Série flashbacků do děje známého z knížek se uzavírá, konec se blíží a s ním mimo jiné i vysvětlení, proč se tohle dílko jmenuje tak, jak se jmenuje, což zároveň odpoví i na otázky, které tu někteří z vás nadhazovali;-)Kapitola třicátá pátá: Venkovské sídlo (4. část)
Kdyby Nathalie od samotného Brumbála na vlastní uši neslyšela, co se na konci turnaje tří kouzelníků stalo, mohla by se v měsících, které následovaly, poklidně utápět v pocitu falešného bezpečí cíleně vyvolávaného Ministerstvem kouzel za vydatného přispění Denního věštce a tisku ostatních, zejména evropských států, které zprávy z Británie bez dalšího přebíraly. Jako by se vůbec nic nedělo. Jako kdyby byl jediným problémem Chlapec, který přežil, a snůška lží, kterou údajně vykládal, kudy chodil. Jako by se kouzelníci ani mudlové neměli čeho obávat. Dokonce ani pozdější hromadný útěk bývalých Smrtijedů z Azkabanu nebyl s Voldemortovým jménem spojován. Popletal na svém postu pokojně vydržel až do dne, kdy se na ministerstvu objevil sám Voldemort a ve střetu se Smrtijedy byl zabit Sirius Black.
"Víte, já si za ta léta zvykl na ty vaše obrazovidecké kresby tak trochu spoléhat a to bylo špatně," svěřil se Nathalii Brumbál, když se u ní na sklonku následujícího léta opět zastavil. "Měl jsem tušit, že při jejich vzájemných vztazích nebude Severus schopen Harryho nitrobranu naučit, ačkoli jste předpověděla, že se o to bude pokoušet. Sám jsem ho měl vycvičit, jak se bránit. Možná bych byl úspěšnější a možná by Sirius Black ještě žil."
Tentokrát seděli v jejím pařížském ateliéru a Nathalie s obavami pozorovala ředitelův přepadlý obličej a obrysy zjevně nepříliš pohyblivé ruky ukryté pod jeho pláštěm.
"Ale když Harry začal mít podivné sny a vypadalo to, že je nějakým způsobem s Voldemortem propojen, bylo mi jasné, že musí zvládnout nitrobranu a že ho to bude učit Severus, který je v tomto oboru opravdovým mistrem. Viděl jsem to na vašich kresbách a nenapadlo mě hledat jiné řešení. Ačkoli tím, že jsem se dva roky předtím naopak vašimi předpověďmi bez dalšího řídil a přijal jsem mezi profesory Remuse Lupina, který Harryho naučil bránit se mozkomorům, tak díky tomu byl Siriusův život znatelně prodloužen, to je zjevné…"
"Jistě si ale uvědomujete, že to všechno by se s největší pravděpodobností stalo i bez mých obrazovideckých vizí," podotkla Nathalie.
"Nejspíš ano," povzdychl si. "Ale je očividné, že s dalším vyučováním Harryho teď už nemohu otálet a musím se ho ujmout já sám. Je zde mnoho věcí, které se musí dozvědět, než…" S tím se odmlčel a Nathalii zamrazilo. Ne snad, že by si tak přesně pamatovala posloupnost svých předpovědí. Podvědomě však tušila, že okamžik ředitelovy smrti se nezadržitelně blíží.
"Už to nebude dlouho trvat," přikývl Brumbál, který z jejího výrazu odhadl, na co myslí, a vytáhl z hábitu dosud skrytou ruku. Spatřila zcela zčernalou kůži a po následujících ředitelových slovech jí došlo, že za tímto zraněním stojí magie tak mocná, jakou si stěží dokáže představit. Naznačil jí cosi o prostředcích, jimiž si Voldemort snažil zajistit nesmrtelnost, a o tom, jak velký úkol čeká Harryho Pottera při jejich zničení.
"Severus mi vyčítá lehkomyslnost, ale já vím, že se to prostě muselo stát. Stejně jako jsem již v okamžiku, kdy mne tato kletba zachvátila, věděl, že on udělá všechno pro to, aby můj život co nejdéle prodloužil. I to jste koneckonců kdysi předpověděla."
"Takže se přece jen pokoušíte o léčbu?" ptala se sklesle.
"Severus mi připravuje potřebné lektvary a osobně mi ruku chodí ošetřovat," pokývl Brumbál. "Myslím, že díky němu mám šanci na několik měsíců života navíc. Ale naděje na uzdravení není - ne po setkání s natolik silnou černou magií."
"To je tedy ten váš veliký plán?" pohlédla mu do očí. "Severus se vlastně nestane vaším vrahem, protože jste již předem odsouzený k smrti?"
"Ano. A pevně doufám, že pak zmizí poslední zbytky Voldemortových pochybností o jeho loajalitě, pokud ještě nějaké má. Je nezbytně nutné, aby se po mojí smrti právě Severus stal ředitelem školy. Nikdo jiný by v časech, které přijdou, studenty nedokázal ochránit. Navíc je tu i Draco Malfoy, který byl v důsledku selhání svého otce pověřen úkolem mě zničit. A já nechci na jeho mladou a dosud nezkaženou duši uvalit takový stín."
"Nebudete muset," uvědomila si. "Severus už jeho matce pravděpodobně slíbil, že Dracovi pomůže." Kresbu hrdé Narcisy Malfoyové doslova žebrající u Severusových nohou nedokázala ani po všech těch letech dostat z hlavy.
"Snad nám i ona jednoho dne projeví svoji vděčnost," podotkl Brumbál. "A mne to jen utvrdilo v přesvědčení, do jaké míry je většina lidí vydíratelná prostřednictvím členů svojí rodiny. Jistě si ve světle těchto událostí dokážete představit, co všechno by se mohlo stát, kdyby měl Voldemort tušení o vás a Severinovi."
Vyrozuměla, že se tím ředitel do jisté míry omlouvá za svoje jednání v den, kdy musela tak náhle opustit Bradavice, bylo však zřejmé, že má pravdu. Tehdy jeho žádost o to, aby neprodleně odjela, považovala spíš za příkoří. Nyní již byla několik let matkou a věděla, že kdyby znovu dostala možnost, rozhodla by se úplně stejně. Nikdy by své dítě nevystavila takovému nebezpečí, v jakém se teď podle všeho nacházel Draco Malfoy.
Upadla do zamyšlení a jen podvědomě vnímala, jak jí Brumbál vykládá o celoročním působení Dolores Umbridgeové, kterou si pamatovala z Richeova plesu, a s jakou hrdostí se zmiňuje o Harrym Potterovi, jenž se nenechal odradit účelovým popíráním významu obrany proti černé magii ze strany této ministerské úřednice a založil studentský spolek zájemců o výuku, jejíhož vedení se sám ujal. Když pak zaslechla slova Brumbálova armáda, nemohla si - jako už tolikrát - nevzpomenout na Aberfortha. Někdy jí připadalo, že ve svém případě by ředitel ani žádné její věštby nepotřeboval - stačilo by, kdyby se na své záležitosti čas od času zeptal bratra. Ten v souvislosti s ním zmiňoval studentskou armádu již před dlouhými lety.
"Rád bych vás teď o něco požádal, třebaže se obávám, že to ode mne za daných okolností budete považovat za velmi necitlivé," promluvil pak Brumbál o něco tišeji a Nathalie při změně jeho tónu překvapeně zdvihla hlavu. "Máte uschovaný ten můj portrét?"
"Ovšem," odvětila nechápavě, vstala ze židle a přešla ke stěně, u níž stálo opřených několik desítek obrazů. Chvíli trvalo, než mezi nimi našla ten správný, který v uplynulých letech po každé Brumbálově návštěvě podrobovala drobným opravám tak, aby nadále odpovídal ředitelově aktuální podobě, a otočila ho malbou k němu. "Chcete si ho odnést?"
"Ne, to ne. Ještě nepřišel ten správný čas," podotkl Brumbál, rovněž povstal a pozorně si portrét prohlížel. Nakonec spokojeně pokýval hlavou. "Dokážete něco takového namalovat i v nepřítomnosti portrétované osoby?" zeptal se jí znenadání.
Udiveně pokrčila čelo, ale přikývla.
"Ano, pokud dotyčnou osobu znám. Bylo by možné pořídit podobiznu i podle fotografie, ačkoli u kouzelnických pohyblivých portrétů hodně záleží na vystižení charakteru, a tak by takový portrét nebyl příliš věrný. Ale možné to určitě je."
"Dokážete namalovat portrét Severuse Snapea?"
Nathalie oněměla. Trvalo chvíli, než si tuto žádost spojila s předchozí informací o úmyslu zařídit, aby se Severus Snape stal po Brumbálově smrti ředitelem školy. A trvalo jen o málo delší chvíli, než si uvědomila, že Brumbál právě usiluje o to, aby se po Snapeově smrti jeho portrét připojil k ostatním ředitelům.
"Necitlivé bylo v tomto případě dost slabé slovo," promluvila tvrdým tónem, jakmile se jí opět vrátila schopnost řeči.
"Nemyslíte si snad, že si svůj portrét v ředitelně zaslouží?"
"Především si nemyslím, že si zaslouží zemřít," procedila mezi zuby. "Slíbil jste…"
"A ten slib dodržím," přerušil ji. "Přesto však… Severus se stane ředitelem z donucení a bude se cítit jako oběť našeho plánu. Aby své vedení školy korunoval úschovou vlastního portrétu v ředitelně pro případ svojí smrti, to bude to poslední, na co by kdy pomyslel. Ale on si zaslouží, aby tam jeho portrét visel, zaslouží si to víc než kdokoli jiný a já jsem přesvědčený, že zakladatelé na to budou nahlížet úplně stejně."
Mlčky na ředitele hleděla, do očí se jí draly slzy vzteku a ona bezmocně přemýšlela nad tím, k čemu to Severusovi Snapeovi všechno bude, až zemře pro Brumbálovu dobrou věc.
"Namalujte jeho portrét, Nathalie," pronesl ředitel tiše a pohlédl na ni s takřka slavnostní vážností. "Namalujte ho pro Bradavice a pro jejich budoucnost, která se, doufejme, jednoho dne obrátí k lepšímu a bude tu důvod, proč vzpomínat na Severuse Snapea a na to, co pro celý kouzelnický svět udělal. Uschovám ten portrét v ředitelně na bezpečném místě, a až jednou nastane jeho čas, dostane se Severusovi ocenění, jaké mu po právu náleží."
Souhlasila a na několik týdnů se zavřela do svého ateliéru. Byla vděčná Claudine za to, že se v té době starala o jejího syna, ale když se jí kamarádka zeptala, na čem pracuje, nedokázala být sdílná, natož aby snad přiznala, že pracuje na podobizně Severinova otce.
"Je to jenom jeden portrét pro Bradavice," odpovídala neurčitě předtím, než kamarádce před nosem zavřela dveře. Z obrazu by koneckonců nebylo těžké uhádnout pravdu - chlapec byl už teď svému otci až příliš podobný a Nathalie se ani po letech necítila být dost silná na to, aby o Snapeovi otevřeně hovořila. Podle dohody s Brumbálem by ostatně ani neměla.
Brumbála naposledy viděla následujícího roku počátkem června. Z jeho výrazu okamžitě poznala, že je to jejich závěrečné setkání, a v prvních minutách jejich rozhovoru dokázala jen roztřeseně sedět na židli, aniž by vnímala jeho dotazy na její a Severinovo zdraví. Z bolestného zadumání se probrala až v okamžiku, kdy jí ředitel podal pramen svých vlasů a požádal ji, aby dokončila jeho portrét.
"Ale…," začala namítat, on ji však hned přerušil.
"Vím, že není obvyklé nechat oživovat svůj portrét před smrtí, ale můžete mi věřit, Nathalie, že do toho dne již mnoho času nezbývá a že se můj portrét dozví vše, co bude pro jeho další fungování nutné. A já potřebuji, aby začal konat v podstatě ihned po mé smrti, a proto bych ho rád do své pracovny uschoval již s předstihem."
"To jste si opravdu tak jistý, že to Severus udělá?" pohlédla mu s výčitkou do očí.
"Věřím mu a věřím vašim věštbám. A paradoxně mě to vědomí uklidňuje mnohem víc než nejistota, že bych se například dostal do rukou Belatrix Lestrangeové," odpověděl Brumbál s vyrovnaností, jakou by u kohokoli jiného tváří v tvář smrti těžko hledala. "Ačkoli vím, že to pravděpodobně bude ta nejtěžší věc, kterou v životě udělá."
"Na té kresbě měl ve tváři vepsanou tak silnou nenávist…," vzpomněla si bolestně.
"Ovšem. Také že mě nenávidí a jeho nenávist se ještě prohloubí, až ho okolnosti donutí splnit slib, který mi dal," povzdychl si ředitel.
Nathalie se odmítavě odvrátila a rychlými pohyby se pustila do práce. Cítila, že se okamžitě musí něčím zaměstnat, jinak se zhroutí a začne hystericky řvát. Měla za to, že si za ty dlouhé roky již zvykla na představu Brumbálovy a Snapeovy smrti, jenže nyní jí připadalo, jako kdyby ředitel pouhými několika slovy otevřel všechny její zacelené rány a několikrát v nich otočil nožem. Za dvě hodiny se předem připravený oživovací lektvar, jehož recepturu v uplynulých letech na základě svých výzkumů podstatně vylepšila, již zahříval v kotlíku spolu s Brumbálovými vlasy pečlivě přidanými během poměrně složitého postupu vyžadujícího veškeré její soustředění a Nathalie lektvar prudkými pohyby promíchávala.
"Vy jste mi to nikdy neodpustila, že?" zeptal se jí Brumbál potichu. Celou dobu seděl v jejím ateliéru a beze slova ji pozoroval, nakonec ale nedokázal déle mlčet.
"Co myslíte?" zeptala se sarkasticky a frustrovaně k němu zdvihla hlavu.
"Severuse. Vás dva," odpověděl s nuceným klidem. "To, že jsem vás donutil odjet, opustit ho bez jediného slova. Hovoříte se mnou, usmíváte se na mě, ale pokaždé, když pohlédnete na Severina, to vidím ve vašich očích. Tu výčitku."
Uhnula pohledem a bez odpovědi dál pracovala na obsahu kotlíku.
"I po všech těch letech vám na něm stále záleží," pokračoval Brumbál. "A čím déle jste od něj a zapomínáte na ty stinné stránky jeho povahy, tím víc věříte, že byste měli šanci být spolu šťastni."
"Vy si to ale nemyslíte, takže na tom nezáleží," neudržela se už, dopočítala rovnou stovku zamíchání, odhodila měchačku na stůl a natáhla se po láhvi jablečné pálenky umně skryté mezi lahvičkami s přísadami. Od okamžiku, kdy zjistila, že je těhotná, sice s pitím přestala, ale i tak se později v jejím životě našly chvíle, kdy kapku alkoholu potřebovala. Brumbálovy návštěvy k takovým chvílím bezpochyby patřily.
"Nemyslím si, že i někdo jako Severus nemůže v životě nalézt štěstí, o to nejde," zavrtěl ředitel hlavou. "Jenže vy nemilujete současného Severuse. Milujete toho Severuse, který se z lásky k jediné ženě svého života obětuje a pomůže nám zbavit svět toho nejčernějšího čaroděje, jaký kdy existoval. Ale vy tou ženou nejste, Nathalie," dodal tiše.
Pevně semkla rty a snažila se nedát najevo, jak bolestně se jí ta poslední věta dotkla.
"Záleží snad na tom, jestli to udělá nebo ne? Už teď je jeho předsevzetí pomoci vám a splnit svůj slib součástí jeho osobnosti."
"Ano, záleží na tom. Každá jeho myšlenka, každý jeho čin modeluje jeho charakter a přibližuje ho k tomu, zač si ho vážíte."
"Copak pro vás už neudělal dost? Nenajde se snad nikdo jiný, kdo by byl ochoten vás zabít?" dodala a nechala svá slova záměrně vyznít krutě.
"Severus by nikdy nedokázal být šťastný, kdyby nesplnil to, k čemu se mi po smrti Lily Potterové zavázal," potřásl hlavou Brumbál. "On to chápe jako vykoupení svojí duše. Nedokáže žít, pokud mu nebude v mých očích odpuštěno, a je si vědom toho, že odpuštění dosáhne jen za tu nejvyšší cenu. Zná ji a je ochoten ji přinést."
"Pokud je k tomu skutečně ochoten, pak proč se tolik bojíte, že by jediné setkání se mnou a s jeho synem mohlo změnit jeho názor?"
"Bojím se toho, že kdyby se vzdal svého poslání, nenašel by štěstí ani jeden z vás. Žili byste ve strachu ve světě ovládaném zlem a ve vztahu zatíženém minulostí, která neusíná."
"Přesto jste slíbil, že se mu pokusíte pomoci."
"Ano, ale vy víte, jak končí vaše poslední věštba."
"Vím, že já sama bych se nepřestala snažit o její zlomení. A vy sám jste vždycky říkal, že láska dokáže překonat i nezdolatelné překážky."
"Proto jsem vás také přesvědčil k návratu do Francie," přiznal otevřeně. "Nemohl jsem riskovat, že by se vám to skutečně podařilo. Můj slib ale stále platí."
Žádné komentáře:
Okomentovat