Pro ty, kteří vydrželi čekat až do pozdních nočních hodin, tady mám další dílek povídky. Hermiona se vydává za novou zákaznicí do Skotska, a jak někteří z vás uhodli, neposílá ji tam autorka jen tak pro nic za nic;-)
ssSss
V pátek brzy po ránu se Hermiona přemístila přímo do Edinburghu. Objevila se na opuštěné ulici, záhy přešla na rušnou hlavní třídu a s úsměvem pohlížela na důvěrně známou siluetu Edinburghského hradu tyčící se proti obloze. Namířila si to přímo k průchodu do kouzelnické části města a brzy již otevírala dveře malého zaprášeného knihkupectví. Podobně jako v Londýně Děravý kotel sloužil i tady Brk a kalamář již po tři sta let jako vchod do kouzelnické nákupní čtvrti. A podle toho, jak umouněně a zažloutle vypadala zdejší okna, se obchod zřejmě po celou tu dobu od jeho otevření nikdo neobtěžoval uklidit. Jednalo se o jakousi kouzelnickou obdobu mudlovského antikvariátu a Hermiona zde v Brku a kalamáři strávila mnoho příjemných odpolední vyhledáváním magických textů, které již nebyly v běžných knihkupectvích k dostání.
Stařičký shrbený majitel obchodu vzhlédl od výtisku Denního věštce, jakmile za sebou dovřela dveře, a jeho obličej se rozzářil poznáním.
"Jestli tohle není mladá slečna Grangerová!"
"Zdravím, Hamishi," zakřenila se Hermiona.
"To už je nějaký pátek, co jste naposledy překročila tento práh, mladá dámo," zabručel a zamrkal na ni. "Co pro vás mohu udělat?"
"Nepřála bych si nic jiného, než strávit tady celé dopoledne přehrabováním se v haldách vašich knih, ale dnes jsem tady obchodně," vysvětlovala. "Musím najít jednu novou lékárnici; mělo by to být v Gaelské uličce, ale já nikdy nebyla dál než ve Značené ulici, a tak nemám ponětí, kudy se tam dostat."
"A jo," prohlásil vědoucně. "To asi hledáte Morag McTaggishovou, ne?"
"Přesně tak," přikývla.
"To musíte jít rovně po Značené a zabočit třetí ulicí doleva - nemůžete to minout. Na rohu je velký obchod s oděvy z tartanu a Morag sídlí asi o pět nebo šest vchodů dál."
"Děkuji mnohokrát, Hamishi," řekla s vděčným úsměvem.
"Pro vás všechno, slečinko," odvětil. "Na čem teď pracujete?"
Jeho výslech předem očekávala: Hamish znal podle všeho každého, kdo chodil do Značené ulice a, co bylo důležitější, věděl i, proč tam ti lidé chodí.
"Jsem asistentka soukromého londýnského lektvaristy."
"Ach tak," zamručel a jeho zvědavost ještě vzrostla. "Nechte mě hádat - děláte buď pro Prunellu Wellsworthovou nebo pro Severuse Snapea."
Překvapeně zdvihla obočí.
"Dobrý odhad! Pracuji pro Severuse Snapea."
"Statečná holka," zasmál se, ale jeho úsměv brzy přešel v zamračení. "Není ženatý s Kordélií Millovou?"
"Ano, to je," odpověděla, zaražená rozsahem jeho informací. Ten by byl možná schopný psát mnohem úspěšnější sloupek plný klepů než Rita Holoubková. "Copak vy ji znáte?"
"To bych řekl," pravil a popotáhl nosem. "Ta je v Edinburghu častou návštěvnicí."
"Na to jsem zapomněla," poznamenala Hermiona. "Ona má tady poblíž nějaký domek, ne?"
"To skutečně má," ztišil Hamish hlas do spikleneckého šepotu. "Asi deset mil severně od města. Ale nemyslím si, že by ji sem táhly půvaby místní krajiny, jestli mi rozumíte."
Necítila se právě příjemně při pomyšlení, že tady rozebírá svoji tchýni, a najednou zatoužila zbavit se Hamishovy zvídavé společnosti. Demonstrativně si vyhrnula rukáv a pohlédla na hodinky.
"No, já už vážně budu muset jít. Děkuji, že jste mi poradil cestu, Hamishi."
Mávl jí na pozdrav a ona zamířila k širokým policím s knihami v zadní části přecpaného obchůdku. Pohlédla na čtvrtou polici odshora a vyhledala očima ošoupanou zelenou obálku Kouzelnických rodů Skotské vysočiny. Jakmile knihu našla, poklepala třikrát hůlkou na její hřbet, police se odklopily a odhalily sluncem pableskující dlažební kostky Značené ulice.
Vešla na rušnou ulici a vdechla lákavou vůni máslových sušenek a čerstvě uvařené kávy. Důsledně ignorovala náhlé zakručení v žaludku a vydala se rovně nákupní třídou, dívajíc se vlevo po Gaelské uličce. Později toho dne bude mít spoustu času na nakupování a nějaké to jídlo, ale nyní musela zařídit své záležitosti. Jelikož dopředu věděla, že dnešní den stráví ve Skotsku, napadlo ji poslat sovu Nevillovi a navrhnout mu společný oběd. Obávala se ale, že by se jejich hovor točil kolem její nedávno zjištěné přitažlivosti k Severusovi, a tak od tohoto nápadu rychle upustila.
Konečně došla k obchodu s tartanem, o kterém jí pověděl Hamish, a zabočila vlevo do úzké uličky. Zhruba v její polovině spatřila vývěsní štít zobrazující motiv kotlíku a zkřížených hůlek, jenž označoval lékárnický obchod. Lékárnice sídlila v krásném domě, který jí živě připomněl Doupě; měl tři patra a ze způsobu, jakým se horní patra nebezpečně nakláněla dopředu, bylo možné usuzovat, že drží pohromadě jenom díky kouzlům. Jak štít, tak i výloha obchodu vypadaly být čerstvě natřené a nic z toho, jak podnik navenek působil, Hermioně nedávalo důvody k obavám.
Zvonek nade dveřmi obchodu zazvonil, když je otevřela, a od bedny plné skleněných lahviček, kterou právě vybalovala na podlaze, vzhlédla mladá žena s blonďatým copem.
Hermiona překvapeně vykřikla, když ji poznala.
"Annie Gilbertová! Tebe jsem neviděla celé věky!"
Annie vstala z podlahy s potěšeným zvoláním:
"Hermiono! Tak ráda tě zase vidím!"
Hermiona sevřela o něco menší dívku pevně v náručí. Annie pocházela z mudlovské rodiny a byla přijata do Bradavic, když se Hermiona, Harry a Ron vrátili do školy, aby dokončili sedmý ročník. Byla zařazena do Nebelvíru, a jakmile Hermiona zjistila, že je tahle plachá dívenka až nemocná steskem po domově, vzala si ji pod svá křídla. Hodně dětí z prvních ročníků, které byly toho roku přijaty do Bradavic, pocházelo z mudlovských rodin a Hermionu nepřestávalo fascinovat, že se tyhle děti připojily ke kouzelnickému světu, který se právě snažil slepit dohromady rozlámané střípky svojí společnosti. Záviděla jim: pro ně už nebude Voldemort a jeho režim ničím víc než jenom kapitolou z dějin.
"Neměla bys ještě studovat v Bradavicích?" ptala se Hermiona, podle jejíchž výpočtů by Annie nyní měla být v posledním ročníku. "Nemáš se tenhle rok připravovat na OVCE?"
"Mám," přikývla Annie, "ale jelikož bych ráda studovala lektvary a v pátek dopoledne máme volno, povolila mi profesorka McGonagallová vzít tuhle práci u Morag. Pracuji tady i o sobotách. Je to dobrá zkušenost a navíc si vydělám nějaké peníze na studium."
"Vidím, že se od našich dob věci hodně uklidnily," prohodila Hermiona s úsměvem. "Také jsem studovala lektvary. Teď pracuji v Londýně jako lektvaristka."
"Jasně," uculila se Annie, "o tobě máme pravidelné zprávy. Starouš Křiklan pořád všem vykládá o tom, jak jsi získala mistrovský titul, protože jsi tak hrozně chytrá."
"Opravdu?" snažila se Hermiona nedat najevo potěšení.
"O tobě a Harrym Potterovi mluví prakticky bez ustání," přitakala Annie.
To si Hermiona dokázala živě představit.
"Je tady Morag McTaggishová?" otázala se rozhlížejíc se se zájmem kolem sebe. "Jsem tady obchodně a potřebovala bych s ní mluvit."
"Je nahoře - druhé dveře vpravo. Můžeš za ní zajít, jestli chceš. Jsem si jistá, že jí to nebude vadit."
Hermioniny obavy se ještě víc rozptýlily. Pokud neměla Minerva McGonagallová námitek, aby zde pracovala jedna z jejích studentek připravujících se na OVCE, pak musela být tahle Morag McTaggishová dozajista důvěryhodnou osobou. Vyšplhala po schodech a zdvořile zaklepala na druhé dveře vpravo. Ženský hlas ji vyzval, ať vstoupí, a ona váhavě otevřela dveře s přáním, aby bývala Severuse neposlechla a zpravila Morag o své návštěvě předem.
Nesměle vstoupila do nevelké kanceláře, kde za stolem zavaleným papíry spatřila překvapivě povědomou ženu. Morag měla šedé vlasy stažené do elegantního drdolu na temeni hlavy a až na chybějící brýle na čtení vypadala přesně jako McGonagallová v mladším vydání. Vzhlédla od papírů a Hermiona odhadla, že je jí tak kolem šedesáti. Morag se na ni usmála.
"Vy musíte být Hermiona Grangerová," řekla se silným skotským přízvukem. "Viděla jsem vás na fotografii." Vstala od stolu a nabídla Hermioně ruku.
"Ano, jsem Hermiona," řekla Hermiona ostýchavě a potřásla jí rukou. "Doufám, že vás neobtěžuji, ale pracuji jako asistentka Severuse Snapea a ten mě poslal jako svého zástupce. Momentálně je dost zaneprázdněný."
"No ano, Minerva mi říkala, že pro něj pracujete, a tak jsem přemýšlela, který z vás dvou se asi zastaví, aby prověřil moje podnikání."
Hermiona se zatvářila rozpačitě a Morag se rozesmála.
"Posaďte se, Hermiono," řekla laskavě a ukázala na židli před stolem. "Minerva mi toho o Severusovi řekla docela dost. S nějakou kontrolou z vaší strany jsem před dojednáním smlouvy napevno počítala. Minerva a já jsme sestřenice," vysvětlovala.
"Já si říkala, že musíte být příbuzné," uvolnila se trochu Hermiona, "jste si neuvěřitelně podobné." Severus přece musel vědět, že Morag a Minerva jsou příbuzné, ne? Trochu ji zlobilo, že se jí o tom neobtěžoval zmínit.
Morag očividně uhádla, kam se ubírají Hermioniny myšlenky.
"Jsem si jistá, že Severus vás o mém příbuzenském vztahu s Minervou nezpravil úmyslně. Nejspíš to považuje za něco, co jste podle jeho názoru dnes měla vypátrat vy sama. Je to poprvé, co vás poslal vyjednat smlouvu?" zajímala se.
Hermiona zvažovala svoji odpověď; nerada by působila nezkušeně, jenže pokud Morag mluvila s Minervou, pak jistě dobře věděla, že Hermiona pro Severuse pracuje teprve krátce. Došla k závěru, že upřímnost bude nejlepší taktikou.
"Ano," připustila. "Už nyní mám sama na starosti určitý počet již uzavřených smluv, ale dosud jsem žádnou nesjednávala."
"Tak bych Severuse skoro podezřívala, že zkouší vaše schopnosti," usmála se Morag vědoucně. "Minerva o vás mluví jenom v samých superlativech, Hermiono Grangerová, takže neváhejte prozkoumat každý koutek a škvíru mého malého podniku a já udělám vše, co bude v mých silách, abyste se vrátila k Severusovi Snapeovi s výhodnou smlouvou řádně podloženou výsledky vašeho pátrání."
ssSss
Morag plně dostála svému slovu. Hermiona strávila dopoledne prohlídkou obchodu a skladu lektvarů a listováním dostupnou dokumentací. Morag začala podnikat teprve nedávno, takže díkybohu neexistovalo mnoho smluv, které by Hermiona musela pročíst, a tudíž mohla kolem poledního svoji kontrolu prohlásit za úspěšně dokončenou. Nic u této lékárnice nezavdávalo důvod k obavám, a jakmile pozvala Morag do restaurace na časnou večeři tak, jak jí poradil Severus, opustila Gaelskou uličku, aby někde poobědvala, s dobrým pocitem ze své první úspěšně dojednané smlouvy.
ssSss
Nebyl to jen Cabernet Sauvignon, co Hermioně uspokojením zbarvilo tváře dočervena. Do té italské restaurace přišly s Morag sotva před dvěma hodinami a Hermiona už měla před sebou na stole dlouhou a téměř hotovou smlouvu o dodávce lektvarů. Číšník odnesl talířky od zákusků a Hermiona znovu pozdvihla brk. Přišel čas dojednat finanční stránku dohody. Na chvíli se zahloubala nad seznamem požadovaných lektvarů, pak sloupec částek podtrhla, zakroužkovala součet cen a posunula pergamen přes stůl k Morag.
"To je konečná suma za jednotlivé várky lektvarů," řekla potichu, "založená na našich obvyklých cenách v případě objednávky tohoto rozsahu." S jistotou očekávala, že Morag bude o celkovou cenu smlouvat a byla připravená ji o něco málo snížit.
Morag s lehkým zamračením pohlédla na pergamen a vytáhla z tašky brk. Připsala pod seznam lektvarů několik poznámek a Hermiona ji při tom mlčky ustaraně pozorovala. Nakonec Morag posunula pergamen přes stůl zpět k ní.
"Mám návrh," zamumlala a upila víno.
Hermiona přikývla.
"Povídejte," pobídla ji v očekávání, že starší žena navrhne nižší částku.
"Jsem ochotná vám nabídnout desetiprocentní příplatek k ceně, pokud do smlouvy zahrnete jisté ustanovení výrazně v můj prospěch," oznámila Morag.
Hermiona se pokusila nedat na sobě znát překvapení. Dalších deset procent, to už byla pěkná hromádka galeonů.
"Pokud budete souhlasit s tím, že mě upřednostníte před ostatními zákazníky, jsem s to vám zaplatit vyšší obnos," vysvětlovala Morag. "Zlato mi nechybí, potřebuji však něco, co mě na trhu před ostatními dostatečně zvýhodní. Vypadá to, že se v zimě po celé zemi nedostává Životabudiče a každé léto je všude nedostatek Opalovacího balzámu. Chci v téhle hře získat nějaký náskok, mám-li to tak nazvat, takže pokud mi dokážete garantovat, že moje objednávky budou vždy do sedmi dnů vyřízené, já se zavážu, že vám za každou dodávku zaplatím deset procent z celkové ceny navrch."
Hermiona pomyslela na ostatní smlouvy, které měla na starosti. Zatím se jí vždycky podařilo vypravit všechny objednávky dávno před smluveným termínem. Zaklonila se v židli a usmála se na Morag.
"Ten příplatek se chystáte platit skutečně z nutnosti anebo jen z laskavosti, protože víte, že pracuji u svého zaměstnavatele zatím jen ve zkušební době?"
Morag propukla ve smích.
"Řekněme, že taková dohoda bude výhodná pro nás pro obě, Hermiono. Nejste jediná, kdo si udělal průzkum: jednala jsem s mnoha jinými lektvaristy a nikdo z nich se nechtěl zavázat k termínu kratšímu než čtrnáct dní."
Hermiona vzala smlouvu, přidala do ní závěrečná ustanovení a podepsala se. Podala ji Morag a natáhla k ní ruku.
"Byla radost s vámi obchodovat," řekla s pousmáním.
Potřásly si rukama a Morag poklepáním hůlkou zhotovila druhý stejnopis smlouvy. Hermiona požádala o účet a omluvila se s tím, že si před přemístěním zpět do Londýna zajde na dámy. Ještě pořád se usmívala nad úspěšným uzavřením svojí první smlouvy, vyšla z toalet a chystala se vrátit ke stolu, když jí padl zrak na roztomilý pár, který právě vešel do restaurace.
Kordélie Millová oblečená v nádherně ušitých temně modrých šatech přicházela zavěšená do muže s šedivou bradkou, jehož Hermiona v životě neviděla. Ustoupila o něco dozadu a byla ráda za věšák na kabáty, za nějž se mohla schovat. Potemnělá atmosféra restaurace osvětlené jenom svíčkami napomohla jejímu sebeujištění se, že nemůže být nechtěně zpozorována, a žaludek se jí zhoupl, když spatřila, jak na sebe Kordélie a onen tajemný muž hledí s nikterak neskrývanou důvěrností. Hermiona se cítila jako podvodnice a už už se chystala vyjít ze svého úkrytu a dát o sobě vědět, když její kroky zastavil krátký polibek, který si Kordélie se svým partnerem vyměnila během čekání, než je uvedou ke stolu.
Srdce jí bušilo v hrudi a znovu ustoupila za věšák na kabáty. Nebylo absolutně pochyb o tom, že muž, do něhož přišla Kordélie zavěšená, byl mnohem víc než pouhý známý. Byli milenci. Tím si Hermiona byla jistá. Úlevně vydechla, když majitel podniku konečně uvedl pár k jejich stolu, jenž byl díkybohu na druhém konci restaurace, zcela z dohledu od stolu Hermiony a Morag. Zaplatila účet a spěšně s Morag vyšla z restaurace, snažíc se s nemalými obtížemi uklidnit své třesoucí se ruce. Popřála nové zákaznici dobrou noc a vrátila se na Kensingtonské náměstí. Její nadšení plynoucí z uzavření výnosné dohody se zcela vypařilo. Namísto toho, aby se těšila, až o tom podá Severusovi v pondělí ráno zprávu, byla naplněna pocitem naprostého zděšení.
ssSss
Už od prvního týdne, kdy začala pracovat jako Severusova asistentka, ubíhala Hermioně každá minuta víkendu nepříjemně pomalu. Nyní ovšem, když byla plná úzkosti při myšlence na to, že se bude muset svému šéfovi ocitnout tváří v tvář, uběhl jí víkend neobvykle rychle. V neděli večer seděla na svojí posteli s neotevřenou knihou na klíně. Přestože strávila většinu soboty u Padmy a Deana a nedělní odpoledne pak s Harrym a Ginny, dokázala si vyšetřit pár klidnějších chvil, kdy se soustředila na dilema, které měla před sebou. Měla by říct Severusovi, čeho byla v Edinburghu svědkem, anebo by měla držet pusu zavřenou na zámek?
Koneckonců jí do toho nic nebylo. Kordéliin a Severusův vztah by jí neměl dělat starosti; přestože však už nějaký čas tušila, že všechno není tak, jak by mělo být, dozajista by nikdy nevěřila tomu, že by její tchýně byla schopná tak bezostyšné nevěry. Nějaký čas dokonce uvažovala o tom, že by s Kordélií promluvila, až se vrátí do Londýna. Ještě v pátek večer byla rozhodnutá donutit Kordélii, aby se Severusovi ke svému skotskému milenci přiznala. Jenže tohle konkrétní řešení by způsobilo hned dva problémy: musela by před Kordélií připustit, že ji sledovala a přitom se sama odmítla nechat spatřit, a co hůř, Severus by zjistil, že šla za Kordélií dřív, než mu přiznala pravdu. Z toho, co o něm věděla, vytušila, že by takové jednání nepřijal s radostí, a to by věci mezi nimi mohlo velmi, velmi znesnadnit.
Severus byl její přítel a její zaměstnavatel. Její loajalita náležela Severusovi, nikoli Kordélii. Věděla, že neexistuje způsob, jak by s tím mohla dál žít, aniž by něco řekla. On na ní pozná, že je něco v nepořádku. Došla k závěru, že tuhle záležitost bude muset vyjasnit hned ráno jako první. Bude rozezlený? Bude smutný? Znesnadní to jejich vzájemný vztah? Zhluboka si povzdychla; vypadalo to, že ve spánek dnes může jenom doufat.
ssSss
S uveřejněním poslední části Portrétu pro Bradavice jsem vám tady před časem slíbila dodat plnou verzi tohoto dílka ke stažení, nejlépe coby dárek k letošním Vánocům. Korektury, doplnění ilustrací i další úpravy zabraly hodně času (vlastně víc, než jsem v předvánočním shonu, k němuž se připojil shon spojený s rozžehnáním se s prací na další tři nebo kolik roků, očekávala), ale podařilo se - a mně nezbývá, než vám popřát krásné a klidné prožití vánočních svátků, třeba právě i se snad již konečnou verzí vašeho kdysi oblíbeného románu:-) Odkazy ke stažení naleznete v článku.
