Tak v tomhle mě blog vážně trochu štve. Ve vlastní povídce právě proto dlouhé kapitoly nedělám, takže mě to dosud netrápilo, ale jednotlivé kapitoly Odmítnutí jsem zamýšlela zveřejňovat vcelku tak, jak je autorka napsala. A to je vážně víc než 20.000 znaků. Proč to hloupé omezení? No nic, dám vám to sem na dvě části, komentovat můžete klidně až na konci :-)
Se souhlasem autorky little beloved 2. kapitolu povídky Denial přeložila evi. Rating povídky: 18+
2. Zmírající pokolení
Ta země není pro starý. Mladí
v objetí dlí, pták ve větvích zpívá,
- pokolení zmírá - v písni ladí,
moře makrel, lososům smrt zbývá
a co živé jest, vše léto sladí,
co zplozeno, rodí se a zmírá.
Lapeno jsouc v tónech smyslnosti
nectí mohyl věčné vzdělanosti.
W. B. Yeats, Plout do Cařihradu
ssSss
Severus Snape se s unaveným povzdechem posadil za veliký mahagonový stůl a přejel očima to, co se v následujících šesti týdnech mělo stát jeho kanceláří. Přeběhl štíhlými prsty po desce stolu; byl to krásný kus nábytku potažený zelenou kůží, takže ladil s rozměrným křeslem, v němž Severus seděl. Zdi místnosti byly vyloženy dubovým dřevem s výjimkou stěny napravo od něj, která byla domovem rozsáhlé sbírky knih kouzelnického práva.
Místnost ho tedy uspokojovala, o tom nebylo pochyb; ze srdce si však přál, aby mohl říct to samé i o úkolu, který měl před sebou. Obrátil pozornost k listu pergamenu, jejž svíral v pravé ruce. S nemalou radostí shledal, že na seznamu je pouze šestnáct jmen. Koutek úst mu zaškubal spokojeným úšklebkem; udělal dobře, že tuto obtížnou povinnost v předchozích čtyřech letech odkládal. Jeho předchůdci se museli zabývat mnohem delším seznamem, než byl ten jeho.
Sova, kterou dostal zhruba před pěti dny od Ministerstva kouzel, mu doručila požadavek, aby se ujal funkce manželského styčného úředníka. Tato funkce byla ustavována na konci každého školního roku již od přijetí Manželského zákona. Vždy v červenci ukončil veliký počet čarodějek a kouzelníků denní studium a stávali se tím pádem osobami povinnými podle nového manželského práva. Proto byl ve stejnou dobu ustavován styčný úředník, jenž měl napomáhat řádnému a zákonnému uskutečňování nabídek k sňatku a jejich odmítnutí či přijetí těmi, kteří právě dokončili školu a byli zároveň stále svobodní. Jako někdejší učitel a bývalý ředitel Bradavic byl považován za zřejmou volbu pro tuto pozici, neboť se předpokládalo, že většinu mladých dospělých bude nejspíš dobře znát. Přejel pohledem letošní seznam těch, kteří dokončili vysokou školu, a zjistil, že učil každé jméno ze seznamu a v případě pěti z nich dokonce býval ředitelem jejich koleje. Úšklebek mu nicméně poněkud ztuhl na rtech, když seznal, že dalších šest z jeho nových svěřenců je z Nebelvíru, z nichž dva pro něj byli obzvláště dobrým důvodem pro to, aby zatnul zuby.
Ještě pořád se ale mohl považovat za šťastlivce; Minerva McGonagallová byla styčnou úřednicí loňského léta, kdy seznam obsahoval více než třicet jmen. Při té představě se otřásl. Sjel pohledem k hodinkám na zápěstí, bylo skoro deset. Jeho bývalí žáci se záhy dostaví na seznamovací seminář s vedoucí odboru porodního a sňatkového, načež se pak podle předem daného rozpisu jeden po druhém setkají s ním, aby prodiskutovali svoje vyhlídky na sňatek. Zběžné pročtení rozpisu Severusovi potvrdilo, že první schůzku toho dne má naplánovanou s Nevillem Longbottomem. Naprosto nepochyboval o tom, že se chlapec opozdí.
Přistoupil k oknu a pohlédl na ztichlou ulici pod sebou. Elegantní budova, v níž stál, byla majetkem odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů a byla útočištěm manželských styčných úředníků již od přijetí Manželského zákona. Nacházela se na prestižní adrese Belgraveského náměstí a pro uchazeče o manželství představovala ústřední místo, kde se měli setkávat. Spatřil dva dobře známé obličeje, jak se přibližují k budově a stoupají po schodech: Draco Malfoy a Blaise Zabini. Alespoň že na Zmijozely se lze co do dochvilnosti spolehnout. S obvyklým zašustěním černého hábitu se vrátil ke stolu s úmyslem se ještě jednou podívat na několik podrobností týkajících se formálního postupu při nabídkách k sňatku a s hrůzou z nevyhnutelnosti otravných hodin, které budou následovat.
ssSss
Hermiona se radostně usmála, když si přes zamlžené okno kavárničky, v níž seděla, všimla přibližující se kamarádky. Padma Patilová vypadala neobyčejně půvabně, jak se tak prodírala rušnou londýnskou ulicí s dlouhou povlávající hřívou lesklých černých vlasů. Spatřila Hermionu sedící poblíž okna a zamávala na ni, vracejíc jí široký úsměv.
V Bradavicích Hermiona Padmu sotva znala. Po zápisu na Sorbonnu ke svému zděšení zjistila, že bývalá havraspárská studentka byla na prestižní univerzitu přijata taktéž. Chodily často společně na hodiny, jelikož Padma se rozhodla získat titul v oboru kouzelných formulí a přeměňování. Zprvu vůči sobě pociťovaly jisté pochybnosti; Hermiona se obávala, že Padma bude stejně dětinská a lehkomyslná jako její sestra-dvojče, zatímco Padmu dosud trápilo, jak se k ní Ron choval na Vánočním plese, a tak se poněkud zdráhala spřátelit se s někým, kdo v permanentní společnosti Ronalda Weasleyho strávil celých sedm let. Jejich obavy se ukázaly být nepodložené a během měsíce se z nich staly blízké přítelkyně. Ve třetím a čtvrtém ročníku dokonce bydlely v jednom bytě, a přestože od jejich promoce uplynulo pouhých deset dní, Hermioně už se po kamarádce a důvěrnici docela stýskalo.
Kývla na číšnici a objednala čaj a toast pro obě, zatímco Padma ze sebe setřásla lehkou letní bundu a usedla naproti Hermioně.
"Máš úžasné vlasy!" zahorovala Padma dosud udýchaná po ostré chůzi. "To jsi použila Rychlopomádu nebo něco takového, ne?"
"Rychlopomáda," přikývla Hermiona, "moje záchrana. Můžou mi vzít hůlku, ale Rychlopomádu si vzít nenechám. A mimo to," pokračovala, prohlížejíc si snědší dívku, "nevypadám zdaleka tak dobře jako ty… to tvoje nalíčení je vskutku působivé."
Padma se rozpačitě pousmála.
"Jsem vzhůru od pěti od rána, nemohla jsem se rozhodnout, co si vzít na sebe a svedla jsem bitvu se svými očními stíny ve snaze změnit jejich barvu, aby ladily s touhle halenkou." Zakabonila se. "V noci jsem vůbec nemohla usnout... dneska je velký den… potkáme naše budoucí manžely a vůbec to všechno kolem…"
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Včera večer jsem si vyšla na drink s Ginny. Podle ní nás tenhle rok v Belgrave bude jenom šestnáct. Což znamená maximálně tak osm kluků na výběr." Povzdychla si. "Ty se alespoň můžeš vdát za mudlu, když se ti nebude líbit žádný z nich. Jenže jestli já si nevyberu mezi čistokrevnými nebo dvojí krve, tak asi budu muset uprchnout ze země nebo tak. Ať se na místě propadnu, jestli mi ministerstvo vnutí nějakého starého vdovce. Ale co už… dost bylo nářků!" Poklepala nehty na stůl, aby zdůraznila přání změnit téma. "Teď mi řekni všechno o tom tvém výletu do Dublinu!"
Padma se na chvíli odmlčela, když jim číšnice přinesla snídani. Nalila oběma šálek čaje a poté se Padma pustila do detailů svojí krátké dovolené.
"Parvati vypadá naprosto skvěle; nemůžu uvěřit, že porodila sotva před pěti týdny. Pevně doufám, že to máme v genech a že se jednou dopracuji zpět ke svojí postavě stejně tak rychle! Děťátko je úplně a dočista k zulíbání. Tak trochu jsem se bála, že bude vypadat jako Seamus," řekla a trochu se zazubila, "ale už teď vypadá spíš asijsky - hříva tmavých vlasů a krásná pokožka dožluta. Pojmenovali ho Aidan po Seamusově tátovi."
Hermiona si uždíbla kousek toastu. S dětmi neměla prakticky žádné zkušenosti.
"Jak to všechno snáší? Musí to být docela změna poté, co pracovala v té návrhářské dílně."
Parvati trhla rameny.
"Zatím je to dobré, jestli to mohu posoudit. Upřímně řečeno se oba zdají být doopravdy nadšení. Nikdy předtím jsem neviděla, že by se některý z nich tolik usmíval. Aidan je tak úžasný tvoreček... ani se mi odtud nechtělo!"
Hermiona nasadila znepokojený výraz.
"Cítím správně náhlý nárůst mateřského instinktu?"
Padma se rozesmála.
"Řekla bych, že asi jo. Možná by ses měla sebrat a navštívit je… když jsem je viděla spolu takhle šťastné… vcelku to rozptýlilo moje obavy z celé téhle manželské záležitosti."
"Jak se ti líbil Dublin?"
"Vlastně na mě docela dost zapůsobil. Do té doby jsem měla o Irsku poněkud naivní představu - všude zvlněné zelené kopce a chalupy s doškovou střechou. Je to hodně velké město; dokonce jsme navštívili kouzelnickou obchodní čtvrť - místo, kterému říkají Temple Bar. Je to tam skoro stejně velké jako v Příčné ulici." Usrkla čaje, než se zeptala: "Slyšela jsi o někom z Paříže?"
Hermiona několik vteřin opatrně vážila slova, a aby získala víc času, nalila oběma ještě trochu čaje.
"Minulý týden jsem dostala sovu od Sophie; chystá se vzít to místo u Lékárníka poblíž Tuilleries. Souhlasili s vyšším platem tak, jak chtěla. Marie-Anne mi psala před třemi dny, že hodně lituje rozhodnutí vrátit se k rodičům do Marseille. Zřejmě se tam totiž nedá sehnat práce a navíc zrovna zjistila, že její bývalý přítel je zadaný. To je všechno, opravdu," skončila, lehce zčervenala a vypadala provinile.
Padma se nenechala snadno zmást.
"Tys nikdy nebyla dobrá lhářka, Hermiono. Z tvého vyhýbavého výrazu předpokládám, že víš něco o Philippovi?"
Hermiona se zatvářila omluvně.
"Včera mi poslal sovu. Ptal se po tobě. Psal, že mu chybíš."
Padma si hluboce povzdychla a soustředila se na natření dalšího plátku toastu máslem. Hermiona pocítila nával sympatií; Padma se scházela s oním dobře vypadajícím belgickým kouzelníkem skoro dva roky, ale rozešli se krátce před promocí. Natáhla se a zlehka poklepala kamarádku po ruce. Padma se usmála.
"Jsem v pořádku, Hermiono, skutečně."
"Jsi si jistá, že jsi se rozhodla správně? Jsem téměř přesvědčená o tom, že kdybys zůstala v Paříži, tak byste vy dva spolu byli už napořád."
Padma potřásla hlavou.
"Nechali jsme tomu volný průběh. Po tom všem si myslím, že jsme byli příliš rozdílní. Je to zvláštní," dodala a naklonila hlavu na stranu, "když jsem byla s Philippem, vůbec mi nepřišlo na mysl, abych se usadila. Sdílela jsem s ním postel. Sdílela jsem s ním i velkou část jeho života. Neuměla jsem si představit samu sebe, jak žiju s někým, s kým jsem měla důvěrný vztah, a teď jsem přitom zcela svolná podřídit se zákonu a vstoupit do dohodnutého manželství s někým, koho vůbec neznám. Nepřipadá ti to zatraceně podivné?"
Hermiona lehce přikývla.
"No ano," přitakala, "je to trochu divné. Jenže mně vůbec celá tahle záležitost přijde naprosto bizarní. Než jsem dostala předvolání z ministerstva, tak jsem si to moc nepřipouštěla; když jsme byly na Sorbonně, mohly jsme se pořád tvářit, že se nic z toho doopravdy neděje, jenže teď nás dostihla tvrdá realita. Padmo, pro Merlina! Vždyť my budeme možná za šest týdnů vdané!"
Na několik minut nastalo přátelské ticho, jak se obě ztratily ve svých myšlenkách. Hermiona přerušila mlčení jako první.
"Jestli to nebude fungovat, odjedu zpátky do ciziny."
"To si moc nepomůžeš," zabručela Padma. "Všude po Evropě se v poslední době začínají přiklánět k našemu Manželskému zákonu."
"Míra porodnosti ve Státech ale vypadá mnohem lépe," opáčila Hermiona. "Možná, že zkusím štěstí tam."
Padma položila šálek a vážně se na svou kamarádku zadívala.
"Hermiono, nemůžeš přece pořád utíkat. A navíc, tohle tady nikdy nebude fungovat, pokud se budeš snažit jenom napůl. Buďto se do toho vrhneme po hlavě, což nám umožní zůstat dál žít v britské společnosti, nebo se teď hned sebereme a rovnou odjedeme. Pojedu do Států s tebou. Musíme do toho jít na sto procent nebo odjet pryč. Co si vybereš?"
Hermiona zdvihla obočí.
"Myslíš to vážně? Opravdu bys hned teď nadobro odjela z Anglie?"
"Naprosto vážně," přikývla Padma. "Viděla jsem štěstí svojí sestry a jejího manžela a jsem teď zcela připravená vstoupit do dohodnutého manželství a dát tomu všechno. Jestli se však do toho mojí nejlepší kamarádce nechce, jsem taky zcela připravená začít znovu v Americe. Je to na tobě."
Hermiona se kousla do spodního rtu a vyhlédla ven na rušnou ulici. V posledních několika letech jí Anglie hodně chyběla. Opravdu by zvládla odtud znovu odjet? Pokusila se představit si samu sebe vedle manžela neznámého jména a neznámé tváře, přináležející do společenství, které tolik dychtila poznat, když jí bylo jedenáct. Dala se tu sehnat zajímavá práce… měla tu přátele… lidi, které hluboce milovala. Náhle pocítila jiskřičku vzrušení. Vlastně by to mohlo být docela dobrodružné. Pohlédla na Padmu a zašklebila se.
"Jdu do toho," prohlásila. "Pojď, jdeme se vdát!" Natáhla ruku a potřásly si na to. Pak se podívala na hodinky a vyjekla. "Máme tam být za deset minut!" Náhle se zatvářila nervózně. "Jak vypadají moje vlasy? Je to tričko v pohodě?"
Padma se uchechtla.
"Vypadáš fakt dobře. Pojď, jdeme na to."
ssSss
Když došly ke schodům vedoucím do budovy na Belgravském náměstí, všimly si Nevilla Longbottoma nejistě otálejícího nahoře. Spatřil je, zářivě se usmál a s Hermionou se pevně objali.
"Neville!" vykřikla radostí, že ho znovu vidí. "Tebe jsem neviděla věky! Vypadáš dobře."
Odtrhli se od sebe a jeden druhého si s něhou v očích prohlíželi.
"I ty vypadáš dobře," odvětil a obrátil se k Padmě, aby jí mohl stisknout ruku.
"Měli bychom jít," prohlásila Hermiona, když znovu pohlédla na hodinky. "Zahajovací setkání je v pátém patře, takže můžeme mluvit za pochodu." Opřeli se do těžkých dřevěných dveří a vydali se směrem ke schodišti. "Jak bylo, Neville?"
Neville pokrčil rameny, ale zjevné nadšení nedokázal skrýt.
"Docela dobře, řekl bych. Před týdnem jsem dodělal školu a včera mi nabídli místo."
"To je fantastické, Neville!" usmála se na něj Hermiona. "Co je to za práci?"
"Profesorka Prýtová mě přijala do učení. Během dvou let se chystá odejít do důchodu, takže se potom stanu učitelem bylinkářství namísto ní."
Hermiona s Padmou se překvapeně zastavily.
"Blahopřeju, Neville! To je neuvěřitelné; musíš být bez sebe radostí," prohlásila Padma.
Hermiona na Nevilla zamrkala.
"Řekla bych, že Nevillovy vyhlídky na sňatek se tímto rapidně zvýšily," zažertovala, což způsobilo, že se Neville šíleně začervenal.
Žádné komentáře:
Okomentovat