Severus jde Hermioně sdělit, že má přivést Lance na narozeninový večírek, a vyskytne se při tom v situaci, kterou řada FF autorek tak ráda zpracovává. A co si o tom slavném večírku myslí samotný oslavenec? Další část devatenácté kapitoly začíná...ssSss
Hermiona si nevěřícně povzdychla, když zaslechla hlasité klepání na vchodové dveře. Podařilo se jí přesvědčit Padmu, aby u ní na dopoledne nechala dvojčata a zašla si s Deanem na jídlo a na nákupy, a ačkoli Shivani ve své cestovní postýlce rychle usnula, Preeyu se Hermioně podařilo uspat na svém rameni sotva před chvílí. Dítě sebou při náhlém zvuku lehce trhlo, avšak neprobudilo se a Hermiona se vydala ze suterénu po schodech vzhůru s tichým broukáním na rtech.
Snažně zadoufala, že za dveřmi neuvidí svoji tchýni, a jednou rukou je otevřela. Široce se usmála, když na schodech spatřila stát Severuse, a přitiskla si prst na rty.
"Právě jsem ji uspala," zašeptala.
Severus se tvářil, jako by ho zasáhla omračující kletba.
"Ji?" zeptal se a zíral při tom na to žlutě zabalené cosi v Hermioniných rukách, jako kdyby to byl tlustočerv.
Hermiona se zakřenila.
"Ano," zamumlala, "ji. Preeyu. Svoji kmotřenku."
Severus vypadal, jako by na místě vrostl do země.
"Vaši kmotřenku?"
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Půjdete dál nebo mám rozložit dětský tábor tady na schodech?"
"Čí to je?" otázal se, překročil práh a jemně za sebou zavřel dveře.
"To je Padmy a Deana," uchechtla se Hermiona, "a je to jen jedna část páru," řekla.
"Páru?" přeptal se a stále vypadal poněkud zaskočeně.
"Mají dvojčátka, jak sám dobře víte," sykla Hermiona.
"Jen jsem nečekal, že je najdu tady," opáčil v sebeobraně, když se mu konečně opět podařilo vzít rozum do hrsti. Odvrátil zrak od spícího dítěte. Byl to už nějaký ten pátek, kdy viděl naposledy Hermionu oblečenou tak neformálně v džínách a v triku.
"Dáte si hrnek čaje?" zeptala se, míříc ke schodům do suterénu. "Shivani je v kuchyni v postýlce a já ji tam nechci nechávat samotnou déle než na minutku, na dvě."
Beze slova ji následoval do kuchyně a nepokojně pozoroval přes její rameno černovlasé dítko.
"Přišel jsem vás požádat o laskavost," oznámil jí.
"O laskavost?" zareagovala zvědavě, přešla ke sporáku a s pomocí hůlky zapálila oheň pod kotlíkem.
"Kordélie si usmyslela dnes uspořádat večírek jako narozeninové překvapení pro Lance," začal.
"Netušila jsem, že má narozeniny!" zalapala Hermiona po dechu.
"Zítra mu bude sto pět," přitakal Severus.
"Předpokládám, že Kordélie chce, abych tam přišla?" zatvářila se Hermiona náhle úzkostlivě.
"Chce, abyste ho přivedla k nám do domu krátce poté, co se sejdou ostatní hosté," přikývl opět.
"Musím opravdu jít?" otázala se a jednou rukou odměřila dvě vrchovaté lžíce snídaňového čaje do keramické konvičky.
"Vy víte, že ano. Lance to potěší - nesnáší své bratry a oni byli všichni pozváni."
Hermiona vydala hluboký povzdech.
"Počítám, že nemám moc na výběr."
Severus přešel místnost a vzal jí kotlík z rukou.
"Udělám čaj," pravil rozhodně. "Můžete ji uložit do postele?"
"Mohu, ale nechci. Je tak roztomilá," pravila Hermiona a s hrdostí se na svoji kmotřenku usmála.
Ohromeně ji pozoroval, jak se přitulila obličejem ke spícímu dítěti a zhluboka se nadechla.
"Nádherně voní," navázala, "a pokud budete pozorně naslouchat, uslyšíte, jak ze spánku oddychuje." Obrátila zrak zpět k Severusovi a rozesmála se, když v jeho tváři spatřila výraz nefalšované hrůzy. Přešla k postýlce a uložila Preeyu vedle její podřimující sestry. "Přece i vy musíte uznat, že jsou to krásné holčičky." Otočila se a vzala si od něj šálek čaje.
"Co tím myslíte - i vy?" zamračil se Severus a opatrně nahlédl přes okraj postýlky, od níž si ale zároveň udržoval obezřetnou vzdálenost půldruhého metru. "Určitě nevypadají být až tak ošklivé jako pár dalších vzorků, na které jsem narazil už dřív," připustil, sedaje si za pečlivě vydrhnutý borový stůl.
Hermiona se tiše rozesmála.
"Vyřídím Padmě a Deanovi vaši pochvalu." Posadila se naproti němu. "Cítím se docela trapně, že se mám s Kordélií dnes večer opět setkat."
"Očekával jsem, že budete mít jisté obavy," podotkl a upil trochu čaje. "Proto jsem se rozhodl s vámi promluvit osobně. Je nezbytné, abyste se k ní večer chovala tak, jak byste se chovala obvykle."
Bezděčně si kolem prstu zakroutila kadeř vlasů, jak se ztratila ve svých myšlenkách.
"Nejsem moc dobrá ve skrývání emocí, ale slibuji, že udělám, co bude v mých silách."
Chvíli na ni hleděl s obdivem k tomu, jak se jí na krku z ohonu uvolnilo několik pramenů vlasů.
"Mějte na paměti, Hermiono, že situace se nezměnila. Vše pokračuje dál přesně tak jako již mnoho let předtím. Jediná věc, která se změnila, je vaše povědomí o okolnostech."
Střetla se s jeho pohledem a konečně přikývla.
"Máte pravdu. Lance řekl něco podobného. Mimoto si myslím, že jsem se už přes ten prvotní šok přenesla. Vy jste ten, kdo je s ní ženatý. Pokud vy sám dokážete být tak velkorysý, já s tím dozajista mohu žít, aniž by se mě to dotklo."
"Ujišťuji vás," protáhl, "že motivací pro moji velkorysost je čistě moje vlastní sobectví. Proč bych si měl pro všechno na světě pod sebou podřezávat větev, mám-li to tak říct?"
"Mohu předstírat, že to chápu, Severusi," pokrčila rameny. "Nemyslím si ale, že bych dokázala takhle žít."
"Měl jsem na výběr," zabručel. "Může přijít doba, kdy vy sama nebudete mít na výběr než žít podobným způsobem." Jeho pohled se stočil k prstenu na její ruce. "Kouzelnický svět teď zažívá doslova epidemii nemanželských vztahů, které vám, zdá se, zcela unikají."
"Možná, že ano, a možná, že jsem úplně naivní, ale prostě se mi to nelíbí a nedokážu to tolerovat." Ta slova ještě ani nesplynula z jejích rtů a už pocítila záchvěv viny. Nechystala se začít jednat tak, jak jí velely city, ani něco takového neměla v úmyslu, ale nebyla skoro stejně tak vinná jako všichni ti početní nevěrníci? Copak ona, vdaná žena, bez ohledu na situaci nechovala milostné myšlenky právě k tomu muži, který seděl před ní?
Zdvihl šálek ke rtům a dopil zbytek čaje.
"Mohu se spolehnout, že neprozradíte to, co víte?"
"Jistěže můžete, Severusi," přikývla rozhodně. "Copak už jsem někdy dřív zradila vaši důvěru?"
V jejích hnědých očích se zračila pouze čirá upřímnost a jeho náhle napadlo, že ta dívka sedící před ním ví o jeho osobním životě víc, než kdokoli jiný na světě. Jak neskutečně zvláštní.
"Ne," přitakal, "moji důvěru jste nikdy dřív nezradila. Vím, že se vám dá věřit." S tím se zdvihl od stolu. "Uvidíme se večer," zabručel a pokývl jí hlavou.
Hleděla za ním, jak míří ke dveřím.
"Jak poznám, kdy mám s Lancem přijít?"
Chvíli tu otázku zvažoval.
"Až dorazí všichni hosté, pošlu za vámi svého patrona."
Pokývla a stočila oči ke spícím dětem.
"Chcete to zkusit, než půjdete?" zeptala se a pokynula k postýlce.
"Promiňte?" pravil zmateně.
"Však víte," řekla s úsměvem, "chcete si jednu z nich pochovat?"
"Pomátla jste se na mysli?" vyštěkl.
"Beru to tedy jako ,ne'," uchechtla se.
ssSss
Lance se vbelhal do kuchyně právě ve chvíli, kdy Hermiona začala krmit Shivani. Preeya už byla najedená a nyní si šťastně pobrukovala s pohledem upřeným na tři čajové lžičky, které Hermiona nechala vznášet nad postýlkou.
"Děti!" vyhrkl se šťastným úsměvem. Polechtal Preeyu pod bradičkou a byl za to odměněn obrovským bezzubým úsměvem. "Padmina dvojčátka, předpokládám správně?"
"Ano," odvětila Hermiona odvracejíc zrak od Shivani. "Tamto je Preeya a tohle je Shivani."
Lance se ztuhle posadil a díval se, jak Hermiona krmí hladové dítě.
"Vypadáš s nimi tak uvolněně."
Vzhlédla k němu.
"Už jsme spolu trochu pobyly," vysvětlovala, "a ony jsou opravdu moc hodné. James Potter mi připadá mnohem obtížněji zvládnutelný, mám-li být upřímná."
"Předtím to byl Severus, koho jsem zaslechl?" zeptal se Lance.
"Ano, Kordélie se tě podle všeho rozhodla pozvat dnes večer na večeři."
"Zatraceně!" povzdychl si Lance. "Ona zas plánuje jeden z těch svých večírků jako překvapení, že ano?"
Hermiona na něj zůstala koukat s otevřenými ústy, marně pátrajíc po nějaké výmluvě.
"Copak tím musím procházet každých pět let?" potřásl Lance hlavou. "Jenom proto, že ona zrovna nemá o víkendu do čeho píchnout, přece nemusejí všichni ostatní trpět!"
"No, třeba to není večírek, třeba je to opravdu jenom večeře s ní a Severusem," pokoušela se Hermiona slabě o odpor, věděla však, že ji hořící tváře dostatečným způsobem usvědčují.
Lance si posunul brýle na kořeni nosu a zazíral na ni přes stůl.
"Nejsem včerejší, děvče. Ta tam dotáhne celou naši zatracenou rodinu." Potichu zaklel. "Ještě ses ani nesetkala s mým mladším bratrem Galahadem. Naprostý idiot. Nemohu se na něj ani podívat."
"Copak se všichni tvoji bratři jmenují po Rytířích kulatého stolu?" zakřenila se Hermiona.
"Ano," odsekl, "matka byla úplná hlupačka. Bedivere, Tristan a Gawain jsou další tři. Gawain je jediný, koho dokážu vystát, když už to musí být."
"Nebyli náhodou Gawain a Lancelot považováni za úhlavní nepřátele?" rozesmála se.
"Přesně tak," uchechtl se Lance. "Pitomá ženská, ta jména ale nevybrala moc dobře, že? Vždyť se na mě podívej - mám být považován za samou podstatu mužnosti tyčící se k nebesům a co místo toho dostala? Půldruhého metru vysokého teplouše! Zasloužila si to, chceš-li znát můj názor."
Shivani se začala usmívat, nesmírně pobavená Hermioniným smíchem.
"Nejmenuje se ale jedna z tvých sester Mary? Čekala bych Guinevru nebo aspoň Morganu."
"Mary a Jane," uculil se Lance.
Hermiona si odfrkla.
"Jsem si jistá, že dnešní večer bude nanejvýš zábavný, až se celý ten váš klan sejde."
"Dobrá," zabručel Lance a vstal ze židle. "Jdu za Madam Malkinovou."
"Kvůli čemu?"
"Nemám na dnešní večer nic dostatečně příšerného na sebe," zamručel se zlomyslným úsměškem. "Pokud Kordélie trvá na tom, že mě bude zatahovat na tyhle svoje ohavné večírky, tak se alespoň pokusím udělat na oplátku všechno, abych ji ztrapnil svým nevkusným oblečením!"
ssSss
Lanceův výběr oděvu na večer rozhodně nezklamal. Padma si vyzvedla dvojčata krátce po třetí hodině a Hermiona strávila podstatnou část zbývajícího času bojem se svojí vzpurnou kšticí. Její vlasy nevypadaly zdaleka tak dobře, jako když jí je Padma upravila kouzly, ale nebyly ani tak rozčepýřené jako obvykle a štědrá dávka Rychlopomády udělala zázraky. Jakmile byla spokojená se svým vzhledem, chystala se vystoupat do prvního patra, aby vyzvedla Lance, který na ni však již čekal v hale s ebenovou hůlkou zastrčenou v podpaždí. Když spatřila jeho šaty, nemohla si pomoci a otevřela ústa dokořán.
"Tak co myslíš?" zajímal se a kulhavě se otáčel kolem dokola, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.
Hábit, který zvolil, měl tu nejkřiklavější růžovou barvu, jakou kdy Hermiona viděla, a byl zdobený zlatými a stříbrnými hvězdami. Na hlavě měl našikmo posazenou barevně sladěnou vcelku elegantní čepičku a Hermiona si ani nedokázala představit oděv, který by byl méně vhodný.
"Absolutně dokonalé," oznámila mu. "Kordélie se z toho pomine vzteky." Ta myšlenka v ní vyvolala jisté potěšení.
"Přesně v to jsem doufal!" zvolal Lance. "Očekávám, že tam večer bude mít pár svých kámošů z Ministerstva kouzel - už se nemohu dočkat, jak se bude tvářit."
"Už poslal Severus patrona?" zeptala se a upřela oči na vchodové dveře. "Říkal, že nám dá vědět, až budou všichni hosté na místě."
"Ještě ne," zavrtěl Lance hlavou. "Počkáme u tebe v obývacím pokoji?"
"Ano, ovšem!" Přešla halu a otevřela dveře do obývacího pokoje, ale než se Lance stačil přišourat přes koberec, ozval se slabý svištivý zvuk a před vchodovými dveřmi se zhmotnil ten největší patron, jakého kdy Hermiona spatřila. V úžasu se dívala na obrovský stříbřitý výjev, který právě s pomocí roztažených velkých kožnatých křídel přistál na podlaze.
Třebaže o tom až tak moc nepřemýšlela, automaticky očekávala, že se objeví stříbrná laň, již Harry tak podrobně popisoval. Ale když k ní zjevení v hale obrátilo prázdné oči a lehce jí pokývlo, nebylo sporu o tom, o jaké magické stvoření se jedná: o testrála.
Nevěřícně na něj hleděla a čekala, až promluví, přemýšlejíc o tom, jestli bude mít Severusův hlas nebo ten hlas bude patřit někomu jinému. Patronova ústa však zůstala zavřená a po několika vteřinách se ve vzduchu rozplynul. Ten večírek měl být koneckonců překvapením, napadlo ji, a veliký testrál oznamující, že se všichni hosté již sešli, by nepůsobil právě nenápadně.
"Počítám, že budeme muset vyrazit přes náměstí," povzdychl si Lance.
Hermiona odvrátila oči od místa, kde zmizel testrál, a vydala se ke vchodovým dveřím. Nabídla Lanceovi ruku a on ji vděčně sevřel.
Pomalu přešli podél parku, a když konečně došli k Severusovým a Kordéliiným dveřím, Hermiona se zhluboka nadechla. Nebyla to jenom Kordélie, před níž se bude muset ovládat - svoje chování k Severusovi bude také muset mít pod kontrolou. Nehodlala k sobě přitahovat pozornost tak, jako se jí to povedlo v Bradavicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat