Pár dnů jsem tu nebyla - ono je bezva, když na člověka leze záludná choroba a může ji léčit leda tak vitamíny, bylinkovým čajem a dostatkem spánku. No, pevně doufám, že nejhorší bylo zažehnáno, a tak jsem se opět mohla vrhnout na překlad. Hermionu jsme opustili, když se vzpamatovávala z oroseného Severuse a leccos si připustila. Teď už zbývá, aby si leccos připustil i on... Úvodní báseň W. B. Yeatse v originálním znění najdete zde.18. Před očima celý den
Jsem samým sněním vyčerpán;
triton v mramoru zvětralém
vodou omýván;
a před očima celý den
mám krásu této ženy,
ač v knihách dávno našel jsem
krás věkem nezkažených,
jež potěchou jsou očím,
ód tóny uším hrají,
teď moudrost není přečin,
neb s léty muži zrají;
přec ptát se musím, zda-li
je to sen či pravda snad?
Ach, kéž bychom se znali,
když mládí mé nás mohlo hřát!
Však zestárnul jsem ve snech sám,
triton v mramoru zvětralém
vodou omýván.
W. B. Yeats, S léty muži zrají
ssSss
Severus se probral z neklidného spánku a zabloudil pohledem k hodinkám. Už byla skoro jedna odpoledne. Původně měl v úmyslu prospat se jenom na hodinku, na dvě; nikdy předtím Hermioně nedovolil pracovat s teléniovým kotlíkem a jeho ospalostí ovlivněné rozhodnutí nechat ji dokončit přípravu exostraséra se nyní zdálo být úplně šílené. Proklínaje sám sebe za svoji hloupost, strhl ze sebe přikrývku a namířil si to do sprchy. Jestli ta holka ten lektvar znehodnotila, nebude vůbec nadšený.
Jak vařící voda pomalu odplavovala bolest tepající v jeho krku, vrátily se jeho myšlenky k Minervě McGonagallové. Ta ženská ho svými nevítanými postřehy dokázala pořádně vytočit. Se svými nebelvírskými svěřenci vždycky jednala až příliš ochranitelsky - a s Hermionou Grangerovou tím spíš - ale její troufalost, s jakou předpokládala, že on chová k bývalé primusce nějaké city, ta byla prostě nepřijatelná. Tím nechtěl říct, že by snad k Hermioně Grangerové necítil vůbec nic - jen ho prostě dovádělo k nepříčetnosti, že se tak znenadání stal terčem Minervina legendárního vměšování.
Vyšel ze sprchy a omotal si kolem pasu ručník. Bude muset začít jednat opatrněji: Kordéliina poznámka o Hermioně ho onehdy nanejvýš znepokojila. A když k tomu teď Minerva přidala svá podezření, začaly mu v hlavě bít zvony na poplach, ostatně i Lanceovo neustálé vyptávání na to, jak spolu s Hermionou vycházejí, ho nemálo zneklidnilo. Pozorování Hermiony mu přinášelo potěšení, jenže to začínalo vypadat, že jeho pohledy nezůstaly ostatním utajeny. Nesnášel, když se druzí chovali takhle průhledně, a nyní byl podle všeho i on sám bezmála vinen tím nejohavnějším zločinem ze všech: neskrýváním vlastních citů.
Oblékl se, přesunul se do pracovny a přivolal Moe, aby mu přinesla snídani a dostatečnou zásobu černé kávy. Nezbytně potřeboval svoji dávku kofeinu, a to v každém případě dřív, než se odebere do laboratoře. Třebaže obvykle odmítal užívat utišující lektvary, nyní se ke krku přidala ještě bolest hlavy. Polkl odpornou zelenou směs, právě když Moe vstupovala s jídlem, a s povděkem přestal pociťovat bolest dřív, než dopil první šálek kávy.
Opřel se v koženém křesle a jeho zrak zabloudil k oknu. Venku byl ospalý, šedivý den, rušený pouze větrem opírajícím se do stromoví na Kensingtonském náměstí. Okvětní lístky kvetoucích jabloní a třešní vířily za oknem jako sníh, a přesto, že bylo v domě poměrně teplo, nedokázal Severus potlačit zimomřivé zachvění. Zavřel oči a pokoušel se zkoncentrovat myšlení. Hermiona Grangerová. S jistotou očekával, že obrázek, který mu vytane na mysli, bude dospívající slečna-všechno-vím s velkými zuby, namísto toho si však vybavil nádhernou mladou ženu v šatech barvy slonoviny s výstřihem na zádech. Zatraceně. Znovu si pročistil hlavu a ze všech sil se pokoušel vzpomenout si na ni, jakožto na prokletí učebny lektvarů, jenže spatřil schopnou asistentku, která ho právě očekávala v suterénu s obočím soustředěně staženým a spodním rtem jemně sevřeným mezi zuby.
Potřásl hlavou a s povzdechem otevřel oči. Byl úplný blázen. Dovolil, aby se pro něj stala něčím víc. Jedna věc byla mít o ni starost; koneckonců jí dlužil svůj život. Zcela jiná věc nicméně byla dovolit, aby se stala - pokud měl být sám k sobě upřímný - předmětem jeho touhy. Nejprve ji sledoval, protože ho zajímalo, jak s Teem vycházejí. A krátce poté, co ji Teo opustil, ji pozoroval, jestli není nešťastná. Jaký měl ale důvod pro to, že si ji i nadále prohlížel? Teď na ni hleděl, protože se mu chtělo. Sledoval ji, neboť přitahovala jeho oči a byla jim značnou potěchou. Krása a inteligence - to byla opojná kombinace.
Jeho největší prohřešek však spočíval v tom, že se nechal přistihnout, jak ji pozoruje. Co to byl za Zmijozela? To, že ho někdo přichytil, jak žádostivě zírá na děvče o dvacet let mladší, než je on sám, bylo naprosto neomluvitelné. Neměl absolutně v úmyslu odepřít si tu radost z její společnosti, ani rozptýlení, jež mu přinášel její půvab, bude ale muset postupovat s větší diskrétností.
Ačkoli byl ráno toho dne unavený, její reakce na jeho blízkost mu nezůstala skryta. Uvědomoval si její třesoucí se ruce, když od něj přebírala měchačku, i to, jak na okamžik zavřela oči, když se postavil za ni. V té chvíli to odbyl s tím, že se jedná o pouhé rozpaky z její strany, ale nyní věděl, že v tom bylo něco víc. Pokaždé, když v sobotu v noci ve Velké síni vyhledal očima její tvář, ona už se na něj dívala. Bylo samozřejmě do jisté míry uspokojující, že se v jejich případě podle všeho jedná o obdiv vzájemný. Jenže byl v nebezpečné situaci a nemohl pokračovat jinak než s náležitou ostražitostí.
Hodiny nad krbem v jeho pracovně odbily druhou a Severus vstal od stolu. Bylo načase zkontrolovat, v jakém stavu se nachází exostrasérum. Připravoval ho na objednávku význačného lékárníka z Říma, ale zároveň předpokládal, že si malou lahvičku nechá i ve vlastních zásobách. Nacházel se v ošemetné situaci a možná se naskytne příležitost, kdy bude potřebovat projasnit myšlenky a prozkoumat své skutečné pocity, aby zjistil, kterou cestou se vydat. V kostech cítil výrazný neklid a takový druh neklidu obvykle nevěstil nic dobrého. Na obzoru dozajista byly potíže.
ssSss
Když došel do laboratoře, byla už Hermiona zpátky z oběda a ve spěchu připravovala přísady pro velkou zakázku Životabudiče. Při jeho příchodu zamumlala nezřetelný pozdrav a její pohled zůstal pevně sklopený, což ho přinutilo k pobavenému úšklebku. Shledával vcelku uspokojujícím, že jeho city - pokud se tomu tak dalo říkat - nebyly jednostranné.
"Vidím, že minimálně můj teléniový kotlík vydržel bez poškození," zamručel.
"Troufám si tvrdit, že se o tom sám přesvědčíte," odvětila úsečně.
Přešel ke svému pracovnímu stolu a prohlédl si obsah kotlíku. Tekutina uvnitř vypadala být naprosto průzračná a krátké kouzlo mu napovědělo, že přísady byly správně promíchány.
Pozorovala z pod svých řas, jak nad lektvarem šeptá ochranné kouzlo.
"Je všechno k vaší spokojenosti?"
Přikývl.
"Vypadá to tak," zamumlal neochotně. "Nyní to v tomto kotlíku musí zůstat jeden měsíc, než se lektvar stane použitelným."
Odmlčela se a pokračovala ve své práci. Severus od pracovního stolu sledoval, jak zapaluje pod svým kotlíkem oheň a při tom si kouše spodní ret - soustředěním nebo nervozitou, tím si nebyl jistý.
"Jsem vám za pomoc s exostrasérem zavázaný, Hermiono," řekl tiše.
Vzhlédla a obdařila ho plachým úsměvem.
"To je přece v pořádku, od toho tady jsem. A děkuji, že jste mi svěřil teléniový kotlík."
"Není zač. Získala jste si mou důvěru díky svojí píli. Pokud se opět nebudete snažit použít baziliščí žluč, mohl bych vám dovolit v tom kotlíku něco připravit, jakmile exostrasérum dozraje."
Rozzářila se, zcela ignorujíc jeho rýpnutí ohledně baziliščí žluči.
"Už se nemůžu dočkat! A dovolil byste mi mezitím používat kotlík Xiao Tiang Mei?"
"Dovolil, pokud se budete soustředit na práci," odpověděl.
"Udělám, co bude v mých silách," ušklíbla se. Jenže tohle se snadněji řekne, než udělá, pomyslela si, když vzala v potaz svůj nedávný objev. "Na čem hodláte pracovat nyní?"
Zhluboka si povzdychl.
"Sotva na něčem zajímavějším, než je únavné papírování po zbytek dne."
Vzal do ruky štos nedávno doručených objednávek a začal jimi listovat. Valná většina z nich pocházela od již zavedených zákazníků, jedna však byla od prodejce, s nímž dosud nejednal, a Severus nebyl příliš ochotný obtěžovat se s tak nezáživnou smlouvou. Neměl zapotřebí - finančně ani intelektuálně - zabývat se objednávkami tak všedních lektvarů, jakými byly Kostirost nebo posilující odvar. Už se chystal naškrábat onomu prodejci vzkaz, kterým by smlouvu odmítl, když si vzpomněl na Hermionu. Stále ještě vypadala, že ji příprava takových lektvarů do jisté míry uspokojuje, a bylo načase předat jí část zodpovědnosti za smlouvy se zákazníky. Znenadání zatoužil, aby se osvědčila i v oblasti vztahů s veřejností, a tak přešel k jejímu stolu a položil na něj pergamen.
Vzhlédla od práce.
"Co je to?" zeptala se a upřela na pergamen oči.
"Žádost nového zákazníka o uzavření smlouvy na dodávku přiměřeně jednoduchých lektvarů," vysvětloval.
"Přejete si, abych ji přidala ke svým smlouvám?" tázala se.
"Ne tak úplně," pravil trpělivě. "Toto ještě není smlouva; je to žádost o její uzavření."
Odložila stříbrný nožík na krájení přísad, zdvihla pergamen a zkoumala seznam lektvarů, které zákazník požadoval dodat.
"Žádný z těch lektvarů nepředstavuje problém," prohlásila. "Co chcete, abych s tím udělala?" otázala se, očividně zmatená.
"Obvykle si o svých klientech něco málo zjišťuji, než se zavážu k tomu stát se jejich dodavatelem. Nerad bych uzavřel smlouvu s někým, kdo by mohl začít činit nereálné poptávky nebo požadovat dodání nepatřičných lektvarů," objasňoval jí. "Nemám čas sejít se s tímto konkrétním zákazníkem. Proto bych byl rád, kdybyste jednala v mém zastoupení."
"To chcete, abych je prověřila?" vytřeštila oči. "Jak to mám udělat?"
"Je to vcelku snadné," trval na svém. "Půjdete a navštívíte je neohlášeně v místě, kde provozují svoji činnost, vyptáte se jich na jejich podnikání, a pokud budete spokojená s tím, co zjistíte, pozvete je na večeři a dojednáte smlouvu."
Hermiona se zatvářila zhrozeně.
"Pozvat je na večeři?" zeptala se nevěřícně. "To není příliš vábná představa." Nedokázala si představit ani Severuse Snapea, jak během večeře získává nové zákazníky.
"Méně příjemná část podnikání, Hermiono," zasmál se pobaveně. "Vím, že jste byla přijímána v první řadě jako asistentka mistra lektvarů, ale myslím, že by pro vás bylo vhodné získat nějaké zkušenosti i v oblasti vztahů s veřejností."
"Když myslíte," pokrčila rameny. "Kdy chcete, abych odjela a setkala se s nimi?" Znovu upřela pohled na pergamen. Zákazníkem byla jakási žena sídlící v Edinburghu.
"Na konci týdne," navrhl jí. "Pokud je to samozřejmě v souladu s vašimi plány na přípravu lektvarů pro tento týden. Možná v pátek."
"To by šlo," přitakala. "Tak tedy v pátek."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat