Díky všem, kdo máte ještě trpělivost a chodíte sem i přesto, že Odmítnutí už je v originálu opět dostupné na fanfiction.net, a to již kompletně. Autorka povídku poupravila a co do počtu slov ji asi o šestinu zkrátila, po 22 již přeložených kapitolách jsem se nicméně aspoň prozatím rozhodla zůstat u překládání původní verze, se kterou už jsem se tak nějak sžila. Dnes přidávám hned dvě části najednou, neboť dělit následující scénu by vážně nešlo;-) Srovnávat se současným zněním originálu můžete zde, kde je k přečtení i anglické znění úvodní básně may I feel said he amerického básníka, malíře a dramatika Edwarda Estlina Cummingse (1894 - 1962) původně zveřejněná ve sbírce básní No Thanks z roku 1935.23. Tam kde jsi
smím tě laskat řekl jí
(budu vřískat ona dí
trochu jen řekl jí)
to je sen ona dí
(smím tě více mít řekl jí
co však budeš chtít ona dí
hodně řekl jí)
proč ne ona dí
(jdeme na věc řekl jí
ne tak dalece ona dí
co je dalece řekl jí
tam kde jsi přec ona dí)
smím tam zůstat řekl jí
(jak bys to rád ona dí
takhle nejspíš řekl jí
když políbíš ona dí
smím se hýbat řekl jí
lásku mi dát ona dí)
jak to vidíš řekl jí
(ty mě ničíš ona dí
tak to v žití chodí řekl jí
ale co s tvou chotí ona dí
teď řekl jí)
jeď ona dí
(kousek ráje řekl jí
nepřestávej ona dí
ach ty má řekl jí)
teď zpomal ona dí
(budeš jižžž?řekl jí
ach to víššš ona dí)
ty jsi boží!řekl jí
(tys Můj muži ona dí)
E. E. Cummings, smím tě laskat řekl jí
ssSss
Hermiona nechala Severuse, aby ji odvedl ze suterénu po schodech nahoru, a její mysl zastírala blažená prázdnota omezená na pouhé vnímání opojné blízkosti muže, po kterém tak dlouho toužila. Jeho teplá ruka svírala její dlaň, a když procházeli kolem dveří jeho pracovny, na okamžik zavřela oči přemožená vědomím, že ji nejspíš dělí jen několik minut od chvíle, kdy bude moci nechat rozběhnout svoje ruce po jeho nahé hrudi tak, jak to již tolikrát udělala ve svých představách.
Zavedl ji o dvě patra výše, a jakmile si Hermiona povšimla, že zřejmě došli do podlaží, kde se nacházejí ložnice, zarazila se na místě.
"Severusi, a co Kordélie?" zašeptala a neklidně se rozhlédla kolem, jako kdyby se na ně měla její tchýně každým okamžikem odněkud vyřítit.
"Je v zahraničí," odvětil stručně obraceje se k ní tváří.
"Myslela jsem, že obvykle cestuje jen o víkendech."
"Rozhodla se, že stráví týden ve Francii," pronesl a vypadal lehce pobaveně. "Vážně se domníváš, že bych byl tak netaktní a vzal tě do svojí postele, zatímco moje žena by dole popíjela kávu se svými přáteli?"
Nervózně se usmála stále odmítajíc uvěřit tomu, že ji doopravdy bere do svojí postele.
"To asi ne."
Natáhl ruku ke kulaté klice dveří za sebou, otevřel je a ustoupil do strany, aby mohla vejít do pokoje jako první. Bedlivě se na ni díval, jak si prohlíží nové prostředí, tiše za sebou dveře zavřel a opřel se o ně zády. Pozoroval její obličej, který se otočil k veliké posteli s nebesy a vzdušnými bělostnými závěsy, jež byly elegantně uvázané v každém rohu. Její pohled se přenesl k toaletnímu stolku a on si povšiml, že Hermiona pátrá po něčem, po čemkoli, co by jí napovědělo, zda v tomto pokoji pravidelně pobývá žena.
"Tato ložnice je moje a jenom moje, Hermiono; Kordélie má ložnici a šatnu jinde," vysvětloval poklidně, vědom si směru jejího uvažování.
Obrátila se k němu čelem a v jejích rysech se zračil ten dobře známý zvědavý výraz.
"Vy nemáte společnou postel?" zeptala se.
"Tobě to připadá překvapující?" nadzdvihl obočí. "Opravdu si myslíš, že bych sdílel lože s milenkou jiného muže?"
Hermiona se zatvářila nejistě.
"Ale já měla za to, že manželství musejí být naplněna, aby byla podle Manželského zákona považovaná za právoplatně uzavřená."
"To také musejí," prohlásil už poněkud netrpělivě. "Tento sňatek byl naplněn již před mnoha a mnoha lety. Nemyslím si, že by to pro někoho z nás dvou byla obzvlášť příjemná zkušenost, každopádně už jsme ji poté nikdy neopakovali. Bez toho, že bychom zmiňovali Everarda Munroea nebo jakoukoli jinou budoucí milostnou známost, kterou by mohl někdo z nás dvou mít, dohodli jsme se, že uzavíráme sňatek z rozumu a že nám bude lépe v oddělených ložnicích."
"Ale... to jste...," zajíkla se Hermiona.
"Hermiono," obrátil oči v sloup, "byla bys tak hodná a posadila se, abych tě mohl zahrnout intimními detaily?" otázal se podrážděně a mávl rukou ke stoličce před toaletním stolkem. "Ujišťuji tě, že Kordélie se mnou v posteli nespí. Popravdě, pokud je mi známo, do tohoto pokoje dokonce od té doby, kdy se stal mojí ložnicí, ani nikdy nevstoupila."
Hermiona si povzdychla a na chvilku zavřela oči naštvaná sama na sebe, že se opět poddala té svojí neukojitelné potřebě na všechno se vyptávat. Překonala vzdálenost mezi nimi a položila dlaně na látku oděvu na jeho hrudi, dobře si vědoma toho, že se kvůli jejímu špatně načasovanému vyslýchání vrátila jeho nejistota.
"Omlouvám se, Severusi. Přece mě už znáš dost dobře na to, abys věděl, že dokážu udržet pusu zavřenou jen s největšími obtížemi."
"Ano, toho jsem si již povšiml," zavrčel. "Možná bych měl sepsat návrh smlouvy, podle které bys musela držet mimo laboratoř ten svůj rozčilující jazyk za zuby."
Zářivě se na něj usmála.
"To bys možná měl," zašeptala a její zrak padl na dlouhou řadu knoflíků na jeho šatech.
Ve chvíli, kdy se na něj usmála, cítil, jak jeho vztek odplouvá, a se spokojeným pousmáním sledoval, jak zdvihla ruce k límci jeho kabátce. I přes okolnosti její uvolněné spony do vlasů to byl on, kdo toho rána započal s jejich důvěrnostmi, takže byl pro danou chvíli plně srozuměn s tím, aby nyní převzala iniciativu ona.
"Pokud se v tomto domě cítíš nepohodlně, nemusíme tu zůstávat," zamumlal, když obratně rozepnula první knoflíky u jeho krku.
Vzhlédla vzhůru k němu, zatímco její prsty stále pracovaly na knoflících.
"Velice ráda bych tady zůstala," odvětila. "Nemohu si vybavit jediné místo, kde bych teď byla raději, a to včetně knihoven, knihkupectví a laboratoří, a to je co říct..."
"Hermiono," šeptl a položil jí prst na rty, "už zase blábolíš."
"Odjakživa mluvím, když jsem nervózní," opáčila a uvolnila mu knoflíky v pase.
"Dobrá, tak tě tedy pojďme zkusit umlčet," protáhl lenivě, jemně zdvihl její bradu a sklonil rty k jejím.
Zasténala do jeho úst s rukama stále zaměstnanýma jeho nekončícími knoflíky. Byla rozhodnutá vychutnat si pohled na něj, zatímco ona sama bude stále oblečená; věděla totiž, že jakmile začne on hladit její nahou kůži, bude naprosto ztracená ve svých pocitech a nebude schopná si ho prohlédnout tak, jak po tom toužila.
Pomalu ji líbal, těšil se z tepla jejích rtů a měl požitek z toho, jak její dech prudce zrychluje.
Odtáhla se od něj, jakmile konečně rozepnula poslední knoflík a stáhla mu kabátec z ramen. Spadl mu už podruhé onoho dne odhozený a zapomenutý k nohám a ona přesunula pozornost k Severusově bílé lněné košili.
"Ty máš víc knoflíků než Madam Malkinová," zavrčela.
Nechal ji pokračovat v úsilí, zdvihl ruku k jejímu obličeji, položil dlaň na její tvář, zlehka přejížděl prsty po její kůži a vychutnával si pohled na její soustředěním pokrčené obočí, když mu začala vytahovat lem košile z kalhot.
Příjemně překvapená tím, že ji dosud nezarazil, rozepnula mu košili a stáhla mu ji z ramen. Spustil ruku z jejího obličeje, rychle uvolnil knoflíky manžet a nechal košili, aby se připojila na koberci k jeho kabátci.
Přitiskla dlaně na bledou kůži na jeho hrudi. Jeho pokožka byla natolik prostá působení slunečních paprsků, až bělostí téměř zářila a kontrastovalo s ní jen pár černých chloupků mezi jeho prsními svaly a linie ochlupení na jeho podbřišku, která mizela za okrajem jeho kalhot. Nechala ruce rozběhnout nahoru po jeho hrudníku a přes ramena a žíznivě se vpíjela pohledem do každého detailu jeho obnaženého těla: nebyl nijak zvlášť svalnatý, jeho svaly však nebyly ani povolené. Odjakživa tušila, že je rozložitý, a jeho ramena zůstávala silná a široká i nyní bez hojných vrstev oblečení, ale jinak byl neuvěřitelně štíhlý.
Dovolil jí ještě několik vteřin zkoumat rukama a očima jeho nahý hrudník a nadmíru fascinovaně přitom sledoval, jak špičkami prstů vykresluje na jeho pokožce imaginární křivky. Náhle ho přemohla touha pocítit její kůži na své, popadl lem jejího bavlněného trička a vyhrnul jí ho do úrovně prsou, načež ona poslušně zdvihla paže a nechala ho, aby jí tričko stáhl přes hlavu a bezstarostně ho odhodil kamsi napravo. Vzal ji za lokty a přitiskl ji pevně k sobě, její ňadra uvězněná v krajce ke svojí nahé kůži. Položil jí ruku zezadu na krk, znovu ji políbil a tlačil ji pozpátku k posteli, zastavil se však dřív, než došli k jejímu okraji.
Odstoupil od ní a ona při té náhlé ztrátě kontaktu tiše zaprotestovala.
"Trpělivost," pokynul jí. "Už jsme to jednou uspěchali a tuto chybu nemám v úmyslu opakovat."
Hltal očima její z poloviny obnažené tělo, její ňadra oděná v černé krajkové podprsence a jemnou křivku boků směřujících k pasu jejích džínsů. Natáhl se k ní, jediným prstem obkreslil linii její klíční kosti, poté ji obešel tak, že stál přímo za ní, prstem sledoval křivku jejího ramene a lopatky a nakonec se zarazil v kříži jejích zad, když si znovu vybavil, jak vypadala v oněch šatech s výstřihem na zádech. Vzal ji rukama za boky a přitáhl si ji k sobě.
Opřela se o něj a hlava jí klesla dozadu na jeho rameno, prsty sevřela jeho stehna za sebou a přitiskla se těsněji k jeho tělu. Zdvihl pravou ruku a odhrnul jí kadeře na stranu, načež sklonil rty k jejímu krku a usmál se, neboť se jí najednou nedostávalo dechu a začala v dlaních mačkat látku jeho kalhot.
"Jsi velice krásná," zašeptal jí do ucha.
Ohromená jeho konstatováním otočila hlavu a podívala se na něj.
"I přes ty směšné vlasy?" otázala se, opakujíc stejná slova, která jí řekl toho rána.
Políbil ji na rameno a zdvihl levou ruku k jejím kadeřím zaplétaje prsty do pramenů stále ještě trochu vlhkých ze sprchy.
"Přídavná jména pojící se s tvými vlasy závisí do značné míry na okolnostech," pravil a jeho dech jí pohladil ucho, až se zachvěla. "Když jsi v laboratoři, jsou tvoje vlasy směšné; když jsi v ložnici, jsou skvostné."
"Severusi," šeptla s povzdechem a hlava jí znovu klesla dozadu na jeho rameno.
Žádné komentáře:
Okomentovat