Už není tak horko, tak jsem se pomalu vrhla na poslední část 29. kapitoly - opět po kouskách. Doufám, že si léto příjemně užíváte:-) (Aktualizace: úryvek dopřeložen 24.7.2015).ssSss
Trvalo to téměř hodinu, než se Severus, konečně spokojený, vynořil ze své pracovny s balíkem pergamenů v levé ruce. Ve shromažďování informací byl od času svého zasnoubení s Kordélií Millovou velmi puntičkářský; získal celou řadu dokumentů, které by mu mohly přinést výhodu, pokud by někdy začal uvažovat o rozvodu, a předchozích čtrnáct dní strávil tím, že z nich vytvářel složku, kterou hodlal předložit svojí manželce.
S listinami v ruce potichu otevřel dveře do ložnice s úmyslem doložit je Hermioně jako důkaz, že svůj závazek bere vážně. Avšak i v tlumeně se třepotajícím světle jediné svíčky, která v místnosti dosud hořela, poznal z pravidelného stoupání a klesání jejího hrudníku pod přikrývkou, že usnula. Přešel k posteli a s hlubokým povzdechem položil dokumenty na noční stolek; budou muset počkat až do rána.
Kradmými pohyby, aby ji nevzbudil, vklouzl pod deku, jemně ovinul paži kolem jejího pasu a pohodlně se uvelebil přitisknutý hrudníkem k ní. Nepohnula se dokonce ani ve chvíli, kdy jí na rameno vtiskl polibek. Zhasil svíčku a pak mnoho hodin jen tak ležel beze spánku a představoval si, jaká bude reakce jeho choti na jeho požadavky, než ho únava nakonec přece jen přemohla a on usnul.
ssSss
Následujícího rána se Severus probudil svěží a optimisticky naladěný. Už netrpěl těmi příšernými nočními můrami, které ho sužovaly tolik let, a přestože byl i nyní tak trochu nespavec, s Hermionou po boku spal vždycky dobře. Zatímco Hermiona dál spala, osprchoval se a oblékl. Častou sebou v noci házela a převracela se, přičemž ho lechtala na tváři svými kadeřemi, ale tentokrát se sotva pohnula, tak hluboký byl její spánek.
Když byl už úplně oblečený ve svojí tradiční černé barvě, přešel k posteli a klekl si vedle jejího spícího těla. Byla bledá, a přestože prospala bez přerušení téměř devět hodin, rýsovaly se pod jejíma zavřenýma očima tmavě modré kruhy. Předpokládal, že je vyčerpaná jak fyzicky, tak i duševně, ostatně měl podezření, že toho v posledních týdnech mnoho nenaspala, jelikož se nepochybně trápila tím, co ji čeká v následujících měsících. Zahlodal v něm pocit viny. Možná si měl vzít exostrasérum dřív a ušetřit ji těch zbytečných týdnů obav.
Rozhodl se, že se toho rána obejde bez Moeiny pomoci - domácí skřítka by bezpochyby donesla Lanceovi každé jejich slovo, kdyby se zúčastnila rozhovoru, který měl přijít. A tak sešel do kuchyně připravit snídani. Když prostřel na stůl, vrátil se do ložnice a znovu si klekl k Hermioně.
"Hermiono?" zašeptal a lehce zatřásl jejím ramenem.
Zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, na okamžik dezorientovaná.
"Dobré ráno," řekl Severus s pousmáním.
"Dobré ráno," odpověděla zívajíc. "Kolik je hodin?"
"Skoro deset. Udělal jsem něco k snídani. Přijdeš do kuchyně nebo ti to mám přinést sem?" A starostlivě si ji prohlížel, neboť byla stále neobvykle bledá.
"Přijdu dolů," prohlásila a posadila se. "Dej mi jen pár minut na to, abych se osprchovala a oblékla."
Položil hřbet ruky na její čelo.
"Není ti špatně? Ještě pořád vypadáš trochu unaveně."
"Cítím se dobře," zmohla se na chabý úsměv, "jsem jen utahaná. Už pár týdnů příliš dobře nespím."
Políbil ji na čelo, vstal a vydal se ke dveřím.
"Počkám na tebe dole. Musíme toho hodně probrat."
Když se nakonec objevila v kuchyni, s potěšením shledal, že už vypadá o něco lépe, ze snídaně si však sotva uždíbla.
"Musíš jíst, Hermiono," řekl mírným tónem.
"Nemůžu, jsem příliš nervózní," trvala na svém a odstrčila talíř od sebe. "Co se bude dít teď, Severusi?"
Předklonil se a opřel se lokty o stůl.
"Požádám Kordélii o rozvod."
Hermiona lehce vydechla.
"A je pravděpodobné, že bude souhlasit?"
"Jsem si téměř jistý, že ne hned teď, v únoru však bude do jejích padesátých narozenin zbývat jen šest měsíců, a tak bude možné, aby se rozvedla bez toho, že by opět začala spadat pod manželský zákon. Bude se moci svobodně provdat za Everarda, takže bude v jejím nejlepším zájmu, aby se se mnou rozvedla."
"A ty si nemyslíš, že odmítne jen tak, ze zlomyslnosti?" vypadala Hermiona pořád ustaraně.
"To je docela dobře možné," souhlasil Severus a pokrčil rameny, "ale za ta léta jsem si zajistil pár trumfů, s nimž si dokážu zjednat cestu ven." A přes stůl k ní posunul balík pergamenů.
"Co je to?" zajímala se přejíždějíc pohledem po dokumentech.
"Informace, které jsem v minulosti sesbíral; právní dokumenty upřesňující naše postavení v případě rozvodu; předmanželská smlouva, kterou jsme podepsali; a podrobnosti o mojí finanční situaci."
"Co bude s laboratoří, Severusi?" zalapala Hermiona po dechu. "A taky jsem se domnívala, že jsi použil na rozjetí podnikání peníze od Kordélie, nebo ne?"
"Ano, využil jsem finanční krytí z její strany, když jsem začínal podnikat, ale nyní vlastním více než dostatečné jmění na to, abych jí vyplatil vše, co jsem si zpočátku vypůjčil. Rozvod mě dozajista nevyjde lacino, ale díky Albusovi Brumbálovi mám prostředky, jež mi zajistí, že mi ho Kordélie, co se finanční stránky týče, nebude moci upřít."
"Co s tím má společného Albus Brumbál?" zamračila se Hermiona.
"Teléniový kotlík," vysvětlil Severus. "Odkázal mi ho. Tudíž jsem měl vlastní prostředky k tomu, abych mohl vyrábět některé extrémně vzácné lektvary, a mám mnoho zákazníků, kteří byli ochotni po celou dobu platit horentní sumy peněz za to, aby si zajistili jejich nepřetržité dodávky." Poklepal ukazováčkem na složku dokumentů. "Ostatně se přesvědči sama; jsem zámožný muž, Hermiono."
"Já ti věřím, Severusi," přejela Hermiona očima hromádku listin, "beru tě za slovo. Jenže stále ještě úplně nevěřím tomu, že tě Kordélie nechá jen tak odejít, a mně zbývají jen tři měsíce do okamžiku, než se budu muset znovu provdat." Lehce zčervenala při zmínce o svatbě. On ji přece koneckonců nepožádal, aby si ho vzala.
"Zpočátku bude možná protestovat, ale nakonec se podvolí. Nemá důvod, aby to neudělala."
"A kdy se jí zeptáš?" kousla se Hermiona nervózně do spodního rtu.
"Dnes," řekl rozhodně.
"Dnes?" tázala se šokovaně. "Ale pokud je nepravděpodobné, že ti umožní rozvést se dřív než v únoru, proč se ptát už dnes?"
"Kvůli podniku. Domnívám se, že by od nás nebylo moudré poté, co požádám o rozvod, pracovat dál zde, v Kordéliině domě. Ke všem zúčastněným stranám by to bylo nespravedlivé, což znamená, že budu muset laboratoř přestěhovat. A obchody se vždycky o Vánocích téměř zastaví, z čehož plyne, že mám teď dva týdny na to, abych vybral a zařídil nové prostory."
"To máš asi pravdu," přitakala. "Ale kam půjdeme? Nebo můžeme udělat laboratoř z jedné z místností v mém domě."
"Lance bude vždycky její strýc," zavrtěl Severus hlavou, "a přestože vlastníš část té budovy, je to pořád majetek rodiny Millových. Navíc je to jen přes ulici, bylo by to ke Kordélii nespravedlivé, kdybych jen přestěhoval podnik k tobě domů."
"Tak co tedy uděláme?"
"Možná si budu muset prostory na čas pronajmout; v tomto období roku není praktické zkoušet koupit nový dům."
Hermiona si rozrušeně masírovala čelo a do očí jí vstoupily slzy.
"Z toho všeho můžou vzejít tak neskutečné potíže, Severusi. Nechci být důvodem toho, že se tvůj život převrátí naruby, nikdy jsem neměla v úmyslu ti to takhle ztížit."
"Nic, co za něco stojí, není snadné," podotkl a poklepal ji po ruce. "Věci se budou muset dočista změnit, to se nedá popřít. Ale copak ty si nemyslíš, že to za to stojí?"
Střetla se s jeho upřeným černým pohledem stále ještě neschopná uvěřit, že se tohle všechno nakonec skutečně děje.
"Myslím, že to za to bude stát, pokud se to povede." A oba na sebe chvíli beze slova hleděli, než se Hermiona zeptala: "V kolik hodin se Kordélie vrátí?"
"Nejspíš dnes večer," pokrčil Severus rameny. "Je vysoce nepravděpodobné, že by dorazila ještě před obědem.
"I tak bych snad raději měla jít," pohlédla Hermiona na hodinky - bylo už skoro jedenáct. "Opravdu máš v úmyslu sdělit jí to dneska?"
"Vždy, když je na pár dní pryč, tak potom obvykle bývá v blahosklonné náladě," pokývl. "A mimoto už to chci mít za sebou."
Hermiona se zdvihla od stolu.
"Slíbila jsem Ginny, že si zajdeme na oběd do Děravého kotle, ale k večeru už bych měla být doma. Pošleš mi zprávu hned, jak to bude možné? Pochybuji, že budu schopná dělat večer něco jiného než jen bezmocně přecházet sem a tam."
"Pošlu ti zprávu hned, jak budu mít o čem psát," přitakal Severus a rovněž vstal.
Vyšli po schodech a v hale se obrátili jeden k druhému. Severus ji objal a přitiskl rty na temeno její hlavy.
"Hodně štěstí," zamumlala Hermiona s ústy na jeho hrudi.
"Pokus se nedělat si starosti," odvětil. "Kordélie odjakživa štěká hůř, než kouše. Možná nejdřív odmítne, ale nakonec se nechá obměkčit."
Odtáhl se a spatřil, že jí po tvářích znovu stékají slzy.
"Hermiono, proč se tak bojíš?"
Složila tvář do dlaní a zavzlykala:
"Já... já nevím... já jen, že...," zadrhla se.
"Pojď," řekl, vzal ji za ruku a odvedl ji do obývacího pokoje. "Nenechám tě odejít v takovém stavu." Posadil se na pohovku a přitáhl si ji na klín. "Osuš si slzy," pokynul jí a vyčaroval kapesník.
Udělala, co jí řekl, a zdvihla k němu opuchlé oči.
"Prostě se jen hrozně bojím, že tě nenechá jít, Severusi. Sám jsi to řekl - štve jí to o to víc, že se jedná o mě. Co když se odmítne dát rozvést jen proto, aby všechno zničila? Co když budu muset odejít do zahraničí?"
"Hermiono," začal trpělivě, "to všechno jsou jen hypotézy. Věř mi, s Kordélií Millovou jsem ženatý už řadu let a znám ji lépe, než si dokážeš představit. Je životně důležité, abych se k ní zachoval správně. Je nezbytné, abys u toho nebyla ty a aby o tobě zpočátku nepadla ani zmínka. Pokud ji jen požádám o rozvod ze svých vlastních důvodů, bude pravděpodobně přístupnější. Jestliže to ale všechno bude jen o tobě a o mně, bude dělat problémy. Je nutné, abys následující den nebo dva zůstala mimo dění."
"To jen, že se teď cítím mnohem zoufaleji," pokývla Hermiona.
"Co tím myslíš?"
Pohlédla na něj a zhluboka se nadechla.
"Neměla jsem představu, co ke mně cítíš, Severusi. Nevěřila jsem, že bys byl ochotný jen tak kvůli mně projít rozvodem. Ale po té minulé noci je to jako..."
Čekal, až bude pokračovat, a navíjel si při tom na prst kadeř jejích vlasů. Hermiona k němu vzhlédla s nešťastným výrazem v obličeji.
"Miluji tě, Severusi. Nedokázala jsem snést už to, když jsem nebyla s tebou, a nyní to vypadá, že toho můžu ztratit ještě mnohem víc!"
Přivinul ji k sobě, hladil ji po vlasech a ona propadla další záplavě slz. Zavřel oči; kdesi v hloubi srdce věděl, že ho miluje, ale slyšet to z jejích úst bylo něco dočista jiného. Odtáhl se od ní a pevně ji uchopil pod rameny.
"Hermiono, my budeme spolu. Musíš mi věřit."
"Tobě já věřím," odvětila. "Já jen nevěřím, že tě Kordélie Millová nechá jít."
"A co na tom záleží?" opáčil s touhou, aby konečně pochopila. "Hermiono, pokud odmítne rozvod, tak odtud prostě odejdeme. Je mnoho zemí, kde neplatí tak směšné zákony a nikdy ani platit nebudou. I kdybychom měli jít na kraj světa, my budeme spolu."
Přitiskla své čelo na jeho, poněkud upokojená jeho slovy. Pak si otřela obličej kapesníkem a zhluboka nasála do plic uklidňující doušek vzduchu.
"A teď, přestože se mi nelíbí, když tě mám poslat pryč takhle smutnou, musím ještě dodělat nějaké papíry a navíc je nezbytné, abys odešla předtím, než se Kordélie vrátí."
Hermiona přikývla, že chápe, postavila se a uhladila si šaty.
"Doprovoď mě ke dveřím," řekla a natáhla k němu ruku. Přijal ji a vstal z pohovky.
Když došli zpět do haly, zastavili se náhle uprostřed kroku a jejich oči se nevěřícně rozšířily.
U dveří stál obrovský dřevěný kufr, který tam ještě před chvílí nebyl. Nahoře bylo vyryto jméno ,K.A.Millová'.
S hrůzou na sebe pohlédli a jejich úlek se ještě zdvojnásobil, když z horního patra zaslechli zvuk kroků.
"Kordélie se vrátila?" hlesla Hermiona zděšeně. "Už teď?"
"Vypadá to tak," pravil Severus zasmušile.
"Myslíš, že nás slyšela?" zeptala se Hermiona a z celé duše toužila, aby řekl ,ne'.
Severus přejel očima po otevřených dveřích do obývacího pokoje.
"Zcela určitě."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat