Vítá vás prolog Portrétu pro Bradavice:-). Úvodní informaci o povídce a seznam všech kapitol včetně jejich jednotlivých částí naleznete v rozcestníku povídky.Disclaimer: Všechny originální postavy a zápletky jsou dílem a majetkem J. K. Rowlingové. Tato povídka je určena fanouškům knih o Harrym Potterovi, není psána za účelem zisku a není jejím účelem jakkoli poškozovat autorská práva. J. K. Rowlingová podle svých prohlášení toleruje nevýdělečné psaní fanfiction povídek vycházejících z jejího díla, autorka blogu tudíž nicméně neručí za jakékoli užívání této povídky či jejích částí pro komerční účely ze strany jiných osob - toto platí zejména a contrario k bodu 2.3.10 a 2.3.11 Všeobecných podmínek Blog.cz platných od 23.11.2011.
***
Poslední porada před začátkem školního roku právě skončila a ředitel bradavické Školy čar a kouzel Albus Brumbál pozoroval záda svých kolegů sestupujících po točitém schodišti z jeho pracovny.
"Minervo, můžete na okamžik?" oslovil profesorku ve smaragdově zeleném hábitu, která, jak se zdálo, stejně váhala s odchodem starostlivě pozorujíc jeho zasmušilou tvář. Na jeho vyzvání beze slova přikývla a udělala několik kroků zpět do místnosti. Brumbál zavřel dveře a pomalu se vracel ke svému stolu. Oba se posadili a profesorka McGonagallová vyčkávavě hleděla na jeho obličej. Brumbál se však neměl k žádnému hovoru, a tak zprvu strávili několik minut mlčením.
"Děje se něco, Albusi?" promluvila nakonec do ticha přerušovaného pouze jemným klapáním několika zlatých přístrojů a škrábavým zvukem ozývajícím se z místa, kde Brumbálův fénix ohlodával sépiovou kost. Brumbál se neklidně zavrtěl, jak ho náhle vytrhla ze zamyšlení, a pohlédl na ni přes obroučky brýlí svýma jasně modrýma očima.
"Tak, začínáme další školní rok," prohlásil neurčitě.
McGonagallová nepatrně nadzdvihla obočí nad tímto poněkud banálním konstatováním, ale rozhodla se ho ponechat bez odpovědi. Vyčkávala.
"Možná poslední klidný rok v historii této školy," pokračoval Brumbál nepřítomně.
"Poslední? Proč myslíte?" otázala se.
Znovu na ni pohlédl přes okraj svých brýlí ve tvaru půlměsíce.
"Víte, co budeme řešit příští rok touto dobou?" Nečekal a sám si odpověděl: "Jestli jsou Bradavice dostatečně zabezpečené a připravené na příchod Harryho Pottera."
Tak tohle mu tedy dělá starosti? McGonagallová se snažila skrýt překvapení. Jistě, Harrymu Potterovi bude příští rok jedenáct a stane se žákem této školy. Ale to přece Brumbál věděl již celá léta. Napadal ji jen jediný důvod ředitelova znepokojení.
"Vy si opravdu myslíte, že se Vy-víte-kdo vrátí, nemám pravdu?" řekla tiše a ani to neznělo jako otázka.
"A vy snad ne?" zeptal se se stínem posměchu, který však nebyl namířen na McGonagallovou, jako spíš na bezvýchodnost celé situace.
Zamračila se, ale přikývla. Mluvili o tom nesčetněkrát. Nikdo z někdejšího Fénixova řádu nevěřil, že je Ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit skutečně po smrti. Kdesi se skrývá a jednou se zase objeví. Možná právě ve chvíli, kdy to všichni budou nejméně čekat.
"Harry Potter je zatím bezpečně schovaný u sestry svojí matky a nejspíš ani netuší, že existuje nějaký kouzelnický svět. Ale až dostane svůj dopis a nastoupí do Bradavic, všechno se změní."
"Je to přece ještě chlapec," odporovala McGonagallová, "nemyslíte, že pokud Vy-víte-kdo skutečně někde přežívá, bude mít na zřeteli daleko vyšší cíle, než jen likvidaci malého kluka?"
"Který byl při tom, když byl poražen? Obávám se, Minervo, že právě smrt Harryho Pottera je pro Voldemorta tím nejdůležitějším cílem. Nebál bych se říct, že dokonce i věří ve své konečné vítězství, pokud se mu podaří Harryho zabít..." Brumbál se ještě víc zasmušil.
"Tady mu ale nic nehrozí," snažila se ho McGonagallová uklidnit a povzbudit, "Vy-víte-kdo se do Bradavic nikdy nedostane, o to se už přece postaráme. Máme na to ještě celý rok. Kde už najdete lepší kouzelníky, než tady?" pravila s nepatrným úsměvem.
"Jistě," povzdychl si Brumbál, "kdybych jim ale mohl všem věřit."
To ji zarazilo. Promítala si před očima jednotlivé tváře a popravdě ani nemusela chodit daleko, aby jí došlo, koho tím její nadřízený myslí.
"Tak proto jste opět odmítl, aby učil obranu proti černé magii," zkonstatovala, jako by právě pochopila něco, co jí dřív nebylo jasné. Narážela na to, co se zhruba před hodinou odehrálo na poradě poté, co profesor Snape oficiálně požádal, aby mu byl svěřen tento předmět. Bradavický ředitel však namísto toho oznámil příchod nového učitele.
"Myslím, že vyučování lektvarů ho vystavuje mnohem menším pokušením," přisvědčil Brumbál.
"Ale přesto mu úplně nevěříte," pokračovala rázně. "Tak proč ho prostě nepropustíte?"
"Nezapomínejte, že několik z nich pořád ještě zasedá ve správní radě. Nemám ani pravomoc..." Zarazil se a zavrtěl hlavou. "A pak," pokračoval po chvíli ticha, "komu bych svěřil zmijozelskou kolej? Mohli by sem dosadit někoho zvenčí..."
Zatvářila se nesouhlasně.
"Nemůžete ho tu přece nechat pracovat, pokud si nejste naprosto jistý, že stojí na naší straně! Všichni učitelé budou znát kouzla, jimiž zabezpečíme Bradavice, budou se na nich ostatně i sami podílet. A stejně tak na ochraně Harryho Pottera, až nastoupí. A pokud pochybujete o tom, zda nás Snape nezradí... Přece jste se za něj tehdy zaručil - měla jsem za to, že v něm máte jasno!" Tón jejího hlasu zněl udiveně.
"Měl jsem," pravil Brumbál tiše, "když zemřela Lily Potterová...," odmlčel se.
McGonagallová mu překvapeně visela na rtech. Věděla, že po smrti Potterových měl ředitel se Snapem dlouhý rozhovor, ale nikdy se jí nesvěřil, o čem mluvili. Nechal však Snapea dál učit v Bradavicích s tím, že mu důvěřuje.
"Je to už dávno. Mnoho věcí se změnilo," přerušil Brumbál tok svých myšlenek a McGonagallová dotčeně stiskla rty do úzké linky. Byli nejbližší přátelé a spolupracovníci, dlouhá léta bok po boku bojovali proti zlu, a přesto ani jí nikdy neříkal všechno.
"Tehdy jste mu věřil a teď už ne?" dotírala proto dál. "Co se změnilo?"
"Doufám, že nic," pokrčil rameny, "chci věřit, že je dál na naší straně. Ale potřebuji se o tom přesvědčit."
Nyní už bradavický ředitel vypadal rozhodněji. Tak, jak ho všichni znali.
"Zítra odjedu, zdržím se pryč asi tak tři dny," oznámil najednou.
Překvapeně zamrkala. K tomu tedy celý rozhovor směřoval?
"Vy víte, jak zjistit, jestli se dá Snapeovi věřit?" otázala se překvapeně. Ji samotnou žádný způsob nenapadal.
"Snad ano," usmál se Brumbál, "uvidíme..."
Žádné komentáře:
Okomentovat