A tím končí překlad povídky Denial od autorky little beloved. Trvalo to léta, ale dnes konečně nastal ten den, kdy přidávám poslední kousek. Všem čtenářům děkuji, a to především za trpělivost. A přeji pěknou druhou půlku prázdnin! Skoro se těším, až zas napíšu pro změnu něco svého. A až si najdu čas udělat z téhle povídky nějakou úhlednou e-knihu pro vás ke stažení:-)
ssSss
Severus se pousmál na Hermionu, když se vynořila z kuchyně a podávala mu hrnek čaje. Pocítil stejný záchvěv štěstí, jaký cítil v poslední době pokaždé, když na ni upřel zrak. Vždy, když se na ni podíval, téměř nedokázal odvrátit pohled od jejího rostoucího bříška, od té vyvýšeniny pod jejími šaty, kde nosila jejich dosud nenarozenou dceru. Do předpokládaného data jejího porodu zbývalo už jenom pět týdnů a on věděl, třebaže nedokázal tak docela vysvětlit proč, že tohle dítě bude přímo kypět zdravím. Už skoro cítil - pokaždé, když přitiskl dlaň na vzedmutý podbřišek svojí manželky - jakou má jejich dcera sílu a jaká je její magie.
"Jak se cítíš?" zeptal se a upil z kouřícího hrnku.
"Naprosto skvěle, děkuji," broukla na něj s úsměvem. "Víš, nemusíš se mě ptát pokaždé, když se vidíme."
"Obávám se, že se s tímto mým novým zvykem budeš muset smířit ještě nejméně po dobu pěti týdnů a možná rovněž po zbytek našeho života."
Hermiona se uchichtla.
"Pozvala jsem Lance dneska na večeři."
"Máme posledních pět týdnů jen sami pro sebe předtím, než se všechno navždy změní," zakoulel Severus očima, "a ty si zrovna musíš usmyslet, že se o večerech skamarádíš s půlkou kouzelnického světa a pár mudly k tomu."
"Jsou přece Vánoce... A tak by to mělo být. Za pár dní mě budeš mít opět jen pro sebe."
"Však já ti to připomenu," zamumlal a naklonil se k ní, aby ji mohl políbit na čelo. Když pohlédl dolů, zamračil se.
"To tady stojíš naboso?"
"Mám přece ponožky," bránila se.
"U všech všudy, ženská, je prosinec! Mazej zpátky do domu, a to hned," hudroval. "A snažně tě prosím, vezmi s sebou tu otravnou, zablešenou, tragickou napodobeninu kočky dřív, než ji proměním v zahradního trpaslíka - takového toho mudlovského s křiklavými barvami."
"Tak pojď, Mikeši," pravila Hermiona se smíchem. "Dopřej chudákovi Severusovi trochu samoty."
Díval se, jak se Hermiona vrací ke dveřím, ruku má přitisknutou k páteři dole v kříži a černá kočka našlapuje za ní. Když toho dne ráno Hermiona otevřela oči a usmála se na něj, zaplavila ho úleva. Navždy si budou pamatovat, že tohle je den, kdy přišli o svého nenarozeného syna, ale bylo dozajista povzbuzující vědět, že už se začínají ze své ztráty vzpamatovávat. A pokud bude štěstí stát na jejich straně, možná se ještě jednoho dne dočkají dalšího syna. Hermioně dosud nebylo ani třicet; bylo před nimi ještě dost let, aby to mohli zkoušet.
Měsíce, které následovaly po oné osudové noci u svatého Munga, patřily v Severusově životě k těm nejobtížnějším. Hodně dlouhou dobu cítil jakoby hmatatelnou tíhu žalu, která mu svírala hrudník, co ho ale zraňovalo ze všeho nejvíc, byl uštvaný výraz v Hermioniných očích. Přestože ho ztráta jejich dítěte bolestně zasáhla, věděl, že nikdy úplně neporozumí tomu, jaké to pro Hermionu muselo být - vědět, že čeká dítě, a pak zažít potrat. Celé měsíce se o ni ustavičně strachoval. Někdy dokonce plakala ze spaní a i on se při takových příležitostech cítil být pohnutý téměř k slzám.
Ale jak týdny a měsíce ubíhaly, pomalu se zotavovala a byla čím dál víc schopná mluvit o jejich ztrátě a o svých obavách z budoucnosti. Někdy si s ní její vlastní představivost nepěkně zahrávala a ona si dokázala vymyslet celou řadu děsivých důvodů, proč nikdy nebude schopná donosit dítě. Znovu a znovu s ní musel mluvit a ujišťovat ji, že nemají kam pospíchat, že ona sama potřebuje trochu času, aby opět zesílila a cítila se v pohodě a bezpečí dřív, než se znovu začnou snažit o dítě.
A jednoho dne, poté, co se vrátila z návštěvy u Harryho a Ginny, se zhluboka nadechla a řekla mu, že nastal čas a ona se cítí být připravená. A měli štěstí - otěhotněla téměř okamžitě. V den, kdy prováděla kouzlo, kterým měla ověřit své těhotenství, seděli bok po boku na posteli a drželi se za ruce. Beze slova hleděli na bílý kruh, který se vznášel ve vzduchu. Očekával, že při tom sám bude štěstím bez sebe, ale když se k ní otočil, pochopil, že oba sdílejí ten samý pocit - strach. Jistě, byli šťastní, ale zároveň byli téměř ochromení obavami: báli se toho, že tohle těhotenství skončí stejně tak jako to první. Nechávali si to tajemství celé týdny pro sebe, než ho váhavě sdělili příbuzným a přátelům, a každý týden, v němž nedošlo k žádné nehodě, byl pro ně jako veliký milník. Jejich velký strach postupně odezníval, ale Severus dobře věděl, že nezmizí dřív, než budou konečně držet svou dceru v náručí.
Severus se napil čaje a pozoroval skrz okno, jak Hermiona přechází po kuchyni. Jeho oči zachytily záblesk stříbra na zdi za Hermionou a pousmál se při vzpomínce na dárek, který mu věnovala v předvečer jejich svatby: kdysi žertoval o tom, že by měla nechat zarámovat tu stříbrnou sponu do vlasů, která byla spouštěčem jejich vztahu, a Hermiona to skutečně učinila.
Přestože se tehdy před dvěma lety rozhodli, že svůj vztah zveřejní co nejdříve to bude možné, o potratu pověděli jen Hermioniným nejbližším přátelům a rodičům. V den, kdy se Hermiona odebrala k Potterovým, aby jim všechno řekla, si Severus právě četl knihu, když v krbu vyšlehly plameny. Na okamžik přemýšlel, proč se Hermiona vrací zpátky tak brzy, z krbu však nevystoupila Hermiona, ale Harry Potter oklepávající si z hábitu popel a letaxový prášek. A Severus zjistil, že se mu náhle nedostává obvyklých jízlivých slov.
"Zdravím," zamumlal Harry nejistě. "Doufám... doufám, že vám to nevadí, ale chtěl jsem vám říct... no... blahopřeji k vašemu zasnoubení. Holky tam teď svorně brečí, a tak, no víte... potřeboval jsem tak trochu na čerstvý vzduch."
"Troufám si říct," zdvihl Severus obočí, "že mnohem více čerstvého vzduchu pravděpodobně bude v okolí Godrikova dolu než v Příčné ulici."
"Ano. Trefa," uchechtl se Harry nervózně. "Mohu si sednout?"
"Zajisté," odvětil Severus a pokynul ke křeslu naproti svému, odkládaje knihu na stranu. "Mohu vám nabídnout něco k pití? Nebo bude pouhý ,čerstvý vzduchʻ postačovat?"
"Čerstvý vzduch bude v pohodě, díky," zakřenil se Harry.
"Mohu mít dotaz, co má tohle znamenat? Zastavil jste se tu, abyste mě proklel? Nebo mi hodláte učinit přednášku na téma, jak by bylo dobré, abych nechal vaši kamarádku na pokoji?"
"Ani jedno z toho," zvážněl Harry najednou. "To, co jsem řekl, myslím vážně: přišel jsem vám poblahopřát. Upřímně řečeno to nebylo zas takové překvapení: v posledních měsících mluvila skoro pořád jen o vás. A pak, když jste minulý týden přišel k nám domů a hledal jste ji, jsme měli podezření, že se něco děje. Je to skvělé... myslím. V těch posledních měsících je Hermiona šťastnější. Tedy... vím, že zrovna teď je moc nešťastná, ale..."
Severus od něj odvrátil pohled a zahleděl se do krbu.
"Mrzí mě... slyšel jsem o tom dítěti. Ronova manželka loni přišla o dvojčata, teď ale mají krásnou holčičku. Jsem si jistý, že Hermiona bude za čas v pořádku."
"Jsem si jistý, že bude, za čas," přitakal Severus potichu.
Harrymu se náhle na tvář vrátil úsměv.
"Řekla nám taky - prý jste nebyl příliš nadšený, že jsme našeho syna pojmenovali po vás."
"Mohli jste mě požádat o svolení," zakabonil se Severus.
"A vy byste svolil?"
"Být uváděný na jednom místě dohromady s Albusem? Nikdy!"
"Pak jsem rád, že jsme vás o svolení nežádali. Myslím, že se k němu to jméno docela hodí."
"Nuže tedy," zavrčel Severus, "pokud někdy budeme mít to štěstí, že se nám narodí syn, nečekejte, že vám tu poklonu budeme vracet."
Harry se zdvihl ze židle a s úsměvem od ucha k uchu zamířil ke krbu.
"Víte, kdysi jsem si ty vaše poznámky bral hrozně osobně, ale teď vidím, že jste vlastně docela zábavný. Možná až legrační, řekl bych."
"Legrační?" zhrozil se Severus.
Harry si z krbové římsy nabral hrst letaxového prášku.
"Než půjdu, chtěl bych jen říct... zeptat se...," zaváhal.
"Ano, pane Pottere, budu se o ni starat, budu na ni hodný a strávím zbytek života tím, že se budu snažit učinit ji šťastnou. Není třeba se ptát."
Harry se s ulehčením zasmál.
"Děkuji, pane," pravil, než zmizel v záři zelených plamenů.
Třebaže to Severus nebyl ochotný přiznat, a to ani sám sobě, dospělý Harry Potter ho zdaleka nerozčiloval tolik, jako když byl dítě. To však v Severusově případě nic neměnilo na tom, že nebyl příliš spokojený se stavem, kdy Potterovi zjevně podléhali potřebě často je navštěvovat: jejich dům byl na jeho vkus v poslední době až příliš plný Nebelvírů. Přemýšlel, do jaké koleje bude jednou zařazena jeho dcera. Také si mnohokrát představoval, jak jejich dcerka asi bude vypadat: vždy ji před sebou viděl s nezvladatelnou hřívou kadeří po matce a s Hermioniným úsměvem. Možná ale bude mít jeho černé oči. Pevně však doufal, že to ubohé děcko nezdědí ten jeho nešťastný nos; to by mu dcera asi nikdy neodpustila.
Sklonil se, aby jemně otrhal pár lístků z jedné z misek, a zadíval se při tom na svůj snubní prsten. Snubní prsten, který míval, když byl ženatý s Kordélií, se mu vůbec nelíbil: byl vyrobený z platiny a byl příliš nazdobený, což Severusovi připadalo prostě přeplácané. Jeho současný prsten byl naopak vyrobený ze zlata, byl jednoduchý, nezdobený, přímočarý a Severusovi se líbil mnohem víc; ten prsten něco znamenal, nebyla to jen bezduchá ozdoba.
Vyměnili si s Hermionou prsteny při krátkém obřadu v Hermionině oblíbené kapli na Sorbonně v úzkém kruhu nejbližších lidí. Na protest proti Manželskému zákonu trvala Hermiona na tom, aby se vzali v zahraničí, a to jeden den po uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou jí zákon dával na uzavření nového sňatku. Severus si osobně myslel, že je to bezpředmětné, ale Hermiona byla z té myšlenky tak nadšená, že souhlasil. Hostů bylo málo: Hermionini rodiče a kmotři, Lance a Moe, Padma a Dean, Harry a Ginny, Narcisa a Lucius, Draco a Susan, Minerva McGonagallová a Neville Longbottom. Severuse ale nejvíc dojalo, když se dvacet minut před začátkem obřadu zničehonic objevil Teodor Nott.
"Nejsem tady, abych dělal problémy, neboj, Severusi," tvářil se Teo omluvně. "Hermiona mi poslala pozvánku, přestože v poznámce zmínila, že moji účast neočekává. A já opravdu neměl v úmyslu sem přijít, ale změnil jsem názor."
"Jsi tady vítán, Teo," natáhl k němu Severus váhavě ruku. "Jsem docela překvapený, že tě vidím."
"Inu," pousmál se na něj Teo nejistě, "věděl jsem, že Hermiona tady bude mít rodiče a přátele, a vím, že ty tady máš Malfoyovy, ale chtěl jsem... však víš... jelikož nemáš žádnou rodinu... a já jsem ještě nedávno byl tvým nevlastním synem, tak jsem si říkal, že se tady zastavím a trochu tě podpořím."
Severus nevěděl, co na to má říct.
"Děkuji ti, Teo. To je od tebe... neuvěřitelně ohleduplné. Opravdu děkuji."
Od té doby svého nevlastního syna neviděl, ani o něm neslyšel, ale tohle gesto nesmírně ocenil a občas se dokonce i cítil provinile, že nevyvinul žádné úsilí, aby se stal součástí Teova života v době, kdy byl čerstvě ženatý s jeho matkou.
Doufal jen, že se dokáže nějak vyrovnat se svými nedostatky ve vztahu ke svému vlastnímu dítěti. V noci často ležel vzhůru v posteli, naslouchal Hermioninu tichému oddychování a přemýšlel, jakým otcem asi bude. Ještě pořád se necítil příliš příjemně ve společnosti dětí jejích přátel. Uznával, že Padmina dvojčata jsou velmi krásná, rozpoznal dokonce i to, že Albus Severus Potter je neobvykle chytrý a vnímavý. Ale co má člověk dělat s miminy? Ještě teď panikařil pokaždé, když se k němu přiblížilo nějaké batole, a pouze Hermionin vyčkávavý pohled mu zabránil utéct z místnosti. Mohl pouze doufat, že v případě vlastního dítěte zapracují jeho instinkty, a předsevzal si neopakovat chyby, které dělali jeho neschopní rodiče.
Naprosto jistě však věděl, že už teď svoji dcerku miluje. Nedokázal se nabažit toho, že mohl sedět a objímat svoji manželku s dlaněmi na jejím břiše - ještě pořád byl u vytržení pokaždé, když pod její kůží ucítil pohyb. Nebude jako jeho otec a skutečnost, že neustále přemýšlel o tom, jaké to bude, chovat svoji dcerušku v náručí, stejně jako skutečnost, že už byl celý netrpělivý, aby se s ní mohl setkat a poznat ji, mu dávala naději, že se vyrovná se svým nešťastným dětstvím tím, že vlastním dětem v životě poskytne to nejlepší, co bude moci.
Znovu pohlédl ke kuchyňskému oknu a spatřil Hermionu, jak něco míchá ve velkém hrnci na sporáku. Ještě pořád byla tvrdohlavá, pořád ho doháněla k šílenství svým nekonečným pobrukováním; pořád ho lechtala na nose svými nezvladatelnými kudrnami a nenechávala ho dospat. Koneckonců pořád byla tou otravnou slečnou všechno-vím. Ale miloval ji víc a víc s každým dalším dnem.
K O N E C
Ahoj, bude možné povídku stáhnout v pdf?
OdpovědětVymazat