Závěr páté kapitoly, v němž Hermiona dospěje k jistému neočekávanému zjištění, které bude pro další vývoj děje vcelku zásadní. Posuďte sami:-)
Připomínám rating povídky 18+
ssSss
V pondělí ráno přišla Hermiona do Belgravského domu přesně v devět. Na svém nalíčení si toho dne dala extra záležet a vlasy si zapletla do copu splývajícího jí do půli zad. Před vstupem do společenské místnosti se zhluboka nadechla. Když zatlačila do dveří a seznala, že je místnost prázdná, její srdce pokleslo; byla si jistá, že tam Teodor bude dávno před ní - a bude na ni čekat. Bezmyšlenkovitě sáhla do police pro nějakou knihu, vydala se k čajovému stolku a nalila si šálek čaje. Zatímco čekala, usrkla si trochu teplé tekutiny - třeba Teo dorazí jen o chvilku později.
Několik minut poté zaslechla zvenčí kroky a ve spěchu otevřela knihu ležící na jejím klíně. Upřela nehybný pohled na stránku před sebou, aniž by byla schopná vnímat, co se na ní píše, a srdce jí pod žebry tlouklo až bolestivě. Dveře se otevřely a ona s očekáváním vzhlédla. K jejímu zděšení do místnosti vešel Michael Corner. Statečně se snažila tvářit tak, aby na jejím obličeji nebylo znát zklamání, které pocítila.
"Ahoj, Hermiono," řekl zvesela s dychtivým zábleskem v očích.
"Ahoj, Michaeli," odpověděla a rychle sklopila zrak zpět ke knize. Naprosto neměla v úmyslu jakkoli podněcovat další rozhovor.
Nalil si kávu a skrytě ji pozoroval, jak předstírá četbu. Pozdvihla knihu trochu vzhůru, když se k ní přiblížil, předpokládajíc, že by jí to snad mohlo pomoci odvrátit nechtěnou pozornost. Nepomohlo - sedl si do křesílka poblíž jejího - do Teodorova křesílka. A k jejímu překvapení se vedle ní začal tiše pochechtávat. Zakabonila se; bylo tu snad něco k smíchu? Jeho uculování přecházelo do stále hlasitějšího chechtotu. Neměla na výběr a musela se na něj podívat.
"Něco se děje?" otázala se s podrážděným tónem v hlase.
Potřásl hlavou a ukázal na její knihu.
"Zajímavý materiál ke čtení," dusil se smíchem.
Obrátila knihu obálkou k sobě a s hrůzou pohlédla na název - Kouzelnická masturbace pro osamělé čarodějky: Deset žhavých tipů pro vás a vaši hůlku.
Mrštila knihou o zem, jako by se spálila.
"Dobrotivý Bože!" vyhrkla. "Co si zatraceně myslí, že sem klidně dají takovouhle knížku?"
Michael se nepřestával smát, když opatrně zdvihla knihu, která se jí tak dotkla, a vydala se přes místnost vrátit ji do knihovny tak rychle, jak jen to dokázala. S hořícím obličejem pak došla ke dveřím.
"Snad tě někdo zachrání před osaměním a pak už tu knížku nikdy nebudeš potřebovat," zamumlal s úšklebkem, zatímco se omlouvala a prchala z místnosti.
Cítíc se skrznaskrz zahanbeně zůstala na záchodech až do doby, než nastal čas vydat se na hodinu rodinného práva. Pak s předsevzetím nepodívat se na Michaela Cornera rychle přejela třídu pohledem. Teodora Notta nikde nespatřila. Optimistická nálada, která se jí držela po celý víkend, se začínala pomalu vypařovat.
ssSss
Po skončení kurzu si s Padmou, Deanem, Susan a Dracem dali oběd v Belgravském parku. Právě dovyprávěla svoji ranní trapnou historku s Michaelem Cornerem a její kamarádi se doslova váleli smíchy po trávníku.
"Tedy Grangerová, takhle už jsem se dlouho nezasmál," prohlásil Draco oklepávaje si trávu z džínsů. "Ten si musí myslet, že jsi naprosto perverzní - do hodiny tě požádá o ruku."
"Spíš jsem doufala, že by ho to mohlo odradit," zamračila se Hermiona.
"Nemáš šanci," řekla Padma otírajíc si z očí slzy smíchu. "Bude chtít vědět, co je přesně těch deset žhavých tipů zač."
Tahle poznámka způsobila, že ti čtyři opět vybuchli smíchy, a Hermiona se k nim tentokrát přidala. Její smích se však rychle změnil v zamračení, když spatřila Denise Creeveyho, jak k nim pospíchá.
"Hermiono," vydechl ztěžka, "profesor Snape by s tebou rád mluvil ve své kanceláři."
Okamžitě pohlédla na Padmu s poplašeným výrazem v obličeji a zdvihla se z trávníku.
"Nemyslel jsem to vážně, že by tě do hodiny požádal o ruku," zamumlal Draco s pocitem, jako by za to mohl.
Padma a Hermiona se opět střetly očima.
"Přece to nemusí být nabídka k sňatku… může jít o něco úplně jiného," pokoušela se Padma kamarádku uklidnit.
Hermiona pokývla skupince stále usazené na trávníku, otočila se a následovala Denise zpět do budovy. Jak odcházela, zaslechla další Dracovu poznámku:
"Jestli je to nabídka," pronesl klidně, "nemusí být nutně od Michaela Cornera. Třeba je od někoho, kdo se nám dneska dělal vzácným, jestli chápete, co myslím."
Polohlasem zaklela - copak už každý ví, že se jí líbí Teodor Nott? Když však stoupala po schodech do Belgravského domu, napadlo ji, že má Draco možná pravdu. Třeba ji Teodor vážně požádal o ruku a třeba právě proto se dnes neukázal. Přece jen je velmi ostýchavý. Úpěnlivě doufajíc, že ta nabídka je skutečně od Teodora a ne od Michaela, zaklepala na Snapeovy dveře a on ji vyzval, aby vstoupila.
Ze strojeného výrazu jeho obličeje vyčetla, že se doopravdy jedná o nabídku k sňatku. I přes rozhovor, který měla týden předtím s Minervou McGonagallovou, pocítila k muži před sebou vlnu silného odporu. Přejíc si, aby ta nabídka byla skutečně od Teodora Notta, posadila se na židli naproti Snapeovu stolu a čekala, až spustí. Čím dřív bude zasnoubená, tím dřív už nebude muset Severuse Snapea nikdy víc spatřit.
Severus Snape z výrazu podmračeného očekávání na jejím obličeji vyčetl, že nejspíš o učiněné nabídce k sňatku ví. Osobně v tuto nabídku doufal už více než týden a neviděl jediný důvod, proč by ji měla odmítnout. Přejíc si, aby ji tentokrát přijala, vzal do ruky dokument ležící na stole. Čím dřív bude zasnoubená, tím dřív už on nebude muset Hermionu Grangerovou nikdy víc spatřit.
Odkašlal si:
"Vaše popularita mezi uchazeči mužského pohlaví mě uvádí v naprostý zmatek, slečno Grangerová," protáhl lenivě.
Beze slova na něj zírala. On prostě nedokázal odolat žádné příležitosti, jak ji ponížit.
"Dostala jste další nabídku k sňatku," pokračoval s úšklebkem. "Doufejme, že tentokrát to bude do třetice všeho dobrého."
Srdce jí bouchalo jako o závod. Nenáviděla tyhle drobné hry na kočku a myš, ve kterých on se tak vyžíval; proč to prostě nemohl vybalit rovnou?
"Ten mladík, o něhož se jedná, přiznává, že tuto nabídku činí bez vašeho předchozího vědomí, ale vypadá si být dostatečně jistý tím, že ji přijmete."
"Ačkoli mě nesmírně těší, jak moc si je jistý," vyprskla, "vskutku bych ocenila, kdybyste přešel k jádru věci a přestal si se mnou pohrávat."
Potěšený faktem, že už nemá daleko k tomu, aby se jí nadobro zbavil, rozhodl se ignorovat její kousavý tón.
"Michael Corner vás před hodinou požádal o ruku," pravil a posunul k ní přes stůl smlouvu a brk.
Hermiona cítila, jak v ní paprsek naděje pomalu pohasíná. Se zaúpěním složila tvář do dlaní.
Tohle nebylo právě šťastné přijetí návrhu, jaké si Severus Snape představoval. Její konání nevypadalo, že by mělo vyústit v brzké uzavření případu, a on už cítil, jak ho trpělivost pomalu opouští.
"Nějaký problém, slečno Grangerová?" otázal se skrz zatnuté zuby.
Přikývla a spustila dlaně z obličeje. Troufalost Michaela Cornera jí šla silně na nervy, ale přesto nedokázala myslet na nic jiného, než co se stalo Teodorovi Nottovi. Proč zmizel? Dostala už tři nabídky k sňatku a jediný čaroděj, jehož návrh by uvítala, vypadal, že o ni nestojí. Náhle věděla, co bude muset udělat: jestli ji Teodor Nott nepožádá o ruku, počká do dne Padminy a Deanovy svatby a pak uteče ze země. Nechystala se přijmout nabídku Michaela Cornera jako poslední východisko.
"Omlouvám se, pane, ale tu nabídku prostě nemohu přijmout," zamumlala, vědoma si toho, jak Snape zatíná čelist, a rovněž toho, že zřejmě nemají daleko k další hádce.
V záchvatu zuřivosti mrštil smlouvou do odpadkového koše po svojí levici. Do háje s ní! Skutečně věřil, že tentokrát bude souhlasit.
"Z jakého důvodu, slečno Grangerová?" zavrčel a jeho oči blýskaly hněvem.
Hermiona škubla rameny s pocitem naprosté beznaděje.
"Z důvodu, že se k sobě nehodíme," pravila.
"Nehodíte?" vyštěkl. "Tohle je Manželský zákon, slečno Grangerová! Vyžaduje od příslušníků kouzelnické společnosti, aby uzavírali manželství za účelem ochránit náš lid a náš způsob života! Tohle není jako u Ollivandera - nemusíte vyzkoušet všechny kouzelníky předtím, než naleznete toho, s nímž spojíte svůj osud. Čeká se od vás, že se budete chovat jako řádný občan a naložíte co možná nejlépe s těmi možnostmi, které máte."
"Mám ještě jiné možnosti," opáčila a cítila, jak narůstá i její vlastní hněv. "Nenechám se přinutit k manželství s někým, u něhož nevidím jakoukoli možnost společné budoucnosti."
S výrazem naprosté nedůvěry pozdvihl obočí.
"Dostala jste už tři nabídky k sňatku; všem ostatním stačilo vyslovit souhlas vždy již s tou první. Jenže ne tak úžasná slečna Grangerová," vyplivl, "ta je až příliš dobrá pro všechny tyhle obyčejné čaroděje!"
"Nikdy jsem přece neřekla, že jsem pro ně příliš dobrá, řekla jsem jen, že se k nim nehodím," odsekla, dočista otrávená jeho přístupem.
"Zbývá vám pouhých jedenáct dní, než vám ministerstvo vybere manžela. Povězte mi, slečno Grangerová, existuje v celé Británii jediný kouzelník, jehož nabídku byste byla ochotná přijmout, nebo tady zcela ztrácím čas?"
Cítila, jak jí rudnou tváře.
"Je jeden kouzelník, jehož nabídku bych byla ochotná přijmout," připustila.
"Výborně - takže: je to někdo, kdo spadá do mé pravomoci, nebo je to nějaký Evropan, kterého jste potkala na cestách? Rád bych to věděl hned, neboť už jste mě stála dost promarněného času těmi svými věčnými odmítáními."
Pocítila značnou nejistotu. Měla by mu to říct nebo by měla raději mlčet? Nakonec je to přece styčný úředník a ona věděla, že podepsal slib mlčenlivosti s ohledem na všechny uchazeče.
"Kouzelník, kterého mám na mysli, je jedním z uchazečů," promluvila tiše a cítila se nevýslovně trapně.
Ušklíbl se. Jestli si vážně myslela, že by s ní chtěl Blaise Zabini mít cokoli do činění, tak to se těžce pletla - sotva před dvaceti minutami přijala Zabiniho nabídku Katie Bellová. Už se nemohl dočkat toho pocitu nesmírného zadostiučinění, až jí řekne, že Zabini je mimo hru.
"Tak mi, prosím pěkně, povězte, slečno Grangerová, kdo by to měl tedy být?"
Neklidně si pohrávala s koncem svého copu.
"To, co tady teď řeknu, zůstane jen mezi těmito zdmi?"
S náhlým zaujetím přitakal:
"Jsem vázán kouzelnickým slibem k dodržování dohody o ochraně soukromí."
S pocitem nepatrného uklidnění pohlédla na své ruce a pak zamumlala:
"Byla bych ochotná přijmout nabídku Teodora Notta."
Nastalo naprosté ticho. Po chvíli Hermiona zdvihla hlavu překvapená tím, že dosud nepromluvil. Snape vypadal, jako by do něj udeřil blesk, a ona vůbec netušila proč.
"Je v tom snad nějaký problém? Měla jsem za to, že je čistokrevný," podotkla se zmateně zamračenou tváří.
Dál z ní nespouštěl oči s neskrývanou nevírou.
"Teo? Má to snad být nějaký žert, slečno Grangerová?"
I přes zmatek v její hlavě ji zarazilo, že použil zkrácenou podobu Teodorova jména. Věděla, že vždy nadržoval zmijozelským studentům oproti všem ostatním kolejím, ale nikdy ho neslyšela, že by o někom mluvil tak neformálně.
"Jistěže to není žert. Proč by měl být?" podivila se.
"Vážně se mi tu snažíte naznačit, že by si vás podle vašeho očekávání mohl vzít Teodor Nott?" otázal se.
Znenadání v ní zaplál hněv.
"Jak se opovažujete chovat se ke mně jako k nějakému druhořadému občanovi? Myslíte si, že by se mnou nikdo čistokrevný nechtěl mít nic společného?"
"To nijak nesouvisí s tím, že je Teo čistokrevný, jde o to, že jeden druhého vůbec neznáte," pravil nečekaně trpělivým tónem.
Zírala na něj a při té jeho poznámce znenadání pocítila, jako by šlápla vedle. Jak může vědět, jak moc ona zná Teodora Notta? Co má tohle znamenat?
"Poznala jsem ho během předchozího týdne nebo dvou. A vůbec, co je vám do toho?"
Chvíli na ni hleděl, ve tváři poněkud rozpačitý výraz.
"Slečno Grangerová, mě připadá docela zřejmé, že vy o Teodorovi Nottovi nic nevíte. Kdybyste ho totiž trochu znala, byla byste si dobře vědoma toho, že je to můj nevlastní syn."
Hermiona se při jeho slovech málem otřásla odporem. To přece nemůže být pravda! Proč jí to nikdo neřekl?
"Ale… ale pamatuji si, že jsem v Denním věštci četla vaše svatební oznámení," zajíkla se, "vaše manželka se nejmenuje Nottová."
"Jaká všímavost!" utrousil sarkasticky. "Když Kordélie na konci války ovdověla, vrátila se ke svému dívčímu jménu Millová. Teodor je její jediné dítě."
Hermiona cítila, jak se její naděje a sny tříští na milion kousků. Připadala si jako naprostý a dokonalý blázen. Její pochybnosti byly správné - o Teodorovi Nottovi nevěděla vůbec nic.
"Nepřipadá v úvahu, abyste se provdala za Tea," prohlásil neústupným tónem, což Hermionu vytrhlo z nešťastného zadumání.
"A to proč?" otázala se. "Potvrdil jste, že je čistokrevný; a je snad už zasnoubený?" I přes ten neradostný šok stále doufala, že je Teodor k mání.
Třel si čelo, v němž mu začínala tepat krutá, silná bolest.
"Teo byl skoro sedm let mým studentem a další čtyři roky je mým nevlastním synem. Věřte mi, slečno Grangerová, neexistuje nikdo, ke komu byste se mohla hodit méně."
Popadl ji náhlý vzdor.
"A proč se podle vás k sobě nehodíme?"
Mávl rukou, jako by chtěl její otázku odehnat pryč.
"Nedokážu si představit jedinou věc, která by vás dva spojovala."
"Možná že znáte Teodora," vyštěkla, "ale neznáte mě. Nejste v pozici, abyste rozhodoval, zda se k sobě hodíme nebo ne. Prostě tu možnost odmítáte zvážit, protože mě nenávidíte."
Pohlédl na ni tak upřeně, že ji to přimělo uhnout pohledem. Opřel se lokty o stůl, spojil prsty do špičky a opatrně zvažoval slova, která se chystal pronést.
"Už jsem vám jednou řekl, že k vám nechovám nenávist, slečno Grangerová. Proti své vůli snad i uznávám, že jste inteligentní mladá žena," promluvil nečekaně mírným tónem.
Hermiona stočila pohled zpět k jeho tváři, zmatená změnou jeho přístupu. Pokoušejíc se rozluštit výraz v jeho černých očích čekala, až bude pokračovat.
"A nyní se na vaši inteligenci odvolávám. Věřte mi, když říkám, že manželství vás a Teodora Notta by nebylo úspěšné."
Třela si kořen nosu. Teodor Nott byl její jedinou nadějí. Bylo sice pravdou, že nemohla se Severusem Snapem vydržet v jedné místnosti, ale o to se teď jednoduše nestarala. Nenechá se dotlačit ke svatbě s Michaelem Cornerem jenom proto, že nesnáší svého možného budoucího tchána. Nebo spíš nevlastního tchána. Je jedno, co říká, jí je jasné, že ji nenávidí, neboť ho zachránila, a také pro to, co o něm ví. Nenechá si od něj zkazit život jenom kvůli jeho malicherným citovým problémům. Seslala na místnost tišící kouzlo, což ho přimělo zdvihnout obočí.
"Vy vůbec nemůžete vědět, jestli by naše manželství bylo úspěšné nebo ne. Nechcete o tom ani přemýšlet, poněvadž nedokážete snést představu, že byste se mnou měl něco společného," bojovala se slzami. "Doopravdy jsem věřila, že dělám dobrou věc, když vám zachraňuji život, a když mi předtím Harry řekl, co spatřil ve vašich vzpomínkách, věřil, že jste mrtvý. Pokud jsem udělala chybu, když jsem vás zachránila, pak se omlouvám. Pokud se vás dotklo to, co jsem vám v onen den řekla, omlouvám se. Ale nemohu za to, že vím o vás a Lily Evansové. Dala jsem vám slovo, že o tom nikdy nikomu nic neřeknu, a to zahrnuje i Teodora Notta. Pokud vám moje slovo není dost dobré, jsem ochotná vám dovolit, abyste mi ty vzpomínky vymazal z hlavy."
"Tady ale nejde o vás a o mě, slečno Grangerová," potřásl hlavou. "Nepopírám, že jsou mezi námi určité problémy, které začaly již před mnoha roky. Připouštím, že jsem se k vám v těch několika posledních týdnech nechoval dobře, ale apeluji na vás jako váš styčný úředník. Nechme stranou všechny ty nedůležité osobní spory, teď k vám mluvím přímo jako někdo, kdo zná Teodora Notta. Naléhám na vás, abyste znovu zvážila směr, jímž se ubírají vaše úmysly; trvám na tom, že znáte Tea příliš málo na to, abyste věděla, zda se k sobě hodíte."
"A já trvám na tom, že vy znáte mě příliš málo na to, abyste věděl, zda se k sobě hodíme." Její spodní ret se neovladatelně chvěl a ona tušila, že jí k slzám mnoho nechybí. "Nemám v úmyslu vás urazit, ale nemohu si pomoci - prostě věřím, že nemůžete snést představu mě coby manželky vašeho nevlastního syna, a snažíte se tudíž změnit můj názor."
Po levé tváři jí sklouzla osamělá slza. Pocítil nečekaný záchvěv soucitu, vytáhl kapesník a posunul ho k ní přes stůl. Zjistil, že udělal bláhovou chybu - kdyby se k ní v předchozích týdnech nechoval tak špatně, možná by mu teď alespoň naslouchala.
"Slečno Grangerová, nic by mi neudělalo větší radost, než kdybyste se co nejdřív zasnoubila a já se o vás už nemusel starat… Věřte mi, vše, co mohu říct, je, že mezi vámi a Teem jsou tak zásadní rozdíly, že kvůli nim do budoucna očekávám veliké problémy. To je vše, co k tomu teď mohu dodat. Jste rozrušená a já vás nechci déle vyčerpávat."
"Patřil ke Smrtijedům?" zeptala se s rozšířenýma očima přetékajícíma slzami.
Ucítil bodnutí rozmrzelosti.
"Ne, nepatřil ke Smrtijedům a nebyl s nimi ani žádným způsobem spolčen, a to i přes aktivity svého otce."
Hermiona si kapesníkem osušila oči. Ulevilo se jí, že Teo nikdy nepatřil k následovníkům Voldemorta, ale byla rozzlobená, že ji ze všech lidí právě Snape viděl plakat.
"Mám hodně o čem přemýšlet," řekla.
Souhlasně přikývl.
"Podle rozpisu se máme setkat zítra, slečno Grangerová. Byl bych rád, kdybyste na to setkání dorazila."
"Budu tady," zamumlala a obrátila se k odchodu. Švihla hůlkou, aby z místnosti sejmula tišící kouzlo. Když došla ke dveřím, něco ji napadlo - chtěla vědět, kam se poděl Teodor.
"Co je s Teem?" zeptala se se staženým hrdlem. "Nebyl dnes na hodině."
"Byl přes víkend na návštěvě u přátel v Berlíně," odpověděl jí. "Vrátí se zítra brzy ráno."
Vyšla z místnosti a opřela se zády o dveře. I přes ten balvan, který se na ni zčistajasna svalil, pocítila nával úlevy při zjištění, že Teodorova nepřítomnost byla pouze dočasná. Ještě nebylo všechno ztraceno, stále tu byla naděje, že by se její situace mohla vyřešit. V jejím nitru se probudilo nadšení při představě, že ho zítra uvidí. On byl jediný, jehož nabídku by přijala, a slova zahořklého a jedovatého exprofesora potlačujícího v sobě veškeré city jí rozhodně nepřesvědčí o opaku.
Žádné komentáře:
Okomentovat