A teď ještě oficiální část rozvodu...Severus místo odpovědi cosi zamručel a zasunul hůlku zpět do záhybů pláště. Pak se zahleděl na svého nevlastního syna.
"Chápu důvody, které tě vedly k ukončení manželství, Teodore, jsem však vrcholně zklamaný způsobem odchodu, který jsi zvolil. Bylo to zbabělé a bezcitné zároveň."
Teo statečně snášel jeho upřené oči.
"Každý z nás dělá chyby, Severusi. Nepopírám, že jsem se zachoval špatně, a lituji potíží, které jsem tím Hermioně způsobil."
Hermiona a Severus si vyměnili letmý pohled.
"Máte teď kromě zrušení magických přísah vy dva ještě v úmyslu dát se oficiálně rozvést?"
"Ano," odvětil Teo. "Dohodli jsme se na podmínkách a zamýšlíme se nechat rozvést hned zítra ráno."
"Na podmínkách?" zeptal se Severus.
"Teo souhlasil s tím, že na mě převede svoji polovinu tohoto domu," vysvětlovala Hermiona. "Nic dalšího nechci."
"Ani jeden z vás teď už nebude trpět kvůli skřety ukovaným prstenům. Jste si jistí, že je moudré se rozvádět?" tázal se Severus zamračeně. "Obzvlášť Hermionin život se může v důsledku Manželského zákona podstatně zkomplikovat, jestliže bude opět svobodná."
"Já to tak chci, Severusi," prohlásila Hermiona a mlčky ho prosila o porozumění. "Chci se od toho všeho oprostit a Teo stejně tak. Právními důsledky se budu zabývat teprve, až nastanou."
Mlčky na sebe hleděli a ve vzduchu byly takřka hmatatelně cítit obavy z náhlého obratu, který by nyní mohl nastat v jejich vztahu.
"Tak dobrá," zamumlal Severus nakonec. "Přeji vám oběma pěkný den."
"Doprovodím tě ke dveřím," řekla Hermiona potichu.
Než odešel z pokoje, otočil se Severus k Teovi.
"Důrazně bych ti radil navštívit matku, než odjedeš ze země, Teo. Mám dojem, že se jí po tobě stýská, a vím, že o tebe měla strach."
"Promluvím si s ní zítra, až bude náš rozvod oficiální," přikývl Teo.
Severus krátce pokynul hlavou a opustil místnost, Hermiona šla za ním. Zavřela za nimi domovní dveře a zůstali stát na schodech vedoucích na chodník.
"Jsi si jistá, že přesně tohle chceš?" zeptal se jí znovu. "Nerozváděj se s ním jen proto, že tě o to požádal."
"Chci se od toho manželství osvobodit, Severusi," potřásla hlavou. "Už nechci být součástí rodiny Millových." Dívali se na sebe a ona zatoužila se ho dotknout. "Já vím, Severusi. Vím, že se tím všechno zkomplikuje, ale chci se ho jednou provždy zbavit."
Sklonil hlavu a odstoupil od ní.
"Je to tvoje rozhodnutí. Uvidíme se v úterý."
Hermiona na něj pohlížela, jak sešel o další schod a s hlasitým prásknutím se přemístil. Zhluboka si povzdychla, otevřela vchodové dveře a vrátila se do obývacího pokoje.
"Tak," prohlásila a nervózně se na Tea usmála. "Půlku úkolu máme za sebou."
Teo postával u krbu, ve tváři podivný výraz... Směs podráždění a zájmu.
"Stalo se něco?" zeptala se. "Neulevilo se ti, že ses zbavil toho prstenu?"
Zkřížil ruce na prsou a zamračil se na ni.
"Takže," pravil tiše, téměř šeptem. "Ty pícháš s manželem mojí máti?"
Hermiona v šoku udělala první věc, která jí přišla na mysl: dala mu hlasitou facku.
"Jak se opovažuješ říkat něco takového?" obořila se na něj.
Teo se ironicky zasmál a rukou si masíroval čelist.
"To je mi ale přivítání: tři fyzická napadení během jediné hodiny." Pak se na ni upřeně zadíval. "Popíráš snad, že se vídáš se Severusem?"
Nikdo se jí dosud takhle na rovinu nezeptal, a přestože jí srdce panicky bušilo, mnohem víc ji zasáhla skutečnost, že svůj vztah se Severusem vlastně nechce popírat. V marném pokusu získat trochu času se zeptala:
"Jak tě mohlo napadnout něco takového, Teo?"
"Myslíš si snad, že jsem hlupák, Hermiono? Dobře jsem si všiml těch vašich významných pohledů..."
"Měl o nás starost, to je všechno," trvala na svém. "Po tvém odchodu se ke mně zachoval moc hezky."
Teo však pokračoval, jako by ji neslyšel:
"Nevšiml bych si toho, kdyby v okamžiku, kdy ses dotkla jeho paže a on se na tebe podíval, nezačal můj prsten brnět." Zdvihl nyní holou levou ruku. "Ve chvíli, kdy se vaše oči setkaly, to začalo svědit přesně tím způsobem jako vždy, než se rozpálí." Ušklíbl se na ni. "Mezi tebou a Severusem něco je. To on je ten muž, kterého si nemůžeš vzít."
Hermiona na něj vytřeštěně zírala, neschopná slova. I ona mnohokrát zažila stejné brnění těsně předtím, než se její prsten rozpálil.
"Popíráš to?" tázal se.
"Už jsem ti řekla, že do mých soukromých záležitostí ti naprosto nic není," zopakovala. "A vzhledem ke skutečnosti, že tvoje vlastní matka se už roky stýká s jiným mužem, jsem si celkem jistá, že má Severus právo vídat se, s kým se mu zachce."
Teo po ní střelil triumfálním pohledem a natáhl se k područce vedle stojícího křesla pro svůj cestovní plášť.
"Neboj, Hermiono. Nemám v úmyslu donášet na tebe svojí matce. Jak říkáš, není to moje věc." A s tím zamířil ke dveřím.
"Kam jdeš?" zeptala se vyplašeně.
"Navštívit Draca. Zůstanu na noc u sebe v Cambridgi a uvidíme se zítra ráno."
"V devět?" ujistila se.
"V devět," přitakal. "Sejdeme se v atriu na ministerstvu."
Vyšel z pokoje, prásknul za sebou dveřmi a Hermiona se kousla do rtu. Náhle se jí rozklepala kolena a ona se sesunula do nejbližšího křesla. Tohle dopoledne tedy stálo za to.
ssSss
Odpoledne následujícího dne stála v jasné, zlatavé záři atria na Ministerstvu kouzel. Tatam byla hrozivá socha čarodějky a kouzelníka na trůnech, která zdobila obrovský prostor během Voldemortovy vlády; fontána kouzelného bratrstva byla znovu vybudována. Hermiona a Teo se zastavili u prvního krbu, k němuž došli.
Obrátila se ke svému bývalému manželovi a v ruce při tom svírala platné rozvodové papíry. Druhou ruku natáhla k němu.
"Sbohem, Teo," prohlásila s posmutnělým úsměvem.
Potřásl jí rukou a váhavě jí úsměv oplatil.
"Sbohem, Hermiono. Omlouvám se za... no... asi za všechno."
"I já se omlouvám," pokrčila rameny. Chvíli prohledávala svůj hábit, než našla zásnubní prsten. "Tady - tohle by sis měl vzít zpátky," řekla a podávala mu blyštící se prsten.
"Ne!" bránil se a odmítavě zdvihl ruce. "Koupil jsem ho pro tebe; měla by sis ho nechat."
"Já ho nechci," zavrtěla rozhodně hlavou. "Byla bych raději, kdyby sis ho vzal."
Zdráhavě od ní prsten převzal a strčil ho do kapsy džínsů. Následovalo rozpačité ticho. Nakonec promluvili oba najednou.
"Myslím, že bych měla..."
"Musím už jít a..."
Hermiona se uchichtla a Teo se zakřenil.
"Chystám se teď zamířit rovnou za mámou domů, než vyrazím zpět do Berlína," vysvětloval Teo. "Je načase, abych se nechal náležitě seřvat."
"Já půjdu taky domů," pokývla. "Rodiče jsou asi oba v práci: řeknu jim to až večer. Co myslíš, jak to vezme tvoje máma?"
"Bude potěšená, řekl bych, že jsme to vyřešili, jak se sluší a patří," odvětil a upřeně se na ni zadíval. "Neměj strach, neřeknu jí nic o... však víš... o tobě a Severusovi."
Věděla, že by to podezření měla ještě jednou rázně odmítnout, trvat na tom, že mezi nimi dvěma nic není, ale prostě na to neměla náladu a z nějakého důvodu, který nedokázala vysvětlit, si byla jistá, že Teo Kordélii nic neřekne.
"Děkuji, Teo. Vážím si toho."
Znovu si potřásli rukama a ona se odvrátila a vyrazila k nejbližšímu volnému krbu.
"Hermiono?" zavolal na ni, než vstoupila dovnitř.
Otočila se k němu zpátky.
"Miluješ ho?"
Otevřela pusu, aby mu vynadala, ale byla tak citově vyčerpaná, že náhle svěsila ramena.
"Ano, Teo. Miluji ho." Zasmála se svojí vlastní hlouposti a potřásla sepnutými hnědými kadeřemi. "Není to tragické?"
"Řekl bych spíš statečné," uchechtl se. "Je to složitý člověk. Ale správný chlap, myslím si." Nabral si plnou hrst letaxového prášku z misky u krbu. "Hodně štěstí, Hermiono," pravil a zmizel v zášlehu zelených plamenů.
Hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál, doufajíc, že neudělala neuvěřitelně pošetilou chybu. S ustaraným úsměvem se vydala ke krbu a cítila se svobodnější, ale zároveň svázaná víc, než v celém svém dosavadním životě.
ssSss
V úterý ráno se opřela do vchodových dveří Severusova a Kordéliina domu a modlila se při tom, aby v hale nestála její bývalá tchýně. Bezprostřední okolí vypadalo zcela opuštěné a ona rychle vyrazila po schodech dolů do laboratoře.
Když spatřila Severuse u pracovního stolu, pocítila stejný záchvěv radosti jako vždy; stál černě oděnými zády ke dveřím a z jeho kotlíku vycházela jemná pára. Opřela se zády o dveře laboratoře a chvíli tam jen tak postávala a dívala se na něj, přemýšlejíc, jaké změny jí do už tak komplikovaného života přinese následujících šest měsíců.
"Dobré ráno," pronesl, aniž se k ní otočil.
Vzdálila se ode dveří a zamířila ke svému pracovnímu stolu.
"Dobré ráno, Severusi."
Vyslal ke svému lektvaru stázové kouzlo a otočil se tváří k ní. Jejich oči se setkaly a dlouze jeden na druhého pohlíželi v mlčenlivém uvědomění si faktu, že věci se nezvratně změnily.
"Tak," ozval se nakonec. "Teď jsi oficiálně znovu slečna Grangerová."
"Ano," usmála se na něj pokřiveně, "prokletí tvojí třídy."
Ušklíbl se a dál ji pozoroval.
"Tak nevím, jestli je na místě ti spíš pogratulovat nebo popřát upřímnou soustrast."
"Severusi," povzdychla si Hermiona, "já vím, že tohle všechno hrozně zkomplikovalo, ale nemůžeme teď prostě navázat tam, kde jsme byli? Zákon mi dává lhůtu šesti měsíců. Budu o tom přemýšlet někdy jindy."
Nepatrně pokývl a vrátil se k práci.
"Jak si přeješ," zabručel.
Vytáhla z hábitu hůlku a jala se z polic přivolávat baňky a lahvičky; měla při tom pocit, jako kdyby slyšela tikat nějaké obrovité přízračné hodiny. Šest měsíců. Odpočet právě začal.
ssSss
