Pořád stejně "příjemný" Snape, Brumbál, který v jednu chvíli ani v nejmenším netuší, o čem je řeč (a tušit ostatně ani nemůže;-)), a Nathalie vyjevená z předmětu, jenž se v této povídce objevuje poprvé, ačkoli z HP knih ho známe více než dobře...
Kapitola patnáctá: Rodina a příbuzní (2. část)
"A tím se dostáváme k tématu naší dnešní schůzky," ozval se Brumbál.
"Předem vás upozorňuji, že s tím nesmyslným plánem slečny restaurátorky nechci mít nic společného," pravil rezolutně Snape a založil si ruce na hrudi v gestu definitivního odmítnutí.
"Ale no tak, Severusi," opáčil ředitel trpělivě. "Dnes ráno mi od Malfoye přišla sova - potvrzuje Nathaliinu návštěvu ve svém sídle v týdnu od osmadvacátého ledna. Vy se s ním dobře znáte a na jeho panství už jste také byl. Bude nutné, abyste tam Nathalii osobně doprovodil a přesvědčil se, že jí nehrozí žádné zjevné nebezpečí. A chci, abyste ji odsud pak i vyzvedl."
"V žádném případě," pronesl Snape nepohnutě. "Nehodlám se účastnit takové frašky. Musí existovat jiná možnost. Taková, která nebude zahrnovat pseudošpionážní aktivity zcela nekompetentních čarodějek, jež si rozumějí s malířským štětcem víc než s kouzelnickou hůlkou."
Nathalie jen zalapala po dechu - měla za to, že ji Snape už nedokáže ničím překvapit, nyní se jí však zdálo, že potenciál jeho urážlivých poznámek dost významně podcenila.
"Severusi...," povzdychl si Brumbál.
"To je v pořádku, řediteli," přerušila ho, krčíc odevzdaně rameny, "jestli je profesor Snape přesvědčený, že dokáže sám ten obraz najít a ověřit za pomoci jím tak opovrhované umělecké magie jeho pravost, pak mu tento úkol mileráda přenechám."
"V žádném případě," zavrtěl Brumbál hlavou. "Pokud tam ten portrét skutečně je, pak si jeho totožností musíme být stoprocentně jistí. Váš zájem, coby restaurátorky, o cenné umělecké předměty Luciuse Malfoye nevzbudí pozornost. A navíc, ani Severus se nenaučí za měsíc to, co jste vy studovala několik let..."
Významné odfrknutí po její levici jasně naznačovalo, že Snapeův náhled na věc je právě opačný.
"Musím uznat, profesore Snape, že vaše nepřetržité zpochybňování významu a obtížnosti mojí práce se pro mě pomalu ale jistě stává cenným zdrojem sebereflexe," otočila se k němu, zastírajíc nuceným klidem rostoucí podrážděnost, "myslím, že bych napříště mohla začít uvažovat o kariéře například v oblasti přípravy přísad do lektvarů - nejlépe o nějakém špatně placeném zaměstnání s desetihodinovou pracovní směnou sedm dní v týdnu, v temném, vlhkém a studeném sklepě, bez nároku na odpočinek..."
"Severusi, přece jsem vás prosil, abyste pokračoval v přípravě obranného lektvaru sám, dokud Nathalie nedokončí prohlídku bradavických obrazů," ozval se vyčítavě ředitel, když pochopil, co Nathalie naznačuje, zatímco Snape s pevně stisknutými rty propaloval pohledem její tvář.
"Slečna restaurátorka velice ráda přehání, řediteli," odvětil, aniž by z ní spustil oči, "toho jste si zajisté nemohl nevšimnout. Stěží teď mohu přerušit výrobní proces, když už byl jednou v takovém rozsahu zahájen. A veškerou přípravu přísad beztoho obstarávají studenti v rámci školních trestů," dodal a jeho rty zkroutil úsměšek. "Pánové Fred a George Weasleyovi nám tento týden budou jistě vítanou pomocí, ostatně vy sama jste jejich šikovnost onehdy vychvalovala," ušklíbl se na ni vyzývavě.
Nechápavě zavrtěla hlavou. Jak si to ksakru může pamatovat? Vždyť od jejího příjezdu do Bradavic a toho incidentu s kýchavým bambusem už uplynulo tolik měsíců, že na něj sama dávno zapomněla! Proč musí zrovna Snape být vždycky u toho, když dvojčata něco vyvedou a ona se je snaží krýt? A tehdy naposledy u obrazu s drakem... u všech druidů, raději ani nevzpomínat!
Zrudla vzteky i studem a zabořila pohled do desky ředitelova stolu; Snapeovo posměšně zdvihnuté obočí naznačující, že mu došlo, co se jí právě vybavilo, jí však ujít nemohlo. Zasmušile dumala nad tím, jestli někdy nastane den, kdy tahle trapná scéna zmizí z její hlavy. Došla k názoru, že i to je možné - pokud dojde k trapasu ještě mnohem většímu.
"Rád bych zdůraznil, že představy slečny restaurátorky o obraně proti černé magii lze považovat za poněkud pochybené," vyžíval se Snape v nastalé situaci, tím spíš, že ředitel neměl ani potuchy o skrytém smyslu tohoto sdělení, a nemohl tak přerušit tok profesorovy výřečnosti.
Nathalie cítila, jak se jí do tváří žene další nával krve, a vztekle žmoulala látku svého hábitu.
"Měl jsem za to, že to ústalepící kouzlo na Celebruse Riche v dané chvíli vcelku úspěšně zabralo, nebo ne?" otázal se pobaveně Brumbál, který bez potřebného vysvětlení nabyl dojmu, že právě tuto příhodu má Snape na mysli. "Mně osobně to připadlo jako velice nápadité a nanejvýš zábavné, situaci plně odpovídající řešení," dodal zvesela ve zjevné snaze nyní už naprosto zoufalou Nathalii uklidnit a povzbudit.
"Lucius Malfoy ovšem není Celebrus Riche," zkonstatoval Snape suše. "A pokud se slečna restaurátorka nezmůže na víc, než na pokusnou aplikaci kouzel umělecké magie na živé čaroděje, a to bez jakéhokoli náznaku vědomostí o účincích takového postupu, pak ji směle můžete prohlásit za mrtvou v okamžiku, kdy překročí práh Malfoyova domu."
"Vy také umíte docela přehánět, že?" ucedila rozmrzele. S tou ironicky zdůrazňovanou slečnou restaurátorkou už jí začínal lézt pěkně na nervy. To už jí bylo milejší, když ji oslovoval prostě jenom příjmením.
"Bude pod kletbou Imperius dřív, než se přiblíží k prvnímu obrazu," pokračoval Snape, aniž by jí věnoval pozornost, "načež si na ní Lucius vyzkouší nitrozpyt. Nebo veritasérum. A do hodiny bude vědět všechno, nad čím deset let zatím jenom bezvýsledně přemýšlel. Tohle opravdu chcete, řediteli?"
"Pořád ještě nejsme ve válce, Severusi," zareagoval konečně Brumbál po kratší odmlce. "Nevěřím, že by Malfoy používal na svoje hosty podobné prostředky. Jsem s ním v takřka nepřetržitém kontaktu a mohu vás ujistit, že někoho tak sebejistého, jako je Lucius Malfoy, v dnešním kouzelnickém světě těžko naleznete. On si věří, Severusi, je přesvědčen, že právě teď nastala jeho éra - má pod palcem celé Ministerstvo kouzel, nikdo se neodváží odporovat rodině tak významné, a koho nepřesvědčí, toho snadno uplatí. Malfoy není paranoidní - dobře ví, že mu nic nehrozí a že jeho moc může v příštích letech jenom stoupat. Nemá zapotřebí riskovat obvinění, že proti někomu použil zakázané prostředky. Možná v budoucnu, až Voldemort opět povstane, čemuž však podle mého sám Malfoy v současné době nevěří, ale ne teď. Jsem toho názoru, že stačí trocha předstíraného zájmu o jeho umělecké sbírky, a on sám bude první, kdo Nathalii důležitě provede svým domem. Už pro ukojení vlastní ješitnosti."
"Přece ale nečekáte, že bude mít Zmijozelův portrét pověšený v ložnici nad postelí," namítl Snape. "To spíš bude někde dobře schovaný. Malfoyův dům je plný domácích skřítků - nepochybně budou Belartovou celou dobu bedlivě hlídat. A jak se hne mimo vymezené prostory, hned to poběží Malfoyovi hlásit. Nemluvě o obrazech jeho předků."
"S obrazy problém není," vložila se do rozhovoru Nathalie, marně doufajíc, že když se pro jednou stala ze slečny restaurátorky jenom Belartovou, mohlo by to znamenat obrat směrem k věcné diskuzi. "Existuje kouzlo, které je na pár minut zbaví schopnosti vidět a slyšet - a vzhledem k tomu, že jsou to jenom malby, které v podstatě nevnímají plynutí času, tak to nebudou schopné rozpoznat. Ani si nevšimnou, až půjdu kolem nich."
"Hodláte toto kouzlo použít i na domácí skřítky?" ušklíbl se Snape. "Anebo pro jistotu rovnou i na Malfoyovy, když to vaše ústalepící kouzlo prokázalo takovou nečekanou účinnost?"
"Mám snad vyzkoušet, jestli to funguje i na lidi?" otázala se nevzrušeně, vytahujíc hůlku a nevšímajíc si varovného Snapeova výrazu. "Uvolíte se být mým pokusným cílem?"
"Mám lepší nápad," přerušil jejich slovní výměnu Brumbál a sáhl do spodní zásuvky svého stolu.
Nathalie i Snape odtrhli znechucený pohled jeden od druhého a v očekávání ho upřeli na balíček, který ředitel položil na stůl. Brumbál se postavil, rozevřel hedvábný papír, v němž byla věc zabalena, a zatřepal před jejich očima podivným kusem oděvu, který bylo obtížné identifikovat.
"Neviditelný plášť?" pochopil Snape jako první a zaujatě natáhl ruku ke zvláštní látce.
"Ten nejlepší, jaký jsem měl tu čest prozkoumat," přikývl ředitel. "Pojďte sem, Nathalie," vyzval ji, a když k němu doklopýtala s očima nevěřícně upřenýma na plášť v jeho rukách, přehodil jí ho přes ramena.
"Páni," vyjekla a překvapeně zírala na odraz svojí hlavy bez těla v nedaleké vitríně.
"Kde jste k němu přišel?" chtěl vědět Snape a tvářil se dost podezřívavě.
"Mám ho už nějaký čas v úschově," vyhnul se Brumbál přímé odpovědi a na okamžik přeběhl přes jeho tvář stín hlubokého zármutku. "Musíte na něj být opatrná, Nathalie, rád bych ho jednou předal tomu, komu skutečně náleží."
"Jistěže budu," odvětila automaticky a sjela zmateným pohledem z Brumbála na profesora lektvarů, v jehož očích se mísilo náhlé pochopení s vírem té nejdivočejší nenávisti, jakou v nich kdy spatřila.
Poznámka:
Samozřejmě se jedná o neviditelný plášť Jamese Pottera, který Brumbál příští Vánoce předá malému Harrymu. Pro účely této povídky předpokládám, že Snape o existenci tohoto pláště celou dobu věděl - koneckonců Pobertové s ním určitě užili nejméně tolik legrace (a to i na Snapeův účet) jako Harry, Ron a Hermiona.
Žádné komentáře:
Okomentovat