Trvalo to déle, ale konečně dojde na slibovaný rozhovor Severuse a Hermiony. A vy sami můžete zhodnotit, jak se ho autorka zhostila:-)"Rozumím," zabručel a otočil se od ní upíraje pohled ke svému pracovnímu stolu. Vzal do ruky stříbrný nožík a svazek kořínků kozlíku lékařského. K jeho nezměrnému překvapení se Hermiona natáhla, aby zadržela jeho ruku, než započne kořínky řezat. Zdvihl k ní hlavu, ve tváři napůl nedůvěřivý a napůl podrážděný výraz.
"Severusi, prosím," řekla úpěnlivě. "Tuhle práci miluji a první týdny u vás jsem si moc užila; nesmírně ráda bych tady zůstala, až uplyne naše tříměsíční smlouva, ale nemohu pokračovat, aniž bych vyřešila tenhle problém."
"Bez toho, abyste vyřešila co přesně?" vyštěkl. "Není o čem hovořit. Oba jsme tam byli; oba víme, co se stalo. Co tady chcete rozebírat?"
Nervózně polkla.
"Vy jste věděl, že jsem byla během útoku na vás v té tajné chodbě s Harrym?"
Beze slova přikývl a ona pokračovala:
"Ještě dlouho poté mě pronásledoval obraz Nagi…"
"Nevyslovujte přede mnou jméno té prokleté stvůry," zasyčel skrz zažloutlé zuby.
"Omlouvám se," odvětila s hlubokým povzdechem. Byla blázen, když zmínila hadovo jméno. "Omlouvám se. Ale jde o to, Severusi, že jsem tam byla. Byla jsem tam a nezkontrolovala jsem, jestli jste mrtev nebo naživu. Nechala jsem vás tam dlouhé hodiny a teď už sedm let přemýšlím nad tím, jestli jste byl celou tu dobu při vědomí, a pokud ano, tak jestli jste cítil bolest."
Lehce sebou trhl. Vzpomínal si na každičké slovo, které mu řekla, když ležel na špinavé podlaze chýše; moc dobře věděl, že byla plná výčitek proto, že nezkontrolovala jeho puls dřív, než s Potterem odešli odnášejíce si jeho vzpomínky. Ale připustit, že byl při vědomí, by znamenalo zároveň připustit, že oba vědí o Lily, a on si nebyl zcela jistý tím, že je připravený tohle přiznat.
"Ráda bych, kdybyste mi potvrdil, že jste ztratil vědomí ve chvíli, kdy vaše ruka dopadla na zem, Severusi. Nechci nic víc než slyšet, že si z té noci nepamatujete nic až do té doby, kdy jste se probral u svatého Munga. Můžete mi tohle říct?"
Neodpověděl.
"Nemůžete?" zeptala se. "Znamená to tedy, že jste byl při vědomí? Měl jste velké bolesti, Severusi?"
"Otázky," procedil mezi zuby. "Pořád samé otázky." Odvrátil se od ní.
"Severusi, prosím! Tohle je pro mě nesmírně důležité. Musím to vědět!"
Zhluboka si povzdychl.
"Copak jste nikdy neslyšela o tom, že někdy je lepší nevědět, Hermiono?"
Podrážděně se kousla do spodního rtu.
"Takže jste byl při vědomí, že ano?"
Chvíli ji pozoroval a pak stroze přikývl.
"Jed působil pouze na motorické nervy. Senzorické nervy zůstaly nedotčené."
Přitiskla si dlaň na ústa.
"Ach, můj Bože!" zamumlala skrz prsty. "Byl jste při vědomí a cítil jste bolest!"
"Ztratil jsem vědomí krátce předtím, než jste se vrátila. Podle pozice vycházejícího slunce, které svítilo skrz prkna chýše, usuzuji, že jsem byl v bezvědomí zhruba dvacet minut… Nepochybně z důvodu ztráty krve."
Hermiona vypadala naprosto zděšeně.
"Nechali jsme vás tam osm hodin a celou tu dobu jste byl v bolestech…" Odvrátila od něj pohled a cítila obrovský stud za svoji tehdejší neschopnost včas jednat. Po chvíli na něj znovu pohlédla. "Kdy jste opět přišel k sobě?" zeptala se. V hlavě jí vířily myšlenky - řekl, že ztratil vědomí na dvacet minut; znamenalo to snad, že byl mimo sebe, když ho našla? Existovala nějaká naděje, že by snad neslyšel všechny ty věci, které tehdy řekla?
"Když jsem opět nabyl vědomí, klečela jste u mě a zkoušela mi puls," pravil tiše.
Zírala na něj rozšířenýma očima. Slyšel všechno, co řekla. Bylo mu známo, že ona ví o podrobnostech jeho vztahu k Lily Evansové. Pravda se mezi nimi vznášela jako jemný opar.
"Byla ta bolest nesnesitelná?" tázala se chvějícím se hlasem.
Na okamžik se odmlčel a obezřetně zvažoval svoji odpověď.
"Je pravda, že jste byla obětí mučení Belatrix Lestrangeové?"
"Ano, krátce," přikývla, překvapená změnou tématu.
"Předpokládám, že použila svoji nejoblíbenější kletbu?" řekl a jeho rty se zkřivily znechucením.
"Kletbu Cruciatus," přikývla opět.
"Usuzuji správně, že na tu bolest až do nejdelší smrti nezapomenete?" zeptal se jemně.
"Ne. Na to vskutku nikdy nezapomenu," sklopila zrak.
"Spalující pocit způsobený jedem by mohl kletbě Cruciatus směle konkurovat."
Hermiona vypadala dočista vyděšeně.
"Měl jste tak hrozné bolesti celých osm hodin?" zašeptala. "Jak jste to mohl snést? Nevillovi rodiče přišli o rozum sotva po hodině."
"Jsem zdatný v nitrobraně, což mi umožnilo svoji mysl před určitým procentem bolesti ochránit. Mimoto oběti kletby Cruciatus pociťují bolest v každém nervu svého těla. Moje bolest se omezovala na zranění na krku, a bylo tudíž mnohem snazší ji vydržet."
"Přál jste si zemřít?" zeptala se, oči rozšířené hrůzou.
Její zasažený výraz se mu příliš nezamlouval.
"Nějakou dobu ano - ke konci," odvětil upřímně.
"Byl byste raději, kdybych se nevrátila?" pokračovala třesoucími se rty.
Zhluboka vydechl a přejel si rukou po čele.
"Nebudu vaši inteligenci urážet tím, že bych vám lhal, Hermiono. Ano, v té chvíli bych raději zemřel."
O krůček k němu popošla, tvář stále ustaraně staženou.
"Ale teď už toho nelitujete?" zeptala se prosebným tónem.
Pohlédl na ni a na upřímnost a starostlivost, která se zračila v jejích hřejivých hnědých očích, a během doby, kdy zvažoval svou odpověď, dumal nad tím, jak se ten bledý obličej a nevzhledné vlasy, jež ho kdysi tolik rozčilovaly, nyní pro něj staly drahými.
"Zjistil jsem, že existuje mnoho věcí, pro něž stojí za to žít."
Hermionina ramena úlevně poklesla.
"Jsem moc ráda, že to slyším," řekla přerývavým hlasem.
Rozpačitě se od ní odvrátil, náhle celý nedočkavý vrátit se ke svojí práci. Ale ona ještě stále nebyla spokojená.
"Severusi, kdybych se vrátila dřív, mohlo by…"
"Ne, Hermiono," přerušil ji, jakmile vytušil, na co se chystá zeptat. "Bolest, jež mne nyní příležitostně přepadá, byla způsobena původním zraněním a nikoli dobou, po kterou zůstal jed v mém těle."
Lehce vydechla úlevou a přešla do skladu, aby vyměnila baziliščí žluč. Když se znovu objevila, vydala se přímo k Severusovu pracovnímu stolu a postavila se naproti němu.
"Odpustíte mi někdy, že mi té noci trvalo tak dlouho, než jsem se vrátila, Severusi?"
"Není co odpouštět," trval na svém, odmítaje jí pohlédnout do očí.
"Je toho dost," oponovala mu. "Vždycky budu litovat, že jsme si s návratem k vám dali tolik na čas."
Povzdychl si a znovu sklonil nůž pohlížeje jí do tváře.
"Přesně tato slova jste pronesla těsně předtím, než dorazila Poppy Pomfreyová, pokud mě paměť neklame, a není tedy třeba je opakovat. Jestli vám na tom ale záleží, tak za svůj tehdejší návrat máte jak mé odpuštění, tak i moji vděčnost."
"Děkuji vám," usmála se na něj zářivě.
"Není zač. Mohu vás nyní požádat, abyste se vrátila k práci a pokusila se nás tentokrát nezabít, vy bláznivé děvče?" Věnoval jí drobný úšklebek a tón jeho hlasu byl spíš žertovný než příkrý.
Přikývla a on ji pozoroval, jak se vrací ke svému stolu a její dlouhý ohon se houpá za ní. Byl rozhodnutý na ni po zbytek odpoledne nenápadně dohlížet, ale vypadalo to, že se Hermiona navrátila ke svému obvyklému stavu naprosté soustředěnosti. Co ho však nicméně potěšilo ještě víc, bylo to, že její čelo opustily znepokojené chmury. Dívka se zjevně ohledně noci, kdy mu zachránila život, nevýslovně trápila a jejich rozhovor jí pomohl zmírnit vinu, již dosud pociťovala. Navíc ho uklidnilo i to, že přestala starostlivě hypnotizovat jeho krk; pokud totiž Severus něco nemohl vystát, pak to byla lítost.
ssSss
Zbytek týdne uběhl bez dalších nehod. Severus vcelku rád pozoroval Hermionu při práci; nebyla sice nadána přirozeným talentem mnoha zručných lektvaristů, ale lektvary připravovala s navyklou lehkostí a její rozsáhlé znalosti z oboru jí odpovídajícím způsobem vynahrazovaly nedostatek instinktivních vloh. Do konce jejich původní tříměsíční smlouvy zbývalo dalších pět týdnů a on se již nyní přikláněl k tomu, že jí nabídne práci natrvalo. Pokud samozřejmě opět nezačne s tím svým příšerným pobrukováním.
Již téměř dokončili práci pro daný týden, když na dveře laboratoře zdvořile zaklepala Moe. Severus ji vyzval, ať vstoupí, a ona se přišourala do místnosti se dvěma totožnými obálkami v uzlovitých rukách.
"Pan Severus a slečna Hermiona dostali sovy," oznámila podávajíc jim svitky pergamenů.
Hermiona je s mumláním díků převzala a jeden z nich předala Severusovi.
Severus okamžitě rozpoznal bradavickou pečeť a se sebezapřením dopis otevřel. Rychle přejel očima jeho obsah, hodil pergamen na pracovní stůl s odmítavým vrčením a obrátil svoji pozornost zpět k práci. Hermionin potěšený výkřik nesoucí se od jejího stolu v něm vyvolal náhlé bodnutí zlosti.
"To je pozvánka na večírek u příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu!" vyhrkla.
"Vskutku," zavrčel. "Uchvacující."
"Vy také zkazíte každou legraci, Severusi," obrátila oči v sloup.
"Jaká legrace by tak asi mohla vzejít z večírku u příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu?" pozdvihl obočí.
"Profesorka Prýtová je báječná žena," zamlaskala hlasitě. "Nechcete tím, doufám, říct, že zvažujete to pozvání odmítnout?"
"Jistěže zvažuji to pozvání odmítnout," zatvářil se nevěřícně. A zabručel si pod vousy cosi, v čem jasně rozpoznala jméno Minervy McGonagallové.
"To jste právě urazil hlavu mojí koleje?" optala se ho zamračeně.
"Ne," pravil neústupně. "Minerva McGonagallová už není ředitelkou Nebelvíru."
Chvíli na něj zírala a pak začala znovu zkoumat svoji pozvánku.
Severus nalil poslední lektvar do lahvičky a napadlo ho, že na ten zatracený večírek asi bude muset přece jenom jít; Pomona Prýtová se k němu vždycky chovala bezvýhradně zdvořile. Hluboký povzdech po jeho levici ho přiměl pohlédnout zpět na svoji pomocnici.
"Vypadá to, že nakonec stejně nebudu moci jít," pravila a na její tváři bylo jasně vepsáno zklamání. Odložila list pergamenu na stůl a znovu se chopila měchačky.
"Mohu se zeptat proč?"
Lehce zčervenala a dál upírala oči na kotlík.
"To pozvání je pro Hermionu Grangerovou Nottovou a manžela," vysvětlovala.
"A v čem přesně tkví ten problém?" otázal se.
"Hodně bych se zdráhala přijít tam jen tak sama," odpověděla.
"Nebuďte směšná," odsekl. "Mnohem víc budete trpět kvůli zbytečným klepům daným vaší nápadnou nepřítomností, než když tam přijdete bez manžela," vrčel vztekle.
"Prostě bych si připadala jako blázen," zamumlala a zčervenala ještě víc.
"Chováte se jako malé dítě. Jsem si jist, že každému v Bradavicích je známo vaše a Teodorovo odloučení. Předpokládám, že jste informovala své přátele?"
"Ovšemže jsem informovala své přátele!"
"Pak jsem si jistý, že členové bradavického personálu mají o vaší situaci dost jasné povědomí. Minerva McGonagallová je podle všeho nyní stejně vševědoucí, jako kdy byl Albus Brumbál. Nemám nejmenších pochyb, že je o Teodorově odchodu zpravena." Její námitky zahnal mávnutím ruky.
"Pokud jsou si vědomi mojí situace, tak proč zahrnuli do pozvání i mého manžela?" ptala se sklíčeně a Severusův výraz se změnil na podrážděný.
"Protože jste technicky vzato stále ještě vdaná žena, Hermiono. Kouzelnická etiketa vyžaduje, aby každé pozvání zahrnovalo i vašeho manžela. Bylo by od nich nezdvořilé, kdyby to tak neudělali, a pro vás by bylo nezdvořilé pozvání odmítnout."
"Tak jak to, že je v pohodě, když vy sám pozvání odmítnete?" našpulila rty.
"To pozvání nemohu s klidným vědomím odmítnout. Řekl jsem, že zvážím jeho odmítnutí, ne, že ho skutečně odmítnu. O tom si mohu nechat jen zdát," ohradil se s drobným úsměškem. "Mimoto jedním z našich nejdůležitějších zákazníků je Poppy. Většinu lektvarů dodáváme na její ošetřovnu a ji by v žádném případě nepotěšilo, kdybychom nepřišli."
Hermiona poklepávala nehty na povrch stolu jsouc ztracená ve svých myšlenkách.
"Zúčastní se i Kordélie?" zeptala se nakonec.
Severus zdvihl pergamen a zamyslel se nad datem konání večírku. Potřásl hlavou.
"Večírek se koná příští sobotu a ona má ten víkend v úmyslu navštívit Schneiderlidlovy."
"Takže i vy půjdete sám?" rozzářila se Hermionina tvář náhlou nadějí.
"Vypadá to tak," zabručel a odhodil pozvání zpět na stůl.
"Tak tedy," ozvala se nervózně, "nemohli bychom tam jít spolu?"
"Co prosím?" otázal se a jeho obočí vylétlo vzhůru.
"Nemyslím tím spolu jako… já jen… já," zakoktala se. Zhluboka se nadechla. "Nebudu vás obtěžovat nebo tak něco, to jenom, že se děsím představy přijít tam sama. Kdybychom mohli, no… kdybychom tam mohli jít společně, nebylo by to tak zlé."
Severus otevřel ústa, aby promluvil, ale rychle je zase zavřel. Odkašlal si.
"Omlouvám se," vyhrkla Hermiona a sbírala si věci. "Bylo pošetilé se ptát. Jen jsem myslela, že kdybychom mohli přijít spolu, tak by to nebylo tak osamělé. Já bych vás neobtěžovala celou noc nebo tak něco - budu jen trochu nervózní, když tam půjdu sama. Ale to je v pořádku, nechtěla jsem vás přivést do rozpaků nebo tak…"
"Hermiono?" ozval se pobaveně.
"Ano?" řekla, pokukujíc na něj z pod svých kadeří.
"Blábolíte," šeptl.
"Omlouvám se," řekla a kousla se do spodního rtu.
"Bude mi potěšením doprovodit vás do Bradavic," pravil formálním tónem.
V tom okamžiku vypadala, jako kdyby ji zasáhlo dobře mířené Petrificus totalus.
"Mockrát vám děkuji," vydechla. "Vím, že je to šílené, jen se mi prostě nelíbí přijít tam jen tak sama. Slibuji, že vás nebudu rušit, nebudu ani moc mluvit, pobrukovat si nebo cokoli dalšího. Jakmile tam dorazíme, tak vám dám pokoj…"
"Zase blábolíte," přerušil ji a zamračil se na ni.
"Dobře, tak já raději půjdu," odvětila a vyslala k němu rozpačitý úsměv. "Děkuji vám, Severusi. Děkuji vám nastotisíckrát."
Sledoval, jak vzala svůj poznámkový blok a prakticky vyrazila ze dveří, její rozčepýřené kadeře při tom vlály za ní. Dal ruce v bok a zíral na obtěžující svitek pergamenu ležící na jeho pracovním stole. Nenáviděl tyto příležitostné vynucené návraty do Bradavic a nyní to navíc vypadalo, že tam půjde s Hermionou Grangerovou. Přemýšlel, co tomu řekne jeho žena. Upřímně - vlastně ho ani moc nezajímalo, co si myslí. Mnohem víc se obával toho, jak si to vyloží ta stará do všeho se vměšující čarodějka Minerva McGonagallová.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat