Začátek čtrnácté kapitoly aneb jak se stalo, že TO hlavní hrdinku konečně trklo a napadlo ji, kde by se tak přibližně mohl nacházet Zmijozelův portrét. Což si (přirozeně) nechám až do další části kapitoly, i když myslím, že klidně můžete začít spřádat různé teorie;-)
Kapitola čtrnáctá: Čtyřlístek pro štěstí (1. část)
"Má tohle vůbec smysl?"
Nebelvírská chytačka Leslie právě elegantně přistála na tribuně, seskočila z koštěte a přisedla si k Nathalii, Katii Bellové a Alici Spinnetové, jež onoho nedělního dopoledne společně sledovaly první prosincový trénink nebelvírského famfrpálového družstva.
"Co se zase děje?" protáhla se Katie ospale a setřepala si z hábitu několik vloček sněhu, který už od rána sem tam poletoval vzduchem.
"Oliver," pokrčila Leslie rameny, pohodlně se opřela o lavici za sebou a natahovala si nohy. "Před deseti minutami mu Fred s Georgem oznámili, že budou celý příští týden u Snapea na školním trestu a nebudou moci trénovat, a on jim od té doby nepřetržitě nadává."
"Není to nakonec jedno?" divila se Nathalie. "Další zápas se přece hraje až na jaře, ne?"
"Vykládej to Woodovi," ušklíbl se John, který právě následoval Lesliina příkladu, spíš hodil než opřel koště do rohu tribuny a vyčerpaně se svezl na lavici vedle nich. "Než ho poslouchat, to jsem se mohl raději vyspat."
"Trénuje ještě vůbec někdo?" zajímala se Nathalie.
"Zmijozelští nebyli na hřišti od té výhry nad Havraspárem," sdělovala jí Alice. "Mrzimor skončil týden na to a Havraspár měl poslední trénink včera."
"Jo, to jenom my tu lítáme jako blázni ve sněhu," zaškaredila se Leslie a znuděně zvrátila hlavu dozadu, zírajíc na sněhová mračna valící se po obloze.
Nathalie si přitáhla hábit těsněji k tělu a upřela netečný pohled před sebe. Odhodlala se vyrazit na tenhle trénink i přes ledový vítr, který ji profoukl skrz na skrz dřív, než vylezla na tribunu - po oné noci ze čtvrtka na pátek strávené prohlídkou obrazů ve zmijozelské společenské místnosti a zakončené zcela nečekaným nálezem cítila, že si nutně potřebuje provětrat hlavu, nadýchat se čerstvého vzduchu a utřídit si myšlenky.
Od Brumbála onoho časného rána odcházela s pocity zmatku a nejistoty - ředitel jí oznámil, že se neprodleně pustí do pátrání po stopách, jež by mohly vést ke Zmijozelovu portrétu, a Nathalie najednou měla dojem, jako by se ocitla ve vzduchoprázdnu - všechny obrazy v Bradavicích již prozkoumala, dalo by se tedy říct, že svůj díl práce na dané záležitosti odvedla, mohla by být dokonce šťastná, neboť nyní měla konečně možnost zahájit vlastní restaurátorskou činnost na vybraných cenných a nejvíc poškozených plátnech, jenže ona se cítila podivně nevyužitá, ba dokonce odstrčená, ta náhlá nečinnost ji znervózňovala, ale na druhou stranu neměla žádnou představu o tom, co víc by mohla udělat…
"Olivere! U Merlina, vždyť hustě sněží!" přerušil její úvahy naštvaný hlas Angeliny Johnsonové.
Nathalie překvapeně zamrkala a rozhlédla se kolem sebe - na tribuně se mezitím shromáždil i zbytek nebelvírského týmu, z romantického poletování sněhových vloček se pomalu stávala chumelenice a nebelvírský kapitán se neúspěšně snažil přimět své vzpouzející se družstvo k další hře.
"Já vás varoval," pokřikoval navztekaně. "Říkal jsem vám, že jestli Zmijozel rozdrtí Havraspár a ocitne se v čele tabulky, tak budete trénovat celou zimu! Další prohru si už nemůžeme dovolit!"
"Zatraceně, Olivere, vždyť do dalšího zápasu zbývají nejmíň čtyři měsíce času!" stěžovala si Paula a dokonce od sebe netrpělivě odstrčila Johna, který se z ní snažil oprášit nános sněhových vloček, jež ulpěly na jejím hábitu, když s ní náraz Potlouku smýkl o trávník pozvolna se pokrývající sněhem.
"Dobře, dobře, tak toho pro dnešek necháme, ale sejdeme se v úterý hned po škole," snažil se Oliver zachovat alespoň zdání autority, neboť to začínalo vypadat, že se proti němu jeho tým definitivně vzbouří.
"Nechci ti do toho kecat, Woode," ozval se John, "ale v úterý tady všude kolem budou závěje. A nevím jak ostatní, ale já hodlám nejmíň do Nového roku sedět v teple u krbu a nahřívat si své staré kosti."
Několik hráčů vyprsklo smíchy a dokonce i Oliverovi zacukalo kolem rtů.
"No tak dobrá," povzdychl si teatrálně. "Ale očekávám, že se celou zimu udržíte fit! Snažte se alespoň dvakrát denně protáhnout všechny svaly, nastudujte si pár taktických situací z Famfrpálu v průběhu věků a hlavně se snažte nepřibrat! Víte přece, že každá libra navíc mění možnosti vašeho letu na koštěti a vaši celkovou pohyblivost. Takže žádné přejídání se na Vánoce, žádné ládování se cukrovím a…"
"Teda Olivere, to už vážně přeháníš!" naježila se Paula a Angelina s Alicí jí mohutně přizvukovaly. Leslie dostala nový záchvat smíchu a Fred s Georgem se k ní s radostí přidali.
"Dobře, tak fajn," ustupoval Oliver všeobecnému znechucení, "tak… víte, co máte dělat. A vy dva se moc nesmějte," zahrozil dvojčatům. "A ne že na jaře budete vysedávat na nějakých dalších školních trestech!"
"Snape nám je stejně napaří, i kdybychom nic neprovedli," pokrčil rameny Fred, "hlavně pokud bude hrozit, že bychom mohli porazit Zmijozel. Uvidíš, Olivere, že pak u něj budeme na trestech místo tréninků sedět všichni."
Oliver se při té představě zasmušile zamračil, sedl na koště a slétl z tribuny na trávník. Ostatní hráči ho následovali a počkali dole, než k nim po schodech seběhnou Alice, Katie a Nathalie, načež se všichni vydali zpět k hradu.
Během pár minut byli pokryti tenkou vrstvičkou sněhu a bradavické pozemky se rovněž začaly barvit do běla. Nálada se uvolnila, všichni byli v dobrém rozmaru a bratři Weasleyovi dokonce začali pobíhat kolem dokola celého průvodu a snažili se uplácat z posbíraného sněhu první sněhové koule. Bylo v nich však málem víc trávy než sněhu a děvčata se netvářila dvakrát nadšeně, když jim tuhle břečku házeli za krk.
Nathalie se bavila s ostatními a na malou chvíli zapomněla na všechno, co už několik dní bez přestávky zaměstnávalo její mysl. Dokonce se i dokázala zasmát představě, že stráví celý příští týden u Snapea s Fredem a Georgem Weasleyovými, opájela se přitažlivou vidinou profesorova kabinetu změněného v kůlničku na dříví a pro změnu tak chlapcům ani nedokázala vynadat za to, že opět riskovali své vyloučení ze školy nyní pro změnu pokusem o vloupání se do vitríny v Pamětní síni a pozměnění některých jmen na medailích a pohárech ze zmijozelských na nebelvírská.
"Beztak je Zmijozel vyhrál jenom podlou lstí," hájili se před ní Weasleyovi a Nathalie byla víc než kdy jindy ochotna s nimi v tomto bodě souhlasit…
"Podívej, Johnsonová," přiskočil náhle Fred ke svojí spolužačce a vybíral cosi z hrsti vytržené trávy. "Poslední letošní čtyřlístek. To máš pro štěstí!"
Všichni se pobaveně zasmáli a vždy tak sebevědomá střelkyně se stydlivě zarděla.
"Děkuju, Frede," odvětila, mile se na chlapce usmála a zastrčila si čtyřlístek do knoflíkové dírky.
Průvod pokračoval vesele dál, avšak Nathaliin smích postupně utichal a její pohled se neustále vracel ke čtyřlístku v klopě Angeliny Johnsonové. Něco jí to připomínalo. Jenže… kdyby tak věděla co… Pokrčila čelo a zastavila se uprostřed cesty.
Kouzelný význam čtyřlístků - tohle přece řešily Prýtová s Vektorovou během Nathaliiny první večeře v Bradavicích. Štěstí nebo pouhý omyl přírody, číslo čtyři namísto trojky…
Musíte si všímat maličkostí, drahoušku, zazněl jí zničehonic v hlavě zastřený hlas Sibyly Trelawneyové, i nepatrné drobnosti mohou ukrývat netušené souvislosti, jež rozhodují o mnohém…
"Nathalie! Tak jdeš, nebo co?" volala na ni dvojčata od vstupních dveří.
Pořád ještě stála na té zpola zasněžené cestě a potřásala hlavou, jak se z ní snažila vyhnat všechny myšlenky, které jí bránily soustředit se na to podstatné. A pak najednou…
"Přijdu za vámi později," křikla na dvojčata, když je míjela ve dveřích a bez zastavení prolétla vstupní síní.
Dvě minuty na to udýchaně vrazila do svého pokoje a vrhla se k zásuvce pracovního stolu. Od září se jí tam nahromadila spousta různých papírů, teď je však netrpělivě vyhazovala na zem a hledala jednu konkrétní věc…
Příslušný výtisk Denního věštce našla až úplně vespodu. Prudce oddychujíc ho rozložila na stole a napjatě pohlédla na fotografii na titulní stránce. Na okamžik znehybněla.
No ovšem…
Žádné komentáře:
Okomentovat