27 listopadu, 2011

Odmítnutí (17. kapitola 3/3)

Náklonnosti Severuse a Hermiony si již v jejich okolí všiml leckdo. Teď už jen zbývá, aby si této skutečnosti všimli oni sami;-)

ssSss

Po celou neděli pociťovala Hermiona značný neklid a tomuto stavu její mysli neprospěla ani cesta k rodičům na nedělní oběd. Vztah s matkou se stále držel poblíž bodu mrazu a Hermiona raději odešla brzy, vymlouvajíc se na bolest hlavy. Nebyla to zas taková lež - ať už bylo tepání v jejích spáncích způsobeno přemírou šampaňského nebo rozhovorem s Nevillem, nutně potřebovala dostat se na čerstvý vzduch.

Více než hodinu strávila procházkou po Hyde parku. Počasí nebylo moc přívětivé, a když jí nakonec začala být zima, vrátila se domů. Jakmile vstoupila do domu, zaslechla Lance, jak se v horním patře šourá sem a tam po svojí pracovně a ťuká ebenovou hůlkou o podlahu. Rozhodla se uchýlit do jeho společnosti - vždy ji totiž dokázal rozesmát.
Lance vypadal být upřímně potěšený, že ji vidí, a okamžitě jí pokynul, ať jde dál.
"Zrovna to děvče, které chci vidět," poznamenal a ztuhle se posadil za stůl.
"Chtěl jsi mě vidět?" zatvářila se Hermiona překvapeně.
"To vskutku ano. Právě jsem se vrátil z oběda s Minervou McGonagallovou, která, jak to tak vypadá, je naprosto pohoršená tím, že jsi vzala práci u Severuse," řekl a zazíral na ni přes brýle.
"Pohoršená?" zeptala se.
"No," uchechtl se Lance, "pohoršená možná není to správné slovo, ačkoli nutno říct, že pohoršit Minervu není nijak zvlášť obtížné. Přesnější by asi bylo říct, že má starost."
Hermiona si povšimla, že spolu Severus a Minerva vedli předešlého večera ostřejší rozhovor, ale měla za to, že se týkal ředitelčiných opakovaných pokusů přesvědčit Severuse, aby přijal místo profesora lektvarů.
"Proč by si měla dělat starosti?"
"Zmínila se o tom, že sis s ní přišla promluvit předtím, než sis vzala Teodora. Říkala, že to léto jsi Severuse žádala o místo asistentky, ale on že tě jako uchazečku odmítl," vysvětloval Lance. "Myslím, že je prostě jenom zvědavá, co se stalo, že jste oba změnili názor. Být tebou, tak se tím nevzrušuji."
"Aha," zabručela Hermiona očividně rozčilená. Proč najednou každého tak zajímal její vztah se Severusem?
"Jak spolu při práci ty a Severus v současné době vycházíte?" zajímal se Lance.
"Lépe, než bych kdy považovala za možné," pousmála se Hermiona. "Jistě, měli jsme pár rozepří, ale o to víc je uspokojující, že jsme se přes ně dokázali přenést a začali se chovat jako dospělí lidé."
Lance její odpověď podle všeho potěšila.
"Baví se s tebou?"
"Někdy docela dost," pokývla Hermiona. "Ale jsou i dny, kdy má raději, když je kolem ticho, a řekla bych, že už dokážu tyhle jeho nálady rozpoznat."
"Ne," zavrtěl Lance hlavou, "já to myslel tak, jestli se s tebou baví o sobě nebo třeba o tobě. Řešíte taky něco jiného mimo oblast lektvarů?"
"Ale ano, myslím, že ano," odvětila, trochu se zdráhajíc zpronevěřit se Severusově důvěře. "Mluvili jsme o pár věcech, co se staly v minulosti. Několik záležitostí jsme si ujasnili."
"Jsem rád, že to slyším," odpověděl Lance bručivě. "Hovořil s tebou někdy o Kordélii?"
"Ne, jistěže ne," zareagovala Hermiona pobouřeně. "Jsou jisté hranice, které nikdy nepřekračujeme. O svých soukromých životech nemluvíme."
"Prozatím," zamumlal si pod vousy. "Ach, Hermiono, Severus Snape je pro tebe nakonec docela dobrý."
"Kdyby jen Minerva sdílela tvůj názor," pozdvihla Hermiona obočí.
"Na tom, co si ona myslí, nezáleží," zamlaskal Lance nesouhlasně. "Podle mě jste se Severusem jeden pro druhého dobrou volbou - a to je to, oč tu běží především."

ssSss

Zbytek večera Hermiona strávila stočená ve svém oblíbeném křesle. Kniha, kterou si plánovala přečíst, zůstala ležet neotevřená po její pravici a její myšlenky se vracely k rozhovoru s Nevillem z předešlého večera. Mýlil se. Dozajista se mýlil. Ona nedovolí, aby byl obdiv a respekt, který chová k Severusovi, zaměňován za něco jiného. Jednou věcí bylo pociťovat k němu uznání, ale přitažlivost - to bylo něco docela jiného. Úmyslně vymazala z paměti potěšení, které cítila při pohledu na něj ve Velké síni, a celou záležitost uzavřela s tím, že ji Severus Snape v žádném případě nepřitahuje. Neville se mýlil - vůbec k Severusovi nechovala romantické city. To v žádném případě.

ssSss

Když přišla v pondělí ráno do laboratoře, zjistila, že Severus začal pracovat již chvíli před osmou hodinou. Místnost byla plná páry linoucí se podle všeho z teléniového kotlíku.
"Dobré ráno, Severusi," pozdravila srdečně, pokládajíc poznámkový blok na svůj pracovní stůl. "Začal jste brzy..." Bezstarostná slova jí odumřela na rtech v okamžiku, kdy si ho pořádně prohlédla.
Nikdy předtím ho neviděla pracovat bez hábitu, jeho obvyklé oblečení však nyní leželo pohozené na stoličce a navíc si rozepnul řadu knoflíků na černém kabátci, pod nímž spatřila bílou plátěnou košili. Vyhrnul si rukávy kabátce i košile až k loktům a vlasy po ramena si stáhl z obličeje dozadu černou páskou. Chuchvalce páry vycházející z kotlíku se mu srážely na obočí do drobných kapek.
Zničehožnic jí vyschlo v ústech a dlaně jí zvlhly potem. Věděla, že by měla přestat zírat, ale nedokázala od něj odtrhnout pohled. Zdvihl k ní oči a ona poznala, že byl vzhůru celou noc - vypadal vyčerpaně.
"Dobré ráno," pravil hlasem ochraptělým únavou. "Doufám, že jste se v sobotu v noci dostala z Bradavic v pořádku domů."
"Ano, děkuji," odvětila, nacházejíc konečně sílu obrátit pozornost zpět ke svému poznámkovému sešitu. "Jak jste se měl večer v Prasinkách?"
"Bylo to ucházející," zamumlal roztěkaně. "Mohu vás požádat o pomoc? Tento lektvar vyžaduje přípravu za úplňku, v důsledku čehož jsem byl vzhůru celou noc."
Přejela zrakem k obsahu kotlíku. Bezbarvou tekutinu, z níž se i nadále odpařovalo značné množství páry, však nerozpoznala.
"Co je to?"
"Exostrasérum," řekl a opět upřel pozornost na kotlík.
"To je obměněné veritasérum!" zalapala po dechu. "Slyšela jsem o tom, ale nikdy jsem to neviděla vařit."
"To proto, že je k tomu nutný teléniový kotlík. Víte, jak se to liší od veritaséra?"
Přikývla.
"Nezpůsobuje, že by ten, kdo ho vypije, řekl pravdu ostatním - připustí ji jen sám sobě. Zajišťuje projasnění myšlenek a porozumění vlastním nadějím a pocitům."
"Velmi správně," odvětil úsečně. Zdvihl levou ruku a ukazovákem ji vyzval, aby přišla blíž.
Z toho, jak se jí roztřásla kolena, usoudila, že k porozumění vlastním pocitům toho příliš nepotřebuje. Pouhý obdiv zpravidla nezpůsoboval, že by se člověku proměnily nohy v rosol. Překonala prostor mezi nimi a zaměřila se na bublající exostrasérum, doufajíc, že Severus neslyší, jak jí srdce zběsile buší do žeber.
"Proces přípravy je ukončen, lektvar však vyžaduje další dvě hodiny míchání. Já se nutně potřebuji vyspat. Mohu vás požádat, abyste ho do deseti hodin promíchávala?"
"Ano, ovšem," přitakala.
"Pokud byste si potřebovala odpočinout, můžete až na tři minuty použít stázové kouzlo, ale ne na delší dobu. Míchat se musí proti směru hodinových ručiček, doporučuji vám však na zhruba dvacet zamíchání přidat jedno zamíchání po směru. Není to důležité, ale podle všeho to pomáhá vzájemné reakci několika důležitých přísad," vysvětloval. Pak ustoupil dozadu a pokynul k měchačce, která nadále zůstávala v pohybu v jeho pravé ruce. "Můžete laskavě?" otázal se.
Popošla dopředu a cítila, jak se jí po tvářích rozlévá horkost. Byla vděčná, že mu pára nad kotlíkem znemožňuje pořádně vidět její obličej. Vynaložila obrovské úsilí, aby se jí přestaly třást ruce, a převzala od něj měchačku, aniž by přerušila rytmus míchání proti směru hodinových ručiček. Povolil sevření a na chvíli za ní zůstal stát, upíraje pohled na to, jak promíchává lektvar.
"Nyní přidejte jedno zamíchání po směru hodinových ručiček," upozornil ji a zamračeně pozoroval, jak plní jeho pokyny. "Uvidíte, že vám to půjde mnohem lépe, pokud nakloníte zápěstí lehce doleva."
"Jak to myslíte?" tázala se v náhlém obranném postoji. "Čtyři roky jsem strávila na Sorbonně a žádnému z mých profesorů moje technika nikdy nepřipadala chybná."
"Ovšem - jsem si však jistý, že žádný z vašich pařížských profesorů nebyl schopen připravit tento lektvar," zabručel podrážděně. Promnul si spánky, přemáhaje novou vlnu únavy. "S vaší technikou v podstatě není nic v nepořádku. Léta zkušeností nicméně dokázala, že změna směru může lépe fungovat, pokud to uděláte takto," objasnil, natáhl zápěstí a vytočil ho doleva, jako kdyby v ruce držel měchačku. Netrpělivě zavrčel, když si všiml jejího nechápavého pohledu. "Pane na nebi, děvče," vyštěkl, "bude rychlejší, když vám to ukážu."
Postavil se za ni a ona si nemohla pomoci, aby prudce nezadržela dech, když kolem ní natáhl pravou ruku a sevřel její prsty ve svých. Promíchával lektvar spolu s ní a ona nechtěně zavřela oči, zcela přemožená pocitem, jak se jeho široký hrudník lehce tiskne na její záda. Přepadlo ji náhlé přání nechat klesnout hlavu dozadu na jeho rameno, které ještě desetkrát zesílilo, jakmile promluvil a ona pocítila na zádech chvění jeho hlasu.
"Ve chvíli, kdy přistoupíte k zamíchání po směru hodinových ručiček," zamumlal těsně u jejího ucha, "nakloňte zápěstí takto."
Stisk prstů zesílil, když jí natočil zápěstí doleva. Jeho dech na její tváři představoval téměř víc, než dokázala snést, a ve chvíli, kdy povolil sevření dlouhých štíhlých prstů kolem její ruky a ustoupil od ní, cítila se, jako kdyby ji tím o něco připravil, a na jeden šílený okamžik ji napadlo, že se otočí a přitiskne se k němu, k celému jeho tělu. Namísto toho ale vydala dlouhý roztřesený povzdech a získala nad sebou zpět ztracenou kontrolu.
"Vrátím se po obědě. Až dokončíte míchání, můžete uhasit plamen a nechat lektvar dojít. Bude trvat měsíc, než dozraje." Otočil se a zdvihl ze stoličky hábit. Povšiml se, že je v tváři celá rudá, a připisoval její barvu svojí předchozí kritice. "Jste v pořádku, Hermiono?"
"Ano, jsem v pořádku. Uvidíme se později," zamumlala.
Počkala, než ho uslyší stoupat po schodech, a pak na lektvar ihned použila stázové kouzlo. Bylo určitě ukazatelem, v jakém stavu se nachází její mysl, když si až teď uvědomila, že jí Severus důvěřuje natolik, aby jí svěřil teléniový kotlík. Natáhla ruce před sebe a nevěřícně zírala, jak neovladatelně se jí třesou. Vypadalo to, že měl Neville nakonec pravdu. Něco k Severusovi Snapeovi cítila. Něco silného. A nemohlo z toho vzejít nic dobrého.

ssSss

Žádné komentáře:

Okomentovat