Tak tedy závěr dvanácté kapitoly a několik dalších postřehů vzešlých z rozhovoru Nathalie s Brumbálem. Moje představa o podobě obrazu zakladatelů v průběhu psaní nabrala konkrétní obrysy, tak se v brzké době můžete těšit na názorný náčrt tohoto velkolepého díla :-))Kapitola dvanáctá: Obraz zakladatelů (4. část)
"Právě toho jsem se obával," pronesl po chvíli ticha Brumbál, nespouštěje zrak z posmutněle přikyvujících zakladatelů, "ačkoli by mne nikdy nenapadlo, že právě tento obraz… O to je to ovšem horší…"
Nathalie mechanicky přitakávala, i když většinu pozornosti věnovala myšlenkám, jež jí zběsile pádily hlavou. Snažila se rozpomenout na vše, co kdy vyčetla z knížek nebo vyslechla na Akademii magických umění, v duchu si projížděla všechny svoje poznámky o vlastnostech Vyjevovacího lektvaru…
"Přesto se mi tomu nechce věřit," stáhl Brumbál zamračeně obočí, "ostatně neměli bychom tak snadno podléhat prvotním domněnkám. Vždyť všechny historické prameny se zdály být v této věci zcela jednoznačné. A podle nich měl být ten obraz zhotoven až poté, co Salazar Zmijozel po rozepři s ostatními třemi zakladateli opustil bradavickou školu!"
"I věrohodné historické prameny se nicméně mohou mýlit," namítla Nathalie váhavě. "Vždyť se podívejte na tu květinu - čtyři lístky vyrůstající z jednoho stonku - symbol jednoty, jež však uznává všechny čtyři názorové proudy - čtyři zakladatelé, čtyři koleje - čtyři symboly na erbu i v rozích rámu - proč by měl Salazar Zmijozel na původní verzi tohoto obrazu chybět?"
"To je přece logické," vysvětloval Brumbál. "Odchodem Zmijozela ze školy jeho kolej v Bradavicích pochopitelně nezanikla a jeho názorová linie zůstala zachována až do současnosti. A to i přesto, že z toho nejsem nikterak nadšený a často vedu se svými kolegy debaty na téma, jak by tato škola i celý britský kouzelnický svět vypadaly, kdyby byla Zmijozelova kolej zrušena hned po jeho odchodu."
"Lidé náležející do Zmijozelu by ovšem stěží přestali existovat," podotkla Nathalie a pousmála se při představě Brumbála diskutujícího na toto téma se Severusem Snapem.
"Ano, ale byli by schopni napáchat tolik škody, pokud by se rozmístili do ostatních kolejí?" nadhodil Brumbál otázku, jež Nathalii připadala snad až příliš filozofická.
"Možná, že by to bylo ještě daleko horší," pokrčila rameny, "třeba by při působení v ostatních kolejích dokázali přilákat na špatnou stranu mnohem víc mladých kouzelníků…"
"Uvažujete stejně jako Filius Kratiknot," zdvihl Brumbál koutky úst. "Havraspárský způsob myšlení se nezapře." Za okamžik však opět zvážněl a zadíval se na plátno.
"Můžete nějak zjistit, jak ten obraz původně vypadal?"
"Právě nad tím přemýšlím," ujistila ho, "Vyjevovací lektvar by toho teoreticky měl být schopen, jenže ta malba byla příliš poškozena a některé z oněch pokusů o její restaurování jí evidentně nepřidaly…"
Pak ale zmlkla, postavila se přímo před obraz, rozstříkla na malbu další kapku lektvaru a začala kroužit hůlkou nad povrchem plátna a mumlat všechna zaříkadla umělecké magie, na jaká si dokázala vzpomenout. Trvalo jí to celou minutu, jež jí připadala jako věčnost, než konečně přišla na kouzlo, které zabralo - plátno náhle jakoby zprůhlednělo a Nathalie tiše vyjekla, když se na jeho pravé straně objevil nejasný obrys čtvrté postavy - seděla rovněž poblíž stolu, avšak mezi ní a Rowenou z Havraspáru bylo mnohem víc volného prostoru než mezi ostatními zakladateli.
"Mon dieu," vydechla Nathalie a vyděšeně ukazovala na hada, jenž se této postavě, vypadající spíš jako přízrak, omotával kolem levé paže.
"Měla jste pravdu. Je to on," pronesl Brumbál až příliš definitivně a chvění svého hlasu se ani nesnažil potlačit. "Zmijozel je téměř vždy zobrazován s hadem obtočeným kolem levé paže - ostatně právě proto měli Voldemortovi Smrtijedi Znamení zla ve tvaru hada vypálené právě v těchto místech."
Nathalii při jeho slovech zamrazilo a instinktivně od obrazu ustoupila o dobré dva kroky dozadu. Zmijozelův obrys z plátna postupně mizel, jak kouzlo ztrácelo svoje účinky, avšak dusivá atmosféra, již tento přízrak vyvolal, přetrvávala v místnosti i nadále.
"Takže vaše obavy se potvrdily," promluvila zastřeným hlasem. "Skutečně tedy existuje možnost, že by někdo - kdokoli - mohl špehovat v Bradavicích prostřednictvím nějakého portrétu… ovšem že takový propojený portrét najdeme zrovna u vás v ředitelně…," otřásla se hrůzou při představě, co všechno by tato skutečnost mohla znamenat.
"Nemyslím si, že by ho měl Voldemort tehdy ve svém držení," podotkl pomalu Brumbál a zamyšleně se probíral prsty svým plnovousem. "On… dokázal toho násilím, výhrůžkami i prostým uplácením zjistit opravdu dost, ale když uvážím, co všechno jsem byl nucen řešit v této místnosti…," zavrtěl hlavou, ale jeho oči Nathalii nevnímaly, jsouce upřené daleko do minulosti. "Ne," řekl nakonec rozhodně, "určitě ne. Kdyby věděl jen desetinu toho, o čem jsme tady tehdy s různými lidmi mluvili, byl by kouzelnický svět tak, jak ho známe, už dávno minulostí."
"Ještěže tak," zareagovala s úlevou, pocitu sucha v krku se však zbavit nedokázala.
"Ten propojený portrét ale v každém případě musí někde být," navázal Brumbál a jeho hlas zazněl kategoricky. "A my ho musíme najít. A to dřív, než Voldemort opět povstane."
Opět ji na okamžik zamrazilo při zvuku onoho jména, ale pak nechápavě zamrkala a dalo jí to hodně přemáhání, aby se na ředitele nedívala jako na blázna.
"Ale Brumbále, ten obraz může být prakticky kdekoli…," rozhodila skepticky rukama.
"To si nemyslím," odporoval ředitel. "Možná, že bude naopak mnohem blíž, než by se nám mohlo zdát. Jak jste na tom s prohlídkou zdejších děl?"
Náhlá změna tématu ji překvapila, ale rychle zareagovala:
"Jsem skoro hotová. Ale nemohu říct, že bych zde našla cokoli, co by se podobalo byť i jen vzdáleně Salazaru Zmijozelovi."
"Můžete být konkrétní?" přerušil ji netrpělivě.
"Jistě," pokrčila rameny. "Prohlédla jsem vstupní i Velkou síň, hlavní i přilehlá schodiště a převážnou většinu hradních chodeb a věží. Navštívila jsem knihovnu, učebny a kabinety jednotlivých profesorů - tedy s výjimkou Snapea, Riche a Trelawneyové. I když u Snapea jsem prakticky každý den a nelze říct, že by zrovna holdoval umění, pokud ovšem detailní nákres vnitřností jedometa, rozbor krve obrouna nebo názorný postup drcení rohů mečoroha nepovažujete za umělecké dílo."
"A společenské místnosti?"
"Byla jsem v Nebelvíru s dvojčaty Weasleyovými, v Mrzimoru s Tonksovou a v Havraspáru s Penny Clearwaterovou," vyjmenovávala postupně tak, jak jí před očima probíhaly vzpomínky na červené transparenty se zlatým lvem na oslavě vítězství Nebelvíru nad Mrzimorem, na žluté závěsy, měkká křesla a podzemní tunely do ložnic s kulatými otvory místo dveří ve společenské místnosti Mrzimoru, kde onehdy s Tonksovou po skončení práce u Snapea dobré dvě hodiny rozebíraly všechny jeho negativní vlastnosti (žádnou pozitivní si totiž nedokázaly vybavit), a na kruhovou místnost s modrými závěsy, bronzovými stuhami a klenutým stropem s hvězdami noční oblohy, při jejímž prozkoumávání Nathalie opět litovala, že nestudovala v Bradavicích, neboť takovou společenskou místnost by si jako havraspárská studentka nemohla vynachválit.
"Ještě dnes řeknu Severusovi, aby vás co nejdřív doprovodil do Zmijozelu," přikývl Brumbál. "Pokud máme šanci najít někde v Bradavicích nějakou stopu po Zmijozelově portrétu, pak to bude nejspíš tam."
No nazdar, zachmuřila se Nathalie. Tohle by si ráda nechala ujít. Jenže Brumbál měl samozřejmě pravdu - ačkoli nepředpokládala, že by našla portrét Salazara Zmijozela viset na nejčestnějším místě zmijozelské společenské místnosti - tedy alespoň ne ten propojený portrét, který hledali - musela uznat, že tyto prostory mohou při svém pátrání stěží opominout.
"Řeknu mu také, aby vás na nějaký čas uvolnil z přípravy obranného lektvaru," pokračoval Brumbál, "tuhle naši záležitost považuji pro tuto chvíli za mnohem důležitější. Jestli skutečně někde existuje Zmijozelův portrét…," nedořekl a potřásl unaveně hlavou.
"Třeba byl zničen," zadoufala, "tehdy, když skřeti napadli hrad. Vždyť ani tento obraz to málem nepřežil," kývla k zakladatelům.
Brumbál sebou při jejích slovech nepatrně trhl a na chvíli se na ni pozorně zadíval, jako by náhle cosi pochopil.
"Řediteli?" nadhodila tázavě.
"Jen mě něco napadlo," mávl rukou, "ale musím si to nejprve nechat projít hlavou… ověřit si několik věcí…"
Po těch pár měsících ho už znala natolik dobře, aby jí bylo předem jasné, že nemá smysl na něj teď tlačit a žádat vysvětlení.
"Dokončete tu prohlídku," shrnul nakonec. "Když už nic jiného, chci mít alespoň jistotu, že můžeme Bradavice vyloučit. A já začnu vlastní pátrání. A Nathalie," zdvihl prst do vzduchu, "byl bych rád, kdyby to prozatím zůstalo jenom mezi námi."
"I v případě, že bych něco našla ve společenské místnosti Zmijozelu?" ujišťovala se. Kde zůstala ta Brumbálova důvěra ve zmijozelského ředitele?
"Ano," odvětil po chvíli zaváhání s neurčitým výrazem v obličeji. "Alespoň dokud se nám nepodaří nashromáždit víc informací."
"Dobrá," přikývla a raději se dál na nic nevyptávala. "Dám vám vědět, až s tou prohlídkou skončím."
Otáčela se k odchodu, ale Brumbál ji zadržel gestem ruky, jako by si na poslední chvíli na něco vzpomněl.
"Vlastně jsem vás chtěl požádat ještě o jednu věc," ukázal jí podivně nečitelný výraz.
"Samozřejmě," povytáhla tázavě obočí.
"Týká se to mého bratra - Aberfortha," neodpustil si Brumbál svůj obvyklý úšklebek, jejž nyní Nathalie znala i v podání hostinského od Prasečí hlavy.
"Je vám hodně podobný," podotkla zmateně, když se ředitel neměl k pokračování. "Nedávno jsem se U Prasečí hlavy stavila -"
"Já vím," přerušil ji. Nemusela se ani ptát, od koho.
"Spojil jsem se s ním - po dlouhé době," navázal s patrnou stopou hořkosti v hlase. "Museli jsme si sice vyměnit nejméně pět dopisů, ale nakonec souhlasil s tím, abyste se k němu přišla podívat na portrét naší sestry… Zkontrolovat, jestli je v pořádku. Sice mi dal dost jasně na srozuměnou, abych neočekával, že mě Ariana přijde navštívit…," zarazil se Brumbál a jeho zrak se zamlžil, "ale nakonec jsem ho přesvědčil. Člověk nikdy neví, kdy se mu takové spojení do Prasinek bude hodit."
"Jistě," zamumlala a nechala si všechny svoje pochybnosti pro sebe. Pokud se chtěl ředitel trápit nad prázdným portrétem své mrtvé sestry, byla to pouze jeho věc. "Stavím se tam co nejdřív."
Brumbál vděčně přikývl.
Poznámka:
V průběhu sedmi dílů knihy Harry navštívil pouze tři společenské místnosti jednotlivých kolejí - svoji nebelvírskou, zmijozelskou ve 2. dílu HP a havraspárskou v posledním dílu. Popis mrzimorské společenské místnosti však pochází rovněž od J.K. Rowlingové - konkrétně z jednoho chatu čtenářů s touto autorkou.
Jedomet, obroun a mečoroh jsou kouzelní tvorové zmínění v souvislosti s přípravou lektvarů v knize Fantastická zvířata a kde je najít.
Přibližný náčrt obrazu zakladatelů najdete zde
Žádné komentáře:
Okomentovat