Překlad čtvrté kapitoly povídky Denial bude mít opět dvě části. Zde je první z nich:-)
Autorka: little beloved
Překlad: evi
Rating povídky: 18+
4. Jeho laň
Nebe, jež shlížíš v jedloví pod tíhou sněhovou,
zda spatřilos jelena, jeho laň půvabnou
v jabloních za soumraku stát? Já shlédla jich. V dál šli pojednou,
skokem volným, ladným a dlouhým, kelku vztyčenou,
přes kamennou zídku v les jedlový pod tíhou sněhovou.
Onť ulíhá, sníh barví krví divokou.
Jak zvláštní věc je smrt, když jelen na sněhu paroží sklání,
klesá v kolenou.
Jak zvláštní věc - teď míle vzdálena může se stát,
že jedle ztěžklé, až pár uplyne chvil,
břímě své odloží, peřinu prachovou -
pod nimi uzříš laň, živoucí, váhavou.
zda spatřilos jelena, jeho laň půvabnou
v jabloních za soumraku stát? Já shlédla jich. V dál šli pojednou,
skokem volným, ladným a dlouhým, kelku vztyčenou,
přes kamennou zídku v les jedlový pod tíhou sněhovou.
Onť ulíhá, sníh barví krví divokou.
Jak zvláštní věc je smrt, když jelen na sněhu paroží sklání,
klesá v kolenou.
Jak zvláštní věc - teď míle vzdálena může se stát,
že jedle ztěžklé, až pár uplyne chvil,
břímě své odloží, peřinu prachovou -
pod nimi uzříš laň, živoucí, váhavou.
Edna St. Vincent Millay - Jelen na sněhu
ssSss
Od chvíle, kdy Hermiona odmítla Nevillovu nabídku k sňatku, uplynuly skoro dva týdny. Den či dva se tvářil trochu nabručeně, ale s postupem času se jeho tvář rozjasňovala - důvod zlepšení jeho nálady Hermiona přičítala faktu, že si konečně všiml neutuchajících obdivných pohledů, které se k němu upíraly ze strany Hannah Abbottové. Říkala si, že Neville a Hannah se k sobě docela dobře hodí; oba měli dost klidnou a nevýbojnou povahu, a co bylo důležitější, oba se chystali od září přesunout do Bradavic. Po jejich rozhovoru v parku se o Nevilla hodně bála, takže se jí nyní nesmírně ulevilo, když viděla, že je Neville přitahován jednou z dalších uchazeček.
Neville však nebyl jediný ze skupiny, kdo si tu očividně k někomu vytvořil vztah. Mladičká Demelza Robinsová se neustále nacházela ve společnosti Denise Creeveyho - Hermiona za ně byla moc ráda - oba byli zdaleka nejmladší uchazeči a vypadalo to, že jim na sobě opravdu záleží. Větrná smršť vzájemných milostných citů zasáhla nicméně pouze jeden pár: Padmu a Deana. A i přes své počáteční pochybnosti musela Hermiona připustit, že je z nich dobrá dvojka. Nemohla by to ani pořádně vysvětlit - ale ti dva si prostě sedli. Vypadali spolu dobře, měli toho hodně společného a navíc byli oba zatraceně dobří v pečení koláčů. Ve společenské místnosti se otevřeně drželi za ruce a všichni očekávali, že co nevidět oznámí svoje zasnoubení. Hermiona si přála, aby už to konečně udělali, neboť měla pocit, že pokud ještě jednou uslyší o tom, jak krásné jsou Deanovy oči, asi bude muset svoji nejlepší kamarádku zaškrtit.
V pondělí ráno dorazila do Belgravského domu jako první. Nalila si šálek čaje, s výtiskem Denního věštce se ve společenské místnosti usadila do svého oblíbeného křesílka a horlivě pročítala sloupek s nabídkami zaměstnání. Dostala už pozvání na pohovor na místo lektvaristy u svatého Munga, ale nebyla úplně přesvědčená o tom, že tahle práce je přesně to, co hledá. Dva dny předtím byla na obědě s Ginny a dozvěděla se, že by se možná dalo sehnat nějaké vhodné místo na oddělení záhad. Což bylo dozajista mnohem lákavější než příprava dávek Životobudiče u svatého Munga.
Právě dočetla článek o návrhu na restrukturalizaci azkabanské věznice, když dorazil Draco s oním vysokým chlapcem ze Zmijozelu, na jehož jméno si dosud nedokázala vzpomenout. Bylo to poprvé, co tohoto pro ni dosud bezejmenného mladíka spatřila ve společenské místnosti; obyčejně vždy zmizel hned po skončení kurzů a minulý týden dokonce na některé z nich nepřišel vůbec. Měl středně hnědé vlasy ostříhané do běžného polodlouhého účesu, měřil dobře přes šest stop a byl velmi hubený, s bledým obličejem, propadlými tvářemi a tmavýma zamyšlenýma očima. Právě zaslechla zvuk jeho hlasu, když si jí Draco všiml, zašklebil se na ni, došel k ní a naklonil se přes opěrku jejího křesílka.
"Jak se máš dnes ráno, světlo mého života?" protáhl ospale.
"Velmi dobře, děkuji," uchechtla se Hermiona. "Tebe prostě nemůžu brát vážně, Draco."
"Ani bys neměla," odvětil. "A měj to, prosím, stále na paměti," dodal tajemně.
"Co to má pro všechno na světě znamenat?" svraštila čelo.
"Však uvidíš," ušklíbl se Draco potutelně. "Jen doufám, že na mě nebudeš naštvaná."
"Co máš za lubem?" svraštila čelo ještě o něco víc. "Proč bych měla mít nějaký důvod být na tebe naštvaná?"
"Vše bude vyjeveno dnešního odpoledne. Chci jen popostrčit věci trochu kupředu; začíná to tu být příšerně otravné. Čímž myslím… je to náš čtvrtý týden a zatím nedošlo k jediné nabídce k sňatku," řekl a potřásl hlavou.
Hermiona stiskla rty, šťastná, že o Nevillově návrhu nikomu neřekla.
"A co s tím máš v úmyslu udělat?"
"Trpělivost, Grangerová," poklepal si Draco na nos, "vše se vyjasní. Jen mi slib, že o tom pak všem povíš. Jenom tak totiž můj drobný žertík dojde svého účelu."
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Ty jsi tak neskutečně zlomyslnej mizera." Na chvilku ztichla a zamávala na Hannah, Susan a Katie, které právě vstoupily do místnosti. "Draco," zeptala se ho pak šeptem, "kdo je ten kluk, co s tebou dnes přišel? Vím, že s námi byl v Bradavicích, ale nemůžu si vybavit, jak se jmenuje."
"Měl jsem za to, že ty víš všechno, Grangerová!" zdvihl Draco překvapeně obočí. "Teo - byl s námi v ročníku."
Hermiona nemohla uvěřit tomu, že ho předtím nepoznala.
"Teo? To jako myslíš Teodor Nott?"
Draco přikývl.
"Je to slušný kluk, opravdu. Jen trochu nesmělý, řekl bych."
Hermiona se po něm ohlédla na druhý konec místnosti.
"Vypadá jinak. Nepamatuji se, že by se mnou studoval na OVCE."
"To proto, že se po válce do Bradavic nevrátil; na OVCE se připravoval se soukromým učitelem. Naše mámy se přátelí, mám pocit, že zkoušky udělal fakt dobře - je zatraceně chytrý." Otočil se a chvíli Teodora pozoroval - mladík dosud osamoceně seděl ve vzdáleném koutě místnosti s nosem zabořeným do knihy. Draco se zakabonil a obrátil se zpět k Hermioně. "Co máme dneska za hodinu, Grangerová?" zeptal se.
"Rodinné právo," odvětila.
Draco složil tvář do dlaní.
"Ne!" zasténal předstíraje muka. "Já už tu nudu nesnesu!"
"Není to tak zlé," uchechtla se Hermiona. "A navíc - měla jsem za to, že jsi studoval kouzelnické právo?"
"Je to tak," přisvědčil, "čtyři dlouhé, bolestivé roky. Což je přesně ten důvod, proč už tu agonii nechci dál prodlužovat."
Hermiona se rozesmála a znovu pohlédla na Teodora Notta na opačném konci místnosti. Draco ji opustil a odešel prohodit pár slov s Pansy, mohla tedy Teodora nerušeně pozorovat skoro dvacet minut - ani jednou nezdvihl zrak od knihy. S pocitem zaujetí zamířila do třídy.
Neville však nebyl jediný ze skupiny, kdo si tu očividně k někomu vytvořil vztah. Mladičká Demelza Robinsová se neustále nacházela ve společnosti Denise Creeveyho - Hermiona za ně byla moc ráda - oba byli zdaleka nejmladší uchazeči a vypadalo to, že jim na sobě opravdu záleží. Větrná smršť vzájemných milostných citů zasáhla nicméně pouze jeden pár: Padmu a Deana. A i přes své počáteční pochybnosti musela Hermiona připustit, že je z nich dobrá dvojka. Nemohla by to ani pořádně vysvětlit - ale ti dva si prostě sedli. Vypadali spolu dobře, měli toho hodně společného a navíc byli oba zatraceně dobří v pečení koláčů. Ve společenské místnosti se otevřeně drželi za ruce a všichni očekávali, že co nevidět oznámí svoje zasnoubení. Hermiona si přála, aby už to konečně udělali, neboť měla pocit, že pokud ještě jednou uslyší o tom, jak krásné jsou Deanovy oči, asi bude muset svoji nejlepší kamarádku zaškrtit.
V pondělí ráno dorazila do Belgravského domu jako první. Nalila si šálek čaje, s výtiskem Denního věštce se ve společenské místnosti usadila do svého oblíbeného křesílka a horlivě pročítala sloupek s nabídkami zaměstnání. Dostala už pozvání na pohovor na místo lektvaristy u svatého Munga, ale nebyla úplně přesvědčená o tom, že tahle práce je přesně to, co hledá. Dva dny předtím byla na obědě s Ginny a dozvěděla se, že by se možná dalo sehnat nějaké vhodné místo na oddělení záhad. Což bylo dozajista mnohem lákavější než příprava dávek Životobudiče u svatého Munga.
Právě dočetla článek o návrhu na restrukturalizaci azkabanské věznice, když dorazil Draco s oním vysokým chlapcem ze Zmijozelu, na jehož jméno si dosud nedokázala vzpomenout. Bylo to poprvé, co tohoto pro ni dosud bezejmenného mladíka spatřila ve společenské místnosti; obyčejně vždy zmizel hned po skončení kurzů a minulý týden dokonce na některé z nich nepřišel vůbec. Měl středně hnědé vlasy ostříhané do běžného polodlouhého účesu, měřil dobře přes šest stop a byl velmi hubený, s bledým obličejem, propadlými tvářemi a tmavýma zamyšlenýma očima. Právě zaslechla zvuk jeho hlasu, když si jí Draco všiml, zašklebil se na ni, došel k ní a naklonil se přes opěrku jejího křesílka.
"Jak se máš dnes ráno, světlo mého života?" protáhl ospale.
"Velmi dobře, děkuji," uchechtla se Hermiona. "Tebe prostě nemůžu brát vážně, Draco."
"Ani bys neměla," odvětil. "A měj to, prosím, stále na paměti," dodal tajemně.
"Co to má pro všechno na světě znamenat?" svraštila čelo.
"Však uvidíš," ušklíbl se Draco potutelně. "Jen doufám, že na mě nebudeš naštvaná."
"Co máš za lubem?" svraštila čelo ještě o něco víc. "Proč bych měla mít nějaký důvod být na tebe naštvaná?"
"Vše bude vyjeveno dnešního odpoledne. Chci jen popostrčit věci trochu kupředu; začíná to tu být příšerně otravné. Čímž myslím… je to náš čtvrtý týden a zatím nedošlo k jediné nabídce k sňatku," řekl a potřásl hlavou.
Hermiona stiskla rty, šťastná, že o Nevillově návrhu nikomu neřekla.
"A co s tím máš v úmyslu udělat?"
"Trpělivost, Grangerová," poklepal si Draco na nos, "vše se vyjasní. Jen mi slib, že o tom pak všem povíš. Jenom tak totiž můj drobný žertík dojde svého účelu."
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Ty jsi tak neskutečně zlomyslnej mizera." Na chvilku ztichla a zamávala na Hannah, Susan a Katie, které právě vstoupily do místnosti. "Draco," zeptala se ho pak šeptem, "kdo je ten kluk, co s tebou dnes přišel? Vím, že s námi byl v Bradavicích, ale nemůžu si vybavit, jak se jmenuje."
"Měl jsem za to, že ty víš všechno, Grangerová!" zdvihl Draco překvapeně obočí. "Teo - byl s námi v ročníku."
Hermiona nemohla uvěřit tomu, že ho předtím nepoznala.
"Teo? To jako myslíš Teodor Nott?"
Draco přikývl.
"Je to slušný kluk, opravdu. Jen trochu nesmělý, řekl bych."
Hermiona se po něm ohlédla na druhý konec místnosti.
"Vypadá jinak. Nepamatuji se, že by se mnou studoval na OVCE."
"To proto, že se po válce do Bradavic nevrátil; na OVCE se připravoval se soukromým učitelem. Naše mámy se přátelí, mám pocit, že zkoušky udělal fakt dobře - je zatraceně chytrý." Otočil se a chvíli Teodora pozoroval - mladík dosud osamoceně seděl ve vzdáleném koutě místnosti s nosem zabořeným do knihy. Draco se zakabonil a obrátil se zpět k Hermioně. "Co máme dneska za hodinu, Grangerová?" zeptal se.
"Rodinné právo," odvětila.
Draco složil tvář do dlaní.
"Ne!" zasténal předstíraje muka. "Já už tu nudu nesnesu!"
"Není to tak zlé," uchechtla se Hermiona. "A navíc - měla jsem za to, že jsi studoval kouzelnické právo?"
"Je to tak," přisvědčil, "čtyři dlouhé, bolestivé roky. Což je přesně ten důvod, proč už tu agonii nechci dál prodlužovat."
Hermiona se rozesmála a znovu pohlédla na Teodora Notta na opačném konci místnosti. Draco ji opustil a odešel prohodit pár slov s Pansy, mohla tedy Teodora nerušeně pozorovat skoro dvacet minut - ani jednou nezdvihl zrak od knihy. S pocitem zaujetí zamířila do třídy.
ssSss
Rodinné právo bylo skutečně přesně tak nudné, jak Draco předpověděl. Popravdě řečeno byly, s výjimkou předmanželské poradny, všechny jejich hodiny víceméně nezáživné a vyučovali je výstřední postarší čarodějky a kouzelníci. Hermiona záhy nabyla podezření, že kurzy jsou určené především k tomu, aby donutily uchazeče o manželství dát se víc dohromady, než k tomu, aby významnější měrou přispěly k jejich budoucímu manželství.
Ve čtyři odpoledne se s Padmou natáhly na trávníku v Belgravském parku a užívaly si zářící paprsky slunce. Byl dokonalý srpnový den, na obloze nebylo vidět ani mráčku a Hermiona pomalu začínala věřit tomu, že na světě existují daleko horší věci než strávit léto vyhlížením si manžela.
"Kam se poděl Dean?" zeptala se kamarádky. "Po skončení kurzu najednou zmizel."
"Šel nakupovat," odvětila Padma s cukajícími koutky úst.
Hermiona se posadila a zastínila si rukou oči proti slunci.
"Co tím myslíš - šel nakupovat? A proč se u toho culíš jako idiot?" otázala se, přičemž se sama začala pitomě uculovat.
Padma si rovněž sedla a dala si nohy křížem, zcela neschopná zbavit se širokého úsměvu na tváři.
"Odešel, aby koupil prsten," zašeptala.
Hermioniny oči se nadšeně rozšířily, načež Padmu bouřlivě objala a vyrazila radostný výkřik.
"Mám z tebe takovou radost!"
"Děkuji! Jsem naprosto u vytržení… on se mi tolik, tolik líbí," řinulo se ze šťastně se usmívajících Padminých úst. "Vážně z nás máš radost? Myslela jsem, že z něj možná nejsi zas tak nadšená."
Hermiona potřásla hlavou, pořád se usmívajíc od ucha k uchu.
"Připouštím, že první týden jsem tak trochu pochybovala. Bála jsem se, jestli se o něj náhodou nezajímáš jenom proto, že je to dobrý kamarád Seamuse a Parvati. Ale spletla jsem se; vy dva se k sobě vážně skvěle hodíte. Mám z tebe opravdu hroznou radost."
Znovu se objaly a Padma spokojeně vydechla.
"Říkala jsem mu, že netrvám na tom, aby podnikal celou tuhle prstýnkovou akci, jenže on na tom trval," vysvětlovala. "Chce mě požádat o ruku tak, jak to má být - na kolenou a tak dál. A pak, než učiní formální nabídku, chce ještě získat svolení od mých rodičů. Ve čtvrtek jdeme s našima na večeři, takže v pátek už by to mělo být oficiální."
"Skvělé," řekla Hermiona. "Mám takový dojem, že budete první šťastný pár ze třídy, pokud vás tedy Demelza s Denisem nepředběhnou."
"A co ty?" ptala se Padma. "Řekla bych, že se o tebe Michael Corner docela dost zajímá - doslova tě hltal očima!"
Hermiona se uchechtla.
"Už jsem si párkrát všimla, že na mě kouká, a byla bych raději, kdyby to nedělal - je mi to trapné." Zamračila se. "Je zjevné, že o mě jeví zájem, ale já nevím… prostě mě vůbec nepřitahuje."
Jejich rozhovor náhle umlkl, když spatřily, jak do parku vchází Katie Bellová. Naléhavě se rozhlížela kolem sebe, a když si jich všimla, zamávala na ně a rychle se vydala směrem k nim.
"Hermiono," vyrazila bez dechu, " profesor Snape tě chce vidět. Říkal, že to spěchá."
Hermiona zasténala a zdvihla se na nohy.
"Co jsem komu udělala, abych si tohle zasloužila?" zeptala se. "Schůzku máme naplánovanou až na zítra. Neříkal, o co jde?"
Katie zavrtěla hlavou a všechny tři se vydaly nazpět k Belgravskému domu. Když vešly, Katie a Padma zamířily do společenské místnosti se zašeptáním "hodně štěstí" a Hermiona vystoupala po schodech ke kanceláři styčného úředníka. S náhlou zvědavostí zaklepala na dveře a vešla do místnosti.
Severus Snape stál zády ke dveřím a hleděl oknem dolů na ulici.
"Chtěl jste mě vidět?" dotázala se, úmyslně vynechávajíc oslovení.
Otočil se, pohlédl na ni a krátce pokývl.
"Posaďte se, slečno Grangerová," řekl tiše a obrátil pozornost zpět k dění za oknem.
Hermiona se posadila a uvědomila si, jak moc nesnáší způsob, jakým Snape zahajuje každé jejich setkání - to protahované ticho, které ji mělo přimět cítit se nepohodlně tak, aby se on stal pánem situace ještě dřív, než zahájí rozhovor. K jejímu překvapení však přešel k podstatě věci s neočekávanou rychlostí.
"Byla jste si vědoma toho, že vám byla učiněna další nabídka, slečno Grangerová?" položil jí otázku, vraceje se ke svému místu.
Hermiona udiveně zdvihla obočí.
"Ne," zamumlala, pokoušejíc se statečně vstřebat šok, který pocítila. "To určitě ne."
Snape si hluboce povzdechl.
"Napadá vás důvod, proč se vaši nápadníci zdají být neschopní přistoupit na rozhovor o manželství s vámi dřív, než vás formálně požádají o ruku?"
"Tím naznačujete, že jsem nepřístupná?" zeptala se pobaveně. "Nebo že snad dokonce naháním hrůzu?"
"Nenaznačuji nic," řekl. "Jsem pouze zvědavý, proč jste dostala dvě nabídky k sňatku bez svého předchozího vědomí." A bez dalších okolků vytáhl ze složky ležící na jeho stole smlouvu. Posunul ji k ní a řekl: "Dnes časně odpoledne vám Draco Malfoy učinil nabídku k sňatku."
"To nemyslíte vážně?" zamumlala a natáhla se ztuhlými prsty pro pergamen.
"Shledáte, myslím, že já žertuji jen zřídka, slečno Grangerová." A pozorně ji sledoval, jak se chopila smlouvy a přejela očima první stranu. Její nefalšovaná nevíra byla naprosto zjevná.
Hermiona nedůvěřivě pročítala jména na pergamenu. Nejdřív Neville a teď Draco - nemohla to pochopit. Vzpomněla si nicméně na ranní rozhovor ve společenské místnosti s Dracem a najednou porozuměla.
Snape ji pozoroval, jak si návrh zamyšleně pročítá. Její rozpačitě svraštělé čelo se náhle vyjasnilo pochopením a následoval široký úsměv. K jeho značnému překvapení se začala smát.
"Připadá vám to směšné?" vyštěkl.
Ještě chvíli se smála.
"Ano," odvětila pak přerývavě, stále se smějíc. "Ono to totiž má být směšné. Je to žert."
"Proč by to měl být žert?" zavrčel a jeho ebenové oči se zlostně zablýskly.
Znovu se rozesmála.
"Draco jenom chtěl věci trochu popostrčit," vysvětlovala. "Víte, o Nevillově nabídce nikdo nic netuší a Draco měl za to, že už to tady není moc zábavné - tohle je očividně jeho pokus o žert."
"Tím chcete říct, že pan Malfoy úmyslně ztrácel můj čas, když sem přišel a trval na tom, že si vás chce vzít?"
Hermiona přikývla a znovu se rozesmála:
"Obávám se, že je to tak. Dnes ráno mi řekl, abych ho nebrala vážně. A tohle je zřejmě přesně to, co tím měl na mysli."
Snapeovy oči se podrážděně zúžily. Jedna věc byla muset snášet společnost únavných Nebelvírů; ale aby si z něj dělal blázny příslušník Zmijozelu, to byla věc docela jiná. U všech svatých, za tohle mladý Malfoy zaplatí.
"Musím se přiznat," promluvil s náhlou ledabylostí, rozhodnutý nedat najevo vztek, který cítil, "že jsem byl sám poněkud ohromený, když mi přednesl své záměry."
"Vskutku?" odsekla. "Možná by vás ohromilo ještě víc, kdybyste věděl, že jsme se s Dracem docela dost spřátelili."
"Přátelství je jedna věc, slečno Grangerová. Stát se členem Malfoyovy rodiny je však něco úplně jiného."
Hermionu při jeho slovech popadl takový záchvat vzteku, že na nepatrný okamžik uvažovala o tom přijmout Dracovu nabídku jen proto, aby tím Snapea naštvala. Namísto toho se však jen zhluboka nadechla, předklonila se a opřela se lokty o mahagonovou desku stolu.
"Proč mě tolik nenávidíte, profesore?" zeptala se klidně.
Zdvihl obočí.
"Nenávist je příliš silné slovo, slečno Grangerová. Nechovám k vám nenávist."
"Podle toho, co jsem slyšela," pokračovala s marnou snahou zamezit tomu, aby se jí třásl hlas, "jste se ke všem ostatním uchazečům, dokonce i k Nevillovi, choval zdvořile. Proč nemůže být stejná ohleduplnost rozšířena i na mě?"
"Nikdy jsem neměl v úmyslu chovat se k vám nezdvořile. Jistě jste si už za ty roky stačila všimnout, že jsem skrznaskrz nepříjemný člověk," zareagoval se svraštělým obočím.
"Nečekám, že budete příjemný, čekám jen, že se ke mně budete chovat stejně jako k ostatním uchazečům." Chvíli na něj zírala pokoušejíc se vyložit si nějak výraz jeho černých očí. "To mě tolik nenávidíte, protože jsem vám zachránila život?"
Snape ji několik vteřin pozoroval a pak se posadil zpět na židli.
"Došla jste snad k závěru, že nestojím o to žít? Nebo snad, že vás nesnáším, protože jsem vaším dlužníkem?"
"To mi řekněte vy," škubla Hermiona rameny.
"Mám se vám snad samou vděčností klanět k zemi?" pronesl pomalu.
Hermioniny oči se nesouhlasně zúžily.
"Chápu to tak, že mi vděčíte za život a to vědomí se vám protiví?"
"Chápejte to, jak je vám libo," prohlásil a propletl si prsty. Zrak mu padl zpět na složku na stole. "Odmítáte formálně nabídku pana Malfoye?"
"Ano," přisvědčila. "Mohu odejít?"
Překvapilo ho, že se snížila k tomu požádat ho o svolení.
"Můžete."
Vyrazila ke dveřím; těsně předtím, než vyšla z místnosti, však Snape opět promluvil:
"Předtím, než za sebou jako vždy prásknete dveřmi, slečno Grangerová, dovolil bych si požádat vás o laskavost. Mohla byste informovat pana Malfoye, že bych s ním rád okamžitě mluvil?"
Souhlasila a - aby ho namíchla - zavřela dveře jeho kanceláře tak jemně, jak jen to šlo.
Ve čtyři odpoledne se s Padmou natáhly na trávníku v Belgravském parku a užívaly si zářící paprsky slunce. Byl dokonalý srpnový den, na obloze nebylo vidět ani mráčku a Hermiona pomalu začínala věřit tomu, že na světě existují daleko horší věci než strávit léto vyhlížením si manžela.
"Kam se poděl Dean?" zeptala se kamarádky. "Po skončení kurzu najednou zmizel."
"Šel nakupovat," odvětila Padma s cukajícími koutky úst.
Hermiona se posadila a zastínila si rukou oči proti slunci.
"Co tím myslíš - šel nakupovat? A proč se u toho culíš jako idiot?" otázala se, přičemž se sama začala pitomě uculovat.
Padma si rovněž sedla a dala si nohy křížem, zcela neschopná zbavit se širokého úsměvu na tváři.
"Odešel, aby koupil prsten," zašeptala.
Hermioniny oči se nadšeně rozšířily, načež Padmu bouřlivě objala a vyrazila radostný výkřik.
"Mám z tebe takovou radost!"
"Děkuji! Jsem naprosto u vytržení… on se mi tolik, tolik líbí," řinulo se ze šťastně se usmívajících Padminých úst. "Vážně z nás máš radost? Myslela jsem, že z něj možná nejsi zas tak nadšená."
Hermiona potřásla hlavou, pořád se usmívajíc od ucha k uchu.
"Připouštím, že první týden jsem tak trochu pochybovala. Bála jsem se, jestli se o něj náhodou nezajímáš jenom proto, že je to dobrý kamarád Seamuse a Parvati. Ale spletla jsem se; vy dva se k sobě vážně skvěle hodíte. Mám z tebe opravdu hroznou radost."
Znovu se objaly a Padma spokojeně vydechla.
"Říkala jsem mu, že netrvám na tom, aby podnikal celou tuhle prstýnkovou akci, jenže on na tom trval," vysvětlovala. "Chce mě požádat o ruku tak, jak to má být - na kolenou a tak dál. A pak, než učiní formální nabídku, chce ještě získat svolení od mých rodičů. Ve čtvrtek jdeme s našima na večeři, takže v pátek už by to mělo být oficiální."
"Skvělé," řekla Hermiona. "Mám takový dojem, že budete první šťastný pár ze třídy, pokud vás tedy Demelza s Denisem nepředběhnou."
"A co ty?" ptala se Padma. "Řekla bych, že se o tebe Michael Corner docela dost zajímá - doslova tě hltal očima!"
Hermiona se uchechtla.
"Už jsem si párkrát všimla, že na mě kouká, a byla bych raději, kdyby to nedělal - je mi to trapné." Zamračila se. "Je zjevné, že o mě jeví zájem, ale já nevím… prostě mě vůbec nepřitahuje."
Jejich rozhovor náhle umlkl, když spatřily, jak do parku vchází Katie Bellová. Naléhavě se rozhlížela kolem sebe, a když si jich všimla, zamávala na ně a rychle se vydala směrem k nim.
"Hermiono," vyrazila bez dechu, " profesor Snape tě chce vidět. Říkal, že to spěchá."
Hermiona zasténala a zdvihla se na nohy.
"Co jsem komu udělala, abych si tohle zasloužila?" zeptala se. "Schůzku máme naplánovanou až na zítra. Neříkal, o co jde?"
Katie zavrtěla hlavou a všechny tři se vydaly nazpět k Belgravskému domu. Když vešly, Katie a Padma zamířily do společenské místnosti se zašeptáním "hodně štěstí" a Hermiona vystoupala po schodech ke kanceláři styčného úředníka. S náhlou zvědavostí zaklepala na dveře a vešla do místnosti.
Severus Snape stál zády ke dveřím a hleděl oknem dolů na ulici.
"Chtěl jste mě vidět?" dotázala se, úmyslně vynechávajíc oslovení.
Otočil se, pohlédl na ni a krátce pokývl.
"Posaďte se, slečno Grangerová," řekl tiše a obrátil pozornost zpět k dění za oknem.
Hermiona se posadila a uvědomila si, jak moc nesnáší způsob, jakým Snape zahajuje každé jejich setkání - to protahované ticho, které ji mělo přimět cítit se nepohodlně tak, aby se on stal pánem situace ještě dřív, než zahájí rozhovor. K jejímu překvapení však přešel k podstatě věci s neočekávanou rychlostí.
"Byla jste si vědoma toho, že vám byla učiněna další nabídka, slečno Grangerová?" položil jí otázku, vraceje se ke svému místu.
Hermiona udiveně zdvihla obočí.
"Ne," zamumlala, pokoušejíc se statečně vstřebat šok, který pocítila. "To určitě ne."
Snape si hluboce povzdechl.
"Napadá vás důvod, proč se vaši nápadníci zdají být neschopní přistoupit na rozhovor o manželství s vámi dřív, než vás formálně požádají o ruku?"
"Tím naznačujete, že jsem nepřístupná?" zeptala se pobaveně. "Nebo že snad dokonce naháním hrůzu?"
"Nenaznačuji nic," řekl. "Jsem pouze zvědavý, proč jste dostala dvě nabídky k sňatku bez svého předchozího vědomí." A bez dalších okolků vytáhl ze složky ležící na jeho stole smlouvu. Posunul ji k ní a řekl: "Dnes časně odpoledne vám Draco Malfoy učinil nabídku k sňatku."
"To nemyslíte vážně?" zamumlala a natáhla se ztuhlými prsty pro pergamen.
"Shledáte, myslím, že já žertuji jen zřídka, slečno Grangerová." A pozorně ji sledoval, jak se chopila smlouvy a přejela očima první stranu. Její nefalšovaná nevíra byla naprosto zjevná.
Hermiona nedůvěřivě pročítala jména na pergamenu. Nejdřív Neville a teď Draco - nemohla to pochopit. Vzpomněla si nicméně na ranní rozhovor ve společenské místnosti s Dracem a najednou porozuměla.
Snape ji pozoroval, jak si návrh zamyšleně pročítá. Její rozpačitě svraštělé čelo se náhle vyjasnilo pochopením a následoval široký úsměv. K jeho značnému překvapení se začala smát.
"Připadá vám to směšné?" vyštěkl.
Ještě chvíli se smála.
"Ano," odvětila pak přerývavě, stále se smějíc. "Ono to totiž má být směšné. Je to žert."
"Proč by to měl být žert?" zavrčel a jeho ebenové oči se zlostně zablýskly.
Znovu se rozesmála.
"Draco jenom chtěl věci trochu popostrčit," vysvětlovala. "Víte, o Nevillově nabídce nikdo nic netuší a Draco měl za to, že už to tady není moc zábavné - tohle je očividně jeho pokus o žert."
"Tím chcete říct, že pan Malfoy úmyslně ztrácel můj čas, když sem přišel a trval na tom, že si vás chce vzít?"
Hermiona přikývla a znovu se rozesmála:
"Obávám se, že je to tak. Dnes ráno mi řekl, abych ho nebrala vážně. A tohle je zřejmě přesně to, co tím měl na mysli."
Snapeovy oči se podrážděně zúžily. Jedna věc byla muset snášet společnost únavných Nebelvírů; ale aby si z něj dělal blázny příslušník Zmijozelu, to byla věc docela jiná. U všech svatých, za tohle mladý Malfoy zaplatí.
"Musím se přiznat," promluvil s náhlou ledabylostí, rozhodnutý nedat najevo vztek, který cítil, "že jsem byl sám poněkud ohromený, když mi přednesl své záměry."
"Vskutku?" odsekla. "Možná by vás ohromilo ještě víc, kdybyste věděl, že jsme se s Dracem docela dost spřátelili."
"Přátelství je jedna věc, slečno Grangerová. Stát se členem Malfoyovy rodiny je však něco úplně jiného."
Hermionu při jeho slovech popadl takový záchvat vzteku, že na nepatrný okamžik uvažovala o tom přijmout Dracovu nabídku jen proto, aby tím Snapea naštvala. Namísto toho se však jen zhluboka nadechla, předklonila se a opřela se lokty o mahagonovou desku stolu.
"Proč mě tolik nenávidíte, profesore?" zeptala se klidně.
Zdvihl obočí.
"Nenávist je příliš silné slovo, slečno Grangerová. Nechovám k vám nenávist."
"Podle toho, co jsem slyšela," pokračovala s marnou snahou zamezit tomu, aby se jí třásl hlas, "jste se ke všem ostatním uchazečům, dokonce i k Nevillovi, choval zdvořile. Proč nemůže být stejná ohleduplnost rozšířena i na mě?"
"Nikdy jsem neměl v úmyslu chovat se k vám nezdvořile. Jistě jste si už za ty roky stačila všimnout, že jsem skrznaskrz nepříjemný člověk," zareagoval se svraštělým obočím.
"Nečekám, že budete příjemný, čekám jen, že se ke mně budete chovat stejně jako k ostatním uchazečům." Chvíli na něj zírala pokoušejíc se vyložit si nějak výraz jeho černých očí. "To mě tolik nenávidíte, protože jsem vám zachránila život?"
Snape ji několik vteřin pozoroval a pak se posadil zpět na židli.
"Došla jste snad k závěru, že nestojím o to žít? Nebo snad, že vás nesnáším, protože jsem vaším dlužníkem?"
"To mi řekněte vy," škubla Hermiona rameny.
"Mám se vám snad samou vděčností klanět k zemi?" pronesl pomalu.
Hermioniny oči se nesouhlasně zúžily.
"Chápu to tak, že mi vděčíte za život a to vědomí se vám protiví?"
"Chápejte to, jak je vám libo," prohlásil a propletl si prsty. Zrak mu padl zpět na složku na stole. "Odmítáte formálně nabídku pana Malfoye?"
"Ano," přisvědčila. "Mohu odejít?"
Překvapilo ho, že se snížila k tomu požádat ho o svolení.
"Můžete."
Vyrazila ke dveřím; těsně předtím, než vyšla z místnosti, však Snape opět promluvil:
"Předtím, než za sebou jako vždy prásknete dveřmi, slečno Grangerová, dovolil bych si požádat vás o laskavost. Mohla byste informovat pana Malfoye, že bych s ním rád okamžitě mluvil?"
Souhlasila a - aby ho namíchla - zavřela dveře jeho kanceláře tak jemně, jak jen to šlo.
ssSss
Poznámka překladatelky:
Edna St. Vincent Millay byla první ženou, která dostala Pulitzerovu cenu za poezii. The buck in the snow patří do stejnojmenné sbírky básní vydané roku 1928 a verše si v angličtině můžete přečíst v odkazu na originál textu 4. kapitoly. Nenašla jsem zmínku o tom, že by tuto báseň někdo přeložil do češtiny, a tak vám tentokrát ke svému obvyklému pokusu o překlad nemohu nabídnout žádnou lepší alternativu:-)
Edna St. Vincent Millay byla první ženou, která dostala Pulitzerovu cenu za poezii. The buck in the snow patří do stejnojmenné sbírky básní vydané roku 1928 a verše si v angličtině můžete přečíst v odkazu na originál textu 4. kapitoly. Nenašla jsem zmínku o tom, že by tuto báseň někdo přeložil do češtiny, a tak vám tentokrát ke svému obvyklému pokusu o překlad nemohu nabídnout žádnou lepší alternativu:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat