V posledních dvou dnech jsem moc nestíhala, ale teď jsem tady s poslední částí osmé kapitoly. A devátá už se rovněž pomalu chystá. Přeji vám příjemné čtení a hlavně pěkný víkend!Kapitola osmá: V Prasinkách (5. část)
Bratři Weasleyovi na sebe nenápadně mrkli.
"Vůbec netušíme, o čem to mluvíš," snažil se George statečně mlžit.
"Krucinál, Georgi, neštvi mě," zavrčela Nathalie podrážděně, "ten otvor asi nevede do přístěnku pro košťata, ne?"
"Pssst!" přerušil ji náhle Fred a otočil se k pultu, za nímž se opět vynořil prodavač a věšel na stojánek páry kousajících rukavic.
"On nic neví!" zašeptal tiše a skoro při tom nehýbal rty. "Nikdo o tom neví!"
"No, nechci vás děsit," přešla taky do šepotu, "ale pokud já vím, tak tyhle chodby znají minimálně Brumbál, McGonagallová a Kratiknot. A byla jsem u toho, když Brumbál říkal, že pověří Filche strážením jejich vchodů."
"To snad ne!" vyhrkla dvojčata zděšeně. "Filche ne!"
"Popravdě se Brumbálovi ani nedivím," ušklíbla se, "když vidím, s jakým klidem jste schopni porušit všechny řády, které jsou tady především na vaši ochranu..."
"To mi teda řekni, jaký je v tom rozdíl - teď do Prasinek nemůžeme a za rok tady klidně budeme popíjet máslový ležák U Tří košťat. Tohle pravidlo přece vůbec nemá žádný logický důvod!" vztekal se Fred.
"Logický důvod?" opakovala po něm nevěřícně. "Nemyslíš, že Brumbál moc dobře ví, proč taková pravidla vydává? Zatraceně, kdybyste věděli... kdybyste dokázali ocenit, jak moc se učitelé o vás všechny bojí, co všechno dělají, aby byly Bradavice bezpečné... a vy se tady klidně poflakujete v Prasinkách, nikdo netuší, že jste tady, takže kdyby se vám něco stalo, tak vás tu nejspíš ani nebude nikdo hledat... fakt bezvadný!" práskla balením třaskavých prskavek zpět do police.
"Tak prostě zapomeň, žes nás tady viděla...," zkoušel to Fred nenápadně.
"Cože? Ksakru, hned teď bych vás měla jít nahlásit McGonagallové! Ostatně jsem jí slíbila oznámit, pokud při sepisování obrazů narazím na nějaký průchod, a..."
"Ale tys na něj nenarazila při sepisování obrazů," poukazoval Fred jemně, "vlastně jsi ho viděla úplnou náhodou - kdybychom se tu neobjevili... U Merlinových ponožek, já ti říkal, že jdeme pozdě," otočil se opět rozladěně na George, "měli jsme sem jít, když je tu plno - tak jako vždycky!"
"Plno? To jako ještě chcete, aby všichni viděli, jak tady lezete ze zdi?" nevěřila vlastním uším.
"Právě že ne!" mrkal George potutelně. "Těch výklenků je tady spousta a je zde vždycky tak narváno, že tu není k hnutí - všichni to tady prolézají horem dolem, když se tu vynoříš za nějakou skříní, tak si toho nikdo ani nevšimne."
"A to si nikdo nevšimne ani toho, že zde jako druháci nemáte co dělat?"
"No, obvykle používáme tohle," narazil si Fred na obličej jednu z komických papírových masek, jichž tu byl celý regál - maska se mu na tváři sama kroutila a dělala různé úšklebky.
"Pár lidí si je tady vždycky koupí a nosí je pak po Prasinkách celý den. Takže vůbec nejsme nápadní," doplňoval Freda George a urovnával mu na hlavě fialovou paruku, která snadno zakryla jeho zrzavé vlasy. Chlapec v tom přestrojení vypadal tak komicky, že měla co dělat, aby se nerozesmála.
"Aha, já si říkala, že ty vlasy asi nebudou její," zamumlala, když si vybavila jednu z těch studentek, jež přišly s Richem ke Třem košťatům. Přesněji řečeno jednu z mála, které ho slepě neobdivovaly. "Na druhou stranu vypadala, že už je v posledním ročníku…," zarazila se.
"Jestli ty ale nemyslíš Tonksovou z Mrzimoru," pochechtával se Fred, a když Nathalie zmateně přikývla, vesele pokračoval: "Tak to jsou ovšem její vlastní vlasy. Ona je totiž metamorfomág."
"Vážně?" vydechla Nathalie zaujatě. Pak si ale vzpomněla, že se vlastně na dvojčata zlobí, a znovu nasadila přísný obličej. Nepříliš úspěšně.
"Předpokládám, že mi asi nepovíte, jak jste se o té chodbě dozvěděli," povzdychla si unaveně.
"Objevili jsme ji už loni," sděloval Fred naoko ochotně, ale netvářil se, že by chtěl přidat nějaké podrobnosti. "Že to nikomu nepovíš...," zaškemral prosebně.
Nerozhodně se na oba bratry zadívala.
"No, že bych zrovna měla náladu to řešit...," pokrčila rameny. "Ať si vás hlídají jiní."
"Jsi skvělá!" vrhli se na ni a kamarádsky ji plácali po zádech. "A co žes nám to chtěla koupit?" vrátili se okamžitě k původnímu tématu.
"Tak trochu jsem přemýšlela, že bychom se mohli ve středu po slavnosti v předvečer Všech svatých sejít u Hagrida a vystřelit pár rachejtlí. Jen tak na oslavu..."
"Super nápad!" zahalekali a začali se přehrabovat v polici a vytahovat rachejtle, jež podle jejich názoru dosahovaly nejlepších světelných a zvukových efektů.
"Víš, že Kratiknot tenhle rok organizuje slavnostní průvod hradem?" oznamoval jí mezitím George, zatímco Fred odnášel první várku balíčků k pokladně. "Kdo chce, tak si prý má pořídit halloweenskou masku a může se ho zúčastnit. Napsali jsme našemu bráchovi Charliemu, jestli by nám něco nesehnal v Rumunsku. Stará se tam totiž o draky, bezva práce, podle toho, co říká. Ale pochybuju, že to stihne, poslali jsme ten dopis teprve před týdnem…"
"To je od tebe vážně moc hezký," pochvaloval si Fred, když přišel pro další rakety a nabral si jich plnou náruč.
"To jo," přizvukoval hned i George zkoumaje obsah skříně. "Já myslel, že ve Francii se Halloween neslaví."
"To taky není kvůli Halloweenu," zamumlala nezřetelně.
Na okamžik se zmateně zarazili a tázavě se po ní ohlédli.
"Třicátého prvního mám narozeniny," pokrčila neochotně rameny, "a nechci po slavnosti sedět jen tak sama v pokoji."
"Páni...," překvapeně vydechli. "To jsme nevěděli."
"Jak byste mohli?" pousmála se.
"A kolik ti bude?" zajímal se George okamžitě.
"Dvacet pět," odtušila. "Ale dám ti jednu radu do života - ženy po dvacítce se nikdy na věk neptej," ušklíbla se pobaveně.
"A jak jsem měl jako poznat, že ti už bylo dvacet?" zareagoval George pohotově s natolik lišáckým úsměvem, že ho div nevzala po hlavě balením dračích ohňů.
"No, zrovna dneska se cítím nejmíň na padesát," zahučela a přesunula se ke kase.
Když spatřila tu hromadu balíčků na pultu, trochu se zhrozila, ale dvojčata se okamžitě nabídla, že je do hradu odnesou tajnou chodbou; museli ovšem Nathalii přísahat, že sami neotevřou ani jedno balení, natož aby nějakou rachejtli zkoušeli odpálit. Nathalie zaplatila a pak už jen stačilo předstírat, že si ještě prohlížejí další žertovné předměty, a jakmile prodavač zmizel vzadu, aby se podíval po zboží, jímž by zaplnil nyní dost vyprázdněnou skříň s pyrotechnikou, zmizeli bratři Weasleyovi zpět v tajném průchodu do Bradavic a Nathalie se vytratila z krámku dřív, než si prodavač všimne, že její taška je podezřele prázdná na to, kolik toho právě nakoupila.
Přidala do kroku a vracela se příšeřím zpět k hradu. Teplota ještě o něco poklesla, ale chůze, jejíž rychlost byla značně podporována pochybnostmi o tom, zda nenajde vstupní bránu opět zamčenou, ji zahřála víc než dost. Nemusela však pospíchat - už zdálky viděla Filchovu hubenou postavu číhající u brány na několik zbývajících opozdilců. V tváři měl zlověstný škleb a Nathalie si raději ani nepředstavovala, co dotyčné studenty čeká za trest.
"Tak ty prej máš na Halloween narozeniny," zahalekal na ni Hagrid, když se před večeří málem srazili v učitelském vchodu do Velké síně.
Vytřeštila na něj oči ve snaze mu naznačit, aby byl trochu víc potichu, a zoufale při tom vrtěla hlavou.
"Nevěděl jsem, že je to tajný! Já jen, že jsem docela koukal, když Fred s Georgem přitáhli do mý chaty všechny ty rachejtle," snažil se Hagrid šeptat, polekaně se rozhlížeje kolem, jestli ho prve někdo neslyšel. Což bylo vzhledem k jeho zvučnému hlasu málo pravděpodobné.
"Není to tajné," odváděla ho o krok stranou, "ale ještě pořád tu nikoho až tak dobře neznám, a chtěla bych tudíž oslavit narozeniny hlavně s vámi třemi poté, co skončí slavnost. Ostatní nemusí vědět, že ten ohňostroj neděláme kvůli Halloweenu."
"Dobrý večer, slečno Belartová," ozvalo se v té chvíli vedle ní s natolik okázalou přezíravostí, až se překvapeně ohlédla. Ale Riche už si jí nevšímal a se zády rovnými jako pravítko si odcházel sednout na své místo. Vyjeveně za ním zírala.
"Cos mu provedla, prosím tě?" vrtěl hlavou Hagrid.
"Nevím, snad jen že mezi námi panuje nepatrný rozpor v názorech na vyučování obrany proti černé magii," usmála se křečovitě.
"Netušil jsem, že se zajímáte také o černou magii," prohodil Snape, který se objevil v učitelském vchodu do Velké síně hned po Richeovi. "Na druhou stranu jsem U Prasečí hlavy viděl už i horší existence," ušklíbl se ironicky a vydal se ke stolu za Richem.
Zalapala po dechu.
"Tys byla U Prasečí hlavy?" vykulil na ni oči Hagrid, zatímco ona nevěřícně rozhodila rukama a pomalu se vzpamatovávala ze Snapeovy poznámky. "To není zrovna vhodnej podnik pro samotný mladý děvče, prej se tam vopravdu vobchoduje s podezřelejma věcma…"
"Neptej se mě," přerušila ho s hlubokým povzdechem a zdvihla dlaně na znamení, že se vzdává.
"Tedy to je dneska zase den," zamumlala, unaveně shrbila ramena a vydala se ke svojí židli s Hagridem v zádech. Ještě opětovala Fredovo a Georgeovo nadšené zamávání a pak zabořila oči do svého talíře a nezvedla je až do konce večeře. Inu což, řekla si nakonec, alespoň jednu výhodu to má. Teď už mi snad Riche dá definitivně pokoj.
Poznámka:
Ve 3. dílu Harryho Pottera, když dvojčata předávají Harrymu Pobertův plánek, ho upozorňují na jednu chodbu do Prasinek, kterou prý často používali, ale od loňska je zavalená. Když jsem tak přemýšlela, kam by taková chodba mohla vést, napadly mě právě Taškářovy žertovné předměty - oblíbený obchod dvojčat - a dokážu si pak i celkem živě představit, jak asi k zavalení této chodby mohlo dojít…:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat