano. Nevěděla jsem, co na to říct, ale když se mě pak zeptal, jestli s ním chci být, samozřejmě jsem řekla ano."
"Ale následujícího rána se tam objevila ta megerská čubka z pekel a vyslechla váš choulostivý rozhovor?"
"Ano, přesně tak," odfrkla si Hermiona.
"A co tedy přesně slyšela?" zamračila Padma.
"Nevybavuji si přesně, o čem jsme mluvili," třela si Hermiona čelo, "ale já byla ustaraná, protože mi Severus řekl, že si s ní večer promluví o možnosti nechat se rozvést, a to v únoru, až jí bude zbývat jen šest měsíců do padesátin. Byla jsem si jistá, že mu jen tak nevyhoví, a byla jsem z toho smutná. Teď je zpětně docela snadné pochopit, proč jsem byla tak přecitlivělá, ale abych to zkrátila, dovedl mě do obývacího pokoje a ujišťoval mě, že budeme spolu, ať už se stane cokoli, i kdybychom třeba museli utéct ze země."
"To mi zní docela nadějně," pousmála se Padma. "Jen škoda, že se ta zatracená ženská musela k tomu nachomýtnout. Ale co se stalo od té doby? Proč jsi mu to ještě neřekla?"
"Když já ale nevím, co se stalo od té doby," vypadala Hermiona náhle vyděšeně. "Slíbil, že mi pošle vzkaz, jakmile to bude možné, a uběhl téměř celý den, než jsem od něj dostala jen kratičkou zprávu." A vytáhla z kapsy zmuchlaný papír a postrčila ho na stole k Padmě.
Padma se chopila pomačkaného kousku pergamenu a podmračeně jej přečetla.
"Tak to tedy je... A ty jsi od nikoho z nich od té doby nic neslyšela?"
Hermiona znovu zavrtěla hlavou.
"Nemám ponětí, co se děje. A nejhorší na tom je, že jsem tam poslala před obědem Moe, aby se porozhlédla, jak to tam vypadá, jenže ani jeden z nich tam nebyl. Ještě znepokojivější je však to, že všechny Severusovy věci zmizely."
"Cože?" vyhrkla Padma zděšeně. "Všechny?"
"Úplně všechno," přitakala Hermiona. "Veškeré zařízení laboratoře, jeho knížky, šaty. Všechno je pryč."
