Přeju Vám všem krásné velikonoční svátky a přidávám další kapitolu. Sice už asi potřetí, neboť blog. cz se zřejmě opět snaží o nějaké změny (doufám, že alespoň trochu zmírní ty následky včerejší ne právě povedené přestavby), ale snad to vyjde :-))
Kapitola jedenáctá: Profesor lektvarů (2. část)
Výjev, který se Nathaliiným očím onoho dopoledne v Brumbálově pracovně naskytl, jí příliš povzbuzení nepřinesl. Ředitel seděl za svým stolem s ustaraným výrazem v obličeji, zatímco profesor lektvarů stál na druhé straně místnosti ve ztuhlém postoji se založenýma rukama a tvářil se, jako by mu Brumbál právě oznámil, že z důvodu nedostatku volných prostor na hradě bude muset napříště sdílet svůj byt se školníkem Filchem, jeho pelichající kočkou a Celebrusem Richem dohromady.
Když se mezi dveřmi ředitelny objevila Nathalie, věnoval jí Snape krátký, znechucený pohled, než se otočil zpět k Brumbálovi.
"To jednoznačně odmítám," prohlásil rezolutně a ředitel si unaveně povzdychl, vyzývaje gestem Nathalii, aby se posadila.
Snape zůstal odmítavě stát za jejími zády a ona se vší silou snažila soustředit pouze na Brumbála. Bradavický ředitel chvíli zamyšleně pátral pohledem v jejích očích, pak si znovu povzdychl a pustil se do tichého vysvětlování.
"O úsilí profesorského sboru zabezpečit do co možná nevyšší míry bradavický hrad jsem vám už nejednou říkal," začal zeširoka a ona zaslechla, jak si za ní Snape netrpělivě odfrkl.
Nepatrně přikývla a profesora se pokusila ignorovat.
"Jde o to, že Severus objevil prastarý recept na jeden velmi mocný obranný lektvar," pokračoval Brumbál a prosebným gestem ruky zarazil Snapeův pokus o protest. "Pokud jsem to správně pochopil, je nutné po kapkách a v pravidelných rozestupech vpravit tento lektvar do půdy podél hranic objektu, jenž má být chráněn. Lektvar pak působí jako kouzelný štít a po určitou dobu dokáže odolat i poměrně silným kletbám."
"Jak silným?" dotázala se, držíc se svého hesla serióznost a profesionalita.
"Nepochybně silnějším, než jaká by svedl kdokoli z Krásnohůlek v čele s vámi," ozvalo se za ní jízlivě.
Brumbál odevzdaně zavrtěl hlavou. Nathalie již ani nereagovala.
"Severus už od září testuje vzorky tohoto lektvaru v několika místnostech zde v Bradavicích," ujal se ředitel opět slova. "Z bezpečnostních důvodů jsem vydal přísný zákaz vstupovat do těchto prostor -"
"Ta zakázaná chodba poblíž mého pokoje!" pochopila Nathalie a bezděčně se usmála při představě, co všechno by jí Fred a George Weasleyovi byli ochotni věnovat výměnou za tuto informaci - vždyť po domnělém tajemství ukrývajícím se v zakázané chodbě pátrali už tehdy, když přijela do Bradavic. Pár bomb hnojůvek na jisté protivné osoby by se jí možná hodilo...
"Ano," přikývl Brumbál, "a jak se zdá, tak Severus konečně odhalil optimální poměr přísad a odpovídajícím způsobem upřesnil postup přípravy, takže je v současné době možno začít chystat tento lektvar ve velkém. A v tom právě tkví náš problém -"
"My nemáme žádný problém," přerušil ho nevrle Snape, ale Brumbál ho opět zarazil autoritativním gestem ruky. Profesor kupodivu zmlkl a Nathalie se neubránila obdivnému zdvižení obočí ředitelovým směrem - Brumbál byl evidentně jediný, kdo Snapeovo chování dokázal zvládnout.
"Přece si vážně nemůžete myslet, že byste byl sám schopen připravovat přísady pro dva kotle lektvaru a dohlížet u obou současně na průběh procesu!" oslovil nyní Brumbál přímo Snapea, a to dost nekompromisním hlasem. "Profesor Snape totiž předběžně spočítal, že k aplikování lektvaru podél hranic bradavického hradu ho bude potřeba takové množství, že bude nutné připravovat ho současně ve dvou kotlích maximální velikosti," vysvětloval klidnějším hlasem Nathalii. "A ten postup je podle toho, co jsem viděl, natolik náročný, že je dle mého názoru prakticky vyloučené, aby ho zvládl jediný člověk."
Mechanicky přikyvovala, ale kolečka v její hlavě jela naplno (byť její pouze pozvolna opadající alkoholové opojení jim na rychlosti poněkud ubíralo) - to snad po mně Brumbál chce, abych Snapeovi s tím lektvarem pomohla? Copak se vážně úplně zbláznil?
"A jelikož zde nemám nikoho kromě vás, kdo by byl dostatečně zkušený v oblasti přípravy lektvarů a koho bych za daných okolností mohl zároveň požádat o spolupráci...," odmlčel se ředitel významně.
"Eh... jistě," zamumlala a úporně se snažila nalézt nějakou ucházející výmluvu, "jenže já se stěží mohu považovat za odborníka přes lektvary... Lektvary umělecké magie jsou pouze úzkou, specifickou oblastí..."
Další posměšné odfrknutí za jejími zády ji zarazilo uprostřed věty. Proč se tu vlastně snažím vymlouvat, napadlo ji, proč bych zrovna já měla Brumbálovi odmítat nějakou laskavost? Jestli se mnou Snape nechce spolupracovat, tak ať si to obhájí sám!
"Ovšem pokud je to skutečně nutné, pak budu profesorovi Snapeovi s radostí k dispozici," prohodila zlehka a usmála se Brumbálovu vděčnému výrazu.
"Tak vidíte, Severusi," pravil ředitel spokojeně, "já vám říkal, že bude souhlasit."
Významné mlčení ji donutilo otočit se dozadu - Snape strnule postával vedle jednoho z křesel a prsty drtil jeho opěradlo, ve tváři výraz, jako kdyby zrovna rozkousal obzvlášť kyselý citrón; Nathalie se nemohla zbavit dojmu, že chybí jen velmi málo, aby na ně znechuceně vycenil zuby.
"Snad by mi mohla být nápomocna Pomfreyová," zavrčel po chvíli bezvýrazně.
"O tom není sporu, Severusi. Oba víme, že Poppy je velice schopná," souhlasil Brumbál, ačkoli Snape se tvářil dost pochybovačně. "Ale také si jistě uvědomujete, kolik úsilí ji letos bude stát umíchat všechny ty hojivé masti a lektvary, které si předsevzala mít napříště pro všechny případy v naší školní lékárně. A některé ty recepty jsou nadmíru složité, dokonce i Pomona málem nedělá nic jiného, než že pro Poppy připravuje potřebné bylinky, a to nemluvím o tom, že ještě bude pěstovat kouzelné rostliny pro vás..."
"Tak Kratiknot," přerušil ho Snape nepříliš zdvořile.
"Ani to není možné," vrtěl Brumbál trpělivě hlavou, "mají toho s Minervou už tak dost na starosti, když musejí prohledat celý hrad - slyšel jste ostatně o té nové chodbě?"
"A co Sinistra?" vedl si Snape i nadále svou a Nathalie se začínala dobře bavit - profesorova nechuť k její osobě byla po včerejším večeru zjevně mnohem větší, než očekávala.
"Právě včera mi se Septimou Vektorovou ukazovaly další fázi těch svých složitých výpočtů pohybu planet - byl jste někdy poslední dobou u Septimy v kanceláři?" položil Brumbál otázku, která však byla vzhledem ke Snapeovu výrazu "a co bych tam tak asi dělal?" skutečně pouze řečnická.
"Pro samé obrázky runových nápisů překreslené ze starobylých menhirů toho druidského shromaždiště, které o prázdninách objevila Batsheba Babblingová, tam není k hnutí - všechny tři jsou přesvědčené, že tam najdou jakási ochranná kouzla navázaná právě na pohyby planet - pak se prý do Bradavic nepřemístí ani domácí skřítci, i když o tom upřímně řečeno dost silně pochybuji, skřítčí magie je příliš osobitá... A ano, než mi vyjmenujete ostatní členy profesorského sboru," zarazil Brumbál další Snapeovy návrhy, "tak Kettleburn s Hagridem mají za úkol zmapovat Zapovězený les a všechny tvory v něm, Quirrell a Charity ověřují krytí hradu před zraky mudlů a Binns provádí pohovory s bradavickými duchy..."
"Já bych se nicméně profesorovi Snapeovi dost nerada vnucovala," bavila se Nathalie teď už poměrně nezakrytě, nevšímajíc si vražedných pohledů dotyčného. "Pokud je pro něj představa spolupráce se mnou nepřekonatelným problémem...," prohodila bezstarostně.
"Jistě," rozhořely se veselé ohníčky i v Brumbálových očích, zatímco nabízel svému kolegovi misku mandlí v čokoládě; profesor si po chvíli jednu neochotně vzal a s patrnou dávkou sebezapření ji strčil do úst.
"Ještě pořád vám totiž mohu nabídnout pomoc profesorky Trelawneyové," dokončil Brumbál s nevinným úsměvem a se shovívavou starostlivostí pozoroval, jak se Snape dusí mandlí, která mu při vyslovení posledního jména zaskočila v krku.
Nathalie se kousla do rtu, aby se při pohledu na profesorův brunátný výraz nezačala smát nahlas - v přítomnosti Brumbála jí Snape naháněl mnohem méně strachu než obvykle, byla si však vědoma skutečnosti, že jestli ředitelův plán vyjde, stráví s profesorem lektvarů o samotě mnohem víc času, než by jí bylo milé. Pročež bylo lepší ho předem zbytečně nedráždit.
"Trelawneyová se snad na ochraně hradu nijak nepodílí?" zavrčel Snape ironicky, když konečně dokázal promluvit.
"Ach ano, má nás zásobovat potřebnými věštbami," odvětil Brumbál konverzačním tónem, "což jí zjevně tolik času nezabere. A lektvary a jasnovidectví, to jde přece tak skvěle dohromady, že?" pochechtával se potutelně, otáčeje se významně na Nathalii.
Koutkem oka zaznamenala, jak Snape náhle zpozorněl a s přivřenýma očima střídavě pozoruje ji i Brumbála, a tak raději nijak nereagovala a soustředila svoji mysl na vidinu Snapea míchajícího lektvar pro změnu společně s Richem. Ta představa byla zjevně příliš živá na to, aby unikla Snapeovu bystrému pohledu, a výraz, jaký v příštím okamžiku nasadil, ji s dostatečným důrazem odradil od nápadu vyslovit tento návrh nahlas.
"V krajním případě bych možná byl ochoten souhlasit," prohlásil Snape nakonec, ačkoli se překvapivě vůbec netvářil jako někdo, kdo byl argumentací druhých zahnán do úzkých, "pokud se slečna restaurátorka před vstupem do mojí laboratoře vyvaruje alkoholu, bude se striktně držet mých pokynů a odpustí si svoje obvyklé nejapné poznámky."
Kdože tady má nejapné poznámky? Střetla se s profesorovým nevzrušeným pohledem a tiše zaskřípěla zuby. Brumbálovu pátravému zraku se raději vyhnula.
"Přesto bych rád věděl, co od ní mohu v tomto ohledu očekávat," nadhodil nakonec Snape a oči se mu zaleskly. "Ve zmijozelskou inteligenci se samozřejmě ani neodvažuji doufat, ale snad bych se spokojil s trochou mrzimorské pracovitosti."
"Raději než s nebelvírskou odvahou?" pousmál se Brumbál potměšile a Snape se neubránil uštěpačnému úšklebku.
Nathalie nechápavě zírala z jednoho na druhého. O čem to tu krucinál mluví?
Žádné komentáře:
Okomentovat