A je tu opět pokračování Portrétu pro Bradavice. Tentokrát se na scéně na okamžik objeví nová figura (njn, s postavami J.K. Rowlingové si prostě nevystačím:-), s níž počítám i v budoucím ději. Jestli se tedy v tom svém psaní někdy tak daleko dostanu...Kapitola třetí: Cesta do Bradavic (2. část)
Nathalie procházela Příčnou ulicí a její nadšení se stupňovalo - do nosu ji udeřila vůně sladkých pochoutek ze zmrzlinářství Floreana Fortescuea (toho musí navštívit, vždyť podle jména je to možná její krajan), zastavila se u výlohy Kouzelného zvěřince a obdivovala právě dovezenou zásilku koťat ("pravé egyptské divoké kočky vás zbaví všeho od krys až po zahradní trpaslíky"), zapsala si do paměti polohu obchodu výrobce kouzelnických hůlek Ollivandera (i když svoji hůlku měla už od prvního ročníku a nenacházela důvod si na ni stěžovat), pousmála se nadšení skupinky asi šestiletých dětí před výlohou krámku Prvotřídní potřeby pro famfrpál, aby vzápětí sama skoro zapomněla dýchat údivem před Velkoprodejnou mžourov obdivujíc snad stovku sov poletujících po krámě nebo odpočívajících na bidýlkách v klecích. S lítostí si vzpomněla na svoji sovu Amélii - dárek od rodičů, když poprvé odjížděla do Krásnohůlek - která zemřela již před několika lety. Nathalie od té doby v skrytu duše toužila po nové sově, jenže takový domácí mazlíček nebyl v mudlovském světě právě obvyklý.
Její pozornost se přesunula na výlohu obchodu Krucánky a kaňoury a chvíli jen tak stála venku a listovala novým vydáním Lektvárů nejmocnějších pozorujíc všudypřítomný mumraj. Ulicí sem a tam pospíchali kouzelníci a čarodějky, mezi nimi se bleskurychle proplétali domácí skřítkové, cestu si tu razil párek hrozivě vypadajících skřetů, z obchodů vylétaly sovy s objednávkami uvázanými k nožce a v temném zákoutí plácalo křídly pár netopýrů opožděně se vracejících z nočního lovu. Za sebou zaslechla smích - skupinka mladých čarodějek se na okamžik zastavila před obchodem Madame Malkinové s oděvy pro všechny příležitosti a ukazovaly si prstem na výkřiky poslední módy vystavené ve výloze, což Nathalii připomnělo, že by si měla koupit nový hábit - ten její současný pamatoval ještě Krásnohůlky. V Paříži nosila hábit jen zřídka, ale počítala, že v Bradavicích by se svými mudlovskými modely asi valnou slávu nesklidila. Což jí připomnělo další věc, a sice že musí najít nějakou banku a vyměnit si peníze.
Nemusela hledat dlouho - sotva zabočila za další roh, otevřel se jí pohled na neveliké náměstíčko, na jehož jedné straně trůnila podivně pokřivená bělostná budova banky U Gringottových. O skřetech už leccos slyšela a nechovala k nim právě důvěru, takže zamířila do banky bez valného nadšení.
Honosnost hlavního sálu ji překvapila, i když se snažila nedat to na sobě znát; rozhlížela se po jednotlivých přepážkách a hledala nějakou volnou. Konečně si všimla, že na ni jeden ze skřetů pokývl a vyrazila jeho směrem. Už byla takřka u stolku, když se za ní ozval panovačný hlas: "Dovolíte?" a v příštím okamžiku byla nevybíravě odstrčena arogantně vyhlížejícím kouzelníkem v tmavě fialovém sametovém hábitu, který vzápětí přistoupil k přepážce a podával skřetovi malý zlatý klíček.
"Potřebuji ihned do svého trezoru, Gornuku," oslovil skřeta chladně a okázale se opřel o přepážku. Krok za ním zůstal stát kouzelník v černém, který ho doprovázel, a vrhal kolem sebe otrávené pohledy.
Skřet, jenž už tak měl v obličeji permanentní škleb, se ušklíbl ještě o něco víc a pomalu sklouzl očima z tváře kouzelníka v tmavě fialovém na klíček ve svojí ruce. Několikrát ho převrátil ze strany na stranu a Nathalie, která stále ještě zaraženě postávala nedaleko od nich, si všimla, jak kouzelník netrpělivě pohodil ramenem a vydal pohoršený zvuk, jako by ho uráželo, že si skřet jeho klíč tak dlouho prohlíží. Nakonec Gornuk zvedl hlavu a zadíval se na Nathalii, skoro to vypadalo, že se rozmýšlí, jestli nemá využít příležitost a namyšlené zákazníky odmítnout s tím, že ona tady byla dřív.
"Půjdeme?" popoháněl ho muž v sametovém hábitu a trochu se pootočil, aby viděl, kam se skřet dívá. Bez zájmu si Nathalii přeměřil povýšeným světlešedým pohledem a významně poklepal na podlahu elegantní vycházkovou holí s rukojetí ve tvaru hada. Jeho společník nespokojeně zamlaskal.
"Ovšem, pane Malfoyi," zamumlal skřet neochotně a s odporem se ohlédl po čarodějovi v černém, "pan Tavory půjde s námi?"
"Luciusi?" obrátil se černý kouzelník tázavě na tmavě fialového. Ten se břitce zasmál a bříšky prstů si zlehka uhladil dlouhé prameny bělostných vlasů splývající mu na ramena.
"Jistěže půjde s námi," řekl a sklonil se ke skřetovu uchu, "snad by ses mého bratránka nebál, Gornuku," zašeptal zlověstně, "nebo tě snad tíží špatné svědomí a máš strach z Azkabanu?" Světlé oči mu potměšile zazářily a skřet se znechuceně odtáhl. Oba kouzelníci se na sebe podívali a zlomyslně se ušklíbli, když Gornuk překotně vyrazil chodbou k protějším dveřím.
"Až po tobě, drahý Justusi," zaševelil světlovlasý čaroděj a oba se rázným krokem vydali napříč halou za skřetem, který právě zmizel za dveřmi.
Nathalie nevěřícně zakroutila hlavou - co tohle mělo pro všechno na světě znamenat? To jsou tady všichni takhle příjemní? Je snad místním zavedeným zvykem předbíhat ostatní a vyhrožovat bankovním úředníkům Azkabanem?
"Prosím, pojďte sem," ozvalo se po její levici a ona se vydala k vedlejší přepážce, za níž seděl jiný skřet a celý výjev s nelibostí sledoval. Na jeho stole stála jmenovka Griphook a tvářil se stejně kysele jako jeho kolega. Vrhla poslední pohled za drzým kouzelníkem a jeho druhem, kteří právě mizeli ve vysokých dveřích na konci haly, a vytáhla z kabely váček francouzských kouzelnických mincí. Griphook ho znalecky potěžkal v ruce a vysypal jeho obsah do ebenové skříňky po svojí pravici. Dvakrát otočil kličkou na jejím boku a vytáhl z její dolní části zásuvku plnou mincí, které Nathalie neznala.
"Tři sta dvacet šest galeonů, patnáct srpců a devět svrčků," zahlásil kovově znějící hlas vycházející ze skříňky, Griphook mince vysypal zpět do jejího váčku a s úklonou jí ho podával. Poděkovala a rychle vyšla zpět na ulici, šťastná, že má tuhle finanční transakci za sebou.
Když nyní měla v kapse místní peníze, cítila se hned sebejistěji, poněvadž si rázem mohla nakoupit všechno, na co jí už v Paříži nezbyl čas. Okamžitě zamířila do obchodu Madame Malkinové a po necelé hodině odtud vycházela s krásným tmavomodrým pláštěm zabaleným do hedvábného papíru. Stavila se v Krucáncích a kaňourech, odkud si odnášela několik knih, a nakonec zamířila k Lékárníkovi, aby doplnila svoje zásoby přísad do malířských barev a lektvarů. Zbytek dne strávila přerovnáváním svého kufru, jehož obsah těmito nákupy poněkud nabobtnal, a ona tak musela použít na pár rozměrnějších věcí zmenšovací kouzla. Do zakouřeného lokálu se jí nechtělo, takže si nechala večeři přinést do pokoje, načež spokojeně usnula.
Následující den strávila pochůzkami po mudlovském Londýně. Od svých kolegů malířů věděla o několika obchodech s kvalitními barvivy, ale než je všechny našla a nakoupila v nich, co potřebovala, byl už zase večer a jí sotva zbýval čas na zmrzlinový pohár u Floreana Fortescuea. Prošla se večerní kouzelně osvětlenou Příčnou ulicí a skoro litovala, že musí následujícího dne odjet. Ani společnost v Děravém kotli už jí nepřipadala tak příšerná, a tak dokonce povečeřela dole v lokále.
V sobotu dopoledne neodolala a ještě jednou se vydala k Madame Malkinové, v důsledku čehož musela znovu přebalit svůj kufr. Zaplatila Tomovi za svůj pobyt a úderem páté hodiny se z chodby za lokálem přemístila přímo do Prasinek. Teď tu seděla v podniku U Tří košťat, a jak se blížila šestá, začala nervózně pokukovat po dveřích. Každou chvíli by se měl objevit někdo z Bradavic a ona už se nemohla dočkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat