Závěr 27. kapitoly nepřekvapí...Ponořená hluboko v myšlenkách zavřela Hermiona dveře, když v tom ji jako blesk z čistého nebe něco napadlo. Zarazila se uprostřed kroku a připomněla si slova, jimiž ten anonymní sponzor zakončil svůj dopis: "Váš dlužník". Připadala si, jako kdyby ji hodili do ledové vody, jak ji zasáhlo náhlé porozumění, a neslyšně vyslovila jediné slovo: "Severus".
Stěží tomu dokázala uvěřit, jenže ono to dávalo smysl. Severus jí přece řekl, že se považuje za Nevillova dlužníka, a ona mu vyprávěla o Nevillově touze nalézt Lenku a o jeho zdráhání se ponechat rodiče napospas péči svatého Munga. A co víc, pokud si Severus mohl dovolit zlaté kotlíky vyráběné na přání zákazníka, nepředstavovaly pro něj peníze zjevně žádný problém.
"Moe?" zavolala.
Drobná skřítka se před ní okamžitě objevila.
"Slečna Hermiona volala?"
"Potřebuji nutně mluvit se Severusem, Moe," přikývla Hermiona. "Mohla by ses přemístit do jeho domu a zjistit, jestli je Kordélie doma a zda je pořád vzhůru?"
Moe se vší vážností přitakala a zmizela s lusknutím prstů. Znovu se objevila během několika málo vteřin.
"Paní Kordélie je ve vaně ve třetím patře a pan Severus je ve svojí pracovně," oznámila.
"Děkuji ti, Moe," zakřenila se Hermiona.
Aniž by se starala o to, že je pořád ještě oblečená do pyžama, přivolala si Hermiona z ložnice plášť a vyrazila ke dveřím. Jakmile byla venku, přemístila se přes náměstí a přitiskla špičku hůlky ke vchodovým dveřím Severusova a Kordéliina domu. Zavřela za sebou dveře tak tiše, jak jen to dokázala, a vyběhla po špičkách nahoru po schodech, jen sebou lehce trhla, když pod ní jedno z prken zavrzalo. Došla k Severusově pracovně, jemně strčila do dveří a s tichým smíchem vyvolaným Severusovým nevěřícným výrazem si položila prst na rty, vyslala tišící kouzlo a zabezpečila dveře. Jakmile takto zajistila, že budou mít potřebné soukromí, rozběhla se přes místnost ke stolu, za nímž seděl, vyskočila mu bez okolků na klín a omotala mu ruce kolem krku.
"Co se to, pro všechno na světě, děje?" ptal se Severus a pokoušel se vysvobodit svůj obličej ze záplavy jejích kadeří. "Co si kčertu myslíš, že děláš?"
"Ty jsi ten nejbáječnější, nejlaskavější a nejpozornější muž, jakého jsem kdy potkala!"
"Copak jsi se definitivně zbláznila?" zkřivil obočí.
Znovu a znovu ho líbala po celé tváři, až ji nakonec uchopil za zápěstí a odtáhl ji od sebe.
"Byla bys od té dobroty a vysvětlila mi, co přesně to do tebe vjelo?" zašeptal Severus. "Přece dobře víš, že je Kordélie doma."
"Byl jsi to ty, že ano?" tázala se.
"Co tím myslíš, jestli jsem to byl já?" zjišťoval a trpělivost ho pomalu opouštěla.
"Neville přišel, aby se rozloučil," pronesla a pečlivě sledovala jeho reakci.
Trochu zaváhal, než opět promluvil.
"A to tě přimělo sem vtrhnout proč přesně?"
"Protože ty, Severusi Snape, jsi ten, kdo anonymně zařídil, že jeho rodiče budou moci strávit následující dva roky v nejlepším pečovatelském domě v Británii," prohlásila a upřeně při tom zkoumala jeho černé oči.
Pokusil se ji odstrčit z klína, ale ona se k němu ještě víc přimkla pažemi.
"Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš, holka jedna bláznivá."
"Ukázal mi ten dopis a ty ses tam podepsal jako ,váš dlužník', Severusi. Já vím, že jsi to byl ty! V ten den, kdy jsem ti povídala o Nevillovi a Lence a o tom, jak on nemůže nechat své rodiče samotné u svatého Munga, jsi to byl ty, kdo řekl, že se mu cítí být zavázaný."
"Ty jsi dočista zešílela," zabručel.
"Dobře tedy," pravila, sklouzla mu z klína a obrátila se k odchodu. "Pokud to nepřiznáš, tak se hned přemístím do Bradavic a dostanu pravdu z Minervy McGonagallové."
Popadl ji za ruku, a jakmile se otočila a pohlédla mu do očí, poznala, že se nemýlila.
"Jestli se teď v noci přiřítíš do Bradavic, aby ses dozvěděla od Minervy McGonagallové o mých záležitostech, bude to vypadat hrozně podezřele. Pokud se totiž Minerva McGonagallová o nás dvou dozví, tak to už si rovnou můžeme dát celostránkové oznámení do Denního věštce!" vyhrkl Severus.
"Tak přiznej, že jsi to byl ty," ušklíbla se Hermiona vítězoslavně.
"Nevím, o čem mluvíš," řekl a uvolnil sevření kolem její ruky.
"Severusi," pohlédla na něj výhrůžně.
"Co?" vyjel na ni a zlostně jí pohled oplácel.
"Přiznej to," šeptla.
"Přiznej co?"
"Severusi!" dupla nohou o zem.
Obrátil oči v sloup.
"Dobrotivý Merline, bude můj život ještě někdy patřit jenom mně samotnému? Dobře, dobře," zavrčel a vypadal nanejvýš naštvaně. "Byl jsem to já. Spokojená?"
Znovu se mu vrhla na klín a po chvilce ji i on zdráhavě objal pažemi a začal ji hladit po vlasech.
"Řekni prosím, že jsi před Nevillem Longbottomem nezmínila moje jméno."
"Ne," potřásla hlavou, "myslí si, že to byla Minerva, Pomona Prýtová nebo někdo takový," odpověděla a hlas se jí chvěl dojetím.
Severus se od ní odtáhl a odhrnul jí vlasy z obličeje.
"Proč pláčeš?" zeptal se jí potichu a obočí se mu starostlivě stáhlo.
Pokrčila rameny a otřela si oči.
"Nějak mě to zmohlo. Tak dlouho jsem se o něj strachovala..."
Vtom ale jeho zrak sklouzl z její tváře o něco níž.
"Ty máš pod tím pláštěm pyžamo?" vyrazil ze sebe zděšeně.
Neochotně přikývla a přitáhla si plášť blíž k tělu.
"To jsi se rozhodla, že neohlášeně vstoupíš do našeho domu skoro v jedenáct večer, abys mě navštívila v pyžamu? Nesmírně rád bych tě viděl, jak tohle vysvětluješ Kordélii, kdybys ji potkala na schodech."
"Já nejsem zas tak hloupá, víš?" našpulila Hermiona dotčeně rty. "Poslala jsem napřed Moe, aby prozkoumala terén, takže vím, že se teď Kordélie koupe ve třetím patře."
Severus zavrčel, ale pak zajel rukama do jejích vlasů a dlouze ji políbil. Když se od ní nakonec odtáhl, omotala mu ruce kolem krku a položila mu hlavu na rameno.
"Co tě, pro všechno na světě, přimělo udělat něco takového, Severusi?"
"Chtěl jsem pusu."
"Ne ten polibek," plácla ho do ramene. "Já myslím to s Nevillem."
Potichu se zasmál.
"Cítil jsem, že mu to dlužím, a tak jsem ten dluh splatil. Rovněž na mě dost zapůsobilo, jak se postavil Carrowovým během mojí krátké vlády coby ředitele - napadlo mě, že si zaslouží trochu štěstí." Na chvíli se odmlčel. "A mimoto mě také dojalo, jakou máš o něj starost. Říkal jsem si, že tě to potěší."
Omotávala si kolem prstu pramen jeho mastných vlasů.
"Jistě, že mě to těší. Bylo to od tebe nesmírně velkorysé, Severusi, ale pořád nerozumím, proč jsi s tím nadělal všechny ty tajnosti."
Zatvářil se překvapeně.
"Doopravdy si myslíš, že by Neville Longbottom přijal ze všech lidí takový dar zrovna ode mě?"
"Tuším, že asi ne," potřásla hlavou.
"Takže se na tebe mohu spolehnout, že to udržíš v tajnosti?"
"Samozřejmě, že můžeš," řekla tiše a znovu ji přemohly slzy. Opět cítila, jak jí v mysli sílí ten hlásek, a pohnutka zašeptat ,miluji tě' byla tak silná, že se téměř neudržela. Věděla však, že ten čas ještě nenadešel, pokud vůbec někdy přijde.
"Jsi vážně moc milý," pravila s povzdechem. Usmála se, když ucítila, jak ztuhl.
"Milý?" odfrkl si. "To bych ani neřekl."
"Ne, jsi," trvala na svém. "Jsi milý."
"Kdysi jsem ti dovolil, abys mě označila za legračního, ale nevím, jestli budu tentokrát tak shovívavý."
Hermiona se uchechtla.
"Inu, líbit se ti to nemusí, ale já prostě vím, že jsi obojí: milý i legrační."
Setrvali chvíli v mlčení a pak Hermiona řekla:
"Myslím, že bych měla jít domů. Můžu použít tvůj krb?"
"Řekl bych, že to bude rozumná volba," souhlasil Severus.
"Pojď se mnou," posadila se zpříma. "Zůstaň přes noc."
Neodmítl, alespoň ne hned.
"Měl jsem za to, že se řídíme pravidly, na kterých jsme se dohodli. Co když Kordélie zjistí, že tu nejsem?"
"Je to pravděpodobné? Nebude si prostě myslet, že jsi šel spát? Můžeš odejít z mého domu brzy ráno."
"Přestože je to velmi přitažlivá myšlenka, neřekl bych, že je to dobrý nápad," povzdychl si. Ona se však rázně postavila na nohy.
"Pojď," zaprosila a natáhla k němu paži.
Pohlédl na nabízenou ruku a pak se střetl s jejíma očima. Pak ji za tu ruku vzal a zdvihl se z křesla.
"Ty mě jednou přivedeš do záhuby," zašeptal. "Ale možná, že to bude veskrze příjemná tragédie."
S úsměvem ho dovedla ke krbu s vědomím, že pokud ještě vůbec potřebovala důkaz, prokázaly události tohoto večera, že Severus je dobrý muž, kterého by se měla držet. A ona měla v úmyslu za tu výsadu být s ním tvrdě bojovat.
ssSss
