Přicházím s prvním příspěvkem v roce 2011 a pevně doufám, že se vám na tomto blogu bude líbit stejně jako v roce 2010:-) Dnes je to třetí část dvacáté deváté kapitoly, která jí dala svůj název. Však uvidíte sami...
Kapitola dvacátá devátá: V cizí kůži (3. část)
"A teď zbývá vyzkoušet tohle," pravil Snape posledního úterního odpoledne před výpravou do Azkabanu během závěrečné lekce obrany proti černé magii.
"Co je to?" zeptala se Nathalie podezřívavě, nahlížejíc do poháru ve Snapeově ruce, který obsahoval odvar vypadající jako bahno.
"Mnoholičný lektvar," ušklíbl se potměšile. "Včera jsem ho dokončil. Musíme otestovat naše krycí podoby."
"To nemyslíte vážně," ustoupila rezolutně o krok dozadu. "Nehodlám se teď měnit v Dolores Umbridgeovou! V Azkabanu mi to bude bohatě stačit."
"O tom s vámi nehodlám diskutovat," sdělil jí chladným tónem nepřipouštějícím jakoukoli naději na kompromis. "V ideálním případě bychom v jejich podobě měli pobýt několik dnů, abychom si na ta těla zvykli, už kvůli pohybové koordinaci. A další čas bychom měli strávit podrobným studiem jejich chování, zvyků, gest a mluvy tak, abychom je byli v případě potřeby schopni obstojně napodobit. Tolik jejich vlasů ale nemáme."
"Ale Snape, nejdeme přece místo nich na pohovor k ministrovi. Co jsem mohla, to už jsem si o Umbridgeové zjistila, a mozkomorům bude beztak jedno, jestli chodím a mluvím jako ona."
"Kvůli mozkomorům na sebe ale jejich podoby brát nebudeme, že?" odtušil přezíravě. "Tavory sice odjede pryč, to ale neznamená, že ho nemůže někdo zastupovat. A že se ten někdo nezdrží v Azkabanu i přes noc. Naše podoba by takového člověka měla zmást na dobu dostatečně dlouhou k tomu, abychom se stihli přenést do bezpečí. Takže...," vzal pohár s Mnoholičným lektvarem, vhodil do něj jeden z vlasů, které se Brumbálovi podařilo uzmout Umbridgeové, a podal ho Nathalii. "Vypijte to."
Bez nadšení si od něj pohár vzala a s odporem přičichla k jeho obsahu, který měl nyní barvu tak ostře růžovou, až ji z toho rozbolely oči.
"A co vy?" zabručela, když si všimla, že ji Snape jenom zaujatě pozoruje a sám se k ničemu nemá. "Nemyslete si, že vám tady budu dělat šaška."
Ostentativně si povzdychl a připravil si vlastní pohár s o něco tmavším vlasem Justuse Tavoryho. Jeho lektvar narozdíl od jejího zčernal. Na okamžik ji napadlo, že by to byla vcelku legrace, kdyby ty vlasy omylem zaměnil a v Umbridgeovou se proměnil sám, ale pobídnuta jeho výhrůžným pohledem raději bez dalšího obrátila pohár do sebe.
Znechuceně se otřásla, neboť odvar z Dolores Umbridgeové chutnal jako zkažená laciná voňavka. S nepříjemným pocitem pozorovala, jak se mění tvar jejích rukou, tloustnou jí prsty, nadouvají se jí tváře a zvětšují se jí chodidla tak, že si musela hůlkou rychle přizpůsobit boty, dokud to ještě šlo, a v téže chvíli si oddychla, že si toho dne vzala na sebe pod hábit jen vytahané kalhoty stažené do gumy, triko a volný svetr, poněvadž její tělo rychle nabývalo na objemu, ačkoli zároveň měla dojem, jako kdyby zarůstala do země. Zvědavému pohledu na své pozvolna se vzdouvající poprsí se nedokázala ubránit, ostatně i Snape ji se zdviženým obočím pobaveně sledoval. Proměnila dveře nejbližší skříně v zrcadlo, v němž s odporem shlížela na svůj bledý ropuší obličej s širokými povislými ústy, dvěma bradami a vyvalenýma očima.
"Vida, není to zas o tolik horší, než vaše běžná podoba," protáhl za ní lenivě Snape, než rozvážně vypil vlastní pohár. Měla chuť po něm něco hodit.
Udělala dva kroky k zrcadlu a zapotácela se, protože náhle měla těžiště jinde než ve svém vlastním těle. Mlčky musela uznat, že profesor měl pravdu. V kůži Dolores Umbridgeové by opravdu bylo záhodno nějakou dobu strávit a zkusit, zda minimálně mávání hůlkou rukou téhle úřednice bude podobné tomu, na co byla celý život zvyklá.
"Vy to skoro ani pít nepotřebujete, ne?" sdělila Snapeovu odrazu, který i v kůži Justuse Tavoryho vyhlížel stále stejně temně. Když však zaslechla svůj pisklavý hlásek, poděšeně zmlkla a profesor se jenom ušklíbl. Jeho úšklebek kupodivu na Tavoryho tváři nepůsobil nijak nepatřičně. Jako kdyby tam patřil.
"Měla byste zapracovat na svojí angličtině a odbourat ten příšerný francouzský přízvuk. V kombinaci s hlasem Umbridgeové je váš už tak chabý slovní projev vážným nebezpečím pro můj zdravý rozum," zkřivil sarkasticky rty.
Podrážděně se zamračila. Věděla, že její angličtina ani po té době, co již v Británii strávila, není perfektní. Na druhou stranu by chtěla vidět Snapea mluvit francouzsky.
"Ještě nějaké další milé připomínky?" odfrkla si a s pohledem upřeným do zrcadla střídavě otáčela hlavou ze strany na stranu na svém krátkém krku, kroutila se v bocích a zdvihala ruce a nohy, aby si na tohle tělo trochu zvykla a naučila se ho ovládat. Nejdřív pomalu a potom rychleji obešla místnost a nakonec zkusila párkrát švihnout hůlkou. Cítila, jako by její ruce byly o něco těžší, ale svoji šikovnost zjevně neztratila, za což byla ráda.
"Budete si také muset opatřit něco podobného tomu, co nosí ona," podotkl profesor zlomyslně. Sám si nemusel opatřovat nic moc, neboť i Tavory chodil v černém. Vzpomněla si na křiklavě růžové šaty, které měla Umbridgeová na sobě na Richeově narozeninovém plese, včetně té šílené obrovské černé mašle v jejích vlasech, a s odporem vycenila zuby. Když si ale všimla, jak jsou podivně špičaté, raději pusu zase zavřela. Nesnášela tuhle podobu. Nesnášela Snapea.
S odstupem pozorovala, jak si uhlazuje krátce zastřižené vousy a tmavýma pichlavýma očima zkoumá v zrcadle svoji tvář. Gesta a výrazy patřily Snapeovi, a tak se Nathalii vcelku obtížně zvykalo na jeho úpravný účes a nos normální velikosti a tvaru.
"Inspirace pro budoucí plastickou operaci?" vrátila mu trochu jeho urážlivé poznámky. "To byste měl možná zkusit spíš něco z podoby Celebruse Riche."
Střelil po ní pohrdlivým pohledem. Buďto byla její urážka příliš slabá sama o sobě anebo ji zcela degradoval hlas Dolores Umbridgeové. Nathalie se nervózně ošila. V téhle poněkud nadměrné kůži se necítila dvakrát dobře.
"Doufám, že její podoba nebude mít žádný vliv na vaši schopnost zhotovit v co nejkratší době duplikát toho obrazu," podotkl profesor suše.
"Taky doufám," zabručela bez nadšení a prsty si projela krátké kudrnaté vlasy barvy myší hnědi. "Ten odvar působí hodinu?" vzpomněla si na lekce lektvarů pro pokročilé.
"Tři hodiny," odpověděl jí. "Vylepšená receptura," dodal, když pozdvihla obočí. "Na tu jednu dávku ale spotřebujeme zbytek vlasů, které máme. Takže byste se měla snažit svoji práci včas dokončit."
"Nechystám se v Azkabanu strávit delší dobu," škubla rameny a pokusila se provést několik dalších nenáročných kouzel. Hůlka ji podle všeho poslouchala stejně, jako když ji svírala pohublá ruka Nathalie Belartové. Přistoupila k jednomu z obrazů, které v místnosti visely, a postupně na něm zkoušela běžná i náročnější kouzla umělecké magie. Prohlédla si obraz zblízka a následně vyhlédla i z okna učebny, aby se přesvědčila, že na blízko i do dálky vidí stále tak dobře, jak je zvyklá. Bylo by poněkud nepříjemné na místě zjistit, že očima Dolores Umbridgeové nedohlédne dál než na pár metrů nebo na malbě nerozezná nějaký podstatný detail. Ale ministerská úřednice měla zjevně oči jako rys.
I Snape prováděl komplikované pohyby hůlkou a snažil se tedy očividně o totéž, co ona - získat v těle Justuse Tavoryho potřebnou jistotu. Občas slyšela, jak si cosi tiše mumlá, což ji uklidnilo - její nový sluch byl také v pořádku. A když už tak byla v objevování těla cizí čarodějky, dala se nejdřív do pomalého klusu a pak do rychlejšího běhu kolem učebny. Snape si jí zprvu nevšímal zcela zaujat svými vlastními pokusy, ale když už obíhala asi desáté kolo a docela dost u toho funěla, přece jen to nevydržel.
"Trénujete útěk před mozkomory?" optal se suše.
"Tak nějak," vyrazila udýchaně a pak se nespokojeně zastavila. "Nemohu říct, že bych někdy byla v extra dobré tělesné kondici, ale obávám se, že rychlým ústupem se v Azkabanu s tímhle tělem asi jen tak nezachráním. Hrozně se zadýchává," pokrčila čelo a chytila se za bok, v němž ji nepříjemně píchalo.
"Zřejmě se přece jen budete muset spolehnout na svou pochybnou obranu proti černé magii," ušklíbl se. "V knihovně -"
"Já vím, já vím," přerušila ho, "učebnice obrany proti černé magii pro první ročník," vzpomněla si, jak si z ní ještě nedávno utahoval. Pozdvihl obočí.
"Dál jste se ještě nedostala? Mimochodem, nastudujte si něco o ústředně letaxové sítě, kde Umbridgeová pracovala, než ji Popletal jmenoval svojí tajemnicí, a samozřejmě i o samotném cestování za pomoci letaxu. Pokud na někoho narazíme, budu tvrdit, že jsem vás do Azkabanu pozval, abyste prověřila bezpečnost spojení mezi azkabanskými a ministerskými krby," řekl.
"Už se stalo," odtušila. O Dolores Umbridgeové a její práci se snažila zjistit co nejvíc již od té doby, co se dozvěděla, že do Azkabanu poputuje v její podobě. Brumbálovy zdroje včetně jednoho portrétu propojeného s obrazem na ministerstvu jí v tom hodně napomohly.
"No ovšem, jak jinak," podotkl ironicky se zjevnou narážkou na ,její´ kolej.
"Ještě řekněte, že vám vadí moje snaha se na tuhle výpravu co nejlépe připravit," odsekla napruženě. "Proměnit neznámé ve známé, vzpomínáte?"
"Vám to beztak nepomůže," pokrčil rameny. "Ale budiž - zkusme, jak nám v těchto tělech půjdou kletby," pravil a odpochodoval na druhý konec místnosti. Rezignovaně pozdvihla hůlku a chystala se na další nedobrovolnou, i když tolik potřebnou lekci obrany.
Zvykáním si na těla Tavoryho a Umbridgeové v různých situacích, jež by mohly nastat, strávili zbylý čas, který jim dávka Mnoholičného lektvaru umožňovala.
"Vstávejte," podal jí po další z její strany prohrané sérii útočných a obranných kouzel ruku a ona se jí vděčně chytla, neboť se jí už z vyčerpání dělaly mžitky před očima.
Když Justus Tavory pomáhal na nohy Dolores Umbridgeové, nebylo v tom nic až tak šokujícího. Když se ale o několik okamžiků později naproti sobě ocitli Severus Snape a Nathalie Belartová, stále se ještě držíce za ruce, bylo v tom cosi podivně nepatřičného.
Snape se vedle ní pozvolna vytahoval do výšky, což ale takřka nevnímala, neboť i ona o několik palců povyrostla a cítila, jak se její napjatý hábit uvolňuje. Pustila se Snapeovy ruky, aby zmenšila zpět svoje boty, ale když se předklonila, seznala, že i tělesná změna do její původní podoby může být ošidná - ztratila rovnováhu a mávla rukama do prostoru. Cítila, jak ji Snape instinktivně zachytil, ale ani on si na svoje obvyklé tělo nezvykl dost rychle a rovněž se nepatrně zapotácel.
A tak se v příští chvíli podpírali navzájem jako v nějakém špatném mudlovském filmu, stojíce v blízkosti na Nathaliin vkus snad až příliš důvěrné. Ucítila nezaměnitelný pach Snapeova oděvu, který jí byl tak důvěrně známý již od doby, kdy na sebe loni v srpnu oblékla jeden z jeho hábitů, když se připravovala k věštbě jeho budoucnosti, zatočila se jí hlava a pevněji stiskla jeho paže. Mlčel a ona se na něj odmítala podívat. Nechtěla vidět, jak se teď tváří, ačkoli sama nevěděla proč. A rovněž nechtěla, aby on viděl, jak se tváří ona, i když netušila, co by z jejího obličeje mohl vyčíst kromě náhlého zmatku a nejistoty. Rozhodně mu ale nehodlala umožnit, aby v její mysli spatřil, na co právě myslí. To, co se mezi nimi stalo po Richeově plese, mělo zůstat hluboko pohřbené a jeho náhodná blízkost jí to rozhodně neměla připomínat. A v každém případě bylo naprosto nevhodné si byť i jen na zlomek vteřiny přát, aby se to stalo znovu.
"V pořádku?" ozval se jeho hlas kdesi nad ní. Lehce ironicky, ale vzhledem k obsahu sdělení byla ochotná to ignorovat.
Ztuhle přikývla a pomalu se vymanila z jeho sevření. Popošla několik kroků a předstírala, že si prohlíží svoje ruce a pak i tělo, jestli je už s nimi všechno tak, jak má být.
"Po takové zkušenosti se člověk o něco lépe smiřuje se svým normálním vzhledem," promluvila a snažila se, aby to znělo vesele. Zdvihla hlavu a nemohla si pomoci, aby se trochu nezachvěla, když opět spatřila známou Snapeovu tvář a jeho černé pátravé oči. "Možná by se to dokonce dalo využívat jako psychoterapie - Umbridgeová by pro mnohé ženy jistě byla velmi vyhledávaným objektem. Divím se, že na to její kadeřník ještě nepřišel, mohl by se prodejem jejích vlasů do Mnoholičného lektvaru docela dobře živit," napadlo ji pobaveně, když od něj odvracela pohled a zamířila ke dveřím. Doba již přece jen poněkud pokročila a ona měla hlad.
"Na svých vlasech bych patrně rovněž slušně vydělal," zamumlal za ní profesor takřka neslyšně a ona se málem přerazila o dveře, když si uvědomila, že Severus Snape právě pronesl velmi ironickou poznámku na vlastní účet.
Žádné komentáře:
Okomentovat