Trocha čtení na víkend - tentokrát i s malou novinářskou vsuvkou:-)Kapitola šestá: Vyjevovací lektvar (3. část)
Na oběd do Velké síně dorazila Nathalie až kolem druhé hodiny. Většina studentů už v té době měla odpolední vyučování, a tak bylo u kolejních stolů celkem pusto a u učitelského stolu se pozdravila pouze se zahloubanou madame Pomfreyovou popíjející čaj a s profesorkou Sinistrou, která dojídala brusinkový koláč a s hlavou zabořenou do mapky hvězdné oblohy se připravovala na večerní hodinu astronomie.
Nathalie ospale žvýkala hovězí na houbách a s pohledem upřeným na strop Velké síně, po němž se honily nadýchané obláčky, se nechala unášet vzpomínkami na studia v Krásnohůlkách.
Tamní akademie nebyla rozdělená na čtyři koleje, jako tomu bylo zde, ale pouze na dvě - chlapeckou a dívčí. Z Dějin bradavické školy vyrozuměla, že do zdejších kolejí jsou žáci vybíráni podle svého charakteru a schopností. Krásnohůlské vedení školy bylo naopak přesvědčené o zásadní odlišnosti mužské a ženské kouzelnické duše, které tím pádem vyžadují zvláštní přístup, a tak se krásnohůlští studenti a studentky potkávali jen na některých hodinách, jež podle názoru učitelů odlišný přístup nevyžadovaly, dále při volnočasových aktivitách a rovněž právě v jídelně při společných snídaních, obědech a večeřích.
Nathalii, která na přání svého otce navštěvovala mudlovskou základní školu, a byla tudíž zvyklá být stále pohromadě s chlapci i dívkami, takové rozdělení sice připadalo poněkud úzkoprsé, ale až po včerejším setkání s rozpustilými dvojčaty Weasleyovými jí začínalo docházet, o kolik legrace se studiem v Krásnohůlkách připravila. Vzpomněla si na zářivě růžovou srst Filchovy kočky a málem se znovu rozesmála nahlas.
Ovládej se, napomenula se hned v duchu a opatrně se rozhlédla, jestli ji někdo nepozoruje, u učitelského stolu však mezitím zůstala sedět osamoceně. Všimla si složených novin na místě, kde sedávala profesorka Vektorová, natáhla se pro ně, uhladila pomačkaný papír a zvědavě přelétla očima tučně vytištěné nadpisy - bylo to ranní vydání Denního věštce a Nathalie udiveně zamžikala, když spatřila fotografii na titulní straně - ty dva muže si přece dobře pamatovala!
Majitelé trezorů v Gringottovic bance narychlo odnášejí podezřelé předměty před plánovanou kontrolou Ministerstva kouzel, hlásal popisek pod fotografií - obrázek zachycoval několik kouzelníků vycházejících ze dveří bělostné lehce pokřivené budovy - obezřetně se rozhlíželi kolem sebe, hábity měli na různých místech nepravidelně vyboulené, jako by pod nimi něco schovávali, a hned jak sestoupili ze schodů před vchodem, přemisťovali se neznámo kam. Fotografie, připomínající spíš krátké mudlovské video, se opět začala odvíjet od začátku a Nathalie se mohla přesvědčit, že ji oči neklamou - v čele kouzelníků odcházejících z banky byli oni dva čarodějové, kteří ji předběhli, když si minulý týden přišla vyměnit peníze.
Lucius Malfoy a Justus Tavory, vybavila se jí překvapivě rychle jména obou mužů. Ten jeden chtěl okamžitě do svého trezoru a ten druhý měl něco společného s Azkabanem, vzpomínala na podivné setkání z předchozího čtvrtka a začetla se do celého článku:
Nečekaná kontrola Ministerstva kouzel! Opravdu nečekaná?
Být majitelem podezřelých předmětů, jež mohou mít co do činění s černou magií, je v dnešní době čím dál tím obtížnější. Po namátkových kontrolách v bytech a domech kouzelníků podezřelých z provozování černé magie (a nikoho zřejmě nepřekvapí, že jsou mezi nimi hlavně ti, kteří dřív údajně sympatizovali s Tím-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, ačkoli jim vina nebyla nikdy prokázána) se ministerští úředníci zaměřili i na bankovní trezory, a to včetně trezorů několika význačných kouzelnických rodin.
"Domovní prohlídky postupně ztrácely na účinnosti," sdělila nám vedoucí oddělení prosazování kouzelnického práva Amélie Bonesová, "všichni o nich věděli a my jsme si byli vědomi toho, že pokud už někdo doma nějaké zakázané předměty přechovával, určitě je včas uschoval u Gringottových. Proto jsme se minulý týden rozhodli zkontrolovat i několik soukromých bankovních trezorů."
Neměl by však obsah trezorů podléhat bankovnímu tajemství?
"Jsme poctivá bankovní instituce, která si váží svých klientů a dělá vše, aby ochránila jejich soukromé zájmy, zejména tedy ty majetkové," uvádí k tomu jeden ze skřetů od Gringottových, který nechtěl být jmenován, "ale podobným požadavkům ze strany ministerstva podle zákona samozřejmě musíme vyhovět, i když nás nikterak netěší..."
A jaké jsou výsledky ministerské kontroly v bance?
"Provedli jsme kontrolu šestnácti vybraných trezorů a zabavili v nich zhruba padesát podezřelých předmětů," odpovídá Bonesová, "s majiteli trezorů bude v nejbližší době zahájeno příslušné řízení."
Velký úspěch nového ministra kouzel, mohlo by se zdát, ale je tomu skutečně tak? Od jistého dobře informovaného zdroje totiž naše redakce získala již ve čtvrtek - tedy den před plánovanou kontrolou - zprávu, že záměr oddělení Amélie Bonesové nezůstal všem zcela utajen.
Vydali jsme se hned na místo a zachytili tuto skupinku kouzelníků zjevně vynášejících z banky předměty, které možná celé roky bez povšimnutí odpočívaly v bankovních trezorech. Bez výjimky všichni nám odmítli k této podivné shodě okolností cokoli bližšího sdělit.
Je snad možné, že informace o plánovaných prohlídkách z ministerstva skutečně unikla? Na to jsme se zeptali samotného ministra Popletala.
"Pokud je mi známo, vědělo o chystané kontrole pouze několik spolehlivých lidí z oddělení paní Bonesové," tvrdí Popletal, "a chtěl bych zdůraznit, že celá akce byla perfektně naplánována a provedena. Podařilo se nám zachytit značné množství podezřelých předmětů a díky skvělé práci mého ministerstva se nyní všichni můžeme cítit zas o něco bezpečněji."
Výborně řečeno, pane ministře. Nezbývá nám, než doufat, že námi vyfotografovaná skupinka kouzelníků odnášela z banky jen objemnou hotovost na blížící se Vánoce...
Nathalie se zdviženým obočím dočetla nečekaně jedovatý článek a znovu se pozorně zadívala na fotografii.
Skutečně mohl Malfoy s Tavorym od někoho vědět o chystané prohlídce bankovních trezorů, takže odtud včas odnesli vše, co by je mohlo usvědčit z nějakých nekalých aktivit? Pokoušela se rozeznat, jakou věc z banky vlastně vynášejí, ale ať už to bylo cokoli, nesli to obratně schované mezi sebou - pouze na chvíli zahlédla kus černé látky, jež předmět zakrývala. Bylo víc než zřejmé, že nemají nejmenší zájem na tom, aby tu věc kdokoli poznal. Rozhodně to však bylo příliš velké na váček hotovosti na vánoční nákupy, což bylo podle sarkastického vyznění celého článku evidentně jasné i onomu novináři z Denního věštce.
Nathalie zamyšleně dojedla brusinkový koláč a s novinami v ruce se vrátila do svého pokoje. Snažila se upamatovat na každé slovo, které tehdy v bance zaslechla, musela si nicméně přiznat, že pánové Malfoy a Tavory jí připadali všechno, jenom ne vyděšení z nějaké nadcházející kontroly. I když je otázkou, jestli by to na sobě dali znát.
S pokrčením ramen hodila noviny do zásuvky u stolu, pootevřela okno, vpustila dovnitř trochu čerstvého podzimního vzduchu a znovu se pustila do krájení kýchavého bambusu. Měla ve zvyku si při práci potichu pobrukovat šansony Edith Piaf, které si často pouštěly s Claudine při zasněných debatách nad sklenicí vína o hledání pravé životní lásky, a musela se sama sobě smát poté, co si uvědomila, že už nejmíň popáté neuměle hvízdá melodii refrénu Života na růžovo a před očima se jí míhají vzpomínky na Filchovu kočku.
Pracovala asi půl hodiny, když na chodbě za svými dveřmi zaslechla rychlé kroky, v příštím okamžiku kdosi netrpělivě zaklepal, a aniž by čekal na vyzvání, prudce vpadl dovnitř.
Ohlédla se a překvapeně hleděla na Freda a George Weasleyovy, kteří za sebou s přehnanou pečlivostí zavírali dveře a pak se o ně vyčerpaně opřeli - vypadali, jako by právě vyběhli do desátého patra s horským trollem v zádech. Což od pravdy nebylo zas až tak daleko, jak se již záhy mělo ukázat.
"Ahoj, Nathalie, můžem se tady na chvíli schovat?" vyhrkl Fred.
Během včerejšího veselého rozhovoru o srsti paní Norrisové sice mezi ní a dvojčaty padly lecjaké zábrany, ale přece jenom...
"Jak jste mě tu našli?" zkřivila čelo podezřívavě. "Nepamatuji se, že bych vám říkala, kde mám pokoj."
"Ehm...no, víš... my máme svoje tajné metody," pravil George neurčitě.
"A to má být jako co?" Nathaliino obočí vyletělo vzhůru.
"No tak si vyber," povzdychl si Fred zvesela, "buď ti můžeme lhát a říct, že jsme se na to, kde bydlíš, zeptali Hagrida, anebo to raději nechtěj vědět. Je to totiž tajný. Hodně tajný."
"No tak jo," mávla odevzdaně rukou, "nechte si to vaše tajemství pro sebe. Raději mi řekněte, před kým vás mám schovat."
"Před Filchem," zahlásili jednohlasně.
"U všech druidů, on už zjistil, že jste mu obarvili tu kočku?"
"Ale ne, to není kvůli tomu," vysvětloval Fred, "madame Pomfreyová mu ji navíc včera hned zas odbarvila. Škoda, příště budeme muset vymyslet něco trvanlivějšího..."
"Načapal nás v zakázané chodbě - té, co ji tady máš skoro za rohem," přerušil ho George.
"Aha, už vím, včera jsem tam omylem zabloudila, když jsem hledala svůj pokoj, a taky mě tam chytil. Co jste tam ale dělali vy?"
"Co asi?" uculovali se oba. "Chtěli jsme se mrknout, proč je zakázaná."
Žádné komentáře:
Okomentovat