A jedna kapitolka k Velikonocům, ať máte při konci prázdnin co číst :-) A když věnujete pár sekund nějakému tomu komentu, budu moc ráda ;-)Kapitola jedenáctá: Profesor lektvarů (3. část)
"To je ovšem vynikající nápad, Severusi," nadchl se Brumbál okamžitě, "ostatně mě samotného nadmíru zajímá, jestli to vůbec bude možné. Vždyť se přece doopravdy nemůže stát členkou žádné koleje, když už je dostudovaná čarodějka, že?"
Snape nezřetelně zamručel cosi, v čem Nathalie rozeznala pouze slova "dostudovaná?" a "pochybuji" a lesknoucím se zrakem pozoroval, jak se Brumbál zvedl ze židle a přistoupil k jedné z polic, na níž trůnil starý, dosti odraně vyhlížející klobouk.
"Chcete mě zařadit do jedné z bradavických kolejí?" pochopila konečně poté, co si vybavila příslušnou pasáž z Dějin bradavické školy a vyprávění dvojčat Weasleyových.
"Jistěže ne," pousmál se Brumbál, "ale každopádně je to velmi neobvyklý pokus. Moudrý klobouk je totiž dílem všech čtyř bradavických zakladatelů; každý z nich ho začaroval tak, aby klobouk rozpoznal vhodného příslušníka jeho koleje, pokud si ho nasadí na hlavu. A jelikož mají členové jednotlivých kolejí zpravidla společné určité povahové rysy a nadání, je pro nás vyřčení rozhodnutí Moudrého klobouku to samé, jako pro mudly ten ehm... psychologický posudek se tomu říká? Mudlovští léčitelé si tím prý dokážou vydělat slušné peníze..."
Nathalie zmateně zavrtěla hlavou a Snape se znovu ušklíbl.
"Nu tak, nasaďte si ho!" pobídl Brumbál Nathalii netrpělivě a podal jí klobouk.
Nerozhodně ho svírala v prstech; nevěděla, co má od této zkoušky očekávat, a příliš se jí nezamlouvala představa, že zde před cizími lidmi (i když v případě Brumbála by se s tím ještě dokázala smířit) odhalí některé své povahové rysy, jejichž existenci si možná sama odmítá připustit. Co když tu o ní Moudrý klobouk veřejně prohlásí, že není nic víc než neschopná labilní alkoholička, která se hodí opravdu jen k ometání prachu z obrazů?
"Snad nemáte strach?" prohodil Snape a Nathalie zlostně zatnula zuby. Jak se u všech druidů mohla ocitnout v téhle neskutečné situaci?
"Není čeho se obávat," klidnil ji Brumbál tiše, jako by si uvědomil důvod její zaraženosti. "Moudrý klobouk nám nahlas oznámí pouze jméno příslušné koleje."
Důvěřivě se na něj pousmála a pomalu si nasadila klobouk na hlavu…
"Ale, ale, kohopak to tady máme?" ozvalo se takřka okamžitě v její mysli, až leknutím povyskočila na židli. "Hmm, zajímavé, velmi zajímavé…"
Co tím chce říct?
"Co tím chci říct?" Znovu sebou trhla při zaznění onoho tichého hlásku, ačkoli ji nejspíš rovnou mělo napadnout, že Moudrý klobouk bude schopen číst její myšlenky. "Nic zlého, Nathalie, nic zlého," ševelil dál zpěvavým tónem, "jen, že se mi nedostává často příležitosti nahlédnout do mysli absolventa cizí kouzelnické školy. A že je na co se dívat!"
Proboha!
"Vskutku," pokračoval klobouk téměř šeptem, "takové jasnovidecké nadání jsem neviděl snad od dob slavné věštkyně Kasandry. Ale ty se toho bojíš, že? Raději bys byla úplně obyčejná čarodějka…"
To ano, připustila v duchu.
"Nemáš dobré zkušenosti, vidím je zřetelně, nic tě nepřesvědčí, abys dál rozvíjela tuto schopnost, ačkoli by mohla být tolik prospěšná, avšak zároveň i tolik nebezpečná…"
Za žádnou cenu, souhlasila a unaveně zavřela oči.
"Hmm, to je samozřejmě tvoje volba," prohlásil klobouk tónem, kteří lidé obvykle doprovázejí pokrčením ramen, "takže se podíváme, co tu máme dál. Umělecký talent, to jistě. A také píle, obětavost a loajalita. Snad bych tě tedy mohl zařadit do Mrzimoru…"
Snapea to určitě nadchne, pomyslela si.
"Vždycky bude pohrdat Mrzimorem, že?" děl klobouk pobaveně. "Ale tak snadné to není. Popravdě je to mnohem obtížnější než u těch malých dětí, dospělá mysl je příliš komplikovaná a tolik toho skrývá… Možná by se i někteří další v této místnosti divili, pokud by se odhodlali znovu si mě nasadit na hlavu…"
Tohle Nathalie raději nekomentovala a zakázala si přemýšlet o tom, jestli je Moudrý klobouk takhle výřečný pokaždé.
"Tak co s tebou? Zmijozel ne, to je jisté, slovo ctižádost ti podle mého soudu mnoho neříká. A první v řadě v boji proti bezpráví stát asi také nebudeš, čímž padá i Nebelvír," dumal klobouk.
Bezvadný, teď na to jde vylučovací metodou, ušklíbla se Nathalie a v hlavě zaslechla tichý smích.
"Jistě, jak mi to mohlo uniknout?" pravil klobouk zvesela. "Důvtip, dobrá hlava a po ruce vždy nejméně desítka moudrých knih, že?" otázal se řečnicky a Nathalie si mimoděk vybavila tu hromadu uměleckých encyklopedií u sebe v pokoji, s nimiž večer co večer konzultovala svůj seznam bradavických obrazů, a desítky příruček o umělecké magii, kterými se Snape před necelou hodinou probíral na jejím stole.
"HAVRASPÁR!" zvolal Moudrý klobouk nahlas a Nathalie si ho s nepříliš chápavým výrazem sňala z hlavy. Brumbál se na ni povzbudivě usmál, vraceje klobouk zpět na místo.
"Další z těch nesnesitelných šprtů," projevil názor Snape. "To jsem si mohl myslet."
"Ale no tak, Severusi, vy byste byl vážně raději, kdyby to byl Nebelvír?" usmíval se Brumbál potměšile.
"Takovou spolupráci bych okamžitě odmítl," zkřivil profesor významně rty.
"Vida a se mnou přitom spolupracujete každý den," uchechtl se ředitel a Snape mu oplatil skelným pohledem.
"Takže mě přece jen vezmete na milost?" zeptala se a nepříliš nadšeně si uvědomila, že teď už Snape zřejmě žádnou další výmluvu nenajde.
"Začneme zítra večer," procedil zlostně mezi zuby. "Přijďte v sedm hodin do mého kabinetu. Předpokládám, že si ještě vzpomínáte, kde se nachází."
"No jistě," zasyčela naštvaně. Teď už se tomu asi nedokáže vyhnout. "A ten lektvar? Najdu někde návod na jeho přípravu?"
"Chcete se ho ve svém volném čase naučit nazpaměť?" posmíval se jí jízlivě.
Samozřejmě, ušklíbla se v duchu, patřím přece do Havraspáru, ne?
Snape znechuceně zavrtěl hlavou a pohnul se ke dveřím. Neochotně se rovněž zdvihla k odchodu.
"Ještě na slovíčko, Nathalie," zadržel ji Brumbál a Snape ji zpražil zlostným pohledem. Pokud si Brumbál přál, aby to vypadalo, že se o profesorovi lektvarů budou bavit za jeho zády, tak nemohl zvolit lepší taktiku.
"Jste v pořádku?" zeptal se jí ředitel starostlivě, když za Snapem zaklaply dveře. "Nevypadáte dnes moc dobře…"
"Moc jsem toho nenaspala," vymluvila se a mávla rukou s tím, že to není podstatné. "Vážně si myslíte, že je tahle spolupráce se Snapem rozumná?" zeptala se pak Brumbála pochybovačně. "Chci říct, je tu ta moje věštba a on je v nitrozpytu vážně dobrý… někdy mám pocit, jako by mi viděl až do žaludku."
"Působí přesvědčivě, že?" pousmál se ředitel a uhlazoval si vousy. "Přece ale víte, jak je to s nitrozpytem - můžete spatřit pouze to, co se právě odehrává v mysli někoho jiného a… jistě, Severus je velmi schopný, do jisté míry dokáže přimět myšlenky druhých ubírat se směrem, který on právě potřebuje… ovšem pokud nezná ten směr…," významně rozhodil pažemi.
Příliš ji to nepřesvědčilo a bezděčně ji napadlo, jestli si Brumbál dokonce nepřeje, aby se Snape dozvěděl něco ze svého osudu. Ředitel s úsměvem pozoroval její nespokojený výraz.
"Myslíte si, že bych vás nechal pohybovat se v jeho blízkosti, pokud bych měl jen stín pochybností o tom, zda jste schopna udržet v tajnosti to, co o něm víte?" zeptal se jí náhle, jako kdyby jí i on četl myšlenky. "Nitrozpyt mi rovněž není cizí," zvedl koutky rtů, "avšak vy svoje schopnosti zasouváte tak hluboko, že nemám šanci je byť i jen na moment spatřit. A to přesto, že o nich vím."
Překvapeně zamrkala a přemýšlela, kdy si ji Brumbál asi tak mohl prověřovat - na oslavě předvečera Všech svatých, když hovořili o Trelawneyové? Nebo ten den tady v pracovně, než ji požádal o prozkoumání Arianina portrétu? Anebo už tehdy v Paříži?
"Moudrý klobouk je rozpoznal okamžitě," zamumlala nezřetelně.
"Moudrý klobouk je ovšem zcela ojedinělý případ," usmál se Brumbál. Pak obešel stůl a konejšivě jí stiskl rameno. "Děkuji vám, že mi pomáháte. Vím, že byste to nemusela dělat," zarazil její snahu odporovat mu. "A věřím vám."
Když odcházela z jeho pracovny, mimoděk přemýšlela nad tím, jestli by jí tolik důvěřoval, i kdyby ji Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu.
Žádné komentáře:
Okomentovat