Abych ten rozhovor Nathalie s Brumbálem moc dlouho neprotahovala, tak tady je další díl. Pomalu si začínám rozvrhovat jednotlivé části závěrečných kapitol a zdá se mi skoro k neuvěření, že bych to po tak dlouhé době konečně dopsala. Ještě to sice bude nějaký ten pátek trvat, ale konec je v dohledu dokonce již i pro mé krátkozraké oko...:-)
Kapitola třicátá druhá: Figury na šachovnici (2. část)
Nathalie mlčky seděla u stolu naproti řediteli, popíjela čaj a přemýšlela o tom, co jí Brumbál řekl. A proč jí to vlastně řekl - cítila sice, že má jisté právo tyto informace znát, neboť byla koneckonců zapletená jak do akce se smrtipláštěm, tak do azkabanské výpravy, nepochybovala však, že by je byl ředitel schopen před ní zatajit, pokud by to uznal za vhodné. Že by zasloužený projev důvěry?
"Takže Tavory nebyl na dovolené, jak jsme předpokládali?" zeptala se nakonec. "Jeho objevení se bylo poněkud neočekávané," dodala s nádechem výčitky.
"Volno měl, ale zřejmě si ho zkrátil, protože už po Velikonocích část dovolené strávil s Luciusem na tom tropickém ostrůvku - což se stalo ještě předtím, než jsem Everarda vyslal hlídkovat na ministerstvo," pokrčil Brumbál rameny. "Sám jsem se o tom dozvěděl jen nedlouho před vámi. Everard sledoval situaci z jednoho z obrazů visících na chodbě, která vede k místnosti s krby propojenými do Azkabanu - a Tavory se tam opravdu celý minulý týden neobjevil. Poté, co jste byli už více než hodinu pryč, tam ale znenadání přišel a o chvíli později už se kolem hnali všichni bystrozorové, kteří měli právě službu."
To si Nathalie dokázala živě představit. V Azkabanu to vypadalo ještě divočeji.
"Nastal zmatek a Everard zaslechl něco o hodinové karanténě a že ji nedokážou překonat, aby se do Azkabanu dostali. Neměli vůbec ponětí, co se tam vlastně děje, a přímo na chodbě se několik z nich do krve pohádalo s ministrem, který mezitím také dorazil, třásl se jako osika a pořád dokola opakoval, že on tuhle dohodu s mozkomory neuzavřel."
"Nikdy předtím jsem o ní neslyšela," podotkla Nathalie.
"Jedná se o jeden z ústupků mozkomorům, kteří i nadále považují azkabanský ostrov za svoje výsostné území," vysvětloval ředitel. "Toto, jakož i další bezpečnostní opatření jsou povětšinou přísně utajovaná. Severus je díky Tavorymu znal, ale nepovažovali jsme za nutné vás do nich zasvěcovat. Koneckonců jsme pevně doufali, že jejich znalost nebudete potřebovat."
Ovšem, pomyslela si cynicky. Projevy důvěry Brumbál vskutku uměl pečlivě dávkovat.
"Pak ale karanténa pominula a všichni bystrozorové se přesunuli do vězení," pokračoval. "Načež se dlouho nedělo nic, než se opět objevili a z jejich tlumené řeči Everard vyrozuměl, že se v Azkabanu něco stalo a že Tavory je mrtvý. Dokážete si představit, jakou jsem měl o vás starost, přestože mě trochu uklidňovalo, že ani v dalších hodinách nepadlo o nikom z vás dvou ani slovo. Nebyl jsem však klidný do té doby, než mi Severus poslal zprávu, že jste v pořádku."
Nepřítomně se pousmála a raději nepřemýšlela o tom, proč Brumbál zůstal v klidu sedět ve svojí pracovně před portrétem jednoho ze zesnulých ředitelů místo toho, aby se jim pokusil nějak pomoci. I když ani ji samotnou nenapadalo, jak by taková pomoc bývala mohla vypadat.
"Mrzí mě, co se vám přihodilo, Nathalie," pravil ředitel vážně, jako kdyby jí četl myšlenky, "ale podle toho, co mi vyprávěl Severus, jste si počínala velice statečně."
"Podílela jsem se na smrti člověka," pronesla odmítavě, aniž by se nenápadně pokusila vyzvědět, co přesně o ní Snape Brumbálovi vykládal. Začínala trpět paranoidní představou, že jakýkoli dotaz týkající se Snapea prozradí řediteli vše o tom, k čemu mezi nimi došlo.
Brumbál si povzdychl, vstal od stolu, přistoupil k oknu a dlouho zamyšleně vyhlížel ven.
"Víte, Nathalie, je mi jasné, že moje další slova vám příliš nepomohou, ale ujišťuji vás, že kdybyste Tavoryho znala alespoň tolik jako já a Severus, stěží byste toho dokázala litovat."
"Máte pravdu, to mi příliš nepomůže. Nedokážu takto chladně a vypočítavě uvažovat," řekla, přestože si byla vědoma toho, že tím poněkud urážlivě poukazuje na ředitelův pragmatický charakter. Porozuměl a chápavě se pousmál.
"Pokud už by se měl někdo cítit vinen, pak jsem to jedině já. To já jsem vás tam poslal s plným vědomím všeho, co se může stát. Vy i Severus jste se vrátili v pořádku, dokonce se vám podařilo získat Zmijozelův portrét a nikdo neví a zřejmě ani nikdy nezjistí, že jste kdy v Azkabanu byli. A to je jediné, na čem mi skutečně záleží."
"Mozkomorové přece vědí, že jim z Azkabanu unikli dva lidé," zatvářila se pochybovačně. Z představy možného vyšetřování neměla dobrý pocit.
"To ano a podle Everarda z toho také mají na ministerstvu pěkně zamotanou hlavu, neboť už si ověřili, že žádný vězeň nechybí. A Sirius Black jim moc nepomohl, když jim popsal svůj noční rozhovor s Justusem Tavorym, kterého doprovázel kdosi nápadně podobný Dolores Umbridgeové," zacukaly Brumbálovi spokojeně koutky rtů, znovu usedl ke stolu a propletl prsty na jeho desce. "Ten nápad s Mnoholičným lektvarem byl báječný."
"Především jsme měli obrovské štěstí," zamumlala Nathalie. Tavory byl jediný, kdo ji viděl, když se přeměnila zpět do svojí podoby. A ten byl mrtvý. Pak už byli její a o něco málo později i Snapeově přeměně přítomni jenom mozkomorové. A ti neměli oči.
"Vzhledem k faktu, že z vězení nikdo neuprchl, nemá ministerstvo důvod cokoli zveřejňovat, a tak se rozhodli podrobnosti celé věci utajit. Podle poslední oficiální verze z dnešního rána došlo v Azkabanu k nešťastné nehodě, která si vyžádala Tavoryho život," posunul ředitel přes stůl k Nathalii čerstvý výtisk Denního věštce. "Samozřejmě probíhá interní vyšetřování, ale jeho výsledek je mi už předem jasný."
"Myslíte, že to tak snadno vzdají?" zeptala se nedůvěřivě.
"Je to ministerstvo," pokrčil Brumbál rameny. "A navíc ho vede Popletal, který se víc než čehokoli jiného bojí skandálů přetřásaných v novinách. Zřízení té vyšetřovací komise je maximum, na co se zmohou. Výsledkem bude doporučení jmenovat nového ředitele, který dostane za úkol znovu prověřit zabezpečení Azkabanu a přijmout potřebná opatření. Pak se členové komise spokojeně odeberou do Kouzelnického klubu, dají si sklenku Ogdenské a budou si povídat o starých dobrých časech."
"A Malfoy? Ten to určitě nenechá jenom tak - Tavory byl koneckonců jeho příbuzný."
"Skoro bych řekl, že Lucius se bude ve světle dnešních událostí raději nějakou dobu držet zpátky," usmál se Brumbál významně a Nathalie se v téže chvíli kdoví proč začala cítit odpovědná i za smrt Paula Ponse. Respektive za to, že nikdy nebude řádně potrestána.
"A ten portrét?" změnila raději téma.
"Bezpečně schovaný," pokývl Brumbál ke svým komnatám. "Musím ho nejdříve pečlivě prozkoumat, než se rozhodnu, co s ním uděláme," dodal a Nathalii skoro překvapilo, že použil byť i jen jednou množné číslo. Jeho další slova ji však rychle přesvědčila o tom, že její podíl na celé věci ještě zdaleka není u konce.
"Víte, onehdy jsem si vzpomněl, jak jste se kdysi mezi řečí zmínila o tom, že se vám u několika zdejších nepodepsaných obrazů podařilo odhalit jejich autora na základě srovnání s jeho jinými díly, která vám byla známa."
Nathalie s Brumbálem probírala svoji zdejší restaurátorskou práci často - zejména když měla pocit, že by bylo alespoň navenek vhodné tvářit se, že do Británie nepřijela jen pro to, aby vnikala do Malfoyových skrýší a do kouzelnických vězení. Vybavily se jí dlouhé zimní večery, které trávila ve svém pokoji nad seznamem zdejších děl, jsouc obklopena těžkými obrazovými encyklopediemi umění - tenkrát se jí skutečně podařilo určit autory několika zajímavých bradavických pláten na základě studia techniky a stylu jejich malby.
"Tuším, na co narážíte," odpověděla proto, "ale myslím, že o tom už jsme také hovořili. Obraz zakladatelů není signovaný a žádného podpisu jsem si nevšimla ani u Zmijozelova portrétu. Porovnávala jsem jejich autora se všemi dostupnými zdroji, ale nenarazila jsem na žádný jeho další signovaný obraz, který by nám odhalil jeho totožnost."
"Já vím," přitakal Brumbál. "Ale napadlo mě trochu vám ty dostupné zdroje rozšířit." A s tím sáhl do zásuvky psacího stolu a vytáhl odsud snad deset palců silný pořadač. Letmo jím zalistoval a Nathalie si všimla, že je plný fotografií obrazů, včetně krátkých popisků a čísel. "Kromě Bradavic existuje ještě jedno místo v britském kouzelnickém světě, které vyniká svojí sbírkou obrazů a na rozdíl od naší školy jsou tam všechny pečlivě vedeny v inventarizačních seznamech. Ministerstvo kouzel," dodal, vida Nathaliin zvědavý výraz a posunul desky k ní.
"Jak jste se k tomu dostal?" zeptala se a se zájmem pořadač otevřela.
"Díky otci Freda a George Weasleyových Arturovi. Požádal jsem ho, aby mi udělal kopii seznamu uměleckých děl umístěných na ministerstvu hned, jak jste mi řekla, že zřejmě existuje nějaké plátno propojené s obrazem zakladatelů. Chtěl jsem si být jistý, že nevisí třeba v Popletalově kanceláři."
"To bylo rozumné," souhlasila a zaujatě očekávala, co se ještě dozví.
"Bylo ale obtížné se k tomu seznamu dostat. Artur to zkoušel všelijak, až jsem dočista zapomněl, že jsem ho o to vůbec požádal, neboť mi mezitím Everard obrazy na ministerstvu sám prošel a zjistil, že žádný s bradavickým erbem a čtyřlístkem tam není. Nakonec se kvůli tomu chudák Artur nechal jmenovat členem inventarizační komise, což je podle jeho slov ta nejméně záživná funkce, jakou si lze na ministerstvu představit. Jednou za rok se musejí sejít a fyzicky ověřit, že veškerý ministerský inventář je tam, kde má být, a že nikdo nic neukradl. To víte, úřad," pousmál se ředitel potutelně. "Včera mi ten seznam ale konečně donesl."
"Mohu si ho zapůjčit?"
"Ovšem, já už ho teď nepotřebuji. Ale říkám si, třeba nám bude přát štěstí a vy tam naleznete malbu stejného autora i s jeho jménem. Mohlo by nám to pomoci dopátrat se dalších podrobností jak o obrazu zakladatelů, tak i o portrétu Zmijozela. Už na tom příliš nezáleží, hlavní je, že máme obě plátna pohromadě, ale co kdyby náhodou."
"Podívám se na to," přikývla a stáhla si pořadač na klín. Pod jeho vahou jí poklesly ruce a ona se neubránila zkřivení tváře, když se nepříjemným píchnutím ozvalo její zranění.
"Jste doopravdy v pořádku, Nathalie?" otázal se Brumbál. "Vyrozuměl jsem, že vás Severus v důsledku jakéhosi specifického zranění vzal k sobě, ale znáte ho, nebyl příliš sdílný."
Tato Brumbálova starostlivost v kombinaci s kamarádstvím projevovaným shovívavým zmíněním dobře známé uzavřenosti jejich společného přítele způsobila, že Nathalie opět zpozorněla. Nehodlala se stát terčem ředitelova vyzvídání. Zvlášť když ani vzdáleně netušila, co o nich dvou zjistil už ze Snapem podaných informací.
"Horší než ta rána byl mozkomor, který se mi snažil dát polibek," ušklíbla se. "Ale Snape je naštěstí schopen vyčarovat Patrona mnohem lépe než já. Ostatně překvapilo mě, že jeho Patronem je laň. Ale to vy jste samozřejmě věděl, že?" změnila opět téma konverzace.
"Laň byla Patronem matky Harryho Pottera," přikývl Brumbál. "Což už jste si jistě sama domyslela. Nevím, co by mohlo být přesvědčivějším důkazem pro to, že Severus zůstane naší věci věrný až do konce. Jen si nejsem jistý, zda je pro něj větší motivací pomstít Lilyinu smrt anebo ochránit jejího syna. To ale pro nás koneckonců není až tak podstatné."
Nathalie se zachvěla - copak pro Brumbála opravdu všichni byli jen figurami na šachovnici? Ona, Snape a teď dokonce i Lucius Malfoy? Bylo skutečně všechno na světě ospravedlnitelné dobrými úmysly?
Žádné komentáře:
Okomentovat