Odmítnutí (30. kapitola 4/4)

Tak vás všechny zdravím v roce 2016. Říkala jsem si, že by se novoroční předsevzetí mohla plnit alespoň na Nový rok, a že mám teď poprvé po mnoha měsících trochu víc času, tak jsem dokončila překlad 30. kapitoly. Vývoj se dal předpokládat na všech frontách, ale přesto je to kousek vcelku výživný;-)

ssSss

Hermiona se probudila ze spánku, opatrně otevřela jedno oko a mrkla na budík. Bylo teprve šest večer a ona neměla v úmyslu usnout. Posadila se, natáhla se pro hůlku a jemným pohybem osvětlila pokoj s pocitem, že se cítí podivně jinak. Zamračila se a přitiskla si ruku na čelo - její pokožka byla chladná, ale přesto si přivolala mudlovský teploměr, aby se ujistila. Vložila si teploměr do úst a pokoušela se mezitím soustředit na jednu ze svých knih, jenže čtení drobných písmenek jí působilo lehkou nevolnost. Po několika minutách vytála teploměr z pusy: ne, její teplota vypadala úplně normálně. Zdálo se, že neexistuje vysvětlení pro její stav připomínající únavu při chřipce: neměla teplotu, žádné pálení v krku, žádnou bolest hlavy. Jen neurčitý pocit nemoci a zjevný nedostatek energie.

---

Natřásla si polštář a lehla si na bok, připisujíc ten rozčilující pocit, že není ve své kůži, stresu a přepracování. Její pozornost přitáhl malý kalendář stojící na nočním stolku a ona znechuceně zavrčela, když si uvědomila, že do Vánoc zbývají už pouhé čtyři dny a jen tři měsíce ji dělí od okamžiku, kdy na ni opět dopadne Manželský zákon. Čas ubíhal příliš rychle a právě si v hlavě dávala dohromady pomyslný seznam dárků, které dosud nestihla nakoupit, když jí na mysl přišlo ještě něco dalšího.

Vyletěla z postele a popadla kalendář z místa, kde do té doby pokojně stál. Horečně nalistovala předchozí měsíc, v němž si zakroužkovala datum prvního listopadu. Zavřela oči a v duchu rychle počítala, došlo jí, že čtyři týdny od prvního listopadu vycházejí na dvacátého devátého, ale opětovný pohled do kalendáře ji utvrdil, že kolem tohoto data žádný takový kroužek neudělala. S rostoucím pocitem paniky si uvědomila, že se jí perioda o celé týdny opozdila. Její menstruační cyklus byl vcelku pravidelný - jistě, občas nějaké zpoždění nastalo, ale určitě nikdy ne víc než o týden. A zcela jistě ne o tři týdny.

Třesoucí se rukou postavila kalendář zpět na noční stolek, otupěle se vrátila do postele a pomalu si sedla na její okraj; musela se smířit s tím, že pro její podivné symptomy existuje logické vysvětlení. Ale jak se to mohlo stát? Vždycky byla opatrná, pokud šlo o použití antikoncepčních kouzel, a nedokázala si vybavit jedinou příležitost, kdy by tohle kouzlo zapomněla provést. Jenomže, a to si musela připustit, v posledních měsících byla hodně roztěkaná. Mnohokrát celé hodiny probděla v posteli poté, co se milovali se Severusem, a rozjímala nad tím, co s nimi bude a co on k ní vlastně cítí. Bylo tak obtížné představit si, že možná udělala chybu, která má nyní tak katastrofální následky?

Za dveřmi pokoje zaslechla zvuk Lanceovy hole a v mžiku zaplula pod přikrývku, stále se chvějíc strachy. Měla toho staříka moc ráda, ale teď nebyla s to s ním mluvit, neboť zoufale toužila být sama.

"Jsi vzhůru, holčičko?" zaklepal na dveře ložnice.

Pevně zavřela oči a doufala, že Lance nenakoukne dveřmi dovnitř.

"Hermiono? Jsi tam?" zaklepal znovu.

Ani nehlesla a po chvíli ho slyšela, jak vystupuje po schodech ze suterénu. Zabalila se do přikrývky až po ramena, snažila se zhluboka dýchat a s naprostým zmatkem v hlavě zírala na kalendář na nočním stolku.

ssSss

Severus opatrně otevřel dveře Kordéliina pokoje. Seděla u stolu přesně tak, jak ji tam zanechal, zírala do ohně v krbu a očividně byla ztracená v myšlenkách. Pomyslel si, že vypadá být mnohem klidnější - a dokumenty zůstaly netknuté uprostřed stolu. Posadil se naproti ní a nebyl si příliš jistý tím, jak začít. Tohoto rozhodování ho však ušetřila.

"Proč jsi mě tehdy před lety požádal o ruku, Severusi?" zeptala se a zdvihla k němu potemnělé oči, zatímco on překvapeně zdvihl obočí.

"Protože jsem si přál zůstat v Británii. Nebyl jsem tady nikdy příliš šťastný, ale bydlet v téhle zemi mi pořád připadalo nekonečně snazší, než si budovat nový život kdesi v cizině. Ten den, kdy jsme se potkali ve Westminsterském opatství, jsem si byl jistý, že ty jsi řešením mých potíží, a když jsem trochu zapátral a zjistil jsem, jak je to s Everardem, který je čistokrevný, bylo mi jasné, že i ty tímhle sňatkem jenom získáš."

"Nemohu uvěřit, že ses se mnou oženil přesto, že jsi věděl o Everardovi," pravila tiše.

"Vůbec mi to nevadilo, Kordélie. Nebrali jsme se přece z lásky. Svým způsobem to nastavilo pravidla našeho dalšího vztahu."

Opět se na okamžik zahleděla do plamenů, než řekla:

"Přála bych si to tehdy vědět. Všechna ta léta - lži, tajnosti. Proč jsme k sobě prostě od začátku nebyli upřímní?"

"Nejspíš proto, že jsme tak byli zvyklí žít celý život," pousmál se Severus. "Zmijozelský pár skrz naskrz."

Usmála se a oči stála upírala do krbu.

"Everard je z Nebelvíru."

Severus naklonil hlavu a odolal pokušení zmínit, že i Hermiona byla zařazena do nebelvírské koleje. Kordélie na něj však pohlédla a rozesmála se:

"Ale no tak, Severusi, jen to řekni: stejně jako Hermiona."

Věnoval jí trochu zmatený, nejistý úsměv.

"Stejně jako Hermiona," zamumlal.

Opřela se v křesle a povzdychla si.

"Bolelo to, že jsi po mně netoužil, Severusi. Z nutnosti jsme náš svazek naplnili a ty jsi mě přitom nechtěl."

Nečekal, že se rozhovor stočí tímto směrem.

"Já přece věděl, že miluješ jiného muže, Kordélie. Tím pádem to s tebou, abych tak řekl, mělo společného velmi málo. Ty víš, že jsi atraktivní, inteligentní a žádoucí žena, ale já bych nikdy nemohl toužit po ženě, o níž vím, že má vztah s jiným mužem."

Dívala se na něj, znovu pohlcená svými úvahami.

"Je pravda, že ti Hermiona zachránila život, když jsi byl těžce zraněn v závěrečné bitvě?"

Severus se snažil zakrýt překvapení. Něco takového nikdy předtím nezmínila.

"Jak to víš?"

"Narcisa vznesla určité domněnky v tomto smyslu. Myslí si, že to byla buď Hermiona nebo Harry Potter, kdo ti tu noc přišel na pomoc." Pozorně ho sledovala. "Je to jeden z důvodů, proč ji miluješ?"

"Právě naopak," zasmál se Severus ironicky. "Velmi dlouhou dobu to byl jeden z důvodů, proč jsem ji nemohl vystát."

"Tak to se ale věci musely hodně změnit," zamračila se Kordélie.

Severus se rovněž zachmuřil s vědomím toho, že slova, která nyní padnou, mohou rozhodnout o všem.

"Věci se skutečně změnily, Kordélie, to nemohu popřít, ale dnešní den by nastal tak jako tak. Už od začátku bylo zřejmé, že přijde den, kdy se budou blížit tvé padesáté narozeniny a ty konečně přestaneš podléhat ustanovením Manželského zákona."

Odvrátila od něj pohled a znovu pohlédla do plamenů v krbu. Minuty ubíhaly a Severus setrvával v tichosti, bolestně toužil udělat něco, aby se věci pohnuly kupředu, ale stejně tak se bál, že řekne něco nevhodného.

"Byla jsem ti vděčná, když jsi mě požádal o ruku, Severusi," řekla nakonec tiše. "Mívala jsem tě ráda za našich časů v Bradavicích, a byla jsem ti nesmírně zavázaná za laskavost, s jakou ses choval k Teovi, když byl tvůj student. Everard nemohl odejít ze země, když Manželský zákon vstoupil v platnost - jeho rodiče jsou staří a on je nedokázal jako jejich jediné dítě s klidným svědomím opustit. Poskytl jsi mi příležitost zůstat v Británii, abych mohla dohlížet na vzdělání svého syna, abych mohla zůstat se svojí rodinou a abych mohla žít tam, odkud se dokážu kdykoli přemístit za Everardem." Vydechla a s lítostí pohlédla na Severuse. "Tolik let jsme žili jako přátelé, Severusi. Kdy se to tak pokazilo?"

Severus sepjal ruce před sebou a s upřímným výrazem se naklonil kupředu.

"I já ti byl vděčný, když jsi přijala moji nabídku, Kordélie. Odjakživa jsem byl nespolečenský a ty jsi mě ušetřila hrůzy toho, že bych si v cizině musel budovat nové kontakty. A co je důležitější, umožnila jsi mi zahájit velmi výnosné podnikání. Musíš mi ale věřit, když ti říkám, že jsem nikdy neměl v úmyslu cokoli si začít s Hermionou Grangerovou. Dokonce i v době, kdy už bylo zjevné, že k sobě něco cítíme, jsem ještě dost dlouhý čas odolával touze jednat v souladu s těmito city. Nikdy jsem nezamýšlel tě zranit nebo ponížit."

Pronikavě mu pohlédla do očí a on její pohled vydržel, neboť chtěl, abych pochopila, že jí nechtěl úmyslně ublížit. Uběhla dlouhá chvíle, než tiše pravila:

"Musím tě požádat o splnění jedné důležité podmínky, Severusi: nechci, abyste ty a Hermiona žili naproti přes náměstí. Vím, že vlastní část toho domu, ale ona a Lance se budou muset nějak finančně vyrovnat. Možná je to ode mě poněkud nemilosrdné, ale já bych prostě neměla dobrý pocit z toho, že můj bývalý manžel a jeho milenka bydlí naproti přes ulici."

Severus přikývl a tep mu stoupl, neboť stěží dokázal uvěřit tomu, že už je možná velmi blízko k dohodě o rozvodu.

"S tímto tvým požadavkem naprosto souhlasím. Připadá mi zcela pochopitelný."

Kordélie ho obdařila spokojeným pousmáním a z hromady dokumentů ležících uprostřed stolu vytáhla dlouhý pergamen.

"V tom případě souhlasím s naším rozvodem, Severusi Snape."

Odolal touze usmát se nebo rovnou s jásotem vyskočit od stolu a pouze pokývl hlavou.

"Děkuji ti, Kordélie. Doufám, že to přinese užitek nám oběma a já jsem ti neskonale vděčný." A díval se s bušícím srdcem a potlačovanou radostí, jak si ze sekretáře přivolala brk a jala se pročítat dokument.

Zarazila se u prázdného místa, kde bylo nutné vyplnit datum. Zdvihla k němu zrak.

"Vyhovuje ti dvacátého třetího února?" otázala se.

"Zajisté," přikývl nadšeně.

Opět se začetla do listin, pak pokrčila čelo a zamyšleně stiskla mezi zuby konec brku.

"Vlastně to, Severusi, mohu udělat ještě lépe. Byl bys svolný k tomu doprovodit mě zítra ráno na Ministerstvo kouzel?"

"Zítra ráno?" zamračil se zmateně.

"Ano," řekla s náhlou rozhodností. "Nač čekat? Pojďme už to dořešit a nechat se rozvést hned zítra ráno. Budeš mít dost času na to, aby sis sbalil věci?"

"Ale..." Téměř se mu nedostávalo slov. "Tobě bude padesát až v srpnu. Jestliže se rozvedeme hned teď, skončí tvé šestiměsíční období dva měsíce před tvými narozeninami; musela by ses znovu podřídit zákonu."

"Dva měsíce nejsou tak dlouhá doba," pokrčila Kordélie rameny. "Mám na ministerstvu dost přátel, abych dokázala zatahat za ty správné nitky. A pokud to nevyjde, tak těch pár týdnů do svých padesátin jednoduše strávím ve Francii."

Severus na ni nevěřícně zíral. Kordélie se uchichtla.

"Pronikavý důvtip Severuse Snapea zcela uzemněn. Kdo by si to byl pomyslel?"

"Jsi si jistá, že ti okamžitý rozvod nezpůsobí nečekané komplikace?" zeptal se jí a stále ještě nemohl uvěřit tomu, co se právě děje.

"Nic, s čím bych si nedokázala poradit," zavrtěla hlavou. Pak ji sklonila a napsala na pergamen datum a svůj podpis, načež dokument posunula přes stůl k Severusovi.

"Teď už je zapotřebí jen tvůj podpis, Severusi."

Vzal si od ní listinu i brk a s hřejivým pocitem rozlévajícím se celým jeho nitrem se podepsal. Brzy z něho opět bude svobodný muž.

ssSss

Hermiona si znovu přečetla pokyny na straně osmdesát sedm knihy diagnostických kouzel. Třesoucí se rukou uchopila hůlku a namířila ji na svůj podbřišek. Nejvíc matoucí na tom všem bylo, že vůbec neměla představu, jestli si přeje spíš pozitivní nebo negativní výsledek testu. Zavřela oči, aby se mohla soustředit na zaříkadlo z knihy, a nakonec ho nahlas zašeptala.

Srdce jí bolestivě tlouklo v hrudi, když otevřela oči a spatřila zářivý bílý kruh vznášející se ve vzduchu několik centimetrů od špičky její hůlky.

Zdvihla si ruce k obličeji, sklouzla z postele na koberec a po tváři jí proudem stékaly slzy.

Byla těhotná.

ssSss

Předchozí (30.3.) *** Následující (31.1.)

Odmítnutí (30. kapitola 3/4)

Tahle část dokazuje, že rozvádět se se Severusem Snapem (respektive nechtít se s ním rozvést, když on to chce) je docela síla. A jelikož se blíží konec roku, přeji vám všechno nejlepší v roce 2016. Hodně zdraví, štěstí, lásky a vůbec všeho, co si přejete. Já si osobně přeju mimo jiné konečně dorazit tenhle překlad. Inu, částí už mnoho nezbývá, tak by se to snad i přes všechnu tu práci, školku a nemoci mohlo konečně podařit;-)

"Pokud se se mnou odmítneš dát rozvést, předám svůj případ Starostolci, Kordélie. Odhalím tvůj trvající vztah s Everardem, nechám předvolat důvěryhodné svědky a protáhnu tvoje jméno bahnem."

---

"Tak proč to nezkusíš, Severusi?" odsekla sebevědomě. "Jsi si přece dobře vědom, tím jsem si jistá, že ve Starostolci zasedá hned několik mých známých. A co víc, čaroděj, který momentálně řídí odbor Ministerstva kouzel zabývající se rozvody, je můj velmi dobrý osobní přítel."

Severus se opřel v křesle a po jeho pergamenově nažloutlém obličeji se náhle rozlil vítězný úsměšek. Kordélie ho nevědomky dovedla k tématu, které bylo jeho trumfovou kartou. Doufal sice, že to takhle daleko nezajde, jenže to vypadalo, že Kordélie mu chce všechno zbytečně zkomplikovat.

"Skutečně jsem si vědom toho, že tvůj přítel v současné době řídí ten odbor, Kordélie, a stejně tak je mi dobře známo, že před dvěma roky měl v rámci ministerstva na starost Úřad pro územní plánování a rozvoj."

Nyní poprvé, po takřka pěti hodinách od začátku jejich rozhovoru, vypadala Kordélie opravdu polekaně.

"Nechápu, co to má mít společného s tím vším," zamumlala a její tmavě modré oči se rozšířily.

Severus se předklonil a konečně pocítil, že tady by mohl dosáhnout určitého pokroku.

"Před dvěma lety jsi žádala o povolení renovovat a za pomoci kouzel rozšířit svůj dům na Grosvenorském náměstí, který je památkově chráněný. Když ti povolení nebylo uděleno, promptně sis vyžádala rozhovor s ředitelem toho úřadu - drobným tlustým Velšanem jménem Zebulum Williams, kterého jsme tady v tomto domě hostili na celé řadě tvých večírků."

"Dostáváme se velmi daleko od tématu, Severusi..."

"Jsem přesvědčený, že záhy shledáš mé myšlenkové pochody nadmíru relevantními," zarazil ji poklidně Severus zdvihnutím ruky. "Za účelem získat od úřadu povolení ke změnám té budovy tak, jak sis přála, jsi Williamse svedla a nakonec jsi skutečně obdržela souhlas k provedení požadovaných úprav."

Kordélie na něj bez hlesu zírala a v jejím výrazu se mísil strach a vztek.

"A já předpokládám, že to můžeš dokázat, nebo ne?"

"Dozajista," prohlásil Severus se spokojeným úšklebkem. Vyňal ze složky poslední listiny a položil je doprostřed stolu. "Mám kopii korespondence, kterou jste si s Williamsem vyměnili, a navrch ještě celou řadu kompromitujících fotografií."

Kordélie se natáhla dopředu a třesoucími se prsty uchopila objemnou hnědou obálku z tuhého papíru. Otevřela ji a krátce si prohlédla její obsah. Severus ji sledoval, jak k němu zdvihá oči naplněné hněvem.

"Ty jsi ten nejpodlejší, nejfalešnější a nejprohnanější muž, jakého jsem kdy v životě potkala," zasyčela a Severus ji obdařil jízlivým úsměškem.

"Vzhledem k okolnostem, má drahá, bych si rozmyslel, koho nazývat falešným a prohnaným. Já jsem nepoužil umění svádění, abych získal stavební povolení; já jen využil své nadání špiona, abych si zajistil, že vždy budu mít k dispozici záložní plán."

"Ty se těžko můžeš prohlašovat za svatého, Severusi. Já jsem alespoň nikdy nebyla poskvrněna Znamením zla."

Severusovy oči se zúžily a ruka mu pod stolem instinktivně zajela k předloktí druhé ruky, kde byl kdysi označen.

"A co tedy zamýšlíš podniknout se svými nečestně nabytými důkazy, Severusi? Vzhledem k tomu, že je to právě Zebulum, kdo rozhoduje o tom, které důkazy jsou či nejsou přípustné v daném rozvodovém řízení, nechápu, k čemu ti budou dobré."

"Já ale nemám v úmyslu ukazovat své malé portfolio Zebulu Williamsovi," vysvětloval a jeho úšklebek se vrátil. "Dokážu si představit mnohem příhodnějšího adresáta svých ,nečestně nabytých důkazů', jak jsi je nazvala. Jsem si jistý, že Everard Munroe je ocení jako velmi poutavé."

Kordélie v mžiku vystřelila na nohy a Severus z výrazu její tváře poznal, že se ve svých dohadech nemýlil: Everard o jejím dostaveníčku se Zebulem Williamsem neměl tušení.

"Jak se vůbec odvažuješ myslet si, že bys mě mohl vydírat," vybuchla Kordélie a z elegantního hábitu vytáhla hůlku.

"Nemám zájem tě vydírat, Kordélie, ale jestliže se nehodláš chovat racionálně, nedáváš mi na výběr, než abych použil své... přesvědčovací schopnosti. Pokud nejsi ochotná dát se se mnou rozvést, pošlu tvoje a Williamsovy fotografie Everardovi Munroeovi. Možná je ochotný tolerovat tvůj předstíraný svazek se mnou jakožto nutnost nastolenou zákonem, ale pochybuji, že ho potěší, až se dozví o téhle tvojí vypočítavě sehrané aférce."

Kordélie namířila hůlku přímo na Severusovu hruď.

"Ty bastarde," zašeptala.

"Opravdu ti stojím za to, aby ses nechala poslat do Azkabanu?" pokrčil rameny.

Ostře na něj pohlédla a on poznal, že opatrně zvažuje svůj další krok. Po několika vteřinách hůlku sklonila a namířila ji namísto na něj na stoh fotografií a pergamenů na stole. Severus vyskočil z křesla a vytáhl vlastní hůlku.

"Zničení tvých vzácných fotografií mě do vězení nedostane," zavrčela Kordélie a v očích jí prokmitlo vítězství.

"Přestaň mířit hůlkou na ty dokumenty... hned!" nařídil Severus s hůlkou namířenou na její hlavu. Nebyl hlupák: pořídil si kopie všech fotografií a korespondence, které bezpečně ukryl do svého trezoru u Gringottových. Jenže podobná opatření nepřijal ohledně svých účetních dokladů a trvalo by mu mnoho měsíců, než by je dal opět dohromady, což by mohlo rozvod protáhnout o víc času, než kolik ho měla Hermiona k dispozici.

"Donuť mě k tomu," vyštěkla Kordélie. Stála tam s rozhodným výrazem a hůlkou nataženou k hromadě pergamenů.

Severus zůstal nehnutě na místě s hůlkou namířenou na svoji ženu a mozkem mu naráz vířily tisíce myšlenek.

Než se však kdokoli z nich stihl pohnout, rozrazily se dveře Kordéliiny pracovny zcela neobřadně dokořán a dovnitř se vbelhal Lancelot Mill se svojí holí.

"No jestli to není štěstí, že jsem se právě teď rozhodl zaskočit sem a pozdravit vás," pravil bez úsměvu, pohlížel na ně přes obroučky svých brýlí a očima přelétal mezi Severusem a svojí neteří.

"Strýčku Lanci, tohle naprosto není tvoje věc a já těm žádám, abys okamžitě odešel," vybídla ho Kordélie, její hůlka stále ještě rozhodně mířila na dokumenty a její oči nepřestávaly upřeně hledět do Severusovy tváře.

"Nesmysl," odvětil Lance a usadil se ke stolu.

"Ona má pravdu, Lancelote," zabručel Severus. "Tohle opravdu není tvoje starost."

"Blbost!" vyhrkl Lance. "Tohle svinstvo se týká mojí neteře, mého přítele, mojí spolubydlící a chlápka s celkem pěknou bradkou, takže má pro mě značnou důležitost."

Kordélie se zamračila a dovolila si vrhnout jeden pohled na svého strýce.

"Chlápka s pěknou bradkou?"

"Everarda, ty trubko," prohlásil Lance a teatrálně zakoulel očima.

"Ty víš o Everardovi?" zalapala Kordélie po dechu a Lance se uchechtl.

"O Everardovi vědí všichni." A obrátil se na Severuse, který pomalu skláněl hůlku. "Severusi, rád bych si promluvil se svojí neteří o samotě."

"Jak vidíš, Lanci, jsme právě teď uprostřed řešení vcelku závažného problému," vysvětloval Severus. "Nyní na to opravdu není vhodný čas."

"Naopak, čas je na to přesně akorát," ujistil ho Lance. "To, co jí chci říct, může nakonec přinést užitek vám oběma."

Severus si odevzdaně povzdychl a schoval hůlku do kapsy hábitu.

"Tak dobrá. Budu ve svojí pracovně."

Vykročil ke dveřím, otočil se, aby naposledy pohlédl na Lance a Kordélii, a jak se obracel zpět, nenápadně vyslal zesilovací kouzlo. A sotva sestoupil ze schodů a zavřel dveře svojí pracovny, ozval se z horního patra Lanceův kouzlem zesílený hlas.

"Snažně tě prosím, sedni si, Kordélie."

Severus zřetelně zaslechl, jak si Kordélie zhluboka povzdychla a posadila se.

"Važ opatrně slova, Lancelote Mille," řekla napjatým tónem. "Tohle je můj dům a já se nenechám zastrašovat nebo vydírat."

"Kordélie," pronesl Lance jemně a ignoroval její varování, "já tě mám rád."

"Přestaň, strýčku Lanci."

"Ne, holčičko, já to myslím vážně. Mám tě hrozně moc rád."

"Na co si to hraješ?" vyprskla Kordélie.

"Zbožňoval jsem tě od první chvíle, kdy mi tě jako dítě dali do náruče, a přesto jsem stál celý tvůj život opodál a díval se, jak děláš celou řadu špatných rozhodnutí zapříčiněných bezpochyby nedostatkem citů, které ti projevoval můj idiotský bratr, tvůj otec. Výsledkem těch rozhodnutí bylo, že jsi nikdy nepoznala skutečné štěstí s jediným mužem, kterého jsi kdy milovala, a svoje trápení sis znásobila tím, že jsi sama sobě ani nedovolila být šťastná."

Severus sebou trhnul s jistotou, že tahle metoda nebude u jeho ženy fungovat.

"Co tím myslíš, že jsem sama sobě nedovolila být šťastná?" zeptala se Kordélie. "Měla jsem snad někdy na výběr?"

"Jsme teď k sobě konečně upřímní?" otázal se Lance. "Vedeme nyní skutečně první upřímný rozhovor od doby, kdy ti bylo osm?"

"Fajn, tak tady máš trochu upřímnosti: v osmnácti letech mě na příkaz jistého temného čaroděje svedl muž, o němž jsem si myslela, že mě z celého srdce miluje; musela jsem se dívat, jak můj jediný syn šíleně trpí proto, že jeho otec je Smrtijed; a když jsem konečně potkala někoho, do koho jsem se zamilovala, a můj manžel už tady nebyl, zničil veškeré moje šance na štěstí Manželský zákon."

Kordélie se na okamžik odmlčela a Severus zadržoval dech očekáváním, co bude následovat.

"Provdala jsem se za Severuse, neboť jsem věřila, že z toho manželství budeme těžit oba. A bylo to tak, jenže mě zraňovalo, že po mně nikdy netoužil. Dobře vím, strýčku Lanci, že jsem objektem obdivných pohledů mnohých čarodějů, ale můj vlastní manžel k nim nikdy nepatřil. Ano, vím, že ani já jsem ho nikdy nemilovala, ale nelíbilo se mi, když jsem se dívala, jak propadá citu k mnohem mladší dívce, která navíc bývala mojí snachou. Nic mu nedlužím, takže nevidím důvod, proč bych měla souhlasit s rozvodem. Předpokládám, že proto jsi přišel, Lanci, abys mě přemluvil a já ho nechala jít. Tak to ale nebude."

"Kordélie, moje milá, přestaň se soustředit na všechny ostatní. Na chvilku na ně zapomeň a soustřeď se jen sama na sebe. Miluješ Everarda Munroea?" zeptal se Lance soucitným tónem.

"Zatraceně, Lanci, do toho ti nic není!" odsekla Kordélie.

"Mi-lu-ješ ho?" opakoval Lance pevně.

Severus zaslechl, jak si Kordélie znovu povzdychla.

"Ano, miluji ho."

"Miluje on tebe?"

Opět nastalo ticho a pak Kordélie řekla:

"Ano, miluje. Velice. Je to jediná osoba v mém životě, jejíž láskou jsem si kdy byla skutečně jistá."

"Tak proč si pro všechno na světě nedopřeješ svobodu, abys mohla být s mužem, kterého miluješ?" zeptal se Lance zoufalým hlasem.

Kordélie udeřila dlaní ruky o desku stolu.

"To není tak jednoduché, Lanci!"

"Ale ano, je!" trval na svém. "Opravdu je to takhle jednoduché, Kordélie. V srpnu ti bude padesát. Tou dobou ti nebude nic bránit, abys byla s mužem, kterého miluješ, bez toho, aby ses musela pořád před někým skrývat. Můžeš být šťastná, doopravdy šťastná, poprvé od doby, kdy jsi byla dítě!"

Kordélie mlčela.

"Zasloužíš si být šťastná, Kordélie. Everard je dobrý chlap a budete spolu velmi spokojení. Neuškoď ale sama sobě tím, že poškodíš někoho jiného. Nedrž se zuby nehty Severuse jen proto, aby trpěl. On je taky dobrý chlap. Taky si zaslouží být šťastný."

Kordélie vyrazila nevěřícné zasmání.

"Za mými zády se celé měsíce scházel s mojí bývalou snachou. Vážně si myslíš, že si zaslouží, abych ho s ní nechala odejít a ještě mu popřála šťastnou cestu?"

"A co na tom záleží?" tázal se Lance netrpělivě. "Ty miluješ Everarda. Severus miluje Hermionu. Máš v rukách štěstí čtyř různých lidí, Kordélie. Udělej správnou věc, děvenko. Začni konečně žít. A nech Severuse odejít!"

Znovu se na minutu či dvě rozhostilo ticho.

"Chci se dožít toho, abych tě viděl spokojenou," navázal Lance tiše. "Chci tě vidět, jak kráčíš po ulici ruku v ruce s Everardem Munroem a s úsměvem na tváři. Tohle si zajistíš jedině tak, že budeš souhlasit s rozvodem se Severusem. Pokud to nechceš udělat pro něj, udělej to pro sebe, Kordélie."

Kordélie se jemně zasmála.

"Ty jsi fakt neskutečný starý všudybyl, Lancelote Mille."

"Ano, já vím, že jsem. Ale poslední věc, kterou ti řeknu, je tato: tvůj život byl poznamenán špatnými volbami, které tě učinily nešťastnou. Nebraň Severusovi kvůli nesmyslné žárlivosti a nepřidávej si to na svůj seznam katastrofálních rozhodnutí. Dovol všem zúčastněným, ať mohou být šťastní, moje drahá."

Severus zaslechl zaskřípění židle o podlahu následované nezaměnitelným zvukem klapání Lanceovy hole.

"Teď půjdu domů. Obejmi svého starého strýčka."

Severus mávnutím hůlky rychle zrušil zesilovací kouzlo a o dvě minuty později se ozvalo zaklepání na dveře jeho pracovny. Otevřel dveře; za nimi stál Lance a píchl Severuse do žeber svojí holí.

"Viděl jsem tě vysílat zesilovací kouzlo, ty zákeřný starý špione." Znělo to pobouřeně, ale v očích mu vesele jiskřilo, takže si Severus dovolil drobné pousmání.

"Vinen v celém rozsahu obžaloby," zabručel.

"Dej jí pár minut, ať si promyslí, co jsem jí řekl," navrhl Lance, otočil se a vydal se ke schodišti, "a pak za ní jdi a promluv si s ní. Klidně, dospěle a bez toho, aby ses uchyloval k vydírání."

Severus se za starcem zachmuřeně díval a přemýšlel, jestli má Lanceův proslov o lásce a štěstí větší šanci na úspěch, než jeho vlastní postup založený na požadavcích a výhrůžkách, který očividně neuspěl.

ssSss

Předchozí (30.2.) *** Následující (30.4.)

Jsem v opravdické knize...

... tedy samozřejmě ne přímo já, ale dvě povídky z mého pera. Před časem jsem tady psala o chystaném souboru povídek s tématikou vodáctví, který má být výsledkem již třetího ročníku literární soutěže pořádané jedním velkým vodáckým nadšencem a naštěstí současně majitelem malého rodinného nakladatelství. Říkám naštěstí, protože jinak by se něco takového asi stěží mohlo realizovat.

Tak tedy - třetí ročník soutěže proběhl, povídky do nové knížky byly vybrány, knížka byla vydána a pokřtěna a já se teď doma a občas i v nějakém knihkupectví kochám tím, že je v ní pod dvěma povídkami uvedeno moje jméno. A že hned z té první povídky je i ilustrace na obálce a z jejího textu je dokonce odvozen i název celé knížky. Po těch dlouhých letech zdejšího internetového psaní je to moc hezký pocit. Jen doufám, že tím to neskončí...

Takže - dříme-li ve vás srdce vodáka nebo potřebujete nějakého vodáka obdarovat třeba na Vánoce, tak vřele doporučuji!:-)

Odmítnutí (30. kapitola 2/4)

Poslední dobou obzvlášť nevím, kde mi hlava stojí, ale teď zbylo trochu času, tak jedeme dál. Severuse a Kordélii jsme opustili uprostřed vzrušené debaty, která, než bude pokračovat, bude na chvilku přerušená tím, jak se v té době baví Hermiona. Aneb - když chcete na chvíli klídek a pohodu, vytáhněte album s fotkami:-) Přidávat zas budu postupně (aktualizace: dopřeloženo 19. 11. 2015).

ssSss

Hermiona byla neskutečně šťastná, že časový rozvrh krmení Albuse Severuse Pottera přiměl Ginny odejít od Děravého kotle už před druhou hodinou odpolední. Původně ji napadlo, zda nemá oběd s Ginny zrušit úplně, věděla však, že její kamarádka nemá od Albusova narození mnoho příležitostí vyjít si někam ven, a tak prostě neměla to srdce jí to odřeknout. V žaludku jí hlodala úzkost; věděla sice, že by neměla sedět doma, že by se měla zaměstnat třeba navštěvováním přátel nebo nakupováním, jenže se cítila fyzicky i psychicky vyčerpaná, a tak se přemístila na schodiště před svým domem hned, jak se Ginny vrátila do Godrikova dolu.

---

Napadlo ji, zda by si neměla vzít trochu životabudiče, aby zmírnila svoji únavu, a tak sestoupila do suterénu připravit si hrnek čaje. U kuchyňského stolu seděl Lance a před sebou měl rozloženou sbírku starých černobílých kouzelnických fotografií.

"Ahoj, děvče," promluvil k Hermioně vlídně, jakmile vešla do místnosti. "Právě jsem udělal konvici dobrého čaje."

"Ahoj, Lanci," odpověděla se znaveným úsměvem, posadila se ke stolu a přivolala si z police hrnek. "Co to děláš?"

"Jen se tak probírám starými fotkami," odvětil Lance roztěkaně a usmál se na fotografii, kterou právě držel v ruce. "Podívej, tohle jsem já v den, kdy jsem se stal kvalifikovaným léčitelem."

Hermiona si od něj fotografii vzala a zalapala po dechu. Mladík na obrázku oblečený v tradičním stejnokroji svatého Munga byl neuvěřitelně pohledný. Nemohlo mu být víc než nějakých pětadvacet let a měl tmavě hnědé vlasy po ramena. Jeho obličej byl hladce oholený, s ostře řezanou čelistí, a i přesto, že měl na sobě hábit, bylo vidět, jak je svalnatý, třebaže byl dost malé postavy. Lance se na ni přes stůl usmál.

"Na tom obrázku jsem zhruba ve tvém věku," řekl poklidně.

"Tys vypadal tak dobře!" zvolala Hermiona. "Vsadím se, že jsi ve své době zlomil pěkných pár srdcí."

Lance se jen uchichtl.

"Tady je naše parta ve Skotsku, to mi bylo asi padesát. Jeden z naučných výletů Mloka Scamandera. Děsná psina!"

Hermiona se natáhla pro obrázek a zadívala se na skupinu čarodějek a kouzelníků, přičemž v davu okamžitě zachytila Albuse Brumbála. Jeho dlouhé vlasy byly tehdy ještě kaštanově hnědé a jen nepatrně prošedivělé, ale jeho zahnutý nos byl už v té době skvěle rozpoznatelný.

"Tohle jsi ty?" zeptala se a ukázala na nejmenšího muže na fotografii.

Lance na ni zaostřil přes brýle.

"Ano, to jsem já. Poznáš, kdo stojí vedle mě?"

Hermiona přejela očima k ženě, která stála na obrázku vedle Lance a vypadala tak na třicet.

"Ne!" vydechla nevěřícně. "Neříkej, že je to Minerva McGonagallová!"

"Přesně tak!" pravil Lance zvesela.

Hermiona se zakřenila na obrázek své bývalé profesorky a Minerva na fotografii se na ni taky usmála a zamávala. Neměla na očích brýle a její vlasy, tenkrát ještě nestočené do obvyklého přísného drdolu, byly tmavé a lesklé.

"Ach, podívej," řekl Lance hrdě a podal jí další fotografii. "Tohle jsou Teovy páté narozeniny."

Vzala si fotku a nepřítomně se usmála na obrázek svého bývalého manžela coby malého chlapce. Pětiletý Teo byl už tehdy dlouhý a šlachovitý, jak tam tak postával vedle stolku s narozeninovým dortem a zabalenými dárky. Vedle něj stála Kordélie, zírala na něj s neskrývaným zbožňováním a Hermiona cítila, jak se jí zatajil dech. Kordélie vždycky byla dost okouzlující a pečlivě upravená, na tomhle obrázku však byly její oči navíc ještě plné nezastírané lásky k synovi, což ji činilo neuvěřitelně krásnou. A Lance už jí podával další obrázek.

"Tohle je skupinové foto všech zmijozelských studentů v roce, kdy byla Kordélie primuskou."

Hermiona odpoutala zrak od fotografie Tea a vzala si další obrázek, na němž okamžitě poznala Kordélii a mladičkou Narcisu Malfoyovou hned vedle ní. Přejela očima řady dospívajících studentů stojících za primuskou, až nakonec našla Severuse, hubeného a zachmuřeného se zplihlými vlasy, jež mu zakrývaly obličej. Hodně z ostatních chlapců vysílalo obdivné pohledy Kordéliiným směrem a Hermiona si poprvé uvědomila, kolik příslušníků kouzelnické společnosti muselo Severusovi závidět jeho výběr manželky. Ta myšlenka ji znepokojila a ona si zmučeně povzdychla.

Lance se na ni starostlivě zahleděl.

"Stalo se něco, mladá dámo?"

"O tomhle víkendu se toho stalo vcelku hodně," pokrčila Hermiona rameny. Okusovala si nehet a přemýšlela, jestli může Lanceovi prozradit, k čemu došlo. Dalo se mu věřit, to jistě, a ona nutně potřebovala, aby jí někdo řekl, že všechno bude v pořádku. "Severus právě v téhle chvíli žádá Kordélii o rozvod."

Lance udeřil dlaní o stůl.

"No konečně!" zvolal, zjevně potěšen. "A požádal tě, aby sis ho vzala?"

Hermiona okamžitě zčervenala.

"Ne, to ne. Ale řekl, že budeme spolu, ať už se dneska stane cokoli."

"Skvělé, skvělé," drmolil Lance a zatleskal kostnatýma rukama.

"Je to opravdu skvělé?" ptala se ustaraně. "Vážně si myslíš, že ho jen tak nechá jít?"

"Jsem si celkem jistý, že ho nenechá jít bez boje," připustil Lance. "Ale ty máš čas až do konce března, než se budeš muset znovu provdat, a jestli Severus rozjede ten proces dneska, bude mít spoustu času překonat její počáteční rozčarování."

Hermiona nadskočila, když se místností rozlehlo hlasité prásknutí a objevila se Moe. Skřítka si utírala ruce do zástěrky, vydala se ke sporáku a něco si při tom pobrukovala.

"Ahoj, Moe!" pozdravil ji Lance srdečně. "Byla jsi v domě naproti?"

"Paní Kordélie chce kávu," přikývla Moe se vší vážností.

"Chápu," zamumlal Lance a pohlédl na Hermionu nad obroučky brýlí. "A jak si vedou Severus a Kordélie? Je tam hodně křiku?"

"Žádný křik," řekla Moe a potřásla hlavou. "Oni na sebe zírají. Hodně zlostných pohledů."

Hermiona a Lance se na sebe zadívali a Lance se začal smát.

"Ach, já myslím, že kdyby o to šlo, tak by Severus mohl zlostně zírat za celou Británii." Poklepal Hermionu po ruce. "Neměj strach, holka. Všechno nakonec dobře dopadne."

Hermiona sklopila oči a přikývla, přejíc si, aby mohla sdílet jeho optimismus, a doufajíc, že jí ten čas, než dostane zprávu od Severuse, rychle uteče. Nebyly totiž ještě ani tři hodiny odpoledne a už teď jí to připadalo jako nejdelší den v životě.

ssSss

Severus pomalu upíjel kávu a jeho manželka seděla na opačné straně stolu, na nose brýle a před sebou rozložené záznamy a účty. Zkoumal její obličej, který nesl znaky nezaměnitelného výrazu umíněné zatvrzelosti. Ne snad, že by její tvrdohlavost neočekával, trochu se mu naopak ulevilo, že vůbec požadovala, aby jí předložil důkazy svého vlastního jmění a její nevěry. Sledoval, jak se probírá dokumenty, a zdálo se mu, že řešení této situace bude do značné míry záviset na jejím vztahu k Everardu Munroeovi. Pokud ho doopravdy miluje a chce s ním být, vyhlídky nebyly vůbec špatné. Jestliže je však s Everardem nešťastná nebo pokud se rozešli, bude mít mnoho důvodů k tomu, aby jeho žádost o rozvod odmítla.

Od chvíle, kdy z kuchyně přinesl dokumenty, už uplynuly více než dvě hodiny a venku se mezitím setmělo. Severus se na chvíli zaměstnal tím, že v místnosti rozsvítil svíčky a lampy, a tak je zanedlouho obklopilo měkké světlo, které však jen těžko mohlo rozehřát chladnou náladu, jež v pokoji citelně vládla. Zapálil oheň v krbu a nalil si další šálek kávy.

Kordélie nakonec přece jen vzhlédla od výpisů, které svírala v pravé ruce, a Severus poznal, že jí proti její vůli imponuje rozsah jeho majetku.

"Předpokládám, že jeden ze skřetů od Gringottových může dosvědčit pravost těchto dokumentů?" zeptala se a Severus přikývl.

"Jakmile můj kapitál vzrostl na určitou úroveň, byl mi přidělen jednak vysoce zabezpečený trezor a jednak skřet pověřený dohledem jménem Grimbleshank. Můžeš se na něj obrátit za účelem ověření." V koutku úst mu přitom cukalo úšklebkem: Kordélie byla podle všeho překvapená sumou peněz, které nashromáždil, ale vší silou se snažila tvářit nezúčastněně.

Odhodila pergamen na stůl s výsměšnou nevšímavostí.

"O tvoje peníze se popravdě nestarám a ani mě nezajímají, Severusi. Mám sama dostatečný příjem, který mi pro život postačuje; tvoje peníze nepotřebuji."

"Přesto však," pravil Severus trpělivě, "nemůžeš popřít, že jsem schopen ti uhradit vše, co jsem si od tebe půjčil, když jsme se vzali, a ještě k tomu ti nabídnout pěkné rozvodové vypořádání."

"Abys mi mohl nabídnout rozvodové vypořádání, Severusi, to bys mě nejdřív musel přesvědčit, abych souhlasila s rozvodem," pravila s teatrálním úsměvem, "a já zatím neslyšela a neviděla nic, co by mě přesvědčilo, abych udělala takovou věc."

Severus se zaťatými zuby vytáhl druhý svazek pergamenů ze složky před sebou a hodil ho Kordélii.

"Co to je?" zeptala se a pokrčila znechuceně nos při pohledu na listiny svázané stuhou.

"Důkazy," řekl Severus stručně a propletl si prsty.

"Důkazy čeho?" vyštěkla.

"Důkazy tvojí nevěry zahrnující posledních sedm let," odvětil klidně a vychutnával si skutečnost, že konečně může svoji manželku takovýmto způsobem konfrontovat.

Kordélie na něj chvíli zlobně pohlížela přivřenýma očima, než si sbírku dokumentů přitáhla k sobě a povolila stuhu, kterou byly svázány. Zdvihla první list pergamenu a zamračila se, když ho začala číst.

"Seznam údajných milostných schůzek? Čas, datum a místo?" otázala se s pohrdavým úsměškem. "Myslím, že budeš potřebovat něco mnohem přesvědčivějšího, abys tahle tvrzení doložil, Severusi."

"Když otevřeš tu žlutou obálku, tak nalezneš nezpochybnitelné důkazy, které dokládají každý čas a datum ze seznamu na první straně."

Kordélie nedůvěřivě zabručela a otevřela obálku. Navenek vypadala klidně, ale Severus zachytil, jak se jí sotva znatelně třesou ruce, jimiž z balíčku vytáhla pár lesklých fotografií.

Pohlédla na první fotografii a její oči se poděšeně rozšířily.

"Ty jsi mě sledoval!" vykřikla nevěřícně. "Co si to dovoluješ, narušovat moje soukromí. Co... co si to dovoluješ!" Hodila fotografie na desku stolu, jako kdyby se spálila.

Severus pohlédl na fotografie a poznal tu, která ležela hned nahoře - byl to obrázek, který pořídil ještě předtím, než se s Kordélií vzali. Byla na něm Kordélie, jak s úsměvem zdraví Everarda při jeho příjezdu na její chatu v Edinburghu a jak se posléze naklání, aby ho důkladně políbila na rty. Bylo by téměř nemožné tvrdit, že ti lidé na snímku jsou něco jiného než milenci.

"O tobě a Everardovi vím už od té doby, kdy jsem ti nabídl sňatek, Kordélie. Za všechna ta léta našeho manželství jsem však ani jednou nepožadoval, aby ses s ním přestala vídat. Nikdy jsem do tvého soukromého života nezasahoval, ale považoval jsem za moudré obstarat si takové informace pro případ, že bych se potřeboval dát rozvést. A ty sama mi teď dokazuješ, že tento krok, byť ne právě čestný, byl dobře promyšlený. Mám k dispozici celou řadu informací, které prokazují, že jsi mi byla nevěrná, a mohu je použít u kouzelnického soudu, abych tě přinutil dát se se mnou rozvést."

Kordélie zjevně jen s obtížemi přemáhala rozhořčený hněv.

"Pokud jsi ale věděl o mém vztahu s Everardem už předtím, než jsme se vzali, znamená to, že jsi byl se situací srozuměný a souhlasil jsi s ní, Severusi. A v takovém případě to jen stěží může být důvodem k rozvodu. Když jsi se dobrovolně rozhodl žít se mnou za daných podmínek skoro sedm let, těžko teď najednou můžeš tvrdit, že máš právní nárok ode mě odejít."

"Ve jménu Merlina, Kordélie," promnul si Severus kořen nosu. "V únoru už nebudeme mít žádný důvod, abychom byli dál manželi. Budeš se aspoň moci svobodně stýkat s Everardem Munroem bez všeho toho lhaní a skrývání a i já budu moci být, s kým se mi zamane."

"Ach, ušetři mě té svojí předstírané starostlivosti, Severusi. Tobě je úplně putna, jestli jsem nebo nejsem šťastná s Everardem. Chceš se dát rozvést, abys mohl žít s Hermionou Grangerovou. Nejsem hloupá; slyšela jsem ten váš ranní rozhovor a obzvlášť se mi líbila ta část o tom, jak dobře mě znáš a že vís, jak na mě. Tak v tomto ohledu tě zklamu, Severusi Snape. Neznáš mě; nikdy jsi mě neznal. Nedám se s tebou rozvést. Je mi jedno, jestli mě opustíš... to ty ztratíš tvář, pokud se rozhodneš odejít - takže, co se mě týče, jdi a udělej to. Naprosto ale odmítám poskytnout ti zadostiučinění a rozvést se."

Předchozí (30.1.) *** Následující (30.3.)

Odmítnutí (30. kapitola 1/4)

Konec prázdnin a nástup dítka do "velké" školky mě opět na delší dobu naplno vytížil, ale už se zase po kouskách vrhám do překladu v toužebném očekávání blížícího se konce:-) Kapitolka bude postupně přibývat a překlad básně snad časem též. (Aktualizace: text této podkapitoly dopřeložen 24.9.2015)

30. Dočista smýt

Hvězdo jasná! Kéž stálicí byl bych -

ne pro tvůj majestát osamělý,

v němž nocí shlížíš z hloubi očí svých,

jak nebeský poutník, věčně bdělý,

na proudících moří svatou zkoušku

smýt dočista souš a pozemskou báň,

či hledíš na novou, hebkou roušku,

již přehodil sníh přes hory i pláň -

Jsem nestálý, přec nezažívám změn,

ňadra své milé chci mít pod hlavou,

v to měkké dmutí navždy pohroužen

dnem, nocí bdít, opilý únavou,

nehnutě vnímat jen ten něžný dech,

být navždy s ní - či přijmout druhý břeh.

John Keats, Hvězdo jasná!

ssSss

Severus a Hermiona stáli v hale Kordéliina a Severusova domu a s úlekem na tváři na sebe upřeně zírali. Hermiona si přitiskla dlaň na ústa a Severus si nervózně přejížděl prstem po spodním rtu, zatímco se mu v mysli roztáčela kolečka ve snaze vzpomenout si přesně na to, o čem s Hermionou mluvili jen několik okamžiků předtím v obývacím pokoji.

---

Pohlédl zpět k otevřeným dveřím místnosti, v níž vedli svůj rozhovor; Kordéliin předčasný návrat do Londýna měl za následek - a o tom Severus vůbec nepochyboval - že vyslechla každé slovo, které mezi nimi padlo. Zabloudil očima k jejímu kufru, který trůnil na zemi uprostřed haly i s jejím jménem na víku vyvedeným zdobným písmem. Přece dobře věděl, že musí ve věci svého toužebně očekávaného rozvodu postupovat s co největší obezřetností - a tak ho vědomí vlastní neopatrnosti přimělo nad sebou nevěřícně zakroutit hlavou. Proč vlastně navrhoval, aby se po návratu z Paříže odebrali do jeho, místo do Hermionina domu? Proč vlastně bláhově rozprávěl o tak podstatných záležitostech, když přitom nechal dveře na chodbu dokořán? Úplně mu vyschlo v krku, když si uvědomil, že možná nevědomky zničil svoji šanci dospět k rozvodu.

Znovu se zadíval Hermioně do očí a v jeho hořkém zasmání zazněla nevíra. Kordélie se z víkendových cest nikdy nevracela takhle brzy. Přitiskl ukazováček na rty, aby Hermiona zůstala potichu, otevřel domovní dveře a pokynul směrem k nim. Očekával, že znovu začne slzet, její oči však zůstaly suché a na její sinalé tváři přetrvával výraz naprostého zděšení.

"Nedá se nic dělat, Hermiono," zašeptal nakláněje se těsně k jejímu uchu. "Budu postupovat přesně tak, jak jsem měl v plánu, a pokud tedy opravdu zaslechla náš rozhovor, budu se muset vyrovnat s důsledky."

"Vždyť jsi ale sám říkal, jak je důležité, abys mohl postupovat nezávisle na tom, že jsme my dva spolu," hlesla Hermiona naléhavě. "Jestli slyšela, co jsme si povídali..."

"Jak říkám: nedá se nic dělat. Možná to v tomto okamžiku věci poněkud komplikuje, ale v zásadě se tím nic nemění."

Hermiona na něj chvíli hleděla, její oči se pozvolna rozsvítily porozuměním a nakonec chápavě přikývla. Severus lehce přitiskl rty na její čelo.

"Nedělej si starosti - nebo se o to alespoň pokus," radil jí potichu, pak ustoupil dozadu a kývl k otevřeným dveřím. "Pošlu ti zprávu hned, jak budu moci."

"Vrátím se domů kolem třetí a pochybuji, že budu schopná myslet na něco jiného, než co se tady děje, takže tě moc prosím, Severusi, dej mi vědět, co nejdřív to půjde."

Přikývl.

"My tady pravděpodobně budeme na kordy po mnoho hodin, tudíž se nelekej, pokud dnes žádný vzkaz nedorazí. Slibuji však, že se ti ozvu, jakmile to bude možné."

Sledoval ji, jak na něj naposled roztěkaně kývla hlavou, načež se otočila, přešla ulici a v chabém svitu zimního slunce zmizela v parku uprostřed náměstí. Jakmile ji ztratil z dohledu, zavřel dveře a opřel se čelem o chladivý povrch lakované zárubně. Zavřel oči a pokoušel se soustředit na nepříjemný střet, který, jak věděl, ho za pár chvil čeká.

Kordélie byla jeho ženou již sedm let a po celou tu dobu spolu vycházeli víceméně dobře - alespoň donedávna se jim to dařilo. On jí umožnil, aby si dál nerušeně žila svým vlastním životem, a než se na scéně objevila Hermiona, chovala se k němu Kordélie obdobným způsobem. Dokud pro něj nezačala Hermiona pracovat, nevyměnil si s Kordélií jediné rozzlobené slůvko, znal svoji ženu ale natolik dobře, aby věděl, jak nebezpečná může být, pokud někdo zraní její pýchu. Snažil se Hermionu uklidnit v jejích obavách ohledně toho, jak bude Kordélie reagovat na jeho žádost o rozvod, pravdou však bylo, že příliš nedoufal v poklidné vyřízení všech záležitostí bez předchozího nepříjemného slovního útoku, který bude muset od svojí ženy strpět. Nebylo dokonce nepravděpodobné, že Kordélie jeho žádost rovnou odmítne.

Vzhlédl ke stropu a vydal se ke schodišti s pocitem, jako by málem kráčel na popraviště. Z horních pater nebylo nic slyšet, tušil však, že Kordélie nejspíš bude ve své oblíbené pracovně ve druhém patře. Když došel ke dveřím, na chvíli se před nimi zastavil a zaslechl slabý zvuk brku, jak škrábe po pergamenu. Zhluboka se nadechl s vědomím, že výsledek nadcházejícího rozhovoru může mít nebetyčné důsledky pro jeho i Hermioninu bezprostřední budoucnost. Důrazně si připomenul, že musí držet na uzdě svou popudlivost, sebral síly a otevřel dveře.

Kordélie seděla zády ke dveřím u mahagonového stolu, v jedné dokonale upravené ruce svírala brk a zběsile jím něco drápala na pergamen. Severus vešel do místnosti a tiše za sebou zavřel dveře. Zůstal stát bez hnutí, s rukama zkříženýma na prsou a čekal, až Kordélie promluví jako první. Pak si uvědomil, že by jeho postoj mohl být vnímán jako poněkud defenzivní, spustil ruce dolů a sepnul je za zády v úmyslu vypadat před svojí manželkou otevřeně a přístupně.

"Proč se neposadíš, Severusi?" otázala se ledově, aniž by otočila hlavu. "Jsem přesvědčená, že rozhovor, který nás čeká, nebude ani stručný, ani příjemný, takže raději ulev svým nohám."

Severus si beze slova sedl do křesla, které stálo nejblíž jejímu psacímu stolu a v duchu se ušklíbl nad nebezpečným tónem v jejím hlase. Cítil v něm potlačený hněv, a tak se raději soustředil na svůj vlastní dech, zatímco vyčkával, až Kordélie přestane psát, s pevným předsevzetím nenechat se vyprovokovat a předestřít jí svůj návrh tak diplomaticky, jak jen to bude možné. Hleděl na ni, jak píše, a přemýšlel, zda má její připravovaný dopis nějakou souvislost s tím, co při návratu vyslechla. Minuty ubíhaly nesnesitelně pomalu a jemu bylo jasné, že Kordélie úmyslně protahuje jeho agonii, jelikož chce, aby trpěl co nejdéle. Zůstal však nepohnutý a klidný, ačkoli bolestně toužil konečně spustit, neustoupil ale ze svého úmyslu nechat ji zahájit rozhovor.

Nakonec, když už mu připadalo, že uběhla snad celá hodina, napsala na závěr dopisu okrasným písmem svoje jméno a vložila ho do obálky. Odsunula ji na stranu, nevšímavě odhodila brk na desku stolu a potřísnila ji černým inkoustem. Sepnula ruce na stole, otočila se k Severusovi a v jejích temně modrých očích se zlomyslně zablýsklo.

"Často jsem si říkala, jak trávíš víkendy, když jsem pryč, Severusi," spustila hlasem dosud ovládaným nuceným klidem. "Tak teď to tedy vím. V životě by mě nenapadlo, že projevíš takový nedostatek vkusu a budeš si do mého domu tahat děvky."

Zaskřípal zuby a v duchu si znovu připomněl, že je v Hermionině nejlepším zájmu, když svoji zlobu udrží pod přísnou kontrolou.

"Tahle poznámka je jak nezdvořilá, tak i nespravedlivá, Kordélie."

Pohlédla na něj přivřenýma očima a její perfektně nalíčený obličej se zkřivil výsměchem.

"Do Vánoc zbývá jen pár dnů, takže jsem se rozhodla vrátit se do města o něco dřív s úmyslem dokončit potřebné nákupy. Vůbec jsem si nepředstavovala, že se nachomýtnu k tak dojemnému výjevu! Bylo to téměř na úrovni jedné z těch příšerných povídek, které vycházejí v Týdeníku čarodějek," ušklíbla se posměšně.

Severus si propletl prsty a dál se tvrdošíjně snažil nenechat se vyprovokovat k výbuchu zlosti.

"Upřímně řečeno jsem celou dobu věřila, že nejsi schopen milovat, Severusi. Vždy jsi vypadal tak... Jak to jen říct? Bez srdce?" povytáhla obočí. "Teď však zjišťuji, že jsi ochotný... Jak že jsi to říkal? Jít až na kraj světa se svojí lektvarovou asistentkou. No, jestlipak to není ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy slyšela?"

"Kordélie," ozval se s povzdechem, "je mi líto, že jsi se stala svědkem takovéhoto rozhovoru; ušetřil bych tě toho, kdybych tušil, že se vrátíš tak neobvykle brzy."

"Jak pozorné od tebe, Severusi," prohlásila jízlivě. "Tak tedy - vzhledem k tomu, že toto je ještě pořád můj dům, obávám se, že budu muset požadovat, aby sem slečna Grangerová měla odteď zapovězený přístup. Je mi líto, můj drahý, jestli je to pro tvůj podnik nepraktické, nemluvě o tvých víkendových radovánkách, jsem si ale jistá, že mi rozumíš."

Pozorně ji sledoval a svá slova volil obzvlášť obezřetně.

"Kordélie, rád bych z tohoto rozhovoru Hermionu pokud možno co nejvíc vynechal. Podřídím se zcela tvým přáním a zajistím, aby se už v tomto domě neukázala, mnohem raději bych se ale soustředil na situaci, která se týká pouze tebe a mě."

"Inu, Severusi, já ale naopak zrovna toužím trochu Hermionu Grangerovou prodiskutovat vzhledem k podezřením, která jsem měla již řadu měsíců a která se nyní potvrdila. Takže mi pověz - píchal jsi ji, už když byla ve škole? Líbilo se ti zkoušet to na studentku, že ano?"

Stálo ho veškeré úsilí, aby nevyskočil na nohy, a ruka ho svrběla touhou vytáhnout hůlku.

"Jak se opovažuješ!" vyštěkl. "Mám na svědomí hodně věcí, ale nikdy bych se nesnížil k tomu, abych zneužil studentku."

"To mi tedy promiň, že očerňuji tvůj bezvadný charakter, ale je vážně tak těžké si to představit? Zvlášť s ohledem na to, že jsi neváhal zneužít svoji současnou kolegyni, bývalou snachu a bývalou studentku?"

Zkřížil ruce na prsou.

"To na sebe budeme jenom házet bahno, Kordélie? Chovat se jako malá děcka? Nebo se pokusíme dospět k nějakému řešení?"

"A jaké řešení by sis přál, Severusi?" pohlédla na něj temně. "Co ode mě vlastně chceš?" Její narůstající rozladěnost teď už z její řeči zaznívala zcela zřetelně.

Severus se zhluboka nadechl.

"V únoru bude do tvých padesátých narozenin zbývat již jen šest měsíců. Víš, co to znamená - nebudeš nadále podléhat manželskému zákonu. Mám za to, že je v nejlepším zájmu nás obou se v té době rozvést."

"To si nemyslím, Severusi," zasmála se Kordélie přezíravě. "Já jsem naprosto spokojená s tím, jak žiji teď. Naše uspořádání mi perfektně vyhovuje, děkuji pěkně. V dohledné době nemám v úmyslu podepisovat žádné rozvodové papíry."

"Kordélie," procedil Severus skrz zaťaté zuby, "to se mi vážně snažíš namluvit, že jsi neměla v úmyslu podat žádost o rozvod hned, jak ti bude padesát? Jakou výhodu ti přinese žít dál v manželství z rozumu?"

"Zákon se už nebude vztahovat na mě , jakmile mi bude padesát, Severusi, ale jelikož ty jsi o čtyři roky mladší, zamýšlím zůstat vdaná až do doby, než bude padesát i tobě. Chtěla jsem tě totiž ušetřit nutnosti znovu se ženit."

Bylo mu jasné, že Kordélie lže, ale na chvíli se odmlčel a uvažoval, jak vůči ní nadále nejlépe postupovat.

"Rád bych požádal o rozvod tak, aby nabyl účinnosti ke konci února," řekl nevzrušeně.

"Žádost se zamítá," odsekla. Zdvořilost již ani nepředstírala.

Severus si uvědomil, že ho čeká neuvěřitelně dlouhý den.

"Z jakého důvodu odmítáš moji žádost?"

"Ze všech důvodů," zahučela. "Z důvodu, že mi bude padesát až v srpnu; z důvodu, že mi naše současná situace zcela vyhovuje; z důvodu, že by sis stěží mohl dovolit zaplatit mi vše, co sis půjčil, když jsi začínal podnikat, a to už ani nemluvím o rozvodovém vypořádání."

" Máš právní nárok na polovinu mého majetku, Kordélie, a já ti ho nabídnu bez jakýchkoli výhrad, přičemž ti navíc zaplatím vše, co jsem si od tebe půjčil na vybavení laboratoře plus příslušný úrok."

"Polovinu tvého majetku ?" odfrkla si Kordélie nevěřícně. "Nemyslím, že by ten hubený obnos, který jsi dostal za prodej domu svých rodičů, mohl být považován za majetek, Severusi."

"Mluvím o majetku, který jsem nabyl v posledních šesti letech," ušklíbl se. "Moje podnikání v oboru lektvarů bylo mnohem lukrativnější, než bych se odvažoval doufat; jsem mnohem bohatší, než si možná myslíš."

"Tak to bys mi musel dokázat," zdvihla skepticky obočí. "A mimoto, já stejně nevím, co s penězi. Prostě se mi jen nehodí se teď rozvádět."

"Kordélie, jakmile ti bude bez půl roku padesát, přestaneš být navždycky osobou povinnou podle manželského zákona. A co víc - až ti pak bude padesát let, budeš se moci, pokud si to budeš přát, provdat za Everarda Munroea." A s uspokojením sledoval, jak se jí údivem rozšířily oči. Třebaže se o jejím milenci zmiňoval v rozhovoru, který spolu vedli ono ráno po charitativním plese, Everardovo jméno mezi nimi nikdy nepadlo.

Se zaťatými zuby rozčileně poklepávala nehty o desku stolu.

"Nemám tušení, o čem to mluvíš."

"Ušetři mě těch svých hereckých etud, Kordélie," protočil Severus popuzeně oči. "O tobě a Everardovi jsem věděl, už když jsme se my dva brali, což je ti dobře známo. O tobě a Everardovi Munroeovi ví ostatně polovina kouzelnické společnosti, tudíž to ani nezkoušej popřít."

Kordélie pevně stiskla rty a hleděla na něj v mrtvém tichu.

"Trávíš téměř každý víkend v jeho společnosti, nejčastěji na své chatě v Edinburghu nebo v jeho sídle poblíž Aberdeenu. Stýkala ses s ním dokonce ještě předtím, než Gilbert Nott zemřel. Nejen, že disponuji celou řadou důkazů, jimiž mohu podpořit svá tvrzení, mám dokonce i mnoho svědků, kteří dosvědčí, že vy dva jste milenci už celou řadu let."

Založila si ruce v obranném postoji a zlobně na něj pohlížela.

"Moe?" zavolala najednou a drobná skřítka se před nimi objevila s hlasitým prásknutím.

"Paní Kordélie volala?"

"Silnou kávu, prosím tě, a ať je jí hodně," štěkla Kordélie.

Moe přivřela oči, zdráhavě pokývla hlavou a zmizela s lusknutím prstů.

Kordélie se odvrátila od Severuse a z uzamykatelného šuplíku svého stolu vytáhla několik papírů. Mlčky dokumenty prolistovala, než se Moe vrátila s podnosem s kávou a sendviči.

"Děkuji, Moe," řekl Severus potichu, vzal od skřítky podnos a položil ho na konferenční stolek. Kordélie nepromluvila, dokud Moe neopustila místnost. Pak se natáhla, aby si nalila šálek kávy, a pravila:

"Dobře, Severusi. Ráda bych tedy viděla některé z těch důkazů, o nichž mluvíš, a předpokládám také, že máš účty, jimiž potvrdíš ten svůj předpokládaný ,majetek'."

"Od chvíle, kdy jsme uzavřeli sňatek, jsem byl, co se shánění důležitých dokumentů týče, velmi obezřetný, Kordélie," pravil a ústa se mu zkroutila znechucením, když se střetl s jejíma očima. "Všechny relevantní dokumenty jsou připravené k prostudování z tvojí strany."

"Tak je sem tedy přines," prohlásila. "Mám tady kopii naší předmanželské smlouvy a mám i dost času na prozkoumání všech právních obezliček."

Vstal z křesla a vyšel z místnosti, přičemž sotva potlačil touhu za sebou hlasitě prásknout dveřmi. Sestoupil do suterénu pro potřebné dokumenty a zhluboka při tom dýchal, neboť ho vztek nakonec přece jen přemohl. Ruce se mu roztřásly, když si vzpomněl na některé z poznámek, které jeho manželka pronesla na Hermioninu adresu, a raději je rychle vytěsnil. Sice by nejraději Kordélii proklel do trvalého bezvědomí, ale následný doživotní trest v Azkabanu by za ten krátký okamžik satisfakce stál jen stěží.

ssSss

Předchozí (29.3.) *** Následující (30.2.)

Odmítnutí (29. kapitola 3/3)

Už není tak horko, tak jsem se pomalu vrhla na poslední část 29. kapitoly - opět po kouskách. Doufám, že si léto příjemně užíváte:-) (Aktualizace: úryvek dopřeložen 24.7.2015).

ssSss

Trvalo to téměř hodinu, než se Severus, konečně spokojený, vynořil ze své pracovny s balíkem pergamenů v levé ruce. Ve shromažďování informací byl od času svého zasnoubení s Kordélií Millovou velmi puntičkářský; získal celou řadu dokumentů, které by mu mohly přinést výhodu, pokud by někdy začal uvažovat o rozvodu, a předchozích čtrnáct dní strávil tím, že z nich vytvářel složku, kterou hodlal předložit svojí manželce.

---

S listinami v ruce potichu otevřel dveře do ložnice s úmyslem doložit je Hermioně jako důkaz, že svůj závazek bere vážně. Avšak i v tlumeně se třepotajícím světle jediné svíčky, která v místnosti dosud hořela, poznal z pravidelného stoupání a klesání jejího hrudníku pod přikrývkou, že usnula. Přešel k posteli a s hlubokým povzdechem položil dokumenty na noční stolek; budou muset počkat až do rána.

Kradmými pohyby, aby ji nevzbudil, vklouzl pod deku, jemně ovinul paži kolem jejího pasu a pohodlně se uvelebil přitisknutý hrudníkem k ní. Nepohnula se dokonce ani ve chvíli, kdy jí na rameno vtiskl polibek. Zhasil svíčku a pak mnoho hodin jen tak ležel beze spánku a představoval si, jaká bude reakce jeho choti na jeho požadavky, než ho únava nakonec přece jen přemohla a on usnul.

ssSss

Následujícího rána se Severus probudil svěží a optimisticky naladěný. Už netrpěl těmi příšernými nočními můrami, které ho sužovaly tolik let, a přestože byl i nyní tak trochu nespavec, s Hermionou po boku spal vždycky dobře. Zatímco Hermiona dál spala, osprchoval se a oblékl. Častou sebou v noci házela a převracela se, přičemž ho lechtala na tváři svými kadeřemi, ale tentokrát se sotva pohnula, tak hluboký byl její spánek.

Když byl už úplně oblečený ve svojí tradiční černé barvě, přešel k posteli a klekl si vedle jejího spícího těla. Byla bledá, a přestože prospala bez přerušení téměř devět hodin, rýsovaly se pod jejíma zavřenýma očima tmavě modré kruhy. Předpokládal, že je vyčerpaná jak fyzicky, tak i duševně, ostatně měl podezření, že toho v posledních týdnech mnoho nenaspala, jelikož se nepochybně trápila tím, co ji čeká v následujících měsících. Zahlodal v něm pocit viny. Možná si měl vzít exostrasérum dřív a ušetřit ji těch zbytečných týdnů obav.

Rozhodl se, že se toho rána obejde bez Moeiny pomoci - domácí skřítka by bezpochyby donesla Lanceovi každé jejich slovo, kdyby se zúčastnila rozhovoru, který měl přijít. A tak sešel do kuchyně připravit snídani. Když prostřel na stůl, vrátil se do ložnice a znovu si klekl k Hermioně.

"Hermiono?" zašeptal a lehce zatřásl jejím ramenem.

Zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, na okamžik dezorientovaná.

"Dobré ráno," řekl Severus s pousmáním.

"Dobré ráno," odpověděla zívajíc. "Kolik je hodin?"

"Skoro deset. Udělal jsem něco k snídani. Přijdeš do kuchyně nebo ti to mám přinést sem?" A starostlivě si ji prohlížel, neboť byla stále neobvykle bledá.

"Přijdu dolů," prohlásila a posadila se. "Dej mi jen pár minut na to, abych se osprchovala a oblékla."

Položil hřbet ruky na její čelo.

"Není ti špatně? Ještě pořád vypadáš trochu unaveně."

"Cítím se dobře," zmohla se na chabý úsměv, "jsem jen utahaná. Už pár týdnů příliš dobře nespím."

Políbil ji na čelo, vstal a vydal se ke dveřím.

"Počkám na tebe dole. Musíme toho hodně probrat."

Když se nakonec objevila v kuchyni, s potěšením shledal, že už vypadá o něco lépe, ze snídaně si však sotva uždíbla.

"Musíš jíst, Hermiono," řekl mírným tónem.

"Nemůžu, jsem příliš nervózní," trvala na svém a odstrčila talíř od sebe. "Co se bude dít teď, Severusi?"

Předklonil se a opřel se lokty o stůl.

"Požádám Kordélii o rozvod."

Hermiona lehce vydechla.

"A je pravděpodobné, že bude souhlasit?"

"Jsem si téměř jistý, že ne hned teď, v únoru však bude do jejích padesátých narozenin zbývat jen šest měsíců, a tak bude možné, aby se rozvedla bez toho, že by opět začala spadat pod manželský zákon. Bude se moci svobodně provdat za Everarda, takže bude v jejím nejlepším zájmu, aby se se mnou rozvedla."

"A ty si nemyslíš, že odmítne jen tak, ze zlomyslnosti?" vypadala Hermiona pořád ustaraně.

"To je docela dobře možné," souhlasil Severus a pokrčil rameny, "ale za ta léta jsem si zajistil pár trumfů, s nimž si dokážu zjednat cestu ven." A přes stůl k ní posunul balík pergamenů.

"Co je to?" zajímala se přejíždějíc pohledem po dokumentech.

"Informace, které jsem v minulosti sesbíral; právní dokumenty upřesňující naše postavení v případě rozvodu; předmanželská smlouva, kterou jsme podepsali; a podrobnosti o mojí finanční situaci."

"Co bude s laboratoří, Severusi?" zalapala Hermiona po dechu. "A taky jsem se domnívala, že jsi použil na rozjetí podnikání peníze od Kordélie, nebo ne?"

"Ano, využil jsem finanční krytí z její strany, když jsem začínal podnikat, ale nyní vlastním více než dostatečné jmění na to, abych jí vyplatil vše, co jsem si zpočátku vypůjčil. Rozvod mě dozajista nevyjde lacino, ale díky Albusovi Brumbálovi mám prostředky, jež mi zajistí, že mi ho Kordélie, co se finanční stránky týče, nebude moci upřít."

"Co s tím má společného Albus Brumbál?" zamračila se Hermiona.

"Teléniový kotlík," vysvětlil Severus. "Odkázal mi ho. Tudíž jsem měl vlastní prostředky k tomu, abych mohl vyrábět některé extrémně vzácné lektvary, a mám mnoho zákazníků, kteří byli ochotni po celou dobu platit horentní sumy peněz za to, aby si zajistili jejich nepřetržité dodávky." Poklepal ukazováčkem na složku dokumentů. "Ostatně se přesvědči sama; jsem zámožný muž, Hermiono."

"Já ti věřím, Severusi," přejela Hermiona očima hromádku listin, "beru tě za slovo. Jenže stále ještě úplně nevěřím tomu, že tě Kordélie nechá jen tak odejít, a mně zbývají jen tři měsíce do okamžiku, než se budu muset znovu provdat." Lehce zčervenala při zmínce o svatbě. On ji přece koneckonců nepožádal, aby si ho vzala.

"Zpočátku bude možná protestovat, ale nakonec se podvolí. Nemá důvod, aby to neudělala."

"A kdy se jí zeptáš?" kousla se Hermiona nervózně do spodního rtu.

"Dnes," řekl rozhodně.

"Dnes?" tázala se šokovaně. "Ale pokud je nepravděpodobné, že ti umožní rozvést se dřív než v únoru, proč se ptát už dnes?"

"Kvůli podniku. Domnívám se, že by od nás nebylo moudré poté, co požádám o rozvod, pracovat dál zde, v Kordéliině domě. Ke všem zúčastněným stranám by to bylo nespravedlivé, což znamená, že budu muset laboratoř přestěhovat. A obchody se vždycky o Vánocích téměř zastaví, z čehož plyne, že mám teď dva týdny na to, abych vybral a zařídil nové prostory."

"To máš asi pravdu," přitakala. "Ale kam půjdeme? Nebo můžeme udělat laboratoř z jedné z místností v mém domě."

"Lance bude vždycky její strýc," zavrtěl Severus hlavou, "a přestože vlastníš část té budovy, je to pořád majetek rodiny Millových. Navíc je to jen přes ulici, bylo by to ke Kordélii nespravedlivé, kdybych jen přestěhoval podnik k tobě domů."

"Tak co tedy uděláme?"

"Možná si budu muset prostory na čas pronajmout; v tomto období roku není praktické zkoušet koupit nový dům."

Hermiona si rozrušeně masírovala čelo a do očí jí vstoupily slzy.

"Z toho všeho můžou vzejít tak neskutečné potíže, Severusi. Nechci být důvodem toho, že se tvůj život převrátí naruby, nikdy jsem neměla v úmyslu ti to takhle ztížit."

"Nic, co za něco stojí, není snadné," podotkl a poklepal ji po ruce. "Věci se budou muset dočista změnit, to se nedá popřít. Ale copak ty si nemyslíš, že to za to stojí?"

Střetla se s jeho upřeným černým pohledem stále ještě neschopná uvěřit, že se tohle všechno nakonec skutečně děje.

"Myslím, že to za to bude stát, pokud se to povede." A oba na sebe chvíli beze slova hleděli, než se Hermiona zeptala: "V kolik hodin se Kordélie vrátí?"

"Nejspíš dnes večer," pokrčil Severus rameny. "Je vysoce nepravděpodobné, že by dorazila ještě před obědem.

"I tak bych snad raději měla jít," pohlédla Hermiona na hodinky - bylo už skoro jedenáct. "Opravdu máš v úmyslu sdělit jí to dneska?"

"Vždy, když je na pár dní pryč, tak potom obvykle bývá v blahosklonné náladě," pokývl. "A mimoto už to chci mít za sebou."

Hermiona se zdvihla od stolu.

"Slíbila jsem Ginny, že si zajdeme na oběd do Děravého kotle, ale k večeru už bych měla být doma. Pošleš mi zprávu hned, jak to bude možné? Pochybuji, že budu schopná dělat večer něco jiného než jen bezmocně přecházet sem a tam."

"Pošlu ti zprávu hned, jak budu mít o čem psát," přitakal Severus a rovněž vstal.

Vyšli po schodech a v hale se obrátili jeden k druhému. Severus ji objal a přitiskl rty na temeno její hlavy.

"Hodně štěstí," zamumlala Hermiona s ústy na jeho hrudi.

"Pokus se nedělat si starosti," odvětil. "Kordélie odjakživa štěká hůř, než kouše. Možná nejdřív odmítne, ale nakonec se nechá obměkčit."

Odtáhl se a spatřil, že jí po tvářích znovu stékají slzy.

"Hermiono, proč se tak bojíš?"

Složila tvář do dlaní a zavzlykala:

"Já... já nevím... já jen, že...," zadrhla se.

"Pojď," řekl, vzal ji za ruku a odvedl ji do obývacího pokoje. "Nenechám tě odejít v takovém stavu." Posadil se na pohovku a přitáhl si ji na klín. "Osuš si slzy," pokynul jí a vyčaroval kapesník.

Udělala, co jí řekl, a zdvihla k němu opuchlé oči.

"Prostě se jen hrozně bojím, že tě nenechá jít, Severusi. Sám jsi to řekl - štve jí to o to víc, že se jedná o mě. Co když se odmítne dát rozvést jen proto, aby všechno zničila? Co když budu muset odejít do zahraničí?"

"Hermiono," začal trpělivě, "to všechno jsou jen hypotézy. Věř mi, s Kordélií Millovou jsem ženatý už řadu let a znám ji lépe, než si dokážeš představit. Je životně důležité, abych se k ní zachoval správně. Je nezbytné, abys u toho nebyla ty a aby o tobě zpočátku nepadla ani zmínka. Pokud ji jen požádám o rozvod ze svých vlastních důvodů, bude pravděpodobně přístupnější. Jestliže to ale všechno bude jen o tobě a o mně, bude dělat problémy. Je nutné, abys následující den nebo dva zůstala mimo dění."

"To jen, že se teď cítím mnohem zoufaleji," pokývla Hermiona.

"Co tím myslíš?"

Pohlédla na něj a zhluboka se nadechla.

"Neměla jsem představu, co ke mně cítíš, Severusi. Nevěřila jsem, že bys byl ochotný jen tak kvůli mně projít rozvodem. Ale po té minulé noci je to jako..."

Čekal, až bude pokračovat, a navíjel si při tom na prst kadeř jejích vlasů. Hermiona k němu vzhlédla s nešťastným výrazem v obličeji.

"Miluji tě, Severusi. Nedokázala jsem snést už to, když jsem nebyla s tebou, a nyní to vypadá, že toho můžu ztratit ještě mnohem víc!"

Přivinul ji k sobě, hladil ji po vlasech a ona propadla další záplavě slz. Zavřel oči; kdesi v hloubi srdce věděl, že ho miluje, ale slyšet to z jejích úst bylo něco dočista jiného. Odtáhl se od ní a pevně ji uchopil pod rameny.

"Hermiono, my budeme spolu. Musíš mi věřit."

"Tobě já věřím," odvětila. "Já jen nevěřím, že tě Kordélie Millová nechá jít."

"A co na tom záleží?" opáčil s touhou, aby konečně pochopila. "Hermiono, pokud odmítne rozvod, tak odtud prostě odejdeme. Je mnoho zemí, kde neplatí tak směšné zákony a nikdy ani platit nebudou. I kdybychom měli jít na kraj světa, my budeme spolu."

Přitiskla své čelo na jeho, poněkud upokojená jeho slovy. Pak si otřela obličej kapesníkem a zhluboka nasála do plic uklidňující doušek vzduchu.

"A teď, přestože se mi nelíbí, když tě mám poslat pryč takhle smutnou, musím ještě dodělat nějaké papíry a navíc je nezbytné, abys odešla předtím, než se Kordélie vrátí."

Hermiona přikývla, že chápe, postavila se a uhladila si šaty.

"Doprovoď mě ke dveřím," řekla a natáhla k němu ruku. Přijal ji a vstal z pohovky.

Když došli zpět do haly, zastavili se náhle uprostřed kroku a jejich oči se nevěřícně rozšířily.

U dveří stál obrovský dřevěný kufr, který tam ještě před chvílí nebyl. Nahoře bylo vyryto jméno ,K.A.Millová'.

S hrůzou na sebe pohlédli a jejich úlek se ještě zdvojnásobil, když z horního patra zaslechli zvuk kroků.

"Kordélie se vrátila?" hlesla Hermiona zděšeně. "Už teď?"

"Vypadá to tak," pravil Severus zasmušile.

"Myslíš, že nás slyšela?" zeptala se Hermiona a z celé duše toužila, aby řekl ,ne'.

Severus přejel očima po otevřených dveřích do obývacího pokoje.

"Zcela určitě."

ssSss

Předchozí (29.2.) *** Následující (30.1.)

Odmítnutí (29. kapitola 2/3)

Myslela jsem, že nejdřív přeložím tu úvodní báseň, která mi ještě zbývá k minulé části, ale počítám, že čtenáře stejně spíš zajímá text, takže jdu do toho - byť opět po menších kouscích. (dopřeloženo 9.7.2015)

ssSss

Hermiona sestupovala zavěšená do Severuse ze schodů Opery Garnier. Byla moc ráda, že se rozhodla vzít si s sebou do Paříže svůj luxusní šedý vlněný kabát; vypadali se Severusem, jako by mezi ty vymóděné pařížské pravidelné návštěvníky operních představení odjakživa patřili.

---

"Tak, Severusi," začala s úsměvem, "přesvědčil tě Herr Mozart?"

"Možná," zamumlal.

"Copak ty si nemyslíš, že to bylo úžasné?" zeptala se.

"Bylo to...," zarazil se Severus zamyšleně.

"Neodvažuj se popsat to jako ,přiměřené'," varovala ho a on se uchechtl.

"A co třeba ,snesitelné'?"

Plácla ho přes ruku.

"Ty jsi naprostý ignorant."

Severus se ušklíbl a oba pokračovali v chůzi po Operní třídě. Zdráhal se to přiznat, ale hudby si ten večer všímal jen málo; většinu času potají strávil bezpečným pozorováním Hermiony skrz dlouhé prameny svých černých vlasů. Zajímala ho její reakce na představení, nikoli to, co se odehrávalo na jevišti.

Brzy dospěli k okraji Tuillerií a zůstali stát před osvětlenou Pyramidou v Louvru. Hermiona se otočila a objala Severuse kolem pasu.

"Děkuji ti," zašeptala. "Děkuji, že jsi mě sem vzal a že jsi vydržel prosedět vedle mě celou tu operu."

Jemně jí shrnul pramen vlasů z obličeje.

"Bylo mi potěšením," odvětil a přejel jí bříškem palce po tváři. "Hermiono...," začal s úmyslem jí říct, že se nechce vzdát; že se s ní chce procházet ruku v ruce ulicemi měst po zbytek života.

"Ano?" otázala se a věnovala mu spokojený úsměv.

Otevřel ústa, aby jí to všechno vypověděl, srdce se mu však nepříjemně rozbušilo v hrudi. A pak ho napadlo, že jim zbývá ještě celý další den, který ve francouzské metropoli stráví. Co když ale jejich rozhovor neproběhne podle plánu? Co když si jejich vztah špatně vyložil a Hermiona nemá ani ten nejmenší úmysl s ním zůstat? Následující večer snad budou mít dost času na podobná vyznání.

Spustil dolů paže, kterými ji objímal kolem pasu, a vzal ji za ruku.

"Pojď," pravil potichu, "je načase vrátit se do hotelu. Co bys tomu řekla, kdybychom zítra vynechali konferenci a namísto toho si užili celý den v Paříži?"

"To zní dobře," odpověděla Hermiona natěšeně. "Chtěl bys zajít do muzea Orsay? Do Lucemburských zahrad? Ach, a taky jsem už léta nebyla v Sacré-Coeur!"

"To mě mohlo napadnout, že budeš chtít vidět celou Paříž za jediný den. Díky Merlinovi za přemisťování," zabručel Severus, nasměroval ji k hotelu a v duchu přemýšlel nad tím, jestli je prostě jenom praktický nebo se chová spíš jako zbabělec. Možná se doopravdy choval jen jako obyčejný zbabělec, co všechno jen odkládá, ale teď získal dalších dvacet čtyři hodin, aby to odčinil.

ssSss

Následující den uběhl dočista v kolotoči návštěv pařížských pamětihodností, ale jak padla tma, pocítil Severus v žaludku nepříjemné dloubání obav. Vzal Hermionu do Paříže s úmyslem říct jí, co cítí; chtěl si s ní sednout někam do kavárničky a zeptat se jí, jak si to ve svém životě představuje dál. Tolikrát si v hlavě převracel slova, která jí poví; neustále si v duchu přehrával, jak celý jejich rozhovor bude probíhat, jenže teď mu to načasování připadalo nešťastné, tady v ulicích přeplněných lidmi spěchajícími za vánočními nákupy.

Ještě nikdy Hermionu neviděl v tak živé náladě. Pořád mu ukazovala nějaké kavárny a bary, do kterých chodila, když v Paříži studovala, místa, kde pracovala, a travnatá zákoutí pod stromy v Lucemburské zahradě, kde se s Padmou vždycky na jaře připravovaly na zkoušky. Její život před návratem do Británie byl tak odlišný, že si Severus nemohl pomoci, aby se nesrovnával se všemi těmi mládím kypícími, lehkomyslnými muži, se kterými jistě chodila, když tady byla na univerzitě. Nebylo to poprvé, kdy žasl, jak šťastně Hermiona vypadá, když je s ním, jenže jakmile se zmínila o letech strávených na vysoké, vyznívalo náhle to srovnání s jejími přáteli ještě výrazněji.

Po večeři si dali malý aperitiv a Severus si náhle uvědomil, že se její energie vytratila a má pod očima temné kruhy.

"Jsi unavená," zašeptal k ní nad stolkem, u nějž seděli.

Věnovala mu vyčerpaný úsměv.

"Ano, trošku. Ale je to jen moje chyba, že jsem chtěla vidět celou Paříž za jediný den."

"Možná bychom se, až zaplatíme účet, měli vrátit domů," navrhl a pokynul číšníkovi. Cítil úlevu, že se mu pro danou chvíli podařilo vyhnout se své naplánované povinnosti, ale zároveň byl sám ze sebe znechucený, neboť opět nevyslovil to, co sem přišel říct.

"Souhlasím," potlačila Hermiona zívnutí, "je však ještě jedna věc, kterou bych chtěla vidět, než půjdeme, pokud ti to nevadí."

"A to jest?" pozdvihl obočí.

"Pohled na Eiffelovu věž ze Zahrad Trocadéra je velkolepý, obzvlášť v noci. Jestli už jsi poslal naše kufry zpět do Londýna, můžeme se tam přemístit hned, jak se toho pohledu nabažíme."

"Poslal jsem kufry napřed už dneska ráno, takže se do hotelu vracet nemusíme," přitakal Severus.

Zaplatili za jídlo a vydali se v oboustranně příjemném tichu pomalou procházkou k Trocadéru. Obchody i výstavní sály už byly zavřené a ulice již nebyly tak přecpané turisty a lidmi běhajícími po nákupech. A když tak stáli v relativním osamocení na terase Trocadéra a dívali se dolů na osvětlené fontány, uvědomil si Severus, že je teď patrně nejblíž dokonalému okamžiku, jak by vůbec mohl být. Jenže než stačil promluvit, obrátila se k němu Hermiona a pravila:

"Proč jsi mě sem vzal, Severusi?"

Z tónu jejího hlasu usuzoval, že je nervózní, že možná sbírá odvahu zeptat se ho přesně na tohle už od okamžiku, kdy dorazili do Paříže. Otočil se k ní a vzal její tvář do dlaní.

"Vzal jsem tě sem na naprosto strhující konferenci o lektvarech," řekl s pousmáním.

Ona mu ale úsměv neoplatila, její čelo se naopak zachmuřeně zakabonilo.

"Na konferenci, které jsme se prakticky nezúčastnili a která tě zajímala jen málo, pokud vůbec?" pohlédla mu upřeně do očí. "Nabyla jsem dojmu, že mi chceš něco říct, Severusi, a byla bych ráda, kdybys už mě dál netrápil a pověděl mi to."

A on to ucítil znovu - ten bolestivý tlukot srdce pod svými žebry. Dál ji hladil dlaněmi po tváři, naklonil se k ní, jemně ji políbil a pokusil se do toho jediného polibku vložit všechno, co pro něj bylo tak obtížné vyslovit. Když se od sebe jejich ústa vzdálila, byly její oči plné slz.

"Řekni, že to nebyl polibek na rozloučenou, Severusi," pronesla třesoucím se hlasem.

"Ne, Hermiono," zatvářil se starostlivě, "to nebyl polibek na rozloučenou." Načež se zhluboka nadechl a už otevíral pusu, aby jí pověděl, že nebude žádný polibek na rozloučenou, když jejich domnělé soukromí narušilo ostré zahvízdnutí a pronikavý výbuch smíchu skupinky puberťáků, kteří k nim přicházeli zleva. Severus si zhluboka povzdychl a zamračil se na partu výrostků. V těchhle romantických záležitostech byl beznadějným případem a Pařížané mu situaci nikterak neusnadňovali.

Hermiona se krátce zasmála a zavrtěla hlavou.

"Tomu se říká pokazit kouzlo okamžiku."

Spustil ruce z jejího obličeje.

"Pojďme domů," navrhl a cítil se zcela poražený.

Přikývla na souhlas, její výraz byl však nadále znepokojený.

"Tvůj dům nebo můj?"

"Můj."

Vzdálili se od té neurvalé výpravy studentů, a jakmile se dostali bezpečně z dohledu, zatočili se na místě a přemístili se na schody Severusova domu na Kensingtonském náměstí. Na prahu je přivítalo blahodárné ticho a Severus za nimi zavřel dveře.

Hermiona mlčky přikývla, z čehož usoudil, že je pořád ještě smutná a není si jistá jeho úmysly. Vzal ji za klopy jejího šedivého kabátu a přitáhl si ji k sobě. Upřeně jí hleděl do tváře a při tom jí rozepjal stříbřité knoflíky, stáhl jí kabát z ramenou a pověsil ho na věšák vedle svého. Letmo se na oba kabáty zahleděl, jak tu vedle sebe visí, a pomyslel si při tom, jak pěkně se k sobě hodí - jako kdyby nějakým způsobem odrážely osobnost svých majitelů. Jeho byl dlouhý a černý, z mnohem pevnější a tlustší vlny, než byl ten Hermionin - její byl mnohem menší, o něco světlejší a výrazně dámského střihu. Vypadaly velmi odlišně, a přesto pověšené jeden vedle druhého tady v hale vyhlížely moc dobře.

Obrátil pozornost zpět k Hermioně, která ho pozorně sledovala s poněkud zmateným výrazem na tváři. Přitáhl ji pevněji k sobě, sklonil hlavu, aby ji políbil, avšak ona ho zarazila s prstem přitisknutým na jeho rty.

"Polib mě tak, jako před chvílí v Paříži," zašeptala.

Nic neřekl, jen zdvihl dlaně k jejímu obličeji, pohladil ji stejně jako předtím, když prodlévali nad vodotrysky na Trocadéru, něžně přitiskl ústa na její a vklouzl jazykem mezi její rty.

Cítil, jak mu tiše zasténala do úst a na okamžik takřka znehybněla. Pak mu ale zajela prsty do vlasů, hladově mu polibek vrátila a s narůstající naléhavostí se k němu přitiskla.

"Pojď do postele," zašeptala chraplavě a on vzrušením polkl.

"S největší radostí."

Vzal ji za ruku a vedl ji do svojí ložnice; pustil ji, až když došli k rohu postele, kam se posadil a přitáhl si ji na klín. Zdvihl ruce k jejím vlasům, uvolnil stuhu, kterou ty kaštanové kadeře byly svázány, a nemohl se vynadívat na to, jak se jí rozlévají po ramenou. Pustil stuhu na zem a natáhl se k Hermioně, aby jí rozepnul knoflíčky od halenky, ona však byla tak vzrušená, že ho od sebe lehce odstrčila, halenku si jednoduše přetáhla přes hlavu a odhodila ji kamsi do pokoje.

Severus přitiskl rty na vrcholek jejího pravého prsu, rozepnul jí podprsenku a stáhl jí ramínka z paží. Vzal do úst jednu z jejích již ztvrdlých bradavek a zasténal, když se mu zavrtěla na klíně a otřela se při tom stehny o jeho erekci. Popadl ji oběma rukama za boky, přimkl je pevněji ke svým slabinám a zachvěl se rozkoší, jak se prohnula do oblouku, zvrátila hlavu dozadu a její husté vlasy se přelily přes jeho kolena. Stiskl jí bradavku mezi zuby, za což ho odměnila spokojeným zavzdycháním, a on ji pak pustil z úst, aby ji mohl položit na postel.

Rychle uvolnil knoflík na jejích džínách, a když odkopla boty, zdvihla k němu boky, aby jí mohl svléknout zbytek oděvu. Stál nad ní a přivřenýma očima obdivoval její obnažené tělo, zatímco se zbavoval vlastního oblečení. Byli milenci už mnoho měsíců, a ačkoli už za tu dobu stačil prozkoumat každý centimetr jejího těla, připadalo mu, že pokaždé najde něco nového, čeho si předtím nevšiml nebo to při předchozích příležitostech dostatečně neocenil. Dnešního večera ho nepřestávalo fascinovat, jak jí v důsledku zrychleného dechu prudce stoupá a klesá hrudník - její ňadra nevypadala nikdy tak plně a on se na ni spokojeně pousmál ve chvíli, kdy doputoval očima k jejímu obličeji a všiml si, jak se kouše do spodního rtu, což bylo jejím zvykem pokaždé, když na něj čekala, než se svlékne.

Nahý se uložil do postele vedle ní, přejel prsty po hedvábné křivce jejího boku a uniklo mu krátké zasténání, když ho hřejivou dlaní polaskala po varlatech. Přitiskla měkké rty na jeho ústa, obtočila nohu kolem jeho boku a převrátila se na záda, přičemž ho stáhla s sebou. Pomiloval ji s nekonečnou, téměř až bolestnou něhou. Jakmile oba dosáhli uspokojení, přetočila se na stranu a lehla si k němu zády, aby ji mohl obejmout, jak bylo jeho zvykem. K jejímu překvapení ji však přitáhl zpátky, čelem k sobě.

"Dívej se na mě, Hermiono," zašeptal.

Otočila se tedy k němu, celá zmatená, a dlouze jeden na druhého hleděli. A pak ji, prostě a jednoduše, políbil. S rukou jen tak položenou na její paži, skoro až decentně, a líbal ji s tak zbožnou úctou jako nikdy předtím.

Hermiona nevěděla přesně proč, ale v tom okamžiku se uvnitř ní zdvihla vlna naděje a ona nedokázala zadržet slzy. Tak dlouho a trpělivě čekala, až jí dá Severus najevo, co cítí, že měla nyní dojem, jako kdyby mezi nimi proběhlo menší zemětřesení.

Líbal ji, až ucítil na tváři vlhko. Zaskočeně se od ní odtáhl a zjistil, že jí po tváři stékají slzy.

"Hermiono," hlesl, jako kdyby měl v krku knedlík. "Proč pláčeš?"

Vyškrábala se do sedu a přikryla si obličej rukama.

"Já vlastně ani nevím, Severusi," zamumlala přiškrceným hlasem. "Cítím se jako naprostá duševní troska, nevím, co se to se mnou děje." Škubnutím za pokrývku se přikryla až ke krku a přitáhla si kolena k sobě.

Severus ji sledoval, jak na pár vteřin zavírá oči a zhluboka dýchá, aby se uklidnila.

"Cítím, že se věci mezi námi změnily, a nevím, jak si tu změnu mám vysvětlit," řekla s nuceným klidem, přemáhajíc slzy.

Severus se s povzdychnutím posadil zády k ní a přehodil nohy přes okraj postele. Nechtěl ji rozrušit; pro průběh tohoto večera si připravoval řadu zcela odlišných scénářů, žádný z nich však neobsahoval slzy a zmatené pocity.

"Věci se doopravdy změnily," řekl jemně, napůl k ní otočil hlavu, avšak jejímu pohledu se vyhnul. "Všechno se změnilo." Z hromádky zmačkaných šatů na zemi sebral svoji hůlku a z věšáku na zadní straně dveří do koupelny si přivolal župan.

"Jak, Severusi?" ptala se Hermiona a v tónu jejího hlasu bylo znát zoufalství. "Jak se změnily?"

Postavil se, oblékl si župan a utáhl si pásek kolem pasu.

"Dřív jsme šukali jako králíci," řekl bez obalu.

Trhla sebou, neboť na vulgární mluvu u něj nebyla zvyklá.

"A teď?" zeptala se tak tiše, že ji sotva bylo slyšet.

Otočil se, pohlédl na ni a ona v jeho očích spatřila skutečnou náklonnost, doprovázenou tak odhodlaným výrazem, že jeho síla byla až omračující. Pak se od ní opět odvrátil a řekl:

"Teď se milujeme."

Vykročil přes pokoj; chystal se zajít do pracovny a přinést dokumenty, na kterých neúnavně pracoval už ode dne, kdy požil exostrasérum. Dokáže jí, že je odhodlaný zařídit si vlastní rozvod dřív, než se ona opět stane osobou povinnou podle manželského zákona.

Hermioniny oči se rozšířily úžasem a svalila se na postel takřka neschopná dýchat, s peřinou stále přitaženou až ke krku. Nikdy předtím nevypustil z úst slovo ,milovat'.

"Znamená to, že mě miluješ, Severusi?"

Zůstal stát s rukou na klice.

Hermiona ztuhla a napjatě ho sledovala, jak nepohnutě stojí u dosud neotevřených dveří. V uších jí vibroval tlukot vlastního srdce, a když se jeho mlčení protahovalo tak dlouho, že jí to připadalo jako minuty, ačkoli šlo ve skutečnosti sotva o pár vteřin, náhle z celé duše zalitovala, že na něj tu otázku takhle narychlo vypálila. Vždyť si přece slíbila, že počká, že ho nebude nutit do žádných prohlášení.

"Já... promiň, Severusi," vydechla a zavřela oči. "Neměla jsem se ptát. Líbí se mi, jaké to mezi námi je. Kdyby nebylo manželského zákona, klidně bych takhle spokojeně žila navěky. To jenom, že..."

Pomalu se obrátil čelem k ní.

"Ano, Hermiono."

Zarazila se uprostřed věty a spodní ret se jí nekontrolovatelně třásl.

"Ano?" tázala se a stěží dokázala uvěřit, že se nepřeslechla.

"Ano," zopakoval zřetelně.

Nemohla si pomoci a po tváři se jí skoulela slza.

Pustil kliku, přešel zpátky přes ložnici a posadil se na postel naproti ní.

"Chceš se mnou být?" zeptal se a v jeho hlase zazněl náznak obav.

Hermiona rychle polkla.

"Víc než cokoli na světě," zašeptala.

Naklonil se k ní a jemně jí setřel slzu z tváře.

"V tom případě máme hodně co zařizovat." A s tím se opět narovnal, ještě chvíli setrval pohledem na její uslzelé tváři a pak odešel z ložnice zavíraje za sebou potichu dveře.

Hermiona klesla na postel, zabořila obličej do polštáře a marně přemýšlela, proč se jí v okamžiku, kdy se její sny měly stát skutečností, chce plakat, jako kdyby se jí mělo srdce rozskočit.

ssSss

Předchozí (29.1.) *** Následující (29.3.)