Takže opět trochu popojedem...
Kapitola dvacátá šestá: Troufalý plán (4. část)
Tonksová se u Nathalie zastavila téhož dne pozdě odpoledne. Nathalie právě předala jednomu z Malfoyových domácích skřítků Luciusův rodinný portrét a se smíšenými pocity od něj převzala těžký váček plný galeonů jako odměnu za svoji práci. Ještěže Malfoye nenapadlo přijít si pro obraz osobně, říkala si a stejnou úlevu pociťovala z faktu, že za ní za tímto účelem neposlal Dobbyho. Těžko by se tomuhle domácímu skřítkovi mohla podívat do očí…
"Všichni si o vás povídají," sdělila jí Tonksová pobaveně a spokojeně se rozvalila v jednom z Nathaliiných křesílek.
"Cože?" vyděsila se Nathalie, ačkoli by ji to po tom, co během plesu vyslechla na dívčích záchodcích, nemělo zas tak překvapovat. Ale musela tu nechápavost alespoň předstírat.
"Ty a Snape. Říká se, že spolu trávíte spoustu času ve sklepení. A on už si tam prý nezve ani nikoho na školní tresty. A po hradě jste také vidět často spolu."
"Děláme na tom jeho lektvarovém projektu," bránila se Nathalie, ve tváři pro změnu uměřenou dávku pobouření. "Pomalu kvůli tomu ani nespím, to si vážně myslíš, že mě to druidvíjak baví?"
"Já vím, že ne," bavila se Tonksová nezakrytě, "ale vysvětluj to ostatním! Ta scénka mezi tebou, Snapem a Richem na plese se přetřásá ze všech stran."
"Bezva, to mi ještě chybělo ke štěstí," zabručela Nathalie.
"Nic si z toho nedělej," smála se Tonksová, "na mě beztak nemáš."
"Hm?" zdvihla Nathalie nechápavě obočí.
"Copak tys neviděla, jak jsem při posledním tanci Zabiniové nechtíc přišlápla šaty tak, že tam během vteřiny stála jenom v tom svém takřka neexistujícím spodním prádle?" divila se Tonksová. "Celý den obcházím rohy širokým obloukem, poněvadž se děsím toho, odkud na mě vyskočí s celou tou svojí zmijozelskou partičkou a promění mě v hlemýždí sliz nebo tak něco."
Nathalie se zakuckala smíchy a nevěřícně na dívku vykulila oči. Poslední tanec samozřejmě propásla, měla tou dobou dost starostí s Luciusem Malfoyem.
"Opravdu jsi to neudělala naschvál?" přeptala se nedůvěřivě.
"Myslíš, že by se mi to při mojí šikovnosti podařilo, kdybych to vážně měla v úmyslu?" uchechtla se Tonksová. "Ne, ne, takové šťastné spontánní náhody jsou za všeho nejlepší."
"A co ten tvůj tanečník?" zajímala se Nathalie, doufajíc, že touhle otázkou definitivně odvrátí nebezpečí hovoru na téma ona a Severus Snape.
"Derek? Ale jo, je fajn. Neměla jsem se ho vůbec pouštět - jeden tanec s někým jiným a vidíš, jak to dopadlo."
"Nevypadáš, že by tě veřejná ostuda zmijozelské prefektky nějak extra mrzela."
"Spíš nechápu, že se něco takového nepřihodilo mně. Podobně trapné zážitky doslova přitahuju. Nebo kdybych nějak ztrapnila Dereka, to už se mi taky stalo. Proč myslíš, že jsem tak dlouho s nikým nebyla?"
Protože jsi byla zakoukaná do Snapea, proletělo Nathalii bezděčně hlavou to, co jí dívka kdysi svěřila, ale raději by si ukousla jazyk, než aby něco takového říkala nahlas.
"Derek by to pochopil. Jestli tě má doopravdy rád…," prohlásila namísto toho.
"Jo, je fakt milej," usmála se Tonksová, "a asi bude i hodnej."
Milej a hodnej, opakovala Nathalie v duchu, když Tonksová po půl hodině zmizela za dveřmi, vydávajíc se opět vstříc nástrahám hradních chodeb. Proč jen tahle slova vždycky znějí tak přezíravě, když je žena řekne o muži? Co bych já dala za někoho milého a hodného… Snapeův a Malfoyův obličej, které ji v mysli provázely již od včerejší noci, byly na okamžik nahrazeny vizí Terence Higgse. Stačilo by odmyslet si ten věkový rozdíl. Co by na to asi řekl ředitel jeho koleje? U všech druidů, copak ho nedokážu dostat z hlavy na déle než pět vteřin? Ne? No tak nic…
"…jak jsme předpokládali, je celý azkabanský ostrov chráněn kouzly znemožňujícími přemístění podobně jako Bradavice," vybavilo se jí Snapeovo pokračování líčení Tavoryho vzpomínek. "Vězni, lidští zaměstnanci věznice a návštěvníci jsou tam dopravováni přes krby spojené pouze s ministerstvem."
"Jejichž použití by předpokládalo proniknout na ministerstvo," přikývl Brumbál. "Co další možnosti? Tedy kromě přenašedla, k němuž se dostaneme vzápětí?"
Nathalie pozdvihla obočí - copak se Snapeovi vážně podařilo přimět Tavoryho, aby pro ně vytvořil přenašedlo, které by je dostalo přímo do jeho akzabanské pracovny?
"Lodí po moři," ušklíbl se Snape, "trpíte mořskou nemocí, Belartová?" obrátil se k ní zničehožnic. Moc vtipné, odpověděl mu její výmluvný pohled. "Nebo vzduchem," navázal. "Na koštěti, na testrálovi nebo jiném kouzelném tvoru… Bojíte se výšek?" nedával jí pokoj.
Propálila ho pohledem. O co mu zase jde? Chce mě přinutit, abych začala škemrat, že raději zůstanu doma? Nebo má v úmyslu mě naopak naštvat do té míry, abych se mu souhlasem s vlastní účastí na té výpravě pokusila něco dokázat? Jenže co dokázat?
"Jedna možnost pro případný únik existuje - kdyby došlo k nejhoršímu a nemohli jsme přenašedlo použít," pustil se konečně do vysvětlování. "Slabina azkabanského vězení, o níž vědí jenom mozkomorové, pár kouzelnických zaměstnanců a nyní i já."
"To zní tajuplně," neodpustila si s nádechem ironie.
"Dno kolem ostrova je velice nepravidelné," navázal, aniž by na ni reagoval, a položil ukazovák na vlastní pečlivou kresbu azkabanských plánů. "Vždy za odlivu se pod jedním z vyčnívajících útesů vynořuje z moře malý skalnatý ostrůvek - pouhých několik stop čtverečních, ale dost na to, aby se tam či odtud dalo přemístit. Azkabanská protipřemisťovací kouzla tam už totiž nedosahují."
"Jak to?" pokrčila nechápavě čelo.
"Kvůli moři," poučil ji Brumbál, aniž by z profesora spustil pozorný pohled. "Předpokládám správně, že příliv vždy naruší soudržnost těch kouzel?"
"Ano," přitakal Snape, "podle Tavoryho vzpomínek se to už mnohokrát snažili nějakým způsobem vyřešit, ale dosud bez úspěchu. Navíc je ten kus skály z jakéhosi velmi odolného materiálu - pokud by se pokusili ho zničit, nevyhnutelně by k tomu místu přilákali pozornost mudlů, kteří už v těch vodách ztratili několik lodí, a tudíž tu oblast pozorně sledují. Azkaban sice, podobně jako Bradavice, vidět nemohou - podařilo se skrýt celý ostrov tak, že navenek vypadá jako mořská hladina - jenže toto kouzlo funguje jen na určitou vzdálenost a do určité hloubky. Mudlové vědí nebo spíš předpokládají, že tam mořské dno vystupuje k hladině, a právě to vnímají jako příčinu, proč všechny jejich lodě ztroskotaly…"
"Tuším nějaký zádrhel," přivřela oči.
"Ten útes vystupuje nad hladinu jen při odlivu, a to zhruba na dvě hodiny," odtušil Snape. "Náš pobyt v Azkabanu budeme muset naplánovat na dobu před odlivem tak, abychom v případě jakýchkoli problémů mohli této slabé stránky azkabanského zabezpečení v pravý čas využít. Jak dlouho potřebujete na vytvoření duplikátu toho portrétu?"
Nyní hovořil zcela věcně, jako by o její účasti na výpravě neměl žádné pochybnosti.
"Pokud se mi podaří dostat k Tavorymu všechny malířské pomůcky a lektvary, které jsou k tomu zapotřebí, tak dvě až tři hodiny," odtušila. Proč teď i já mluvím, jako by moje účast byla hotová věc, zatraceně? "Přesnější údaj vám neřeknu dřív, než ten obraz uvidím. Samozřejmě platí, že čím víc času, tím věrohodnější padělek to bude," pokrčila rameny. "Jak často k těm odlivům dochází?"
"Dvakrát denně," řekl, "v ten den bude první nastávat k ránu po čtvrté hodině a druhý odpoledne před pátou. Logická volba je noc, kdy zaměstnanci z řad kouzelníků přenechávají noční službu výhradně mozkomorům. Ti nás sice nebudou schopni vidět, pouze cítit, ale přesto bude vhodné mít s sebou neviditelný plášť, pro jistotu."
"Ovšemže," přisvědčil Brumbál.
"Měla jsem za to, že použijeme mnoholičný lektvar," pravila Nathalie zmateně.
"Tavorymu jsem pramen vlasů odstřihl," přitakal Snape, "ale kdyby náhodou změnil svoje plány a vrátil se z dovolené o něco dřív…" Nedořekl, ale jeho společníci si následky uměli dobře představit. Nathalie pevně doufala, že se Tavorymu bude s Malfoyovými na jednom ze středomořských ostrovů líbit stejně jako každý rok. Neboť doba, kdy azkabanský ředitel čerpal svoji každoroční dovolenou a trávil ji v rodinném kruhu svých nejbližších příbuzných, se jim zdála pro splnění jejich úkolu nejpříhodnější.
"A já mám jít za koho?" zajímala se a s nevolí zahlédla, jak Snape přemáhá cosi podobajícího se jízlivému smíchu.
Brumbál vytáhl ze zásuvky lahvičku s několika vlasy a položil ji na stůl.
"Dolores Umbridgeová," sdělil Nathalii s potměšilým výrazem a ona měla co dělat, aby se neudusila náhlým záchvatem kašle.
"To nemyslíte vážně," zavrtěla hlavou, když byla opět schopná promluvit.
"Dalo mi to velikou práci - přitočit se k ní dostatečně nenápadně cestou k bráně, odkud se po skončení plesu chystala přemístit zpět na ministerstvo, a vytrhnout jí je z hlavy s tisícerými omluvami za neodbytný noční hmyz, považte - už takhle brzy z jara! - leč myslím, že její podoba je pro naše záměry nejvhodnější," usmál se Brumbál s uspokojením.
Jasně, zvlášť když se mi Snape bude posmívat pokaždé, jak se na mě podívá, ušklíbla se Nathalie v duchu. Ale chápala to - kdyby kvůli tomu skutečnou Dolores Umbridgeovou někdo obvinil z vloupání do Azkabanu, těžko by právě ona někomu chyběla.
Žádné komentáře:
Okomentovat