Zvláštní - dny mi teď připadají nekonečně dlouhé a přitom už zase uplynul skoro měsíc od posledního příspěvku... No, Severuse a Hermionu jsme opustili na útesu v Irsku a tam pokračuje i další část dvacáté kapitoly. Načež v ději uplyne šest týdnů - takže vlastně tak pozadu zase nejsem:-)Poté z kapsy vyňal kousek pergamenu a poklepáním hůlkou ho zvětšil do původní velikosti. Podal jí ho.
"Můžete si to s sebou vzít domů a podrobně zvážit jednotlivá ustanovení, pokud si přejete. Tato smlouva je o něco složitější než ta předchozí."
Otevřela smlouvu na první straně a jala se zkoumat její obsah.
"Nesnažte se ji celou přečíst hned teď, prosím. Má sedmnáct stran a vyžaduje si detailního studia předtím, než ji podepíšete," vysvětloval.
"Záhlaví smlouvy však hovoří o společníkovi, nikoli pomocníkovi," pravila zmateně.
"Pokud se rozhodnete tyto smluvní podmínky přijmout, nebudete už pouze mojí pomocnicí. Je to smlouva o trvalém společenství. Budete mít na starost své vlastní smlouvy se zákazníky a získáte šedesát procent zisku z těch zakázek, jejichž plnění bude v následujících třech letech vaším úkolem. Poté, pokud si budete přát v této společnosti setrvat, se stanete rovnocenným partnerem."
Zírala na něj v naprostém úžasu.
"Šedesát procent z mých zakázek?"
"Říkal jsem si, že je to vcelku štědré," zkřížil ruce na prsou. "I kdyby vám zůstali pouze vaši stávající klienti, zajistilo by vám to více než dvojnásobné zvýšení vašeho současného platu."
"Vy mi nerozumíte, Severusi," potřásla hlavou, "já si nestěžuji; jen prostě nemám slov. To je víc než štědrost, jenže nechápu, proč byste měl něco takového dělat. Co tím získáte?"
"Mám za to, že vyšší míra odpovědnosti vám nebude na škodu. Co se týče mého osobního prospěchu, již se mi příliš nedostává trpělivosti, abych neustále dokola vařil kostirost. Ocenil bych, kdybyste byla ochotná pokračovat ve vyřizování těchto banálnějších zakázek, a já vám na oplátku svěřím i jistý počet zajímavějších smluv."
"Nevím, co na to říct. Předčil jste všechno, v co jsem se odvažovala doufat..."
Zdvihl ruku, aby zarazil proud jejích slov.
"Od vás to bude vyžadovat zvýšené úsilí. Prokázala jste, že jste více než schopná sjednávat podmínky s našimi klienty, byť se v tom příliš nevyžíváte. Nyní, když vím, že vám mohu v laboratoři plně důvěřovat, budu trávit každé pondělí mimo Londýn za účelem vyjednávání s našimi zákazníky. Navrhuji, abyste jeden den v týdnu trávila stejným způsobem. Nejlépe každý pátek. Existuje mnoho výhodných zakázek, jejichž plnění v současné době zajišťují jiní lektvaristé, a já bych do konce roku rád několik z nich převzal."
"Vy si skutečně myslíte, že jsem vhodná na takovou pozici?" vypadala Hermiona pořád zaskočeně a on krátce přikývl.
"Již jste prokázala, že jste na vysoké odborné úrovni jak při přípravě lektvarů, tak i při podnikání. Nečinil bych vám takovou nabídku, jestliže bych se nedomníval, že jste pro ni vhodná."
Jeho důvěra ji tak dojala, že cítila, jak se jí do očí derou slzy.
"Hrozně moc vám děkuji, Severusi," pravila přerývavě. "Vím, že nesnášíte slzy, ale obávám se, že jsem nebezpečně blízko tomu se vám tu rozbrečet." A než mohl odpovědět, vrhla se k němu a obtočila mu ruce kolem krku. Na okamžik ztuhl, avšak jakmile ho ovanula citrusová vůně jejího parfému, uvolnil se a nemotorně ji poplácal po zádech. Nakonec se od něj s povzdechem odtáhla.
"Nevím, jestli vám někdy budu schopná dostatečně poděkovat," zašeptala.
"To není nutné," ujistil ji s pocitem rozpaků. Neočekával, že Hermiona svou vděčnost projeví až takto názorným způsobem.
Již ho pouštěla z objetí, náhle si však stoupla na špičky a přitiskla rty na jeho tvář.
Když ucítil, jak se její teplé rty dotýkají jeho kůže, sotva potlačil zasténání a nevědomky zavřel oči. Její ústa se ho dotkla pouze na prchavý okamžik, a když oči znovu otevřel, už se od něj odtáhla a sledovala, jak jeho tvář ovládl ohromený výraz. Netušil, co by měl říct, ale než stačil jakkoli zareagovat, ustoupila od něj a přemístila se s hlasitým prásknutím, ponechávajíc ho stát osamělého na vrcholku útesu se zamyšleným pohledem upřeným k obzoru a prstem bezděčně přejíždějícím po onom místě na tváři, jehož se dotkly její rty.
ssSss
Prvních šest týdnů, které Hermiona strávila v práci jako společník v lektvarovém podnikání, se neslo ve znamení neskutečného papírování. Severus jí nelhal, když poznamenal, že její nová pozice od ní bude vyžadovat mnohem větší pracovní nasazení. Její povinnosti týkající se přípravy lektvarů se příliš nezměnily, byla však nyní nucena práci stihnout za čtyři dny a pátý den pak trávila návštěvami stávajících klientů a vyjednáváním s novými zákazníky. K procházení smluv, vypravování faktur a sestavování rozvrhů přípravy lektvarů jí nezbýval prakticky žádný čas, a tak se často přistihla, jak si práci nese domů přes Kensingtonské náměstí a při svíčce pracuje až do půlnoci.
V žádném případě si však nestěžovala; skrznaskrz si vychutnávala ten pocit, že je zodpovědná za svou vlastní práci, a prudký nárůst pracovního vytížení vedl k tomu, že jí zůstávalo jen málo času k tomu, aby se mohla zamýšlet nad onou zející prázdnotou, již zanechal v jejím životě rozpad jejího manželství. Sobotní rána trávila zavalená papíry a zbytek víkendu pak s rodiči, přáteli a příležitostně i nějakým tím hlídáním dětí. Popravdě, jediný nedostatek jejího nového postavení spočíval v tom, že jí příšerně chyběl Severus. Oba trávili jeden den v týdnu mimo laboratoř a tím pádem ho neviděla od okamžiku, kdy ve čtvrtek večer odcházela, až do chvíle, kdy se oba v úterý ráno opět setkali v práci. Pokaždé, když se s ním ve čtvrtek loučila, klesala na mysli, a třebaže dřív nebyla zdaleka tak zaměstnaná, nepřipadaly jí víkendy nikdy tak dlouhé jako teď.
A další věc, která ji trápila od té doby, co podepsala novou smlouvu, byla skutečnost, že v jejím vztahu se Severusem nastala citelná změna. V uplynulých šesti týdnech se ani jednou nepohádali, ba dokonce mezi nimi neproběhla ani jedna zapálená výměna názorů. Ani jednou se na ni neutrhl a ona se ho nikdy nepokusila zatáhnout do rozhovoru o jeho minulosti. Oba se po všech stránkách chovali, jak nejlépe dokázali, a třebaže byla atmosféra v laboratoři nepopiratelně uspokojivá, chyběla Hermioně ona příležitostná důvěrnost jejich někdejšího vztahu. Ode dne, kdy ho na vrcholku útesu políbila, to vypadalo, jako by oba dospěli k nevyřčené dohodě, že situace mezi nimi sice vypadá slibně, nelze ji však otevřeně přiznat, natož aby v tomto směru jakkoli dál jednali. V současné době se tudíž jeden k druhému chovali s přehnanou přátelskou zdvořilostí, přestože zároveň opatrně našlapovali kolem tématu svojí vzájemné přitažlivosti.
Hermiona tedy aktuálně žila jen pro úterní rána a v srdci nosila tajné podezření, že není sama. Pokaždé, když přicházela, byl už Severus v laboratoři, a zatímco předtím ráno nikdy nezvedl hlavu od práce a pouze zamumlal pozdrav jejím směrem, nyní odložil vše, na čem právě dělal, a strávil několik minut v rozhovoru s ní. Nedokázala to úplně přesně popsat, ale něco v jeho očích, jakési nepatrné zajiskření v temnotě jeho duhovek jí napovídalo, že je právě tak šťastný z její přítomnosti, jako ona je z té jeho. Dokonce ji při nejedné příležitosti obdařil upřímným úsměvem namísto obvyklého ušklíbnutí. Všední dny uprostřed týdne se pro ni staly vzácností a k jejímu nemalému zármutku Kordélie od Lanceových sto pátých narozenin nepořádala žádný večírek, což Hermioně nezavdalo ani jednu příležitost, aby mohla Severuse vidět o víkendu.
Tento víkend tomu však mělo být jinak - Kordélie každý rok v červenci pořádala ve svém kouzly zvětšeném tanečním sálu charitativní ples na podporu svatého Munga. Seznam hostů obvykle zahrnoval rozsáhlou delegaci z Ministerstva kouzel, služebně starší lékouzelníky z kouzelnické nemocnice, osazenstvo z Bradavic a výkvět kouzelnické honorace. Hermiona měla z toho plesu smíšené pocity: z vidiny, že uvidí Severuse mimo práci, byla nadšená, ale hrozila se přijít tam v postavení opuštěné manželky a pro tanec navíc nikdy neměla zvláštní slabost.
Dva týdny strávila vybíráním vhodné róby a nakonec se rozhodla pro líbivě nebesky modré šaty. Na oplátku za její dychtivou vytrvalost, s jakou se nabízela na hlídání dětí, trvala Padma na tom, že za ní odpoledne přijde, aby ji učesala a nalíčila. Hermiona totiž byla rozhodnutá vypadat co možná nejlépe. Pokaždé, když se na nějakém večírku ocitla v Severusově společnosti, měl sklony flirtovat s ní víc, než by se odvážil za normálních okolností. Jestli to bylo tím, že si při tom uprostřed všech těch lidí připadal mnohem bezpečněji, než když byli sami v jeho sklepení, nebo to bylo vlivem alkoholu a následným opadnutím jeho zábran, to Hermiona netušila. Každopádně však pevně doufala, že bude mít příležitost strávit s ním ten večer co nejvíc času.
Usmála se na Padmin odraz ve velikém zdobeném zrcadlu, které postavily na kuchyňský stůl. Ta místnost byla dostatečně světlá, a jelikož Moe měla spoustu práce s přípravou plesu v Kordéliině domě, rozhodly se rozbít Padmin kadeřnický tábor v těsné blízkosti čajové konvice. Padma jí úsměv s povzdechem vrátila.
"V životě jsem neviděla nikoho s tak nepoddajnými vlasy, jako jsou tvoje, Hermiono. Tím strávím půl dne, než se dostanu skrz tuhle kštici."
Hermiona na ni omluvně pohlédla.
"Kdy musíš být zpátky, abys nakrmila děti?"
"Už nebývají tak často hladové jako kdysi, takže mám následující tři hodiny volno. Dokud to tady ze mě nezačne téct, tak budu v pohodě."
Hermiona se zakuckala smíchy. Už strávila s kojícími matkami dost času na to, aby se zbavila někdejších rozpaků.
"Děkuji, že tohle děláš, Padmo. Ohledně dnešního večera jsem docela nervózní, a pokud se nebudu muset děsit aspoň těch svých kudrnatých pačesů, tak budu hned klidnější. Už je dokážu vcelku slušně zkrotit, ale tak dobrá jako ty v tom nikdy nebudu."
"To všechno díky mojí mamce," vysvětlovala Padma. "Ženy z její rodiny jsou na sebezkrášlování dost zatížené, takže ona měla na zkrášlovací kouzla odjakživa talent."
Zavládlo mezi nimi příjemné mlčení, zatímco Padma pracovala pramen po prameni na Hermioniných vlasech; použila na ně pořádnou dávku Rychlopomády a poté i svoji hůlku, aby je kouzlem proměnila v elegantní lokýnky.
"Jak to jde v práci?" zeptala se Padma o několik minut později.
"Žádná velká tragédie, díky," pokrčila Hermiona rameny. "Mám teď mnohem víc práce, ale to zaměstnání je nyní i mnohem zajímavější a mnozí moji zákazníci jsou skutečně zajímaví lidé. Těchhle obchodních schůzek u oběda jsem se dost bála, ale je to docela příjemné."
"Nějací milí, vhodní kouzelníci?" zakřenila se Padma.
"Bohužel ne," zasmála se Hermiona. "Téměř polovina z nich jsou ženy a většina z těch zbývajících jsou přívětiví staří pánové. Potkala jsem jen jednoho kouzelníka našeho věku - kluka z Rakouska - a ten je šťastně ženatý a má dva synky. Pak jsem narazila na skutečně atraktivního svobodného chlápka z Itálie, kterému je něco přes třicet, ale příliš mi připomíná Percyho Weasleyho, takže asi tak, obávám se."
Padma se na okamžik zarazila a pohlédla na kamarádku do zrcadla.
"Necítíš se osamělá, Hermiono?"
"Na to nemám čas," pokrčila Hermiona rameny. "Navíc od té doby, co Teo odešel, ještě neuplynulo ani půl roku a mám Severuse, aby mi v práci dělal společnost." Nevšimla si, jak se při tom Padma zamračila do zrcadla.
"Nemůžu uvěřit, že se Snapem nakonec dobře vycházíš. Všimla jsem si, když jsme chodili do Belgravského domu, že se jeho smysl pro humor o poznání zlepšil, jenže on byl na tebe ve škole tak zlý - ty už na něj kvůli tomu nejsi naštvaná?"
"Ne, vůbec," řekla Hermiona upřímně. "Když to vezmu kolem a kolem, skutečně jsem kradla v jeho skladu, zapálila mu plášť a srazila ho do bezvědomí. A on naprosto nesnáší, když se ho někdo na něco vyptává, takže pro něj jsem musela být studentka z nočních můr."
"O čem si pro všechno na světě vy dva povídáte?"
Hermiona o tom chvíli nejistě rozmýšlela.
"Vlastně o všem a o ničem. Tím chci říct - o čem se bavíme my dvě? Stal se mým přítelem, takže si povídáme o hodně věcech: o práci, lektvarových časopisech, rodině Millových, Londýně..."
"Mluví někdy o Brumbálovi?" zeptala se Padma zvědavě.
"Skoro se o něm nezmiňuje," potřásla Hermiona hlavou. "Existuje pár témat, která jsou mezi námi tabu." Náhle se prudce nadechla. "Promiň," zabručela. "Můj prsten pálí. Mohla bys, prosím, dojít do mého toaletního stolku pro výtažek z hrbouna a já připravím misku?"
Padma odešla pro lahvičku s nažloutlou tekutinou a Hermiona z kredence vytáhla skleněnou mísu. Padma do ní nalila roztok a starostlivě pozorovala, jak se Hermiona posadila zpět na své místo před zrcadlem a s úlevným povzdechem ponořila ruku do kapaliny.
"Tak je to lepší," prohlásila s úsměvem.
